Jak se surfuje na písku?

Cestou na sever se stavujeme v největším městu Northlandu- Whangarei, kde se na okraji města pyšní krásným vodopádem Whangarei Falls. Pokračujeme o kus dál, k Tutukaka reserve. Krásná procházka k útesům a k mini soukromím plážím, které jsou dostupné pouze za odlivu. Tady jsem našla zatím moje největší kousky mušlí do sbírky (uvidíme jestli mě s tím pustí ze země). K večeru s Bobem přijíždíme do Sandy bay carparku, po necelých třech hodinách jízdy od Aucklandu. Free kemp je hned vedle pláže, všude klid, slyšíme jen šplouchání vln o skály. 

Vytahujeme stolek a židličky, k večeři si ohříváme rizoto a odháníme všudypřítomné racky a komáry. Po večeři jdeme pár kroků na jednu z nejhezčích pláží, u které jsme kempovali. Odliv poodhalil jinak skryté útesy a kameny, a na pláži pozorujeme zvláštní div, který jsme doposud nikdy neviděli. Odliv v písku maloval krásné kresby ve tvaru kořenů, oceán odkrýval svojí sílu spojenou se zemí. V rohu pláže se těsně nad zemí pyšnily dva pokroucené stromy, které dodávaly místu exotickou atmosféru. 

Druhý den ráno vyrážíme brzo, abychom na úplný začátek/konec Zélandu přijeli za dobrého počasí. Jen co vyjedeme z přilehlého okolí kempu, jakoby jsme cestovali v Northlandu sami. Silnice opuštěné, žádná města, i na pastvinách je méně ovcí a krav než jsme z cest zvyklí. Perfektní stav silnic, na které jsme ze Zélandu taky zvyklí jsou fuč. Místo toho se cesty začínají podobat těm našim - 50 odstínů asfaltu...

Po několika pomalu ubýhajících hodinách jízdy jsme v cíli! Dorazili jsme na nejsevernější místo Nového Zélandu- Cape Reinga Lighthouse. Pěší cesta nás zavedla až k majáku, kde jsme bohužel už sami nebyli a nechápeme kde se tam lidi vzali, když jsme nikoho cestou nepotkali :D

Byla jsem očarovaná výhledem, a tak mi nevadili ostatní turisti, kteří se u majáku fotili. Koukala jsem totiž na Tichý oceán, který se v tomto místě míchá s Tasmanovým mořem. A jelikož bylo hezké počasí, byli v dálce vidět i Tříkrálové ostrovy- Three Kings Islands.

Poslední zastávkou na naší cestě Northlandem byly velké písečné duny- Giant Sand Dunes, na západním pobřeží ostrova. Duny sahájí až do výšky 100 metrů a můžete je sjet dolů na sand boardu. Ten se dá vypůjčit přímo na místě za $15 na den. Samozřejmě tenhle zážitek jsme si nemohli nechat ujít! Kde jinde bychom jsme mohli po hlavě sjíždět z prudké písečné duny?! :)

Než začala ta zábavná část, kdy se sjíždí dolů, samozřejmě jsme se museli dostat na vrchol. Teplo jako na Sahaře, a my šlapeme vzhůru za adrenalinem. Písek máme v puse, očích, no úplně všude. Bylo to celkem namáhavý, ale jsme nahoře! Výhledy do širokého okolí jsou krásné ale jakmile zafouká vítr, schováváme obličej před pískem kam se jen dá.

A teď ta zábavná část. Luky jede jako první. Ulehá břichem na prkno hlavou dolů a jede. Za pár vteřin je dole, a musí se vyškrábat znovu nahoru, abychom se vystřídali.

Nastává další okamžik v mém životě, kdy opět překonávám svůj strach. Sice se to nezdá, ale  ten kopec je opravdu prudký! Po chvilce přemlouvání a povzbuzování že to zváldnu, nasedám na prkno a za chvíli jsem dole. Prosvištěla jsem to tak rychle, že mi ani písek nestačil padat do pusy :D

Tuhle srandu jsme zopakovali jen párkrát, dokud nám nedošly síly. Surfování na písečných dunách se tímto zařadilo za jeden z nejoblíbenějších zážitků na Zélandu! :)