Kuba 2019 (květen/červen)

ÚVOD

Možná, že části z Vás, kteří tento sloh dočtete, nepřineseme žádné převratné info, protože jste již zkušení cestovatelští mazáci, avšak doufáme, že alespoň části čtenářů pomůžeme svými zkušenostmi a zážitky z Kuby ke zpříjemnění jejich cest nejen do tohoto "jiného světa". Zároveň není smyslem vypsat zde všechny památky Havany a Trinidadu, které na Vás vyskočí na jakémkoliv webu, ale spíše vyzdvihnout méně známá místa, která se nám líbila, a zároveň přinést z našeho pohledu užitečné tipy a rady pro cestování do této karibské země tak, jak jsme na dané situace postupem času naráželi, jelikož Kuba je v mnoha ohledech velmi specifická a ne všechno je takové, jak vidíte, slyšíte nebo čtete v běžně dostupných médiích. Místní mají pro nás netypické situace jednoduché vysvětlení: "It's Cuba". Tato fráze a situace s ní spojené nás provázely celým naším pobytem a my bychom je s Vámi rádi v následujících řádcích sdíleli.

PŘED ODLETEM

Dlouhou dobu jsme se s přítelkyní Káťou rozhodovali, jakým směrem se vydat na naši první velkou dovolenou. Za sebou jsme měli menší výlety po Evropě, ale já se tentokrát chystal poprvé mimo území EU, Káťa za sebou měla jen jednu akci v USA. Vše dopadlo tak, že jsme to nechali náhodě na poslední chvíli a řekli si, že jakmile se objeví letenky za příznivé ceny do jedné z destinací, které jsme si vytipovali, skočíme po nich. Tak jsme cca dva měsíce před odletem narazili na letenky do Havany a bylo rozhodnuto.

Letenky jsme pořídili (dle našeho názoru) celkem výhodně, a to zpáteční za cca 11 500,- s odletem z Vídně, s připočtením cesty z Plzně do Vídně a zpět jsme se díky levným cenám Flixbusu dostali na solidních 12 200,- na osobu. Samozřejmě jsme počítali s delší cestou a menším pohodlím, než by tomu bylo při odletu z Prahy, ale každá kačka, která se ušetřila na kubánské drinky, se počítá! Záměrně jsme volili květnový termín, který je na Kubě považován za mimo sezónní. Lidí opravdu nebylo tolik, ale samozřejmě nemáme porovnání, počasí bylo naprosto v pohodě, občasné odpolední deště jsou snesitelné a vedro by mně osobně bylo stejně kdykoliv. Pochopitelně jsme před cestou zjišťovali informace ohledně očkování, léků, víz, směny peněz atd. O všech těchto věcech se dočtete na každém cestovatelském webu, takže netřeba opakovat, ale v případě dotazů se na mě určitě neváhejte obrátit, rád se podělím o jakékoliv info nejen v tomto směru.

Předem jsme si naplánovali alespoň přibližnou trasu, která zahrnovala okruh západní polovinou Kuby se startem i cílem v Havaně. Do východnějších končin jsme se z důvodu delších dojezdových vzdáleností už předem nechystali. Nemůžeme soudit, zda to byl dobrý, nebo špatný nápad, ale na náš 19-ti denní pobyt byl tento okruh téměř akorát, možná by stačilo i o cca 2-3 dny méně.

DEN 0

14. 5. odpoledne dobalujeme v Plzni baťůžky a razíme tramvají na vlakáč, odtud směr Praha. Záměrně volíme jen příruční zavazadlo, abychom se celou dovolenou nemuseli tahat s velkou krosnou. Pokud bychom někomu řekli, že zrovna začínáme třítýdenní cestu na Kubu, dost možná by se nám většina vysmála. Ale! Vešli jsme se v pohodě a zároveň Air France, se kterými letíme, mají solidní limity pro velikost a váhu příručního zavazadla, takže jsme rozhodně nelitovali. Naopak, po naší zkušenosti, kdy bylo pouze potřeba občas pár věcí přeprat, bychom příště nevolili jinak. V Praze stíháme pár rozlučkových pivek v Lokálu, než nasedáme do Flixbusu směr Vídeň. Tam nastává první menší krizovka - autobusák Vídeň Erdberg, my nalehko, venku pár stupňů a vítr, čas cca 4:00 ráno, hodina do odjezdu letištního spoje. Úkryt nachází Káťa v prvním patře přilehlých garáží, kde je zároveň vstup do metra, takže nakonec celkem v pohodě přečkáno. Následující přelet Vídeň - Paříž bez problémů a ani se nenadějeme, sedíme v letadle směr Havana vstříc našemu prvnímu velkému dobrodružství! Do Havany, kde je toho času o 6 hodin méně než v ČR, přilétáme kolem 21. hodiny místního času. Ihned, co vylezeme z letadla, nás praští do tváří pořádné teplo a vlhko, neboť nás vítá tropická sprška. Vstupní kontrola probíhá naprosto bezproblémově, zřejmě i díky pozdějšímu času příletu. Budovu letiště opouštíme po maximálně 10-ti minutách už i s naším šoférem (a později i mentorem našich cest) Mariem, jehož nám vyslalo ubytování, které jsme si pouze pro potřeby prvních a posledních nocí v Havaně zamluvili předem přes Booking, a pár stovkama CUCů do začátku, které jsme si vybrali z bankomatu v hale letiště, což je podstatně rychlejší varianta než čekání fronty u směnárny. Na parkovišti se mlsně rozhlížíme po amerických kárách, abychom se nacpali do starého žigula, ve kterém se vlastně nechcete moc rozhlížet, protože vozový park na Kubě není diplomaticky řešeno v "top formě". Ačkoliv prolezlý rzí od podlahy až po střechu, účel splnil, dorážíme do prvního ubytka (taxi letiště - Havana 25 CUC/auto, což je zřejmě +/- průměrná cena) ve Staré Havaně a poměrně rychle se odebíráme ke spánku. Přece jen síly ještě budeme potřebovat na následující dny.

