Írán - Jak se připravit na cestu
Sedm dní v Íránu za 6.000 Kč, připrav se na cestu a zažij minimálně to, co my!
Cestopis z roku 2019 napsala Magdaléna Křepelová
Původně jsem chtěla napsat cestopis, ve kterém sepíšu úplně všechny naše zážitky, ale když jsem začala psát a zjistila jsem, že jenom samotné úvodní informace vydají na víc než deset minut čtení, rozhodla jsem se cestopis rozdělit na dvě části. Teď se můžete začíst do mého praktického úvodu a třeba se poučit a vyvarovat chyb, které jsem při organizaci udělala já.
Írán byl mou třicátou třetí navštívenou zemí a zároveň jednou z nejlepších a nejzajímavějších destinací, kde jsem kdy byla. S mojí cestovatelskou kamarádkou Domčou jsme tam strávily 7 dní uprostřed Ramadánu, odletěly jsme 8.5., vrátily jsme se 15.5.2019. Zapomeňte na předsudky! V Íránu je opravdu bezpečno, jsou tam neskutečně milí lidé, kteří vítají turisty s otevřenou náručí a porozuměním, velmi ochotně s čímkoli poradí, nejsou dotěrní ani vlezlí, ale jsou prostě moc rádi, že jste přijeli poznávat jejich zemi, přejí vám hodně štěstí, rozdávají úsměvy, čaj a sladkosti a vůbec nic za to od vás nechtějí.
Írán byl zároveň také naší nejlevnější destinací. Za týden v Íránu jsem zaplatila za vše (letenky, víza, ubytování, jídlo, pár suvenýrů) něco kolem 6.000,- Kč. Vyúčtování naleznete úplně dole.
Írán je nádherná země s krásnými památkami a vykopávkami, bohatou historií, dobrým jídlem a přívětivými lidmi. Obyvatelé Íránu jsou Peršané a ne Arabové, tak je neházejte do stejného pytle. :-) Írán je islámská republika, jako holky jsme musely mít po celou dobu na veřejnosti na hlavách šátky, ale to je snad tak nějak jediná věc, kterou se to tam pro nás jako pro turistky lišilo oproti jiným zemím.
Írán je rozhodně země, kam byste se měli podívat i vy!
U mostu v Isfahánu, pod kterým po většinu roku neteče žádná voda. Měly jsme štěstí!
Golestanský palác. teherán.
Když se ubytuješ v hostelu, kde servírují snídani na střeše s takovýmhle výhledem. Yazd.
Tady všude jsme byly:
Mít dva pasy není potřeba
Když letíš do Íránu, je ti už dopředu jasné, že s íránským razítkem v pase možná budeš mít později v některých zemích světa problém. Třeba takový Izrael nebo USA Vás můžou za íránské razítko v pase ještě na hranicích otočit a vrátit zpátky domů. Jelikož my jsme už před naší květnovou cestou do Íránu měly koupené letenky na listopad do Izraele, obě dvě jsme si před cestou do Íránu nechaly udělat ještě druhý pas. A nakonec vůbec nebylo potřeba mít dva pasy!
V Íránu totiž nově do pasu žádné razítko nedostanete. Asi právě proto, že Íránci ví, že by to cestovatelům mohlo způsobovat problémy. Sběratelé razítek z cest tak možná zapláčou, ale zbytek si oddechne.
Ještě doma si vyřídit evisa
My jsme si dopředu nezjišťovaly, jestli je možné si víza vyřídit i online, dokonce bych řekla, že jsme tehdy o Íránu smýšlely trochu jako o Africe, takže nás ani nenapadlo, že by tam vůbec možnost zařízení si víz z pohodlí domova mohla existovat. Proto jsme si vyřizovaly víza až přímo na letišti v Teheránu. Jestli tam poletím příště, určitě si ta evisa zajistím, protože osobní vyřizování víz na letišti nám trvalo asi 2 hodiny. Všichni nám sice ochotně radili, co a jak, ale když přiletíš v 1:25 ráno, radši chceš být co nejdřív v posteli.
Kromě samotného víza za 75 EUR (+ 1.5 eura manipulační poplatek za vyřízení na přepážce, vízum platí 30 dní) musí mít každý turista na území Íránu také platné cestovní zdravotní pojištění. Pokud si pojištění zařizujete dopředu doma, dbejte na to, že tam musí být opravdu výslovně uvedeno, že pojištění platí na území Íránu. Pokud to tam nikde nemáte, mohou pak po vás chtít, abyste si na místě zaplatili za jejich vlastní pojištění. Nebojte se, není to tak, že by chtěli z turistů tahat peníze. Oni ale prostě chtějí mít jistotu, že máte všechno správně zařízené a že jste jako turisté na území Íránu chráněni.
My jsme si v Čechách nic nezařizovaly a opět jsme to nechaly až na letiště. Jedním z důvodů bylo také to, že jsme raději chtěly mít klid a ne pak v půl druhé ráno někomu na letišti vysvětlovat, že naše české pojištění je v pohodě. Íránské cestovní pojištění stálo 14 EUR na osobu a platilo stejně jako vízum 30 dní. Hned po příletu nás zavedli k nějaké přepážce a tam si paní opsala informace z našich pasů, předala nám nějaký dokument ve fársí a bylo to.
Azadi Tower při západu slunce v Teheránu.
Barevně svítící Tabiat Bridge v noci, Teherán
Vykopávky v Persepolis.
Zařídit si ubytování aspoň na první noc
Až budete hledat ubytování v Íránu, vykašlete se na naše osvědčené servery jako booking.com nebo hledání v Google. V Íránu funguje všechno trochu jinak. Pokud byste přeci jen našli někde na internetu nějaké ubytování, pravděpodobně najdete něco (na íránské poměry) fakt hodně drahého, co ve finále vůbec nebude stát za to. Ubytování v Hostelu za 5-7 EUR na noc s wifi a velikou snídaní formou bufetu je v Íránu naprostý standard. Tak na to nezapomínejte!
