Lepší dovolenou asi nenajdete. Francouzská Polynésie je jako ze snu
Francouzká Polynésie- prostě WOW
Cestopis z roku 2022 napsala Viera Lapáčková
Francouzská Polynésie představuje pro většinu cestovatelů a vyznavačů exotických dovolených jakýsi vrchol na pomyslném žebříčku těch „nej“ míst. Už jen vyslovení názvů ostrovů Tahiti nebo Bora Bora dokáže zvýšit srdeční tep nejednoho světoběžníka.
Laguny s 50 odstíny modré jsou zárukou pro romantickou dovolenou. 118 ostrovů Francouzské Polynésie je rozeseto do 5 souostroví na ploše velké jako Evropa a jsou zárukou rajských pláží, nádherné přírody s vůní květů t i podmořského ráje, kde můžete pozorovat rejnoky a delfíny v křišťálově čistém tyrkysovém moři. Francouzská Polynésie je opravdový ráj na zemi.
O takové destinaci sní asi každý. A protože Avetour nabízí 6 krásných ostrovů ve Fr. Polynésii za sice vysokou cenu, ale jak někdy říkám, raději nebudu jíst, protože cestování je prostě droga. Tento zájezd jsem si nadělila v Ježíšku 2021. A to jsem nevěděla, co mne tam čeká.
Nejhorší byla asi cesta. Čistý let čítal 22 hodin, s přestupy něco kolem 30. Dalo se přežít. Po přistání na Tahity, nás čekal Jirka Kouba, nejlepší průvodce, klučina, jakého jsem kdy na svých cestách potkala. Hlavním městem a vstupní branou do Francouzské Polynésie je Papeete. Každý název má nějaký význam, tento mi rozhodně připadá zajímavý: „nésti vodu z potoka v proutěných koších“.
Jirka nám po příletu poradil koupit si místní datovou SIM hned na letišti. Nebyla levná (11 GB za cca 40 EUR). Nakonec jsem zjistila, že by byla stačila menší, ale no. Tak jsem SIM se zbylými GB věnovala poslední den při odletu domů na letišti mladé rodině s malými dětmi. Udělala jsem jim radost a já měla dobrý skutek. Nebyla jsem ale odkázaná na pomalou wifinu na hotelech a pak, mohla jsem domů volat kdykoliv. Třeba i z lodě, když jsem chtěla ty wow zážitky sdílet s domovem.
Po snídani, kterou jsme si mohli koupit v místní sámošce, následoval přesun na ostrov Moorea. Netušila jsem, že oproti přesunům v jiných destinacích, tady nejezdí mezi ostrovy dopravní lodě a čluny, ale mezi ostrovy jsou přelety, i když třeba jenom 7 min. Jediný ostrov, kam se lze dostat i lodí je Moorea. Každý návštěvník FP má možnost koupit si Tahity Air Pass, který stojí cca 10 tis. Kč, podle toho, kolik ostrovů chcete navštívit. Kontroly váhy zavazadel a tekutin se dělají jenom při prvním odletu. Pak už ne. Při prvním přeletu jsem pochopila proč. Pohled z letadla na atoly, kterým se tady říká motu. Motu je to prstenec ostrovů kolem hlavního ostrova. Některé jsou obydlené, na některých jsou resorty, některé slouží místním jako víkendové povyražení, na některé zase místní vozí turisty za dobrodružství. Pohled z letadla na motu je úchvatný a nezapomenutelný. Prostě další zážitek z FP navíc. Wow!
Na každém ostrově je spousta takzvaných Marae. Jsou to posvátná místa, která sloužila k náboženským a společenským obřadům. V těchto místech převládá „duchovno“ a já se v duchu přenesla o několik stovek let do minulosti a představila si obřady, které zde probíhaly. Pak připluli „objevitelé“ a za nimi misionáři, kteří „dobrým slovem“ obraceli místní obyvatelstvo na křesťanskou víru. Asi se jim to povedlo, protože ve FP je hodně kostelů.
Všechny ostrovy jsou krásné, každý trochu jinak. Cestou na vyhlídky do kopců jsme viděli různé ovoce, které tady roste asi jako u nás jablka kolem silnice. Třeba u nás málo známe ovoce noni, ze kterého se dělají džusy pomáhající imunitě a všemu, dokonce snad i při onko problémech a které se u nás prodávají za vysoké ceny. Ze stromů jsme si měli možnost ochutnat karamboly, manga rostly na každém kroku. Vyhlídky na moře oseté vodními bungalovy byly úchvatné. Těžko se popisuje něco, co si člověk neuměl do té doby představit a najednou wow. Každý z ostrovů má své nepředstavitelné kouzlo, na každém bylo něco, co nás „šokovalo“ (myslím v dobrém). Jedna z mála věcí, které bych „zavedla“ u nás jsou hotové jídla v místních sámoškách, které bych přirovnala k našim hypermarketům. Výběr z cca 15-20 druhů, smažené kuřecí kousky, guláše s těstovinou nebo rýží, pečené klobásky, prostě každý si mohl vybrat, co chtěl. A to vše teplé, u pokladny se dal koupit i jednorázový příbor, takže nebyl problém čím to sníst. Ale hlavně, na místní poměry hodně levné. No jo, možná „časem“.
