Japonsko

Letos jsme se rozhodli vyrazit pro změnu do modernější země než minule. Zlákala nás především japonská gastronomie, kultura, historie, a také jsme chtěli odhalit, jak moc moderní Japonsko je. Vybrali jsme září, kdy je konec tajfunové sezóny (během našeho pobytu proběhly dva malé tajfuny, naštěstí v jiné části země), a ještě panuje letní počasí. Teploty byly nakonec neobvykle vysoké. A ty záchody! To jídlo! 

Z Prahy jsme odlétali 11. září s China Airlines do Tokia s přestupem na Tchaj-wanu. Na přestup jsme si nechali zhruba 9 hodin, abychom si mohli prohlédnout město. Na letišti jsme vybrali 1 000 tchajwanských dolarů, protože skříňky na zavazadla přijímaly pouze hotovost a ne všude bylo možné platit kartou. Vlakem Express jsme se vydali z letiště na hlavní nádraží v Taipei. Jízdenky na tento vlak lze zakoupit buď v hotovosti v automatu, nebo přiložením karty k vybraným terminálům.
Na nádraží jsme přestoupili na červenou linku metra, kde se jízdenky daly koupit pouze v hotovosti. Stejně jako na cestě z letiště nám i tady místo lístků automat vydal žeton – obsahuje čip, který se při vstupu přikládá a při výstupu vhazuje do turniketu. První zastávkou bylo Liberty Square, kde se nachází Národní divadlo, koncertní sál, a Chiang Kai-shek Memorial Hall, který byl postaven na počest bývalého vůdce Číny Čankajšk. Kousek od Liberty Square jsme si dali kávu a vyrazili k Taipei 101. Online už nebyly žádné vstupenky, ale v 10 hodin, při otevření pokladen, jsme si lístky mohli koupit kartou přímo na pokladně. Výtahem jsme se za 37 sekund dostali do 85. patra (do roku 2016 nejrychlejší výtah na světě). Jednou z nejzajímavějších věcí na Taipei 101 je obří tlumič kmitů (tuned mass damper), který pomáhá stabilizovat budovu při silném větru a zemětřeseních. Tato zlatá ocelová koule o hmotnosti 660 tun je zavěšena mezi 87. a 92. patrem a může se pohybovat až o 1,5 metru, čímž snižuje vibrace mrakodrapu. Jde o jeden z mála tlumičů kmitů na světě, který je veřejně přístupný pro návštěvníky.
Na víc už čas nezbyl, a tak jsme po rychlém obědě vyrazili zpět na letiště. Vyzvedli jsme si batohy, změnili terminál a čekal nás přibližně 3,5hodinový let do Tokia. Po přistání byla na imigračním poměrně dlouhá fronta, ale postupovala rychle – vyplnili jsme dotazníky, získali víza a našli vlak Skyliner přímo na zastávku Kuramae, nedaleko našeho ubytování. Platba byla možná pouze v hotovosti (2 700 JPY) v jednom z kiosků. Je 22 hodin 12. září a my jsme postel naposledy viděli v sedm ráno 11. září. Na tu se aktuálně těším nejvíce.

