GR221 v 5 dnech?
Pro sportovní typy, kteří s hikováním spíš začínají. Nejprve jsem měl nadepsaný titulek elegantně a hezky, ale trochu se to v průběhu změnilo :)
Cestopis z roku 2025 napsal luky7luky7
Den příjezdu: Cestu na letiště mi krátí poslední Teams call do 17:30. Hned po skončení na mě jde klasický dovolenkový vibe a skutečný fear of missing out, ale teď takové to skutečné fear, že něco nemám. Netrvá to dlouho a přicházím na to, že nemám sluneční brýle. Chybět mi asi budou hodně, ale tohle ještě jde :) přijíždíme na letiště v čase, kdy je už otevřený gate k nástupu. To znamená, že urychleně jdeme ne na security, ale Světla do Billy pro nějakou čokošku pro posádku Eurowings a já jdu do Burger Kingu pro Range Burger pro nás :) Ani by tom nemohlo být u nás jinak, abychom přišli ke gate, kde se nastupovalo do posledního autobusu.
Pozdní check-in asi 3h před vzletem nás posadil do 1D a 6C. Lepší než včerejší prostředky. Letušky poděkovaly a samozřejmě se ptaly, kde sedíme. Nakonec nám vyšla celá první řada pro nás, zbytek si umíte představit :) let byl naprosto hladký, přestože na stejné lince měl Ryanair velké turbulence a 2 zraněné letušky :-X
Po příletu do Palmy jsme měli backpackerský plán vzít autobus a dojet na apartmán na druhé straně města. Nakonec tenhle plán rozbil Uber za 29€ proti 14€ za bus, který me jet 1h a 7 minut . Byli jsme tam asi za 15minut pohodlnou a tichou jízdou Teslou, neber to. Jo a ještě něco. Na zadním sedadle tu na mě čekaly sluneční brýle.
Čas využíváme na kolumbijskou restauraci s místními.
Den 1. Sant Elm - Estellencs
(26,61 km; +1257m; 7:24)
Všechno připravené celkem na minuty, snídaně od 8:00, a 8:48 odjezd autobusem do města Sant Elm, odkud máme naplánovaný výchozí bod. Autobusy na Mallorce jsou prý celkem spolehlivé, takže se to snažíme všechno stihnout. Baleárská snídaně hodně vydatná až si drahá polovička svoji druhou polovičku nechává zabalit. Dobíháme na zastávku Doria 2, která je označena jen jako Doria a prej 101 odtud jede, přestože jako jediný poj neni na zastávce napsaná. Snad bude platit to, že jde zaplatit kartou v autobuse. A platí to. ChatGPT taky, ze není třeba pípat znovu při odchodu, že se to ztrhne večer najednou. Napiš u dveří na východ z autobusu říkají něco jiného, pípáme i ukončení jízdy a přestupujeme na zastávce Torrent, kde 15 minut využíváme na doplnění zásob v supermarketu Eroski. Tohle je důležitý bod! Tady je potřeba si na dnešní etapu nakoupit dostatek vody 1,5L pro jednoho minimum na tuto část etapy! Hodně jsme spoléhal na menší krámek, který se nedostavil a 2h před koncem nás vypeklo zavřené Refugio.
Sant Elm na poslední zastávce, která je nejblíže k startu GR211 v této oblasti nic není za to zastávka je romanticky malá s výhledem na moře a jasně daným výchozím bodem.
Stoupáme mírně, cesta je moc dobře značena ze začátku až moc. Protože je půl jedenáctý pryč a ukazuje kilometrovník do Estellenc 8:55 tak nemáme moc času na velké zastávky, jestli chceme dojít před setměním. Uz je po dešti, ale asi po 3km chytáme malé kapky a hned navlékáme rain cover na batoh a bundoplastenku. Oboje moc doporučuju, přestože jsme to využili na 15 minut asi, dokáže to zachránit mnoho nejen toho dne, ale celého výletu. A přitom celkem lehká věc.
