Cestopis

Malajsie ve 3 týdnech

9 destinací, 3 cesty autobusem, 6 letů, X tun nudlí a rýže, nespočet zážitků.
Avatar uživatele Ondřej Klubal
Cestopis z roku 2019 napsal Ondřej Klubal

Na úvod bych chtěl říct, že skoro polovinu z informací, které budu níže psát, najdete v knižním průvodci Lonely Planet - Malajsie, Singapur, Brunei, který nás vyšel na 600 Kč a po celou dobu byl cenným pomocníkem. Další užitečné info najdete přímo tady na webu. V tomto cestopisu popíšu spíše naše pocity během cesty a cestování den po dni, abyste měli přehled, co se dá stihnout za 3 týdny v Malajsii.

Plánování

Plánování před cestou začalo postupně asi půl roku předem, bez nějakého spěchu a pěkně v klidu. Letenky jsme koupili cca 4 měsíce před odletem na webu Regiojetu za 15000 Kč i s pojištěním storna cesty. Nechtěli jsme už dál čekat, jelikož jsme se báli, že ceny už budou jen růst. V průběhu doby do odletu ještě přišlo pár lákavých nabídek, ale žádná nebyla tak zázračná, aby stála za ty nervy. Nakonec se ukázalo, že letenka tvořila téměř polovinu celkových výdajů, které jsme vynaložili na dovolenou. Dále nás čekalo vyřízení očkování (bříšní tyfus, žloutenka typu A - dohromady za 2300 Kč, VZP ale přispívá značnou část, takže nakonec to vyšlo cca za 1000 Kč), mezinárodní řidičák (bez problému, na úřadě za poplatek pár korun), cestovní pojištění (žádnej nářez, možná jsme to podcenili, ale naštěstí jsme ho nepotřebovali ani jeden) a podobné formality.  No a teď už plán cesty.

Plán cesty: Let Praha - Doha - Penang → Langkawi → Kuala Lumpur → Taman Negara → Perhetian Islands → Kuala Terengganu → Pulau Kapas → Kota Bharu → Penang → Let Penang - Doha - Praha