Pátek 13. 9. – Ráno budíček v 6:00 a před námi byla cesta s dvěma přestupy k buddhistickýmu chrámu Gotokuji Temple. Chrám je dnes populárním místem, kde lidé nechávají sošky koček, toto gesto údajně přináší štěstí. Chtěli jsem tam dorazit brzo ráno, ještě před davy turistů. Zatím jsme neměli žádnou „lítačku,“ takže jsme si jízdenky vždy kupovali před nástupem do metra či vlaku. Naštěstí nám zaměstnanci veřejné dopravy nebo kolemjdoucí vždy ochotně pomohli – ty jejich automaty na všechno nám na začátku přišly zábavné, chvíli trvalo, než jsme se zorientovali. Platby probíhaly pouze v hotovosti. Doporučuji speciální peněženku na mince, protože jich budete mít chvílemi opravdu hodně, naštěstí v metru bývají směňovací automaty, tak se tam můžete alespoň části zbavit. 
Následně jsme se vrátili do centra na stanici Šibuja, kde jsme si v informačním centru koupili 72hodinovou jízdenku na metro za 1 500 JPY na osobu. Než otevřel obchod Big Camera, kde jsme si chtěli koupit SIM kartu, zamířili jsme do Tokyo Metropolitan Government No.1 Building. Ve 45. patře je vyhlídka, která je zdarma. SIM kartu jsme si pak koupili s datovým limitem 10 GB za 3 220 JPY. Další zastávkou byl oběd – náš první ramen v Japonsku. Navštívili jsme řetězec Ichiran, kde nás porce vyšla na 980 JPY, nakoupeno přes automat.
Poté jsme vyrazili do dalšího z mnoha chrámů, které jsme v Japonsku navštívili – krásného Meidži, který se nachází v rozlehlém parku. Je to jeden z nejvýznamnějších šintoistických svatostánků v Tokiu, zasvěcený císaři Meidžimu a jeho manželce císařovně Šóken. Park končí poblíž nákupní ulice Takeshita Dori, kde je k vidění spousta zajímavostí a bizarností. Poté jsme se metrem přesunuli k soše psa Hachika. Byla zde krásně vidět japonská spořádanost – na fotku u sochy se stála dost dlouhá, ale úhledná fronta. Socha je hned vedle slavného nejrušnějšího přechodu na světě Shibuya Crossing. Tady jsme využili vyhlídku z baru v přilehlém mrakodrapu, kde bylo v ceně vstupného pivo.
Na závěr dne jsme navštívili TeamLab. Lístek je sice dražší, ale zážitek rozhodně stojí za to. Interaktivní muzeum digitálního umění, kde se návštěvníci doslova ponoří do světa světelných instalací, pohybujících se obrazů, je to kombinace technologie a umění.
Za tmy jsme se znovu přesunuli zpět k vládní budově, kde se každou půlhodinu promítal videomapping. Prošli jsme se ještě uličkami Šibuji, kde bylo oproti polední návštěvě o milion turistů více. Večeři jsme si dali ve vyhlášené uličce Omoide Yokocho, kde jsme našli typickou malou restauraci s posezením kolem baru a kuchyně. Dali jsme si několik porcí grilovaného masa, pivo a whisky se sodou. Tzv. "highball" jsem si pak dávala skoro pořád. I v letadle na cestě domů, ale to předbíhám. Platit se dá opět pouze v hotovosti, jen pro lehký přehled, tady nás večeře stála pro oba 4 900 JPY.

Sobota 14. 9. – Ráno v sedm jsme vyrazili na snídani jako místní do řetězce Yoshinoya. Za pár jenů jsme si dali skvělou snídaňovou misku s vepřovým. Podobná jídla nabízejí i řetězce Sukiya a Matsuya. Poté jsme zamířili do buddhistického chrámu Sensó-dži. Cesta k chrámu začíná vstupní branou Kaminarimon (brány hromů), která je zdobená obřím červeným lampionem. Za vstupní branou začíná nákupní ulička Nakamise-dóri. Dorazili jsme tam před devátou, kdy tu bylo málo turistů, a obchůdky byli ještě zavřené. Na konci ulice se nachází Hózómon (brána chrámových pokladů) a za ní chrám Sensó-dži. Před chrámem stojí velká kadidlová nádoba, když projdete tímto kouřem, přinese vám to zdraví. Vedle chrámu se nachází také pagoda, která je jednou z nejvyšších v Japonsku. Na zpáteční cestě už byly stánky otevřené a turistů už znatelně přibylo. Naproti bráně Kaminarimon je informační centrum, kde se v 8. patře nachází vyhlídka (vstup zdarma). Odsuď je v blízkosti i Tokyo Sky Tree s vyhlídkou, ale my toto místo vynechali. 
Na oběd jsme zamířili na rybí trh Tsukiji Outer Market. Všechno, co jsme si tam dali, bylo výborné – sushi, sashimi, grilovaný úhoř (unagi) a spousta dalších dobrot, je tu i velká nabídka suvernýrů. Trh zavírá kolem 2. hodiny odpoledne. Následovala cesta k Tokyo Tower, ale na vyhlídku jsme už nešli. Pokračovali jsme k chrámu Hie Shrine, který se nachází nedaleko. Poprvé jsme prošli po schodech obklopených červenými bránami Torii, které u chrámu stojí. Odpoledne jsme si užili ve čtvrti Akihabara, známé jako ráj pro milovníky anime, mangy a elektroniky. V tento moment jsem však došla ke zjištění, že v Japonsku nepijí espresso! 
Odtud jsme se přesunuli na baseballový zápas v Tokyo Dome, což byl naprosto neuvěřitelný zážitek! Jelikož se jednalo o derby dvou Tokijských týmů byla atmosféra dokonalá, 55 tisíc návštěvníků, kteří celou dobu fandili, pivo teklo proudem akorát domácí tým Yomiuri Giants prohrál. Lístky jsme kupovali online přibližně 2–3 měsíce před termínem a vyzvedli jsme si je v obchodě 7-Eleven. S odstupem času musím říct, že to byl stále jeden z nejlepších zážitků z celé dovolené.

