Kréta autem

V průběhu posledních dvaceti let jsem několikrát navštívil Krétu. I když se ostrov za tuto dobu hodně změnil, mnoho věcí zůstalo stejných.

K těm neměnným patří pamětní či „děkovací“ kapličky různých typů a velikostí kolem silnic. Jsou situovány v místech, kde došlo k nějakému neštěstí, či naopak, jako zázrakem, k němu nedošlo. Za tu další lze považovat dokonale rozstřílené značky v horských oblastech. Někdy se lze jen domnívat, o jakou tabuli se jedná. Takový zásah z brokovnice na krátkou vzdálenost s ní totiž udělá divy. Ale to je místní folklór…

Jak na střelnici...

Další cvičný terč

Co se za dobu dvaceti let výrazně změnilo, je vozový park. Dříve bylo poznat auto z půjčovny tak, že bylo proti ostatním naleštěné, bez výrazných škrábanců a fungovalo mu osvětlení. Místní obyvatelé tehdy vozidlům nijak výraznou péči nevěnovali. Nyní, až na výjimky, je situace stejná, jako všude jinde. 

Zapůjčení auta není na Krétě problém. Stačí běžný řidičský průkaz a kreditní karta. Pokud ale chcete ušetřit, zajišťujte si vozidlo v co největším předstihu již z domova. Obvykle není vyžadována žádná záloha a vše pak vyřídíte až osobně přímo v půjčovně. Pokud tak učiníte, můžete ušetřit i 1/3 z ceny, kterou byste zaplatili při pronájmu po příletu. Samozřejmostí by pro vás mělo být „full“ pojištění bez spoluúčasti, abyste se vyhnuli případným komplikacím při vracení vozidla. Pokud nepřebíráte auto přímo na letišti, je zvykem většiny půjčoven přistavení auta k hotelu. Tamtéž si ho také přeberou zpět. Vozidlo obvykle dostanete s prázdnou nádrží, se kterou byste ho také měli vrátit. Doporučuji, pokud lze, dohodnout si přistavení i vrácení s plnou nádrží. Nikdy se mi totiž nepodařilo nechat v autě při vracení tak malé množství benzinu, s jakým mi ho z půjčovny předali. Nevím, čím to je…  Hustota čerpacích stanic je sice značná, ale při průjezdu přes hory je lepší mít v nádrži palivo aspoň na 100 km. Takže dotankujeme a vyrazíme do ostrého provozu.

Vyrážíme do hor

Silnice na Krétě jsou v celkem dobrém stavu. U hlavních tahů, kde jsou naznačeny jízdní pruhy a  velmi široká krajnice, překvapí cizozemce skutečnost, že tyto pruhy nejsou domácími řidiči respektovány. Ti jezdí vedle sebe či předjíždí tolik vozidel, kolik se na silnici v jednom směru vejde. Někdy i víc. Jak známo, dvojitá nepřerušovaná čára není přece zeď. A pokud na Vás někdo zezadu troubí? Asi zdržujete, i když jedete těch svých 10 – 15% nad rychlostní limit. Ale ani s ním si nemůžete být docela jisti. Většina silnic, aspoň kolem pobřeží, je v létě  krásně lemována kvetoucími oleandry. Ty ale skrývají velké nebezpečí. Jsou v nich totiž rafinovaně ukryty veškeré dopravní značky či informační tabule, které uvidíte až na poslední chvíli, jestli vůbec. Pokud by bylo na Krétě tolik kamer, na kolik upozorňují informační tabule, jednalo by se nespíš o jedny z nejsledovanějších silnic v Evropě. Ale raději nepokoušet osud.  V tomto směru vám bude ku pomoci buď pozorná manželka na místě navigátora, či aktuální mapa v GPS, která o většině těchto značek ví. Případně kombinace obojího. Pokud již hovoříme o GPS. Není radno se na ni spoléhat ve všech směrech. Pokud zadáte lingvisticky správně cíl, vždy dojedete. Ale v jakémkoliv režimu musíte přístroj stále kontrolovat, aby vás nevedl nějakou boční uličkou, kde se tak tak vejdete se sklopenými zrcátky a kolem níž, jak později zjistíte, vede hlavní cesta.

I takové skvosty zde potkáte

Ani v takových městech, jako Chania, Rethymno či Heraklion, není problém najít místo k parkování. Při mé první návštěvě Kréty napomínali policisté na zákazu zastavení pouze ty řidiče, kteří odstavili vozidlo v druhé řadě od chodníku. Pokud si již nevíte rady, u přístavů vždy zaparkujete. Do center, zvláště těch historických, ale doporučuji raději nevjíždět. Stejně je daleko příjemnější pěší prohlídka. Pokud odbočíte z hlavní cesty do některé z vesniček umístěných na pobřeží či na pláž, i tam najdete bez problémů místo. Pouze musíte dávat v úzkých uličkách pozor, abyste místním obyvatelům, sedícím tam u kávy, neshazovali zpětnými zrcátky hrníčky ze stolečků. Jen v turistických aglomeracích můžete mít problém s parkováním, ale při troše trpělivosti místo vždy najdete. Pouze vaše auto nesmí bránit průjezdu dlouhých kloubových autobusů, jejichž řidiči se s bravurou sobě vlastní proplétají úzkým prostorem, který na ně zbyl.

Určitě, pokud máte aspoň trochu cestovatelského ducha, vyrazíte za kulturními či přírodními památkami i do hor. Máte-li GPS a slušnou mapu, kterou vám většina půjčoven poskytne, není problém se přes hory překulit. Jen si v některých pasážích dost zakroutíte volantem a procvičíte řazení mezi 1., 2. a max. 3. převodovým stupněm. Zvláště, když máte auto s šestistupňovou převodovkou. Čím více stupňů, tím více řazení… Do nepřehledných zatáček se sice nyní již netroubí, i když by to někdy nebylo na škodu.  Řidič se nesmí také nechat překvapit tím, že se silnice postupně mění z širší asfaltky na užší asfaltku, pak na polní až kamenitou cestu. Zatím se mi ale nestalo, aby cesta zmizela úplně… Že není radno spoléhat jen na mapu či navigaci, jsem zjistil i při své poslední návštěvě. Při průjezdu horskou vesničkou jsme měli na křižovatce pokračovat po evidentně nesjízdné komunikaci. V jediném  místním kafeniu jsme se občerstvili a zeptali se venku sedícího starousedlíka na cestu. Moudře pokýval hlavou, prohlédl si naše vozidlo a prohlásil: „S tím ne, jedině Jeepem“. GPS i mapa cestu shodně prezentovaly jako běžnou…

A dál jen po svých

Volant tu není zbytečný

Neobvyklá není ani situace, že na přístupových cestách k některým turisticky atraktivním cílům, například k jeskyni svatých otců v Azogires, budete ve finále otevírat a opět za vozidlem zavírat  vrátka z drátěného pletiva, aby se farmářům nerozutekly kozy či ovce. Ty můžete, zvláště večer, v horách, objevit ve světlech reflektorů i spící či ležící na silnici. A nemají vůbec snahu uvolni cestu. Ony jsou tu doma a vy máte čas. Jste přece na dovolené.

Od války stále v provozu

Poutač soukromého muzea v Askifou

Pohyb autem po Krétě má sice svoje „špecifiká“, ale je to nejlepší způsob, jak tento nádherný ostrov poznat a tento zážitek si návštěvník vychutná nejlépe právě autem nebo na skútru, v kombinaci s pěší turistikou či s využitím vodních dopravních prostředků.