Madeira a Porto Santo - dva naprosto odlišné ostrovy
Madeira za 14 dní s vlastním autem a jednodenní úprk za bílou pláží na Porto Santo.
Cestopis z roku 2019 napsal Kuba Humlíček
Madeira je živý, zelený ostrov v Atlantiku, spadající pod Portugalsko. Je to ideální místo pro aktivní nebo poznávací dovolenou, na druhou stranu pro čistě válecí typy to asi není úplně ono. Voda mívá v létě kolem 23 stupňů, takže na smočení za slunečného odpoledne super, ale na válení se celý den ne. Přírodní pláže jsou kombinací kamenů a černého sopečného písku. Nicméně na ostrově jsou 2 pláže s dovezeným bílým pískem ze severní Afriky. Jedna z nich je v Calhetě a druhá v bývalém hlavním městě Machicu. Místní lidé bývají velice milí a vstřícní, dokonce většina mluví anglicky až na výjimky. Pokud, ale mluvíte španělsky, domluvíte se bez problému. Nikde jsme se nesetkali s kriminalitou. Myslím si, že je zde kriminalita stejná, spíše menší než u nás.
1.den - Seznámení se s Madeirou
Odpoledne odlétáme z Prahy s ČSA/Smartwings. Chtěl jsem raději koupit letenku od TAP, ale bohužel cena vycházela vyšší. Během skoro 4hodinového letu na palubě dostáváme 2 dcl vody. Servis tradičně nic moc, ale dostačující. Po příletu jdeme k přepážce autopůjčovny. Usměvavý Portugalec se s námi ochotně baví, o tom jak se máme, po té nám nenápadně podsouvá, že do hor je naše auto nedostačující a nabízí nám přátelskou nabídku lepšího auta, které vychází o pouhých 60 euro na den víc. Zviklat jsme se nenechali a z letiště odjíždíme v naší nablýskané 108 s objemem motoru 0.9. Autíčko nás překvapilo. Dostalo se všude po ostrově, bez problémů. Vyjelo i na 3. nejvyšší vrchol Madeiry Pico do Arieiro (1818 m.n.m.). Využili jsme půjčovnu Europcar, které byla naprosto v pořádku, můžu doporučit. Nafta i benzín stojí podobně jako u nás. Podél jihovýchodního pobřeží ostrova vede čtyřproudová Via Rapida, něco jako silnice pro motorová vozidla. Dále podél skoro celého pobřeží vedou silnice ve velmi dobrém stavu a jedna skrz hory tunelem mezi Ribeira Brava a Sao Vicente. Ostatní cesty někdy za moc nestojí. Apartmán máme v Sao Vicente, respektive bydlíme v kopcích nad ním. Místo naprostého klidu. Většina turistů zůstává kolem Funchalu. Pan domácí nám při check-inu vykládá o historii ostrova. Máme celý domek pro sebe za cenu, která vychází asi 300 czk za osobu na noc. Dole u oceánu je výborné pekařství, kde vždy mají místní pochoutku Pastel de Nata. Je to košíček z listového těsta plněný krémem. Rozhodně doporučuji, jedl jsem ho každý den.
