Kyrgy Kyrgy Kyrgyzstán 🇰🇬

Na úvod děkuji Cestujlevně za upozornění na super levné letenky společnosti Pegasus. Za 119 EUR se nedalo odolat.  Termín 26. 5. až 4. 6. 2024. Plán je 4 noci Biškek, 3 noci Kochkor a 1 noc před odletem v Biškeku. 
Nikoho cestopis nenutím dočíst :D za konstruktivní kritiku děkuji, ale kraviny si strčte za klobouk.
100 SOM = 26 CZK

Aplikace které jsem používal:
2GIS mapy. Obsahují perfektní veřejnou dopravu (idos included), lze vidět živou poloha většiny autobusů a Maršutek. Funguje skvěle pro přiřazení spoje na Vaší trasu.  Díky tomu je pohyb po Biškeku a okolí hračka.
YandexGo spolehlivé taxi jako uber a rozvoz jídla
inDrive výrazně levnější taxi, ale stal se mi jeden problém (moje chyba). Vždy je potřeba, aby řidič přijmul jízdu v aplikaci. Pokud volají před příjezdem s jinou cenou, nebo mají volant na pravé straně nebrat. Ještě je zlé znamení pozdrav Salám a majku.
Deepl. Člověk nemusí znát ani písmeno z azbuky. Vše psané Vám přeloží, ale rozhodně není stoprocentní viz moje příspěvky. Ale je perfektní na mluvené slovo. Nahrál jsem česky co chci přeložit a pak za jízdy pustil nahlas rusky. V zápětí jsem nahrál reakci v ruštině.
Mapy.cz offline mapa Kyrgyzstánu

Před odjezdem do podobných končin doporučuji registraci v systému DROZD.

 1. + 2. Den: Cesta do pravěku

Výlet začíná komicky. Ve frontě na security je přede mnou rusky mluvící člověk, který byl vyhoštěn. Přemýšlím, co má u nás za vroubek. 
Let do Istanbulu proběhne hladce. Tří hodinový přestup proběhl rychle. V zemi kebabžroutů je však WIFI jen na 30 minut zdarma. Člověk konečně využije přebytečné eSIM na další volné půlhodiny WIFI. Akorát se rozehrálo finále hokeje. Vidím celou první třetinu i s Jakubem Voráčkem přes zoom a sdílení obrazovky (lepší než VPN).  

Pegasus v průběhu online check-in obsazuje sedačky od předu. Modří už vědí. V plánku vidím, že je poslední řada  celá volná. Úprkem ji běžím okupovat. 

Odlet ve 23 se koná až o půlnoci. Při nájezdu na runway se vytvořila fronta, jak důchodců ráno před Kauflandem. Měl jsem obavy, jelikož jsem si zuby nehty chránil svojí volnou troj sedačku, před nájezdy kočovníků. Dokonce i se psem v krabici. Naštěstí pes zůstal v krabici a nebyl vypuštěn. Když letadlo vzlétne, tak si konečně můžu lehnout. Kočovníci si mě chodí prohlížet, jak divadelní představení. Útok kmene se mi však podařilo odrazit a usínám.

Při východu slunce přichází na záchod Reichl v dresu. Díky němu jsem se dozvěděl výsledek hokeje. Mistři! Pak dodá, že si mám dávat pozor na záchodě. Netrefil cíl.

Přílet do Biškeku byl plánován na 7:00 (UTC+5). Krásný východ slunce odkryl Kyrgyzské kopečky. Bez znalosti azbuky vystupuju z letadla. Bude legrace :D

Po přistání jsem si na letišti vyřídil SIM kartu od operátora Mega. Stánek nelze minout, je po cestě na exit. Neomezená data střední rychlosti na deset dní za 10 USD. Žádná registrace není potřeba. Ihned dostanete kartu. Rychlost byla naprosto dostatečná (50 mb/s). Limitující je pokrytí v odlehlých místech, což bylo předpovídatelé. 
Mapa pokrytí: https://www.megacom.kg/pages/map...7fcx6Z0wgY

Měl jsem lehké obavy z teploty, zdali nebude koncem května zima. Můžu věřit místní předpovědi počasí? Biškek 700 m. n. m je teplota po celou dobu pobytu kolem 28°C, takže víc než dost.

