Cestopis

KUBA za KAČKU

Cestopis z roku 2016 napsala Kateřina Ostrá

21 dní

3 700 km napříč Kubou - místními vozy, místními cestami, v zimě, v létě, v dobrém i zlém, v nemoci i ve zdraví, každopádně pořád s úsměvem, dobrou náladou!

Bylo to NĚCO NĚCO!! I když uteče moře, možná oceán dní, tuhle TOUR DE RUM nikdy nezapomenu! 

Kuba, země několika tváří. Všudypřítomné chudoby a bídy, špíny a zanedbanosti, zchátralých - kdysi asi přenádherných - staveb, nyní pomníků toho, kam až může člověk klesnout, lidí, kteří se snaží za každou cenu přežít, ztracených v socialistickém světě dennodenně konfrontovaných světem kapitalistických turistů a jejich napěchovaných peněženek měnou, o které oni jen sní... Neuvěřitelná příroda, zvířata všude, kam se hnete (ani tříproudová dálnice není vyjímkou), nádherné karibské moře i atlantický oceán s ještě nádhernějšími plážemi, auta, která vám jedním slovem berou dech - svou krásou i faktem, že jsou provozuschopná. No a konečně to, co Kubě nejvíc závidím - skutečné dětství tamních dětí... To, když je vidíte pouštět si na nejošklivější a nejponurejší pláži obklopené neuvěřitelnou špínou a nejstrašidelnějšímí schátralými domy (ve kterých zřejmě tyto děti bydlí a do kterých byste nešli ani v Prátru v rámci atrakce "strašidelný hrad") po domácku vyrobené draky... Vidíte je, jak se smějí, baví se spolu, dívají se jeden druhému do očí a žijí spolu daný moment, danou "bláznivou chvíli" tak naplno, jak to jen jde. Nemají e-mail, telefonní číslo ani profil na sociální síti, nepotřebují svůj prožitek z pouštění draka sdílet s lidmi, které ani neznají. Stačí jim jejich kamarádi vedle sebe. Nemají "starosti" našich dětí... Prostě skutečně a "vopravdicky" žijí! Vzpomněla jsem si na svoje dětství, třeba na den, kdy jsem sedla na kolo a objela celé sídliště, dveře od dveří a zvonek od zvonku, abych všem předala vlastnoručně napsanou pozvánku na oslavu narozenin. Žádná událost na facebooku, smska nebo mail, ale pěkně face to face. Na papírku seznam kamarádů, které jsem si odškrtávala tužkou. V mém dětství taky neexistovaly události na facebooku ani elektronické pozvánky a přání a byl to hezkej život.  Tohle už u nás neexistuje a nikdy se nevrátí. Na Kubě to pořád je. Bylo krásné si to zase připomenout.. Tohle je to, co Kubě závidím a na co nikdy nezapomenu. Na Kubě se nezastavil čas, jen si běží svým vlastním tempem..

ITINERÁŘ

Havana - Boca Ciega - Trinidad - Camaguey - Santiago de Kuba - Guantanamo - Baracoa - Holguin - Guardalavaca - Morón - Cayo Coco - Cayo Guilermo - Havana - Viňáles - Maria la Gorda - Havana

Na tuto cestu jsme jely tři ženy. Po příletu na Kubu jsme se spojili s dalšími dvěmi skupinkami - dvojčlenou z Ostravy a další mužkou dvojčlenou z Pohořelic :) V této naprosto náhodné a absurdní sestavě jsme pak společně projeli 3 700 km napříč Kubou...

KDY JET NA KUBU

Kuba spadá dokaribského hurikánového pásu. Nejvhodnější doba pro cestu je mezi listopadem a květnem. Nejsušší měsíc je březen, nejvydatnější srážky spadnou od července do října.

VÍZUM

Pro vstup na Kubu se vyžaduje vízum, které vydává kubánská ambasáda se sídlem v Praze. Cena okolo 1tis. Kč. Odbavení v Havaně je rychlé, imigračním úředníkům se předloží pas a 1/2 víza. Při odletu je však odbavení podstatně delší, mnohdy trvá přes dvě hodiny. Při odletu se odevzdává druhá polovina víza.