Odlet a přílet do Penangu

Celé to začalo odletem z pražského letiště. Vybrali jsme si leteckou společnost Qatar Airways a udělali jsme dobře. Let byl bez zpoždění, letušky na palubě byly všechny vstřícné a servis byl perfektní. Večer se podávala zdarma plnohodnotná večeře, k níž bylo možné si vybrat jakýkoliv nápoj, i alko. Asi po 6 hodinách letu následovala 3hodinová přestávka v Dauhá v Kataru. Potom naskočit na další letadlo směr Penang, se kterým jsme úspěšně přistáli v půl 4 místního času, přičemž časový posun je tam 6 hodin. Z letiště jsme odjeli místním MHD busem Rapid Penang, který jezdí každou půlhodinu přímo do centra Georgetownu. Na MHD po Malajsii mimochodem doporučuju aplikaci Moovit, je v ní vše, co potřebujete, ale je namapována pouze ve velkých městech (jinde ani moc na MHD nenarazíte). Po hodině cesty jsme dorazili do centra Georgetownu na bus terminál Komtar, u kterého jsme si rovnou v obchodním domě zakoupili místní předplacenou SIM kartu za 34 MYR (ringgit, místní měna v přepočtu 1 MYR = 5,7 Kč), která obsahovala neomezené množství dat, žádné SMS ani volání, což ani v podstatě není třeba, vystačili jsme si s daty bohatě. Pokrytí místní sítě je v turistických oblastech většinou dostatečné. Když už jsme u placení v místní měně, je dobré zmínit, jak se vyplatí nakládat tady s penězi. Po celou dobu dovolené jsme většinou byli nuceni platit v hotovosti, na platební terminály jsme narazili jen na turniketech větších atrakcí a v obchodních centrech. Vyplatí se tedy vybrat si z místních bankomatů větší částku kvůli bankovním poplatkům a s tím pak pracovat. Co se týče karty, můžu doporučit kartu Twisto, která v době našeho pobytu nabízela ty nejlepší směnné kurzy s 2% cashbackem z každé platby. Čekala nás jen 1 noc v Penangu a další den přesun na Langkawi, ostrov, na který se lze dostat lodí za 70 MYR/osoba. Večer jsme využili k návštěvě místního nočního trhu, na který jsme se tak celou dobu těšili! A nezklamali jsme se. Místní jídlo je proslulé svou pestrostí, chutí i cenou. Člověk se tu v přepočtu za 100 Kč opravdu nacpe do syta. Časem jsme se naučili, že čím větší "špína" byla restaurace, tím lepší bylo jídlo. Obešli jsme si celý trh, vyzkoušeli místní klasiky a šli dospat, co jsme nestihli v letadle. Co se týče ubytování, všechno jsme našli na portálu booking.com. Ceny se lišily podle exkluzivity místa (pozor, exkluzivita se nerovná kvalita, jak jsme se přesvědčili), nejdráž nás to vyšlo na ostrovech Perhetian a Kapas (cca 1000 Kč/noc). Rezervaci jsme vytvářeli cca 2 měsíce předem a bylo znát, že jedeme v hlavní sezóně (červenec-srpen), jelikož velké množství hotelů bylo již vyprodaných, doporučujeme teda rezervovat dříve. Další den jsme vyrazili brzy ráno na největší buddhistický chrám v Malajsii, Kek lok si Temple. Jede tam z centra Georgetownu přímá linka cca 40 min. Chrám se otevírá v 8:30 ráno, vyplatí se být tam včas kvůli menšímu množství turistů. A vůbec, vyplatí se ho hlavně vidět, je to nádhera! Na 99% míst se dostanete bez poplatku a výhled na Georgetown je i přes mlhový opar dechberoucí. Po 3 hodinách procházení (je tam fakt hodně uliček) je čas jít na jídlo a jet směr přístav. V ulicích dole pod chrámem se táhnou řady stánků s jídlem, takže o oběd není nouze. Lístky na loď se dají nejspíš koupit i v přístavu, my je koupili den předem na bus terminálu. Následná cesta lodí trvá cca 3 hodiny, není to nijak extra příjemný zážitek, ale splní účel - dorazili jsme na Langkawi.

Výhled z Kek lok si temple na Georgetown
Výhled z Kek lok si temple na Georgetown

Langkawi

Z místního přístavu si bereme jedno z prvních taxi, na které narážíme, a jedeme za 30 MYR směr Cenang, na turistickou část ostrova. V tu dobu totiž ještě nevíme o službě jménem Grab (něco jako v Evropě Uber), která je značně levnější a pohodlnější. Stačí si stáhnout stejnojmennou appku, zadat trasu a počkat max 10 min, než někdo přijede. Po zbytek dovolené jsme Grab využívali často, je to pohodlný způsob dopravy po městě, který zamezí čekaní na MHD nebo dlouhodobou chůzi v příšerném horku. Ubytování na Langkawi bylo to nejhorší, co jsme z hlediska bydlení měli možnost zažít. Čekal nás hostel s pokojem bez klimatizace, malým prostorem, nedovíratelnými okny (zlatá moskytiéra) a nakonec společným záchodem a sprchou pro celý hostel. I přesto všechno se nakonec 3 noci daly přežít, přeci jen jsme tam jen v podstatě přespávali. Po dobu 2 dní jsme měli půjčený skútr dohromady za 50 MYR (je tam hodně půjčoven, všechno poměrně levné) a s tím jsme si projeli celý ostrov. První den nás čekal proslulý Sky bridge (jede tam nahoru lanovka za 50 MYR), Seven Wells vodopády (úplně zadarmo a super koupačka) a severovýchodní pobřeží ostrova s pláží, kterou jsme měli jen pro sebe, nádhera. Silnice tady jsou dobře udržované, natankovat plnou nádrž se dá za 5 MYR a vydrží celý den. Druhý den jsme si projeli západní část ostrova, hlavní zastávka pláž Tanjuh Rhu. Na této cestě už nás nečeká tolik super věcí, a proto klidným tempem projíždíme místní silnice přes hlavní město Kuah až zpátky domů. Poslední den si necháváme na blízkou pláž Cenang. Vedro je tu fakt hrozný, moře teplý jako kafe, takže to dáváme asi 2,5 hodiny, ale pak utíkáme na drink k místnímu resortu. V 15:00 si bereme Grab na místní letiště a v 17:00 odlet s místní aerolinkou AirAsia do Kuala Lumpur. Letenky jsme koupili online přes portál aerolinky, stály kolem 800 Kč/letenka.