2. den - Nejvyšší útes ostrova, nejznámější pláž ostrova a to nejlepší z Funchalu - dnes samé nej
Další den ráno vyrážíme k útesu Cabo Girao. Nachází se nedaleko Camara de Lobos. Útes je vysoký 580 m. n. m. Takže je odtud nádherný výhled směrem k Funchalu a v oceánu můžete zahlédnout Ilhas Desertas, neobydlené ostrovy patřící k Madeiře. Na druhé vyhlídce, kde na rozdíl od té první nikdo není, protože asi není v průvodcích, potkávám místního, který nám radí co vše zde vidět a kde jíst. Pokračujeme úzkou, točitou cestou na Via Rapidu, z které hned zase sjíždíme. Parkujeme u asi nejznámější místní pláže Formosa. Ve všední dny tu je opravdu málo lidí, o víkendu trochu více, ale pořad určitě ne moc. Pláž je kamenitá, při vstupu do vody s černým pískem. Někdy tu můžou být docela vlny. Jsou zde sprchy ze sladkou vodou zdarma a parkování také. Jednou jsme zde potkali chlápka, který se snažil ukazovat nám při parkování a pak chtěl peníze, ale stačí ho prostě ignorovat. Vzhůru do Funchalu! Parkování v centru Funchalu lze u hlavního autobusového nádraží a u muzea CR7. Pokud se vám nechce platit nějaký to éčko, zkrátka si vyberte městskou ulici, která vede, od centra a po jízdě třeba 800 m místo najdete a zde už zdarma. Zona Velha je nejstarší část Funchalu. Je zde mnoho obchůdků a restaurací. Místní nám řekli, že zde žije Venezuelská komunita a měli pravdu, po chvíli narážíme na bar Caracas. V Mercado dos Lavradores nám hned při vchodu prodejci dávají nám hřbet ruky ochutnat jednotlivé druhy marakuji. Nějaké si koupíme a odcházíme z nejstaršího trhu ve městě. Kousek odtud zkouším místní chleba bolo do caco zapečený se slaninou a česnekem. Za mě, velice chutné dělali jsme si to pak i na apartmánu. Pokračujeme kolem katedrály Sé až k Jardim Municipal. Zpátky se vracíme podél oceánu. Promenáda je zdobena zelení. U autobusového nádraží začíná kabinka k botanické zahradě nad Funchalem. Tam jsme se nepodívali, protože z našeho pohledu je celý ostrov jedna velká botanická zahrada. Večer si ještě prohlížíme městečko Ponta Delgada, které se nachází na severním pobřeží. Severní pobřeží je více skalnaté než jižní. Méně ke koupání, více na koukání. Pláže, které jsou vhodné pro koupání jsou na severním pobřeží v Seixalu a Porto da Cruz. Navzdory drsnějšímu pobřeží, byla pláž nedaleko Porto da Cruz pro mě tou nejlepší z celé Madeiry.
3. den - Kontrast Madeiry a vyhlídka na nejvyšší vrcholy
Další bod našeho programu byl výběžek Sao Lourenco. Projeli jsme celou Via Rapidu, až za Machico, k přístavu Canical. Většina věcí, které se dováží na Madeiru, putují do Canicalu. Přístav objíždíme a po pár kilometrech cesta končí. Na prostorném parkovišti necháváme auto zdarma jako skoro všude na Madeiře, kromě center měst. Vyrážíme na nejvýchodnější výběžek ostrova, který je na rozdíl od zbytku ostrova velmi vyprahlý. Opravdu si vezměte dost vody, pokud bude svítit slunce, budete mít zcela jistě žízeň. Procházka až na závěrečnou vyhlídku a zpátky zabere kolem 2,5 h. Během cesty máte možnost sledovat rozdíl mezi jižní stranou, která pozvolně klesá k vodě a naopak severní stranou, která prudce padá přímo do oceánu. Po neúprosném horku se přesouváme do Machica. Jedná se o nejstarší město na ostrově. Poprvé se zde vylodili Portugalci r. 1419, proto bylo Machico dlouho hlavním městem Madeiry. Mimo jiné se zde nachází pláž s bílým pískem dovezeným z Maroka. Kvůli tomu bývá pláž často plná. Do Sao Vicente se vracíme severní cestou, která je samozřejmě horší kvalitou silnic o poznání pomalejší. Na druhou stranu vidíte místa bez turistů, jak vypadají a fungují a také výhledy stojí za to. U Faialu uhýbáme do hor. Velmi točitá cesta nás dovede ke pstruží farmě Ribeiro Frio, odkud se vydáváme na procházku kolem naší první levády. Levády byli na ostrově vybudovány, aby přiváděli vodu z vlhčího severozápadu na sušší jihovýchod. Po chvíli docházíme k vyhlídce Balcoes, odtud je za dobré viditelnosti krásný výhled na Pico do Arieiro, Pico das Torres a Pico Ruivo, tři nejvyšší vrcholy ostrova. Vracíme se do Ribeiro Frio a vyrážíme naším malým peugeotkem zpátky.