MĚNA

Kubánci mají dvojí měnu: Kubánské Peso (cca 1CZK) a Konvertibilní Peso CUC (cca 1 USD), výhodnější je však měnit Eura). Měnu lze vyměnit v bankách nebo ve směnárnách (Cadeca), kurz je v obou případech stejný, stejně tak dlouhé fronty. Při výměně je nutné předložit pas. Kubánské pesos jsou skvělé - podaří-li se Vám směnit, což doporučuji protože právě touto měnou lze platit jídlo, zmrzku a jiné drobnosti za skutečnou cenu, pak budete mít batoh plný bankovek :) Není nad to být na chvilku "milionář" :)

 

 

 

 

NAKUPOVÁNÍ

...sámoška na Kubě
...domácí potřeby
..ovoce, zelenina
...služby na Kubě
....fronta na vajíčka

Jídlo mají místní lidé na příděl. Jedná se o základní potraviny. Dostat se jako turista například k vajíčkům? Jde to, ale není to nic jednoduchého. Koupit se dají jen na "černém trhu". Na fotkách je typický obchod ve městě. Kompletní nabídka. Sortiment je ve všech sámoškách obdobný. Čítá vždy max deset položek systematicky roztahaných po celé délce regálu. Jedná se většinou o následující: rum Havana Club, rum Ron, Rum Santiago, pivo Bucanero, pivo Cristal, sůl, fazole, těstoviny a brambůrky Pringles. Plus mínu jedna dvě položky, které byly vždy překvapením. Do obchodu se obvykle pouští po dvou - třech lidech. Jakmile zaplatíte u pokladny svůj "nákup" a uděláte dva kroky směrem ke dveřím, stojí u nich další zaměstnanec, který vám pečlivě zkontroluje účtenku a obsah tašky :D (na Kubě, jako ve správné komunistické zemi, mají na práci nárok všichni, a to i za předpokladu, že jeden Kubánec vykonává nějakou pracovní činnost a druhý dohlíží, zda ji vykonává správně...).

No a nechybí zde to, co už mnozí z nás pamatujeme jen mlhavě - nekonečné fronty před obchody. Ne jak známe u nás nyní - na Vánoce před Pandorou, ale každý den před obchody se základními věcmi. Fronty na pečivo, fronty na mlíko, fronty na všechno... V obchodech obvykle po vystání fronty není absolutně NIC. Přesto před žádnou sámoškou fronta nechybí..

CESTOVÁNÍ

..na Kubě kapitola sama pro sebe :D

Takže podrobněji. Původní plán byl pronájem auta ve třech s plánovanou cenou okolo 15 tisíc na hlavu + cca 4 tisíce na hlavu na benzín... Je to masakr, ale bohužel - tak to na Kubě opravdu JE. Na letišti po příletu do Havany však nastala naprosto marná snaha pronajmout si auto. Všechna rezervovaná. Cena vozu nejnižší cenové kategorie (geely) na našich 21 dní byla neuvěřitelných 60 tisíc..!! :D To, že jsme žádné auto nesehnaly se jevilo jako totální průser, ale ve výsledku to byla naše největší výhra...

Po dobu našeho společného cestování jsme vystřídali více jak desítku místních veteránů. Vždy se jednalo o větší auta, do kterých se nás poskládalo všech sedum + obvykle dva řidiči a samozřejmě všech našich 7 krosen, stejný počet batůžků a jedno zavazadlo rozměrů auto-rakve ( kajtovací výbava). Auta s rokem výroby 1962 aj. byla v překvapivě TOP stavech. Ani jednou se nám za 21 dní nestala žádná technická závada! Tak jak Kubánci nechávají úplně normálně chátrat svoje domy - žijí ve špíně a zdevastovaných příbytcích, kde ani nehnou brvou, aby cokoli opravili, přetřeli...v autech je to úplně jiná liga! O auta se starají jak o své děti (no...asi i trošku lépe), každou zastávku nezapomenou vytáhnout z nějaké kapsičky hadřík a svého miláčka přeleštit :)

Většina aut byla bez zadního skla a boční okýnka byla obvykle zaaretovaná ve zcela otevřeném stavu. No fičák :) Nezřídka chyběly tlumiče, takže jízda s každou nerovností silnice - úder do hlavy o střechu :) Obvykle ale polstrovanou :D

Naskládat správně zavazadla je základ!
dost místa pro lidi i pro párty :)
Kubánci si poradí s každým zavazadlem