Vím, o čem mluvím, protože tohle stejné se stalo i nám. Věděla jsem, že při vyřizování víz po nás budou chtít na letišti vědět název hotelu alespoň na první noc, takže jsem přes Google hledala něco pěkného. Nakonec jsem na webu jménem Apochi našla Sepand Hotel, který vypadal podle fotek docela normálně a cena byla srovnatelná s cenou evropských hotelů. Výběr tohoto ubytování byla největší chyba, kterou jsem při organizaci našeho výletu udělala. Jenže to jsem dopředu nemohla tušit.
Sepand Hotel v Teheránu.
Pokoj v Sepand Hotelu, cca dvacet pět euro na noc/osoba.
Tento hotel navíc ještě nabízel odvoz z letiště až do hotelu za docela bezva cenu - stálo to 30 EUR. Evropan si řekne, že za 50minutovou cestu z letiště na hotel je to vlastně docela přijatelné. Jenže když si to pak srovnáte s tím, že jsme poslední den našeho pobytu jely s taxikářem cca 210 kilometrů z města Kashan až na letiště a cesta trvala asi 3,5 hodiny, protože jsme po cestě ještě několikrát zastavili na čaj (jako pozornost pro nás) a jednou zastavili na prohlídku ve velikém chrámu v městě Qom a tohle celé nás stálo 15 EUR pro dvě, začíná vám být jasné, jak moc jsme s tímhle hotelem šláply vedle.
Asi v půl čtvrté ráno jsme přijely do Sepand Hotelu, to to tam vypadlo ještě docela normálně. Problém začal hned při check-inu. Když jsem dopředu rezervovala ubytování, psala jsem raději na hotel e-mail, jestli je cena 600Kč na noc opravdu za dvoulůžkový pokoj. Odepsali, že ano, ale při check-inu nám řekli, že máme zaplacený jednolůžák a za dvoulůžák si musíme připlatit. Takže hned první noc jsme vysolily 110 EUR za dvě noci v tomhle hotelu. Původně jsme tam chtěly být tři noci, ale to se naštěstí ještě dalo změnit. S sebou jsme měly dohromady asi 250 EUR (protože jsme si přečetly, že je to v Íránu všechno hrozně levné), takže pokud by to takhle pokračovalo dál, třetí noc už bychom snad spaly na ulici. Naštěstí nám na celý zbytek pobytu v Íránu vystačilo 100 EUR rozměněných na íránské riály a pár eur a dolarů, co nám ještě zbyly na zaplacení ubytování. Už chápete, jak moc byl tenhle Sepand Hotel přestřelený? Těšily jsme se, že aspoň snídaně bude stát za to.
Jenže snídaně v Sepand Hotelu bylo jedno velké fiasko. Oproti tomu, co jsme snídaly v jiných hostelech, byla tohle naprostá hrůza. Oschlá nakrájená zelenina, bábovka koupená někde v obchodě za rohem, nějaký divný asi balkánský sýr, íránský chleba, který vypadal jak z továrny na výrobu plastů, oschlá chalva. Žádná varianta teplé snídaně. Jeden čaj a kafe z pytlíku. Prostě děs běs. Normálně bych se s tímhle v pohodě smířila, jenže ty vynikající snídaně, které jsme měly později na hostelech za 5 EUR na noc byly s touhle hrůzou naprosto nesrovnatelné.
A aby toho nebylo málo, později jsme zjistily, že tenhle super Sepand Hostel stojí v jedné z nejhorších čtvrtí v Teheránu. Prý tam lidem běžně kradou telefony z rukou a večer to tam není vůbec bezpečné. Nás naštěstí nic zlého nepotkalo. Jedinou výhodou hotelu bylo to, že to bylo blízko k Metru a také k náměstí, kde byla široko daleko největší koncentrace směnárem, v jedné z nich jsme si pak druhý den směnily peníze za snad nejlepší kurz v celém Teheránu.
Na hledání ubytování doporučuji využívat Hostelworld. Jsou tam aktuální informace o obsazenosti hostelů a správné ceny. Mají i bezva aplikaci do telefonu skrz kterou si můžete udělat rezervaci třeba na první noc. My to pak v pozdějších dnech řešily tak, že jsme si vždycky v aplilaci Hostelworld dopředu vyhledaly nějaký pěkný hostel a když jsme viděly, že mají volné pokoje, prostě jsme tam přišly a řekly jim, že se tam chceme ubytovat. A vždy to klaplo. A to i když jsme jednou přišly do hostelu až o půlnoci.
Náš pokojíček s vlastní koupelnou v Sana Hostelu (Kashan). Sedm a půl eura na noc/osoba.
Pohoda při snídani v Sana Hostelu (Kashan)
První chod naší snídaně v Sana Hostelu (Kashan)
Ubytování v ženském dormu v Niayesh Hostelu (Šíraz). Pět eur na noc/osoba.
A co na sebe?
Kluci mohou tuhle část klidně přeskočit, ti v Íránu moc omezení nemají. Tedy kromě toho, že musí nosit dlouhé kalhoty a nahoru nic kratšího, než tričko s krátkým rukávem. Holky to v tomhle mají trochu těžší.
Nejdůležitější součástí dámského šatníku je bezesporu šátek. V Íránu je zákonem nařízeno, že všechny ženy musí chodit zakryté, respektive: musí mít zakrytou alespoň část hlavy. Tohle pravidlo musí samozřejmě dodržovat i turistky, i když těm je v tomhle ohledu leccos prominuto. Nemusíte se bát, že vás hned zatkne policie, když vám šátek náhodou spadne z hlavy na ramena a vy si toho nevšimnete, protože jste u nás zvyklé chodit bez šátku. V úplně nejhorším případě se na vás někdo usměje a naznačí vám, že vám spadl šátek a měly byste si ho nasadit. Žádný veřejný lynč se nekoná.