Vodopády Seven Wells
Vodopády Seven Wells

Kuala Lumpur

Přílet do hlavního města Malajsie po necelé hodině letu byl bez problému. Na letišti převzít zavazadla a hurá na ubytko. Z letiště je více způsobů, jak se dostat do centra. Nejlevnějším a pohodlným způsobem je autobus. Za 7 MYR na osobu jezdí snad každou půlhodinu přímo na KL Sentral, hlavní vlakové a bus nádraží. Cesta trvá něco přes hodinu, takže do hotelu se dostáváme až někdy kolem půl 11 večer. Podařilo se nám ubytovat za rozumnou cenu přímo v Čínské čtvrti, takže v centru dění. Večer tedy není problém najít nějaký stánek na rohu, kde se dá dobře a levně najíst. Dostali jsme pokoj bez oken, takže ráno je trochu problém vstát, když má člověk v pokoji pravou půlnoc, z hotelu proto vyrážíme až kolem 10. hodiny. V plánu máme podívat se do Eco forest parku v centru města, pak pěšky dojít do KLCC parku, navštívit místní vyhlášené akvárium a na chvíli zastavit při pohledu na Petronas towers vysoké kolem půl kilometru, až z toho bolí za krkem. Všechna zmíněná místa jsou zdarma, kromě akvária, kde stojí vstup na místě 50 MYR na osobu, na internetu se dá zakoupit až o 15 MYR levněji. Po všech těchto lokalitách vyrážíme vlakem do botanické zahrady, kde si procházíme uličky obklopené pestrou flórou, a potom vyrážíme Grabem obhlédnout buddhistický chrám v KL jménem Thean Hou Temple. Je nádhernej, tohle fakt stojí za návštěvu (samozřejmě zdarma).  