Průměrná rychlost byla cca 45 km/hodinu. Tento stav neovlivňoval ani tak technický stav aut, ale technický stav silnic... Tohle je kapitola, která slovy prostě nejde popsat. Zkusím pohledat video... Kdo zná silnici z Bořitova na Oboru a myslí si, že je v kritickém stavu, tak pro toho ...tohle by byla na Kubě nejluxusnější cesta! Rychlost jízdy ovlivňují i další faktory. Tím nejhlavnějším je všudypřítomná zvěř. Myslím, že Kuba je celosvětovým unikátem, kde se na osmiproudové dálnici prohání koňská spřežení, cyklisté, chodci...a v nemalé míře i pasoucí se koně, krávy a jiné. Po dvou dnech přibržďování před stádem krav jste již zcela apatičtí :)Noční jízdy jsou kruté a naštěstí jsme jich moc nezažili... Ne všechna auta disponují světly, koňská spřežení apod. už vůbec.. Párkrát mě napadlo, jestli na Kubě vedou statistiky sražených lidí a pokud ano, myslím si, že tak o 500 % převyšují evropské horní hodnoty. Cestování po Kubě autem je každopádně obrovský zážitek. Myslím, že jeden z těch TOP.

Níže ukázka našich aut/koní:

Po Kubě se lze dopravovat několika způsoby:

1/ autobusem společnosti Viazul (určeno pro turisty) - jedná se o (pře)klimatizované, ne zcela stoprocentní vozy, kterým jsme měli tu čest jednu jízdu absolvovat. Cenově to vyšlo jen o malinko levněji než v taxiku, zastávka každou celou hodinu na místech, kde se na vás brutálním způsobem sesypou prodejci všeho možného.. Nutné je si místo v autobusech rezervovat - turistů je na Kubě opravdu hodně a Kubánci na tento fakt nijak nereagují (rozhodně nenavýší spoje jen proto, že poptávka je asi o 200 % vyšší než nabídka :D), tzn. musíte počítat i s denním čekáním na spoj. Za mě - NE.

2/ letecky - asi rychlé, ale určitě ne zapadající do konceptu NÍZKONÁKLADOVÉ CESTY.. :D- nezkoušeli jsme

3/ pronájem vozu - plánovali jsme tuto variantu, ale "naštěstí" je na Kubě větší poptávka než nabídka vozů. Cenově šílené, na 3 týdny cca 60 000,- Kč + benzín (cca 20,- Kč/litr) + 200 eur vratná kauce) - zahrnuje i pojistku auta, ta se ale nevztahuje na pneumatiky a radio, které se na Kubě kradou nejčastěji (y) (y) :D

4/ taxik - za mě NEJLEPŠÍ ŘEŠENÍ. Nenesete odpovědnost za auto, neplatíte hlídačům, netrnete, že vám z auta něco zmizí, nemusíte se zaobírat mapamy a soustředit na jízdu, nemusí být NIKDO STŘÍZLIVÝ ;)A náklady? Za celkem 21 dní na cestách, 3 700 projetých kilometrů napříč celou Kubou (včetně vysokohorských a velmi náročných přejezdů) včetně čekání taxikářů na všech místech, kde jsme se chtěli zdržet (jakoli dlouhou dobu) = 7 300,- Kč na osobu :)

A dobrá zpráva je, že na zkvalitnění infrastruktury Kubánci usilovně pracují... 

JÍDLO

...špatné... :D

Pokud spojujete cestovatelské zážitky s gurmánskými té lokality, kterou navštívíte, na Kubu nejezděte :)Kuba nemá žádná kulinářské specifika. Jídla nekoření a nesolí. Díky všudypřítomné bídě a nouzi je paleta dostupných pokrmů velice chudá. Naše očekávání všudy přítomného ovoce, zeleniny a ryb se vůbec nepotvrdilo. Jelikož jsme nebydleli v hotelích s režimem all inclusive (zde se zřejmě snaží hoteliéři vyjít turistům vstříc), ale v casa particulas = soukromé ubytování přímo v rodinách místních obyvatel, byli jsme konfrontováni tím, co místní obyvatelé opravdu jí. Samozřejmě v mnohonásobně luxusnějším levelu, který jsme si ale zaplatili.
Průměrný měsíční plat kubánce je 25 eur. Za snídani zaplatíte v soukromí 3 - 5 eur a za večeři 8 - 12. To je docela mazec! Je to ale pro Kubánce jediná možnost, jak si nějakým způsobem přivydělat, takže i když to osobně považuji tak trochu za zlodějinu, párkrát jsme jejich kuchyni zkusili...