DEN 1: HAVANA

Den začínáme snídaní v rámci ubytování. Ta je dostupná snad v každém ubytování typu casa particular, zpravidla za 5 CUC/osoba. Ačkoliv je to prakticky každý den a u všech hostitelů úplně stejný jídelníček jen s mírnými obměnami, rozhodně tuto formu snídaní doporučujeme. Zejména proto, že jídla je vždy na stole dostatek a zároveň proto, že se nacházíme na Kubě, kde nenarazíte na kavárny se snídaňovými menu, pekárny plné sladkostí i nesladkostí ani lahůdkářství s rozmanitým výběrem. Zkrátka pro člověka neznalého místních poměrů by mohlo být obstarání obstojné snídaně minimálně na začátku pobytu oříškem.

První věc, kterou potřebujeme zařídit, je zajištění jízdenek přes místní turistickou autobusovou agenturu Víazul. Jelikož jsme na Kubě mimo sezónu, není ve finále ani jedenkrát problém se sehnáním lístků, jen párkrát musíme zvolit jiný než plánovaný den odjezdu, případně méně vyhovující hodinu, ale napoprvé to chceme mít vyřešené zavčasu, abychom se pohli z hlavního města. Pro první výšlap volíme pěškobus, i když autobusák je od Staré Havany poměrně daleko, ale jsme tu přece od toho, abychom něco viděli. I když vedro a vlhkost dává zejména mně od první chvíle zabrat a Káťa si se mnou "užije" a naposlechne asi milion sprostých frází na účet teploty. Už od prvních momentů nám začíná být jasné, že Havana rozhodně není to, co si vygooglujete na internetu nebo prohlédnete v katalozích cestovek! Až na pár míst, uliček či náměstí narazíte na domy ve špatném až dezolátním stavu, špínu, smrad, odpadky, mrtvá zvířata atd. Nelze popírat, že každé místo má své kouzlo, pouze jsme od Havany asi měli trochu jiná očekávání. Cestou na autobusák navštěvujeme památník Josého Martí, jedné z několika národních legend vedle Fidela, Che Guevary nebo Camila Cienfuega. Sice se památník nachází v turistické oblasti a zaplatíme 1 CUC za vstup na venkovní prostranství památníku, ale běda, když ho chceme obejít kolem dokola nebo nedej bože vyfotit ze špatného úhlu, kde by byla vidět budova přilehlého ministerstva čehosi. Okamžitě na nás pokřikují uniformovaní jedinci, u kterých těžko rozeznat, o jaké bezpečnostní ozbrojené složky se jedná, tak jako tak se nám s nimi opravdu nechce hádat. Z památníku, odkud kdysi vedl své hodinové monology Fidel Castro, je výhled na Plaza de la Revolución, toho času zející prázdnotou, stejně jako přilehlá několikaproudá silnice. Pouze v jedné části se formují místní podnikavci s naleštěnými americkými veterány zvoucí k projížďce městem.

Následuje už zmíněný nákup lupenů do Vinales, naší další stanice, téměř bezproblémový, až na to, že v jejich pobočce jsme skoro zmrzli díky všudypřítomné přepálené klimatizaci. Abyste neudělali chybu jako my a nemuseli zde mrznou dlouhé minuty, jděte rovnou do 1. patra kanceláře, kde se prodávají lístky pro samostatné cestující, spodní oddělení slouží pro organizované skupiny. Ceny jednotlivých přejezdů lze snadno dohledat na stránkách přepravce, ačkoliv je možné, že tam nenajdete všechny trasy, které Víazul ve skutečnosti poskytuje, ale vše je jen o hledání na internetu.

Odměnou prvního úspěšného lovu je nám první pivko Bucanero, jedno ze dvou nejčastěji prodávaných místních piv vedle Cristalu a importovaných Carlsbergů, Heinekenů apod. Náš záměr byl vychutnat si ho na slavném Malecónu, nejslavnější promenádě Kuby, ale po pár minutách na slunci se tohle poměrně silné a těžké pivo nedá považovat za pochoutku. Postupně procházíme kolem známého hotelu Nacional de Cuba a dalších více či méně známých památek včetně Kapitolu či Národního divadla a snažíme se vstřebávat místní kulturu, atmosféru a vše s tím spojené, což rozhodně není vzhledem k místním poměrům záležitostí jednoho dne. Okusíme i první svačinu v jednom z pouličních bister v podobě všudypřítomných sendvičů, abychom si řekli, že pro příště už s výběrem restauračních a občerstvovacích zařízení budeme opatrnější. VŽDY se nejprve zeptejte na cenu nebo si pročtěte menu (pokud je k dispozici), jinak na Vás pravděpodobně vysolí částku, která je zrovna napadne a která se vám rozhodně nebude zamlouvat, ale na to už je v tu chvíli pozdě. To je věc, kterou se učíme celou dovolenou a stejně se ještě xkrát spálíme, včetně předposledního dne dovolené, kdy nás místní vykukové v restauraci natahují za dva drinky asi nejvíc za celý pobyt. Zároveň pouliční bistra rozhodně nevyvolávají pocit extrémní čistoty a hygieničnosti, takže pro příště raději volíme klasické restaurace s plnohodnotnými jídly a přívětivějším prostředím. Rozhodně se vyplatí kouknout do průvodce nebo na recenze v aplikaci Maps.me, která je na tomto ostrově pro turisty velmi užitečná i v offline verzi.

Po návratu na ubytování na nás už čeká pan domácí Hector s Mariem, který se ukáže nejen jako pilot žigulu, ale také jako chlapík, který nám výrazně usnadní další cestování po ostrově, neboť obdržíme seznam ubytování (využíváme jen všudypřítomné casa particular) ve všech městech a vesnicích, kam se chystáme, spolu s cenami, kontakty apod. Veškeré naše další putování tak má podobný ráz - při odjezdu z ubytování domácí zavolá do nového ubytování, že přijedeme v tolik a tolik tím a tím prostředkem, ať nás očekávají, a takto stále dokola. Pokud by měl někdo zájem, mohu poskytnout konkrétní kontakty. Zároveň odmítáme nabízené taxi collectivo, stejně jako ještě mnohokrát poté.