Když jsem došel do příletové haly, tak se na mě slétli supi. Gringo má přeci plno peněz. Nabídky za taxi do města byly z prvu samozřejmě vysoké. Já však od začátku věděl, že chci jet za max 6 USD na sídliště Yug-2. Asi po 2 minutách tiché pošty si mě jeden vybral. Vzal mě na štěrkové parkoviště za letiště, kde nemusí platit vjezd. Kyrgyzské auto se pozná podle prasklého čelního skla. Má ho prasklé drtivá většina mašin (aut).

Na ubytování jsem se šel ihned dospat. Nachází se v blízkosti obchodního centra VEFA, což je skvělý dopravní uzel MHD: Jezdí zde nespočet linek. Odpoledne jsem strávil objevováním sovětských architektonických skvostů hlavní třídy a místní matějské.

Žebrajících rusů je minimum. Vyskytují se prakticky jen kolem kostela. Kyrgyzského žebráka jsem nepotkal. 

Jdu do jedné směnárny asi ze 40 ve stejné ulici. Všude stejný kurz. Měním dolary. 1 USD za 87,90 SOM.
Po dlouhé cestě mám hlad a chci se pořádně najíst. Navštívím místní vyhlášený podnik Navat.
Jsme v muslimské zemi, v restauraci pivo nenajdete. Cena za hlavní jídlo a dva "předkrmy" plus pití za 1400 SOM. Jedná se však o dražší podnik. 

Socka jezdí za jednotnou cenu bez přestupu za 20 SOM. Taxu zaplatíte u řidiče. Lístek jsem dostal za celou dobu jeden. V obchodě si pamatuji ceny například Makový závin 23 SOM, chleba 27 SOM, voda 50 SOM, brambůrky 100 SOM, sprchový gel 130 SOM 

3. Den: Žďárské vrchy

V 7:30 jsem si přivolal přes InDrive řidiče za 360 SOM k první bráně do NP Ala Archa. Potvrdil to během minuty. Další dny to trvalo trochu déle.

Za průjezd bránou se platí extra poplatek 700 SOM. Loučím se s řidičem a přecházím za hlídanou bránu. Prvního auta jsem se zeptal, jestli mě tam vezme. Chtěl 700 tak jsem mu řekl 600 a kývl. Auto vás doveze do nadmořské výšky cca 2200 m. n. m. V 8:45 jsem byl u hlavní brány parku. Nikde nikdo. Běžná cena za vstup 80 SOM. Neviděl jsem ani kasičku. Vyrazil jsem po známé trase vedoucí k vodopádu a na chatu Racek.

Cesta byla vyšlapaná, měkká a  pohodlná. Lidí jak šafránu. Cestou mě předešli Kyrgyzští záchranáři, kteří měli v horách dvoudenní cvičení. Dali jsme se do řeči, udělí společné fotky a vyměnily instagram. Angličtinou si však nepokecáte. Lidé jsou tu povětšinou velice přátelští a usměvaví. 

Pod vodopád není kde zabloudit. Následuje base Camp kde se dá jít rovně na chatu Racek nebo doleva k vodopádu. Já si chtěl první den vystoupat jen na 3000 metrů a zbytečně neblbnout. Jsem prostě cestofilcka. Cestou zpět jsem si to zkrátil přes kamenné pole k vodopádu. Zde si místní Maladěc umýval záda jak doma pod sprchou. Sníh pod vodopádem reprezentuje teplotu vody.

Cestou zpět se na krásných loukách opalovala sviští rodina. Je jich tu všude plno. Kousek od hlavního parkoviště mě přepadla Pišťucha. Otočil jsem zraky do leva a tam panáčkovala žebrající Veverka.

Prošel jsem podél parkoviště a šel po hlavní cestě. Do 5 minut projelo auto a chtělo za za odvoz peníze. Nyní jsem nespěchal a bylo mi jedno, za jak dlouho pojedu. Tušil jsem že do Biškeku pojede takřka každý (jinam to ani takřka nešlo) a někdo ruku nenatáhne.

Po chvíli mě nabere milý pár. Zastaví mi na odbočce k malé vesnici, kam se chci ještě ten den podívat. Doufal jsem, že vyběhnu na maková pole, ale už se mi nechce do kopce. Kolem projíždí Maršutka a já mám první kontakt s touto mašinou. jízda za 16 SOM. Řidič jede rychlostí kulhavého osla. Naštěstí jedu jen do další vesnice Tash-Dobo.

