Isle of Skye
Zlatý hřeb Skotska, kde vám vlezou ovce až do stanu.
Cestopis z roku 2018 napsal Jakub _8
Říká se, že všechny cesty vedou do Říma. V našem případě nás všechny cesty vedly na perlu západního Skotska. Kombinace nádherné krajiny a neobvykle vlídného počasí udělala z přespávání v přírodě a toulek po krajině rozhodně zážitek na celý život.
Na řízení na pravé straně jsem si už z předchozích dnů zvykl, a tak jsem si jízdu po A87 vedoucí na ostrov z pevniny opravdu užíval, nebylo kam spěchat. V malém městečku Portree jsme nakoupili zásoby jídla a poblíž centra také rovnou poobědvali Fish&Chips v bistru Stuart´s. I podle množství místních šlo usoudit, že se jedná hojně navštěvovaný oblíbený podnik. Bohužel v místním fastfoodu ani před ním nebylo místo k sezení, a tak nejlepší alternativou se jevilo sníst rybu u vody na lavičkách u blízkého mola. Ještě jsem si ani nestihl sednout a už na mě provedl nálet asi metrový nenažraný racek. Kdybych neměl vytrénované reflexy, byl bych bez oběda. Racků se ale vyskytovalo v okolí mola opravdu mnoho, proto jsme se vydali o kus dále k parkovišti, kde na nás neútočili opelichaní ptáci, a dalo se posedět na piknikových lavičkách.
Velké překvapení byla dostupnost rodinného balení brambůrek
Na hodně místech jsou lavičky u pobřeží
Fish&Chips ze Stuartova bistra
Pěkná cedule. Pro nás spíše kuriozita znázorňující ať dáváme pozor na starší občany
Naši první zastávku podle plánu přestavoval ikonický The Old Storr. Pro velký zájem nestačí ani parkoviště ležící pod dominantou na silnici A855, parkuje se u cesty, a čím později přijedete, tím více se projdete. Počasí nám opravdu přálo, a tak se zdál Storr trail velice snadný a časově nenáročný. Za necelou hodinu s převýšením 350 metrů jsme se ocitli na kótě 504 s překrásným výhledem na majestátné kameny a široké okolí. Mlha válející se nad jezery dodávala panoramatu své kouzlo.
Několik kilometrů severněji od Old Storru nás upoutala cedule na Mealt Waterfall. Zde už šlo zaparkovat o poznání snadněji, ale čekalo nás lehké zklamání při pohledu na opravdu malý pramínek vody stékající z útesu, protože bylo právě suché období. Odvrátil jsem tedy oči na druhou stranu ke krásným skálám pokrytým zelenou trávou a užíval si i nádherný výhled na moře. Příjemnou chvilku podpořil vhodně umístěný stánek s kávou a čajem.
Old Man of Storr
Útesy u Mealt Waterfall
Poslední zastávku přestavovalo každopádně to nejlepší, a troufám si říct, že i nekrásnější, co jsem dosud v životě viděl. The Quiraing, pahorkatina táhnoucí se po velké části ostrova, mě doslova učarovala. Auto můžete nechat na jednom ze dvou parkovišť, jedno níže a druhé na kopci s vyhlídkou pro lenochy, kteří jen vyfotí místo a odjedou jinam. Po vrstevnici jsme šli zhruba 3 kilometry s obezřetností nespadnout dolů. Hrozil nejen pád, ale i nebezpečí „minového pole“, které vyrobily všudypřítomné ovce. Ty ale přece jen dodávaly kouzlo místním kopcům, protože právě díky nim je trávník krásně „posekaný“. Na rozcestníku jsme zamířili na útes a šli podél něho zpět na parkoviště. Nahoře začínal silně foukat vítr, který přispěl na jasné počasí s krásným výhledem.
Nedaleko výchozího parkoviště, na málo frekventované cestě směrem k vesnici Uig, se nachází malá odpočívadla. Právě jedno z nich se nám zalíbilo natolik, že jsme se rozhodli zde rozdělat stan. Jednalo se o pohodový večer s ochutnávkou lokálních piv a náladu nám nezkazily ani všudypřítomné muchničky, které koušou jako zběsilé při každém západu Slunce.
Za zmínku rozhodně stojí i skotské chatky, které se nachází v odlehlých místech a horách pro veřejné přespání. Jedna z nich je postavena i téměř na cípu severní části ostrova. V mapě jsem ji označil, a pokud vám nevadí možná společnost dalších cestovatelů, tak možnost přespání zdarma můžete uvítat.
The Quiraing. Vrcholek Bioda Buidhe
Skotský symbol :)
Jedna kamarádská ovce
Ideální místo pro stan na posekané trávě :))
Letní noci na severu Skotska jsou opravdu krátké, proto nás brzy ráno probudilo nesnesitelné horko ve stanu. S heslem odpočívat jedině v hrobě, jsem vedl téměř celý náš poznávací výlet. Užívali jsme si jízdu nazelenalou krajinou s příjemnou hudbou a u toho jsme značně relaxovali, když se objevila cedule s nápisem Skye Museum of Island Life. Nezbývalo tedy nic jiného než odbočit a kulturně se vzdělat. Za přátelské vstupné £3 za dospělého člověka, můžete nahlédnout do místního skanzenu. Malý areál vytvořený kousek od pobřeží se skládá z domů s kamennými základy a slaměnými střechami znázorňujícími život seveřanů v minulosti. Skanzen původních domů je pěkně zpracován a zaujme i snad toho největšího odpůrce muzeí. Cedulky uvnitř chaloupek s nápisem "Prosíme, nebrat" by byly v Česku asi pro smích, ale každý cestovatel mi dá za pravdu, že na severu to funguje rozhodně jinak a opravdu se exponátů nikdo nedotýkal – natož aby někoho napadlo je odcizit. Na prohlídku nám stačila asi půlhodina.
