Jordánsko od severu k jihu a zpět
Úkol zněl jasně, splnit si svůj velký sen, vidět Petru. Ne ledajakou Petru, ale tu Jordánskou.
Cestopis z roku 2019 napsala Andy _7
Tady začni psát svůj cestopis...
Kombinace levných letenek a zjištění, že Jordánsko není jen o Pokladnici způsobila, že se z původního plánu procestovat Izrael se zastávkou v Petře, stalo procestovat Jordánsko se zastávkou v Jeruzalémě. A tak jsme se ocitli na letišti v Ammánu s vyhlídkou na devět nezapomenutelných dní.
Kolik dní na Petru?
Milion-krát vyřčená, ale nikdy správně nezodpovězená otázka.
Kvůli nabitému programu, jsme se rozhodli jen pro jeden. Takže v 6 ráno vstávačka a odchod těsně před zavíračkou. Ať už jedete v turistické sezóně nebo mimo ni, doporučuji vyrazit co nejdříve, vyhnete se největšímu přívalu turistů a stihnete vyšplhat nad Pokladnici ještě dopoledne, kdy je osvětlena sluncem.
Siq – ten si maximálně užijte hned ráno, na cestě zpět budete totiž tak unavený, že už vás nějaká průrva nebude zajímat. První, co mě napadlo, když jsme přišli k pokladnici, byl Chrám sv. Víta. Je totiž taky tak blbě obestavěný kolem dokola, že nejste schopni udělat hezkou fotku (s nulovým fotografickým vybavením). Takže se vydejte dál kolem Nabatejského divadla a u záchodů zahněte doprava a vydejte se směrem k Palace Tomb. Ten obejděte a běžte po schodech pořád nahoru. Vyjdete na vyhlídku, ze které je vidět do údolí na centrum Petry a divadlo. Jděte dál, pořád dál až narazíte na místo, odkud je vidět pokladnice. Tady si můžete udělat celkem hezkou fotku. Ale pokud chcete tu fotku s velkým F, jak sedíte na kraji skály, houpete nohama a pod vámi se rozprostírá hrobka nabatejského krále, musíte si za ní zaplatit. Respektive si musíte koupit něco k pití, aby vás místní “podnikatel” pustil ze svého stanu na vyhlídkovou plošinu pod ním. Doporučuji čaj. Můj první šalvějový čaj s mátou v papírovém kelímku za 2 JODy byl výborný a placené fotky nelituji.
Pak se musíte vrátit zpátky na hlavní trasu. Projít si to, co zbylo z centra Petry a chvíli si odpočinout před výstupem ke klášteru. Prý tam vede 800 schodů, já jsem je teda nepočítala, byla jsem totiž malinko konsternovaná z asi 120ti kilového Američana, který se pokoušel svoje vysportované tělo dostat nahoru na malém vyčerpaném oslíku, který vypadal, že se každou chvíli skácí a umře. Vím, že místní nemají moc možností, jak vydělat peníze a že turismus je živí, ale všechno má své meze. A když pak vidíte malé Jordánce, jak se po velbloudech ohání klackem a hází po nich kameny, uvědomíte si, že jste v méně civilizované zemi.
Až dorazíte k Ad-Deir, neobracejte se hned zpět. Když budete pokračovat dál, dojdete na místo, kde se z železitého pískovce stávají černé špičaté skály. Můžete si dát čaj a z pod vlající Jordánské vlajky koukat do dálky na Izrael. Z tohohle místa pokračuje dál cesta, která vede až do Malé Petry, kam se ale doporučuje jít s průvodcem, abyste v horách nezabloudili. My jsme se vrátili zpátky do centra Petry, u Temple of Dushares odbočili doprava a vydali se přes The Garden Temple na vysoké obětiště (High place of Sacrifice), kde jsme potkali skupinku Anglánů s průvodcem, která čekala na kouzelný západ slunce, který prý nesmíme promeškat. My jsme už měli v nohách 20 kiláků a další tři nás ještě čekaly. Představa, že budeme scházet 150metrové převýšení po tmě, nás o ten kouzelný zážitek připravila.
Ráno nás čekalo malé překvapení v podobě čerstvé sněhové pokrývky. Obyčejnou 100 km cestu do Wadi Rum, nám trochu okořenil přejezd 1000 m vysokých kopců na letních pneumatikách. Při pohledu na ten bílý sníh se nám nechtělo ani věřit, že nás čeká den v poušti.