Na Kubě se podává ke všemu rýže a smažené banány (mňam :)). Maso dělají téměř všechno, ale nejela jsem přes půlku světa, abych nezkusila něco nového. Langusta byla luxusní všude, kde jsme ji ochutnalii (y)

K cenám - večeře v casách byly okolo 8 - 12 eur, večeře v restauraci od 6ti eur, langusta byla obvykle nejdražší a pohybovala se okolo 12 - 15 eur. Pizza na stánku cca 12 Kč, špagety na benzínce cca 30 Kč, sladké těsta na několik způsobů servírované na novinovém papíře cca za 5 Kč. Tím asi výčet dostupného stravování končí.

Místní pizza... Tak to je ona. Musím říct, že nic hnusnějšího jsem v životě nejedla, a i když jsem si ji kvůli hladu a nedostupnosti čehokoli jiného musela dát - tohle je fakt hnus hnus a cena cca 12 Kč je AŽ MOC!!

Pitný reřim - úplně jiný level :DRum je naprosto všude, jeho cena je úsměvná. Láhev bílé Havany za 3,8 euro, láhev vody za 1 euro, láhev koly (1,5l) za 1,5 eura, pivo plech 1 - 2 eura.

Drinky v restauracích v průměru za 3 eura, ale ty nejlepší byly za 2 :)Drinky mají lxusní!! Na piňacoladu, cuba libre a daikiri jen tak nezapomenu :) Hlavně na poměr rumu a ostatních ingrediencí :D 

 

„I když jsem si dovezla jistě pár kilo navíc, na Kubě jsem měla pořád hlad. Důvodem byl nedostatek jídla téměř všude, díky kterému jste v momentě "přiblížení se k jakémukoli jídlu" snědli všechno, co bylo a raději i do "zásoby"..“

UMĚNÍ

ELEKTROINSTALACE na Kubě..

..radost pohledět :D Pár dní jsem koukala s pusou do kořán a pak pochopila, proč náš první bytnej Valentino - elektrikář - má ve svém oboru vysokou školu! (y)

Když místní elektrorozvody obdivujete coby chodec na ulici, je to úsměvný zážitek.. Když to obdivujete ve sprše nad hlavou (zmenšeninka tohoto je izolepou obmotaná kolem spršky, z které na vás teče voda) - je to ADRENALIN! :DKdyž nade mnou poprvé ve sprše modře zajiskřilo, humor mě přešel. Ale zůstalo jen u jiskřivých efektů, takže další a další sprchy byly nejen s často ledovou vodu (i přes modravé jiskření), ale i s ledovým klidem..

POLICIE na Kubě..

Tento policista v Camaguey byl milej chlap, ale návštěva policejní stanice ve Viňáles o pár dní později už méně :D Ještě jednou díky svému spolucestovateli za pokus hnát náš případ k vítězství pravdy nad lží a nenávistí až přes konzulát :D Bylo jasné - po polibcích naší zlodějské bytné s celou policejní stanicí a jejím dramatickém hereckém výkonu - že naše šance jsou nulové. Ale pokus se cení a na Guantanamo jsme transportováni nebyli! (y)

Jinými slovy - pokud se budete chtít domoct jakýchkoli práv - na Kubě na to zapomeňte :) Místní táhnou za jeden provaz a na nějakou pravdu a práva se tam moc nehraje.

 

HAVANA

Havana, podle průvodce město s "atmosférou"...
Podle mě - nejschátralejší město, které jsem kdy viděla. Kdysi jsem toto řekla o Káhiře - špína a zanedbanost... Káhiře se omlouvám! Tu hrůzu, co jsme viděli zde, jen tak nezapomenu. Tak strašně nevypadají vybombardovaná města po válce, jak vypadá "atmosférou nabitá kouzelná Havana". Havana se nám scvrkla na jeden jediný den a i ten byl MOC. Na Kubu se ráda kdykoli vrátím, ale stejně jako jsme nyní zcela úmyslně vypustili Varadero, příště to bude Havana. Ponuré místo, které je živým důkazem toho, kam může klesnout civilizace.