Vcházím do místní jídelny a cítím se, jak v pařížské kavárně. Dekorace Vás pohltí. Obsluhu, kuchařku a vše ostatní dělá žena se zlatým srdcem i zlatým úsměvem. Nevím však, co si mohu objednat. Proto do Deepl nahraji: "Mám hlad a žízeň, co mi můžete nabídnout?" U sousedního stolu seděli řemeslníci. Otázku pochopili nějak jinak a mysleli si, že nevím co pijou. Tak mi ji hned naléval ať ochutnám, což jsem s úsměvem odmítl. Jenže situace se vyvinula, že mi řemeslník šel pepsi koupit do sámošky a donesl. Nechal mi ji na stole a odešel. Zřejmě jsem vypadal, jako největší chudák v okolí. Díky za ty milodary.

Paní začala zvedat poklice a ukazovat co má. Objednal jsem si Pelmeně s masem. Byly naprosto vynikající. K pití dostávám čaj (pivo z tanku bohužel nemají) a na dojedení ještě pečivo se stejnou masovou náplní. Cena 300 SOM.

Zpět do Biškeku jedu linkou 11, která jede do centra města. Doba jízdy kolem hodiny, cena 30 SOM. Centrum města je celý den jedna velká zácpa.

Po večeři si prohlédnu zbytek centra města. Beton na každém kroku. V těsné blízkosti se nachází Vítězné náměstí (Kulaťák), bývalý cirkus v rekonstrukci (UFO) a největší mešita ve střední Asii. Cestou potkávám Pikachu na motorce. Vyzkouším zdejší škopek elixíru života 220 SOM.

4. Den: Spalovna Malešice

Další den jsem pojal v duchu odpočinku. Chci ke věži Burana. Nachází se nedaleko Tokmoku cca 80 km z Biškeku. Jízdu zvolím opět s InDrive. Doporučená cena je 1000 SOM, řidiči ji nabízejí též a ihned po Vašem potvrzení zavolají že za tak malou částku nikdo nepojede.

Druhý řidič mi zavolal též a řekl jsem mu, že negavarim parusky. Ale přijede a já s ním jedu. Dávejte si pozor na pozdrav Salám a majku a britské kořeny vozidla (volant na pravé straně). Hrozí to problémem, což se mi na konci jízdy stalo. Šofér ani neuměl číst z mapy, kterou měl na telefonu. Musel jsem ho navést k Buraně, kde přitom bylo přehledné značení na komunikaci. Na konci jízdy nastalo drama.  Dával jsem mu 1000 a on začal prstem kreslit na zaprášené okno auta, že chce 3000. Že 1000 stojí jen benzín a má roztrhané boty a další kecy. Tak jsem mu říkal, že nabídku neměl přijímat a do telefonu jsem mu jasně řekl, a nepojede na prázdno.

Když jsme měli souboj slovního průjmu v kyrgyzsko češtině, tak rázem velmi dobře rozuměl, co mu říkám. Do výměny názorů se přidala nechtěně i průvodkyně, která uměla anglicky. Stala se takovou moderátorkou a překladatelkou diplomatů v jednom.

Konflikt dopadl tím, že mě chytil za batoh a nechtěl ho pustit. Už nějaký pátek nejsem docent, ale tento pán měl navrch minimálně 40 kilo. Tak jsem mu začal říkat, že mám času dost a zavolám policii. Obratem to chtěl vyřešit u auta. Uspokojování řidičů, ani fyzické tresty mě nelákají. Dal jsem mu 2000 SOM a byl konečně pokoj.

Napsal jsem v aplikaci hodnocení řidiči. Na support poslal mail, že okrádá klienty, ale i InDrive. Šofér měl už tak zlé hodnocení.

Konečně něco pozitivnějšího. Zaplatím vstup 170 SOM a místo vstupenku obdržím pár poštovních známek. Kolem věže Burana je rozlehlý areál, který si můžete projít. Vyskytuje se zde velké množství Gringošů i číňanů.

Věž Burana byla po rekonstrukci ze 70. let zkrácen z původních 40 na 25 metrů. Což bohužel jde vidět na první pohled, že rekonstrukce byla znatelná a nepůsobí to starým dojmem. 

Za věží je louka na které jsou sochy z velikonočních ostrovů. Jsou menší kvůli snadnějšímu transportu. Ve skutečnosti se jedná o pohřební kameny, na které se často kreslil nepřítel, který by ti měl po smrti sloužit.

Od Burany jedu stopem v 8 lidech. Cestu nám překřížil cowboy na koni, který hnal krávy. Na to si brzy zvyknete, jelikož i na místní dálnici se jezdí slalom kolem koní.

