Krásy ARMÉNIE

Arménie je vnitrozemský zakavkazský stát o rozloze 29 800 km². Má přes 3 miliony obyvatel, sousedí s Ázerbajdžánem, Gruzií, Íránem a Tureckem. Úředním jazykem je arménština, většina obyvatel mluví i rusky. Arménie přijala křesťanství jako první stát na světě už v roce 301 n. l. a od 5. století používá arménské písmo, které se dochovalo dodnes. Velká část historické Arménie, včetně posvátné hory Ararat, je dnes na území Turecka. Nejznámějším exportním produktem je arménský koňak.

Příprava:

Letenky: 11.-17.6. z Varšavy do Jerevanu. Původně zakoupené 4 levné letenky přes Pelikána z Varšavy na Santorini se postupně (díky covidu) proměnily ve vouchery vydané přímo LOTem, se kterými jsme vůbec nepočítali, a tak letíme do Arménie díky LOTu vlastně zadarmo :)

Ubytování: Jerevan má strategickou polohu v srdci Arménie, proto budeme výjimečně bydlet celých 6 dní právě zde a odtud vyjíždět na jednodenní výlety maršrutkami a minibusy. Na bookingu rezervuji malý rodinný hotel blízko centra s hodnocením 9,3 za 5800 Kč/6 nocí se snídaní pro 2.

Auto: Tentokrát ne, odpočineme si od řízení, navigování a sledování map a užijeme si maršrutek a výletů s místními agenturami.

Den 1.

12.6., 04 hod. ráno. Majitel našeho hotýlku Bagrat pro nás uprostřed noci přijel na letiště, provezl nás nočním Jerevanem, uložil do postele a navrhl pozdní snídani, abychom se trochu vyspali. Snídaně je veliká a vydatná, vše domácí: sýr, tvaroh, naložené ovoce, zeleninový salát, k tomu celý čerstvý chleba a když jsme skoro všechno snědli, donesl ještě omeletu a nabídl nám arménský koňak. Tady se nám bude líbit :) Bydlíme kousek od Katedrály sv. Řehoře. Je neděle, právě tu probíhá mše. Jerevan se nám líbí od první chvíle. Je plný zeleně, parků, příjemných lidí, jezírek, laviček, fontán a pítek s pitnou vodou.

Jerevan má přes 1 milion obyvatel, leží 20 km vzdušnou čarou od východní turecké hranice a je odtud vidět bájná hora Ararat. Po městě chodíme pěšky a brzy objevíme naše nejoblíbenější místo v Jerevanu - kaskády. Nahoru střídáme schody s eskalátory a chvíli trvá, než se dostaneme až na vyhlídku na kopci. Kaskády (správně Centrum umění) byly otevřeny v roce 2009, mají několik pater, kde jsou muzea a galerie, ale také fontány a jezírka. Dnes je 30°C, osvěžení u fontánek a pítek přijde vhod. Krásné a pohodové místo.

Tržiště Vernisáž z 18. stol. Na první pohled je tu vidět, co Arméni milují nejvíce: grilování, šachy a koňak. Arméni se učí šachy povinně na základní škole už od 6 let. I proto má Arménie nejvyšší počet šachových velmistrů na počet obyvatel na světě.

V bankomatu vybíráme arménské dramy a kupujeme si na ochutnání víno z granátových jablek. K obědu zkoušíme spas a šašlik z hovězího srdce. Spas je studená polévka z jogurtu s celozrnnou pšenicí, vejcem a koriandrem. Základem arménské kuchyně je národní chléb lavaš a tradičním pokrmem je chorovac neboli šašlik. Grilované maso se pak balí právě do lavaše, přidává se zelenina a bylinky.

V Jerevanu je jen jedna mešita a v té sedím já :) Modrá mešita je z 18. stol., kdy byla Arménie součástí Perské říše. Arménky tu na zahradě jedí něco ze stromu, to mě zajímá. "Что это?", zahajuji konverzaci :) Odpovídají, stejně nerozumím, ale ukazují mi, které plody se jedí a které ne. Jsou docela dobré, sladké. Večer si najdu: moruše bílá. Moruše mají více než třítisíciletou historii, spousty vitamínů a její plody konzumovali již staří Číňané, pak Řekové a Římané.

Jdeme pěšky do starého Jerevanu. Na cestu si za 5 Kč kupujeme matnakaš – arménský kvašený chléb. Kond je považován za nejstarší čtvrť Jerevanu, byl postaven v 17. století pod perským velením.