Wadi rum
Tohle místo určitě nevynechávejte, je to zážitek ať už si vyberete tour jeepem, na velbloudech nebo po svých. Nejenom, že je Wadi nádherná, ale vyzkoušíte si jaké to je být v poušti, kde je přes den teplo a večer mrznete v beduínském stanu u praskajícího ohně a mlaskáte si nad právě uvařenou večeří, kterou ten tmavý kluk v županu a ručníkem na hlavě vytáhl z té díry v zemi před stanem. Neustále vám někdo dolévá beduínský čaj, na který si během chvíle uděláte závislost a s plným pupíkem pobafáváte vodní dýmku. Když budete mít větší štěstí než my (byl zrovna úplněk), pravděpodobně se budete moci kochat pohledem na miliony hvězd. A když budete mít štěstí na beduína jako my, možná vás nechá se trochu vyblbnout v písku se svým polorozpadlým jeepem.
Pro nás, pro turisty, je čas strávený v poušti příjemné vytržení z reality. Čas tam plyne mnohonásobně pomaleji než ve městě. Nikdo nic neřeší a nikam se nespěchá. Většina beduínů by si nedokázala představit, že by žila jinde a jinak. Ve městě, ve spěchu, ve stresu jako my. Jenomže nejvzdálenější místo, kam se podívali, je vedlejší vesnice, kam si chodí občas kopnout do míče. A tak jen tak vysedávají a čekají na turisty, kteří jim přinesou peníze, za které si ani nemůžou koupit alkohol, aby si ty dlouhé chvíle zpříjemnili.
Poznámky pro hladký průběh:
Až dorazíte do Wadi Rum Visitor Center, zaparkujte na parkovišti a v areálu najděte Tickets. Tam dostanete razítko na váš Jordan pass a cestou k autu, u východu na parkoviště, se zastavte na policejní stanici, kde nahlaste odkud jste, u jaké společnosti máte koupený trip a jak dlouho budete pobývat v poušti. Pak můžete projet branou a namířit si to do vesnice Wadi Rum, kde na vás bude čekat váš beduín.
A jedeme dál
Naše další cesta vedla k Mrtvému moři. Pokud tam pojedete z Wadi Rum, čeká vás nádherný výhled na téměř měsíční krajinu (najdi si Al Borj rest) a pak sešup serpentinami o několik stovek metrů. Během těch 20 minut, co jsme čichali rozpálené brzdové destičky se rtuť digitálního teploměru v autě vyšplhala ze 7 °C na krásných 22 °C. Což byla přijatelná teplota na koupání. Měli jsme informace, že nejlevnější vstup na pláž je na Ammán beach. Jako správní Češi, jsme samozřejmě hledali místo, kde se vykoupat zadarmo. Nepodařilo se, a tak jsme museli zaplatit nehorázný vstup za hodinové máčení v přesoleném jezeře, které se vydává za moře. Alespoň se nám podařilo usmlouvat slevu, a tak jsme platili “jen” 15 JOD za osobu.
Čekal nás ještě večerní přesun do Džaraše, nejstaršího města v Jordánsku, kde naleznete ruiny Gerasy. I když je to prý po Petře druhé nejnavštěvovanější místo v Jordánsku, moc turistů tady večer nepotkáte. Většina z nich sem jezdí z Ammánu na jednodenní výlet, takže město není tak poznamenané turismem a zažijete tu autentický život Jordánců. Jen ty nejotrlejší se večer vydají mezi místňáky hledat bankomat a nakoupit snídani. I když jsme se tak necítili, byli Džarašané pravděpodobně víc vystrašený z nás než my z nich. Ráno jsme se vydali prozkoumat ruiny antického města. Pokud někdo milujete Řím a antické památky jako já, budete zklamaný. Muslimové se starají o křesťanské památky asi jako o tchýni. Tisíc let staré korintské sloupy jsou odborně opraveny pomocí betonu.
Malá rada: Neberte si to nejlevnější ubytování, které Booking nabízí.
V Jordánsku se topení moc neřeší. Místnosti vytápí klimatizační jednotkou anebo čínským plynovým topením, jako v případě našeho nejlevnějšího ubytování v Džaraši. A když mu zrovna dojde plynová bomba, máte v bytě neskutečnou kosu. Naštěstí byli místní ochotní, během půl hodiny nám nějaký mlaďoch přinesl novou plynovou bombu a během chvíle ji za doprovodu zapálené cigarety v ústech vyměnil. Rozloučil se s námi větou “Nemějte to zaplé déle jak 3 hodiny, jinak se udusíte.” a zmizel.