Nechal jsem se dovést na první kruhový objezd na pomezí libozvučného předměstí Chui a Tokmok.  Jsou zde nadčasové "billboardy". Nevyhnete se odhadem 80 taxikářům, kteří se o vás takřka poperou. Každý chce představit svoji Ladu. Já šel pěšky a cestou narazil na místní Halal jídelnu.

U vstupu do restaurace/jídelny je často umyvadlo, kde si můžete umýt ruce. Uvítal bych to i u nás. Jídelní lístek jsem si přeložil v google lens (4 a 21 vypadá lákavě). Nakonec jsem zvolil pelmeně, biftek, čaj a limonádu. Cena 450 SOM.  

Po jídle se projdu do srdce Tokmoku, kde je sovětské letadlo a místní Matějská bez návštěvníků. Na 50 tis. město tu nic jiného k vidění není. Pod ocasem mě zastavují dvě domorodkyně, které mluví plynule anglicky. Jsou to jehovistky. Utíkám pryč. 

Nasedám na maršutku a jedu do Biškeku. Ta vás sveze stejně rychle, jako taxi za 300 SOM. Jedním přestupem na bus se dovezu k Osh Bazaru.

Jedná se o obrovskou tržnici. Najdete tu vše krom zlatého moku. Chleba je tu nedostatek, raději ho prodává 10 prodejců v řadě.  Zelenina je krásná a levná. Kilo rajčat 70 SOM a kilo okurek vhodné na zavaření za 45 SOM. Některé zboží se dá smlouvat.

5. Den: Posázavská stezka

Ráno v 7:30 odjezd pokořit At Zahalyo (přes kopec od Ala Archa) v údolí řeky Alamedin. Jízda trvala hodinu a 20 minut, cena 700 SOM. Řidiči se nechtělo jet až na poslední parkoviště. Když jsem mu řekl, že to mám objednané až tam a ukázal v aplikaci, tak poslušně frčel dál. 

Odsud stačí jen přejít most a člověk se ocitne ve švýcarské pohádce. Cesta vede nad korytem řeky, která protéká údolím. Po cestě potkám stádo koní a vyhýbám se kravám na výletě. Stezka je značená viditelnými cedulemi. Nedá se zabloudit.  Zhruba po 5 km proti proudu se dostanu pod vodopád, ke kterému jde vidět hůře turistická cedule. Je od cedule číslo šest zhruba 100 stupňů doprava. Po přebrodění ledového potoka se dostanete přímo pod vodopád.

Mým cílem však bylo sedlo vysoko nad vodopádem s výhledem do dvou údolí.

Počasí hlásilo déšť na 12 hodinu. Dostávám se o 800 výškových (na 4 kilometrech) metrů a začínají padat malé krupky. Teplota klesá. S rostoucím vertikálním gradientem se rychle mění struktura vegetace. Po třetím překročení říčky mě přivítala louka plná rozkvetlých žlutých blatouchů a svišťů bonzáků. Na rozdíl od Ala Archa se zde svišti báli a zdrhali, když mě zahlédli na 200 metrů. Připadal jsem si jako na louce Teletubbies. 

Nachází se tu dvě jezírka. Na větším byl pár husice, které se bály snad na 500 metrů a lítaly neustále dokola. Asi 2 kilometry po nepříjemném táhlém stoupání jsem se dostal na hranu sedla. Pastva pro oči. Otevře se Vám výhled na spoustu čtyřtisícovek. Cesta od vysednuti z auta trvala 4:15, ale velmi rychlým tempem. Vzdálenost 10 km s převýšením 1100 metrů.

Cesta dolů byla rychlá. Za hodinu a půl se člověk dostal zpět dolů k řece.

Viděl jsem, že se obloha zatahuje a hřmí. Rychlým tempem jsem vyrazil zpět do vesnice. V půli cesty jsem se však dešti neubránil. To byl jediný déšť, za celý pobyt. Jak rychle přišel, tak rychle odešel.

Na cestu jsem se dostal jako první turista. Stop jsem po chvíli ulovil. Až mi bylo líto řidiče, který mě vzal. Měl jsem boty špinavé jak prase. Šofér si zde hledal místo kam pojede s rodinou na dovolenou, takže několikrát zastavil a šel se poptávat po obsazenosti.

Viděl jsem, že předpověď počasí nadcházejících dní v Kochkorku je velmi zlá. Proto jsem vymyslel plán B, jet až do Barskoon. Po konverzaci přes Deepl jsem se dozvěděl, že se tam můj řidič narodil. Domluvil jsem si přes něj ubytko k jeho mamce Gulje. Domlouváme se na ceně, což se špatně odhaduje bez fotek. Každopádně jsem přes něj dostal kontakt na Gulju a nabídku na 800 SOM noc bez snídaně.

