1. Cestopisy
  2. Kazachstán - z Balkaše do Almaty, neb nic nás nezastaví

Kazachstán - z Balkaše do Almaty, neb nic nás nezastaví

Cestopis z roku 2018 napsala Barys

Musíme se vrátit zpět do Almat, protože jsme se rozhodly zavítat i do hlavního města. Výlet se nám tedy trochu zkracuje a my nevíme, co přesně můžeme oželit a hlavně jaký nás čekají silnice a tudíž jak nám to bude dlouho trvat. Po cestě je spostu skvělých míst, který máme vpodstatě bez zajížďky. Nejprve ale kBalkaši a otamtud budeme pomalu, ale jistě uzavírat kruh .Myslím si že už každou chvíli jedna znás musí zkolabovat. Po noci plný vlakovýho drncání a štěkotu psů soukáme poslepu svých pár švestek do batůžků a igelitek. Přichází opět ta chvíle, kdy nemáme už opravdu nic, co by nebylo propocený, nebo pokydaný marmeládou z palačinek.

Balkaš
Balkaš

Naše auto smrdí už na dálku a ještě ktomu je pokrytý pískem a prachem. Poblíž je pán shadicí, který se stará o hotelový dvorek a nejspíš si myslí, že nás tou vodou vyžene. Přemyšlíme, že ho poprosíme aby nám trochu to auto opláchl, ale jsme ve stavu kdy nevím, jestli se víc stydíme za sebe, za auto, nebo za ty flekatý věci. Usuzujeme, že čistý auto vlastně vůbec není třeba a vyrážíme k Balkaši. Silnice jsou knám milosrdnější, ale jen místy a ne o moc.

Balkaš
Balkaš

U balkaše se moc nezdržujeme, projedem kolem Almat a je večer. Zajedeme někam, kde nám offline mapy ukazují městečko shotelem, po cestě kupujem grilovaný kuře při kterým si zavzpomínáme sláskou na Filipíny (na filipínách je jedno znejvyhlášenějších jídel Lechon – grilovaný kuře). Horší je, že už padá tma a nikde nic, naštěstí jsme tak strašně unavený, že nás to nerozhází. Přichází konečně vesnička Čilik i shotelem a my doufáme, že za něj nedáme zbytek našeho budgetu. Vítají nás mávájící páni, kteří umí i snad pár slov česky a strkají nás do hotelu se slovy da da. Když procházíme kolem pokojů, vypadá to jako strašná ubytovna, ale dostáváme fajnovej pokoj i svlastni koupelnou, takze nemusime rešit individua znašeho poschodí.

Údolí
Údolí

Rychlý plán. Kaňon, dvě pohodový jezera, okolí Almat a pozítří let. Vyrážíme opět jak jinak než za robřesku. Nemůže být ani řeč o tom, že vypadáme jako zombie, protože bychom spoustu znich urazily. Cesta nás zavede parádní cestou kvelkýmu kaňonu. Před tím, než jsem přijela do středni Asie jsem vlastne nikdy kaňon neviděla, takže já jsem opravdu nadšená. Jasně, příšerně se bojím výšek a okrajů, takže se neustále někde krčim a povykuju, ale na fotky se tvářim statečně.

Kaňon

Od autopůjčovny jsme dostaly jasný istrukce – jezero Kaindy je bez problémů, ale na jezero Kolsai za žádnou cenu stímhle autíčkem nesmíme. Když tak koukáme na fotky, tak jsme rády, že uvidíme to jezero, které máme schválený . Sjíždíme zhlavní silnice, mapy ukazují cíl za deset kilometrů a my máme pocit, že se karta konečně obrací. Tenhle pocit pomíjí zhruba po jednom kilometru, tedy po deseti minutách. Vzpomínáme na naší ohromnou Toyotu v Kyrgystánu a ignorujeme ten fakt, že máme městský auto do garáže.