Buddhistický chrám v KL
Buddhistický chrám v KL

Na večer se přesouváme zpět do centra a jdeme se podívat na místní náměstí Merdeka (Dataran Merdeka). Neuvěřitelný, že nechají tak velký kus zeleně uprostřed města bez jediné stavby, je to dechberoucí. Po chvíli oddechu se vrháme na poslední místo, Central Market. Pokud chcete někomu doma koupit suvenýr, tohle je to pravé místo. Tenhle den byl opravdu dlouhý, zažili jsme toho fakt hodně, ačkoliv jsme vyráželi relativně pozdě. Na pokoj to bereme přes jídlo a stánky s oblečením v China townu, kde se nám podařilo usmlouvat dva páry bot o polovinu levnější ve srovnání s původní nabídkou. Takže smlouvání se tady občas vyplatí. Další den to se vstáváním není o nic lepší, takže plán dostat se na Batu Caves co nejdřív, abychom se vyhnuli davům turistů nevyšel. K těmto slavným jeskyní jezdí vlak každou hodinu, který jede nějakých 40 min a stojí 2-3 MYR na osobu. v 11 hodin je tu už spoustu lidí, ale i přesto tohle místo neztrácí svůj šmrnc. Každý schod směrem do hlavní jeskyně hraje jinou barvou a na dálku to působí opravdu úchvatně. Občas se prý poštěstí vidět na schodech opice, nám se to nepodařilo. Obecně jsou Batu Caves složeny ze 3 jeskyní, u 2 z nich se platí symbolických pár ringgitů, u hlavní jeskyně musí ženy mít zahalené nohy, dá se případně koupit šátek na zahalení za 3 MYR, který se při odchodu vrací. Nahoře v hlavní jeskyni toho sice moc není, ale ten prostor má svoje kouzlo. Až tam narážíme hned na několik opic, které moc dobře ví, kde najít nejvíc jídla. Proto se taky nebojí klidně krást, na to je třeba brát zřetel. Zpátky do centra vede stejná cesta, takže z parného počasí přecházíme zas na 40 min do mrazáku v podobně klimatizovaného vlaku. Už nám zas trochu chyběla příroda, takže jsme se rozhodli pro botanickou zahradu. Hlad už nás oba dohnal a nám se nepodařilo v zahradách najít nějaké normální občerstvení, takže jsme skončili poprvé na kupované číňance s kolou. V tu chvíli i ta přišla k chuti. S o něco plnějšími žaludky jsme vyrazili Grabem zpět domů, kde jsme se rozhodli pro menší odpočinek a večer jsme vyrazili do proslulé ulice Jalan Alor, kterou se táhne štrůdl bister, restaurací a stánků s jídlem a pitím. My, jak už to tak u nás bývá, když jsme hladoví, zastavujeme hned u prvního, kde není moc lidí, a dáváme si Pad Thai společně s místní specialitou - rýží, mangem a kokosovým mlékem (je to super mimochodem). Pak už nasycení procházíme spokojeně dál až na konec ulice a zpět. Je to tam opravdu jako v ráji, určitě se tam zastavte. Další den ráno brzy odjíždíme minivanem za 35 MYR na osobu do další destinace, kterou je nejstarší národní park v Malajsii. Místa v minivanu jsme koupili předem na internetu.

Taman Negara

Po 3 hodinách jízdy se dostáváme do vesnice Kuala Tembeling, kde se nás ujímá agentura, u které jsme měli zajištěný i převoz. Probíhá registrace osob do evidence NP, nabízí nám jednodenní výlet s průvodcem, a tak si říkáme, proč ne. Je čas trochu se nasytit, tak využíváme jedinou restauraci v okolí. Cca po hodině nasedáme na loď, kterou se po řece Tembeling máme za 3 hodiny dostat do vesnice uprostřed NP jménem Kuala Tahan. Překvapilo nás, jak je místní vesnice rozvinutá. Mají zde několik obchůdků s potravinami a potřebnými maličkostmi (repelent, moskytiéra...) a o restaurace tu taky není nouze. Ceny tu přitom nejsou příliš vyšší než jinde. Po příjezdu si pro nás přijel pickupem přímo majitel našeho ubytování a odvezl až před vchod. Měli jsme štěstí, jelikož naše ubytování bylo relativně nově postavené, takže čisto a bez známek poškození.

Ráno následující den jsme měli naplánovaný výlet s průvodcem (one day tracking). Jednalo se o procházku NP víceméně podél břehu řeky. Po cestě jsme narazili i na místní specialitu Canopy Walk, ta byla ale v době naši návštěvy uzavřena již po dobu 1 roku z důvodu poškození v období monzunových dešťů. Když jsme se předem ptali na oblečení, bylo nám řečeno, ze triko a kraťasy jsou v pohodě, jelikož v tom horku by se nedalo jinak vydržet. Na cestě nás kromě nějakých útočných vos nepotkalo nic nebezpečného. Zahlédli jsme "jen" nějaké opice, velké mravence, ještěra, veverku. Většinu času člověk prochází jen vyšlapaným pruhem mezi keři a stromy. Nakonec dorážíme až k vodopádu, kde proběhne kratší osvěžující koupačka a pak jdeme směrem k řece, kde nás člun převáží po 4 lidech na druhý břeh, do původní vesnice místních domorodců. Už jsou na návštěvy turistů zvyklí, takže nás nechávají volně procházet a proběhne i krátká ukázka rozdělávání ohně. Na konci dne se lodí přesouváme zpět až do Kuala Tahan. Celý výlet stal cca 800 Kč za osobu, ale rozhodně jsme nelitovali.