Cesta jde strměji a strměji nahoru a přicházíme na jednu zástavní věc. A to, že hůlky jsou na trek tohoto typu gamechanger! Při ostrém stoupání je váha celkem dobře rozložená a zabírají ruce. Pak se ukáže, že stejně tak i při klesání a píchání před sebe plní svůj účel. Když jsem je vybíral, původně jsem koukal hlavně na váhu. Ale to teď zpětně nepovažuju za nejdůležitější. Jednak všechny měli kolem 240g a přesně tolik váží iPhone 14 Pro Max. Na rovince se dá s nimi pěkně horizontálně balancovat a uvolnit ruce nebo spojit za hlavou a odkrvit si je. Po krátké poradě v Decathlonu jsem vybral 500 řadu s antishock odpružením a k tomu gumové nástavce hrotů pro eliminaci kluzkosti a hlavně klapání na asfaltu. Od jiné známé jsme se měli zaměřit především na pásek, protože zlo je prý suchý zip, který dokáže hodně řezat a potrápit. 900 řada je trochu skladnější asi o 5cm horší, ale neteleskopický mechanismus, ale skládací mě spíš odradil.
Zastavujeme se u jedné z vyhlídek, ze které vede opravdu velký sráz dolů přímo do moře.
Po 12km cestou pouze v přírodě a výhledy na moře, nad kterým vystoupáte do několika set metrů prochází první kontakt s menším civilizací a domky, které asi někdo obývá. Ale nápis We don’t sell water je dost vypovídající o tom, že ne každý přemýšlí oportunistický a kapitalisticky :) je to něco, co každému tady asi chybí a co tedy každý má nedostatek a obecně na celém ostrově to je s vodou bídné, ani kohoutková voda není pitná.
Pak prochází druhé stoupání, relativně po kamenech a skálách až do 1200 m, kde jsou jen kozy a ovce. Potkáváme tu 2 slovenské chodkyně v plné polní, které zmátli 2 Němci, že pokud nemají lana, tak dále to nedají. Bůhví kudy šli, ale po značené trase potřeba nejsou. Dovedli jsme je k Refugio Coma d'en Vídal, ale bylo zavřené a to i podle recenzí je spíš časté. Cesta je super steep, ale kocháme se, je to krása. Zaujme nás spící ovce na skále, protože připomíná kočku vyhřívající se na slunci.
Docházíme menší zkratkou z GR211 na GR211 prostě víc přímo a šetříme tak cca půl hodinu cesty, jen je to strmější klesání, pěšina vyšlapaná, nejsme první.
Docházíme do Estellencs a najednou je tu všechno. Hned při příchodu na hlavní cestu nás uvítá hotel, dále malý supermarket a voda (doporučuji Aquarius, něco jako jonťák), je tu i lékárna a bankomat, pokud by někdo potřeboval. Moc ubytování tu není a tomu odpovídají kapacity i ceny. Noc tu vychází na necelých 7tisíc a komfort asi odpovídá. K dispozici bazén, gin terasa, romantický západ slunce a lahev vína jako welcome bottle. Slovenkám pomáháme s ubytováním, ale už se nepotkáme.
Den 2. - Estellencs - Valdemosa
(24,29 km; +977m; 6:44)
Snídaně od 7:00 zavání brzkým odchodem, jenže tady stojí snídaně opravdu za to! Takže různé freshe, iberisjké šunky, ovoce, buchty a nebo chleba s lískovými ořechy.
Vyrazíme tak, ať nejdeme s jednou větší skupinkou, která (!) vypadá, že čeká před obchodem se všemi bágli na nějakého posledníčka opozdilce a ono čekali na transfer batohů. Dali jim prostě vše a nechali si jen opravdu malé na pití. Tomu říkám nalehko :) ale furt lepší, než kdyby zůstali sedět doma.