Další príma cesta
Další príma cesta

Říkáme si, že se přeci nevrátíme, když už jedeme takovou dobu (co na tom, že to jsou dva kiláky), Ája mi předává řízení, často se nás snaží předjet džípy a teréňáky, my nemáme kam uhnout a Ája je ztoho ve stresu. Pořád si říkám, že je to vpohodě, sice pomalejší, ale pět let jsem vlastnila felicii a tahala jsem ji taky strašnýma terénama, takže nic, co bych nezvládla. Když se nám ale pomaličku silnice mění vpotok, trochu to čkověka rozháže. Když tenhle potok ale ústí vřeku, je tu problém. Stojíme na břehu řeky, zíráme do ní a přeměřujeme, jak může být asi hluboká. Přeci to neotočíme, když už jsme dojely až sem. Ani jedna nevíme, jak se chová auto ve vodě, kdy se utopí, jak moc to klouže, jak silnej proud nás odnese... jak tu tak stojíme, tak si to tu projede teréňák. To nás samozřejmě nahecuje. Sedáme do auta a jedem obhlídnout ještě jedno místo, kudy můžeme projet. Je to užší, to dáme. Fakt se přemáhám abych nezavřela oči, Ája mi drtí koleno, řeku projedem, ale svah zřeky už ne. Ája vylejzá, aby autu odlehčila, ale nejde to. Ani pomalu, ani rychle, nijak. Začíná mi být do pláče. Ája mě nasměruje nějak inteligentně a my vítězoslavně pokračujeme dál.

I řeka může být cestou
I řeka může být cestou

Bohužel jedeme za někým, kdo se bojí víc než my a opravdu ho není kde předjet. Ze všech těch teréňáků na nás koukají, jak kdyby viděli přelud a ani se nedivím. Přivádí nás to kmyšlence, jestli se nás paní zautopůjčovny snaží zabít a taky ktomu, jaká silnice sakra musi být ktomu jezeru Kolsai, když tam za žádnou cenu nesmíme. Těhle nekonečných, kamenných, děravých, hornatých, blátivých a pomalých deset kilometrů jedeme hodinu a půl. Před koncem cesty jsme musely zaplatit vstupný a u toho jsme si vyslechly od dalšího turisty, jaký jsme hrdinky, že jedeme samy dvě holky stímhle autíčkem, že on by to bez průvodce neriskoval. Samozřejmě jsme mu neřekly, že to byl tak trochu omyl.

Kaindy Lake
Kaindy Lake

Jako by nestačilo vědomí, že musíme stejnou cestu absolvovat i nazpět, do toho se parádně zatáhlo a my začaly hrát o čas, abychom došly kjezeru suchý a udělaly třeba nějaky hezký fotky. Kjezeru vede asi půl kilometru cesta a část je zopravdu prudkýho kopce a Ája tyto terény neumí chodit, aniž by jí pak další tři dny něco nebolelo. Pro takové lidi je tady zařízen dopravovací prostředek – koně. Teda pokud se člověk koňů nebojí a má peníze. Ani jedno na nás samozřejmě nesedí, takže musíme po vlastních.

Kolsai Lake
Kolsai Lake

Jezero je krásný, voda má úžasnou barvu, jen je škoda, že máme pod mrakem a tolik nevynikde, ale i tak, je to krása. Mohutný hřmění nás bohužel dost popohání zase zpět a i do toho strašnýho kopce máme celkem slušný tempo. Trochu mě děsí Absolvování tý pekelný cesty vdešti, takže se snažím jet trochu svižněji a nezastavím se ani před naším oblíbeným usekem, kde vede řeka. Pořád si říkame, jaka cesta musí věst na Kolsai a nějak se nemůžeme rozhodnout, jestli to zkusit, nebo ne.