Neděle 15.9. - Snídani jsme si tentokrát dali v řetězci Matsuya. Poté jsme zamířili ke svatyni Jasukuni. Byla neděle, a probíhal tady nějaký program – nejdříve jsme viděli samurajská a judistická vystoupení, následovaná ukázkou boje s dřevěnými tyčemi. Odsud jsme parkem došli až k císařskému paláci Kokjo. Palác stojí na místě původního Edo Castle, které bylo sídlem šógunů v období Edo. Bohužel je v neděli a pondělí areál zavřený, takže jsme se pouze prošli v přilehlém parku. 
Na oběd jsme se přesunuli do čtvrti Ginza, kde jsme objevili smažené vepřové tonkatsu v panko strouhance. Restaurace se jmenovala Harenochi Katsu a tento způsob úpravy jídla se nazývá harekatsu. Jídlo bylo naprosto skvělé, restaurace krásná, a celý oběd pro dva nás vyšel jen na 4 500 JPY. U většiny restaurací je fronta, ale ta bývá známkou kvality, většinou postupuje celkem rychle takže doporučuji být trpěliví. Čtvrť Ginza je centrum luxusního nakupování a nočního života.
Další zastávkou byla Tokyo Zoo, kde mají pandy. Ty jsme však bohužel neviděli, protože fronta na jejich expozici byla při našem příchodu už zavřená. Čekání by trvalo asi 2,5–3 hodiny. Celkově nás zoo zklamala – je malá a zanedbaná. Pokud váháte, zda ji navštívit, určitě bych toto místo vynechala.
Naše kroky poté vedly do Ueno marketu (Ameya-Yokocho), což je obrovský trh plný obchodů s oblečením, botami, jídlem, sladkostmi i slanými pochoutkami, bary a restauracemi. K večeři jsme si dali monjayaki, což je podobné jako okonomiyaki, ale více tekuté. Na grilovací desce nám jídlo připravila obsluha – sami bychom to tak hladce nezvládli. Večer jsme zakončili pivem a pak už jen spánek. Na trhu bylo úžasně – rušno, živá atmosféra, skvělé místo na večerní posezení. Rozhodně doporučuji.

pondělí 16.9. - Den začal odhlášením z hotelu a cestou vlakem do Yokohamy. Vše jsme jako obvykle řešili aktuálně pomocí Google Maps. Na nádraží v Yokohamě jsme si koupili lístek na shinkansen na další den (Tokio–Nagano), ale zpětně bych řekla, že to není nutné – vlaky jezdí často a místa je dost.

V Yokohamě jsme se prošli podél pobřeží kolem lodi Hikawa Maru, která tu stojí už od roku 1930 jako školící středisko námořních kadetů. Poté jsme zamířili do muzea Cup Noodles. Dorazili jsme těsně po otevření, kolem 10:10, a už tady byla docela dlouhá fronta. Lístky jsme kupovali až v 10:45 a kromě klasického vstupu do muzea jsme si připlatili i za vstup do Noodles Factory. Časový blok jsme dostali od 11:30 do 12:00, protože dřívější už byly vyprodané. Muzeum je skvělé, jeho součástí je i krátký film o vzniku instantních nudlí. Pak nadešel čas na náš výtvor – v Noodles Factory si za příplatek 500 JPY koupíme vlastní kelímek, který si každý mohl pokreslit podle svého u malých stolečků. Poté jsme si vybrali chuť vývaru a přidali ingredience dle chuti. Celý proces byl zábavný a výsledek – skvělá večeře! Když jsme kolem poledne odcházeli, fronty už nebyly, protože všechny časové bloky byly vyprodané.

Na oběd jsme zamířili do Chinatownu, kde jsme si dali několikachodové menu za 2 800 JPY. Obsahovalo rýži s masem, polévku, několik druhů knedlíčků, závitky a dezert. Potom jsme ochutnali další místní pochoutky ze stánků – vše bylo vynikající.