Poslední zastávka – Ammán
Auto jsme vraceli do půjčovny v západní části Ammánu, ve které jsou moderní stavby 20. století. Skleněné mrakodrapy a spoustu evropských manažerů v oblecích. Prostě západ…
Do centra jsme si vzali Uber. Doporučuji jako nejlepší formu přemísťování. Vůbec jsme se nepídili po nějakých jízdenkách na MHD. Uber je nejpohodlnější, nejrychlejší a vážně levný.
Zážitků jsme byli už plní, a tak jsem pobyt v hlavním městě Jordánska pojali více odpočinkově. Našli jsme si kavárničku, kde měli výborného turka s kardamomem a vodnici. Za 24hodinový pobyt ve městě, jsme tam byli třikrát, takže máme vyzkoušeno a mohu doporučit – Cappuccino café najdete hned naproti Románskému divadlu. Je třípatrové a má balkonek s výhledem na čtyřproudovou silnici a strom, který stíní antickému divadlu. Ale vodnicový servis je vynikající. Za 3 JODy máte jablečnou vodnici s celovečerním doplňováním uhlíků. Obsluha neumí moc anglicky ale je milá. Když vidí, že vám kouř od úst slábne, vymění uhlík a vodnici vám rozkouří.
Rozmazlení Evropani přijeli na blízký východ.
Každý tu poučku zná – nevyměňujte si peníze na letišti, je tam špatný kurz a poplatky. Tak jsem se toho drželi. No jo, ale když přiletíte do země, která má měnu s názvem “Jód” nemůžete čekat zázraky.
Ne, opravdu se tu nedá všude platit kartou. Ne, opravdu tady není na každém kroku 10 bankomatů jako u nás. Ano, platíte tu poplatky úplně za všechno. Za výběr z bankomatu, za platbu kartou i za to, že si sednete do restaurace a objednáte jídlo. Takže ten úsměv, co vám na tváři vykouzlí pocit, jak levně jste se najedli, vám zmizí hned jak dostanete účet. Jordánci mají ceny v menu uvedené bez DPH, které činí 16 %. V horším případě, vám tam ještě naúčtují tip. Ale jídlo mají výborné. V Ammánu doporučuji restauraci Pizza Roma café. Ano, název je trochu zvláštní, ale vaří tam více než dobře. Dala jsem si Jehněčí mansaf s kořeněnou rýží, maso se úplně rozpadalo a chuťově bylo dokonalé. Ke spokojenosti mi stačilo jen tenhle pokrm zapít dobrým vínem. A to se vám bohužel v muslimské zemi jen tak nepovede. Alkohol tu dostanete jen ve vybraných podnicích a ceny jsou tak vysoké, že si dáte raději pár dní abstinence.
Dojmy z Jordánska
Až se budete procházet po svém městě a na chodníku uvidíte pohozený papírek a začnete se rozčilovat, jak může někdo jen, tak zahodit odpad na zem, zabalte si kufr a jeďte do Jordánska nebo do jakékoliv východní země. Až se vrátíte, ten papírek seberete, hodíte ho do koše a budete vděčný, že žijete v tak krásné a čisté zemi. Jordánsko je totiž jedna velká skládka. Kolem silnic se válí tuny odpadků, plastových tašek, igelitů a všeho možného Projíždíte městečkem nebo jdete po ulici a každou chvíli vidíte, jak nějaký Jordánec odhazuje něco na zem.
Je znát, že se hodně kulturně lišíme, ať už náboženským vyznáním, konzumací alkoholu nebo pohledem na ekologii. Co se ale Jordáncům nesmí upřít, je to, že jsou milí, přátelští a většinou i ochotní. Téměř v každém obchodu se vás pán za kasou zeptá odkud jste a přivítá vás v Jordánsku. Pravděpodobně má naučené jen tyhle dvě věty, ale je to od nich milé a mě to vždycky potěšilo.
Ano, dá se na to koukat také z té druhé strany, vnímat to jako vlezlost a tahání prachů z turistů. Zvlášť, když procházíte Petrou, kde na každém kroku potkáte místní, kteří vás chtějí svézt na oslovi nebo velbloudovi za nemalé peníze. Ale pokaždé, když se na Jordánce usmějete a řeknete “No, thank you.” úsměv vám opětuje a odvětí “Welcome to Jordan”.
Jak se ti cestopis líbil?
Andy _7 procestovala 15 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 4 lety a napsala pro tebe 1 úžasný cestopis.
