Jižní Vietnam

Cestování bylo vždy mým velkým snem. S partnerem jsme se vydali na první velkou cestu do Jižního Vietnamu. 

Saigon – město chutí, vlhka a historie

Naše cesta po Jižním Vietnamu nás zavedla do pulzujícího Saigonu, oficiálně známého jako Ho Či Minovo Město. Už po prvních hodinách bylo jasné, že tohle místo nikdy nespí – ulice hučí od rána do noci a vůně jídla se tu mísí s vlhkým tropickým vzduchem.

Byli jsme tu v říjnu, tedy v období dešťů, takže nás občas zastihl prudký liják, který ale většinou během pár minut odezněl a zanechal po sobě ještě těžší, vlhčí vzduch. I přes to mělo město neuvěřitelné kouzlo – mokré ulice odrážely světla motorek, pouliční stánky a pestrobarevné nápisy.

Saigon je doslova rájem pro milovníky jídla. Každý roh skrývá něco, co stojí za ochutnání – od křehkých jarních závitků až po ikonickou pho a aromatickou bun bo Hue. Streetfood tu není jen rychlé jídlo, ale součást kultury. Sednout si na plastovou stoličku k místním a dát si misku horké polévky v dusném večeru má své neopakovatelné kouzlo.

Navštívili jsme také několik trhů, kde to vonělo čerstvými bylinkami, ovocem i grilovaným masem, a kde se dá ztratit mezi stánky s exotickým zbožím i nekonečnými úsměvy prodavačů. Z památek nás nejvíc zasáhlo Muzeum pozůstatků války, které připomíná temnější kapitolu vietnamské historie – silné a dojemné místo, které se vryje do paměti.

Saigon v sobě spojuje všechno – ruch, vůni, vlhkost, úsměvy i kontrasty. Je to město, které člověka pohltí a jen tak nepustí.

Národní park Cat Tien a cesta do horského města Da Lat

Z delty Mekongu jsme pokračovali do národního parku Cat Tien, jednoho z nejkrásnějších přírodních míst, jaké jsme ve Vietnamu navštívili. Hned po příjezdu nás obklopila hustá zeleň, vlhký vzduch a zpěv cizokrajných ptáků. Při procházkách džunglí jsme pozorovali opice poskakující ve větvích, vodní buvoly líně se brodící v bahně a obrovské stromy s kořeny jako z jiného světa. Bylo to místo, kde se čas zpomalil a člověk si uvědomil, jak neuvěřitelně pestrá a živá příroda ve Vietnamu je.

Po několika dnech v parku nás čekal spací autobus – zážitek sám o sobě. Místo klasických sedadel tu byly jakési malé „postýlky“ nad sebou, kam si člověk lehl, zatáhl závěs a nechal se  houpat na zatáčkách. Cesta byla dlouhá, ale překvapivě pohodlná, a když jsme nad ránem dorazili do Da Latu, měli jsme pocit, že jsme v jiném světě.

Da Lat leží v horách a hned po příjezdu nás překvapil chladnější vzduch a vůně borovic. Město je známé svými plantážemi čaje a kávy, a tak jsme se vydali právě tam – na svahy, kde se zelenají čajové keře, mezi nimiž místní ženy sbírají lístky do proutěných košů. Navštívili jsme také malou farmu, kde jsme mohli vidět celý proces výroby čaje – od čerstvého lístku až po voňavý nálev v šálku.

Da Lat působí klidněji než zbytek Vietnamu – ulice lemované květinami, koloniální domy a jezero obklopené kopci mu dávají zvláštní atmosféru. Po všech těch rušných trzích a horkých dnech v nížinách to bylo místo, kde se dalo konečně zhluboka nadechnout.

Z horského Da Latu jsme se vydali dál na sever, do provincie Dak Lak, která je považována za srdce vietnamské kávy – a právem. Už při příjezdu jsme míjeli nekonečné plantáže kávovníků, táhnoucí se přes kopce až k obzoru. Každý den tu voněl po čerstvě pražených zrnkách a silné černé kávě, kterou místní pijí s hustým slazeným mlékem.

Půjčili jsme si skútry a projížděli po okolních vesnicích – kolem vodopádů, jezer a červené půdy, která kontrastovala se zelení kávových keřů. Scenérie byly naprosto úchvatné, ať už jsme zastavili kdekoliv. V Dak Laku jsme také navštívili 

národní park Yok Don, známý především díky svým slonům a rozlehlým lesům. Procházka zde byla krásným závěrem naší cesty přírodou – tichá, klidná, jen s občasným vzdáleným troubením slonů.

Po několika dnech jsme se vrátili zpět do Saigonu, kde jsme strávili poslední dny našeho vietnamského dobrodružství. Znovu jsme se nechali vtáhnout do víru města – poslední šálek vietnamské kávy, poslední miska pho, poslední procházka po rušných trzích.

A protože jsme ještě nechtěli, aby cesta skončila, udělali jsme si krátkou zastávku i v Singapuru. Ten nás naprosto nadchnul – čistý, moderní, plný zeleně a kontrastů. Po týdnech vietnamského  chaosu působil jako jiný svět, ale stejně fascinující svým vlastním způsobem.

Už teď vyhlížím letenky…