Takhle se Domča oblékla do Isfahánu.
Jak už jsem psala výše, není povinné být v šátku zabalená, jak ruská matrjoška, stačí mít zakrytou alespoň část hlavy. Klidně si vzadu na hlavě udělejte drdol a k tomu si pírky přichyťte šátek a cípy si nechte volně splynout na ramena. Tohle je pořád úplně v pohodě. Zapomeňte na to, že byste v Íránu na každém rohu potkali paní, která je zahalená od hlavy až k patě a má jen vystřihnuté malé okénko na oči. My takových paní za celou dobu potkaly asi pět. Takže klid.
Občas dokonce potkáte hlavně mladé holky, které mají šátek jentak ledabyle hozený přes ramena. Člověk by řekl, že tohle už se jako pokrývka hlavy počítat nedá - a taky že ne. Íránské holky, které chodí s odkrytou hlavou touhle formou protestují proti utlačování ženských práv v Íránu.
V metru je pro ženy oddělená část nástupiště.
Ženy smí nastupovat pouze do vagónů pro ně určených. Tyto vagony jsou buď úplně vepředu a nebo úplně vzadu celé soupravy.
Čekání na metro. Teherán.
Kromě hlavy by ženám neměly být vidět ani kotníky a lokty. Je tedy potřeba si zabalit dlouhé kalhoty nebo sukni a trika s alespoň tříčtvrtečním rukávem. My byly v Íránu začátkem května, kdy na místě už končí turistická sezona a začínají ta největší vedra. Mít na sobě džíny nebo kalhoty, co nosím normálně tady u nás, upekla bych se. Domča naštěstí našla na Bonprixu velmi jednoduché lněné kalhoty, do kterých jsem se úplně zamilovala a až poletíme v listopadu do Jordánska, budou rozhodně základní součástí mého šatníku. Jsou nesmírně pohodlné a prodyšné. Kdo by se chtěl inspirovat, jsou to tyhle kalhoty, mám je v tmavě modré a kamenné barvě: http://bit.ly/37852SV
To stejné, co platilo o kalhotách, platí i o triku. Rozhodně vám bude pohodlnější, když na sobě budete mít lněné triko či košili, než se trápit v nějaké syntettice.
A takhle se Domča oblíkla v Kashanu.
Na nohou jsme obě nosily sandále. Já měla sandále od Tevy, které jsou sice pohodlné, ale jsou to hrozné smraďošky. Na noc jsem je vždycky zavírala do skříně nebo nechávala venku před dveřmi do pokoje. Domča měla lepší sandále, ale zase měla rudě nalakované nehty na nohou. Na letišti nás jedni spolucestující docela vyděsili, že se to prý v Íránu nemůže, ale nakonec s tím nikdo nikde neměl problém.
Zdraví vás smraďošky.
Vzít si dost hotovosti
Když jsme byly v Íránu my, nebylo možné nikde platit našimi evropskými kartami, zároveň samozřejmě ani nejdou nikde vybrat peníze. Není to kvůli tomu, že by byl Írán zaostalý, je to prostě asi kvůli nějakým nařízením, že v Íránu jde platit jen jejich vlastními bankovními kartami, které mohou vlastnit pouze občané Íránu. To je ale asi jediné omezení, protože jinak se tam dá kartou platit úplně všude. Dost nás překvapilo, když bezkontaktní platební terminály vytahovaly z kapes třeba prodavačky v metru. Tyhle prodavačky fungují tak, že celý den jezdí metrem sem a tam, vždy někde přistoupí a jinde zase vystoupí a během cesty od zastávky k zastávce rozvěsí po vagonu svoje zboží a prodávají všechno, na co si vzpomenete - šátky, náušnice, prsteny, zubní kartáčky i spodní prádlo. A pokud si od nich někdo něco koupí, vytáhnou z kapsy bezkontaktní platební terminál a po zaplacení dají zákaznici i účtenku.
S sebou jsme si tedy braly hotovost v eurech a ta jsme si pak v místní směnárně směnily na íránské riály. Měly jsme štěstí, že jsme v Teheránu bydlely kousek od náměstí, kolem kterého bylo snad 15 směnáren. Hned první den ráno jsme tam vyrazily a obešly jsme několik směnáren s dotazem, jaký mají kurz. Nakonec jsme kousek za rohem našli směnárnu, která byla jako jediná ze všech, ve kterých jsme už byly, plná místních a vesele se tam obchodovalo. No jasně - to byla ta správná volba, protože v téhle směnárně měli ten naprosto nejlepší kurz v okolí. Namáčkly jsme se dovnitř do malého prostůrku u přepážek mezi íránské obchodníky a za chvilku už jsme měli rozměněných našich 100 EUR na 17 000 000 riálů (IRR). Náš kurz byl tedy 1 EUR = 170 000 IRR.
Otrlejší cestovatelé mohou využít také výměnu peněz přímo na ulici. Právě v oblastech kolem směnáren se pohybuje spoustu lidí, kteří vám nabízí, že vám dají hodně dobrý kurz a vymění vám peníze přímo na ulici. My to nechtěly riskovat, ale z vyprávění jiných cestovatelů vím, že takhle na ulici taky nebyl úplně špatný kurz. Leckdo dokonce říkal, že tam byl mnohem lepší kurz než v jakékoli směnárně.
Domča byla pokladník. Počítala penízky a potom je rozmisťovala do našich asi 6 peněženek.
V letadle s námi letěl mladý Íránec žijící v Anglii, který nám vyprávěl, že zrovna pracuje na vývoji nějakého systému pro turisty, aby mohli v Íránu platit kartou. Něco ve smyslu že přiletíte do Íránu a na letišti si na základě svého pasu zařídíte dočasnou íránskou platební kartu, kterou můžete platit po dobu svého pobytu. Jak už jsem psala - v Íránu se dá platit kartou fakt snad úplně všude, jen asi v taxíku jsem platební terminál neviděla. Platební karta by byla pro turisty skvělou výhodou.