4. den - Vodopády v živoucí přírodě
Ráno stoupáme naším malým autíčkem do sedla Boca da Encumeada a dále pokračujeme západním směrem po náhorní plošině Paul da Serra. Parkujeme na parkovišti nad osadou Rabacal. Vydáváme se podél levády Alecrim, kam moc lidí nemíří, protože většina se vydává přímo k vodopádu Rico nebo 25 fontes. Nikoho nepotkáváme, až na konci levády u stejnojmenného vodopádu svačí několik lidí. Vracíme se o pár stovek metrů zpět a odbočujeme dolů. Nějakou dobu klesáme a začíná se před námi objevovat vodopád Risco, když k němu dorazíme, je tady relativně dost lidí, ale vodopád moc pěkný. Následně se vracíme kolem osady Rabacal nahoru k našemu autu. Ušli jsme 9 km a trvalo to asi 2h30min. Sjíždíme dolů do Calhety. Podél cesty jsou značky 32% klesání. Dole může být klidně pocitová teplota i o 10 stupňů vyšší. Zbytek dne trávíme na bílé pláži v Calhetě.
5. den - Neuvěřitelně dlouhé tunely a srdce zeleného ostrova
Zatím zůstáváme v Sao Vicente. Dojedeme nejvýš, co to jde k začátku levády Faja do Rodrigues. Tato leváda není příliš známá, proto jsme tu moc lidí nepotkali. Nádherná cesta plná kapradí, mechu a vodopádů padajících přes cestu. Jsou zde také 3 tunely, které jsou pěkně dlouhé, jeden z nich má skoro kilometr, takže pokud vám vadí jít lehce přikrčený na 20 cm široké cestě vedle levády, nechoďte sem. Ne, že by světlo z telefonu nebylo dostačující, ale mít sebou čelovku je mnohem příjemnější. Navzdory tunelům jsem konečným vodopádem levády a krásnou přírodou všude kolem, nebyl ani trochu zklamaný. Vracíme se zpět. Celkem to trvalo kolem 2 h. Odpoledne vyrážíme do Curral das Freiras, údolí jeptišek. Nádherné místo pouhých 20 min jízdy od Funchalu. Je to v podstatě uzavřené údolí ze všech stran horskými štíty, v srdci Madeiry. Dnes si dáváme jen kávu v jedné z panoramatických kaváren. Tentokrát bez výstupu se vracíme. Po cestě zpět se stavujeme na nákup v nákupním centru u městečka Serra de Agua blízko sportovního stadionu (Estadio de sportivo). Kromě Funchalu jsou to největší potraviny na ostrově, podle mého s nejlepšími cenami.
6. den - Nejlákavější trek
Za mě jedna z nejkrásnějších věcí, hřebenovka z Pico do Arieiro na Pico Ruivo. Je fajn vyrazit dříve, neznamená to v 6 ráno, ale myslím, že třeba v 8 je ideální. Pokud vyrazíte později, tak vám tento nádherný trek znechutí masový turismus v podobě autobusových zájezdů. Ráno je nádherná viditelnost, která je vykoupena relativně silným větrem. Později vítr ustupuje a je zase příjemná teplota na triko. Cesta je nádherná, někdy je hřeben velice úzký, ale cesta je vždy dobře zpevněná. Mezi Pico do Arieiro a Pico do Ruivo stojí 2. nejvyšší hora ostrova Pico das Torres. Bohužel na ní nelze vystoupit. Dříve ji bylo možné obejít z obou stran hřebene, ale před pár lety byla východní cesta kvůli bezpečnosti uzavřena. Stále nás odměňují nádherná panoramata na celý ostrov. Trek je vzdušnou čarou podstatně kratší, než v realitě, jelikož je to stále hodně nahoru nebo dolů. Taky se zde nachází pár tunelů. Těsně pod vrcholem je, dnes už uzavřená, Casa do Ruivo. Po chvíli jsme na vrcholu. Výhledy byly opravdu super. Už vidíme, jak některé zájezdy méně schopných turistů vystupují mnohem kratší, ale podstatně méně zajímavější cestou z Achada do Teixera. Při návratu potkáváme davy turistů, těžce se škrábající nahoru. Většina zájezdů když už začíná na Pico do Arieiro, tak končí na Achada do Teixera. Celkové převýšení činí 1000 m a 15 km. S užíváním si výhledů zabere kolem 5 h 30 min. S dobrým pocitem a krásnými fotkami končí náš den.
