Lednový Nepál
Jak jsme se vydali uprostřed zimy do Himálaje a jak nám nevyšel výstup do Annapurna Base Campu (ABC).
Cestopis z roku 2020 napsala Gabe
Do Nepálu jsme chtěli vyrazit už delší dobu, ale zatím jsme vždy dali přednost jiným horským výletům s menším počtem návštěvníků. Četla jsem dost o oblíbenosti nepálských treků a upřímně mě davy lidí v horách odrazovaly. Zároveň ale chceme samozřejmě taky vidět tu krásu, ty treky nejsou tak populární pro nic za nic. A tak jsme se rozhodli pro naši cestu mimo hlavní podzimní či jarní sezónu a vyrazili uprostřed zimy. V horách jsme zdaleka nebyli jediní, ale počty lidí byly tak akorát přiměřené. Několik dalších skupinek, které cestou opakovaně potkáváte, zdravíte se, případně se večer sejdete u kamen ve stejném ubytování.
Vybavení
Většinou chodíme do hor na podzim, máme rádi tu barevnost, to už může ovšem být počasí poměrně nevyzpytatelné, a tak se naše vybavení do Nepálu moc neliší od toho, co nosíme sebou obvykle. Výhoda je zde ve spaní pod střechou a také v možnosti stravování. Odpadá tedy nutnost nést stan a zásoby jídla. Bereme tedy:
- spacák
- trekové boty
- pantofle na večer
- 3 páry vlněných ponožek
- spodní prádlo
- 4 trika - 2 merino, 1 na spaní, 1 do města
- 2 merino spodky, slabší pod kalhoty, silnější na večer
- 1 kalhoty + 1 nepromokavé kalhoty jako další vrstva
- protisněhové návleky
- nesmeky / mačky
- mikina, péřová bunda, vrchní nepromokavá bunda
- 2 rukavice - jedny slabší, druhé teplé zimní
- čepice, nákrčník
- sluneční brýle do hor
- opalovací krém
- kosmetika, lékárnička, vlhčené ubrousky, ručník, toaletní papír
- camelbag, filtrační láhev
- oříšky, tyčinky na svačiny
Počasí
Obecné články o tom, co čekat v lednu v horských oblastech Nepálu se shodují na stálém počasí s minimálním množstvím srážek a jasné obloze. Teploty potom ve vyšší nadmořské výšce v noci klesají hluboko pod bod mrazu. Letos bylo, zdá se, množství srážek větší než minimální.
Píše se 16. ledna 2020 a my nasedáme do letadla směr Káthmándú. Náš malý výlet do velkých hor může začít. Hlavní město Nepálu nás vítá pořádným slejvákem. Přebíháme do příletové haly, u kiosku vyplňujeme pár údajů potřebných k získání víza, jdeme k přepážce zaplatit a pak už směle k pasové kontrole. Fronta naštěstí skoro žádná, 90% našeho letu byli Nepálci a ti mají vyhrazené jiné přepážky. Vybíráme nějaký keš a bereme prepaid taxi k našemu hotelu přímo uprostřed Thamelu.
Ráno jsme se probudili do naprosto stejného lijáku jako byl včera a nám bylo samozřejmě jasné, co se asi musí dít tam v horách.. Nicméně jsme navlíkli nepromokavé bundy a vydali se zařizovat povolení, v našem případě TIMS a ACAP, a nakupovat trochu toho vybavení. Chyběly nám jen pořádné zimní rukavice, nesmeky a po hodince na dešti taky jedna nepromokavá bunda! Tu novou už nebudu prát v pračce, slibuju.. V Thamelu pořídíte opravdu jakékoli outdoorové vybavení a někteří cestovatelé si nakoupí komplet všechno právě tady až před trekem. Kvalita se liší a s ní taky cena, najdete zde značkové obchody i levné napodobeniny. My máme všechno, co jsme potřebovali a za vytrvalého deště se jdeme uklidit před večeří na hotel, kde si rovnou přes recepčního kupujeme jízdenky na zítřejší ranní bus do Pokhary. Všechny busy na této trase vyrážejí z Káthmándú kolem sedmé ráno a jízda trvá 7 - 8 hodin.