Moje druhé nejoblíbenější místo v Jerevanu je náměstí Republiky, ve dne i v noci plné lidí. Lavičky s nápisem Jerevan jsou po celém městě a zrovna z nich se učím první arménská písmena :) Večer sem jdeme znovu na tančící fontány, náměstí je plné, představení pěkné, dnes navíc za úplňku.

Den 2.

Dnes budeme cestovat maršrutkami. Četla jsem, že zjistit jejich trasy v Jerevanu je nemožné, uvidíme :) Luštím stránky v arménštině, najdu odkud jezdí i nějaká čísla linek. Maršrutka je nejlevnější způsob dopravy v Arménii. Nemá jízdní řády, jede, až se naplní a zastaví, kdekoliv to jde. Jdeme pěšky asi 3 km na hlavní autobusové nádraží, cestou koukáme na biblický Ararat (5137 m), který dnes leží na území Turecka, ale Armény je považován za jejich posvátnou horu. Podle bible na vrcholu Araratu zakotvil po 40denní potopě světa Noe se svou archou, na které zachránil kromě své rodiny i jeden pár od každého živočišného druhu. Ararat je také nejlepší arménský koňak a důležitý vývozní artikl Arménie. Kolem arménské výrobny světoznámého koňaku dojdeme až na hlavní autobusové nádraží v sovětském stylu. Najdeme naši maršrutku, není to tak těžké. Platí se až při výstupu, nevím, jak si řidič může pamatovat, kde kdo nastoupil. Nás si ale pamatuje :)

Maršrutka je určena pro 15 lidí a jízda ve stoje je zakázána. Jelo nás 21, ale stáli jen 4. První maršrutka nás dovezla ke katedrále Zvartnots ze 7. stol. a další jsme dojeli do Ečmiadzinu (nyní Vagharshapat). Počátky města sahají do 4. stol. př.n.l. Katedrála sv. Matky Boží v Ečmiadzinu je jednou z nejstarších dochovaných křesťanských staveb na světě. Pochází z roku 618 a stojí na místě dřevěného kostela z roku 301, kdy Arménie jako první stát na světě přijala křesťanství za státní náboženství. Vracíme se maršrutkou do Jerevanu a na další den si objednáváme výlet s místní agenturou.

Den 3.

Dnes máme k snídani kromě sýrů, tvarohu, zeleninového salátu, nakládaného ovoce a pecna chleba i řízečky, teplou míchanou rýži a arménský koňak na závěr :) Čeká nás 6hodinový výlet s místní agenturou. Ze široké nabídky nakonec volíme trasu Sevanavank, Dilidjan, Haghartsin za 8000 DRAM (450 Kč). Pojedeme minibusem s průvodcem a s wi-fi, těšíme se! Plánovaný odjezd je až v 10 hod., Arméni dlouho spí. V 9:50 už přešlapujeme u náměstí, prý ještě na někoho čekáme. Za chvíli jde kolem Íránec a sympatičtí naháněči ho přemluví, ať jede s námi. Ale čekáme dál. Každých 5 minut se ptáme, kdy už pojedeme. V 10:30 hod. konečně nastupujeme, jenže ne do minibusu s wi-fi. Protože jsme jen 3, pojedeme starým BMW, které má najeto 250000 km, svítí mu všechny kontrolky poruch (motor, brzdy, pneumatiky), nefunguje klimatizace a průvodce se s námi vůbec nebaví! Ale konečně vyrážíme z Jerevanu na východ. Máme 30 minut zpoždění a naše první cesta míří na benzínku?! Nevadí, i benzínka je zážitek, protože nebereme benzín, ale plyn, a musíme z bezpečnostních důvodů vystoupit z auta. Většina aut jezdí v Arménii na plyn. LPG stojí 190 AMD, benzín 520 AMD. Trochu si povídáme s Íráncem, jmenuje se Amir, mají to sem kousek a jinam moc nesmí. Je rád, že jsme v Íránu byli a za chvíli už nám ukazuje fotky své rodiny.