My byly v Íránu v květnu 2019 a teď koukám, že to, o čem nám vyprávěl kluk v autobuse, už asi fakt funguje. Placení kartou v Íránu pro turisty už není jenom snem. Koukněte na Mah Card - https://www.mahcard.com/.
Pokud budete chtít platit v hotovosti, počítejte s tím, že je tam opravdu extrémně levno. My jsme si rozměnily jen těch 100 EUR a to nám stačilo na pobyt v Íránu na celý jeden týden. Připomínám, že všechna ubytování jsme platily v EUR nebo USD. Na zbytek (vstupy, doprava, jídlo, suvenýry...) nám stačily naše rozměněné riály. Každopádně: lepší je být připraven, nežli zaskočen, takže doporučuji mít s sebou ještě pro jistotu vždycky aspoň nějakou hotovost jako rezervu.
Íránská měna
Před cestou do Íránu je také dobré vědět, že s íránskou měnou to není úplně jednoduché. Oficiální měnou v Íránu jsou íránské riály. V běžné komunikaci se ale místo riálů používají tomany. V Íránu se to tak začalo používat ve 30. letech 20. století kvůli inflaci. Na internetu jsem dokonce našla informaci, že Írán je jedinou zemí na světě, která pro jedno platidlo používá dva různé typy měny.
I přesto, že někde vidíte napsanou nějakou cenu, raději se vždy zeptejte, jestli je to v riálech nebo v tomanech. Ve většině případů bude napsaná cena spíš v riálech, ale lepší je se ještě před koupí raději ujistit, ať pak nejste překvapeni. Pokud někde ceny napsané nemají, můžete si být na 90% jisti, že cena, kterou Vám sdělili, je v tomanech.
Přepočítávání měn je poměrně jednoduché. 1 toman je 10 riálů, takže když chcete vědět, kolik tomanů představují Vaše riály, prostě jen odeberete jednu nulu. 100 000 riálů je tedy 10 000 tomanů. Ale pro jednodušší počty se říká prostě jen 10.
Nezapomeňte ale na to, že na bankovkách je jejich hodnota napsaná normálně v riálech. Takže až si budete kupovat třeba kebab a prodejce vám řekne, že chce 30 a vy se zeptáte, jestli myslí cenu v tomanech a on řekne, že ano, podáte mu 300 000 riálů a máte zaplaceno.
Část naší sbírky peněz...
Jak je to tam s vodou?
Snad všude v Íránu teče z kohoutků pitná voda. Pokud náhodou není pitná, je to tam napsané. Nemusíte tak jako v jiných muslimských zemích vodu pořád někde kupovat, ale buď si ji natočíte někde ve veřejném pítku nebo na ubytování. Pítka jsou také víceméně všude, nemusíte se bát, že byste někde umřeli žízní.
Ve spoustě ubytování jsme buď zdarma vyfasovaly vodu a nebo jsme si ji tam mohly zdarma dotočit jako třeba tady ve Friendly Hostelu v Yazdu z toho velkého džbánu.
Doprava v Íránu
V Íránu mají velmi dobře vytvořenou infrastrukturu a autobusové spoje mezi hlavními městy jednotlivých regionů jezdí několikrát denně. Cestovatelé často využívají večerní spoje, protože když jedete dálkovým autobusem třeba 7 hodin, můžete se tam i docela pěkně vyspat. Sedačky jsou prostorné a pohodlné, máte dokonce i opěrku na nohy, někdy i USB nabíjecí zásuvku. V každém dálkovém spoji dostanete od řidiče na cestu svačinový balíček a vodu a navíc je to opravdu velmi levné. My jsme třeba za 6hodinovou cestu z Teheránu do Isfahánu zaplatily 400 000 IRR na osobu (55 Kč s naším kurzem ze směnárny).
My jsme v autobusech cestovaly spíš přes den, nejčastěji odpoledne. Chtěly jsme raději spát na hostelech a se snídaní, protože jsme byly v Íránu uprostřed Ramadánu a to znamená, že přes den toho k jídlu moc neseženete. A těch pár sušenek v autobuse by nám asi fakt nestačilo.
S konkrétní cestou jsme to vždycky dělaly tak nějak na punk. Měly jsme naplánované, jak pojedeme mezi jednotlivými městy, ale ne kdy. Takže když už jsme měly v jednom městě všechno prohlédnuté, nechaly jsme se Snappem, tedy jejich místním Uberem (info najdete níže mezi důležitými aplikacemi), odvézt na autobusové nádraží a tam jsme si prostě koupily lístek na ten náš spoj a čekaly jsme, až to pojede. Většinou jsme čekaly maximálně hodinu. Jednou tedy asi tři, ale z toho jsme 2 hodiny seděly v autobuse a čekaly jsme, až se rozjede. Nikdo nám neřekl, proč to tak bylo, ale čekali tam s námi takhle i místní. Tak asi nějaké zpoždění kvůli pozdnímu příjezdu předchozího spoje nebo kvůli Ramadánu.
Jeden z luxusních íránských autobusů.
Lístek na autobus Teherán - Isfahán.
Jedeme autobusem.
Lístek na metro v Teheránu.
Do Íránu během Ramadánu? Proč ne.
Letenky do Íránu jsme kupovaly hodně dopředu a proto, že vycházely opravdu hodně levně. (Praha - Kyjev - Teherán za 2.500 CZK zpáteční letenka). To, že jsme si vybraly termín uprostřed Ramadánu, jsme zjistily až když jsme asi měsíc před odjezdem začaly s konkrétním plánováním našeho výletu. Celkově pro nás ale Ramadán neznamenal nějaké velké omezení.