Upršené Káthmándú
Po příjezdu do města se dozvídáme dost nepříjemnou věc. Na trase do ABC včera spadla lavina. 7 lidí nezvěstných. Horní část treku je uzavřena a probíhá pátrání. Přemýšlíme, co dál. Místní lidé předpovídají, že uzavírka může trvat tak týden. Nakonec se tedy rozhodujeme začít trekem na Poon Hill a než se napojíme na trasu ABC, možná se do té doby stane zázrak a oblast se zpřístupní.. A tak druhý den nasedáme do autobusu, abychom se přiblížili na začátek treku. Bus by nás měl dovézt až do vesničky Tikhedunga, ale cesta je větší adrenalin, než jsme doufali, a tak zbaběle vysedáme už kousek za Nayapulem a jdeme radši po svých. Nakonec kvůli tomu jsme snad tady, ne. Cesta příjemně ubíhá, z Tikhedungy do Ulleri je to potom už jen strmé stoupání, což ovšem přináší nádherné výhledy do celého údolí. Hezký začátek celého treku. V Ulleri jsme akorát se západem, dostáváme možnost přespání zdarma, když si u domácích objednáme večeři a snídani. Výhoda trekování mimo sezónu. Spacáky vytahujeme hned první noc, teplota v pokoji může být odhadem lehce nad nulou. Ve všech zdejších ubytováních, ať ve vesnických hotýlcích či tea housech, to chodí podobně. Zatopí se večer ve společné místnosti / jídelně v kamnech, kde se člověk trochu ohřeje a v pokojích již žádné vytápění není. K dispozici jsou deky a není problém říct si o deku navíc, ale osobně bych se v tomto období bez spacáku rozhodně neobešla.
Vyrážíme
Stoupáme
Ulleri a sníh na dohled
Druhý den vedl skoro celý úsek krásnými rododendronovými lesy a s přibývající nadmořskou výškou také přicházela souvislá sněhová pokrývka. Vrtulníky kroužící nad vedlejším údolím dávaly znát, že pátrání stále pokračuje. Do Ghorepani jsme došli kolem 14h, poobědvali jsme momos a tibetský chleba, k tomu několik čajů samozřejmě. Protože ráno radši spíme než abychom běhali po tmě někde do kopců, vydali jsme se na Poon Hill ještě odpoledne, akorát na západ slunka. Příjemná vycházka a jen pár dalších lidí, žádný velký dav. Večer na nás čekala vynikající fried rice a teplo spacáků. Ráno nás pak přivítalo zamrzlou vodou v koupelně.
Ráno v Ulleri
Lesem
Ghorepani
Cestou na Poon Hill
Vrcholek Poon Hill!
Zapadá
Třetí den na treku a situace kolem ABC se zdá stále stejná. Dnes bychom měli dojít až do Chhomrongu, kde se s jistotou dozvíme, jestli budeme moci pokračovat dál směrem do ABC. Ve vesnici totiž má být kontrolní stanice parku a jsme si téměř jisti, že pokud bude stále oblast spadlé laviny uzavřena, končíme již v Chhomrongu. Sice by se procházelo ještě několika dalšími vesnicemi před uzavírkou, ale právě tady je poslední kontrola. Ale máme několik dní rezervu, tak uvidíme. Dnešní pochod začíná stoupáním asi 250 výškových metrů na jakousi vyhlídku nad Ghorepani a dál už jen mírné klesání lesem. Pohádkově zasněženým lesem. Cesta byla místy poměrně kluzká a zledovatělá. Tohle byl první moment pochodu, kdy jsme opravdu ocenili nesmeky. Také jsme ale zjistili, že jsme koupili šméčka na jedno použití a příště si bereme vlastní pořádné mačky. Ještě jedno výrazné klesání, abychom sešli na dno údolí a zase šli 150 m nahoru a kolem třetí jsme v Tadapani. Tady definitivně nastává zlom naší cesty. Jednak je to malebná vesnička se super výhledy a taky nemáme velkou naději, že by nás zítra nebo v nejbližších pár dnech pustili z Chhomrongu dál. Rozhodujeme se tedy nocovat zde a ráno to vzít místo toho do Ghandruku. Odtamtud se přes údolí dostaneme do Landruku a vydáme se na Mardi Himal Trek! Ten vede na rozdíl od cesty do ABC po hřebeni, a tak odpadá nebezpečí laviny. Navíc uvidíme některé stejné kopce jako při ABC Treku - hlavně Machhapuchhre, Annapurnu South, Hiuchuli.
Cesta mezi rododendrony
Tadapani
Ráno
Machhapuchhre z Tadapani
Čtvrtý den. Den, kdy nás naše kolena proklínala. Začínáme klesáním do vesnice Ghandruk, což dělá nějakých 700 m. Po ránu je cesta lesem dost zledovatělá a musíme jít fakt pomalu a opatrně. To naštěstí netrvá dlouho, slunce hřeje a my odhazujeme vrstvy. Po obědě ve vsi přidáváme dalších 700 m po nekonečných schodech mezi terasovými políčky dolů až na úplné dno údolí a nakonec ještě 300 m nahoru do Landruku. Nocujeme ve vesnici a dáváme jedinou sprchu za celý trek. Teče vlažná voda, jsme v nebi. Landruk je také poslední vesnice na naší další trase, cestou nahoru už jsou jen kempy s tzv. tea housy. S napojením na trasu Mardi Himal Treku okamžitě zaznamenáváme výrazně méně turistů.