Kuala Tahan
Kuala Tahan

Zbývá nám už jen jeden den, který si tentokrát necháváme pro sebe. Na cestu po snídani vyrážíme až kolem 11 dopo. Vydáváme se tentokrát na druhém břehu doleva a jdeme podél řeky. Plánovaná cesta by měla vyjít cca na 4 hodiny cesty, což je bez problému. Dorážíme až k břehu řeky, kde nás čeká přechod přes. Ale v tom horku člověka nenapadne nic jinýho než se v té studené řece vykoupat. Strávili jsme u ní nakonec dobrou půlhodinku a stála za to. Po 200 metrech na druhé straně řeky jsme ztratili cestu a nebyli jsme schopni ji nalézt, takže jsme se museli vydat zpět stejným směrem, odkud jsme přišli. Šup zpátky přes řeku a domů. Jenže to bychom nebyli my, kdybychom si neudělali nějakou odbočku. Tahle odbočka nás ale stála nespočet sil, jelikož na nějakých 600 metrech jsme nastoupali nějakých 350 (málem jsme tam nechali plíce). Výhled na vrchu kopce nakonec stál za starou blažkovou, jelikož všude džungle. Scházíme proto po pár minutách dolů (po tom, co jsme potkali podruhé ty samé české turisty jako den předem - tímto je zdravíme!) a užíváme si poslední chvíle v té nespoutané přírodě. Někdy bylo super se jen zastavit, zavřít oči a poslouchat ty zvuky, neskutečný. Poslední večer si v klidu zajdeme na jídlo a jdeme se připravit na zítřejší brzké vstávání. Čeká nás totiž v 8 ráno autobus do Kuala Besut, poslední zástavky před Perhetianskými ostrovy.