Havana
Havana
Havana
Havana
Havana
Havana

TRINIDAD

320 km přesun z Havany do koloniálního městečka zapsaného na seznamu UNESCO. Oprávněně. Trinidad je jedním z nejkouzelnějších míst na Kubě a určitě stojí za vidění.

Trinidad
Trinidad
Trinidad
Trinidad
Trinidad
Trinidad

CAMAGUEY

Camaguey není ani tak cílem cesty, ale průjezdním místem, kde se dá při přesunu z Trinidadu do Santiago de Cuba přenocovat. Asi tak bych toto městečko charakterizovala - místo na přespání. Poprvé na nás dolehla chudoba Kuby a nedostatek úplně všeho. Po Trinidadu, který je plný turistů, Camaguey - opravdové Kubanské městečko. Bez příkras. První nekonečné fronty před prázdnými obchody. Domy, které se rozpadají lidem pod rukama a ti spokojeně vysedávají na zápraží, celou tu bídu a děs za sebou jako by ani neviděli...
Všudypřítomní školáci v uniformách byly vždy i v nejošklivějších a nejšpinavějších koutech Kuby jako ze škatulky a pro mě světlobod každého dne.. Tady obzvlášť.

Jinak taky naše první jízda prostřednictvím bici - taxi.Luxusní zážitek.

Camaguey
Camaguey
Camaguey
Camaguey
Camaguey

GUANTANAMO

Guantanamo
Guantanamo
Guantanamo
Guantanamo
Guantanamo
Guantanamo

BARACOA

Baracoa, městečko na nejvýchodnějším cípu Kuby, cíl našeho tripu... Podle vygooglovaných informací půvabné městečko, které stojí za několikadenní zdržení... Podle mě nejšpinavější, nejchudší a nejzanedbanější město (vesnice) celého ostrova. Teda spolu s Havanou..

Baracoa
Baracoa
Baracoa
Baracoa

Určitě stojí za vidění, ale hlavně pro dokreslení skutečného obrazu skutečné Kuby. Vícedenní pobyt ve vás sice umocní pocit, že se máme unás doma (v ČR) zlatě, ale také ve vás vyvolá pocit frustrace a zmaru. Vidět tu bídu na vlastní oči, zničené né domy, ale naprosto neuvěřitelné kůlny, polonahé zanedbané děti, také pláže téměř neviditelné pod hromadou odpadků..smutný. Také se zde nejvíc opakoval jeden z nejsmutnějších momentů na Kubě - zatoulaní vyhublí a často hodně poranění psi. Možná to bude znít zvláštně, ale tady jsem si uvědomila nejvíc, v jak civilizované zemi jsem se narodila a žiju. I když i u nás sem tam vidíme smutné příběhy pejsků v útulcích...my máme ÚTULKY! Máme místo, kde se o zatoulané, nedejbože poraněné psy někdo postará. Netoulají se nám ulicemi s krvavými zlomenými tlapkami, vyhublí, se smutným výrazem v očích žebrající o cokoli, co jim dáte. Tenhle výjev nebyl pouze v Baracoa, ale byl napříč celou Kubou a mě osobně mrzel asi nejvíc. Lhostejnost místních lidí vůči chátrání jejich domů je jedna věc, ale vidět lhostejnost, s jakou ignorovali všechny ty psy...strašný :( Snažíte si to zdůvodnit jejich chudobou...ale nejde to.

Baracoa je kromě smetiště Kuby také místem neuvěřitelné přírody. Celodenní výlet do místního deštného pralesa byl nezapomenutelný. Nejen pro svoji fyzickou náročnost, kterou jsme všichni zvládli (y) :)...ale proto, že jsme odjížděli z Baracoa alespoň s částečně upraveným dojmem.

Mrzí mě, že jsme časově nezvládli výšlap na místní stolovou horu El Yungue... Ale nevadí, zážitků z pralesa si odnášíme i tak hodně (koupání v jeskyni, prolejzačka místním jeskyním systémem i výšlap na dechberoucí vyhlídku).