Zobrazit profil11 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Moc hezký cestopis.... V Jordánsku jsem byl poprvé v roce 1998 ( byl jsem přibližně stár jako je autorka) a podruhé 2003. Už jsem se i přistihnul, že bych se na místo činu podíval opět po těch letech, když jsou dneska možnosti úplně někde jinde (přímý let s FR), to tenkrát nebývalo... Jel jsem tam "po zemi". Dokáže si to dneska někdo vůbec představit??? A hlavně ten masový turismus ještě nebyl v takovém rozmachu. Ale nakonec zjišťuji, že se toho zase tak nezměnilo. Jordánci jsou vcelku fajn lidi a kdo má rád Blízký východ jako tenkrát já, tak bude spokojen...
Děkuji :) Jet do Jordánska "po zemi" si představit moc nedokážu, ale máte můj obdiv, muselo to zabrat minimálně tři dny. :D A vůbec se nedivím, že přemýšlíte o návratu, pro mě to určitě nebyla poslední návševa téhle země.
Skutečně, celá cesta trvala až na syrské hranice 3 dny (Brno, Sofie, Istanbul, Adana…) A celý ten trip trval celkem 32 dnů... To už dneska nelze. Ale máte pravdu, ještě bych to dal :)
Já jsem jel v roce 1995 busem trasu Praha - Aleppo téměř nonstop 3 noci (s jedním krátkým přestupem) a pak za týden zpět s prohlídkou Istanbulu přes den. Je fakt, že do Jordánska to dnes po zemi nejde, ale dlouhé vzdálenosti po zemi se jezdí stále viz např. www.svetom.xyz
Ti jeli autem do Mongolska (a zdaleka nejsou nějaká vyjímka, sám jsem v Ladakhu či Laosu mluvil s Evropany, kteří tam dojeli vlastním autem z domova) a cestu zpět dali za 5 dní (každý den 16 h. v autě). A to je náročnější, než se vézt v busu.
Jasně, dá se pořád cestovat na takové vzdálenosti. Ale tenkrát v mém případě ten důvod cesty byl spíše finanční (byl jsem student a prachy na letadlo prostě nebyly)… Naopak se to dalo logisticky zpracovat tak, že jsem nazpátek nemusel "stejnou" cestou a vzal jsem to trajektem z Izraele. To bylo fajn... Velká škoda, že tu Sýrii vyřídila ta šílená občanská válka.
Autobusem jsem kdysi taky realizoval cestu kolem Středomoří, ale zastavila mne tenkrát špatná bezpečnostní situace v Alžírsku a dál jsem nemohl. A myslím, že v tomto směru tam není žádný progress… Takže tu cestu už asi nedokončím :)
Chtělo by to lepší společnou fotku Andy, ale jinak krásně sepsané :D
Co proti ní máš?? Vypadáš tam, jako že tě to strašně zajímá :D
Lepší bude z Izraele ;-)
Jen bych dodal, že s uvedenými cenami v menu bez DPH jsem se během svého březnového pobytu v Jordánsku vůbec nesetkal. Projeli jsme od Džaraše až na jih do Aqaby a zpět. Nicméně je nutné podotknout, že jsme se vyhýbali drahým restauracím. Například i v restauraci vzdálené maximálně minutu od hlavního vchodu do Petry jsme platili cenu uvedenou v menu. Co se směny týče, v bance (většina, co jsme zkoušeli - mimo letiště) mění jen majitelům účtu u daného ústavu. Nicméně šikovná slečna za přepážkou jedné z nich nám poradila jméno "nejlepší" směnárny v Jordánsku, která má síť po celé zemi. Kurz odpovídal skoro přesně kurzu dle googlu, centrální banky atd. Měnili jsme USD. Tuto variantu tak mohu všem doporučit.
Jinak moc hezky napsané :)
A mohl bys prosím prozradit jméno oné "nejlepší" směnárny? 😉
Máte pravdu, nedá se to asi paušalizovat pro všechny restaurace v Jordánsku. My jsme měli špatnou zkušenout v jedné dražší u Mrtvého moře (Panorama Dead Sea) a myslím, že i v Ammanu nám něco připočetli k účtu. Neplatí to samozřejmě u take-away, kde většinou ani ceny uvedené nemají ;-)
Já jsem měnil nějaké EUR na letišti a potom USD ve směnárně v centru Madaby a rozhodně byla výhodnější druhá možnost. Jinak co se týče Jordánců, je to trochu loterie - někteří jsou prostě milí, samý úsměv a samé "Welcome to Jordan", jiní vidí turistu jako chodicí pěněženku. Třeba ve Wadi Musa mi recepční z hotelu sám nabídnul, že mi skočí koupit něco k jídlu, jinak je tam prý obvyklé, že turista platí 2x víc než místní. A naháněči v Petře jsou kapitola sama pro sebe.