Jordánsko – cesta do perly Arábie
Týden v nádherné arabské zemi s jedním ze sedmi divů světa autem ze severu na jih a zase zpátky.
Cestopis z roku 2019 napsal janis
Ahoj milý čtenáři, jmenuji se Janis a rád cestuji po světě. Tentokrát jsme se rozhodli navštívit nám nepříliš známou zemi na Blízkém východě, tedy Jordánsko. Protože spolu s přítelkyní nejsme z těch, kteří utrácejí za pětihvězdičkové hotely a kostky ve skluzu v luxusních restauracích, rozhodl jsme se podělit se s vámi o své zkušenosti, abych alespoň trochu usnadnil cestu dalším cestovatelům.
Jistě si spousta z vás všimlo na Cestujlevne.com výhodných nabídek na levné letenky od společnosti Ryanair, to samé platí i pro nás, kdy jsme ukořistili letenky za příjemnou cenu 1100,- Kč za osobu. Samozřejmě, Ryanair je nízkonákladovka, takže při koupi letenky vám budou nabízet další služby za příplatek, nic z toho jsem ale nevyužil a myslím, že ani nebylo třeba. V ceně letenky je pouze malý baťůžek (40x25x20 cm), který si máme údajně nechat pod sedačkou, já cestoval s 50cm vysokým batohem a nikdo ani nemrkl, natož aby něco přeměřoval. Tak si myslím, že pokud vyloženě nepoletíte s očividně rozměrným zavazadlem, tak budete v klidu. Pro klid duše taky doporučuji přijít na odbavení s dostatečným časovým předstihem, slyšel jsem, že zaměstnanci Ryanairu mají tendence měřit zavazadla těm, co přijdou ke konci. Každý den vám bude chodit email "Změna zásad pro přepravu zavazadel", kde budou pořád opakovat, ať si za cenu stejně vysokou jako letenka koupíte větší kufr, ignorujte, mažte. Pouze se nezapomeňte online odbavit přes Ryanair appku v období 2 dny až 2 hodiny před odletem. Také mi přišlo zbytečné kupovat si místenku za 120 Kč / os., při online odbavení vás obvykle jako pár rozsadí na druhý konec letadla, ale při obou cestách jsme se bez problému prohodili nebo využili volných sedadel.
Rozhodně si před cestou zkontrolujte pas, v Jordánsku platí, že musíte mít platný pas alespoň půl roku do konce, bez toho by vás nemuseli pustit do země.
V Jordánsku se také platí víza, a to 40 JOD (cca 31,7 Kč/JOD = 1269 Kč), které lze zaplatit při vstupu na letišti. Místo placení víz ale doporučuji koupit si Jordan pass online na stránkách https://www.jordanpass.jo/ , který zahrnuje jak víza - pokud jste v zemi alespoň 4 dny, tak vstupy do všech hlavních turistických atrakcí.
Tip: Podle mě bohatě stačí jednodenní vstup do Petry, celou trasu i s pauzami projdete za 5-6 hodin.
Den 1. Přílet do Ammánu
Po pasové kontrole a předložení Jordan passu jsme se potřebovali dostat do centra města do našeho Airbnb ubytování.
Doporučuji vzít si taxík, případně Uber, domluvit se s řidičem na pevné ceně - z letiště do centra města by to mělo stát kolem 25 JOD a domluvit se s ním že vám cestou zastaví u bankomatu.
My jsme optimisticky zvolili cestu letištním autobusem. Ten stojí 3.3 JOD na osobu (přibližně stovku na naše) a jezdí přes den každou půl hodinu, po šesté večer každou hodinu. Vyměnili jsme si menší obnos EUR na letišti s velmi nevýhodným kurzem a panu řidiči jsme ukázali naši adresu, který ochotně přikývl že "OK" a velmi ochotně nás odvezl na druhý konec města na autobusové nádraží. Z něj nás tedy svezl taxikář za 25 JOD do centra, resp. za 35, protože si při placení prohodil bankovky a natáhl mě o 10 JOD. Moje blbost, bacha na to.