Perhetian Islands

Naše cesta na Perhetiany začíná. Autobus do Kuala Besut jsme si přes net koupili dopředu, cesta by měla trvat nějakých 8 hodin. Ráno nasedáme a vyrážíme do Jerantutu, kde po hromadném obědě přesedáme na jiný bus, kterým objíždíme národní park z jeho západní strany. Cesta je opravdu dlouhá, cca po 9 hodinách se dorážíme do cílové stanice. Odtud společně pěšky vyrážíme do přístavu, kde si nás rozdělují po místa ubytování. K našemu ubytování řidič zajíždí až jako k poslednímu, a tak už z lodi vystupujeme za tmy (ta tu padá opravdu brzo). V přístavu se nás rovnou ujímá správce našeho guesthousu a zavádí nás až před dveře. Tam si ale necháváme jen batohy, jelikož náš pokoj prý není kompletně připraven. Vrácíme se za hodinu po jídle a po příchodu na pokoj už na nás čekají vzácní hosté - 2 šváby, pořádný šváby. No nic, dáváme jejich uklízecí četě pár minut na zneškodění a znovupročištění pokoje a poté se znechuceně nastěhováváme. Samozřejmě už střádáme plány, jak je zítra přinutíme ke změně pokoje (což se tedy nakonec podařilo, ten další už byl o poznání lepší, ale pořád v něm chyběla i taková základní věc jako umyvadlo). Smutné je, že tu ubytování stálo vůbec nejvíc peněz a bylo jedno z nejhorších. Připlatili jsme si dokonce k ubytování i snídani, ale bohužel po bouřce, která se přihnala v noci, nikdo do restaurace nedorazil a zůstala zavřená až do našeho odjezdu. Byly nám tak vráceny peníze, které jsme holt investovali jinde. Naše ubytování se nacházelo na ostrově Kecil, na menším ze dvou ostrovů. Jsou na něm 2 hlavní velké pláže, které od nás byli pěší chůzí vzdálené cca 30 min. Zjistili jsme to tak, že jsme se ráno rozhodli vydat se podél pobřeží po značené cestě (značené aspoň podle mapy). Ve skutečnosti to možná byla dřív cesta, ale poslední dobou jí moc neudržujou a byla zapadaná stromy. Když jsme se konečně dostali na Long Beach, jednu ze dvou větších pláží, počasí úplně nepřálo. Od vody nás to ale stejně neodradilo, a tak jsme vytáhli šnorchly a koukali. A viděli jsme žraloka! Jakože malýho, neškodnýho, ale přeci jen. Když nás doběhl hlad, šli jsme si dát do jednoho baru sendviče s hranolkama, které teda měli boží, aspoň tady. Po tom nás čekala krátká cesta na druhou stranu ostrova, kde jsme si to rychle prošli, jelikož to nestálo za delší zastávku a vyrazili jsme pešky směr Lagoon Beach. Po prvních desítkách metrů se to nezdálo jako dobrej nápad, ale nakonec se ukázalo, že to byl omyl. Vystoupali postupně na kopec, ze kterého se dalo sejít po klikatících se schodech až dolů k molu a na pláž. Schody byly sice v dost chatrném stavu (doporučeno jen odvážným), ale byla i alternativa, a sice sejít už nahoře ze schodů a jít pod nimi prošlapanou cestou. Tahle část pobřeží byla obklopena opravdu čistě azurovým mořem. Dole byla fakt malá pláž, kde se samota nabízela, ale bohužel jsme měli několik společníků. Pryč z pláže jsme se asi po hodině koupání dostali s pomocí vodního taxi, které kvůli velkým vlnám mělo vůbec problém zajet do zátoky. Nakonec jsme s trochou štěstí vyrazili směrem zpět do rybářské vesnice, kde jsme byli ubytováni. Cesta s taxi nás vyšlo cca za 20 MYR na každého. Večer jsme se rozhodli, že bychom rádi vyzkoušeli skupinové šnorchlování, a tak jsme to dali předem vědět správci ubytka, který nám to zařídil na další den od 10 hodin ráno, kdy je ještě klidné moře. Vyrazili jsme na lodi společně s dalšími 6 lidmi a navštívili jsme celkem 4 místa, kde jsme měli možnost pobýt po dobu 30-40 minut a volně si šnorchlovat. Každé místo bylo něčím specifické - některé bylo plné malých barevných rybiček, někde to bylo vyhlášené výskytem menších žraloků a na jednom jsme dokonce měli možnost pozorovat 2 velké želvy, které vždy po určité chvíli vyplavaly ze dna k hladině a člověk se tak k ní mohl dostat na dosah ruky. Celý výlet nám zabral přibližně 3 hodiny a vyšel nás na 40 MYR za osobu, což nám přijde dost levné na to, co jsme měli možnost vidět. Díky tomu, že kolem ostrovům je v určitých místech opravdu průzračně modrá voda, je šnorchlování nejvíce doporučovanou aktivitou (i námi doporučovanou). Odpoledne po návratu jsme vyrazili s vodním taxi na Besar a strávili jsme čas až do západu slunce na pláži přilehlé Kecilu. 

Šnorchlování u Besaru
Šnorchlování u Besaru

Poslední volný den jsme se rozhodli věnovat ještě Besaru. Pokud se rozhodnete přecházet ostrov z jedné strany na druhou, tak doporučujeme radši pevnější obuv, jde totiž o náročnou cestu (ne nadarmo tomu místní říkají trekking) a dá to celkem zabrat. Můžete tím ale samozřejmě ušetřit pár ringgitů za taxi. Pokud vás ale trekking baví, Besar je pro tuto aktivitu správným místem. 

Všechny 3 dny nám vyšlo pěkné počasí (vždy zapršelo jen přes noc), a tak spokojeně balíme věci do batohu a připravujeme se večer na zítřejší cestu zpět na pevninu. Čeká nás přesun do města Kuala Terrengganu, kde 1 noc přespíme a následující brzy ráno vyrazíme na Pulau Kapas.