Ramadán je pro muslimy především měsícem půstu. Půst se drží od východu do západu slunce, takže pokud se budete chtít přes den někde najíst, budete muset hledat otevřenou restauraci zevrubněji než obvykle. V různých cestopisech jsem četla, že některé restaurace jsou během Ramadánu třeba jen na oko zavřené a mají zatažené závěsy, ale když tam přijdete přes den, normálně vám dají najíst. Nebo prý mají často otevřeno restaurace pod úrovní země - nejsou tam totiž okna, takže se tam nedostane sluneční světlo.
Pokud ovšem bydlíte v hostelu, kde je součástí služeb i veliká snídaně formou bufetu, můžete se už ráno, stejně jako my, nacpat na celý den. My jsme takovou velkou a výbornou snídani měly úplně ve všech hostelech kromě toho úplně prvního hotelu v Teheránu. Do večera pak třeba sníte pár sušenek a jakmile se setmí, dojdete si někam na večeři.
Jedinou malou nevýhodou Ramadánu je to, že kvůli Ramadánu se spoustu památek zavírá dříve, než obvykle. Jinak jsem si žádného velkého omezení nikde nevšimla. Autobusy normálně jezdily, metro taky a snídani jsme dostaly vždycky. Opravdu - žádný horor se nekonal. Navíc večer bylo super pozorovat místní, kteří se všude možně na veřejných místech scházeli na pikniky. Parky i náměstí byly obsypané lidmi, kteří seděli na dekách, povídali si a večeřeli. Díky Ramadánu jsem mohla poznat muslimskou kulturu zase o trochu blíže a více.
Večer to všude ožívá (Šíraz)
Večeře v Kashanu. Jehněčí špízek a kuřecí špíz v citronové omáčce.
První chod naší snídaně v Šírazu. Potom jsme si šly přidat ještě třikrát a pokaždé něco jiného.
Večerní zmrzka v Kashanu. Íránci nejí zmrzku samotnou, ale vždy to ještě zapíjejí nějakým freshem. Tradiční kombinace je například vanilková zmrzlina a k tomu mrkvový fresh.
Hlavně se nebojte!
Írán není země, kam byste se měli bát jet zvláště pokud jste turista a jedete poznávat krásy téhle země. Za prvé je důležité si uvědomit, že jako turista či turistka jste od místních opravdu jednoduše rozpoznatelní. Být turistou v Íránu ale podle mně není nevýhoda, právě naopak! Íránci jsou opravdu neskutečně přátelští a pokud vidí, že jste turista, snaží se vám vždycky co nejvíc pomoci a především vám udělat pobyt v jejich zemi co nejkrásnější. Běžně se nám stávalo, že nás na ulici zastavovali lidé a ptali se nás, odkud jsme a potom odpovídali: ,,Welcome to Iran. Enjoy my country."
Když se setmí, připadáte si v Íránu jako v jiném světě. Památky a ulice jsou nádherně nasvícené, místní se prochází a nebo piknikují.
V Íránu bylo všude úplně čisto.
Růžová mešita v Šírazu. Nejvíc přeturistěné místo, na kterém jsme v Íránu byly. Všichni si tam chodí fotit odrazy světla, které se dělají uprostřed mešity díky krásným vitrážím. Je to hezké, ale když vidíte těh třicet čekatelů na pěknou fotku před vámi, docela vás to otráví.
Mešita Agha Bozorg - netypická mešita s malou zahrádkou ve spodním patře, která byla postavená na konci 18. století. V devatenáctém století se prý řadila mezi nejkrásnější mešity na světě.
Jeden z našich zážitků hovořící za vše: Do Šírazu jsme dorazily poměrně pozdě večer, na procházku městem jsme vyrazily až kolem desáté hodiny večerní. Došly jsme k obrovskému chrámu, kam proudily davy lidí, ale nikde jsme neviděly označení vchodu pro turisty. Až později jsme zjistily, že to byl Shah Cheragh, nejposvátnější místo v Šírazu - hrobka bratrů Ahmada a Mohameda spojená s velikou mešitou. Nevěděly jsme, jestli smíme dovnitř, a tak jsme postávaly před vchodem a koukaly po místních. Najednou k nám přišla taková stará babička, začala na nás mluvit persky a ukazovala směrem do chrámu. Nejprve jsme vůbec jsme nechápaly, co po nás chce, ale z jejích posunků jsme nakonec vyrozuměly, že máme zůstat stát na místě a čekat. Babička někam odešla a během našeho čekání šla kolem nějaká paní s tácem plným nějakých sladkých řezů, ze kterého prostě jen tak nabízela a rozdávala kousky sladkostí lidem, kteří šli kolem. Nabídla i nám.
Po pěti minutách se najednou před vchodem objevil strážník, který uměl trochu anglicky a vysvětlil nám, že si tam hned na začátku u okýnka máme půjčit takový hábit a potom máme jít dovnitř, kde na nás bude čekat průvodce. Udělaly jsme všechno, jak nám řekl a s průvodcem, kterého nám přidělili, jsme zažily tu nejkrásnější a nejzajímavější prohlídku, na jaké jsme kdy v životě byly. Průvodce uměl výborně anglicky, vysvětlil nám všechny zajímavosti posvátného místa, všude nás provedl a dokonce i recitoval básně. Bylo to fakt neuvěřitelné.
V 11 večer na prohlídce Shah Cheragh.
Až úplně nakonec naší hodinové prohlídky nám řekl, jak se to vlastně stalo, že nám přišel dělat průvodce. V Íránu je to tak, že pokud jste turista a chcete se podívat na nějaké posvátné místo, vždycky vám přidělí průvodce. A průvodce je vždy zdarma. Je to kvůli tomu, že místní chtějí turistům ukázat a vysvětlit, jak funguje jejich kultura a náboženství, chtějí, abyste porozuměli jejich kultuře a abyste i vy viděli všechny ty skryté významy, které se všude kolem vás na posvátných místech nacházejí.