Tip: Normálně si vemte Uber, vyjde vás nejlevněji a my do teď nechápeme, že jsme na něj úplně zapomněli.
Pokud neplánujete přespávat v Ammánu, tak si můžete objednat auto rovnou na letiště, více informací k půjčovnému níže.
Den 2. Ammán
Ammán je velmi staré a historické město, ve kterém žije více, než 4 miliony obyvatel. Přesto, pokud budete bydlet v centru města, všechny historické památky jdou projít pěšky během jednoho dne. Stojí za to navštívit ruiny římské citadely, antické divadlo nebo velkou mešitu krále Abdulláha (vstupné do mešity jsou 2JD, neplatí tam Jordan pass).
Na jídlo a za zábavou si můžete zajít třeba na Rainbow street, což je taková jejich Stodolní. Jestli je to tam hezké, vám neřeknu, v momentě když jsme tam přišli, tak začalo sněžit, což způsobilo, že všechny podniky kvapem zavřely. No co no, kdo potřebuje jíst, že jo. Na diskuzích na internetu byly komentáře 50/50, polovina byla nadšená z různorodosti podniků, skvělého jídla a krásného výhledu na město, druhá polovina zase tvrdí, že je to přeceňované místo a není to nic zajímavého. Asi fakt jako ta naše Stodolní.
Tip: Pokud jste fanoušky římské a antické architektury, Ammán klidně vynechte a radši jeďte rovnou do Jerashe, jak budu psát dále.
Den 3. Cesta z města a Wadi Rum
RentalCars
Tak a vyrážíme na jih. Na cestu si půjčujeme auto, na internetech je nám doporučováno použít RentalCars nebo Sixt. My jsme si tedy našli auto přes RentalCars, který vám vyhledá nabídky od lokálních firem, jako jsou Dollar, Thrifty nebo Avis. Pravděpodobně se jedná o jednu a tu samou firmu, protože my jsme si bookli Dollar a na našem půjčeném Chevrolet Cruz byla nálepka Thrifty. Ceny aut se liší podle typu auta a délky doby půjčení. Pro příklad, pokud si chcete půjčit auto na jeden den, ceny se pohybují mezi 1-2 tisíci, půjčení auta na 5 dní nás vyšlo cca na 3700,-. K tomu jsme si zaplatili plné pojištění za 1400,- kdy při nehodě máte spoluúčast max. do výše zálohy. Záloha za auto byla něco přes 11 tisíc (3500 JOD), která je na vašem účtu blokovaná v nezaúčtovaných platbách a po uplynutí sjednané lhůty vám ji buď pošlou na účet zpět nebo ji odmítnou jako nevyužitou.
Při předání auta uděláte s technikem obhlídku auta, kde označíte všechny škrábance, zkontrolujte zrcátka, zapište kolik je paliva v nádrži, jestli nejsou praskliny ve sklech, a podobně. Naopak, až budete vracet auto, tak pokud byste ho na cestách pořádně zasvinili, tak radši skočte do myčky, abyste se pak nemuseli dohadovat (my měli auto jen lehce zaprášené a bez problému).
Protože při půjčování aut jde o vyšší částku, tak jsem z toho byl trochu nervozní, byl jsem ale potěšen seriózním a férovým jednáním ze strany pronajímatele.
O cestování autobusy bohužel nevím zhola nic, ale za pár měsíců tam pojede známý, který neřídí vůbec, tak pokud bude možnost, tak si ho vyzpovídám a dám vědět.
Jak vám bude jasné již po prvních cestách taxíkem, tak místní doprava je trochu náročnější, když před vámi Jordánec vidí kousek místa tak se vám tam nacpe a je jedno, jestli je hlavní nebo vedlejší, nikdo nepoužívá směrovky, prostě klasický jižanský styl. Tak jezděte opatrně a když se na vás bude někdo tlačit tak ho radši pusťte, netuším jak bych se pak dohadoval s Arabama kvůli vzniklé škodě.