Po krátkém odpočinku se vydáváme na směnu peněz do místní pobočky Cadeca, kde na nás čeká menší překvapení ve stylu "ty krávo nazdar, kdepa se tu berete". Ano, máme se ten den sejít s našimi kamarády z Plzně, kteří mají pár dní do odletu domů a ano, v celé Havaně se úplně náhodou potkáváme na místním tržišti. Takže následuje výslech u jídla, živé muziky, piva i drinků, abychom měli co nejvíce aktuálních tipů, kam se vydat, čemu se vyhnout a na co si dát pozor. Jen tak mimochodem, vychvalovaný bar Ernesta Hemingwaye El Floridita a Buena Vista Social Club nás příliš nezaujali, tak nějak nám chybí místní autenticita a naopak přebývá pár CUCů na menu. Pravděpodobně bychom zde slyšeli pěknou muziku a možná se i dobře najedli, ale vše působí až moc nablýskaně (což se samozřejmě dalo čekat) a příliš nám to nepasuje k tomu, jak vypadá a žije zbylých 99 % Havany.

Plaza de la Revolucion

Hotel Nacional de Cuba

El Capitolio

Malecón

DEN 2: Havana -> Vinales

Druhý den v Havaně začínáme dřívější snídaní a nabíráme směr autobusák. V rámci úspory opět volíme pohyb po vlastních, což promáčený po příchodu na autobusák klimatizovaný na teplotu ledničky rozhodně nevyhodnocuji za nejlepší nápad dovolené. Proces odbavení u Víazulu není nijak extra komplikovaný, na druhou stranu ani ne zcela standardní dle evropských měřítek. Občas se tak chce zeptat zaměstnanců co a jak, případně sledovat už zkušenější spolucestující, kam a kdy se v rámci poměrně velkého autobusáku v Havaně přesunout. Daří se nám dokonce na palubu busu protáhnout i naše bágly, ale záleží, na koho narazíte a jak se mu budete líbit. Vzhledem ke stavu některých dopravních prostředků jsme netoužili dát vše, co s sebou vezeme, do spárů zaměstnanců Víazulu a útrob autobusu, který už nějaký ten pátek zažil. Ačkoliv si zaplatíte jízdenku včetně zavazadla, očekávejte, že každý, kdo na něj alespoň jednou sáhne, se rozhodně nebojí říct o dýško. Ať už vám ho nandavá na vozík, sundavá z vozíku, nakládá do autobusu nebo vykládá z autobusu. A velmi často je na každou z těchto činností určený jiný člověk. Co se týká autobusů Víazulu jako takových, nečekejte Regiojet. Sedačky je lepší při výběru místa vyzkoušet, protože ne všechny jdou sklápět/zvedat a ne všechny oplývají čistotou.

Cesta do Vinales probíhá bez problému s obligátní zastávkou na svačinu pro řidiče v zařízení, které lze nazvat kubánským motorestem. Zpravidla zde nabízejí něco málo k jídlu (tradičně sendviče), chlazené nápoje, drinky, tedy vše, co je potřeba, plus se v blízkosti nachází krámek se suvenýry. Cestou z Havany do Vinales bychom doporučili zvolit pravou stranu autobusu, protože čím více se blížíte k oblasti Pinar del Río, tím hezčí výhledy se vám budou nabízet. Mimo ty nás pohoří vítá také první pořádnou sprchou. Naštěstí hned u výstupu z autobusu na nás čeká chlapík s cedulí s našimi jmény, což tedy nečekáme, ale telefonní domluva mezi jednotlivými ubytky je všemocná. V tomto případě rozhodně lepší než další nabízeči ubytování, kteří nás téměř nenechají vylézt z autobusu, pokud jim nekývnete. Naštěstí náš hostitel Pollo ihned zajistí žigultaxi, které nás odvází až k ubytování, a ještě ho za nás platí. Nevíme, zda se jedná o běžnou praxi, ale později se můžeme přesvědčit, že nejedná. Pollo na nás hned vychrlí všechno potřebné info o ubytování i místech v okolí, které stojí za to vidět, takže si hned objednáváme zde tradiční vyjížďku na koních po údolí a také výlet na Cayo Jutías.

Jelikož už není tolik času, volíme na odpoledne kratší výšlap na vyhlídku Los Jazmines. Bohužel, celá cesta do kopce a s místním vedrem je špatná kombinace, takže si rveme vlasy, když nám na začátku kopce kolemjedoucí taxík nabízel svezení za 2 CUCy a my odmítli. Ale vyhlídka rozhodně stojí za to. Pravděpodobně není tolik vyhledávaná a nám hraje do not i pozdější příchod, takže jsme zde téměř sami. Se skvělým drinkem (doporučujeme ochutnat zdejší Mary Pickford) z místního baru se dlouhé minuty kocháme výhledem na velkou část údolí Vinales a pořizujeme jedny z nejhezčích fotek, takže rozhodně můžeme doporučit.

Po návratu na ubytko už je čas na večeři, kterou jsme si objednali u pana domácího. Večeře v rámci casa particular zpravidla vychází na 10 CUCů na osobu, takže další večery zjišťujeme, že výhodnější je volit restaurace, kde se do této ceny vejdete i s drinkem nebo pivkem. Ovšem doporučujeme večeři u hostitelů alespoň párkrát vyzkoušet, i když se jedná o pořádné obžerství. Na stole postupně přistává velká mísa polévky, plno ovoce a zeleniny, mísa rýže a hlavní chody. Poprvé vyzkoušíme i humra a alespoň já nelituji. Protože není v našich silách vše spořádat, na druhý večer žádáme Polla o přípravu jen jedné večeře, což však nepřináší téměř žádné pochopení, tak snad jsme neurazili místní pohostinnost...

výhled z/cestou na Los Jazmines

DEN 3: Cayo Jutías - MUST SEE!!!