Skanzen Skye Museum of Insland Life
Skvěle zpracovaná kovárna
Východně od vesničky Uig tvoří kopce s menším zásahem člověka velmi kvalitní podívanou. Jedná se o místo nazýváno Fairy Glen. Procházku lidé vylepšili poskládáním kamenů na sebe. Každý může přidat ty své a vyrobit si vlastní „umělecké dílo“, které z okolních kopečků působí, jako by jej vytvořili mimozemšťané.
Hrad Dunvegan, vzdálený asi půl hodiny od Fairy Glen, obýval klan MacLeodů po dobu dlouhých 800 let. Za vcelku vysokou cenu, £14, lze navštívit celý areál a člověk může prozkoumat hrad a přilehlé zahrady. Jedná se o malý hrad, ve kterém není tolik co k vidění v porovnání s českými nádhernými hrady a zámky. Zcela nevyhovující se nám zdálo muzeum umístěno v zahradě – s pouhými třemi obrazy a párem vidlí nám přišlo vtipné, říkat té šedivé chaloupce muzeum.S úsměvem mi hlavou proběhla vzpomínka na lidovou místnost mé matky, která má svou jizbu vybavenou daleko lépe. Zklamaný jsem se táhnul k autu jako zpráskaný pes. Byl jsem utěšován, že to nejlepší nás teprve čeká.
Fairy Glen
Hrad Dunvegan
Jedna z mála hradních místností
Po nekonečných úzkých silnicích, které jsou většině případů v žalostném stavu a průjezdné pouze pro jedno auto jsme přijeli na nejzápadnější místo ostrova, Neist Point. Z odstavné plochy nás navedla stezka k samotnému útesu, z něhož byl vidět nádherný bílý maják a ohromný výhled po mořské hladině. Ten obraz spolu s chechtáním racků a ovčími výkaly mi utkvěl v paměti. Čas utíkal jako voda a v itineráři ještě chybělo navštívit pár míst. Po cestě na jih k Fairy Pools jsme potkali také typické „krávy s ofinou“, které právě odpočívaly ve stínu. U výchozího bodu k „pohádkovým jezírkům“ se nachází pár piknikových stolů, kde jsme si také snědli náš oběd. Kvůli suchému počasí nebyl průtok pramenů tak silný a vodopády působily poněkud ochable. Přesto procházka kolem malých jezírek s krystalově čirou vodou byla svým způsobem uklidňující a velmi příjemná.
Někdo měl očividně radost z okouzlujícího místa :)
Skotské národní plemeno
Fairy Pools
Bohužel, jakkoliv nám přálo počasí, místní pahorkatiny v kombinaci s autem, na které nejsme zvyklí, nás trochu rozhodily. Propočet nafty nebyl úplně přesný. Ani jednomu z nás navíc nedošlo, že benzínky nemusí být jako v Česku otevřeny každý den. Spoléhat se na odlehlou benzínku ještě na odlehlejším ostrově není v neděli dobrá volba. Ráno ale moudřejší večera, proto jsme složili hlavy v kempu Sligachan, kde jsme také ochutnali brambůrky s příchutí Haggis, typického skotského jídla. Jedná se o zašité vnitřnosti v ovčím žaludku, což může znít nepříliš lákavě, ale příchuť to byla velmi dobrá. Příště rozhodně zkusíme i to pravé tradiční Haggis.
Chipsy s příchutí Haggis
Skotské pivo
Necelých 27 kilometrů od kempu, v obci Broadford, se měla nacházet vymodlená benzínka, což vycházelo opravdu na nulový dojezd nádrže. Ručičku ukazující stav nádrže jsme tlačili pohledem doleva celou cestu, ale nakonec jsme i přes velký stres přijeli na místo. Menší oříšek následně představovalo už jen otevření poklopu pro tankování. Vyzkoušel jsem snad všechny páčky u řidiče, spolujezdce a kufru. V zoufalosti jsem začal prohlížet i manuál v angličtině ale bez výsledku. Beznaděj mě donutila zeptat se i kamaráda skrze sociální sítě. Po jeho primitivní radě zmáčknout víko nádrže jsem byl úspěšný.
Zájemcům jsem pro usnadnění v mapě vyznačil místa, kde bych se nebál rozdělat stan. Stanování je ve Skotsku povoleno, ale občas se najdou dlouhé ohraničené pozemky nebo nepřístupný terén. Z ostrova Skye jsme následně pokračovali do srdce samotného Skotska a hlavního města Edinburghu, ale o tom zase až jindy. 😊
Jak se ti cestopis líbil?
Jakub _8 procestoval 24 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 7 lety a napsal pro tebe 2 úžasné cestopisy.
Zobrazit profil2 komentáře
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Málokdy se vidí v cestopisech ze Skye tak pěkné počasí:) Byli jsme tam vloni, pěkné zavzpomínání.
I Skotové nevěřícně kroutili hlavou :)