Po hodině divoké jízdy po špatných silnicích (Arméni jezdí jako blázni a pásy nepoužívají) přijíždíme ke klášteru Haghartsin a řidič (už mu neříkám průvodce) nám oznamuje: "20 минут." Tak to je hrozně málo, ale chápu ho, máme dnes nabitý program, tak vybíháme, fotíme, jdeme dovnitř, rychle obdivujeme první chačkary, napijeme se z místního pítka a víc nestihneme. Haghartsin Monastery je klášter ze 13. stol. Chačkar je arménský, na výšku postavený opracovaný kámen s vyrytým křížem a dalšími ornamenty, známý už od středověku. Tyto kříže jsou rozmístěné po celé Arménii a jsou i v UNESCO.

Za chvíli zastavujeme u nějaké sochy:"10 минут." Proč 10 minut u sochy? Navíc je to bronzový památník hrdinů sovětského filmu Mimino, který jsme neviděli. Připadám si jako na nepovedeném školním výletě. Pár fotek a za 2 minuty už zase sedíme v autě. Aspoň jsme ušetřili čas na Dilijan :) Tam se těšíme! Je to staré lázeňské město v horách mezi lesy a údolími, okolí prý připomíná Švýcarsko. Jsou tu i léčivé minerální prameny a úzké uličky a zachovalé staré domky zase připomínají skanzen. Jenže my nezastavujeme u řeky, ale v turistickém centru! Stánky a vařečky. "30 минут." Dochází mi trpělivost, 30 minut na nákup vařeček je moc, naštěstí ani Amir nemá za 10 minut co dělat. Kývnu na něj, že teda asi pojedeme a pořád doufám, že další zastávka bude dole v parku nebo u řeky u těch krásných domečků. A opravdu sjíždíme dolů k řece... a jedeme dál, pryč z Dilijanu!

Ale nenechám si dál kazit výlet, jsem rozhodnutá, že dnes už mě řidič ničím nerozhodí. Před námi je přece nejhezčí dnešní zastávka: jezero Sevan a klášter Sevanavank. A brzy už zastavujeme na parkovišti přímo u jezera! Asi nějaká vyhlídka?! Řidič oznamuje, že teď bude hodinu (= dvě) pauza na oběd v místní (předražené) restauraci (ze které on pak dostane provizi). Jsem vytočená, okamžitě rusky důrazně říkám, že nemáme hlad a že chceme vidět Arménii. Řidič se ptá Íránce: "Vy taky nemáte hlad?" Amir se na mě podívá (pravda, na něj jsem trošku zapomněla) a je mu jasné, že hlad nemá, a mně je jasné, že i kdyby umíral hlady, v tento moment to nepřizná. Íránci jsou opravdu hodní. Amir koukne na řidiče a vrtí hlavou tak, že to vypadá, že hlad nebude mít ani zítra. Tak dobrý. Přesně v tuto chvíli jsme si mysleli, jak jsme to udělali chytře, jak jsme na řidiče vyzráli, že jsme si tím prodlužili o hodinu (= dvě) pobyt u jezera Sevan. (Ano, jsem pořád tak naivní a optimistická.) Sedáme do auta a za chvíli se všichni (kromě řidiče) nahlas smějeme, když Amir vytahuje svačinu a my zbytky od snídaně u Bagrata :)

Konečně zastavujeme u jezera Sevan: "30 минут." Řidič si jede podle původního časového plánu bez ohledu na ušetřenou hodinu (= dvě). Dochází mi energie, hádat se s ním nebudu, ale na žádný podobný výlet už v životě nepojedu!!! Stojíme na parkovišti pod kopcem. Tak zase sprint nahoru a ke klášteru a dovnitř (rychle zahalit) a na vyhlídku a na chačkary a na kratičkou procházku po rozkvetlé louce. Víc zase nestihneme. 

Sevan je největší horské jezero na Kavkaze ve výšce 1900 m. Arménie nemá moře, v létě se jezdí místní koupat sem (voda má ale max. 20°C) a nebo k moři do sousední Gruzie. Klášter Sevanavank stál dříve na ostrově, ale Stalin nechal snížit hladinu jezera Sevan o 20 metrů a rázem se z ostrova stal poloostrov. Vstup do všech klášterů v Arménii je zdarma, jen je třeba si zakrýt vlasy a nohy.

Jsme rozhodnuti si ještě dnes půjčit auto. Další výlet v "minibusu s průvodcem a wi-fi" už bych nemusela přežít. Cestou zpět do Jerevanu si představujeme, jak sedíme v "našem" autě a jedeme, kam chceme a jíme, kdy chceme, plánujeme, co všechno uvidíme a že bychom asi stihli vyjít i na Aragats! V Jerevanu jsme opravdu o ty 2 hodiny dřív. My si tím zrušením oběda jen zkrátili celý výlet! Ale aspoň se v Jerevanu pořádně projdeme, dáme si dobrou večeři a hlavně seženeme auto!