Jeden z našich nejlepších dní na Kubě! Jak jsem již zmínil, výlet jsme objednali přes ubytování. Ve smluvený čas nás nabírá nablýskaný (alespoň zvenku) truck pro cca 20 osob a díky známosti Polla s řidičem vyfasujeme místa přímo v kabině, zatímco ostatní sedí v zadní korbě. Doprava tam i zpět včetně zapůjčení osušek na pláž nás vychází na 20 CUC/osoba, což ale rozhodně stojí za to, ačkoliv avizovaná cesta cca 1,5 hodiny je vzhledem k stavu cest o minimálně hodinu delší. Cayo Jutías se nachází na západním výběžku Kuby a jelikož není poblíž žádné větší město, nachází se zde pouze pár dovezených turistů a dále hlavně místní. Každopádně poprvé na vlastní kůži zažíváme pravý Karibik! Krásné moře, bílé pláže, drinky z kokosů - kýč jak bič! Zároveň okoušíme první pořádnou bouřku na ostrově, ale po hodině a půl po ní není ani památky a válení pokračuje. Jen pozor na lehátka a slunečníky na plážích kdekoliv na Kubě - vždy jsou něčí a vždy za ně někdo přijde vybrat poplatek, který zpravidla není úplně zanedbatelný. Na tento výlet si vyhraďte větší část dne - odjížděli jsme kolem 9. hodiny a vraceli se až během odpoledne.

Cayo Jutías

DEN 4: Viñales

Až do tohoto dne jsme Vinales spíše jen oťukávali, ale teď přichází poznání hlavního taháku této oblasti, tedy místní příroda. Vzhledem k období, kdy prší především odpoledne, si necháváme poradit a využíváme k výletu dopolední hodiny. Na doporučení volíme projížďku na koních, kterou nám opět domluvil pan domácí. Pravděpodobně v každém ubytování vám domluví projížďku trochu jinou oblastí a s jiným průvodcem dle jejich kontaktů, my si ale určitě nemůžeme stěžovat. Taxi (v ceně projížďky) nás odváží až na konec vesnice, kde si nás přebírá místní koňák, jehož jméno jsme bohužel úspěšně vytratili z pamětí, ale na základě poznaného ho nazývejme místním Casanovou. Zná se s každým, zatancuje si s každým a samozřejmě - napije se s každým! Po krátkém seznámení s našimi herkami (něco mezi oslem a koněm, místní zvířata úplně neoplývají statnou stavbou těla) Tigerem a Samsungem vyrážíme na cestu. První zastávkou je tabáková farma a plantáž, důležitý zdroj obživy místních obyvatel. Plantáž je touto dobou bohužel sklizená, ale navštěvujeme prostory pro sušení tabáku a při ochutnávce doutníku (neoceníme) a místního rumu z guave (velmi ceníme) dostáváme přednášku od jednoho z majitelů, mimochodem hovořícího skvělou angličtinou, což na ostrově není rozhodně pravidlem. Dozvídáme se, že studoval v Nizozemsku, stejně jako to, že náš průvodce nikdy neopustil oblast Vinales, což je trochu smutným okamžikem, když si začneme uvědomovat, jak moc izolovaní a systémem omezení zdejší lidé jsou. Na druhou stranu zde žijí pravděpodobně šťastný život, alespoň podle strohých informací, o které jsou ochotni se podělit. Na farmě také pořizujeme balíček doutníků, aby bylo v ČR co rozdávat (40 CUC/10 ks). Rozhodně lepší, než pouliční nabízeči z Havany, kteří vás přesvědčují, že zrovna daný den je ten a ten svátek a doutníky jsou za polovinu ceny. V překladu: za extrémně vysokou cenu dostanete zabalené banánové listy. Mimochodem, farmáři na Kubě odvádí 90 % úrody státu, 10 % si smějí ponechat pro vlastní potřebu. Ale zpět na herky! Výjezd pokračuje, začátek dopoledne, my už posilnění rumovými drinky. Následuje výstup na jeden z kopců tyčících se nad údolím, kde pořizujeme pár fotek (ačkoliv na vyhlídce Los Jazmines se nám výhledy líbily více) a pokračujeme v ochutnávání drinků. Casanova už jich během našeho focení a kochání se spořádal dalších pár, takže o náladu je postaráno, ačkoliv komunikace v angličtině krapet vázne. Návrat zpět je bohužel stejnou cestou, ale i tak můžeme poznání údolí na koních doporučit. Celý výlet (mimo drinky) vychází na 25 CUC/osoba.