V Biškeku je šílené dusno a vedro. Za hodinu jízdy se dostanete do rozdílného prostředí. 

K  večeři jsem udělal špatnou volbu. Turecká restaurace Kervansaray. Na jídlo jsem dlouho čekal, vše bylo studené (včetně masa), malá porce, vyšší cena 450 SOM.

6. Den: Cesta z města

Opouštím ubytování v Biškeku a vydávám se směr Barskoon (jižní strana jezera Issyk-Kul). Nemám domluvené na tuty ubytování a nenašel jsem, jak se tam dopravím. Připravil jsem si stopovací ceduli.  Odjíždím taxi na západní autobusové nádraží. Cena za 20 minut jízdy 200 SOM. Teplota na palubní desce šoféra hlásila 55 stupňů. Na osm hodin ráno pohoda.

Na autobusovém nádraží mě zaujal klient s motorovou pilou. Zřejmě jel na svatbu.

Usmálo se na mě štěstí. V jízdním řádu je přímá linka maršutky do Barskoon (jede až do Karakolu). Cena 500 SOM a předpokládaná doba jízdy 6 hodin. Maršutka odjíždí po plném obsazení. Odjíždíme zhruba 50 minut po mém příchodu. Po cestě je jedna čůr pauza a před Balychky obědová pauza. V tu chvíli jsem nevěděl, co mě ještě čeká. Po přejetím kaňonu a objetím Balychky končí asfalt a nastává cesta kolem jezera 100 km rallye Dakar. 

Doufej, že v maršutce nepojede žádná bába. Maršutka byla jako nedobrovolná sauna a jedna bába seděla v bundě a zimní čepici. Všichni jsme chtěli otevřít střešní okno, ale ona tak nadávala, že se nechalo zavřené (absolutní matriarchát). 

Druhá babuška volala, že řidič chce vědět, kam do Barskoonu jedu (městečko je kus od hlavní silnice). Snažil jsem se jí vysvětlit, jak má mluvit do deepl překladače a stále to nechápala. Pak začala mluvit plynně anglicky. Jako zatím jediný člověk 60+. Řidič mě s úsměvem vyhodil v centru Barskoon přes 1700 m. n. m. Velice hodní lidé, že vám zavezou až tam, kam potřebujete. 

Ubytování u mámy stop auta jsem zajistil dvě hodiny před vyloděním. Gulja je milá, mluví rychlosti 0,8x, dá se jí skvěle rozumět. Ubytování je zde, jako pro šlechtu, kachličková kamna s přikládáním z chodby, 2 záchody a dvě sprchy, lednice na zámek a voda přes filtrační aparaturu. Cena 800 SOM na hlavu za noc. V ceně je šesti vrstvý toaletní papír.

Při východu z ubytování jsem viděl skupinku gringošů. Pozdravil jsem je Ahoj a ozvalo se ahoj. Byli to naši cizinci z Brna. Společně jsme se vydali zahnat hlad do místní knedlíčkárny. Jiné stravovací zařízení nebylo otevřené.

 Obsluha uměla rusky o trochu lépe než já. Při vybírání co si dáme padali různé návrhy a možnosti. Nakonec jsme zjistili, že mají jedinou věc (smažený hovězí knedlík). Takže se akorát hlásil počet. Čaj 10 SOM, káva jako v pražírně 3v1 20 SOM, ledový čaj Sultán za 55 SOM, velký mastný knedlík 60 SOM.

Chtěl jsem se ještě podívat na břeh jezera Issyk-Kul. První auto mě oslovili a ptalo se kolik dám. Věděl jsem od Guljy, že má být cena kolem 100. Zkusil jsem 80 a ihned kývl.

Jezero vypadá spíše jako moře, jen racek na obloze chybí. Na protějším břehu lze spatřit též vysoké kopce.

Cesta zpět stopem, je to jen kousek, ale frekvence aut je poměrně vysoká. Naložil mě dělník a pak na místě ukázal že má taxi majáček, že zadarmo to nebude. Chtěl 100, dostal 50. 

Nakonec dne jsem vyrazil na místní Olšany. Chtěl jsem vidět západ slunce bez domů a drátů elektřiny. Všude byli veliké krtince s dřevěným kůlem. Řádí tu zřejmě mega krtek.