HOLGUIN

Holguin, první město cestou "zpět". Nejhodnější paní domácí, kterou jsem na Kubě poznala... Moje spáleniny mi natírala vlastnoručně utrženou a vypěstovanou aloe, za asistence svého muže, synka Cesara i maminky. Byli zlatí!! Taky jsem od nich dostala "dárek - slamák coby ochranu proti sluníčku, který mě doprovázel po celý zbytek cesty a který má teď, po návratu, svoje čestné místo v mojí šatně.

Holguin
Holguin
Holguin
Holguin
Holguin
Holguin

GUARDALAVACA

 

 

GUARDALAVACA

GUARDALAVACA, nejkrásnější místo celé Kuby, mimochodem rodiště Fidela. Nejkrásnější proto, že 8 minut jízdy od této nádherné pláže leží ještě nádhernější akvárium s Donou ;)a ostatními delfíny, ale hlavně proto, že tohle je OPRAVDICKÝ KARIBIK.

Za 21 dní na Kubě jsme projeli snad všechna velká města, najeli neuvěřitelných 3 700 km místními ještě neuvěřitelnějšími cestami a úplně nejvíc neuvěřitelnými vozy, prošli si od angín, rýmiček, spálenin po prasklé menisky snad všechny strasti, poznali pravou tvář Kuby - špinavou, zanedbanou, smutnou...bydleli převážně v opravdu hororových podmínkách a po většinu doby trpěli hlady (nikoli však žízní :D) ...ale přes to všechno - stihli jsme i KARIBIK! Dva dny na pláži v Guardalavace, jeden půl den na Cayo Coco (no tak tam pršelo, no :D) a jeden den v Boca Ciega :)Já vím, že toho plážování a relaxu mohlo být v profilu cesty trošku víc...ale nebyl čas!! ;) A to jsme nestihli Zátoku sviní!! :D Takže aspoň malá porce opravdického Karibiku -  bělounký písek, sluníčko a samozřejmě PIŇA COLÁDA!!

Bahia De Naranja, Rafael Freyre Holguin - 3.3.2016...nejkrásnější den Kuby a nejkrásnější den roku...♥

 

Bahia De Naranja
Bahia De Naranja
Bahia De Naranja
Bahia De Naranja
Bahia De Naranja
Bahia De Naranja

Aquarium v širém moři. Žádné umělé nádrže, ale opravdické moře. Tenhle "mořský svět" asi není špička, žádnej see word...ale se zvířaty - delfíny a lachtany - zde pracují lidi s láskou a je to znát a cejtit na každém kroku. Ani na vteřinu jsem si neřekla "chudáci"! Pojedete-li na Kubu, tohle místo byla naprostá TOPka, kterou nesmíte vynechat...

Nádhera nádherná, slovy nepopsatelná...Znám a věřím na účinek canisterapie i hypoterpie...ale delfíni? Pohladit poprvé delfína...v moři...NĚCO NĚCO! První pusa na tvář, pohlazení na bříšku, první zatleskání a pokus o zpěv...no dostali mě!! Přála bych to zažít na vlastní kůži vám všem.

Guardalavaca
Guardalavaca
Guardalavaca
Guardalavaca
Guardalavaca
Guardalavaca

CAYO GUILLERMO

CAYO COCO

Cayo Coco
Cayo Coco
Cayo Coco
Cayo Coco

VINALES

V okolí Pinar Del Rio je malebná krajina s vápencovými skalami připomínající trochu Vietnam a Viňáles se nachází přímo uprostřed. Zdejší tabákové farmy dodávají ten nejlepší tabák do kubánských továren. Narozdíl od zbytku KUby je tato oblast hodně komerční, téměř každý turista sem zamíží alespoň na jednodenní výlet, takže je zde úplně jiný svět... Jsou to samozřejmě úplně jiné ceny :) Vyšší, samozřejmě. Také je zde na úplně jiné úrovni ubytování i stravovací možnosti. Ubytka jsou kvalitativně srovnatelná s Evropou a restaurace nabízí také evropský standard.... Pro mě toto místo nebylo autentické. Nicméně jsme se zde konečně trochu slušně najedli a vyspali a nezkazil to ani střet s domácí, který vyústil až na policejní stanici :) Viňáles má svoje kouzlo...zmíněné vápencové skály, tabákové plantáže a možnost projížďky na koních právě vprostřed plantáží. Kubánci na tom mají postavený bussinnes, takže tato služba je nabízena v každém ubytování. Určitě doporučuji, ale současně také varuji... Kubánci nevnímají fakt, že VY nesedíte na koni běžně a tudíž se Vám může snadno stát, že sednete na koně a ve 40ceti stupňovém vedru na přímém slunci budete sedět v sedle i 6 hodin. Panoramata sice berou dech, ale také schopnost soudně zhodnotit situaci. A tak se vám může velice snadno stát úpal, úžeh, spáleniny třetího stupně aj. Tak namazat, klobou na hlavu, hodně pití a domluvte se na 2 - 3 hodinkách max.