My jsme ale na místo přišly pozdě večer, dávno po zavíračce, a navíc jsme ještě byly v Íránu uprostřed Ramadánu. To znamená, že večer je právě na všech těch posvátných místech mnohem větší ruch. Místní si tam chodí ve velkých skupinách sníst večeři, všude kolem je spoustu lidí. Proto se vchody pro turisty během Ramadánu zavírají dříve. Naše výjimečná prohlídka uprostřed v noci proběhla díky té babičce, co s námi mluvila před vchodem do Shah Cheragh. Když odešla, šla totiž hledat strážníka, kterého přemluvila, aby nás pustil dovnitř - a to i přesto, že nám vůbec nerozuměla, jen viděla, že jsme trochu bezradné turistky stojící před vstupem do chrámu. Policista tedy vysílačkou vyhlásil, jestli je kolem nějaký průvodce, který by na nás měl čas. Náš nejlepší průvodce na světě kvůli naší prohlídce opustil rodinu a kamarády u večeře po celodenním půstu a šel nás vyzvednout ke vchodu a udělat nám tu nejkrásnější prohlídku v našem životě. A on za to opravdu nic nechtěl. Prostě slyšel volání, že jsou u vchodu dvě turistky, které by chtěly dovnitř a tak šel a provedl nás. Přijde mi naprosto neuvěřitelné, že pro nás tohle udělal někdo, kdo nás vůbec neznal.
Afif Abad Garden.
Myslete na tenhle náš příběh, až Vám budou lidi říkat, že jestli pojedete do Íránu, určitě dopadnete jako Hanča a Tonča - takže buď vás někdo unese a bude požadovat výkupné a nebo vás rovnou zabijí nebo znásilní. Jako turisté se pravděpodobně budete držet ve velkých městech nebo v okolí různých turisticky zajímavých míst. Určitě nebudete pomýšlet na to, že byste jeli blízko k hranicím Írán - Pákistán (kousek za těmito hranicemi v Pákistánu právě unesli Hanču a Tonču) kam se bojí jet i sami místní - pokud tam zrovna nebydlí oni nebo jejich rodina.
Íránci jsou neskutečně pohostinní a milí lidé. A nejsou to žádní otravové. Sami uvidíte, že po pár dnech se přestanete bát se kohokoli na cokoli zeptat, protože budete vědět, že jim můžete důvěřovat.
Bazaar v Kashanu.
Azadi Tower v Teheránu.
Vnitřek svatyně Ali Ibn Hanzeh v Šírazu. Íránci milují zrcadla a to, jak se v nich odráží světlo. V Koránu se píše, že bůh je světlo. Také proto se v Íránu s takovouto zrcadlovou výzdobou setkáte velmi často.
Strop v Růžové mešitě v Šírazu.
Důležité aplikace
Na konec jsem si pro vás připravila seznam těch nejdůležitějších aplikací, které jsem v Íránu používala. Většinu z nich ale můžete používat po celém světě. Pokud znáte nějakou další aplikaci, která by byla vhodná na cestování po Íránu, budu ráda, když dáte vědět do komentářů.
Drozd
Drozd je aplikace Ministerstva zahraničních věcí České republiky. Funguje to velmi jednoduše: do aplikace zadáte základní údaje o svém výletu - tedy datum, v jaké zemi budete, informace o spolucestujících a kontaktní osobu v ČR. Informace tam můžete zadat klidně s velkým předstihem, takže třeba hned, jak koupíte letenky, a pak už na to nemusíte myslet. Díky aplikaci tak potom naše ministerstvo ví, kde zrovna jste a v případě nějaké komplikace, která by se stala během vašeho pobytu v té zemi, vás mnohem jednodušeji najdou a poskytnou vám pomoc. Upozornění vám přijde buď přímo přes aplikaci, ale pokud je to něco zásadního, posílají i SMS a e-mail.
Na hlavní stránce aplikace, ať už jste kdekoli, se vždy zobrazují důležité telefonní kontakty: policie, hasiči, záchranka, tísňové volání. Jedním kliknutím také můžete zavolat přímo na telefonní ústřednu MZV a nebo prostě kliknout na tlačítko "pomoc". V menu aplikace Drozd dokonce můžete zadat i svá zdravotní data nebo informaci o tom, že zrovna používáte jinou sim kartu.
VPN
V Íránu nefunguje Facebook, Messenger a Instagram fungují jen trochu. Z komunikačních kanálů tam jede WhatsApp - i když v době našeho pobytu to tedy taky nebyla žádná sláva. Viber nebo Telegram tam nejdou vůbec. VPN je aplikace, díky které se vzdáleně připojíte k datům jakoby z jiného státu - vytvoří se datový tunel a vy pak můžete v pohodě používat FB, Messenger a další. Nám to většinou fungovalo dobře.
Nezapomeňte si VPN instalovat už v Čechách a zkusit si, jak funguje. Většinou jde o jednoduché zmáčknutí tlačítka VPN, já jsem ještě musela na svém iPhone v nastavení povolit VPN. V Íránu už si aplikaci stáhnout nepůjde.
Snapp
To je jejich místní Uber. Místní vyslovují ten název jako [e snap]. Funguje úplně stejně jako ten Uber, který už znáte. Na mapě zadáte svoji polohu a kam chcete dovézt, aplikace pak prohledá okolí a nabídne vám blízké řidiče a rovnou i cenu, za kterou vás odvezou. Pokud potvrdíte, dostanete jméno řidiče, jeho SPZ a typ auta (vše ve fársí). A pak už jen čekáte, až řidič přijede. Kamarádka, která byla v Íránu o 2 měsíce dřív než já, říkala, že jí vždy před každou jízdou řidič volal, aby si to opravdu potvrdili. Mně volal řidič jen jednou, a to když nás nemohl najít. Myslím, že mi nevolali proto, že jsem si preventivně napsala přímo do jména, že nejsem místní - moje jméno bylo Majda - tourist. Vím, že v Íránu moc lidí anglicky neumělo a zkoušet se domluvit persky se mi fakt nechtělo. Platí se až po uskutečnění jízdy přímo řidičovi a v hotovosti.