Z Ammánu na jih se dostanete po docela hezké a rychlé "Dessert Highway", jen dávejte pozor pokud bude větrno, mohli byste pak cestou potkat pár písečných bouří. Většinou je to v pohodě, vidíte tak 10 metrů před sebe tak se stačí držet nějakého auta a projet to na blikačkách 50kou. Taky pozor na značky se zpomalovacím prahem, cesta totiž vede i přes města a před každým z nich jsou retardéry, je fajn, když na ně vletíte ve 120 km/h :)
Wadi Rum
Podle mnohých jedno z nejkrásnějších míst v Jordánsku, takový malý Grand Canyon, ve kterém žijí pouštní Bedujíni ve stanech. Protože jsme se při půjčení auta zdrželi déle, než jsme čekali, na místo jsme dorazili až něco po třetí odpoledne, tak jsme stihli jen kratší dvouhodinovou "Sunset tour". Na recepci jsme se prokázali Jordan Passem a odmítli jsme nabídku na průvodce, protože se nám zdály ceny předražené a vydali jsme se dále do vnitrozemí k hlavnímu parkovišti. Dál už vás autem nepustí, za prvé byste nevěděli kam a za druhé poušť vaše půjčené auto pravděpodobně neprojede. Hned na parkovišti budete osloveni místními naháněči, kteří nabízí projížďky na Jeepu, s trochou štěstí i s anglicky mluvícím průvodcem, který vám povykládá nějaké zajímavosti o daném místě. Náš sice uměl říct jenom "Hello", ale vždycky během zastávek někoho poprosil, aby nám sdělil co je co a proč je to zajímavé. Můžete si s nimi vysmlouvat cenu vaší tůry a to podle délky výletu. Jeep mívá kapacitu 6 míst na korbě, my jsme byli 3 a domluvili jsme se na ceně 35 JOD za všechny. Abych to trochu rozvedl, naháněč si řekl o 40 a kámoška hned z první vyhrkla, že 35, což hned akceptoval. Dejte si radši na čas s vyhádáním ceny, ta krátká tour by šla usmlouvat na 25-30 denárů. Mrzelo nás, že ve Wadi Rum nemůžeme zůstat déle, bohužel ale byl leden, noční teploty se pohybovaly kolem nuly a řekli jsme si, že by nebylo moudré spát u Bedujínů ve stanech. Pokud ale budete v Jordánsku v teplejších měsících, určitě si domluvte přespání s večeří, věřím tomu, že noc v poušti pod hvězdami může být top. Spacáky sebou, cena mezi 40-50 JOD na osobu by snad měla být ok.
Tip pro autobusáky: Na internetech jsem vyčetl, že za nějakých 6 JD se dá dostat minibusem jak do Aqaby, tak do Petry. Možná zjistím víc.
Den 4. Aqaba
Město ležící na samém jihu Jordánska, které je jen pár kilometrů od hraničního přechodu do Izraelského Elijatu. Někteří cestovatelé právě přes Aqabu přejíždějí, aby se vydali za další cestou právě do Izraele.
My jsme se ale rozhodli, že si dáme před Petrou den volna, lehárko, šnorchling, ani trochu jsme nelitovali. Na hotelu jsme si půjčili šnorchly, pokud takovou možnost nemáte, dá se sehnat i na místě u moře. Nejlepší je na šnorchlování místo jménem "Japanese Garden", které je vzdálené od centra pár minut jízdy autem/taxikem/Uberem. Šli jsme trochu víc dozadu ke slunečníkům, aby třeba náhodou holky v bikinách nepohoršovaly muslimské rodiny, ale parta Arabů, se kterou jsme se tam seznámili, nám řekla, že je to v pohodě, je to turistická oblast a lidi jsou zvyklí na evropanky v plavkách.