Náš úprk je zdařilý a mizíme jim, z města se kolem zahrad jde pěkně a přichází přechod přes silnici a najednou už jen stoupání. Není to tál strmé jako včera, ale člověk se zahřeje. Jinak velmi zdařilé značení červeno bílé značky GR a šipek jednou havaruje. Jdeme přímo směrem, kam šipka míří, ale
Pravděpodobně myslela trochu jinudy, nicméně vyšlapaná cesta a pak i ohnutý plot a vyšlapaná pěšinka nám potvrzuje, že část chyby bude v šipce a směru, kterým ukazuje část ne. Protože? Přicházíme na trasu do rány té stejné skupince Španělů, kteří nás znovu zdraví a ze zase stejně někdy neviděnou :)
Dnešní cesta je trochu jiná, vede více méně celá lesem, což je skvělé, měkké a jehličí na zemi je najednou náš kamarád. Je pod mrakem a procházíme terasovými poli s olivovníky. Občas lesní cestu vystřídají hodně staré kamenné cesty seskládané z oblázků. Potkáváme 2 české holky z přírodovědecké fakulty, co jdou na divoko a společně scházíme do městečka Esporles. Je tu pěkná hlavní třída, na které je několik kaváren. Fajn zastávka, kde si člověk může na chvíli orazit. I když na objednávku v kavárně čekáme věčnost. Závěrečný úsek je přechod přes jeden větší kopec, ale velká část je po staré asfaltové cestě se stejným sklonem a část zase lesem s kamenitými rozvalinami.
Scházíme dolů směr Valdemosa a protože tam ubytování fakt už nebylo žádné, končíme v Agriturismo Ca's Garriguer. Lehátka a slaný bazén za odměnu. Není tu tak spalující sluníčko, protože jsme stále v 400m.n.m. Bacha, kdyby sem někdo šel, lepší asi dojít normálně do Valdemosa a pak se vrátit kousek po silnici. Mapy.cz ukazuji sice nějakou cestu, ale všude vysoké ploty a zámky. Hodně jsme se brodili vysokou trávou, která silně řeže a různými větvemi prostě podle azimutu :) došli jsme soukromému olivovému háji s kozami, nikde nikdo. Tentokrát už nám plot nevadil, jiná cesta nebyla.
Den 3. Valdemosa - Deià (Sollér)
(22,34 km; +793m; 6:41)
Dnes je to den zacházek. Bydlíme ještě před Valdemosa a trochu se potulujeme ve městě. Nacházíme supermarket na doplnění vody. Mimochodem, doporučuji Aquarius, tentokrát beru pomerančovou příchuť. Taky vedle kupujeme náprstek, protože ten sbíráme z každého místa, kde jsme a máme jich přes 100. Přicházíme se pěknou zahradou u kostelíka nebo co a pak rovnou míříme pryč z města.
Pozor na značenou trasu ve městě GR211. Ta vás hezky provede do kopce do rezidenční čtvrti a pak zase zpátky, celkem první zbytečná zacházka. Pak jdeme po méně udržované cestě a mírně stoupáme. Říkáme si, že je to v pohodě, protože předbíháme další místní španělské hůlkaře ve věku. Pak se ale po 1,5km ukazuje, ze se nic neukazuje a zjišťujeme, že jdeme úplně jiným směrem. Sice nám potvrzují, ze na vrchol bychom se asi taky nějak dostali, ale vrací nás zpět a vysvětluji, kde je chyba a kde je třeba odbočit. Skutečně tomu tak je. Z velké cesty se uhýbá mezi vratkami jakoby na soukromý pozemek. Patník s GR šipkou tu sice je, ale ve stínu, lze jednoduše přehlédnout - mám kdyžtak foto. 3km dopoledne ale zas až tak nevadí.