Snapp funguje přes data a přes íránské číslo. Takže je potřeba mít íránskou sim kartu, pokud byste ho chtěli využívat. Ceny jsou velmi velmi nízké. Opravdu - ceny jsou tam velmi nízké i pro místní. Normální (tedy žlutý) taxík by nás za tuhle cenu asi určitě nevzal.
Snapp je také dobré využít třeba pro odhad ceny cesty. Když jsme chtěly vzít z autobusového nádraží v Yazdu do centra města, aplikace psala, že nikde v okolí žádný řidič není, ale alespoň nám zobrazila cenu, za kterou by nás mohl Snapp vzít a podle toho jsme se pak odrazily během smlouvání s normálními taxikáři. Oni začínali na ceně třikrát vyšší, než byla na Snappu. Úplně na cenu Snappu jsme to neusmlouvaly, (za to řekli, že nás opravdu nikdo nevezme), ale snížily jsme to díky znalosti ceny ze Snappu o dost. Stejně tak jsme vlastně skoro zadarmo usmlouvaly cestu ze Shirazu do Persepolis a zpět i s tím, že na tam nás tam řidič asi hodinu čekal, než si vykopávky prohlédneme. Tato cesta dlouhá celkem 120 kilometrů nás vyšla dohromady na 500 000 IRR (s naším kurzem tedy něco kolem 68 CZK za dvě).
Hostelworld
Jednoduchá aplikace pro hledání ubytování, která v Íránu funguje naprosto bez problému. Když ji nainstalujete, můžete ji používat samozřejmě i v jiných zemích. Já se s ní setkávám především v Asii.
V aplikaci zadáte datum, na který hledáte ubytování a ona vám vždy spolehlivě ukáže hostely, kde mají ještě volná místa. Navíc se vám zobrazí opravdu reálné ceny. Rezervaci můžete provést i přes aplikaci, ale my jsme to řešily tak, že když jsme viděly, že mají podle aplikace někde volné pokoje, prostě jsme přišly do hostelu a řekly jim na recepci, že se tam chceme ubytovat na dnešní noc. A vždy to klaplo. A to i když jsme jednou přišly do hostelu až o půlnoci.
V době našeho pobytu se standardní se cena za noc v hostelu se snídaní formou bufetu pohybovala mezi 5-7 EUR za noc/osoba. Ceny jsou tam opravdu extrémně nízké, tak se tím nenechte zmást. Všechna naše ubytování v hostelech byla opravdu nádherná a snídaně byly skvělé!
Snídáme na střeše friendly Hostelu v Yazdu. Šest euro na noc.
Tripadvisor
Ten tady funguje úplně normálně a stejně jako v jiných státech. Já ho používám především při hledání restaurací nebo kaváren a potom jako inspiraci pro zajímavá místa k navštívení: když se rozhoduji, jestli se mám jít podívat třeba do muzea a nebo na nějakou památku a platí se tam vyšší vstup, nejdřív kouknu na Tripadvisor, jestli ostatní píší, že to za to vážně stojí.
Samozřejmě ale platí, že na Tripadvisoru rozhodně není sepsané všechno. Proto pokud chcete nasát tu pravou íránskou atmosféru, nechte se vést svými smysly nebo prostě běžte za nosem. A nebo využijte pohostinnosti místních a nechte se pozvat na čaj, oběd nebo na večeři.
Maps.me
Bezvadná offline navigace, která v Íránu funguje skvěle a spolehlivě. Nezapomeňte si ještě doma stáhnout do telefonu všechny mapy, ať si pak na místě neplýtváte data nebo moc nevytížíte hotelovou wifi.
V aplikaci můžete třeba sledovat, jak daleko jste od cíle, když někam jedete dálkovým autobusem, ale Maps.me vás budou dobře navigovat i ve městech a mezi památkami. K nejprofláklejším památkám dokonce najdete v aplikaci i nějaké základní informace a hodnocení uživatelů.
Currency
I přesto, že v době našeho pobytu v Íránu byla obrovská inflace, měla jsem po ruce tuhle jednoduchou aplikaci na přepočet měn, abych se alespoň orientačně mohla pohybovat mezi různými kurzy. Většinou jsme platily v riálech, ale v hostelech brali i EUR nebo USD. Aplikace Hostelworld zase ukazovala ceny v CZK.
Aplikace Currency funguje i offline. To pak pracuje s daty, která si stáhla naposled. Dobrou vychytávkou je to, že si tam můžete vyplnit i svůj vlastní kurz - třeba podle kurzu, který vám dali ve směnárně a s tímto kurzem pak všechno jednoduše přepočítáte na úplně konkrétní cenu, kterou sami zaplatíte.
Soupis našich nákladů
Tady naleznete seznam našich nákladů pro představu toho, kolik co v Íránu stojí. Všechny ceny jsou uvedené za jednu osobu. Taxíkem/Snappem jsme třeba jezdily ve dvou a každá z nás vždycky zaplatila půlku.
Jak už jsem psala výše, přímo na místě jsme si pro nás dvě rozměnily ve směnárně na celou dobu pobytu 100 EUR na 17 000000 IRR. Kurz byl tedy 1 EUR = 170 000 IRR. Ubytování jsme pak většinou platily v EUR nebo USD.