tabáková farma Vinales

ubytování Vinales

údolí Vinales

DEN 5: Vinales -> Playa Girón

Pátý den je jeden z několika přejezdových, kdy je potřeba strávit pár hodin na cestě, abychom viděli něco nového. Ještě předchozí den nám domácí rozmluvil cestu Víazulem s argumenty, že je potřeba být brzy na zastávce, jede dlouho, je potřeba přesedat v Havaně a nabídl se, že nám domluví taxi collectivo, které je prý jen o pár CUC dražší. Na Kubu jsme přijeli s tím, že ho rozhodně chceme vyzkoušet, a tak jdeme do toho. Ve finále to však je jen další dohození kšeftu kamarádovi, což nás od dalšího využití taxi collectivo odrazuje. Před ubytování pro nás přijíždí navenek udržovaný veterán, opět získáváme místa hned vedle řidiče, nabíráme pár dalších cestujících ve Vinales a jede se. Cíl je dohodnutý - Playa Girón. Ovšem už v Havaně, na místě, které jsme cestou do Vinales označili jako překladiště cestujících kousek za městem (mysleli jsme, že jen místních), následuje výstup a převelení do už méně sympaticky vyhlížejícího auťáku. Jedná se o podobný truck, kterým jsme se svezli na Cayo Jutías, ovšem v nepoměrně horším stavu, pro více lidí a s podstatně méně místem. Na rozpáleném překladišti čekáme další hodinu, než se sjedou spolucestující z dalších směrů a až poté vyrážíme dále. Nedostatek místa na nohy a řidič popíjející z flašky rumu nám na důvěryhodnosti nepřidávají, ale s tím je třeba na Kubě počítat. Nakonec se po několika hodinách cesty s obligátní přestávkou na svačinu podél dálnice dostáváme do Playa Larga, kam jsme se původně chystali, ale naši kamarádi, se kterými jsme se potkali v Havaně, nám nedali na toto místo příliš dobrých referencí, a tak jen přihlížíme postupnému vylidňování trucku během jednotlivých zastávek u ubytování ostatních cestujících. A z toho, co máme možnost z auta vidět, jsme rádi, že pokračujeme dále, neboť nám místní příroda ani moře nepřipadají nejhezčí. I proto poté, co dorážíme do Playa Girón, naší cílové stanice tohoto dne, jsme rádi, že jsme se rozhodli takto. Playa Girón je malé městečko, kterému dominuje především muzeum odkazující na invazi v Zátoce sviní, na jejímž okraji se Playa Girón nachází, a dále velký hotel u pláže. Ubytováváme se u sympatické paní domácí a jdeme se před večeří alespoň na chvíli podívat k moři. Už dopředu máme info, že přímo před hotelem je velký polorozpadlý vlnolam, dlouhý několik stovek metrů, takže příliš nechápeme, jak si zde někdo může objednat dovolenou, ale každého volba. My směřujeme podél moře o několik stovek metrů dále na Playa Coco. Menší plážička, dva stánky s občerstvením s věčně usměvavými chlapíky, krásné palmy, čisté moře, vzhledem k pozdějšímu času téměř žádní lidé - za nás ideální konec cestovního dne. Cestou zpět ještě stíháme vyblejsknout pár super fotek západu slunce nad zmíněným vlnolamem a potkat milion malých i velkých krabů, kterých je v této oblasti opravdu hodně.

Havana -> Playa Girón

Playa Coco

Playa Girón

DEN 6: Caleta Buena

Další z míst, které můžeme jen doporučit! Odvoz vám zajistí buď taxi collectivo, a nebo autobusy turistické agentury Transtur, které lze objednat na recepci hotelu (3 CUC zpáteční jízdenka/osoba). Caleta Buena je uzavřený areál, kde se platí vstupné 15 CUC/osoba/den. V ceně jsou nápoje po celý den v místním baru a také jídlo, ovšem to je dostupné jen cca 3 hodiny okolo oběda a po pravdě jsme se na většině míst najedli lépe než tady. Ovšem investice se vyplatí, protože se jedná o opravdu krásné místo. Díky tomu, že přijíždíme mezi prvními, máme možnost vybrat si lehátka pod stříškou, kterých je zde jen omezený počet, ale rozhodně zde najdete místo, kde se uvelebit. Je zde také možnost zapůjčení vybavení na potápění za pár CUC na hodinu, čehož využíváme a určitě nelitujeme. Více o tomto místě asi netřeba psát, fotky jsou přeci jen více vypovídající.

Caleta Buena

DEN 7: Playa Girón -> Cienfuegos

Ihned po příjezdu do Playa Girón jsme se pokoušeli o zakoupení jízdenek u Víazulu do Cienfuegos, ovšem i přes obdržené info o otevírací době, respektive docházkové době zaměstnankyně Víazulu do kanceláře, není stále možné na místě nikoho zastihnout. V předvečer odjezdu nám naštěstí díky známosti naše hostitelka lístky na autobus dokáže přes telefon zajistit, což je celkem výhra, neboť ráno v den odjezdu je sice kancelář otevřená, ovšem jízdenek příliš nezbývá a většina lidí tak musí volit dražší variantu taxi collectiva. Po příjezdu do Cienfuegos na nás opět čeká chlapík s cedulí s našimi jmény, který nás nakládá na svou rikšu, odváží nás o dva bloky dále na ubytko, řekne si o 5 CUC a mizí. Takže ne, ne každý hostitel za Vás bude platit taxi od autobusu na ubytování. Každopádně další dopravní prostředek vyzkoušený. Paní domácí sice neumí ani slovo anglicky, ale Káťa se svými základy španělštiny, rukama a nohama dohromady se s ní dokáže domluvit na úplně čemkoliv, což chvílemi naprosto nechápu, každopádně máme hned na další den domluvené taxi collectivo do národního parku k nejznámějším kubánským vodopádům El Nicho. Zbytek dne trávíme couráním po městě, kde toho bohužel příliš k vidění není. Docházíme až na konec promenády, kde však nacházíme jen špinavé moře a pár hezkých domů v (kdysi) prominentní čtvrti. Doporučit můžeme snad jen restauraci Grill Punta Gorda, kde okoušíme jedna z nejlépe připravených jídel za celou dovolenou. Mimochodem okolí busáku v Cienfuegos je pravděpodobně prostor s největší kadencí slova "taxi" na světe. Opravdu na každém kroku vás budou místní maníci otravovat s taxíkem. A nestačí se vás zeptat jednou, ale minimálně třikrát zepředu a třikrát ještě zezadu, když už jste deset metrů od nich.

Cienfuegos

Paseo El Prado

Cienfuegos

DEN 8: El Nicho

Domluvené taxi collectivo nás vyzvedává přímo před ubytováním, tentokrát žádný veterán, ale už nějaký ten pátek ježděná čtyřkolka Suzuki, kterou sdílíme s australským párem. Když vidíme kopce, které k El Nichu vedou, jsme za čtyřkolku rádi, protože asi není vyloučené, že neudržované ameriky by zůstaly viset v prvním kopci. Výhodou taxíků je, že Vám zastaví prakticky kdekoliv chcete, a tak cestou zvládáme například krásný výhled na nejvyšší vrchol národního parku Topes de Collantes - San Juan. Ještě před vysazením se nám řidič snaží mermomocí natlačit jídlo v restauraci na parkovišti pod El Nicho, ovšem nepochodí, takže mu podle výrazu asi trochu hatíme dohození kšeftu kámošovi.