Kůl zapíchne každý potomek zemřelého. Na hřbitově se pochovávalo do rozpadu sovětského svazu. Proto měsíc s hvězdou. Nyní nevím, co se s těly děje.

U Guljy je velmi čisto, všude možně koberce. Člověk musí sundat boty ještě před prahem. Na přeběh dvorku má ťapačky (papučky)

7. Den: Čůrek

Den začal dohadováním s taxikáři na ceně. Chtěl jsem vyjet až na horské sedlo do 3800 m. n. m a zpět. Cena byla absurdně vysoká 5000 SOM. Na to jsem nekývl a na smlouvání neslyšeli. Pojedu jen k vodopádu. Cena 1500, pak 1000 a za rohem jsem sehnal dědu za 600 SOM. Vzdálenost 20 km a jízda skrz několik stád dobytka. Několikrát auto nakopne kráva, tak se nelekněte. 

Údajně toto místo navštívil Gagarin a má zde dva pomníky. Prohlásil, že je to nejkrásnější místo, kde kdy byl. Asi se špatně rozhlížel v kosmu.

Po půl hodině dojedu do údolí Barskoon a vydám se k vodopádu. 

K vodopádu vede pohodová cesta. Záleží však, k jakému se vydáte. Je jich tu minimálně tucet.

Oběd si dám u místních v Jurtě. Krásné prostředí a výborná polévka Laghman. Cena 300 SOM.

Při jídle jsem slyšel křik. Znělo to, jako by někdo volal Zdenooooooo. O 15 minut později přišli uplakaní Belgičani, že do vodopádu spadlo místní dítě a křičel Help.  Naštěstí přežilo a muži ho naložili a vyrazili do nemocnice. Jsem popravdě rád, že jsem tento incident neviděl.

Vydal jsem se zpět do města se snahou chytit stop. Po asi 2 km mi zastaví kamion opačným směrem. Zkusím ještě vyjet na horské sedlo. V kamionu byli tři pohodáři a náklad dělal bůůů. Rychlost mašiny dosahovala v maximech 15 km/h a průměrná 6. Po půl hodině jsem raději vystoupil a vydal se znovu zpět. Což už jsem byl dále, než jsem zprvu začal. 

Po chvíli mi staví Ruslan s mrazícím boxem. Mám štěstí. Ruslan jede až do Biškeku.  Je milý a vedu s ním příjemný pokec. Zajímá ho i kolik stojí u nás Iphone. Pokládal velice netradiční dotazy, ale jeho zájem mi byl sympatický. Strávím s ním hodinu a půl. Vystoupím u kaňonu Skazka.

Cesta do srdce kaňonu je cca 3 km. Při vstupu na vás čeká závora, identická  jako ve třech veteránech. Vstup za 50 SOM. Cestou potkávám opět skupinku čtyř našinců ze včerejšího knedlíčkového setkání. Kaňon Skazka se dá projít křížem krážem. Za pár desítek let se jim to tam rozdrolí o kopyta turistů.

Doporučuji vyjít na vyhlídku za kaňonem. Vede tam vyšlapaná stezka.

Na hlavní cestě kde plánují stopovat potkávám do třetice českou skupinu, která jede opačným směrem. Spoj ulovili dříve, přestože ani nestopovali a popíjeli pivo u krajnice. Dali mi radu k nezaplacení...kde ulovili pivo.

Mě nabral mladý veselý klučina s jeho polorozpadlou Ladou. Lidé se zde omlouvají i za nepořádek v autě. Někdy jsou až moc hodní. Blikaly mu snad všechny výstrahy na palubní desce.  Byla s ním legrace a pořád jsme se něčemu smáli. Prašnou děravou cestu jsme přejmenovali na masáž.

Přes jeden rychlý přestupní stop se dostanu do obchodní zóny Barskoonu. Šel jsem do jiného obchodu (naproti tanku, nikoli vedle) a tam byl zlatý mok ve vychlazené podobě v několika variantách.

Na večeři jsem zvolil jistotu. Jediné funkční stravovací zařízení v celém Barskoon. Smažené knedlíčky. Holky z okýnka si mě pamatovaly. Objednávka byla opět krkolomná. Nabídka stále stejná (pouze smažený hovězí). 

8. Den: Sedm býků jednou ranou

Druhým stopem mě veze místní Emerson Fittipaldi. Po děravé silnici jede 120 bez potíží s telefonem u ucha. Nabírá ještě dvě náhodné babušky. Je to zde běžné, že lidi stojí u silnice a potřebují odvést do Karakolu. Rychlejší varianta, něž čekat na maršutku.