Z té partije se nakonec vyklubal asi nějaký spolek dobrovolných plavčíků, protože cestou do vody se k nám dva z nich přidali, že nám ukážou místa, kde jsou nejhezčí korály a pokud bude čas a vůle, tak i jedno místo trochu dál, kde je potopený tank. Tam jsme tedy už neplavali, protože stále byl teprve leden a po hodině kochání se korály už nám byla docela zima. K mému překvapení ani po nás nechtěli žádné peníze za vodní exkurzi, naopak nám ještě nabídli místo na dece, teplý čaj a holkám teplé deky. Tak jsme jim na alespoň oplátku přihodili na stůl čajové sušenky a společně jsme se dobře pobavili při vypalování bodlin mořského ježka cigaretou z nohou nebohé polské spolupotápěčky.
Tip: Pokud máte chuť si vyzkoušet potápění a vidět potopený tank pěkně z blízka, ve městě najdete několik potápěčských škol, které tuto službu nabízí a poskytne vám veškerý servis. Pokud se potápět nechcete, tank je asi jen 5 metrů pod hladinou, tak to jde omrknout se šnorchlem.
Na pozdní oběd až večeři jsme si pak zašli do Tripadvisorem doporučované Syrské restaurace, kde jsme ochutnali lokální kuchyň a byli jsme spokojení jak s jídlem, tak cenou.
https://www.tripadvisor.co.uk/Re...orate.html
V centru města taky najdete spoustu obchůdků, kde si můžete nakoupit suvenýry, oblečení, tabáky, čaje, koření, obličejové masky z mrtvého moře a spoustu dalšího.
Den 5. Petra
Nejznámější a nejnavštěvovanější místo snad na celém blízkém východě je Skalní město Petra. Toto více než 2000 let staré dědictví po starověkých Nabatejcích je dokonce zvoleno mezi novodobých 7 divů světa a dá se říct, že pro mnoho cestovatelů je právě Petra důvodem, proč tuto zemi navštívit.
Do Petry jsme se vydali rovnou z Aqaby, protože v ubytování v přilehlém městě Wadi Musa je podle očekávání o něco dražší, než jinde. Tak jsme si radši přivstali a za necelé dvě hodinky cesty jsme byli na místě. Přiznám se, že jsem od Petry nic moc neočekával, pouze zprofanovanou turistickou atrakci, stádo turistů s foťáčky a ty nejotravnější prodejce předražených kravin. Byl jsem ale mile překvapen. Možná to bylo tím lednovým termínem mimo hlavní turistickou sezónu, ale návštěvníků nebylo zas tak moc, dokonce jsme si vyfotili pár fotek na kterých bylo minimum lidí (pořád mi lezl do záběru nějaký otravný polák v červené šusťákovce jménem Marcel. Zatracený Marcel!) a i když místních obchodníků tam bylo dost, tak ceny suvenýrů mi nepřišly tak přestřelené, například ručně tkané šátky stály mezi 3 až 7 denáry. Naopak, cestou jsme neviděli téměř žádné stánky s jídlem či vodou. Rozhodně se na cestu vybavte velkou svačinou a dostatkem vody, obzvlášť v letních měsících tam bude děsné vedro.
Na začátku před vstupem nás zastavil místní zaměstnanec, aby nám poradil, že začátek cesty, tedy prvních 800 metrů od brány k Treasury je zdarma. Reeeally??? Hned po vstupu nás opravdu lákají na projížďku v koňském povozu "Totally free, just 4-5 denars tip". Tak jsme se této totally free nabídce zasmáli a s úsměvem na rtech jsme se vydali na procházku.