Údolí
Auto dostalo trochu zabrat

Rozhodnutí padlo a jede se na Kolsai. Řekly jsme si, že když začne být cesta ošklivá, otočíme to a pojedeme rovnou do Almaty. Jaký je překvapení, že k jezeru vede krásná, široká silnice. Buď se paní z autopůjčovny trochu spletla, chtěla nás zabít, nebo chtěla abychom jí něco zaplatily za poškození. Ať tak, či tak, pro nás je tohle jedině příjemné překvapení. S pocitem, že jsme zvládly asi i víc, než jsme měly a vlastně asi i mohly, jedeme do Almaty. Jako bonus začíná bouřka a nám se naskytne neskutečný pohled na černý nebe, žluté lány a tři duhy. To nejdůležitější ale je ta vůně. Nikdy jsem necítila nic tak krásnýho. Přirovnat to můžu asi k bylinkovým bonbonům Ricola spojený s čerstvým, chladným, vysokohorským vzduchem.- Kdykoliv si dám bylinkový bonbón, přenese mě ta chuť na tohle místo i po roce-. Po cestě ještě potkáváme na silnici u mrtvýho auta zběsile mávající holky, pořád si říkáme, že se nám do auta nevejdou, ale zastavujem. Podle posunek rozumíme, že potřebují vodu do auta, tak vytahujeme náš užitkový barel a s předplacenou karmou pokračujem. Přijíždíme vnoci, naše klasická situace se sháněním ubytování končí vpětihvězdě. Rozšoupneme se na přepočet cca 500 korun a užíváme si luxusu i se snídaní.

 

Bouřka
Nejvoňavější louka v mém životě
Na konci cesty čeká duha

Zážitky pro tebe sepsala Barys

20. 06. 2019, poslední aktualizace 2019-08-06T12:55:30+02:00

Barys žije v České republice a procestovala 32 zemí světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne je už 6 měsíců, napsala pro tebe 3 cestopisy . Má své stránky http://https://hypochondrnacestach.webnode.cz/.

Máš taky co říct? Napiš svůj cestopis na Cestujlevne.com

Krásné cestopisy bez znalosti
a nutnosti programování

Zaručená čtenost u cílové
skupiny z řad cestovatelů

Staneš se plnohodnotným
členem komunity

Poděl se o ně se svým prvním cestopisem ve světě cestovatelů na Cestujlevne.com.
Vytvoř si cestovatelský profil a staň se součástí komunity.

Vytvořit cestovatelský profil

19 komentářů

Komentuj, hodnoť nebo se na cokoliv zeptej.

Já myslím, že by veškeré texty měly být psány v azbuce. Nikdo neví co se může stát (invaze, anexe, osvobození) a pak to bude potřeba...

Odpovědět
před 6 měs
Avatar uživatele Nakineid
Nakineid

Protože jsem tady nová, zaujalo mě, jak se tady pěstuje jazyková čistota cestopisů. Chtěla jsem založit nové vlákno o mnohem větším prohřešku a to jest o chybných fotkách a informacích v průvodcích. Dokonce občas běhají fotky na hlavní stránce, lákající na návštěvu něčeho , co je v úplně jiné zemi. Nevím, ale jak to vlákno založit . Porádí mi někdo, jsem už stará a něco mi trvá dlouho. Děkuju.

před 6 měs
cali
  • Právě online
  • Přidal se před 7 lety
  • Napsal 907 komentářů
  • Poslat zprávu

Jdi do toho, klikni na "Fórum", pak asi skupina "Ostatní", dále asi "Co se nevešlo" a "Založit nové téma". A piš:-)

před 6 měs
Avatar uživatele Nakineid
Nakineid

Děkuju, udělám , ale musím dávat pozor, aby to bylo gramaticky správně, já se dost děsím, že udělám chybu.

před 6 měs
Proky
  • Právě online
  • Přidal se před 7 lety
  • Napsal 138 komentářů
  • Poslat zprávu

Odpovím tady do jedné společné odpovědi i na dotaz níže :)

Překládám z angličtiny. Mám v podstatě tři specializace - cestovní ruch (Booking.com, Emirates.com, Qatarairways.com, Agoda.com, Visitdubai.com atd.), medicína/farmacie (klinické studie, příbalové letáky k lékům atd.) a sport (Karolína Plíšková, weby pro MS ve florbalu atd.). Knihy jsem přeložil jen tři, protože překlady knih jsou špatně placené a nevyplatí se to. Udělal jsem je vlastně jen ze zvědavosti, abych si to vyzkoušel a protože mě zajímalo téma. Jinak se to vážně vůbec nevyplatí. Nejznámější je autobiografie fotbalisty Zlatana Ibrahimoviće "Já jsem Zlatan Ibrahimović" (https://www.hostbrno.cz/ja-jsem-...himovic-1/).