Navštívili jsme farmu, kde se chovají perlorodky na známě „černé“ tahitské perly, kterých je tady všude docela hodně. Tady jsme se dověděli, že černé perly nejsou vlastně černé, ale mají asi 20 odstínů od růžové, přes modrou, zelenou, různé velikosti A ani s cenou to není tak hrozné. Jedna z nás dostala od manžela perlové náušnice v bílém zlatě za 200 EUR, což je cca 5 tis.Kč. U nás by jenom jedna perla vyšla na cca 15 tis.Kč Takže když si uděláte radost a koupíte památku z perel, hned máte částečně dovolenou vrácenou. A certifikát o pravosti vám dají všude tam, kde si je můžete koupit. Prodávají se všude (i v tržnici v Papeete) a o pravosti prostě nepochybujte. Tam se bižuterie neprodává.
Zajímavá byla i návštěva zahrady, kde se pěstuje vanilka. Ne každý ví, jak vypadá nebo jak se pěstuje. Tam si holky kupovali lusky i extrat. V porovnaní s cenami na Seychelách to bylo hodně drahé.
Ale to nejlepší nás teprve čekalo. Bora Bora. Po příletu jsme přestoupili na loď, která nás vezla k „hlavnímu“ ostrovu. Nevěřila jsem, že moře může mít opravdu 50 odstínů tyrkysové, jak je psáno v upoutávkách na FP. Tady prostě mělo. Další wow. Nezapomenu na výlet k motu (ostrůvku v korálovém prstenci). Cestou jsme se zastavovali na otevřeném moři a koupali se se žraloky. Bylo jich tam odhadem 7, ale byla to neuvěřitelná nádhera. Plavali mezi „kopajícími“ šnorchlisty přede mnou a mým fotoaparátem, jako manekýni. A já cvakala a cvakala. Úžasný zážitek. Doma se mně pak ptali, zda jsem se nebála. Tak, žraloci byli cca 1,2-1,50 veliký (a já jsem větší) a kdyby to bylo nebezpečné, tak by nás tam naši průvodci asi nebrali.
Pak jsme lodí zastavili někde v moři, kde nám naši kapitáni přilákali pár rejnoků, kterého si každý chtěl políbit. A já si říkala „chudák rejnok“. Největší zážitek na mne ještě čekal na motu, kde jsme obědvali. Seděli jsme za jídelními stoly ve vodě jako v akváriu a kde se vzal…prostě připlul z moře veliký rejnok a chtěl pohladit. A já hladila a mazlila se s ním. A to bylo něcinko. Wow.
Líbilo se mi, že kolem hotelu, kde jsme bydleli, se snaží „oživit“ korály. Proto do „mělkého“ moře instalovali kovové konstrukce a nasadili korály. Tak vznikla korálová zahrada s neuvěřitelným množstvím ryb, které vám žerou z ruky a překrásných barevných korálů.
Naše putování pokračovalo krátkým pobytem na ostrůvku Maupiti. Cestou lodí jsme „potkávali“ rejnoky. Pohodový ostrov, kde si lze vychutnat klid a pohodu. Prostě opravdovou Francouzkou Polynésii. Tady v místním kostelíku jsme se zúčastnili mše za zdraví místního obyvatele. Pánové hráli na kytary, všichni zpívali. Tak úchvatně zpívající sbory člověk zažije jenom v těchto „končinách“. Další wow.
Poslední zastávkou bylo Tahiti. Ano, když jsem jela do Polynésie, někteří chytrolíni se mne ptali, zda tam jedu autobusem nebo letadlem (haha). Prostě pro někoho co je francouzské, je v dosahu. FP se prezentuje hlavně ostrovy Tahity a Bora Bora. Na Tahiti nehledejte hezké pláže, i když sem jezdí spousta turistů, asi proto, že je zde velké mezinárodní letiště. Navštívili jsme místní marea se sochami podobnými na Velikonočních ostrovech. Tady jsme byli „jenom“ 3 noci, což dostatečně postačovalo.
Mahu – wikipedie v tomto odkazuje na to, že jsou to lidé třetího pohlaví s tradičními duchovními a sociálními rolemi. Nám průvodce říkal, že na toto životní poslání jsou malí kluci připravováni od malička, jsou oblékaní do holčičích šatiček a v dospělosti pracují „jako ženy“ v restauracích, v hotelech, v cestovním ruchu. Ale hlavně, jsou velice vážení a uznávaní. My Češi jsme velice k tomu tolerantní, asi jako Polynésané, proto nám to …prostě jsme se nad tím ani trochu nepodivovali. 19 dnů uteklo neuvěřitelně rychle a mne zůstali jenom vzpomínky, na které se prostě nedá zapomenout.
Přelet na ostrov
Po výstupu na horu na Maupiti
pohledy z letadla byly wow
Marea na Huahine
V kostele na Maupiti
Jak se ti cestopis líbil?