- Povinné pojištění na letišti: 14 EUR
- Vízum (na letišti): 75 EUR + 1,5 USD administrativní poplatek
- Taxík z letiště na hotel: 15 EUR (zařízeno hotelem, NESMYSLNĚ DRAHÉ, 45 minut cesta, celkem nás to stálo 30 EUR za 2 lidi)
- Ubytování na první dvě noci (Sepand Hotel): 55 EUR (NEDOPORUČUJI, strašně drahé, snídaně za nic nestála)
- Směnárna - poplatek za výměnu peněz: 50 000 IRR
- 1 cesta metrem v Teheránu: 10 000 IRR
- Večeře Teherán - Kebab: 330 000 IRR
- Vstup Golestanský palác, Teherán: 5120 000 IRR
- Autobus Teherán -> Isfahán: 400 000 IRR (6 hodin cesty)
- Taxi na hostel v Isfahánu: 150 000 IRR
- Ubytování Isfahán (Mehr Isfahan Hostel): 6 USD (samostatný pokoj, sdílená koupelna, snídaně průměrná, celkově ubytování patřilo k těm slabším)
- 2 kopečky zmrzliny na ulici: 20 000 IRR
- Snapp z hostelu ke katedrále Vank: 35 000 IRR
- Vstup Katedrála Vank: 500 000 IRR
- Snapp z Katedrály Vank na autobusák: 60 000 IRR
- Autobus Isfahán -> Šíraz: 430 000 IRR (6,5 hodin cesty)
- Taxi z autobusáku do hostelu, Šíraz: 50 000 IRR
- Ubytování Šíraz (Niayesh Hotel): 5 EUR (bydlely jsme v dormu/sdílené ložnici, sdílená koupelna a záchod, vynikající a obrovská snídaně, výborná lokace hostelu, DOPORUČUJI)
- Večeře Šíraz: 350 000 IRR (kuře, rýže a bezedná konvička s čajem)
- Vstup Růžová mešita, Šíraz: 300 000 IRR
- Vstup Hrobka básníka Hafeze, Šíraz: 200 000 IRR
- Taxi Šíraz -> Persepolis a zpět: 250 000 IRR (celkem 120 km, řidič tam na nás 1,5 hodiny počkal a potom nás vzal zpátky)
- Vstup Persepolis: 200 000 IRR
- Autobus Šíraz -> Yazd: 425 000 IRR (6 hodin cesty)
- Ubytování Yazd (Friendly Hostel): 6 EUR (samostatný pokoj, vlastní koupelna i záchod, vynikající snídaně na střeše, pěkné umístění ve starém městě, DOPORUČUJI)
- Vstup do Afif Abad Garden, Yazd: 200 000 IRR
- Muzeum vody, Yazd: 200 000 IRR
- Chrám ohně, Yazd: 200 000 IRR
- Snapp od chrámu ohně na autobusák v Yazdu: 60 000 IRR
- Autobus Yazd -> Kashan: 325 000 IRR (Cesta měla trvat 4 hodiny, trvala 7 hodin. Stavělo to snad úplně všude. Nás vyhodili uprostřed dálnice asi 10km od Kashanu)
- Cesta místním stopnutým autem do centra Kashanu: 50 000 IRR
- Ubtování Kashan (Sana Hostel): 7,5 EUR (samostatný pokoj, vlastní koupelna i záchod, výborná snídaně, super umístění, DOPORUČUJI)
- Vstup do traditional houses, Kashan: 450 000 IRR (Jedna vstupenka na 3 místa: Tabatabaei House, Abbasian House, Sultan Amir Ahmad Bathhouse)
- Svačina a limča v kavárně (Avgoon Experience Café): 275 000 IRR
- Půl kila pistácií: 500 000 IRR
- Obrovský pytel skořice: 50 000 IRR
- Večeře Kashan: 515 000 IRR (večeře o 3 chodech, jedno z toho bylo skvělé jehněčí)
- Cesta taxíkem s Abbásem z Kashanu na letiště do Teheránu: 1 550 500 IRR (Po cestě 3 zastávky na čaj, zastávka v chrámu v posvátném městě Quom v 1 hodinu ráno a ještě nám koupil nám spoustu sladkostí. Cesta dlouhá 4 hodiny, 210 km)
Celkem:
177,50 EUR (= 4082,50 CZK) + 7.5 USD (= 150 CZK) + 13 315 500 IRR (= 1801,50 CZK)
Rovná se 6034 CZK za týden v Íránu bez letenky.
Jsem moc ráda, pokud jste dočetli až sem. Slibuji, že velmi brzy přidám ten opravdický íránský cestopis, kde popíšu všechny naše zážitky. Už podle vyúčtování vám musí být jasné, že v Íránu to opravdu stálo za to!
V Íránu se vyplatí dívat se nad sebe.
Další krásná íránská stropová výzdoba.
Íránský strop.
Íránský strop zase někde jinde.
Jak se ti cestopis líbil?
Magdaléna Křepelová procestovala 36 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 7 lety a napsala pro tebe 2 úžasné cestopisy.
Zobrazit profil10 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Tak to je škoda, že už vízum nelepí. Patří k mým oblíbeným. 😊
Parádní popis! Jen bych dodal k aplikacím, že Drozd už zrušili a že Hostelworld opravdu není skvělá aplikace. 😆 Má stupidní řazení výsledků a firma skoro za nic neručí, narozdíl třeba od Bookingu. Pro orientaci ale dobrý a když se nic nepokazí...
Sorry, ale drozd stale normalne funguje.
Před cestou do Íránů se doporučuje konvertovat, až se vrátíš zpět, můžeš zpět i konvertovat.
Co to meleš šašku?
Chápu to dobře že pokud žádám o vízum on arrival na letišti, nepotřebuju referenční číslo? Děkuji
Waú, super cestopis, děkuji moc, četla jsem jedním dechem.
Jé, Evi, moc děkuji. :-) Snažila jsem se všechno popsat docela dost do detailů, aby nakonec vznikalo co nejmíň dotazů. A jsem ráda, že se ti můj cestopis líbil! :-)
Dobry den.
Magdaléno váš článek je skvělá práce. Sám hodně cestuji a tyto praktické informace jsou mi velmi přínosné. Moc děkuji za vaši práci. Šťastné cesty! Jiří