Jordánsko a špatné oblečení

Ahoj, pokud mohu přispět do diskuse, tak bych dal námět k jednotlivým bodům ze závěru cestopisu.

1. Vhodné oblečení. Úplně nejlépe vychází, pokud se nebudete oblékat jako turista. Pokud budete vypadat jako turista, budou se k vám jako k turistovi chovat. Tady platí přímá úměra.

Beduíni jsou velcí válečníci a bojovníci. Tato kultura protkává Jordánsko napříč. Velmi ocení (a vám to usnadní a zpříjemní pobyt) pokud si obléknete cokoliv s vojensko tématikou - nějaké Camo tričko, tmavé jednobarenvé kalhoty nebo jakékoliv jednoduché gatě z armyshopu. Nejvíc parády jsem udělal s obyčejným starým sepraným camo tričkem a teplákama s dechatlonu za 200,- (vždy si balím takové věci, které mě nemrzí, když vyhodím do popelnice a místo toho si do max 8 kg baťůžku dám místní kávu, suvenýr, ... na cestu zpět). Paráda byla v tom, že mě brali jinak než ostatní, co byli oblečení jako turisté. Dostávalo se mi VIP přístupu a nikdo jsem nechápali proč. Neoblékal jsem se tak cíleně, ale proto, že mám rád pohodlné oblečení a neřeším, že v ČR mi říkají socka. Až poslední den jsem měl odvahu se zeptat a odpověď byla, že si váží toho, jak se oblékám. Vzít si jejich šátek na hlavu a nosit ho všude je také něco, co ocení třeba jen při běžném kontaktu aniž byste to vypozorovali. pokud se budete oblékat vyzývavě nebo evropský "trendy" turista ala baravný papoušek ..., potom se ničemu nedivte.

2. Jordan Pass je skvělá věc i když ho nevyužijete kompletně. Vzali jsme variantu 3 dny v Petře a byli jsme za to rádi. Dali jsme si Petru 2 dny, nachodili 70 000 kroků, ale pořád to bylo málo. k tomu jedno odpoledne malá Petra + její okolí.

3. SIM kartu si kupte tehdy, když víte, že ji budete potřebovat. Výhoda je, že je levná a druhá výhoda je, že nám snad každý den chodil dárek v podobě třeba balších 10 Gb. Prostě při běžném provozu se to nedalo vůbec spotřebovat. Kartu jsme si koupili až v Jerash v prodejně Orange a byl to krásný zážitek na 1 a 1/2 hodiny, kdy jsem seděli u stolečku v krámku, majitel zavolal svým kamarádům okolo, kteří se stavili, pozdravili jsme se a popovídali jsme si. Ukázali jsme si fotky dětí (velmi ocení a váží si lidí, co mají děti) Máme 3 děti a tím jsme získali ještě více respektu. Vypili jsme mnoho vynikající kávy, čaje, dostali jsme asi tunu baklavy a dalších jejich sladkostí, které jsou naprosto vanikající. Prostě krásný zážitek s místními a to jsme utratili asi jen 400,- za simku. Daň za to byla, že jsem s manželkou celou noc nespali, jak jsem byli naspídovaní. Ale i tak to byla skvělá noc. Tato zkušenost s vřelým a nefalšovaným přijetím nám trochu změnila plány, protože jsme se rozhodli neodmítat (do únosné míry, protože byste tím mohli strávit klidně celý den) pozvání na posezení u čaje téměř kdekoliv. Díky tomu jsme viděli to zákulisí, které se turistům běžně neukazuje. Byl jsem ohromen obyčejnými lidmi až tak, že jsem byl sám sebou zahanbený za to, že se na ně snažím nahlížet kritickým pohledem "vyvoleného" západonebostředoevropana. Prostě nákupy v malých krámcích byly skvělým zážitkem a jedním z největších z dovolené. Jedna z nejvíc věcí, která mě fascinovala, byla, že ti lidé občas neuměli vůbec anglicky, velmi často ti starší neuměli ani číst. Mi neumíme vůbec arabsky a anglicky jen trochu .... a přesto jsme dokázali sedět hodin u stolu a domluvili jsme se pomocí rukou, fotek, obrázků, googletranlatoru ... a asi i pomocí srdce, protože jsme si rozuměli. Nádherný pocit, protože zjistíte, že když je vůle, je i porozumění.