Nejznámější památka z Petry Treasury, neboli Pokladnice je hned na začátku tůry, je opravdu tak krásná jak je slibováno na fotkách. Za smluvenou cenu 2 denárů na osobu vás místní děti dovedou na vyvýšeninu, ze které je krásný výhled pro kochání či fotku pro babičku. Cestou k pokladnici vám budou průvodci nabízet 3hodinovou tour na vrch hory, kde můžete vidět pokladnici pěkně z výšky, záleží na vás, podle mě ztráta času a peněz. Hlavní trasa má přibližně 6 kilometrů, tak není třeba spěchat, cestou projdete nádhernou soutěskou Al-Siq (Zas ten Marcel!), nakouknete do domů Nabatejců, navštívíte královské hrobky, Kolonádu, ruiny starých chrámů až na konec trasy ke Klášteru, neboli Monastery. Cesta k Monastery je jediný obtížný úsek trasy, musíte vyšplhat nějakých 800 schodů, tak vám kolena poděkujou, ale výsledek rozhodně stojí za to.
Během návštěvy vám budou na každém kroku nabízet svezení na oslech či velbloudech, cena závisí opět na typu vozidla a vzdálenosti. Svezení na oslech jsme usmlouvali pro trasu mezi Collonade street a Treasury na 15 denárů pro 3 osoby, velbloudi stojí přibližně dvojnásobek. Můžete si pronajmout osla pro celou cestu od Treasury až po Monastery, jen ta cesta nahoru po kamenných schodech na oslím hřbetě vypadala dost nepohodlně - soudě podle Američanek, co kolem nás projely s vystrašeným výrazem v obličeji poskakujících na hřbetě osla, že byly proklepané jak vídeňské řízky. Řekněme, že holky si pak na koníčkovi asi chvilku nezajezdily :)
Na začátku jsem psal, že stačí koupit víza s jednodenním vstupem do Petry. Je tam sice krásně, ale nějak vám nevím, co bych tam dělal dva dny, cestou jsme nespěchali, dávali si dlouhé kochající a svačinové pauzy a zpátky u brány jsme byli kolem čtvrté. Jediným důvodem proč tam zůstat do večera je návštěva Pokladnice za tmy osvětlená svíčkami, nějak jsem se ale nedočetl, jestli je to v ceně Jordan passu. Na noc se Petra zavírá.
Tip pro fanoušky aut: Z Aquaby či Wadi Rum vede do Petry nádherná cesta plná serpentin a nádherných výhledů na hornatou krajinu. Pokud vám to budget dovolí, připlaťte si něco navíc za Mitshubishi Lancer, nebudete litovat. Já se sice pobavil i v Chevroletu Cruz, ale s motorem 1.0 v automatu si tolik zábavy neužijete.
P.S. Petry jsme se vydali na sever k Mrvému moři cestou ve stylu "je to sice dál, ale za to horší cesta". Projeli jsme přes dvoje pohoří, skrze město Tafila abychom přespali ve městě Kerak, které je celkem blízko mrtvého moře. Pokud byste uvažovali podobně, vemte to radši oklikou zpátky přes Desert Highway, je to pohodlnější a rychlejší.
Den 6. Mrtvé moře
Pokud při vaši cestě projíždíte městem Kerak, můžete se zastavit na návštěvu poměrně zachovalého křižáckého hradu z 12. století, ze kterého je díky své vyvýšené poloze nádherný výhled na okolní krajinu. Při příchodu si dobře zapamatujte, kudy jste přišli, po krátké obhlídce jsme za boha nemohli najít východ. Nakonec se ale podařilo a my už jsme byli natěšení na lehárko ve slané vodě mrtvého moře.
Co se týče ubytování, kolem pobřeží mrtvého moře toho narozdíl od Izraelské strany moc nenajdete, žádné levné hostely, ani byty přes AirBnb. Naštěstí je vzdálené jen necelou hodinku autem z Ammánu nebo z Keraku po pohodlné pobřežní cestě. Dá se tam dojet i z Madaby - města jižně od Ammánu, ale tam buďte opatrní, protože cesta přes kopec je plná prudkých stoupání a ostrých zatáček, budete potřebovat výkon a brzdy.