S cestovkou jsem byla naposledy v roce 1998 v Tunisku a už tehdy jsem si řekla, že to bylo naposled v životě. Doteď mám v živé paměti neustálé čekání na někoho nebo na něco, dlouhé a drahé obědy někde v pustině, pak hlavně stihnout návštěvu kobercárny, čekat, než si konečně někdo něco vybere a usmlouvá cenu, abychom už mohli popojet a navštívit to nejzajímavější místo dne, na které (kvůli všem těm kravinám cestou) bohužel nezbyl čas. Plus věčně brblající důchodci, kteří odmítali jíst i místní (= jiné) jídlo.

V Jerevanu jsme napsali do několika autopůjčoven, několik jich obešli, nikde žádné volné není, nechápeme to. Nakonec jedno seženeme, ale až na zítřejší večer. Aspoň máme čas vyzkoušet jerevanské metro. Stojí 100 dramů (5 Kč) a můžeme v něm jezdit neomezeně dlouho. Zrada přichází hned na nástupišti. Arménština. Jeli jsme tím, co přijelo dřív a bylo to dobře. Jerevanské metro má klasické výpravčí a bohužel jen pár zastávek a hodně daleko od sebe.

Na večeři jdeme do narvané zahradní restaurace na arménskou pizzu lamahjo. Je z tenkého těsta, pokrytá mletým masem a sýrem, zakapává se citronem. Večery v Jerevanu jsou moc příjemné. Je teplo, všude spousta lidí, mladí i staří sedí na lavičkách, povídají si na kaskádách, i na náměstí u fontány je živo dlouho do noci. Výborná atmosféra, na kterou budeme vzpomínat.

Den 4.

Sehnat auto na poslední 2 dny byl trochu problém, ale máme ho! a před západem slunce stihneme ještě dojet do Garni. Je to jediná dochovaná antická budova na území Arménie a celého bývalého Sovětského svazu, pravděpodobně z roku 77. A také jedna z mála památek v Arménii, kam se platí vstupné. My ale platíme poloviční, stejně jako Arméni, protože po mém: "Здравствуйте, 2 билета пожалуйста" nás považují za Rusy (spřátelené země). Já to nechápu, ale i podle ceníku vstupného je to tak a já se nebráním. V duchu děkuji mé ruštinářce a vzpomínám na první hodinu ruštiny před 40 lety, kdy soudružka řekla své první "хорошо" a celá třída dostala záchvat smíchu :) a tak to bylo se všemi dalšími "хорошо" až do té doby, než nás to naučila říkat úplně stejně (dobře), protože ona opravdu v Sovětském svazu byla a díky ní jsme dnes ušetřili 2x35 Kč! Večer usínáme s krásným pocitem, že máme na další 2 dny auto a uvidíme to nejhezčí z celé Arménie!

Den 5.

Vstáváme ve 3 ráno a jdeme "V teniskách na nejvyšší horu Arménie": https://www.cestujlevne.com/cest...menie-2996

Po výstupu na Aragats máme kupodivu ještě dost sil. Zastavujeme se u pevnosti Amberd ze 7. stol. a v místním kostele a pak jedeme (už podruhé) k jezeru Sevan na výborný oběd (išchan - pstruh z jezera Sevan). Památník arménské abecedy pod horou Aragats s 39 obřími písmeny jsme viděli v 5 hodin ráno ještě před výstupem. Na svoji abecedu jsou Arméni hrdí, vznikla před více než 1600 lety!

Den 6.

Starostlivý Bagrat nám každý den připravuje jinou, velikou a skvělou snídani, dnes máme poprvé domácí pelmeně a protože Luky řídí, musím s Bagratem vypít 2 velké panáky arménského koňaku a dobrá nálada mi vydrží celý den :) Navštěvujeme Klášter Geghard ze 3. stol., pod kopcem si kupujeme čurčchelu, kterou už známe z Gruzie. Ořechy jsou navlečeny na provázek a namočené v zahuštěném vinném moštu. Zkoušíme příchuť granátových jablek.