Procházíme celkem sami a najednou začíná silné stoupání. Je to asi zatím nejstrmější, co jsme do teď zažili. Ale ty výhledy. Vrchol je 936m a vidíte na obě strany, tedy na město Palma a zároveň i na Deiá a Sollér. Chvilku se jde po hřebenu, kde si dáváme sváču ze snídaně, banán a muffin s nutellou :) opatrně sestupujeme dolů, cesta opět strmá.
Na této etapě potkáváme asi nejvíc lidi, ale i v protisměru. Rozhodně jsme ale usoudili, že z jihu na sever je to lepší, co se týče kvality povrchu. 3. den ale už je znát a síly a energie pomalu docházejí. Teda mě víc.
A cesta dolů je snad ještě náročnějším než nahoru, hlavně na kolena. Jsem rád, když postupně narovnává a docházíme do města Deià. Tady se rozhodneme pro občerstvovací zastávku tentokrát místo kafča 3:30 celé nějaké velké hlavní jídlo. Nakonec nás spolkne nějaká moc pěkná restaurace naprosto skvělý Burgr s křupavým kuřecím masem a paní si dává čerstvé parpadelle. Zpěvem zázvorovým drinkem přichází myšlenka těch posledních 9 kilometrů dojet busem. Nejdřív se mi to nezdá, přijde mi to škoda, ale pak souhlasím a nakonec jsem za to nesmírně rád! Rozhodujeme se tak s rozumem a vědomí, že zítra nás čeká úplně nejtěžší den a převýšení přes 1600 metrů.
203 nás vyhazuje blízko centra, kde máme ubytko. V supermarketu bereme na zítra, vody, cola-cao a snickers, fantu a rittersportku a Harribo! Nějaké prostě ty prasárny, protože zítra to bude stát fakt za to, ale kdybyste viděli ten pás u kasy a pokladní 😃
Paní na recepci Grand Hotelu Sollér se ptá, zda máme už zaparkované auto. Nemáme auto. Přišli jste pěšky?! Asi sem nechodí moc poutníků, ale fakt tělech možnosti na poslední chvíli nebylo, co jiného rezervovat c této oblasti. Navíc sauna a bazén přijde vhod, říkáme si.
Den 4. Sollér - Lluc
(29,61km; 1575 m; 9:56)
Jestli se dá označit něco za chybičku výletu, tak je to rozplánování této etapy. Doma od stolu u webové verze mapy.cz co nevypadá tak hrozně, říkáme si. Ale přes 27km a přes 2 horské průsmyky, 1600 stoupání a 1200 klesání se nezdálo tak hrozně. O to horší to je, protože mi není dobře. Do teď jsem nezjistil čím, to bylo ale s každým krokem z 44tisís toho dne je hůř a hůř. Nejen vyčerpaní a nějaké puchýře. Ale slabost, točení hlavy a nechuť ke všemu. I k samotné chuti natož opírání se o hůlky, lezení po skalách a sestup po kamenitých schodech nebo drobivých balvanech. Možná, kdyby to bylo první den, tak asi OK, ale první 3 dny za sebou jsou už fakt znát. Kolem jezer se přijde k silnici, je tu i autobusová zastávka, ale kousl jsem to.
Teď k samotnému úseku cesty. Ze solleru nahoru je to celkem příjemné, i přestože je jasno na téhle trase budete celé dopoledne ve stůňu a to se při stoupání hodí. Vyleze se až na planinu ve výšce přes 1200 metrů ta tam čeká, doslova čeká osel a chodí od poutníka k poutníkovi pro fotku a občas od někoho pro jablko.