Není moc doporučováno chodit se koupat na neoznačených místech. Jednak tam bývá sůl v moři celkem ostrá a můžete se snadno pořezat (doporučuji vzít si boty do vody), za druhé určitě budete potřebovat sprchu od slané vody. Na místě máte několik možností.
Několik 5* hotelů a lázní jako jsou Movenpick, Crown Plaza, Marriott či Kempinsky, na cenu jsem ani nekoukal. Některé hotely ale nabízí bahenní lázně, tak pokud najdete výhodnou nabídku, proč ne.
Jižně od hotelů jsou placené pláže, vstupné se pohybuje kolem 20 denárů na osobu (635,- Kč). V ceně máte i lehátka, ručníky a sprchu, takže pokud plánujete tam zůstat celý den, asi nejlepší volba.
Ještě kousek dále na jih je neplacená pláž, poznáte ji podle DIY slunečníků z rákosí. Je tam jak místo na parkování, tak stánek s občerstvením a především, za poplatek 3 JOD vám pustí sprchu. Cesta dolů k moři vede trochu těžším terénem po kamenitém svahu, tak si na to vemte aspoň tenisky a slovo pláž je taky trochu nadsazené, je to spíš takový solný plácek, ale chodit se po tom dá. Jak na břehu, tak ve vodě se dá chodit normálně bosou nohou, aniž bychom se pořezali, tak s trochou opatrnosti se bát nemusíte a ten zážitek, který se snad dá přirovnat ke stavu beztíže, rozhodně stojí za to.
Pokud tedy jen projíždíte a stačí vám hodinka či dvě koupání, můžete do googlu či navigace zadat tyto souřadnice:31°41'30.0"N 35°34'50.0"E(na googlu je stará fotka kde to vypadá jak u homelesáků, ale nebojte, už je to tam hezčí a je tam i vjezd na parkování).
Den 7. Jerash
A máme tu poslední den před odletem! Jak jsem již nastínil na začátku, Jerash je nádherné historické místo pro nadšence do řecko-římského období.
Jerash se nachází asi hodinku cesty na sever od Ammánu a pro návštěvu si vyhraďte alespoň půlden, abyste měli dostatek času prozkoumat celé toto starobylé město plné více či méně zachovaných památek. I když se mi líbily i památky podobného rázu v Ammánu, po návštěvě Jerashe vám přijdou trochu jako ztráta času. Historický areál Jerashe je mnohem větší a je toho vidění mnohem více.
Vidět tam můžete Hadriánovu bránu, Hippodrome, na kterém se jezdívaly závody koňských povozů, náměstí lemované antickými sloupy, které se dále táhnou podél cesty skrz celé město, Jižní a Severní divadlo či chrámy zasvěcené Diovi a Artemis.
Jako všude jinde v zemi jsou na každém prodejci suvenýrů, kteří jsou otravní jak Alzák o vánocích. Někteří ale volí i novou taktiku, zatímco si prohlížíte památky, on se k vám přidá a vykládá vám zajímavosti o daném místě, za což si vyžádá dýško alespoň denár za každého. Přesto, že je to podle mě trochu dick move, vyprávění je celkem zajímavé, tak pár denárů oželíme. Pokud ale víte, že nic platit nechcete, odežeňte ho už na začátku s tím, že mu žádné prachy nedáte nebo třeba že nerozumíte anglicky.
Na pozdní oběd jsme si zašli do blízké Tripadvisorem doporučované restaurace, ze které jsem úplně nadšený nebyl. Jídlo bylo sice ok, ale na místní poměry dost předražené. Navíc mě i při placení docela nasrala nějaká 16% extra daň, která byla asi za to, že tam bylo více číšníků, než hostů. Pokud budete mít možnost, napište mi do komentářů nějaký tip, kde se dobře najíst v Jerashi.