Ve 14:00 jsme měli zamluvenou Toyotu a vydali jsme se na další dobrodružství. Už jen vyjet z Yokohamy byl zážitek! Cestou jsme navštívili Bamboo Garden u chrámu Hokoku-ji – vstup stál 400 JPY na osobu a návštěva nám zabrala asi deset minut.

O deset minut později jsme dorazili do města Kamakura, kde jsme navštívili Hachimangu Shrine. Bylo to nádherné místo a díky tomu, že byl svátek Den vzdání respektu Starším, byl tu i kulturní program, my jsme viděli samurajské představení. Následně jsme se prošli po hlavní nákupní ulici Komachi, kde jsme si vychutnali matcha zmrzlinu. Naše cesta pokračovala do Hakone, kde jsme u jezera Lake Ashi měli zajištěné ubytování.

úterý 17.9. - Ráno jsme vyrazili k červené torii bráně Heiwa no Torii na břehu jezera Ashi – nikdo tu nebyl, dokonalé! Poté jsme se přesunuli na 9. hodinu ke kráteru Owakudani, kde jsme ochutnali zdejší vyhlášená černá vejce vařená přímo v kráteru. Následně jsme vyrazili zpět do Yokohamy, samozřejmě s pár zastávkami.

První byla u Velkého Buddhy v Kamakuře (Daibutsu). Den předtím jsme jeli sice okolo, ale nestihli jsem otevírací dobu. Po hoře Fuji je Velký Buddha druhým nejnavštěvovanějším místem v celém Japonsku. Další zastávkou byl chrám Kencho-ji, který je považován za nejkrásnější z pěti okolních chrámů. Vstupné bylo 500 JPY na osobu, platba standardně pouze v hotovosti. O pět minut dál jsme navštívili další ze „zenové pětky“ – tentokrát největší chrám Enkagu-ji.

Poté jsme jeli na vyhlídku na horu Fuji, ale bohužel jsme nic neviděli, hora byla v mracích. Snad příště!

V 17:00 jsme vrátili auto v Yokohamě, nasedli na vlak a za hodinu dorazili na hlavní nádraží v Tokiu. Lístek na shinkansen jsme měli na 19:00, za 16 280 JPY pro dvě osoby. Do vlaku jsme si koupili bento večeři a pak si už jen užívali rychlost shinkansenu. Jídlo ve vlaku je v Japonsku taková tradice – jakmile se vlak rozjede, všichni začnou jíst. Naším cílem bylo Nagano.

středa 18.9. - Ráno jsme v Naganu navštívili chrám Zenkōji a v 10 hodin jsme odjeli vlakem do městečka Yudanaka, které je vyhlášené svými tradičními onseny (horkými prameny). Na místě už na nás čekala majitelka riokanu "Yudanaka Yasuragi", která nás odvezla ke vstupu do Snow Monkey Parku. Z Nagana sem jezdí přímý autobus, případně je možné se k parku dostat autobusy i přímo z vlakové stanice Yamadaka.
V 11 hodin jsme vycházeli z parkoviště a po půlhodinové procházce jsme dorazili ke vstupu do parku. Opičky přicházejí z hor, kdy se jim chce, takže je těžké odhadnout, jestli tady zrovna budou. My jsme ale měli štěstí – potkali jsme spoustu opic! Byly tu velké i malé, vybíraly si blechy, spaly, lezly, skákaly i křičely. Toto místo je možné sledovat živě přes kameru na YouTube, a aktuální stav je každý den aktualizován i na Facebooku Jigokudani Yaen-Koen. Bylo úžasné pozorovat opice takhle zblízka. Ještě lepší to ale musí být v zimě, když chumelí – opice sedí v horké vodě a relaxují. Pomalým tempem jsme byli zpátky na autobusové zastávce ve 13:30 a jeli jsme se ubytovat do riokanu. Snow Monkey Park může být skvělý na jednodenní výlet z Nagana.
Po check-inu jsme se šli projít městečkem, které je plné tradičních onsenů a ryokanů. Ale hlavně jsme si dali k obědu místní speicalitu - soba nudle. V podvečer jsme využili přítomnost vlastní onsenové koupele přímo v našem riokanu – voda byla horká, skoro až vařící (samozřejmě, že jsem tam nevlezla).V 18:00 nás čekala večeře, bylo to asi 15 chodů! Uf, to bylo něco, ale zároveň naprosto skvělé! Tato tradiční vícechodová večeře v riokanu se nazývá kaiseki.