4. Platby a peníze. To je asi kapitola, kde jsou naše zkušenosti jiné. Směnárem není mnoho, pokud cestujete křížem krážem a snažíte se vyhýbat velkým městům. Nejlepší kurz jsme dostávali od lidí, kde jsme byli ubytováni přes booking, pokud jsme nepřespávali v pronajatém autě, což byly v Jordánsku asi 4 noci. Že v Petře zaplatíte kartou v téměř každém stánku jsem nezažil v březnu 2022 téměř nikde kromě vstupního centra. Do Wadi Rum bez JOD vůbec nejezděte. Místní beduíni jsou hrdý a sebevědomí národ. Měli jsme sebou několik set dolarů i euro, ale tyto měny odmítli i když jsme jim řekli, že akceptujeme jejich kurz a nejbližší směnárna je snad až v Aqabě. Nakonec jsme se domluvili na platbě kartou (ano, odmítli dolary i eura v hotovosti, což jsem nikde jinde ve světě nezažil). Terminál má v té vesnici jen málo kdo. prakticky ti z toho mají "živnost" a za platbu se platí poplatek v našem případě asi 7 JOD. Celkově se na platby v dolarech a eurech netváří nikde nic moc a je opravdu lepší mít dostatek JOD a kde lze, tak platit kartou.

5. Mrtvé moře. Pobyt v resortu jen kvůli vykoupání vás přijde na min 20 JOD za osobu - jen vykoupání bez pobytu. Je to strašná raketa pro baťůžkáře, který má třeba jen jedno dopoledne na tuto činnost v cestě za dalšími zážitky. Zvolili jsme cestu vykoupání na "veřejné pláži". Ano, okolí pláže je na první pohled hnus, ale opět jsme díky tomu strávili dost času s místními, což jsou v 99% uprchlíci, kteří tam žijí pod plachtama mezi plotem a svodidly silnice. Veřejná pláž má výhodu, že tam do moře ústí hot spring potůček a tak se po vykoupání můžete sprchovat pod malým vodopádkem s teplou sladkou minerální vodou vyvěrající ze skal. Má to svoje kouzlo a kombinace přírodních krás se stovkama migrantů a vším tím bordelem okolo vám dá možnost zažít Jordánsko jinak než v přepychovém resortu. Tady uznávám, že pro někoho to může být hnusné, pro jiného neopakovatelný vnitřní zážitek. Kvůli tomu jsme si vezli i boty do vody, což se 100% vyplatí. Nějaké staré tenisky, které tam potom vyhodíte do popelnice nebo je nacháte ležet a místní je ještě zužitkují do maxima. Krásné koupání poskytne i několik nádherných zátok od veřejné pláže na sever. Jen je potřeba, abyste si sebou vzali pár petek vody na omytí od slané vody a tyto místa už neměla pověstné léčivé bláto, ale jsou jen plné solných kamenů. Ale ta místa jsou opravdu krásná. Také by se dalo v sezóně, kdy je otevřeno Wadi Mojib, omýt se po koupání v místní atrakci - cestou řekou. Za nás bylo Centrum zavřené, takže proto volba veřejné pláže s omytím v potůčku pod vodopádkem s mnoha migranty. A bylo to skvělé.

Dobrá alternativa zvlášť v chladnějších termínech podzim - jaro je vykoupání v resortu Ma'in Hot Spring . Za celodenní vstup jsme platili asi 17 JOD na osobu, byť jsem přijeli až odpoledne, ale nelitujeme ani koruny, že jsme si to dopřáli. Koupání pod xx metrů vysokým vodopádem až do půlnoci, ze kterého dopadá teplá voda tak, že se z toho může zatočit hlava je prostě neopakovatelné. Masáž zad dopadajícími proudy vody, saunování v jeskyni pod vodopádem, .... a opět kontakt s místními. Nasmál jsem se, až mě bolelo břicho. Místní mají snad stejný styl černého, ale chytrého humoru jako máme většinou češi. Prostě takový Járův chytrý humor. Pro ženy to nemusí být až tak příjemné, ale mnoho z nich si budou připadat jako "bohyně" díky nenápadným a dychtivým pohledům místních na to, co je pro ně haram. Prostě turistka v plavkách je něco, co si užívají na pohled, ale není to nic úplně vtíravého, pokud není dotyčná přecitlivá vzývatelka mííííítůůůů. Naopak ženě vědomé si své ženskosti to snad i zvedne sebevědomí. Ale rozhodně si ženy a dívky prosím vemte přes plavky tričko nebo nějakou košily na spaní až ke kolenům a projevte tím prosím respekt místním lidem. To platí i pro veřejné pláže kdekoliv. Ženy mají také možnost samostatného koupání bez mužů, ale už to není pod tím vodopádem. V Ma'in Hot Springs se můžete i ubytovat (kurwa drahé ubytko :-) )a využít čas odděleného koupání pro hosty ... Tohle místo je takový tajný trumf v záloze. A kousek je Mukawir a archeologické naleziště Machareus - pro milovníky biblických příběhů, jako jsme mi, to bylo krásné místo v tichu, bez lidí, k rozjímání.