Samotná procházka k El Nicho není žádný náročný výstup, svižnou chůzí se dá okruh místním pralesem zvládnout možná i do 20-ti minut. Ovšem celkově je dobré si vyhradit alespoň hodinu až dvě, protože k vidění je vícero vodopádů a u některých z nich se dá vykoupat, což je pro horkokrevné jedince, jako jsem já, parádní možnost se svlažit ve studené vodě, čehož využívám hned několikrát. Vstupné na tento okruh je 10 CUC/osoba. Od parkoviště se určitě zajděte podívat ještě směrem dolů, pod silnici, kde jsou také vodopády a prakticky nikdo sem nechodí. Ovšem je potřeba je zastihnout v době dostatečné zásoby vody, což nám se bohužel nedaří, ale i tak se jedná o hezký zážitek. Taxi tam i zpět při obsazení čtyřmi lidmi nás vyšlo na 15 CUC/osoba.

výhled na NP Topes de Collantes

výhled na San Juan

El Nicho

DEN 9: Cienfuegos -> Trinidad

O den více v Cienfuegos zůstáváme prakticky jen proto, abychom se zajeli podívat na starou pevnost Castillo de Jagua. Mělo by se jednat o čtvrtou největší tvrz Kuby, a tak využíváme možnosti trajektu z místních doků, který slouží jak pro turisty, tak pro místní. Platí zde pro Kubu klasický poměr ceny 1 CUP za zpáteční jízdenku pro Kubánce, 1 CUC pro turisty, tedy cca 23x více. Je dobré dostavit se do doku s předstihem a zařadit se do fronty, abyste si na lodi mohli vybrat místo, protože jich jede jen několik během dne a loď je téměř plně obsazená. Z pevnosti je poměrně hezký výhled na moře, na oblast jaderné elektrárny, která z dálky vypadá jako Pripjať, na naprosto nevkusný hotel na druhé straně zátoky, můžete v ní navštívit muzeum, ale pokud bychom tento výlet zmeškali, asi bychom bez toho dokázali dále žít. Celkově jsme si rozhodně měli na Cienfuegos vyhradit podstatně méně času, ale po bitvě je každý generál. Jelikož toho v Cienfuegos opravdu není moc k vidění a už jsme z něj trochu unavení a těšíme se dále, zpestřuje nám den alespoň sraz veteránů na hlavním náměstí. Pak už směřujeme na busák na spoj do Trinidadu, kde na nás po příjezdu čeká Roberto, nový pan domácí. Jedná se o zřejmě nejlepší ubytko na naší cestě především díky tomu,že máme k dispozici venkovní sezení se zahradou, kde je popíjení Havany o něco příjemnější. Zároveň se jedná o náš nejdelší pobyt na jednom místě, celkem 4 noci.

Castillo de Jagua

výhled z Castillo de Jagua

sraz amerických veteránů

DEN 10 - 12: Trinidad, Valle de los Ingenios, Playa Ancón

V následujících dnech máme dostatek času na prolezení všech koutů Trinidadu (doporučujeme zavítat i do míst mimo centrum) a vyzkoušení všech možných restaurací, ze kterých se nám nejvíce líbí v krčmě La Botija. Ale na každém rohu zde najdete restauraci vedle restaurace, ve většině případů i s živou hudbou ve večerních hodinách. Co naopak nedoporučujeme je místní nápoj Cubanito, pokud tedy nejste opravdoví fajnšmekři. Složení si každý vygooglujte, ale smíchání ingrediencí jako je rajčatový džus, tabasco či Worchester je vskutku zajímavé. Chtěl jsem zkusit, zkouším, nedopíjím. Ale možná jen špatný podnik. Ze samotného centra a blízkého okolí bychom mohli doporučit především výšlap k TV vysílači nad městem (cca 20 minut z Plaza Mayor v centru města), odkud je výhled na daleké okolí a je zde i možnost občerstvení u místního správce. Ovšem my mu kšeft neděláme a tak nás vyhání do pořádného tropického lijáku, takže cestou zpět promokáme jak slepice, jelikož jsme si vyšli jak na motýli a pláštěnky úspěšně zůstaly na pokoji. My tak trneme, jestli doneseme foťák v suchu zpátky domů. V suchu ho nedonášíme, ale přežil! Krásný výhled na centrum města je dle všeho také z věže kostela, kterou my bohužel zastihneme zavřenou, ale skvělou alternativou je střecha budovy Museo de Historia Municipal, kde si za vstup 1 CUC/osoba můžete zároveň prohlédnou historii oblasti Trinidadu i Kuby jako takové.

Jeden z dní se vydáváme na výlet do oblasti Valle de los Ingenios, svého času království cukrové třtiny. Volíme možnost svezení se parní lokomotivou, která už však (nepřekvapivě vzhledem ke stavu místní železnice) pravděpodobně dosloužila, a tak doráží památeční dieselová lokomotiva s památečními vagóny. I přesto, že za celý den pravděpodobně nejedeme víc jak 20 km/hod, máme chvílemi strach, jestli se celá souprava nerozpadne a adrenalin se ještě mnohonásobně zvyšuje při přejezdech mostů. Ale výhledy na kopce národního parku Topes de Collantes stojí za to, stejně jako zastávka ve vesničce Manaca Iznaga s věží Torre de Manaca Iznaga, ze které jsou skvělé výhledy do celého údolí cukrové třtiny. Zároveň je nutno počítat s tím, že se jedná o poměrně turisticky exponované místo, kam autobusy chrlí davy turistů. Další zastávka vlaku je oproti očekávání v místě zvaném FNTA (Frente Nacional de Trabajadores Azucareros), kde dříve fungovala fabrika na zpracování cukrové třtiny. Za poplatek je možná prohlídka, ale většina tohoto "muzea" je vidět i zvenčí, takže tuto možnost nevyužíváme a raději investujeme do piva. Nic jiného v tomto místě k vidění není, proto jsme zklamaní i vzhledem k tomu, že dříve trasa vlaku vedla k ranči Guachinango, kde by příroda byla pravděpodobně hezčí. Tato trasa je však prý zavřená a vzhledem k již zmíněnému stavu železnice na Kubě bych neočekával, že se v blízké době něco změní. Ale snad budete mít více štěstí než my. Výlet vlakem vychází na 15 CUC/osoba/zpáteční jízdenka. Možná bychom uvítali nižší cenu za cenu jízdy pouze do Manaca Iznaga, zbytek trasy už mnoho zajímavého k vidění nepřinesl.