Oblast Jamanouči je jedním z nejstarších lázeňských míst v Japonsku. Horké prameny pocházejí z okolních vulkanických oblastí, což zaručuje vysokou teplotu vody a její bohatý obsah minerálů. Lázně zde mají dlouhou historii – říká se, že místní prameny byly využívány už před více než tisíci lety. Procházka místními uličkami byla příjemná – občas bylo možné vidět páru stoupající z horkých pramenů, což jen podtrhuje zdejší lázeňskou atmosféru. V zimě je to populární destinace pro milovníky lyžování a snowboardingu.

čtvrtek 19.9. - Snídaně v riokanu byla opět vynikající a zahrnovala několik chodů. Poté jsme si ještě stihli dopřát  jednu koupel v onsenu, což byl skvělý začátek dne. Dopoledne jsme se přesunuli vlakem do Nagana, kde jsme si na ramen festivalu vychutnali oběd. Po obědě jsme vyrazili shinkansenem do Kanazawy, cesta trvala 1.5 hod. Cena za osobu byla 8 920 JPY, přičemž platba probíhala opět pouze v hotovosti v automatu.
Po příjezdu do Kanazawy jsme se ubytovali a zamířili do samurajské čtvrti Nagamachi. Stihli jsme navštívit dům samuraje Nomura-ke Samurai Heritage Residence, který slouží jako muzeum, a následně jsme se prošli celou samurajskou čtvrtí. V informačním centru jsme si zajistili lístky na autobus na další den do měst Shirakawa-go a Takayama. Zpáteční spoje už byly vyprodané, takže nám pomohli plánovat alternativu: autobusem z Takayami do města Toyama a odtud vlakem zpět do Kanazawy (uf, složitý, já vím). Lístky je možné si rezervovat online na stránkách https://japanbusonline.com, přičemž při nástupu do autobusu stačí ukázat potvrzovací e-mail.
Večer jsme si ještě stihli projít čajové čtvrti Higashi a Kazuemachi z období Edo. Po rychlém nákupu večeře ve Family Martu jsme zakončili den piknikem v prádelně. Na cestě už jsme přes týden, takže bylo potřeba trochu vyprat. Ve městě Kanazawa se nám nejvíce zkomplikovalo hledání správné MHD, protože zde nebyly žádné anglické názvy zastávek.

pátek 20.9. - Ráno jsme vyrazili autobusem do Shirakawa-go, tradiční horské vesnice zapsané na seznamu UNESCO. Na nádraží jsme si pořídili snídani a na oběd jsme si vzali sendviče. Do Shirakawa-go jsme dorazili v 10:00 a měli dostatek času na prohlídku vesnice do odjezdu autobusu do Takayamy ve 13:15.

Nejprve jsme vyšli na vyhlídku nad vesnicí, odkud byl nádherný výhled, a poté jsme si prošli vesnici samotnou. Přes visutý most jsme se dostali do skanzenu, kde se platí vstupné. Návštěvu jsme zakončili ochutnávkou místní speciality – Wagyu špízy.

Ve 14:00 jsme přijeli do Takayamy, která je známá jako "malé Kjóto". Prošli jsme si čtvrť Takayama Jinya, která sloužila jako rezidence místních daimjó z období Edo, a pokračovali do malebné čtvrti plné obchůdků a suvenýrů Sanmachi Suji. Skvělým tipem na zastávku je zdejší Funasaka Sake Brewery, kde si můžete nakoupit žetony a za ně ochutnávat různé druhy saké z automatů.

Z autobusového nádraží z Takayamy jsem jeli do města Toyama v 16:20, a v 18:50 nasedli na vlak do Kanazawy. Po příjezdu jsme se vydali na večeři do restaurace TomoShibi, kde jsme si dali naše první okonomiyaki. Celková cena za oba byla přibližně 4 500 jenů. Po večeři jsme se odebrali na hotel a šli spát.

sobota 21.9. -  Ráno jsme v Kanazawě zahájili prohlídkou místních zahrad a hradu. Na závěr jsme zamířili na trh Omicho Market, kde jsme si k obědu dali několik různých jídel. Po obědě jsme odjeli šinkansenem do Kjóta.

Po příjezdu a ubytování jsme ještě stihli navštívit chrám Kijomizu-dera těsně před zavírací dobou. Tento chrám byl zatím nejrušnějším místem naší cesty, s největším počtem turistů, i přesto, že už skoro zavíral. Zároveň patřil mezi ty nejzajímavější. Chrám je totiž jedním z nejslavnějších a nejnavštěvovanějších chrámů v Japonsku. Je proslulý svou obrovskou dřevěnou terasou, která je postavena bez použití jediného hřebíku. Z terasy je nádherný výhled na město i okolní.