Den 8. Zpátky domů
Co tak napsat na závěr? Snad jen, jaké dojmy na mě Jordánsko zanechalo. Víte, nejsem typem člověka, který si názory vytváří podle toho, co o dané zemi říkají ve zprávách na Nově, lidé na facebookových skupinách vzývajících Tomia či Franta z hospody, který nevidí dál, než na dno svého půllitru. I přesto, člověk se nikdy nevyhne nějakým obavám či předsudkům. Co jsem ale našel, bylo spousta milých a přívětivých lidí, kteří si váží toho, že turista přijede objevovat jejich nádhernou zemi, na kterou jsou patřičně hrdí.
Země je plná nádherných a dechberoucích míst, přírodních rezervací, architektonických památek a kulturního dědictví. Pokud mohu doporučit, nebuďte jak čínský zájezd pochodující ve stádu a čekající ve frontě na tu samou fotku, nenechte se ovládat a stresovat časem, místo toho se na chvíli posaďte, relaxujte a nasávejte atmosféru. Já si vždy třeba vždy snažil představit, jak mohlo to místo vypadat v době své největší slávy a jak mohli vypadat a co dělali tehdejší obyvatelé. Starověká místa pak dostávají jiný rozměr.
Co se bezpečnosti týče, největší nebezpečí, které jsem cítil bylo ať mě nesrazí auto nebo ať neuklouznu na schodech. Samozřejmě, v okolních zemích zuří válka, tak se netoulejte kolem hranic se Sýrií a pokud pojedete do Izraele, tak se připravte na zdlouhavé pohraniční kontroly. Snad právě proto, kolik desinformací a protiislámské hysterie se šíří světem, se Jordánci snaží ukázat, jací jsou doopravdy a na čem je Islám založen. Na lásce k bližnímu svému, respektu k jiným kulturám a vyznáním. Věřím tomu, že to, co páchají teroristi ve jménu džihádu, samotné muslimy mrzí a štve více, než zbytek světa, protože jsou to pouhé lži a lži se špatně vyvrací.
Turismus je pro Jordánsko jeden z hlavních příjmů peněz, proto země dělá vše proto, abychom se tam cítili bezpečně. Často zahlédnete hlídkující policisty se samopaly, na dálnicích přibrzdíte u kontrolních checkpointů, kde po zjištění, že jste turista z Česka vás akorát pozdraví a s úsměvem a slovy Welcome to Jordan vás pustí dál. Musíte však pamatovat také na to, že většina lidí žije na hranici chudoby a spousta z nich je závislých na prodeji suvenýrů a služeb turistům. Proto každý z nich se bude snažit získat tu trošku z vašich peněz pro sebe. Jako cizinci vám nadsadí ceny, tak klidně smlouvejte, dávejte pozor při placení, ať dáte správné bankovky nebo třeba v restauracích, ať vám nedají na účet něco jiného, než jste měli.
Určitě vás bude zajímat i místní kuchyně, dosyta si užijete plno čerstvého falafelu a hummusu, jídla plné chuti a spoustou koření. Pokud můžu doporučit, objednávejte si taková ta dlouho vařená jídla s dušeným masem v omáčkách, jsou mnohem lepší, než vysušené grilované maso (resp. barbecued, pro ně je to samé, jako grilled). Jehněčí mi taky k srdci nepřirostlo, ale určitě ochutnejte, třeba vám chutnat bude - například kofta, což jsou takové válečky z mletého jehněčího. Jo a místní sladkosti jsou fenomenální.
Malá rada na závěr: Stejně jako všude po světě, jeďte s myslí otevřenou. Mluvte s lidmi a ptejte se jich na jejich život, jejich názory, rozšíří vám to obzory za hranice toho našeho malého českého rybníčku a obohatí vás to jako osobnost. Přeji Vám všem šťastnou cestu.
Jak se ti cestopis líbil?
janis procestoval(a) 0 zemí světa světa, nejvíce . Na Cestujlevne.com se přidal(a) před 4 lety a napsal(a) pro tebe 1 úžasný cestopis.
Zobrazit profil6 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Děkuji za krásný cestopis.
Petra: minimálně dva dny. Jeden den v Petře je krátký a hodně nahuštěný.