7. den - Průzkum severního pobřeží
Po včerejšku volíme relaxační program. Rozhodli jsme se prozkoumat severní pobřeží. Míříme do Santany. Po cestě se stavíme u vyhlídky Cabanas. Santana je barevné město, kde se často slaví místní svátky. Největším lákadlem jsou typické barevné domky, u kterých musí mít fotku snad každý turista, který byl na Madeiře. Z města míříme do hor. Auto necháme na parkovišti Pico das Pedras a jdeme podél levády ke Casa das Queimadas. Na toto místo je také možné se dostat autem a je to výchozí bod pro trek do Caldeirao Verde a Caldeirao Inferno, kam se vydáváme později. Po krátké procházce si vychutnáváme starou cestu podél pobřeží. Zkoušíme náhodnou hospůdku u cesty. Chceme ochutnat místní espetadas, což je hovězí, grilované maso napíchnuté na tyčce. Maso nám moc chutná a cena není nijak nesnesitelná, stálo 8 euro. Po dobrém obědě pokračujeme dál na západ až do Porto Moniz. Zajímají nás Piscinas Naturais. Jsou to napůl přírodně vytvořené bazény. Když v létě svítí slunce, bývá zde docela plno. Vstup činí 1,5 eura. Určitě zajímavé místo, které stojí za to vidět. Ve městě je také akvárium. Večer sledujeme, jak na proti přístavu oceán bije do skalních výběžku.
8. den - Tři cesty na Pico Ruivo
Ráno stoupáme do sedla Boca da Encumeada. Vítr foukal docela solidně. Stoupáme cestou Vereda da Encumeada po hřebeni, který odděluje severní a jižní část ostrova. Cesta je docela zarostlá a stejně tak okolí. Jelikož tato cesta není, tak známá a možná ani zas tak zajímavá, není tu nikdo a to se nám líbí. Pokud je dobrá viditelnost můžete sledovat na jižní straně hluboké údolí Serra de Agua, které ústí k oceánu u města Ribeira Brava a na druhé straně o něco zelenější Sao Vicente. Nám počasí příliš nepřálo, proto docházíme jen na Pico da Encumeada a vyrážíme zpět. Procházka nám zabrala asi 1 h. Tato cesta nemusí sloužit jen ke krátké procházce, protože je to nejdelší hřebenovka jak se dostat na Pico Ruivo, nejvyšší bod ostrova. Pico Ruivo se rozbíhá do třech hřebenů, takže na něj vedou tři trasy, ta nejkratší z Achada do Teixera, po té asi ta nejzajímavější z Pico do Arieiro a nejdelší z Boca da Encumead přes Pico do Jorge. Tato cesta vyžaduje jistý fyzický fond. Odpoledne jsme se přesunuli do prosluněného Funchalu. Objevujeme centrum hlavního města a zařizujeme lístky na zítřejší trajekt na ostrov Porto Santo. Den jsme zakončili na Praia Formosa.