Tabákové plantáže, Vinales
Tabákové plantáže, Vinales
Tabákové plantáže, Vinales
Tabákové plantáže, Vinales
Tabákové plantáže, Vinales
Tabákové plantáže, Vinales

MARIA LA GORDE

...projet Kubu křížem krážem znamená od Baracoa do Maria la Gorde.. Na jedné straně ostrova deštné pralesy, rozbouřené karibské moře, špíína a chudoba...na druhé, v Maria la Gordě, téměř žádní lidé, žádné domy, nádherný atlantický oceán plný přenádherných rybek hned při vstupu do vody a neskutečných bělostných pláží... No, taky ježků :D

Maria la Gorde je téměř legendární potápěčskádestinace nacházející se na úplném západě Kuby, cca 300km od Havany. Podle legendy zde kdysi měli základnu karibští piráti a krásná Maria byla jejich šenkýřka a opečovatelka. Byla prý byla trošku při tělě, říkalo se jí Tlustá Marie - Maria la Gorda. Když zemřela, pochovali ji piráti pod nejvyšší palmou v zátoce - a jako výraz vděčnosti společně s jejím tělem do hrobu umístili velkolepý pirátský poklad. No, nenašli jsme ho :DAle i bez pirátského pokladu, tohle místo je poklad sám o sobě.

Maria la Gorde
Maria la Gorde
Maria la Gorde

Možná to nebyl tak úplně karibik v pravém slova smyslu, ale myslím, že to za to stálo. Taky myslím, že na tenhle trip budeme vzpomínat za pár let s nostalgickým a současně pyšným úsměvem na rtech i v oku, jehož původ nepochopí nikdo. Jen nás 7 statečných ;)

„Citace se zobrazí jako zvýrazněný text. Hodí se, když chcete svůj cestopis obohatit o krátké pasáže se zajímavým či důležitým obsahem.“

Zážitky pro tebe sepsala Kateřina Ostrá

29. 12. 2018, poslední aktualizace 2019-02-16T23:18:36+01:00

Kateřina Ostrá a procestovala 25 zemí světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne je už 1 rok, napsala pro tebe 22 cestopisů .

12 komentářů

Komentuj, hodnoť nebo se na cokoliv zeptej.

Moc pěkné cestopisy Katko, jen tak dál, alespoň je v práci co číst :-) Já se chystám za 3 měsíce do severního Vietnamu, tak pak také něco sepíšu...

před 10 měs
Kateřina Ostrá

Vietnam plánuji také, tak se budu těšit na inspiraci! :)

A díky!!

Přidat odpověď
před 10 měs
Lukáš Váňa

Pro tento rok jsem přemýšlel o tom kam se vydat, vytipované destinace byly Kuba, Vietnam + trochu Thajska, nebo Kambodži , případně Bali a okolní ostrůvky... po přečtení Tvého cestopisu o Kubě a Bali vyhrává ... Bali. Tak doufám, že to mezi únorem a březnem dáme.. Díky za nápovědu ;-) Lukáš

před 10 měs
Kateřina Ostrá

Díky za zpětnou vazbu. Skvělá volba a já doufám, že budeš stejně nadšený, jako já ✌️😊

Přidat odpověď
před 10 měs

Hrozne jsem na Kubu chtela jet ... ale prehodnotila jsem, nedala bych tam ty nestastne pejsky.

před 10 měs
Avatar uživatele Libor_S
Libor_S
  • Přidal se před 4 lety
  • Napsal 280 komentářů
  • Poslat zprávu
  • (upraveno 2019-01-03T10:51:13+01:00)