Jinak zase bych neřekl, že se to tady s důrazem na jazykovou čistotu vyloženě hrotí. Jen si tak nějak říkám (a minimálně pár spoludiskutujících má podobný názor), že umět vlastní rodný jazyk by mělo být tak nějak samozřejmostí. A když nevím, tak si to ověřím. Nikdo do nikoho nebude rýpat za pár překlepů nebo sem tam nějakou chybu. Ale nesmí toho být moc a základní věci. Na tom se přece shodneme, že se to pak mnohdy nedá číst.

Co se týká příkladu Almaty níže, tam šlo jen o přátelské upozornění, že se nejedná o množné číslo, ale název města se neskloňuje. ;)

před 6 měs
Avatar uživatele Nakineid
Nakineid
  • Přidal se před 6 měs
  • Napsal 19 komentářů
  • Poslat zprávu
  • (upraveno 2019-06-23T12:43:35+02:00)

Ano, to máte pravdu, v podstatě se jedná o přídavné jméno v turkických jazycích, umím turecky. Psala jsem to teď v jiném vláknu, chtěla jsem sem také dát cestopis z destinace, kam se moc nejezdí, ale netroufám si. Byla bych přilíš na nervy. Já nejsem překladatel, jen srovnávací lingvista, takže češtinu opravdu do hloubky moc neumím. Dokázala bych si být jistá jen v jiných jazycích. Taky jsem si toho špatného tvaru Almaty všimla, ale nenapadlo by mě na to upozorňovat, neb sama dělám strašné chyby. Ale jsem už v důchodu, tak některé věci neřeším a nechci to slečně hned v počátcích psaní kazit. Tak ať se vám v překladech daří. Už jsem si vás našla na Google nebo můžu napsat na Googlu? Nebo gúglu? Jé, to je ale strašné.....

před 6 měs
Proky
  • Právě online
  • Přidal se před 7 lety
  • Napsal 138 komentářů
  • Poslat zprávu

Vážně si z toho děláte moc těžkou hlavu. Vždyť píšete naprosto v pohodě, tak určitě cestopis napište. :) Slečnu jsem jen taktně upozornil, protože je to cestovatelský web, tak ať to je správně i pro budoucí čtenáře. Chyby totiž mají tendenci se rychle šířit. :) Slečna (s prominutím) nebyla blbá, přijala to s grácií a tím to končí. Kdybychom za každou připomínkou chyby nebo kritikou viděli nějaký útok na vlastní osobu, nikam bychom se neposunuli. A znáte to, chybami se člověk učí. Jo, kdybych tady někomu napsal, že je kráva a píše jako předškolák (což bych si stejně nedovolil), tak by to bylo o něčem jiném. Ale to se tady naštěstí neděje. :)

před 6 měs
Avatar uživatele J0x
J0x

Proky 👍

Přidat odpověď
před 6 měs
Avatar uživatele Nakineid
Nakineid

@proky

Můžu se zeptat, z jakého jazyka překládátea jaký typ textů- krásnou literaturu?

Odpovědět
před 6 měs
Proky
  • Právě online
  • Přidal se před 7 lety
  • Napsal 138 komentářů
  • Poslat zprávu

Ahoj, já si jen dovolím připomínku – slovo "Almaty" je nesklonné (https://cs.wiktionary.org/wiki/Almaty), takže ve všech pádech používej "Almaty". ;) Nadpis by tedy zněl "...z Balkaše do Almaty..."

před 6 měs
Avatar uživatele J0x
J0x

Jakože opravit aspoň nadpis? 😂

před 6 měs
Proky
  • Právě online
  • Přidal se před 7 lety
  • Napsal 138 komentářů
  • Poslat zprávu

😂 to měla být jen ukázka, jak by zněla opravená verze 😂

před 6 měs
Barys

Ach, stalo se Faux pas, naštěstí od blondýny nikdo nemá moc vysoký očekávání :...Díky za upozornění, opravila jsem alespoň ten nadpis ....a poslední odstavec :)

před 6 měs
Proky
  • Právě online
  • Přidal se před 7 lety
  • Napsal 138 komentářů
  • Poslat zprávu

V pohodě, já jsem trochu grammar nazi (mám na to svým povoláním překladatele snad trochu právo :) ). Rád poradím, akorát vždycky mám obavy, abych tím zbytečně někoho nenaštval. Člověk nechce rýpat, myslí to dobře a mnohdy to jen schytá. :)

Přidat odpověď
před 6 měs

Jsem si říkal, že je to nějaký divný, že Vám v autopůjčovně dovolili jet k jezeru Kaindy a ne Kolsai.