Když ráno přijíždíme do Kuala Besut, čeká nás ještě přibližně hodina do odjezdu autobusu směr Kuala Terrengganu (KT). Lístek na autobus jsme koupili na místním autobusovém nádraží, které je od přístavu vzdáleno přibližně 1 km (pěšky s batohy tak 15 min). Následně vyrážíme klimatizovaným 2patrovým autobusem na 2,5 hod cestu. V KT přijíždíme na autobusové nádraží nacházející se v centru města a vyrážíme do ubytování vzdáleného necelý 1 km od terminálu. V ubytování si necháváme batohy na recepci (přijeli jsme před plánovaným check-inem) a jdem najít nějaké jídlo. A konečně poslat pohledy! (mimochodem pohledy došly do ČR po cca 1 měsíci) Vycházíme do China townu, kde nás čeká krátká zastávka na kafe, pak směr pobřeží a místní pošta. Poslat odsud pohledy je opravdu levné. Stačí zaplatit pár ringgitů za poštovní známky. Po jídle se vracíme zpět na ubytko, zabydlujeme se a večer vyrážíme na místní pláž, která je mimo centrum. Upřímně ji moc nedoporučujeme, není tam nic k vidění kromě spousty místních obyvatel, kteří jí kompletně okupují, takže to spíš vypadá jako nějaké ghetto. Trochu litujeme toho, že jsme si vzali Grab, jeli až na druhou stranu města kvůli tomuto, ale aspoň máme možnost si projít celé město směrem zpět k ubytování. Cesta nám zabrala nějakých 45 minut a na nic moc zajímavého jsme cestou bohužel nenarazili. Proto zatím KT zůstalo v našem pomyslném žebříčku navštívených míst na posledním místě. 

Další den ráno vyrážíme v 7 hodin autobusem (měl by jezdit následně každou hodinu) do Marangu (na tohle pozor (!) - Marang je u Kapasu, Merang je u Redangu... kdybyste chtěli na jeden z těchto ostrovů jet). V Marangu si u přístavu dáváme snídani a jdeme rovnou k přístavu, kde si kupujeme za 40 MYR na osobu zpáteční jízdenku na loď směr Pulau Kapas.

Pulau Kapas

Cesta na Kapas trvala nějakých 15 min, naprosto bez problému. Nejdříve jsme na jedné pláži vyhodili všechny místní obyvatelé, kteří nejspíš přijeli na dovolenou, a pak spolu s ostatními vyrážíme na vedlejší pláž. Byli jsme ubytováni v Pulau Kapas Resort, největším resortu na ostrově, který nabízí chatky pro různé počty osob. Podařilo se nám provést check-in už v 9 ráno, takže jsme měli ještě další celý den před sebou. Při check-inu nám bylo řečeno, že na ostrově jedou generátory s elektřinou pouze v určité hodiny, naštěstí přes noc klimatizace nebyla problém. Chatky byly už značně opotřebené, ale na těch pár nocí se to dalo vydržet. Ostrov je přístupný pouze z jedné strany, kde se nacházejí všechny resorty, služby a pláže. Na druhou stranu si sice pěšky nejspíš dostat dá, ale nezkoušeli jsme to (po zkušenostech z Perhetiánů). Čas na ostrově jsme často trávili na pláži u relativně nového resortu skoro na konci ostrova, měli tam bar s přístřeškem a hospodou postavenou celou ze dřeva. U resortu bylo zároveň příjemné posezení s hamakami a houpačkami, kde to s drinkem při západu slunce bylo jako v pohádce. Vyzkoušeli jsme si půjčit i kajak (na hodinu chtěli 20 MYR za kajak, dělaný pro dva lidi) a objeli jsme si tak celou přístupnou část ostrova a dokonce jsme přejeli i na druhý ostrůvek vzdálený jen kousek od Kapasu s názvem Gemia (nachází se na něm pouze 1 resort). Člověk se tu opravdu cítil jako v ráji. Na to, jak je Kapas malý, tak se to opravdu turisty nehemží. Všechny dny nám vyšlo super počasí, a tak jsme se mohli celé dny povalovat na pláži. Na šnorchlování není třeba jít s průvodcem, člověk si to v klidu během hodiny obejde po svých. Poslední den na pláži jsme si přes internet koupili lístek na bus z Kuala Terrengganu do Kota Bharu za nějakých 17 MYR na osobu. Máme všechno zařízené a užíváme si poslední západ slunce. 