9. den - Písčitý ostrov kousek od Madeiry
Na ostrov Porto Santo se můžete dostat dvěma způsoby. První možností je trajekt z Funchalu. Plavba trvá 2 h 15 min a vychází na přibližně 1500 czk na dospělého za zpáteční lístek. V létě trajekt odplouvá 7 hodina ráno z Funchalu a v 7 hodin večer z Porto Santo. Trajekt je relativně velký. Máte možnost sedět venku i vevnitř a na palubě můžete využít bar nebo restauraci. Druhou možností je zakoupit si letenku za přibližně 2500 czk, i přes to, jak je Porto Santo malý ostrov. Ve 20. století zde bylo vybudováno vojenské letiště, které se později změnilo v dopravní. V přístavu na Porto Santo už jsou připraveny taxíky a autobus, který jezdí do hlavního města, Vila Baleira, které je vzdáleno asi 2 km. Na lístky na autobus je fronta dlouhá jak týden. My využíváme nejvíce low-cost možnost a jdeme po chodníku asi 500 m přístavem a dále už po známé bílé pláži, která se táhne kolem Vila Baleira a dál. Pláž může být dlouhá až 8 km. Je zde nádherný bílý písek. Voda asi stejně teplá jako na Madeiře. Vstup do vody i dno je písčité, takže nepočítejte s korály nebo nějakým podvodním životem. Je to místo určené čistě k relaxaci. Celý den tady uteče jako voda. Je zde vysoké betonové molo, ze kterého si můžete skočit z pár metrů přímo do vody. Vila Baleira je malé městečko, kde najdete supermarket, restaurace, či kavárny. Pokud budete na ostrově trávit více dní, ubytování tady není nijak zvlášť drahé a je tu možnost půjčit si auto nebo skútr. S tím jak je ostrov malý si myslím, že skútr je absolutně dostačující. Večer jdeme zpátky do přístavu a do Funchalu se vracíme stejně, jako jsme odjížděli, za tmy. Je hezká změna vidět Funchal osvětlený. Porto Santo je krásný ostrov, který podle mě stojí za to vidět, ale jelikož nejsem válecí typ, vydržel bych zde maximálně tři dny.
10. den - Poslední vodopád u Rabacalu
Další den vyrážíme již po 2. na parkoviště nad osadou Rabacal. Dnes máme v plánu vodopád 25 fontes. Do Rabacalu je možné se dostat autobusem. Jinak cesta dolů zabere kolem 20 min nahoru kolem 30 min. V Rabacalu je kavárna s domácími zákusky a venku se stoly na piknik. Pokračujeme levádou Risco, která vede ke spodní části vodopádu Risco, ale pochvíli uhýbáme směrem na 25 fontes. Znovu platí, že pokud se chcete vyhnout skupinovým zájezdům, vyrazte dříve, jinak vás čeká neustálé vyhýbání a předcházení, pokud je to možné. Konečná část levády se chodí jedním směrem a od vodopádu se pak vracíte trochu jinou cestou. Vodopád opravdu stojí za to! Vlhkost ve vzduchu je neuvěřitelně vysoká. Po občerstvení se vracíme zpět. Od Rabacalu je to pro změnu do kopce. Trek vychází zhruba na 3 h. Když se vracíme do Sao Vicente přes sedlo Encumeada, znovu se bavíme, když vidíme, jak přijíždí turistické autobusy z Funchalu, plné často asiatů, kteří vyskáčou, aby udělali pár fotek a pak rychle zpátky do autobusu, protože venku fouká vítr. Zbytek dne trávíme relaxem na apartmánu.