Další stop je borec který se ptá před nástupem anglicky, zda jsem Čech. Vtipný odhad. Asi tu jezdi dost našinců. Jmenuje se Vadim, ale moc mi nevadil.  Po cestě ukazuje pohled Prahy, který mu zanechali brňáci, olomoučáci a fulnečáci. Je mi líto, že na moravě ještě nemají pohledy. Šofér veze ještě jednu ruskou cestovatelku a přiveze nás až k Jeti Oguz (10 km za městem). Dostanu číslo na jeho taxi služby, kdybych měl zájem na zpáteční cestě. Nyní nic neplatím. 

Doporučuji se projít uvnitř Dračích skal. Je to místní paprikový Adršpach. V areálu je velké množství turistů, kteří to berou formou safari. I na vyhlídku se vyvezou autem.

Zpět mi staví taxikář v autě bez klik, ale za to za 100 SOM na 20 km.  Doveze mě na křižovatku s hlavním tahem do Karakolu. Ihned mi staví další řidič, který mě odveze až do centra Karakolu za 200 SOM.  Zde si prohlédnu dřevěný kostel, kde jsou opět strážci gringo žebráci. 

Na oběd zvolím místní nefalšovanou tržnici (zlatá ulička nesmí chybět). Dostávám nudle s ledovým vývarem, dvě placky a čaj. Cena 90 SOM

Mé kroky směřují k první pobočce KFC na světě. Dám si točenou zmrzlinu za 30 SOM a jdu si nakoupit do místního Globu. Jeden pracovník tam právě stavěl Chufuovu pyramidu. Nachází se zde pivní koutek, což vypadá jako hrozný hnus pro pivního kritika. 

V Karakolu je hezký suvenýr obchod za rozumné ceny. Je zde mnoho plstěných výrobků. Druhý v zemi jsem viděl až na letišti. 

Smlouvám cenu s několik taxi na benzinku na konci Karakolu. Nakonec se s jedním domluvím za 80. Odtud se snažím stopovat asi dvacet minut. Místní mamina učí orla lítat a říká mi, že mám jet maršutkou do města a z města maršutkou do Barskoon. Blááábol.

Po chvíli zastavuje pohodový ďeďuška pravořidič a bere mě do mašiny s nabídnutou cenou 400 SOM. Vůbec nemluví, k dorozumění použije ruce. Cestou si zajde na oběd a nevím, zdali se ještě vrátí. Ukázal 5 minut, ale po 20 minutách stále hlídám, jako sabaka mašinu. Po hodině a půl jízdy mě vyhodí až před domem. Takže moc hodný děduška.

Večer je obloha temná a hřmí. Žádný velký déšť z toho nakonec nebyl.

9. Den: Rally Biškek, kategorie tahačů

Po třech nocích v Barskoon se musím přesunout do Biškeku. Další den mě čeká v 5:30 let do Istanbulu.

Místní lidé zde stávají výrazně po slepicích. Vyrazit na cestu brzy nemělo moc význam. Proto startuji v 8 a hned první vůz obrovské SUV bez prasklého skla mě bere na křižovatku cesty Biškek Karakol. Po 50 minutách a tuctu projetých aut mi staví maršutka s nápisem Biškek. Usmálo se štěstí a je v něm i místo na sezení u únikového východu. Vyhrál jsem klenot. Člověk zde má místa, jako markrabě. Dokonce i menší vedro, než v poslední řadě. Cena opět 500 SOM, jako při cestě sem. 

Vím co mě čeká a o to méně se těším. Cesta na první asfaltový úsek trvá zhruba 3 hodiny. Pak má člověk vyhráno. Zastávka jako při cestě tam na oběd a záchod.

Je mi sympatické, že jedna malá slečna v Maršutce jede Duolingo angličtinu. Často si mě prohlíží. Po třech hodinách se mě zeptala, Where Are you from. Nic dalšího neříkala. Po další hodině mi podala z ničeho nic dvě sušené meruňky. Bylo to milé. Nevěděl jsem, co ji mohu nabídnout. Našel jsem alespoň českou Emco muslli tyčinku co jsem ještě měl. Začali jsme se bavit přes deepl a je to moc hodná slečna. Ještě mi dala dva zlaté bonbóny, tak jsem jí dal všechny tyčinky co jsem měl. A pak už jsem jí řekl, že už mi toho dala moc. Ať ji něco zbude pro sebe. Lidi jsou tady fakt jiní než u nás.