Večer jsme se prošli téměř prázdnými uličkami čtvrti Gion a zakončili den večeří. Dali jsme si kari a tempuru v restauraci Curry & Tempura Koisus, obojí bylo výborné.

neděle 22.9. - Ráno jsme začali výletem do bambusového lesa v Arashiyamě. Cesta trvala asi hodinu a půl, takže nás čekalo brzké vstávání. Vstup do bambusového lesa je zdarma, ale navštívili jsme také vedlejší chrám Tenryu-ji a jeho zahrady, kam se vstupné platí. Poté jsme se přesunuli metrem k chrámu Ryoan-ji, který je proslulý svou zenovou zahradou, je považována za vrchol minimalistického designu. Následovala dvacetiminutová procházka ke Zlatému pavilonu Kinkaku-ji – jeho horní patra jsou kompletně pokryta zlatými plátky.

Autobusem jsme se pak dostali do centra, kde jsme si dali v zastřešené tržnici Teramachi-dori ramen k obědu – klasika, na objednávání sloužil automat. Po obědě jsme vyrazili na hrad Nijō. Prohlídka tohoto rozlehlého hradu nám trvala asi hodinu a půl, vstupné stálo 1 300 jenů na osobu a dalo se platit kartou.

Odpoledne jsme navštívili muzeum samurajů a nindžů, kde probíhala komentovaná prohlídka. Vstupné bylo sice vyšší (3 300 jenů na osobu), ale stálo to za to – na závěr prohlídky jsme si mohli vyzkoušet házení hvězdicí a dokonce se obléci jako samuraj.

Večer jsme se pěšky prošli čtvrtí Gion až k chrámu Kennin-ji, kde probíhal speciální večerní program s videomappingem. Den jsme zakončili večeří v restauraci Sushiro, kde jsme si dali – překvapivě – sushi. U vstupních dveří jsme si vzali lísteček, a místo čekání v čekárně jsme vybírali suvenýry v obchodě Don Quijote, který byl hned vedle.

Pak už jsme se jen vrátili na ubytování – přiznáváme, trochu jsme to přehnali, 33 tisíc kroků bylo opravdu hodně. V Kyotu je stovka chrámů a není v lidských silách vidět všechno. Cestování autobusem bylo navíc trochu zdlouhavé kvůli velkým dopravním zácpám ve městě.

Pondělí 23.9. - Den jsme začali u svatyně Fushimi Inari, která je známá tisíci červenými branami torii. Vstup je zdarma a doporučujeme přijít brzo ráno, abyste se vyhnuli davům. My jsme dorazili kolem deváté hodiny, a lidí tu už bylo opravdu hodně. Strávili jsme zde asi hodinu a vystoupali jsme na vyhlídku s výhledem na město (lze pokračovat až na vrchol nad svatyní).

Poté jsme skrz čtvrt Gion prošli až k červené svatyni Yasaka. Odtud jsme pokračovali přes park Maruyama ke chrámu Kodai-ji (vstupné 600 jenů, platba pouze v hotovosti). Součástí chrámu je i malý bambusový lesík, který stojí za prohlídku. Nikdo tu nebyl. Hned vedle chrámu začínají malebné uličky, vedoucí k nejfotografovanějšímu místu v celém Kjótu – k pagodě Hokan-ji. Za malý poplatek je možné vystoupat až do druhého patra a užít si nádherné výhledy.

Oběd jsme si dali na rybím trhu Nishiki Market, kde najdete rozmanité pouliční jídlo. Předtím jsme si ale ještě došli pro lístek s pořadovým číslem do restaurace Happy Pancakes – během čekání (které trvalo asi dvě hodiny) jsme se právě naobědvali a prošli po trhu. Čekací dobu bylo možné sledovat i online.

Když se blížil západ slunce, přejeli jsme autobusem ke chrámu Tō-ji, odkud jsme se pěšky vydali k věži Kyoto Tower. Chrám Higashi Hongan-ji jsme už nestihli navštívit, vše zavírá tak v cca 16.30/ 17:00, ale i zvenku působil monumentálně.