11. den - Poznávání západního pobřeží od Ribeira Brava až do Sao Vicente
Dnes máme v plánu poznávací okruh okolo západní části Madeiry. Začínáme v Ribeira Brava. V centru městečka je pěkný kostel. Všude kolem jsou ještě zbytky barevné výzdoby z 1. 7. (Den Madeiry). Jsem rád, že jsme navštívili Madeiru v tomto období, barevná výzdoba měst je úchvatná. Na promenádě kolem oceánu jsou zbytky pevnosti a vedle ní zeleninový trh. Kousek od centra je malá plážička. Pokračujeme dál do Ponta do Sol. Sjíždíme a parkujeme až dole u vody. Městečko stojí v kopci. Podél nábřeží jsou různě barevné domy. Jdeme centrem vzhůru až na vyhlídku u kostela Sao Sebastiao. I přes nedoporučení místních jsme se rozhodli projet do Madalena do Mar přímo z centra po staré cestě. Nejprve nás čeká tunel, po výjezdu z něj už leží na cestě kusy ulámané skály a následně na cestu padají dva menší vodopády. Když pojedete opatrně myslím, že je to dobrá změna oproti moderním tunelům a mostům na nových cestách. V Madalena do Mar stavíme a děláme nějaké fotky. Je to prostě jen vesnička u moře. Další zastávku děláme v Calhetě. Trávíme nějaký čas na pláži a pozorujeme nechutně velký hotelový komplex postavený u vody. Pokračujeme do Jardim do Mar. Vesnice plná malých uliček, kde o turistu skoro nezavadíte. Když se propleteme cestičkami mezi domy až k oceánu, je to široká betonová cesta podél bariéry. Docházíme na konec a pozorujeme ostré útesy směrem k Paul do Mar. Vracíme se k autu, které máme na náměstíčku. Ještě před odjezdem, odpočíváme v kavárně s výhledem na oceán. Později se přesouváme do Paul do Mar. Je tady pěkný, malý přistav. Kolem přístavu jsou rybáři. Na jednom kameni je socha s názvem O Homen do Mar, muž moře. Vyrážíme dál. Stoupáme k Faja da Ovelha, kde se napojujeme na hlavní cestu. Najednou je úplná mlha a jak končí nová cesta, tak je tu zase hodně zatáček. Měli jsme v plánu se zastavit u Farol da Ponta do Pargo, ale za takové viditelnosti to nemá smysl. Je to nejzápadnější bod ostrova. Za dobré viditelnosti, je od majáku hezký výhled. Cesta nás vede do Porto Moniz, kde se dneska nestavíme, ale pokračujeme do vedlejší vesničky Ribeira da Janela. Kousek od hlavní cesty jsou skály vybíhající vysoko z oceánu. Myslím, že je to docela pěkné místo. Za zastávku stojí i vedlejší Seixal, kde sjíždíme úzkou uličkou, až dolů k vodě. Jsou zde přírodní, skalní bazénky, ale tím, že nejsou upravovány jako v Porto Moniz, tak bych nedoporučoval do nich lézt. Na druhou stranu, hned vedle je černá pláž s jemným pískem. Pokud se vám podaří, na severním, více deštivém pobřeží, zastihnout slunce, tak si myslím, že na pláži je dobré se zastavit. Tímto jsme ukončili náš den.
12. den - Ostrý výstup s nejlepšímy panoramaty
Dnešním cílem se stalo Pico Grande (1654 m.n.m.). Na vrchol vedou tři cesty. Jedna z Boca da Encumeada, druhá z Boca da Corrida a podle mě ta nejzajímavější, třetí z Faja Escura. Právě tuto cestu jsme zvolili my. Cesta je nejkratší, ale výrazně s největším převýšením. Přijíždíme do Curral das Freiras až do Faja Escura, kde u konečné zastávky autobusu necháváme auto. Nepočítejte s nějakým velkým parkovištěm nebo značením. Prostě zaparkujte, tak aby se tu mohl otočit autobus. Jediná značka je u autobusové zastávky, je na ní napsáno Pico Grande a ukazuje nahoru. Vyrážíme tedy mezi domy vzhůru. Po chvíli odbočujeme doprava na pěší cestu. Pěšinka se začíná kroutit. Časem ubývají stromy a rýsují se výhledy na protější hřeben, nejvyšší hřeben Madeiry (Pico Ruivo - Pico das Torres - Pico do Arieiro). Cesta je lehce zarostlá, ale jde to. V sedle Boca do Cerro se všechny cesty spojí a pokračují k vrcholu. Nejprve úseky jištěné řetězy, ale snadno zdolatelné i bez nich. Po té procházíme nízkými stromy, kterými je cesta zarostlá. Po asi 20 min se ocitáme pod vrcholem. Je to zaoblená skála, trčící ze zeleného kopce. Výstup je jen pár metrů. Jsou zde řetězy, které se hodí. Myslím, že lidé s menší jistotou kroku zde mohou mít problém. Nahoře je spoustu místa k posezení a občerstvení se skvělým výhledem. Nahoru nám to zabralo 2 h 15 min a převýšení bylo 1000 výškových metrů. Pokud rádi chodíte, tak tento vrchol rozhodně nesmíte vynechat! Cesta dolů trvá o něco méně. Dolu u autobusové zastávky je bar, kde mají dobrou kávu a nabízejí zde zase espetadas. Při cestě na apartmán se zastavujeme na Praia Formasa a vyplňuje zbytek dne.