Ghandruk
Muly
Landruk naproti, už jen slézt dolů a zase nahoru
Schody
Další den se šlo pro změnu nahoru, a to pořádně. Z Landruku až do Badal Danda, ležícího mezi Low a High Campem, celkem jsme nabrali asi 1700 výškových m. Víc nevím, co bych k tomu dodala. Tak když to trochu rozvedu, den to byl pěkný. Až do Forest Campu stoupáme po kamenných schůdkách, takže výškové metry rychle přibývají. Slunečné počasí se za Forest Campem mění v mlhu, v tom mechem porostlém lese to má super tajemnou atmosféru. V Badal Danda si vybíráme tea house podle cedule lákající na nejlepší dal bhát široko daleko a děláme dobře, vážně jsme lepší nikde nejedli. V pokojíku v noci regulérně mrzne, nechápem, jak můžou vedle ještě šu… no nic. Probouzíme se do krásného rána s neskutečnými výhledy. Včera jsme dorazili v mlze a neviděli nic, o to víc nám to ráno vzalo dech. Jsme rádi, že jsme včera pokračovali až sem nad hranici lesa a nezapíchli to už v Low Campu.
Landruk večer
Landruk ráno
Lesík
Low Camp
Den šestý jsme si jen užívali tu horskou nádheru. Dorazili jsme do High Campu, kde také bohužel cesta končila. Resp. jsme se dál brodili už jen po kolena ve sněhu a vylezli až na vyhlídku nad High Camp, cca 3700 m n.m., celý tenhle kratičký úsek tam a zpátky nám zabral víc jak dvě hodiny a ubral dobrých pár sil. Dál už to prostě nebylo prošlapané a tedy nereálné se dostat za den až do Base Campu a zpátky. Nevadí, výhledy už tam nemohly být o moc lepší. Obědváme v High Campu, trochu se vzpamatujeme a zahajujeme sestup. Dnešní, poslední noc v horách nás čeká již v Low Campu. Tam zvažujeme možnosti zakončení celého treku a volíme Siding, ze kterého by údajně měl jet autobus do Pokhary - podle kluka, co nás ubytoval, kolem desáté.
Nařizujeme tedy budíka na 6:30, ať máme rezervu. Za dvě hodiny bychom měli být dole. To sice vychází akorát a lehce po deváté už jsme u prvních domků ve vsi, ale dozvídáme se, že ten bus jezdí jaksi dřív. Nevadí, čekáme, jestli ještě někdo dorazí a platíme si džíp. Nakonec jedeme čtyři a jízda dolů je ještě děsivější, než když jsme se trmáceli busem po rozbahněné cestě z Pokhary do hor. Nicméně odpoledne šťastně dorážíme do města. Jdeme se ubytovat, osprchovat a projít kolem jezera.
Badal Danda, svítá
Machhapuchhre
Badal Danda z vršku
Do High Campu
High Camp
Následující den se vracíme busem do hlavního města, kde nás okamžitě po výstupu vítá pěkně hutný smog, a tak se ještě cestou na hotel zásobujeme rouškama. Odpoledne a celý další den si užíváme městské turistiky, Káthmándú je moc příjemné a my jen doufáme, že příště ho zastihneme bez toho šíleného smogu. Tak zase brzy na viděnou!
Jak se ti cestopis líbil?
Gabe procestovala 50 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 7 lety a napsala pro tebe 3 úžasné cestopisy.
Zobrazit profil5 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Himaláj je mým snem. Když děláte trek kolem nějaké hory nebo do base campu, tak stačí jen povolení? Chci se zeptat jestli je možné jít bez průvodce?
Na treky průvodce není nutný, je možné jít bez něj. I bez nosiče.
Díky za info.
Na některé treky v Nepálu je průvodce povinný, ale na ty nejpopulárnější ne.
V Nepalu jsme byli na treku dva krat, Mustang trekt, ktery se musi jit s pruvodcem a protoze jsme s nimi byli mic spokojeni sli jsme s nim i na ABC trek kde pruvodce byt nemusi. Hodne pomohl s oraganizaci , je lepsi jit nalehko a take byl clovek ve vestim kontaktu z mustnimi, hidne jsme si povidali a povazujeme nyni Agastu za naseho kamarada. V Nepalu je tezka situace, kvuli covidu nemaji dva roky zadnou praci, tuto jarni sezonu se Nepal uz otevrel tak doufaji ze budou mit turisty. Pisu kontakt pokud nekdo mel o pruvodce zajem- agasta_mukhiya@hotmail.com