6. Pocit bezpečí v Jordánsku byl skvelý a rozhodně jsem se cítil svobodněji a bezpečněji než v té profízlované ČR a potažmo celé EU. Ale dal bych si pozor na "náhlé změny nálad". My jsem byli v době nějakých voleb a tak nebyla nouze vidět obrněné transportéry, tanky, vojáky, vozidla se zamřížovanými okny, .... jordánci jsou válečníci a jsou ozbrojeni jak noži, tak často i střelnými zbraněmi. Opravdu není to 100%, že se budete cítit bezpečně a chce to sledovat informace o dění. Král není zrovna 2x populární, protože se snaží rozprodat zemi. Myslím že v 2020 byly velké protesty, protože chtěl prodat Petru a to dokonce Izraelcům. To bylo opravdu období "o hubu" pro turisty. Samotná Petra je takové opět rozporuplné místo. Desítky roztomilých dětí, kterým neodepřete nic, ale měli byste vědět, že tím podporujete zlo tohoto místa. tím zlem jsou drogy, na kterých místní lidé a nejčastěji právě děti jedou. Městečko Umm Sayhoun severně nad Petrou je takový Slovenský Luník nebo česká Orlová. Bylo postaveno proto, aby tam polonásilně umístili místní lidi, kteří žili po staletí přímo v Petře. Tímto vystěhováním a uvolněním Petry pro turisty vzniká napětí a nepokoje. Prostě to, co utratíte v Petře u místních, skončí většinou ve drogách. Proto doporučím vzít s sebou cokoliv k jídlu. Stačí náš hroznový cukr, gumové medvídky, proteinové tyčinky, .... a to dejte těm dětem. Pokud se vám vejdou na cestu tam do baťohu nějaké dětské botičky, rukavice, .... vemte to s sebou dejte jim to. Ale peníze jim nedávejte. Pro další cestu do Jordánska jsem se rozhodli, že si zaplatíme tam odbavované zavazadlo a to narveme právě dětskými botami, teplejší rukavice, protože v zimě tam mají i sníh, .... a zkusíme být tímto užiteční.

7. Jordánsko mě rozsekalo na kousky, jak je nádherné. Doslova každých 10 metrů bylo něco, co mě nadchlo, zaujalo, přimělo k zamyšlení. Najeli jsme asi 1400 km od severního trojmezí u Galilejského jezera po Aqabu, občas jsme jeli tam a zpět a zpět a tam, ale celkově to převýšilo několikanásobně každou vynaloženou korunu. Jerash, je dechberoucí, ohromující o tom žádná, ale za sebe bych dal doporučení i na Pellu. Archeologické naleziště pro nás nedocenitelné hodnoty, ale v Jordánsku se tím místem prochází denně stovky kusů koz a ovcí hnaných každé ráno na pastvy a odpoledne zpět. Spali jsme v autě přímo na Pellou, za ranního rozbřesku jsem si dali skromnou, ale vydatnou snídani - vynikající humus s pitou - a potom jsme začli objevovat. Lezli jsme na okolní kopec, proplétali se stády hnaných zvířat a potom jsme sami nerušeně s rozsvícenýma očima dětí u vánočního stromku několik hodin chodili v místě, které je tak surově krásné. Severní trojmezí kousek od Gedary je také opravdu krásné. Došli jsme až k Ježíšovo jeskyni. bohužel Gedaru jsem nestihli kvůli krátké otvírací době, ale tamní průvodce nám nabídnul své průvodcovské služby právě na trojmezí. To, jak uměl vyprávět, bych přál zažít každému. popisoval nám těžké boje z novodobých válek a konfliktů. Nevím, jestli si vymýšlel, ale nevypadalo to tak. Přísahám, že jsem slyšel a viděl tanky v místech, o kterých mluvil .... jaký dar měl vyprávět. Prostě skvělý zážitek. Potom, co jsme průvodce odvezli zpět do Gedary, vrátili jsme se na trojmezí znovu, protože pro vnímavé lidi je plné něčeho, co se nedá popsat. Koukáte na Gelilejské jezero, Izrael, Palestinu, Sýrii a vnímáte energii místa, historie prostupuje celým tělem ... těžko popsatelné, co se dá prožít jen pohledem a mlčením. 