Viera Lapáčková procestovala 27 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 6 lety a napsala pro tebe 6 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil11 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Děkuji za poutavý cestopis. Je jich opravdu málo a každá informace z těchto končin je cenná. Váš je tady ten třetí (můj je ten druhy :-) ). V tom Vašem jsem našel zase nové informace, které jsem nevěděl. Letos letíme podruhé a chceme dát víc času Tahiti, které se mi líbilo nejvíce (jsem více na tu přírodu, vodopády a hory). Poprvé poletíme i na Maupiti. Jak se Vám líbil tento zapomenutý ostrov? P.S.: ti rejnoci jsou opravdu jako pejsci, kdo nezažije, tak nepochopí :-D
Souhlasím, rejnoci jsou boží! Taky plánuji se tam jednou znovu vrátit.
My jsme byli na Tahiti, Huahine, Raiatea, Tahaa, Bora Bora, Morea.
Nejlepší dovolená v životě!
Dovolená ve FP je prostě "třešínka" na cestovatelském řebříčku. Když to tak srovnávám, tak se mi už nikam ani moc nechce, protože nic hezčího neuvidím a pořád budu to moře s 50 odstíny tyrkysové na Bora Bora srovnávat. Jsou ale krásné destinace, které stojí za to vidět a navštívit. Doporučují Filipíny. Ještě "panenské" bez množství turistů.
A teď si spočítejte, kolik byste ušetřila, kdybyste si to zařídila po svém. Četl jsem pár dalších cestopisů (CZ, DE) a za stejnou/podobnou cenu měli dotyční o dost více muziky :) Ale já vím, bylo to bez Jirky.
@martin-K Je to jen o komfortu a zkušenostech. Mě to dalo celkem hodně práce vše poskládat, aby ta cesta byla pro "smrtelníka" reálná. (letenky, ubytka, autopujčovna, stravování, přelety, itinerář, trasy výletů). Dlouho jsem to viděl jako neřešitelný problém (nejen finančně). Pak jsem se do toho pustil, pracoval na tom opravdu dlouho a nakonec z toho bylo úžasných 14 dní (San Francisco, Tahiti, Moorea, Bora Bora) za celkem 85tis na hlavu se vším všudy viz. můj cestopis tady (ubytování byla podobná jako nabízí cestovka, v jednom případě stejné). Pokud tomu nedáte dostatek času, tak to bude buď dost nekomfortní, náročný výlet, nebo hodně drahá sranda. Není to jako koupit letenky do JV Asie, sednout na letadlo a neřešit... :-) Ale to je jenom má zkušenost. P.S. v červenci jedeme znovu a snad i "lépe" :-)
Asi půjdu proti proudu, ale mě FP tolik neoslovila a rozhodně nemám potřebu se tam někdy vracet. Zařizovali jsme si vše sami a dostali se na hodně rozumnou cenu (letenka za 24k), viděli zajímavá místa, ale že bych z toho byl paf a měl zážitek na celý život, to fakt ne. Jsou mnohem zajímavější destinace a místa, kam bych se chtěl podívat. Pro mě byla Polynésie vždy v žebříčku TOP destinací, ale očekávaní bohužel nenaplnila. Výlet katamaránem na Tetiaroa byl pěkný, ale představa, že jsem tam se samými Čechy mne naprosto děsí.
Barney1987: ano, právě o tom píšu. Tvůj cestopis byl skvělý. A teď to srovnání - paní to měla výrazně dražší. A ještě ve skupině, kdy se podřizuješ programu a ostatním (chápu, že to někomu a někde vyhovuje, ale zrovna v případě Tahiti a Bora Bora bych určitě volil individuální cestu) Viz příspěvek kolegy floodland :)
Víte, dělávám zájezdy do exotiky pro přátelé, a někdy nás cestuje i 18 (takto jsem připravovala všechny cesty do Asie). Takže vím, co je to mít na starosti skupinu, provádět jí a starat se o ní. Já si chtěla tento zájezd prostě užít. A průvodce Jirka, byl znalý všech památek, ukázal nám vše, co by mne, kdybych byla na tomto místě sama, nenapadlo, nebo bych to musela hledat v průvodcích. Prostě byla jsem ráda, že se o mne/prostě skupinu někdo stará. Za každý komfort se platí a mne těch peněz není líto. Jsou lidé, kteří si potrpí na 7* hotely a resorty, já jsem si užila každou informaci, kterou jsem si nemusela přečíst, ale stačilo poslouchat. Každý to má jinak "nastavené".
Každý to má jinak a tak je to v pořádku. Pro mne jsou zase nejkrásnější zážitky takové, které se za peníze nekoupím.
Já se nemohu zbavit pocitu, že v Egyptě je ten poměr cena/výkon příznivější.
To bezesporu. Stejně jako Dacia Duster má super poměr cena/výkon. Rolls-Royce Cullinan je také předražený. Ale srovnávat to s Dacii nelze. S tím Egyptem a Polynésií je to podobné.