13. den - Hluboké propasti a vysoké vodopády
Ráno vyrážíme přes Santanu ke Casas das Queimadas. Jsme tu asi v 8:30 a ještě tu nikdo není, za což jsme rádi. Vyrážíme směr Caldeirao Verde, v překladu zelený kotel. Za mě je to nejhezčí leváda z celé Madeiry. Příroda nádherná a cesta podél skály. Dorážíme ke Caldeirao Verde. Před námi je vysoký, úzký vodopád, který končí v jezírku. I když je pořád ráno, koupu se v jezírku a je to velice osvěžující. Voda je teplá asi jako jezera v Alpách. Po té pokračujeme ke Caldeirao Inferno, v překladu pekelný kotel. Cesta je užší a pod nohama máte podstatně větší propast, než před tím. Chce to jistotu kroku, ale stojí to za to. Po cestě uvidíte pozůstatky hornické šachty. Jsou tu slepé tunely a koleje. Rozhodně nevěřte cedulím, že zbývá 1,5 km, je to zhruba dvakrát tolik. Zase na nás čekají tunely s levádami a také most nad vodopádem. Zde to vypadá, že cesta končí, ale není tomu tak. Obcházíme betonový kvádr a pokračujeme dál ke konečnému Caldeirao Inferno. Někdo před námi tady zanechal malou sošku čerta z kamenů. Sledujeme lehce padající vodu podél skály a užíváme si ticho. Po cestě zpět začínáme potkávat, čím dál, tím více lidí. Ke konci už je to jen o trvalém vyhýbání, proto je znovu lepší vyrazit včas. Myslím si, že si to pak mnohem víc užijete. Po 20ti kilometrech a 6 hodinách chůze, jsme zpět. Pro mě to byl jeden z nejhezčích zážitků z Madeiry. Konec dne trávíme na pláži v Machicu.
14. den - Ostrovní slavnosti a nádherná pláž
Náš den začíná v Sao Jorge. Objíždíme vyhlídky, které jsou různě rozseté po městě. Mimo jiné se stavíme u Farol da Ponta de Sao Jorge. Vyhlídka u majáku je pěkná. Přesouváme se do Santany, kde dnes probíhají slavnosti. Kromě barevné výzdoby je zde provizorní muzeum o Madeiře, stánky s ovocem, alkoholem a grilovanými kuřaty. Do toho se na pódiu střídá jeden umělec, za druhým. Já oceňuji Madeirské pivo coral i když bych raději měl pít víno, to je pro Madeiru mnohem více typické. Ostrov je známý produkcí, především červeného vína. Když jsme ho pili, tak nám chutnalo, ale to ať každý posoudí sám. Později se přesouváme do Porto da Cruz, respektive zhruba o 2 km východněji. Je zde krásná pláž, která má za odlivu vstup do vody pouze s černým pískem. Jeli jsme se na slepo, protože nikde tato pláž není pořádně popsaná. Byli tady kromě nás jenom jedni lidé, takže spoustu prostoru. Pro mě to byla nejhezčí pláž z celé Madeiry. Po prosluněném dni se vracíme do Sao Vicente.