Klášter Khor Virap ("hluboká studna") je jedním z nejvýznamnějších míst v Arménii. Nachází se pod horou Ararat v bezprostřední blízkosti turecké hranice a je významným poutním místem. Právě zde se rozhodlo, že se Arménie stane 1. zemí na světě, která přijme křesťanství. Oficiální datum: rok 301. Uvnitř je pod kaplí malá jáma (byli jsme tam), kde byl 13 let uvězněný Grigor, později vysvěcen na biskupa. Kaple nad jeho vězením byla vystavěna na jeho počest až později.

Klášter Hayravank u jezera Sevan. Nádherné místo. Jsme tak rádi, že máme auto! :)

Chačkary na historickém hřbitově Noratus pochází z 10. stol. Vstup je zdarma. Бабушка tu pase ovce.

Klášter Noravank v kaňonu řeky Azat. Noravank znamená "nový klášter", ale stojí tu už 700 let :) Klášterů je plná Arménie a nejlepší jsou ty, kde je něco zvláštního a přesně tohle Noravank splňuje hned dvakrát! Je tu unikátní 2patrový kostel sv. Astvatsatsina: do horní kaple se jde po úzkých strmých schodech jištěných lany a pro ostatní je kaple i v přízemí. Druhým bonusem je místní studna, do které se může vlézt a dole je taky kaple! :)

Areni. Sem musíme! Právě zde v Areni archeologové v jeskynním komplexu objevili v zemi hliněný lis na víno o průměru jednoho metru pocházející z roku 4100 př. n. l.! Velmi podobná zařízení se v oblasti Kavkazu používala až do 19. století. V místním rodinném vinařství jsme úplně sami a já poprvé v životě zažiji soukromou ochutnávku vín. Majitel přináší několik lahví a když otevírá šestou, tak ho zastavím, víc než 5 nevypiju! :) Povídá nám o svém víně (opět volíme ruštinu) a postupně mi nalévá. Luky řídí a já ochutnávám nejdřív bílé, pak suchá červená a nakonec jedno granátové. Odcházíme s dárkovou taškou s dobrou lahví arménského vína za pouhých 110 Kč, kterou musíme dnes vypít, brzy ráno letíme domů.

K večeři si v Jerevanu dáváme zhengyalovské klobouky - tradiční pokrm Náhorního Karabachu. Najít restauraci se stejným názvem byl menší problém, nápisy jsou často jen v arménštině. Porovnávám jednotlivá písmenka na budovách s itinerářem a pak už jdeme najisto dovnitř :) Restaurace je malinká, vaří tu jen tohle jedno jediné jídlo a mají pořád plno. Zhengyalovské klobouky jsou tenké chlebové placky plněné špenátem a bylinkami v oleji. S arménským červeným vínem výborné! Dojídáme se plackami s "mjasom" v podzemním stánku na ulici a s Arménií se loučíme na náměstí Republiky.

Den 7.

Ve 4 ráno se loučíme s naším milým Bagratem, který nám opět připravil snídani s sebou a odjíždíme levným taxi. Snídáme na letišti a už podruhé tento týden rozbalujeme obří lavaš :) Nejblbější snídaně do auta se ukázala jako stejně blbá i na letiště, kde na čistých sedadlech zase lavaš trhám, drobím, mažu plastovým nožem mazacím sýrem, obkládám mastnými kolečky salámu a ruličkuji. Zírá na mě přitom spousta ostatních cestujících, buď mají taky hlad nebo obdivují, jak mi to už napodruhé jde :) Uklízíme ten binec kolem nás a naposledy koukáme na Ararat...

Závěr:

Arménie je krásná země, klidná a pomalá, plná historie, klášterů, hor, kopců, jezer a řek a velmi příjemných, pohostinných a právem hrdých obyvatel. Nakonec jsme z této zajímavé země viděli skoro vše, co jsme chtěli. Hlavní města moc nemusím, ale Jerevan je jedním z těch mála měst, které jsem si rychle oblíbila. Pro cestování zde určitě doporučuji auto, bez něj bychom se nevydali ani na Aragats a právě z této hory máme nakonec nejsilnější zážitky. Velký zážitek jsou i maršrutky, máme rádi cestování s místními. No a výlet s agenturou byl jen opětovným potvrzením, že takhle já cestovat nemůžu a už (vážně!) nikdy nebudu.

Ubytování a mapa naší cesty:

Hotel Tatev Jerevan: https://www.google.com/maps/plac...11fhybyd2p