Po 5 hodinách jízdy ukázal svoji super schopnost poblijon. Hází šavli a řidič ukazuje svoji multifunkčnost. Doktor, uklízeč i O2 guru v jednom. Poblijon to zvládne po půl hodině ještě s menší intenzitou.

Po 6 hodinách jízdy konečně vystupuju na západním autobusovém nádraží. Ubytování mám 10 minut vzdálené chůzí.

Ubytování mám za 5 USD na noc. Nemám velká očekávání. Přivítá mě milý kluk a anglicky vše vysvětlí. Najednou se zjeví naštvané žena v pardálím županu, ručníkem na hlavě a párátkem mezi zuby. Nechce akceptovat platbu v dolarech, přestože přes Booking by to mělo být umožněno. Pro mě to není velký problém, jen je důležité si ohlídat, aby kurz odpovídal ceně v USD a ne jejich vymyšlená částka.

Pokoj je malý s prvky sauny. Naštěstí zde strávím jen pár hodin. Jde mi především o sprchu a na chvíli zavřít oči, což za tu cenu splnilo dokonale. 

V pondělí se Osh Bazar proměnil v bleší trh. Z krásných uliček se najednou stala hadrárna nekvalitních věcí a pofidérních prodejkyň. Zboží mají schované pod lodními kontejnery. Člověk z toho měl rázem negativní dojem.

Poprvé jdu ochutnat Šašlik (Plov and Shaslik center). Přichází zde plno místních. Při objednání šašliku jde kuchař přes ulici, kde kupuje maso na tyči a pak vám ho připraví ve své kuchyni. Maso je vynikající a chutně kořeněný. Cena 250 SOM, panák vodky 50 SOM. Zmrzlina v sámošce 30 SOM. 

Při cestě zpět na ubytování jsem svědkem UFC titulového zápasu na ulici. Kopance míří na hlavu. Naštěstí jsem jen divák. 

10. Den: До свидания

Večer jsem napsal domů dobrou a v 1:30 mi zvoní budík. V Čechách je 21:30, takže ještě nešli spát, ale já už jsem se nuceně vyspal.

Objednávám jízdu přes InDrive za 400 SOM. To je velmi férová cena na takovou hodinu. 

Check in na letišti Manas probíhá ofline. Nemají zde QR čtečky. Je nutné jít na odbavení pro palubní letenky. Nezapomeňte zmínit, Váš nárok na zavazadla z letenky (zkuste si to vymyslet). Já vysvětloval, že mám v ceně dvě zavazadla za starých podmínek Pegasus. Menší mělo být do tří kil a já ho dal omylem na váhu a mělo 6. Nikdo to ale neřešil, nebo si nevšiml.

Odletová hala vypadá, jako kulturní dům Ládví. Prodává se zde Piko bez povšimnutí celníků. Zřejmá korupce. Čeká vás průchod přes tři rámy, ale snad nikde nepípají, možná nejsou ani zapnuté.

Let je pohodový, pokud si umíte ulovit dostatečný prostor pro spánek. 

Po přistání nastala klasická situace. Tlupa potomků homo erectus stoupla a začala vybírat kufry a batohy za jízdy letadla. Boj o to kdo prvně nastoupí do autobusu je na život a na smrt. Já raději volím poslední umístění, než souboj o medaile. Situaci vyřešil letušák. Nahnal zvěř zpět do kotců a zavřel všechny Cabin boxy.

Přestup v Istanbulu 5 hodin byl pohodový. Zásuvek zde není mnoho, ale například každá lednice je připojena na rozdvojku. Fajn místo je u McDonald. Tentokrát vydrželo připojení WiFi po celou dobu návštěvy a neodpojilo se po 30 minutách, jako tomu bylo při cestě do Biškeku.

Let do Prahy je už rychlovka. Tentokrát bez fronty na odletovou dráhu.

Cena:

Zpáteční letenka Praha - Istanbul - Biškek: 119 Euro
Ubytování 9 nocí: 1 955 kč
Doprava: 1420 kč
Strava + útrata: 1500 kč
Cestovní pojištění: 621 kč
CELKEM: 8429 kč

Věřím, že se díky cestopisu dozvíte nové informace, které Vás přesvědčí Kyrgyzstán navštívit. 

Pro fotografie z minulých a budoucích cest IG: sultan_mahagon_bin_bordo

Všechny fotky pořízené telefonem Google Pixel 8 Pro bez jakýchkoliv úprav