Druhým výletem do vzdálenějšího okolí Trinidadu je výlet na pláž Playa Ancón. Podle informací očekáváme další karibskou parádu podobnou Cayo Jutías, ale bohužel se nám zde tolik nelíbí. Tak nějak nám to zapadá do průměru mořských pláží a nepřidává tomu ani informace o větším množství medúz v této oblasti, moře plné řas ani hotelový resort v blízkosti. Situaci nezachrání ani nic moc drinky v místním občerstvení. Ale možná jsme jen příliš rozmlsaní předchozí zkušeností. Pro cestu tam i zpět volíme turistický doubledecker stavící na několika místech centra Trinidadu, zpáteční jízdenka nás vychází na 5 CUC/osoba.

Trinidad

výhled na Trinidad ze střechy Museo de Historia Municipal

výhled cestou do Manaca Iznaga

výhled z Torre de Manaca Iznaga

DEN 13: Trinidad - > Varadero

Po prošmejdění všech krás i nekrás Trinidadu je načase rozloučit se s naším hostitelem Robertem a vydat se poledním busem do naší poslední stanice, do Varadera. Z Trinidadu tam jezdí několik busů denně, bohužel ranní už je vyprodaný. Cestou projíždíme městečkem Santa Clara, úzce spjatým s kubánským hrdinou Che Guevarou, kde nemalá část autobusu vystupuje, my jsme ovšem dopředu rozhodnuti toto městečko vynechat a využít zbývající dny na pořádnou válečku na plážích světoznámého Varadera. A....

cestou do Varadera

DEN 14 - 16: Varadero

...UDĚLALI JSME DOBŘE!!! Ubytováni jsme v patře domku v malé místnosti, kam se sotva vejdeme, ale příliš nás to netrápí, protože se sem chodíme vlastně jen vyspat a přečkat nejhorších pár hodin přes poledne, kdy bychom se na pláži asi upekli. K plážím a moři, které máme pár jen pár kroků, asi netřeba dlouhých komentářů. Stejně jako v případě Cayo Jutías či Caleta Bueny vám nejvíce sdělí přiložené fotky. Moře krásné, prakticky celý den mírné vlny, takže nuda není, pláže nekonečné a čisté, obchod s rumy přes ulici. Mimochodem ke kupování rumů po lahvích jsme přikročili už ve Vinales, protože se to prostě vyplatí! Což ale samozřejmě neznamená, že byste se měli vzdát místních drinků, to by byla velká chyba! O kubánské Pina Coladě se mi zdá doteď. Po celé délce Varadera se táhne hlavní ulice, kterou se co chvíli míjejí taxi všeho druhu, od malých motorkových vozítek až po velké naleštěné ameriky. Velkou výhodou je, že bydlíme na začátku varaderského výběžku v prostředí, kde žijí místní, a tak to jsou především oni, koho potkáváme na plážích. A to hlavně v odpoledních hodinách, takže dopoledne máme pláž téměř pro sebe. Tak, jak je v našich končinách zvykem se sejít u piva v hospodě nebo na zahrádce, na Kubě disponují mořem a nepřeberným množstvím rumů, což dokáží místní obyvatelé ladně zkombinovat, a tak je zde běžnou praxí, že v podvečerních hodinách se celé rodiny nebo party kamarádů scházejí u moře, kde až do západu slunce popíjejí z flašek rumu. A po západu slunce v tom samozřejmě pokračují. Do hotelového resortu na vzdálenějším konci Varadera se ani jednou nedostáváme, protože nás to vůbec neláká, a namísto toho si tři dny v kuse užíváme závěr dovolené v tomhle karibském ráji. Jediná negativní zkušenost z Varadera je zřejmě jen restaurace Esquina Cuba, kde jídlo za moc nestojí a o příjemnosti obsluhy raději pomlčím.

Varadero

DEN 17: Varadero -> Havana

Jelikož jsme byli poslední dny velmi vytížení plácáním se v moři a popíjením pětileté Havany, trochu zapomínáme zajít na autobusák pořídit lístky na Víazul. Zbývá tak na nás už jen ranní spoj, který znamená jednu "zbytečnou" noc navíc (ubytování ve Varaderu vyjde o minimálně 5 CUC/noc více než v jiných oblastech) a zároveň nemožnost se ještě před odjezdem naposled skočit vykoupat. I tak jsme si Varadero neskutečně užili! Ale už je čas přemístit se do Havany, kde vše začalo a také má končit. Jelikož jsme dopředu úplně jasně nevěděli, jak to na Kubě funguje s dopravou a odkud nakonec budeme do Havany na zpáteční cestě vyrážet, počítali jsme raději s příjezdem o cca 2 dny dříve s tím, že doprojdeme všechna místa, která jsme nestihli v prvních dnech. Výhodou je, že autobus z Varadera staví na několika stanicích v Havaně, které ani v oficiálním rozpisu nejsou a jen Vám je nabídne řidič při nakládání zavazadel, a tak vyskakujeme ve staré Havaně, kousek od našeho už známého ubytka u Hectora. Stejného, v jakém jsme bydleli už při příjezdu a máme ho raději zamluvené dopředu, ale rozhodně bychom v tomto období sehnali ubytování na každém kroku až na místě naprosto bez problému.