15. den - Přistávací dráha dlouhá jako fotbalové hřiště
A je tu poslední den. Naše loučení s tímto neuvěřitelně živým ostrovem. Kolem 10:00 máme check-out. Vyrážíme po Via Rapidě, směr letiště, která se nachází u Santa Cruz. Po cestě stavíme ještě u benzínky, aby byla nádrž plná. Auto bez problému vracíme. Letiště je velké asi jako budova hlavního nádraží v Praze. Jsme tu docela osamoceni, dokud nepřijíždí autobusy plné lidí, jelikož náš let je samozřejmě charter. Po odbavení a kontrolách sledujeme přistávající a odlétající letadla. Je to pěkný zážitek, být venku když je runway jen kousek od vás. Toto letiště je také známé svou relativně krátkou přistávací drahou a proto také složitým přistáváním. Runway je z části vytvořená uměle na betonových sloupech. K letadlu autobusem, rukávy tu nejsou. Při odletu solidně fouká. Vzlet je velmi rychlíý. Trochu to s námi hází, ale nic se neděje. Za 5 h jsme v Praze a náš výlet končí.
Až se situace zlepší, určitě vyrazte na Madeiru!
Cabo Girao, výhled směrem k Funchalu
Cabo Girao, o kousek níže
Barevný Funchal
V Sao Vincente roste všechno možné
Vyprahlé Sao Lourenco
Skalní věže kolem Sao Lourenco
Jak se ti cestopis líbil?
Kuba Humlíček procestoval 33 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Afriku. Na Cestujlevne.com se přidal před 4 lety a napsal pro tebe 2 úžasné cestopisy.
Zobrazit profil5 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Zavzpomínali jsme, jedna z našich prvních letních dovolených komplet na vlastní triko ... A určitě pojedeme znova.
A trošku specifickou a velmi zajímavou turistickou tvář Madeiry jsem tehdy sepsal tady:
https://snow.cz/clanek/4171-lyza...eire-1-dil
https://snow.cz/clanek/4172-lyza...eiry-2-dil
To sáňkováni muselo být super. My jsme se k němu nějak nedostali.
Vím, že nejsem typ, který by zvládl napsat román. Chtěl jsem jen sdělit své zážitky a třeba i někomu poradit. Nepíšu sloh k maturitě, píšu jak umím.
Rekl bych , ze je to napsano trosku moc monotone ,ze tomu chybi trosku stavy .clovek se pak zrtaci v tech nazvech mist , ale jinak fajn fotky
Na Madeire jsme byli dvakrat na Porto Santo jsme stravili 5 dnu ,ale uznavam ,ze by stacily 3 , navic jsme tam byli v dubnu a pro nekte jeste nezacala sezona ,alespon tedy ta plazova
Chteli jsme si na Porto Santo pujcit kola .ale za dve kola na 2 dny chteli 40 euro a za auto na 24 hodin 35 euro , takze jsme si pujcili auto jeden den v poledne a druhy den v poledne jsme ho vratili a zvladli Porto Santo za ty dva pul dny krizem krazem vic, nez za 2 dny na kole a pritom benzinu jsme moc neprojeli
Nektere veci pri jednodennim vyletu lodi se nedaji stihnout, coz je zase skoda
Jinak bych zminil jeste v cestopise trosku kulinarskou specialitu hlubinnou rybu espada , ktera se podava vsude na Madeire i na Porto Santo
Pro cestovatele jsou prospesne i dalsi informace ne jen trochu suchy popis mist a trasa
Jinak si nejsem jisty jestli letet na Madeiru Smartwingsem neni trosku kaskaderstvi -)
A az pujde cestovat mohu podat info o Mauritiu
Preju hezke postrehy a info s diskuzi na foru Cestuj levne
PS: Procetl jsem to jeste jednou, mozna to hodnotim prilis kriticky, ja s tech 59 navstivenych zemi nenapsal jeste ani jeden cestopis a vino na Madeire je opravdu hodne dobre a asi lepsi nez to pivo
Tak s tou Achadas da Cruz mas pravdu i jako milovnik lyzi a hor zvykly na kdejake lanovky ,jsem se trosku zarazil kdyz jsem videl tu kabinku a ten sesup dolu.. ale bylo to super
Sanky jsme za tu cenu vzdali ,,,