8. Ammán. Tohle město jsme si nechali na úplný závěr dovolené. Přivítalo nás hnusné deštivé počasí, teplota max 6 - 9 stupňů a v noci okolo nuly s ranní námrazou. Na pokoji nebylo žádné topení, teplá voda tekla asi 2 minuty a potom už jen velmi studená ze střešních nádrží. Nejdřív jsem byl tak nasraný, že ubytování neodpovídá popisu a tím, co v tom hnusným velkoměstě budeme v dešti a chladu dělat. Cca 10 před tím jsme viděli jen nádherné věci, městům jsem se vyhýbali, koupali se v teplém Mrtvém moři, Hot springs, procházeli se "adrenalinovým" udolím Afra hot springs ....   Druhý den jsem se v uvědomění toho, co jsme už zažili, opět zastyděl nad svým evropským pohrdavým smýšlením a začal jsem se tomu všemu radostně smát. Ráno po téměř probdělé noci jsem vrátili auto do půjčovny a celý den jsem prochodili místy, která nejsou určená pro turisty. Trhy pro místní, zapadlé uličky, ... prostě jen tak chodit tzv na šipku ...  a nasávat atmosféru. Citadelu jsme stihli asi jen hodinu před zavíračkou, což byla trochu škoda. Divadlo dole jsem nestihli vůbec. Na hlavní turistickou třídu Rainbow street jsem se dostali až za tmy a bylo to skvělé. Zašli jsme do panoramatické restaurace a dali si vynikající večeři. Zprvu zatracený Ammán jsem si užil jako odpůrce měst úžasně. Fyzicky náročný den, protože Ammán je neustále do kopce z kopce, jsme zakončili pozváním na čaj od našich hostitelů - Palestinčtí uprchlíci - a příjemným pokecem vč. témat jako je konflikt na Ukrajině a byl jsem rád, že naše pohledy byly téměř totožné. A poslední noc na pokoji v cca 6 stupních byla opět nazapomenutelná jako celá dovolená v Jordánsku. V hodnocení ubytování jsem musel dát i přes to všechno plných 10 bodů, protože to prostě za 10 bodů stálo :-).

Jordánsko se zapsalo do mého srdce tak, že vážně uvažuju o emigraci. V úvozovkách raději zemřít svobodný v klidu a tichu bez vody ve Wadi Rum nebo v údolí u Pelly než žít v té neustále se stahující smyčce nesvobody, které se utahuje na našich krcích pod vedením mocipánů od práglu po brussel.

Jako další bod bych už jen uvedl nějaké zkušenosti z cestování autem. Na začátek uvádím, že jsem asi 12 let pracoval jako automechanik a 7 let jsem jezdil jako řidič trolejbusu mhd a další cca 3 roky jsem to měl jako brigádu. Mám kompletní řidičák vč. Traktorů a kompletní profesák C, D, E. Můj koníček je težce adrenalinový a poměrně nebezpečný - hardenduro. Ale i s těmito zkušenostmi jsem byl občas na pokraji zhroucení. 2x jsem byli kousek doslova od smrti. Jedete podle navigace po něčem, co se tváří jako dálnice. Každý v protisměru svítí dálkovýma, všichni za vámi svítí dálkovýma a to tak, že jsem se dostal do momentu takového oslnění, že jsem přestal vidět cestu. Do toho všeho vám běžně jezdí auta v protisměru a to i bez jakýchkoliv světel nebo jen s jednou obrysovkou. STK tam neexistuje a jezdí se doslova vším, co prostě jede. Manželce jsem řekl, že musím zpomalit a najít místo na odpočnek hlavně pro oči. Sotva jsem začal zpomalovat, silnice, co se v mapách tváří jako dálnice končila překopem a za ním valem, který nebyl nijak označený a ve tmě viditelný. Nebýt zpomalení díky oslnění, tak bych do toho pravděpodobně vlétnul v plné rychlosti. Další okamžik, kdy jsme doslova o centimetry unikli těžké nehodě byl, když jsem jeli v noci po jedné z nejlepších silnic v Jordánsku a najednou byl napříč postavený neosvětlený kamion, který se snažil přejet do protisměru. Brzdit už nemělo smysl a projel jsem jen díky tomu, že z praxe mám téměř dokonalý odhad průjezdného profilu a s velkou dávkou štěstí a shody náhod, ale prdel se mi sevřela do krajnosti :-). Těch prekérek bylo prostě až moc, protože jsem využívali všechny komunikace uvedené v navigacích googlem počínaje a mapy.cz konče. Nefungovala žádná z navigací. Jednou jedeme po silnici nějakým městem takovými kaskádami dolů - kopec dolů, který se srovná nějakou křižovatkou a za ní zase dolů z kopce. Ale po jedné křižovatce mi to příšlo jako moc z kopce a tak jsem zastavil a ono byla silnice ustřelená a pod náma prostě xx metrů sráz dolů. Bylo to pět v noci, neoznačené, skutečně životu nebezpečné.