Den jsme zakončili večeří v restauraci Chao Chao Sanjo Kiyamachi, kde jsme ochutnali vyhlášené gyoza knedlíčky. Fronta included, samozřejmě. Tahle restaurace vyhrála i pár ocenění, za nejlepší knedlíčky. Milujeme tento typ podniků izakaya – tradičních japonských hospůdek, kde sedíte kolem kuchyně a sledujete přípravu jídla. 

úterý 24.9. - Při odhlášení z hotelu jsme zjistili, že od soboty do pondělí měli Japonci státní svátek, což vysvětlovalo, proč byla na všech místech spousta lidí (Podzimní rovnodennost). Počasí bylo celou dobu letní, takže podzim vůbec nic nepřipomínalo.
V 10:00 jsme nasedli na lokální vlak a vydali se do poslední zastávky na naší cestě – Osaky. Cesta stála pouze 580 JPY na osobu. Po příjezdu do města, kde se může kouřit na ulici, na rozdíl od Tokia, nás pobavil jejich neustálý „souboj“ o to, kdo je víc cool. Na nádraží jsme si uložili batohy a vyrazili objevovat blízké památky. První zastávkou byl Umeda Sky Building, ale lepší výhled by byl za tmy. Odtud jsme metrem popojeli jednu zastávku ke svatyni Osaka Tenmangu a prošli se nákupní ulicí Tenjimbashi-suji. Restaurací a obchodů tu bylo nespočet, zatímco turistů pomálu, takže jsme si mohli užít klidnější atmosféru. Dali jsme si tu perfektní okonomiyaki a největším překvapením byl outlet Disney suvenýrů. Zatímco Tom kouřil v kuřárně obchodu 7/11, já se věnovala nakupování. Po obědě jsme zamířili k Osackému hradu. Lístky jsme kupovali přímo na místě, ale někteří návštěvníci je měli i online. Poté jsme se metrem vrátili na nádraží, kde jsme dobu hledali naše skříňky s batohy, a následně se vydali na check-in do ubytování. Až kolem 19:00 jsme se dostali do ulic Osaky, konkrétně do okolí Dotonbory, kde to opravdu žilo – všude blikala světla, street food stánky byly na každém rohu a atmosféra byla neskutečně živá. Vyzkoušeli jsme takoyaki, což jsou koule z těsta plněné nakrájenou chobotnicí – pro nás velká novinka, kterou jsme pak jedli skoro pořád. Střídali jsme to s Gyoza knedlíčky, samozřejmě.

středa 25.9. - Po snídani jsme zamířili ke chrámu Shitennō-ji, kde je vstup zdarma (včetně možnosti vyhlídky v pagodě). Poté jsme se zastavili u chrámu Isshin-ji, kde to žilo místní atmosférou, ale turisté sem nemají přístup. Další zastávkou byla známá věž Tsutenkaku, která nabízí krásný výhled na město. Lze si přikoupit i možnost sjet krátký tobogán.

Přímo u věže začíná nákupní ulice Shinsekai Hondori, kde jsme plánovali poobědvat. Místní specialitou jsou smažené špízy (deep-fried skewers), které jsme samozřejmě museli vyzkoušet. Po obědě jsme vlakem přejeli k chrámu Sumiyoshi Taisha, kam cesta trvala asi 15 minut. Chrám je známý svými obřími rolničkami, na které návštěvníci cinkají při modlitbách, aby přivolali štěstí a požehnání. Je zde i ikonický obloukový most Sumiyoshi Taisha Sorihashi.

Následně jsme se vrátili zpět do centra k svatyni Namba Yasaka Jinja. Hlavní budovu svatyně tvoří obří lví hlava, která má požírat zlé síly. Odpoledne jsme zakončili sladkou tečkou – slavným cheesecake od Rikuro. Bez problémů jsme ho ve dvou snědli celý, byl naprosto famózní.

Večer jsme se procházeli rušnými osackými uličkami. Obchodů je tady nespočet, jeden trh přechází plynule do dalšího – skvělá atmosféra k objevování. Na večeři jsme si vybrali něco speciálního: obalované wagyu v restauraci Gyukatsu Motomura. Spojení wagyu a katsu je dokonalé!

čtvrtek 26.9. - Vyrazili jsme na jednodenní výlet do Nary. Z nádraží jsme zamířili přímo ke vstupní bráně Nandai-mon (jedna z nějvětších dřevěných bran v Japonsku), která vede k chrámu Tōdai-ji. Tento chrám je největší dřevěnou stavbou na světě s obrovskou sochou Velkého Buddhy, který je dokonce jednou z největších broznzových soch na světě. Jak vidíte, samé nej, návštěva určitě stojí za to. Poté jsme pokračovali doporučenou trasou k chrámu Nigatsu-dō, který je součástí komplexu Tōdai-ji a nabízí krásný výhled na okolní krajinu. Dále jsme navštívili chrám Kasuga Taisha, který je obklopen tisíci bronzových a kamenných luceren.

