Ko Samui

Krátký úvod: Momentálně  na cestě po JV Asii - vyrazili jsme v lednu 2023, nezaměstnaní, připraveni objevovat mnohé země, začínáme právě v turisticky přátelském Thajsku. Budu s vámi sdílet stručný zápis z ostrova Ko Samui, o kterém asi mnoho lidí neví, ale nás si plně získal. Tak třeba dny č.14-19 naší cesty budou inspirací při jejich vlastním plánování.

Poprvé jsme využili veřejné dopravy a cesta na Ko(h) Samui proběhla velmi hladce. Jednu hodinu dodávkou z letiště Surat Thani do přístavu Donsak, hodinu čekání na trajekt, hodina a půl trajektem. A jsme tu, hned z paluby trajektu bylo vidět, že nás čekají krásné bílé pláže obklopené palmami. Nádhera. A hlavně je tu klid. Až na bujarý zpěv ptáků v 6 ráno. Ano, to je zkrátka nevýhoda bydlení velmi blízko přírody. Na druhou stranu nádhera, vodopád Hin Lat, ve kterém se můžete zchladit, přes kilometr od domu.

Ještě se vrátím k dopravě, protože za toto je potřeba Thajce pochválit. Zatím máme málo zkušeností, ale co jsme koukali, vše se dá koupit na webu 12GoAsia za příznivé ceny. Také máte VŠUDE cestovní kanceláře nabízející odvoz do různzých destinací. Shuttle na letiště? Maličkost. Celodenní výlet lodí? Také samozřejmost. Stačí jen vystoupit na nádraží z autobusu/trajektu a hned se na vás přímo sesype desítka lidí a zuřivě vám máchají letáčky před nosem a nabízejí své služby. Stačí si jen vybrat.

Už se mi podařil první pád na zadek, když mi na pískovém podloží podjela noha. Klasika, tak to mám na každém výletě. Odnesla to jen dlaň s třemi škrábanci. Jedeme dál a vedle jedné kavárny vidím paní, jak zalévá květiny hadicí. Žádám ji o trochu vody, ať si mohu vypláchnout písek z ran. Pomáhá mi a hned běží do kavárny nese mi s úsměvem náplast. Jen tak. Další krásná vzpomínka, i když ruka už mírně modrá.

Na Ko Samui se mi zatím líbí asi nejvíce (pozn.: v porovnání s Krabi a Phuketem). Je tu klid, pohoda, a extrémně milí lidé. Jako Anjar z ubytování, nebo půjčovatel skútrů. Oba usměvaví, veselí a hovořící anglicky. A ta angličtina se tu jen tak nevidí.Také nás zaujal bar v podobě auta, který jsme objevili náhodou ve Fisherman’s Village. Pár plastových stolíků a stoliček před barem, který osvětlovala barevná blikající koule. Hrají 20 let staré diskotékovky a věkový průměr účastníků je tak 55+. Vše bílí lidé. Něčím se mi to místo zamlouvá. Asi to, že si na nic nehraje? Mé oblíbené písničky? Kouknu na ceduli a zorničky se mi rozšíří - koktejl za 90 batátů. A sakra, to vypadá na kratší návštěvu. Co rozhodne je, když nás sedící postarší dva páry začnou lákat a začnou vychvalovat, jaké tu mají skvělé koktejly. Majitelé mlčí a usmívají se a dál si míchají koktejly pro další zákazníky. To mě překvapí, obvykle nás majitelé lákají a cpou nám před tvář menu. Tady nic, tady se o to vesele starají zákazníci. Příjemná změna, sedáme. Růžový koktejl s ginem pěkně silný. Dobrá volba. Za 90 jak za pusu.

Po tom, co vejdete do Fisherman Village, dejte se doprava. Tam na vás bude po pravé straně čekat tento bar.

Na Ko Samui po vodě.

Na Ko Samui na kole.

Spolubydlící na Ko Samui

Skútrem brázdíme maličký ostrůvek a mírně jsme narazili přední blatník. No dobře, mírně je mírné slovo. Je tam prasklina asi 20cm. Věříme, že tady se ale vše vyřeší s úsměvem na tváři. Alespoň tak to tu doteď působilo. Dnes jsme se vydali na východ a vrcholem dne byl výšlap NAD vodopád Na Mueang 2. Za 50 THB na člověka nás vpustili do areálu a většina lidí zůstala v malém bazénku vedle restaurace. My jsme se vrhli dle mapy.cz na menší výšlap. Kardinální chyba! Stupňů 32, stoupák sice krátký, leč strmý. Lilo z nás, až by se dalo ždímat. Terén nerovný, klouzavý, no vnitřně jsem proklínala dnešní den. Navrchu ale vykoupení v podobě bazénku. Nikde nikdo, jen bzučící kobylky a kdo ví jaká zvěř ještě. Propocené šaty letí dolů a nazí se chladíme. Vodopád opravdu osvěžující, vznášíme se na hladině, užíváme samotu. Po půl hodině se oblékáme a šlapeme dolů. Vhodné načasování, dva páry si to odhodlaně šlapou nahoru, byla to záležitost asi 5 minut, kdy by měli možnost spatřit nás v celé kráse nekráse. Pocit svěžesti vydržel asi 10 minut, než dojdeme zpátky k restauraci už jsme opět propocení. Zkrátka Thajsko. 

Vodopád Na Mueang 2

Tajný bazének nad vodopádem

Ko(h) Samui jsem opouštěla pomalu se slzami v očích. Na cestu jsem brala dva smažené banány od paní z maličkého stánku. Neskutečná delikatesa, jsem z nich nadšená. Paní rozmačká banán a obalí ho v nějakém jejím domácím těstíčku, ve kterém je vajíčko a kdo ví co ještě, a poté to osmaží. Prodává to za 10 bathů, takže ani ne 7 korun. Za to si u nás nekoupíte pomalu ani banán, natož osmažený. Na jjí pokročilý věk mluví poměrně hezky anglicky. Říkám jí, že odjíždíme do Bangkoku, a že si přeji velkou svačinu ve formě dvou banánů, že je to daleká cesta. Ptá se, jestli jsou jen pro mě. Říkám, že ano, že jsem na cestách opravdu hladová. Přihazuje mi banán se slovy “For your friend”. Říkám jí, že mám ale jen nachystaných 20 batátů, ona říká, že to nevadí. Jsem dojatá. Michal původně banán nechtěl, moc nemá rád smažené věci. Tak mu říkám, že mu ho paní posílá zdarma. A to si piště, že si na něm na trajektu pěkně pochutnal. I loučení s naším domácím bylo milé. Nabídl zdarma odvoz na molo a ještě se s námi chtěl fotit. Velmi milý pozitivní zcestovalý laskavý člověk - Anjar. Díky za vše.

Chvilka oddechu na Lamai Beach

Klidná Nathon Beach

A vodopád najdete pomalu za každým stromem.

Poznámka: Ubytováni jsme byli v  Baan Hinlad Home and Hostel - velmi lowcost, patrové postele, ale neustále voda a čaj zdarma a majitelé opravdu laskaví.

Pokud byste měli zájem, přikládám i Instagram, kde zpracovávám všechny naše cesty: https://www.instagram.com/tinytinatraveller/