DEN 18: Havana

Během posledních tří dní v Havaně procházíme hlavně turističtější oblasti Staré Havany. Zjišťujeme, že na Kubě se dá vydělávat prakticky čímkoliv, příkladem může být vybírání peněz za usazování holubů na Vaši hlavu uprostřed náměstí plného lidí. Bohužel si po těchto několika dnech děláme (myslím) dostatečný obrázek o Havaně a lidech zde žijících, což by šlo z valné většiny paušalizovat na celý ostrov, systém a kulturu. Kubánský systém má znatelné problémy s uspokojením základních potřeb svých obyvatel, a tak se není co divit, že otázky, jako je například ekologie, jsou postaveny na druhou kolej. Proto většina moře v Havaně překypuje odpadky, ulice jsou plné smrdících kontejnerů, mrtvých zvířat a odpadků. Sice některá rána zahlédnete v ulicích postavy s pojízdnými kontejnery a košťaty, ale alespoň částečně celodenně udržovaná místa jsou prakticky jen některá z hlavních turistických náměstí a okolí vybraných památek jako je Kapitol, Národní divadlo apod. Havana je ve skutečnosti z velké části město oprýskaných, polorozpadlých a vlhkých domů. Na mnoha místech se rekonstruuje, ale otázkou je materiálové a finanční zajištění staveb, takže bych osobně v následujících letech neočekával výraznou obměnu města, ale spíše postupné kroky vedoucí k obnovení jeho dřívější, dnes už zašlé krásy. Peníze jsou na první pohled investovány zejména do renovací nejvýznamnějších památek, mezi kterými vyniká nádherně zrenovovaný Kapitol, ačkoliv jeho rekonstrukce není v době naší návštěvy zcela dokončena.

Abych však nebyl jen negativní, mimo jedinečnou atmosféru Kuby a samotné Havany bych doporučil alespoň pár míst, která se nám v Havaně líbí nejvíce. Již zmíněný Kapitol je samozřejmostí, od něj bych doporučil procházku po promenádě Passeo de Martí, která vás dovede až k pevnosti Castillo de San Salvador de la Punta, odkud je super výhled na protější pevnost Faro Castillo del Morro a zároveň na velkou část Malecónu a budovy podél něj. Poslední večer po chvíli hledání narážíme na podnik Van Van, ze kterého jsme mile překvapeni. Jídlo super, obsluha super, živá hudba super a Pina Colada asi nejlepší za celý pobyt. Z ostatních navštívených podniků pak můžeme doporučit třeba Havana 61 nebo Más Habana, kde jsme se za rozumný peníz dobře najedli, ale každý si zajisté najdete to své, neboť podniků je v Havaně opravdu mraky.

pravá tvář Havany

výhled na Malecon

Faro Castillo del Morro

DEN 19: Odlet z Havany

Poslední den, kdy už máme Havanu prošlapanou křížem krážem a stejně jako v případě Cienfuegos platí, že jsme mohli zvolit alespoň o den kratší pobyt, už spíše jen odečítáme čas do odjezdu. Přechod z krásného prostředí Varadera do neudržované Havany je na závěr dovolené trochu bolestivý a už se oba po téměř třech týdnech těšíme domů. Protože nevíme, jak dobře (ne)funguje odletový systém v Havaně, volíme raději dřívější odjezd na letiště, kam nás opět "bezpečně" dováží Mario, šofér zrezlého žigulu. Po strachuplné cestě vypadá celkem komicky situace, kdy Mario, držíc jednou rukou vypadávající tachometr, nám druhou rukou ukazuje bouračku na druhé straně silnice.

Odbavení je naštěstí bezproblémové, a tak až na několik výpadků elektřiny na celém letišti je celý proces odletu bez zádrhelu. Po odbavení a pasové a bezpečnostní kontrole je možné zakoupit v duty free shopu nějaké obdarování pro rodinu a kamarády, případně zásoby pro své potřeby. Rozhodně nakupování nechte až po zmíněných kontrolách, protože i před prostory kontroly se nachází mnoho stánků, ale pokud zde pořídíte například flašky rumů, přes kontrolu vás s nimi nepustí. Ceny v duty free shopu jsou srovnatelné s cenami v běžných obchodech na Kubě, jen si dejte pozor, aby vám pokladní vhodila do uzavřeného sáčku se zbožím také účtenku, protože bez ní bychom o zakoupené poklady na letišti v Paříži přišli, a samozřejmě na limity dovozu komodit do EU. Naštěstí sebe i rumy dovážíme v pořádku domů a můžeme začít vyhlížet a plánovat další dobrodružství.

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 3 x Velmi praktické!

📷 3 x Krásné fotky!

😂 1 x Rozesmál jsi mě!

📖 2 x To chci taky zažít!

❤️ 2 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsal Daniel _11

Cestopis byl naposledy aktualizován 2020-02-08T22:21:58+01:00

Daniel _11 procestoval 18 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Střední Ameriku. Na Cestujlevne.com se přidal před 5 lety a napsal pro tebe 1 úžasný cestopis.

Zobrazit profil

3 komentáře

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

Bear

před rokem

Nějaké aktuální informace o Kubě? Konvertibilní peso je již zrušeno, booking.com ubytka nenalézá (ne, že bych na něm byl závislý, nicméně na imigračním zřejmě ty první dny budou chtít).

cali

před rokem

Najdi si aktuální infos, třeba na FB Patrik M., který tam má otce. Jako teď jet na Kubu a chtít tam nějak fungovat mimo resorty, notabene bez znalosti španělštiny bude fakt vysoce adrenalinový zážitek. Mě vyléčila poslední cesta.

Sue Ellen Ewing

před 4 lety

Pěkné, Kubu mám v plánu a tohle je opravdu praktický cestopis.