Po celé Naře se potulují jeleni sika, kteří jsou považováni za posvátné posly bohů. Říká se, že dokážou vycítit hodného člověka a uklonit se mu. Turisté však z této tradice udělali spíše atrakci, takže jeleny mnohem více než „dobrá duše“ zajímá sušenka, kterou jim můžete koupit na každém rohu. Jeleni se uklánějí těm, u kterých sušenku vidí. Viděli jsme i několik vtipných (když se to netýká vás) útoků jelenů na turisty, kteří sušenku chtěli okamžitě. 

Nemohli jsme vynechat slavné mochi z obchůdku Nakatanidou, kde je připravují tradičním způsobem – těsto zpracovávají mohutnými dřevěnými kladivy a celá příprava je hotová během pár sekund. Tahle mňamka byla naprosto skvělá (https://www.youtube.com/watch?v=tmSrULDVRPc).

Z Nary jsme odjížděli až kolem 16:00. Večeři jsme si dali v zapadlé restauraci Kasayu, kde jsme si pochutnali na výborné udon polévce a místním pivu. Celková cena za oba byla krásných 2 600 JPY – příjemná tečka za dnešním výletem.

 

pátek 27.9. - Poslední den jsme neměli žádný konkrétní plán, a tak jsme se spontánně rozhodli vyrazit na jednodenní výlet do Hirošimy. Do místa kde 6. srpna 1945 byla svržena atomová bomba. Ráno v 9:02 jsme odjeli šinkansenem z nádraží Shin-Osaka do Hirošimy. Cesta trvala přibližně hodinu a půl, přičemž lístek stál asi 9 890 JPY na osobu a konečně bylo možné ho na nádraží zaplatit i kartou. První zastávkou byl hirošimský hrad. Ačkoli je to pouze replika původní stavby, která byla zničena v roce 1945, působí velmi pěkně a rozhodně stojí za návštěvu. K obědu jsme si dali výbornou tempuru v jedné náhodně objevené restauraci. Odpoledne jsme zamířili do Hiroshima Peace Memorial Museum. Výstava je velice dobře zpracovaná a nabízí opravdu silný zážitek. Odtud jsme prošli Pamětním parkem míru až k samotnému Památníku míru, nejznámější symbol města tzv. Atomový dóm. I přes těžké poškození přežil, což dnes slouží jako silný symbol odolnosti a naděje v mír. Dům je dílem českého architekta Jana Letzela.
Zpátky do Osaky jsme odjížděli až v pozdním odpoledni. Po návratu jsme si užili poslední chvíle na místním trhu, kde jsme si vychutnali poslední večeři: okonomiyaki, gyoza a mochi. Den jsme zakončili návštěvou místního baru, což byl perfektní způsob, jak uzavřít naši cestu. 

Sobota  28.9. - V den odletu jsme si sbalili svých pět švestek a vyrazili na výlet do akvária Kaiyukan. Strávili jsme tam celé dopoledne, dali si oběd a poté využili přímý autobus, který nás zavezl rovnou na letiště. Hlavní atrakcí v akváriu je obrovská nádrž, která napodobuje Tichý oceán a ve které plave žralok obrovský – největší žijící druh žraloka. Další zajímavostí je, že expozice jsou uspořádány tak, aby napodobovaly skutečné ekosystémy Tichomoří, od japonského lesa až po hlubokomořské oblasti. Návštěvníci se pohybují spirálovitě dolů kolem hlavní nádrže a sledují podmořský svět z různých úhlů.

Letiště Kansai (KIX) v Ósace je jedním z nejunikátnějších letišť na světě, protože bylo vybudováno na umělém ostrově v moři. Kvůli zemětřesením a tajfunům se letiště postupně propadá, což vyžaduje neustálé úpravy a posilování jeho základů.

Náklady na cestu na osobu - celkem 69 200 CZK
letenka s China airlines: 21 300 CZK
ubytování (booking): 12 200 CZK
cash: 20 000 CZK (dohromady jsme měnili 40 tisíc =  290 000 jenů)
platby kartou (včetně pojištění): 15 700  CZK