Kde jsou lidi? Krabi a Koh Phi Phi v únoru 2022

Druhou zastávkou našeho sedmitýdenního putování Thajskem s dětmi byl Aonang. Malé přístavní městečko nedaleko Krabi, se skvělým přístupem na všechny trajekty směrem k Railay Beach a Koh Phi Phi. Objednali jsme si zahradní dům The Nature House vzdálený od pláže 3 kilometry. Na jedné straně trochu handicap při procházkách (ale ubytovatelka Daisy nabízí tuktuk za 100 bahtů, asi 70 korun pro celou rodinu) do restaurací nebo obchodů. Ale zase jsme žili mezi místními, měli k dispozici zahradu, a především měli opravdové apartmá, kde jsme se mohli ztratit před dětmi – a ony před námi.

Na samotnou Aonang Beach a Krabi jsme poslední dobou nečetli úplně dobré recenze. Ve facebookové skupině se řešilo, že jsou na plážích úlomky medúz, které se dostávají pod plavky a pak nepříjemně pálí. Poslední cestopis na Cestuj levně zase úplně nepochválil místní pláže. Proto jsme moc nečkekali a odjížděli nadšení. Po hotelovém Phuketu jsme zase zažili trochu jiné Thajsko. V čele s neuvěřitelnými skalami a liduprázdnými plážemi.

Z Phuketu jsme se do Krabi dostali rozhrkaným autobusem za 7 dolarů na osobu. Když jsme tu po dvou a půl hodiny vystupovali, okamžitě se nás ujal místní „taxík“, který nás za 80 bahtů převezl k pláži v Aonangu. Ta je krásná na pohled (skalní masiv a epesní západy slunce), ale na dotek už tolik ne. Písek je mimořádně tvrdý a jsou v něm desítky malých dírek od pavouků. Navíc je tu opravdu obrovský rozdíl mezi přílivem a odlivem. Ale promenáda kolem moře a hlavní třída směrem na Krabi příjemně žila, bary a restaurace příjemné, ceny ještě víc (v průměru -20 % oproti Phuketu). Jen lidi aby člověk pohledal.

Railay Beach. Jedna s hvězdou.

Jet z Aonangu typickým thajským longtail boatem na Railay je „must“. Stojí to 100 bahtů, jste tam za 10 minut a je to ráj na několikátou. Na západním pobřeží máte hned tři famózní pláže. Úplně prázdnou Ton Sai, kde vystupují hlavně horolezci. Širokou Railay Beach s palmami nad hlavou a stánky s občerstveními hned za zády. A asi nejhezčí Phra Nang Cave Beach pod monumentální skálou a písečným mysem. Všude poloprázdno, téměř absolutní azuro. Místo, které nám po letech bez velkého cestování znovu připomnělo, jak fantastický umí být svět. Až jsme se trochu báli, že pokud tohle děti uvidí jako malé, jen je rozmazlíme.

Podle mě fascinaci z Railay Beach pomohly tři věci – jednak, zas až tolik jsme nečekali a o to příjemněji jsme byli překvapeni. Za druhé neskutečné počasí. Za třetí příliv, který dělá všechny pláže o kus hezčí. Nepotvrdily se ani obavy z vyšších cen.

Koh Phi Phi. Opuštěný ostrov

Druhý den jsme se trajektem za 450 bahtů (jede 2,5 hodiny, speedboat jen hodinu za 900 bahtů) vydali ze sousední vesničky Noppharat Thara na Koh Phi Phi. Nešlo jen o úspory. Chtěli jsme omezit mořské drncání a dát dětem prostor se proběhnout. Obojí se povedlo, loď si poklidně jela kolem ostrůvků, děti si malovaly a hrály. U Koh Phi Phi se dostavil malinko opačný efekt než v případě Railay. Čekali jsme kýčovitou krásu a zlatou mládež z celého světa. Ale viděli jsme ospalou vesničku se zavřenými nebo prázdnými restauracemi a obchody. Severní Lol Dalum Beach nás vyloženě zklamala, na jižní Ton Sai trochu hledáte, kam vlastně na pláž, protože každá patří nějakému hotelu – a všude jste tak trochu nezvaný host. Ale našli jsme fajn ubytování i fajn restaurace.

Samotná Maya Bay je taková, jakou ji průvodci popisují. Kýčovitě krásná i hodně přeplněná. Za vstup k ní zaplatíte 400 na osobu, za soukromou loď pak 1500 celkem. Není to málo, ale vždycky je lepší ty peníze utrhovat od pusy jinde než na cestě. Nechcete přece říkat: „to je tam, kde jsme skoro byli“. Po letošním znovuotevření policie dost hlídá všechny selfíčkáře, kteří chtějí do vody skákat. Plavání je, stejně jako ježdění člunů přímo k pláži, už zakázané. Výlet lodí doporučujeme, tři hodinky bohatě stačí. Zaplavete si v Blue Lagoon, zašnorchlujete si mezi rybičkami, stihnete pár fotek u Maya Bay a můžete se zdržet na Monkey Beach. Tu jsme my po zkušenostech s otravnými opicemi na Phuketu už vynechali. Odpoledne jsme se pováleli pod vysokou skalou na západním okraji Ton Sai Beach a trochu odpustili Phi Phi první dojem.

Sanitární den a 1260 schodů na Wat Tham Sua

Cestování s dětmi samozřejmě má své zákonitosti, proto jsme další den bohapustě prozevlovali / propracovali. I to je jedna z výhod sedmitýdenní cesty. Není vám volného dne tak líto. Nechali jsme si přeprat věci v místní prádelně (40 bahtů za kilo včetně vyžehlení), stavili se v místním Makru pro evropskou snídani (šunka, sýr a bageta) a trochu se podivili nad cenami potravin a léků. Zatímco v restauracích vám naservírují skvělé jídlo klidně za 50 bahtů, za ovoce nebo léky platíte vysoké stovky.

Po „dni, který nebyl“ jsme už odpočatější šli do opačného extrému. Rozhodli jsme se vystoupat 1260 schodů k chrámu Wat Tham Sua na severním okraji Krabi. Zatímco Tiger Cave u vstupu nám přišla o ničem, 1260 schodů se ošálit nedá, zvlášť s dcerkou na ramenou. Za hodinu dvacet nás ale čekala parádní vyhlídka na fantastické skalní panorama kolem Krabi, i zalesněnou nížinu táhnoucí se směrem do vnitrozemí. Navíc je vstup zdarma a rodinný teambuilding má něco do sebe. Odtud ještě do města Krabi, kde jsme narazili na trochu ‚posh‘, ale hodně vymazlenou kavárnu Much & Mellow nedaleko místního chrámu Wat sa Kaew.

Sečteno podtrženo

Rozhodně Railay Beach. East Railay a Phra Nang Cave. Absolutní pecka. Krabi a okolí je plné nádherných skal a panorama je fakt parádní. Maya Bay je nádherná, ale počítejte s hejnem selfíčkářů. Phi Phi bylo  v únoru roku 2022 trochu ospalé a za očekáváním. Samotné město Krabi klidně vynechte, ale chrám Wat Tham Sua nad ním si v rámci zpestření plážové turistiky rozhodně dopřejte. Nestihli jsme jen horké prameny, ale to v zájmu zachování rodinné pohody. Za nás asi ještě o pár bodů lepší než hodně příjemný Phuket.