Já jsem na Kubu nikdy nechtěl a tento cestopis mi to jen potvrdil (ale jinak cestopis pěkný a raději si právě o takové problémové zemi jen něco přečtu, když je spousta jiných zajímavějších a všechny stejně nestihnu důkladně poznat). Nicméně s těmi "nešťastnými" pejsky je to jinak viz závěr mého dlouhého komentáře pod cestopisem Bali "za Kačku". A pokud tomu nevěříš, tak nejezdi ani Jižní Ameriky (stejné je to asi i ve Střední Americe, ale tam jsem nebyl), JV Asie (kromě Malajsie), Indie, Nepálu a jistě mnoha dalších méně rozvinutých nemuslimských zemí.

před 10 měs
cali

Tak mně tam ti pejsci připadali v pohodě, resp. v mnoha jiných zemích, které jsem navštívil na tom byli mnohem hůře. Tady jsem nikdy neviděl, že by jim někdo vědomě ubližoval. Stejně tak místní kočky.

před 10 měs
Avatar uživatele Libor_S
Libor_S

Na fotkách Kateřiny ti psi vypadají v pohodě jako kdekoli jinde, kde žijí volně. Myslím, že se i cítí lépe než ti z vyspělých zemí přežraní často průmyslově zpracovaným žrádlem s nedostatkem pohybu, kteří dostávají civilizační choroby (není divu, když žijí stejně nezdravě jako jejich majitelé). Kateřina asi viděla zrovna nějaké, kteří se poprali, a je trochu přecitlivělá. Lidi jim určitě neubližují.

Přidat odpověď
před 10 měs

Obdivuju, já bych to nedal...Zlaté Varadero...

před 10 měs
Kateřina Ostrá

Jeee, tak to jediné jsem na Kubě vynechala 🙈😂😂😂

Přidat odpověď
před 10 měs
Eliiis165

Perfektne napisane Katka, si ma velmi inspirovala. Ti psici a chudoba vo mne zanechava divny pocit tiez a navrat do reality je ako taky dost dobry preplesk.. tesim sa na dalsi cestopis od teba :)

před 10 měs
Kateřina Ostrá

Moc děkuji!

Dalších cestopisů je ode mě na www.cestujlevne.com řada… Koukni třeba na Bali nebo na Srí Lanku za Kačku 😊

A Kubu určitě dej! Stojí za to ✌️

Přidat odpověď
před 10 měs
Avatar uživatele

Nechceš klikat? Přidej se mezi nás! (pokud nejsi robot)

 
 

Další cestopisy, které napsal Kateřina Ostrá

❤️ Oblíbené
Čtení na 45 minut
LVOV za KAČKU
Kateřina Ostrá 2019-10-04T17:12:46+02:00 101 komentářů
Ukrajina 2019

K popisu tohoto města mi povolený počet znaků rozhodně nestačí, takže to zkrátím – LVOV je pro mě TOP STROP mnou navštívených měst roku 2019! Láska na první pohled i chuť prvního sousta na jazyku..💛

❤️ Oblíbené
Čtení na 40 minut
SRBSKO za KAČKU
Kateřina Ostrá 2019-09-23T23:28:27+02:00 21 komentářů
Srbsko 2019

Srbsko je země, o které víc než kde jinde platí, že se zde zastavil čas. Zakonzervovaná zkáza, chudoba a válka… Také ale ti nejhodnější lidé široko daleko a nejluxusnější pljeskavica na každém kroku 💛

❤️ Oblíbené
Čtení na 34 minut
MAKEDONIE za KAČKU
Kateřina Ostrá 2019-09-10T18:45:47+02:00 36 komentářů

Podceňovaná, pro hodně lidí v podstatě neznámá, přitom tak blízko, tak snadno dostupná, levná a ve svém hrubém zrnu tolik krásná! Makedonie, perla Balkánského poloostrova.

❤️ Oblíbené
Čtení na 25 minut
ITÁLIE za KAČKU
Kateřina Ostrá 2019-08-27T22:29:21+02:00 29 komentářů
Itálie 2019

road trip: Bergamo - Milano - Janov - Pisa - Florencie - Bologna - Benátky - Murano - Burano - San Michele - Padova - Verona = 1 000 km, 9 měst, 3 ostrovy, 3 dny = DOLCE VITA ♥

Další cestopisy