Cestopis

Jízda smrti v pohostinném íránském Kurdistánu

V rámci naší cesty po Íránu jsme si vyhradili několik dní pro návštěvu území obývaného Kurdy a jednalo se o skvělé rozhodnutí. Našly se však i chvíle, kdy jsme to vnímali malinko jinak...
Cestopis z výpravy „Poprvé v Íránu“ z roku 2018 napsal Michal

Sláva, vyrážíme!

Je lehce pod 40°C a my krátce po poledni konečně opouštíme nádraží v půlmilionovém íránském Hamadánu. Pojem nádraží je v tomto případě možná trošku nadnesený, v praxi jde o pár postávajících pochybných minibusů, kolem nichž se poflakují jejich řidiči. Jednomu z nich děláme radost tím, že právě do jeho rukou vkládáme důvěru při naší cestě do 180 kilometrů vzdáleného hlavního města kurdské provincie - Sanandadže. Co důvěru, především také v přepočtu osm korun českých na osobu!

Míjíme několik stanovišť s ozbrojenými vojáky a po necelých třech hodinách s úlevou vysedáme z rozklepaného minibusu. Po necelých dvou týdnech na cestě jsme konečně tady - v Kurdistánu. O Kurdech jsme toho slyšeli mnoho a byli jsme zvědaví, zda se potvrdí zvěsti, že jsou dokonce ještě více pohostinní než Peršané.

Čekání na odjezd z Hamadánu
Hostitel Mohammad se synem
Mešita v Sanandadži

Nechte mě vás ubytovat!

Prvním Kurdem, kterého poznáváme, je devětatřicetiletý Mohammad, jenž přijal naší žádost na Couchsurfingu a velice si cenil možnosti si s námi procvičit svou angličtinu. Prostřednictvím oblíbené cestovatelské aplikace záhy zjišťujeme, že poptávka po hoštění turistů z ciziny výrazně převyšuje nabídku, tedy počet takových turistů. I proto se rozhodneme strávit každou noc jinde, abychom splnili co nejvíce kurdských přání.

Mohammad nás spolu se svým synem Arashem bere na malou projížďku po okolí města, jehož počet obyvatel zhruba odpovídá naší jihomoravské metropoli. Po návratu domů Mohammadova žena připravuje výborné kuře k večeři, zatímco my si všímáme, že je na íránské poměry nezvykle spoře oděna. Později zjišťujeme, že povinný šátek zahazuje po překročení domácího prahu snad každá kurdská žena.

Stávkující Kurdové

Další den trávíme s mladou učitelkou Delniou, která nás zavádí do kurdského muzea, krásného barevného tržiště či sunnitské mešity. Navzdory tradičně příjemné atmosféře si nemůžeme nevšimnout vysokého počtu ozbrojených vojáků na ulicích a tak se ptáme naší průvodkyně, zda je vše v pořádku.

"Minulý týden nechala vláda popravit kurdského muže. Obávají se kurdské reakce a tak sem byli posláni vojáci, aby případné povstání potlačili." 

Jedinou reakcí Kurdů tak nakonec byla jednodenní stávka, během níž byly uzavřeny všechny obchody v Sanandadži.

"Čas vypadnout z města," soudí můj spolucestovatel a já mu dávám za pravdu. Míříme do vyprahlých hor směrem na jihozápad.

Typický Kurd - široké kalhoty a mohutný knír
Na obědě u kurdské rodiny
Krásné tržiště v Sanandadži

Bláznivý taxikář

Naším cílem je Palangan, jedna z unikátních horských vesnic na území kurdské provincie nedaleko hranic s Irákem. Nejjednodušším způsobem, jak se do vesnice dostat, je zaplatit si na den taxíka. Vzhledem k naší znalosti pár základních perských slovíček se nejedná o nic složitého a po krátké debatě jsme se sjednanou cenou spokojeni jak my, tak především náš řidič.

Angažování pětačtyřicetiletého Salára se však ukázalo býti poněkud riskantním tahem. O stylu řízení na íránských silnicích jsme si nedělali žádné iluze, ostatně úděsná statistika tragických nehod mluví za vše. Dokud se však jezdilo po dálnicích nebo silnicích první třídy, cítili jsme se bezpečně.

To se ale o cestě do Palanganu rozhodně říci nedá. Co naplat, že nám Salár během cesty krásně prozpěvuje lidové kurdské písně, když do zatáček místo brzdy sešlapuje plyn, přičemž u toho hledá cigaretu. Na horské silnici se občas ocitneme za krajnicí a ochutnáváme štěrk, já jsem ale ještě relativně v klidu. Na rozdíl od vzadu sedícího kamaráda mám totiž alespoň pocit, že mohu nějak reagovat a třeba strhnout volant. Nakonec však dorážíme do cíle bez úhony a s úlevou na pár hodin opouštíme auto.

Taxikář Salár
Pohled na horskou vesnici
Obyvatelka Palanganu

Zpátky do minulosti

V samotné vesnici se člověk nemůže ubránit dojmu, že se tady snad musel zastavit čas. Fascinuje mě, že tady lidé stále žijí.

Daleko od města, drsné klimatické podmínky.

Salár nás bez náznaku spěchu nechává vychutnávat si jedinečnou atmosféru neobvykle vystavěné vesnice. Odpoledne nasedáme do auta a přejeme si jediné - dorazit v pořádku. Šílený řidič svůj úkol nakonec zvládá a my tak dnes můžeme s úsměvem vzpomínat na krásné dny strávené s pohostinnými Kurdy.

 

 

 

Zážitky pro tebe sepsal Michal

23. 10. 2018, poslední aktualizace 2019-06-10T17:31:58+02:00

Michal žije v České republice a procestoval 29 zemí světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne je už 1 rok, napsal pro tebe 3 cestopisy . Má své stránky https://www.instagram.com/michalmuska/.

Komentáře

Komentuj, hodnoť nebo se na cokoliv zeptej.

Avatar uživatele

Nechceš klikat? Přidej se mezi nás! (pokud nejsi robot)

 
 

Další cestopisy

Čtení na 1 minutu
Od Užhorodu po Sjanky – vlakmi po Zakarpatí
tonic 2019-07-17T12:56:21+02:00 0 komentářů
Ukrajina 2019

Niekoľko dní v krásnom prostredí Užockého národného parku na ukrajinsko-poľsko-slovenskom pomedzí

🙏 Praktické
Čtení na 34 minut
NEW YORK CITY: Místo jako žádné jiné na světě, s vlastními pravidly i životem
Avatar uživatele Jaroslav Thraumb
Jaroslav Thraumb 2019-07-15T14:32:57+02:00 4 komentáře
Spojené státy americké 2019

New York je v první řadě unikátní tím, že se toho o něm dá říct leccos. Jedni ho milují, druzi nenávidí. Proč tomu tak je?

🙏 Praktické
Čtení na 12 minut
MAROKO: Země bohatá, a přesto chudá. Lidé milí, a přesto zákeřní
Avatar uživatele Jaroslav Thraumb
Jaroslav Thraumb 2019-07-15T14:32:33+02:00 2 komentáře
Maroko 2019

Hned pod turisticky velmi oblíbeným Španělskem se „skrývá“ země, která byla ještě relativně nedávno turisty nepolíbená. Jaké je Maroko?

❤️ Oblíbené
Čtení na 6 minut
Užhorod 2019
Sabina H 2019-07-14T23:05:05+02:00 1 komentář
Ukrajina 2019

Město blízké a zároveň vzdálené

Další cestopisy