Petra by Night: nebrat, za ty peníze to nestojí (jenom zmatek a chaos).
Jinak Jordánci navyšují ceny, smlouvat, smlouvat...
Pěkně sepsané, díky. Souhlasím plně s tím závěrem, lidi jsou vesměs milí a rozhodně jsou poměrně flexibilní nabídnout kvalitní a cenově přijatelnou službu, pokud dáte najevo, že se v cenách a nabídkách trochu orientujete. Nebrat první nabídky čehokoliv a úplně se vyvarovat zbytným předraženým službám typu osli a velbloudi v Petře.
Ad Petra: za mě bych rozporoval tvrzení, že na Petru stačí v pohodě jeden den. Celý ten areál za Pokladnicí je poměrně rozsáhlý, my tam byli celé tři dny a měl jsem pořád pocit, že objevujeme. První den Siq, Pokladnici, divadlo, hrobky po pravé straně při cestě od divadla a cesta na vrchol nad Pokladnicí (zde zcela zdarma podle mapy, počítejte 3-4 hodiny, jen se přímo na skále nad Pokladnicí platí tak 2 JOD za soft drink majiteli stánku, odkud je nejlepší výhled). Na Monastery a kolonádu jsme vyhradili druhý den (vč. dalších hrobek, zbytků velkého chrámu a chrám s mozaikami nad kolonádou. Třetí den pak trek od divadla přes Vysoká obětiště Al-Khubta a cestou dolu směrem ke kolonádě přes úžasné chrámy vytesané ve skalách).
Ceny variant Jordan Passu se vyvíjejí podle počtu dnů v Petře. Tzn. vísa + vstupné do všech atrakcí zahrnutých v J.P. - jednodenní Petra 70 JOD, dvoudenní 75, třídenní 80 JOD. Favorizuje jednoznačně delší pobyt.
Petra by Night za 17 JOD nedoporučuju, od těch svíček je mizerně vidět, v podstatě klopýtáte v davu tmou Síqem a v prostoru před Pokladnicí je jakési muzikální vystoupení (trochu zpěvu, tradiční nástroje a nějaké povídání). Není v ceně J.P.
Ve Wadi Musa jsou celkem přijatelné hotely, není nutné brát Mövenpick. Jen doporučuju vzít něco blízko vchodu, chození přes celé město ke vstupnímu areálu a zpět je opruz. Pokud neřídíte, doporučuju JETT Bus z Ammánu ráno v 6:30, odpoledne odjezd z Petry v 16:00, cesta cca 3 hod., po Desert Highway, autobusy pohodlné. Trochu chaos s rezervací a ráno nástupem, sice mají jakýsi online booking, stejně jsme ale museli vyměnit za normální lístky v kanclu na nádraží Abdali v Ammánu.
Pro zájemce kontaktu s pouští rozhodně doporučuju Desert Castles Loop východně od Ammánu, jakoby směrem na Irák, projedete tak 4-5 pouštních hradů v různé fázi zachovalosti, včetně úžasného Qasr al-Amra, který objevil v 19. stol. zapadaný v poušti český arabista Alois Musil.
Pro cestu z letiště Queen Alia do centra Ammánu doporučuju domluvit se s ubytkem na transferu, dohodějí vám většinou nějakého známého, my za cenu 25 JOD, jako standardní taxi, výhoda je, že určitě ví, kam jet.
Díky za cestopis. Jinak "Petra by night" v ceně Jordan Passu není - viz oficiální web Petry http://visitpetra.jo/. Cena je 17 JOD a lze absolvovat každé pondělí, středu a čtvrtek.
Míša jedeeeeee. Sleduj sleduj.
Díky moc za super praktický cestopis! Letenky ryanairu teď bedlivě vyhlížím, tak se snad brzy inspiruju :)
V Petře jsem nebyl jen vím, že tu http://petra-jordanian.blogspot.cz/ mají dobrý popis jak tat docestovat.