Takže v Jordánsku neexistují dálnice - toto si pamatujte, byť se v mapách tváří jako dálnice. Mají jen silnice něco jako u nás 1. až 3. třídy Všude jsou úrovňová křížení - na to nikdy nezapomeňte při jízdě - a místní jezdí často v protisměru v tom, čemu říkáme odstavný pruh, pokud tam takový je. Pokud tam není, jedou prostě v protisměru a to klidně bez světel.  Na silnicích, které se tváří jako dálnice, je mnoho retardérů, které často slouží jako přechody a jsou často neoznačené nebo označení přehlédnete. Dobrá pomůcka je, že když jedete takovou příjemnou silnicí mimo města a vidíte v dálce mešitu, buďte si jistí tím, že tam bude přechod s retardérama. Ať budete opatrní sebevíc, stejně tak se vám stane, že nějaký ten retardér trefíte buď v plné rychlosti nebo budete dobržďovat na poslední chvíli. Trefil jsem taky jeden v cca 90 km/hod rychlosti a to tak, že moje 150 cm vysoká žena málem proletěla stropem a já hlavou udělal hrb na střeše. Jen se štěstím jsem nepoškodili podvozek auta. Tolik proražených pneumatik jsem ještě podél silnic neviděl. Na cestě z Aqaby na sever kousek nad Aqbou jedete z takového dlouhého kopce. Kamiony tam jedou doslova krokem, protože když to nechají rozjet, nezastaví to. Brzdy mají přehřáté a gumy jim praskají jako o závod. U půjčeného vozu si vždy zkontrolujte v jakém stavu je rezerva, protože se vám s velkou pravděpodobností bude hodit. Také si zkontrolujte světla a pokud nesvítí byť jen jedno dálkové, trvejte na vyměně žárovek, které nefungují. Vždy si zaplaťte plné pojištění, protože se to vyplatí. A pokud můžete, vyhněte se těm globálním půjčovnám na letišti, ale najděte si místní půjčovnu, která zná místní specifika a poskytne vám nejen dobré rady, ale skutečný 24 hodin servis v případě potřeby. Nelitujte, že je to třeba o 1500,- dražší za stejný typ vozu než v globální půjčovně, protože vám to dá větší jistotu a klid, když se něco stane a že těch možností je strašně moc. Vůbec jsem nezmínil zvířata na silnici od psů a koček po velbloudy. Vyhněte se autům s nízkým podvozkem, raději něco menšího jako Micra nebo naopak něco s trochu vyšším podvozkem ve stylu SUV, pokud se rozhodnete cestovat mimo ty hlavní v mapách zelené cesty nebo královskou silnicí podél mrtvého moře na jih. Ze zkušenosti cestovat křížem krážem Jordánskem a to převážně po tmě doporučím pouze velmi zkušeným řidičům. Myslím ale opravdu zkušeným, s dávkou předvídavosti a talentu a milujících adrenalin - nemyslím tím ty, co si jen myslí, že jsou zkušení, protože projedou Prahou bez nehody. Všichni ostatní se držte jen zelených silnic a i tam velmi opatrně a ideálně za světla. Mapové podklady všech navigací jsou velmi zastaralé - dle konzultace s místními minimálně 4 roky, během kterých se toho dost změnilo. Proto ty ustřelené silnice se srázem na konci.  Jet po zelené je tak nějak na jistotu, jet jinudy je adrenalin, zábava, nervy, poznávání, ... všechny emoce od štěstí po záchvaty vzteku v jednom intenzivním balení :-) :-) .

Jordáci se moc neusmívají, ale o to víc mají otevřená srdce.

Díky, dobré informace. Taky se tam chystáme. Chtěli jsme tam jen "odskočit" z Izraele, ale myslím že to zaslouží více času. Ještě jednou dík. Pomohlo.