Je tu nádherný výhled jak na jednu stranu moře, na druhou na jezero a za ním nejvyšší hora Mallorcy, kde je nepřístupný vojenský prostor. Scházíme dolu k jezeru, prý se zde někdo někdy koupal, ale u konce od parkoviště ze silnice je značka zákaz koupání. Pak vede stezka kolem akvaduktu a zase stoupáme a zase lezeme. Celkem strmé údolí mezi 2 kopci. Výhled opět dechberoucí a stojí za to. Odtud už není cesty zpět, na obě strany jen dolů a vyklesat snad 800 metrů. Dost pozdě po 19h scházíme do Llucu, nekonečná cesta. Dnes místo 5* hotelu nás čeká horská ubytovna se sdílenou koupelnou i pokojem. V jedné místnosti 23 lůžek. Přišli jsme 19:47 asi a na recepci chlápek povídá, že večeře je v 20. Servíruje se najednou, takže stíháme si nabrat. Vino vynechám, hltnu 3 sklenice vody, rybu se zeleninou a beru ibalgin a po 21. si lehnu. Jo v takovém počtu je jasné, že někdo bude chrápat, ohleduplně mě moje polovička také budí a s rýmou otáčím se. Trumpf získal týpek pod naši palandou a nebo typka. Do teď nevíme ale ostatní tušili. Noc je v poho, ráno je nejen modřejší, šle výrazně lepší večera.
Den 5. Lluc - Pollença
(17,59km; +219m; 4:15)
Dnes to bude vesměs z kopce a dole po rovince. Vychází to na slabých 5 hodin a 17km. Zdraví se hodně zlepšilo, problém je jen koleno a čéška. Ta se ozývá nejdřív jen při schodové sestupu, později i při rovince. Opět jsem rád za hole, o to víc je využívám. Na konci dne už cítím silné svaly na rameni, ale díky tomu, že váhu pravé víc drží ruka na této straně. No prostě staroba 😃 sestup do údolí je lepší než včera, sem tam prudší, ale mění se zase ráz krajiny. Je to tu zelenější, aspoň trochu, víc koz a ovcí a zahrad. Někteří tento úsek nechodí, ale sbíhají do Pollençy, což chápeme a vidíme. Jde to, ale ne dnes pro nás.
V závěrečné rovince přicházíme do centra města a vyhlížíme restauraci. Jednoznačná volba padá na hodnocení 4,9 a i přestože rozličné menu - od italských těstovin, přes hamburgery a nebo Pad Thai (který jsem si dal) - by mohlo směřovat na turistickou past, tak nejspíš není. Parta mladých kluků si nejspíš plní svůj se a Světla by si špagety carbonara dala klidně 2 talíře. Díky za tohle zakončení, všechno, krásné zážitky a extrémy. Jdu se dobelhat na bus, který nás během hodiny po dálnici hodí do Palmy na 2 dny u moře.
Jak se ti cestopis líbil?
luky7luky7 procestoval(a) 0 zemí světa světa, nejvíce . Na Cestujlevne.com se přidal(a) před 10 lety a napsal(a) pro tebe 1 úžasný cestopis.
Zobrazit profil3 komentáře
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Také jsem se v Valldemossa nachytal, viz můj cestopis. Já to šel více na pohodu a i tak jsem měl toho dost. Jak bylo plné Refugio?
Také jsem se v Valldemossa nachytal, viz můj cestopis. Já to šel více na pohodu a i tak jsem měl toho dost. Jak bylo plné Refugio?
Bylo úplně plné a všude v termínu naší cesty. V Llucu bylo jediné volné a zbylo pár míst na palandě na pokoji, kde bylo 23 posteli. Masakr :)
Bylo úplně plné a všude v termínu naší cesty. V Llucu bylo jediné volné a zbylo pár míst na palandě na pokoji, kde bylo 23 posteli. Masakr :)
My jsme poslední noc spali v Santuario del Puig de Maria nad Pollencou, protože jinde už taky nebylo místo, a byl to jeden z naších nejlepších zážitků přechodu... :-)
My jsme poslední noc spali v Santuario del Puig de Maria nad Pollencou, protože jinde už taky nebylo místo, a byl to jeden z naších nejlepších zážitků přechodu... :-)