My jsme jeli "taxíkem" k poslednímu městečku před Kaindy a potom pěšky plus jsme si stopli něco jako "vétřiesku". Následující den jsme absolvovali celodenní výlet na koních z Kaindy ke Kolsaickým jezerům a zpět. Můžu jenom doporučit, super zážitek. Jenom pozor, kazašští koně jsou hodně živí.

před 6 měs
Barys

Koně by asi nebyli nic pro mě, mám z nich celkem strach, ale věřím, že to muselo být krásný, třeba někdy tento svůj strach překonám. Díky tomu, že nás v autopůjčovně chtěli zabít, máme bezva zážitek:) já si myslim , že to popletli, jak se snažili psát anglicky, stane se :D

Přidat odpověď
před 6 měs
Avatar uživatele Nakineid
Nakineid

Moc pěkný cestopis, plně odpovídající pravidlu-zážitek nemusí být pozititvní, hlavně že je intenzivní.

před 6 měs
Barys

Moc děkuji, je pravda, že naše cestování bývá hodně intenzivní a i díky tomu naplňující. Vždy si říkám, že když nejde o život, nejde o nic :)

před 6 měs
Avatar uživatele Nakineid
Nakineid

Mně se to strašně moc líbí, opravdu upřímně. Sami jsem zažili podobné děsivosti obyčejným autem v Kyrgystánu, v Gruzii, před 20 lety v Bosně, loni v Srbsku i před lety v Arménii, tam jsem jeli asi 30 km v podstatě krokem. V Srbsku jsem asi 5 km šla před autem a odhazovala kameny, už jsme neměli čas se vrátit. Vždy se ale bojíme trochu o auto, nebot vždy bylo z půjčovny. V Kyrgystánu u slaného jezera jsem tam ještě projeli , zpátky šla velká voda a museli jsem si podkládat větve. Pište dál, budu se těšit. Do Kazachstánu se teprve chystáme.

Přidat odpověď
před 6 měs
Avatar uživatele

Nechceš klikat? Přidej se mezi nás! (pokud nejsi robot)

 
 

Další cestopisy

Čtení na 7 minut
Postřehy z cesty po čínských provinciích S'-čchuan a Jün-nan
Avatar uživatele divan
divan 2019-12-15T20:53:11+01:00 3 komentáře
Čína 2019

Různé postřehy, zkušenosti, něco o jídle a pití atd.

Čtení na 6 minut
Norsko autem 4: Norské národní parky, sobi a ledovec, který byl moc daleko
Avatar uživatele bohuslav.koukal
bohuslav.koukal 2019-12-15T20:27:08+01:00 1 komentář
Norsko 2019

Kterak jsme k ledovci šli a nedošli, ale ta krajina za to stála, kterak jsme sobí farmu a lovce v džípech potkali a nakonec to slivovicí zapili a smaženicí zajedli.

Čtení na 4 minuty
Norsko autem 3: Z Drammen do Kongsberg, stanování v lomu
Avatar uživatele bohuslav.koukal
bohuslav.koukal 2019-12-15T20:26:10+01:00 1 komentář
Norsko 2019

Čtyři v autě, sloupové kostely, japonští zájezdníci, norská houba jako jemná předzvěst bohaté úrody, první a poslední noc ve stanu.

Čtení na 3 minuty
Norsko autem 1: Autem, trajektem a mostem z Prahy do Osla
Avatar uživatele bohuslav.koukal
bohuslav.koukal 2019-12-15T20:23:45+01:00 0 komentářů
Norsko 2019

Manželka, mňoukající kočka, po střechu naložená bílá Fabie a čtrnáct plechovek Staropramenu.

Další cestopisy