Pulau Kapas
Pulau Kapas

Další den ráno jsme tak po příjezdu do Marangu využili Grab na cestu do KT, pak hoďka čekání a hurá na cestu do poslední, jednodenní zastávky, odkud další den ráno odlétáme zpět do Penangu. Cesta do KB trvala nějakých 3,5 hodiny, což ale při koukání z okna na přilehlou přírodu uteklo jako voda. Po příjezdu do centra jsme si chytli Grab, který nás odvezl do ubytování. Tam jsme přečkali pár hodin, abychom nabrali energii, která už nám nějak docházela, a večer jsme vyrazili najít nějaký noční trh s jídlem. To se podařilo, a tak jsme odcházeli zpět domů s plnými žaludky. Jedna drobná rada - nedávejte si místní specialitu, nápoj ABC, to je fakt hnus. Zmrzlina, želé, kukuřice.. no víc říkat asi nemusím.

Brzy ráno nás Grab odvezl na místní letiště vzdálené od centra nějakých 15 min jízdy. Odtud jsme kolem 7:30 odlítali do Penangu. Cesta trvala nějakých 50 min, úplná pohoda.

A zase Penang!

Už jednou jsme si přílet do Penangu zažili, tak už to máme všechno v malíku. Jedeme zase hodinu do Georgetownu, ubytováváme se a vyrážíme na výlet. Tentokrát jsme se rozhodli uniknout z centra a projít si severozápadní část ostrova, kde nás čeká Tropical spice garden a penangský národní park, nejmladší a možná i nejmenší NP v Malajsii. Bereme si bus z centra, který nás cca hodinu veze až do tropical SG, která už je jen kousek od národního parku. Platíme vstup nějakých 50 MYR na osobu a bereme si audio průvodce. Celou zahradu jsme si v klidu prošli do hodiny a spokojeně vyrážíme vstříc NP (mimochodem doporučujeme navštívit). Před branou do NP dostáváme stručný briefing od pracovníka na recepci, který nám radí kudy se vydat a kolik to zabere času. Nakonec volíme cestu na 3 hodiny, stejný směr tam i zpět. Ze začátku to vypadá na zpevněnou cestu, krásně rovnou. Ale za chvilku nás vyvedli z omylu. Po 200 metrech začíná typická dřina, jdeme vstříc dalšímu kopci. Jediné pozitivní je vědomí, že co jednou stoupá, jindy zas klesá. To se za nějakou půlhodinu potvrzuje, potkáváme několik lidí jdoucích zpátečním směrem a uvědomujeme si, že nám nezbývá moc času, jelikož v 6 zavírají brány NP, a pak už se nikdo ven nedostane. Tak přidáváme do kroku a po 1 hodině, 15 minutách dorážíme do cíle, který není tak oslnivý, jak jsme doufali. Větší nadšení přichází, když se dostáváme k malé chovatelské stanici pro želvy. Jsou tu uplně malé želvy velikosti lidské dlaně! Tenhle zážitek nás nabíjí energií na cestu zpátky, která nebude žádná lahoda. Zabere nám přibližně stejnou dobu jako cesta tam a dokonce jsme na ní narazili i na pár menších opic a jednu velkou visící na stromě. Stihli jsme se dostat ven půl hodiny před zavřením brány a vydáváme se na cestu zpátky do centra. Narazili jsme na taxikáře, který nám říká, že dnes autobusy nejezdí na konečnou stanici kvůli velkým trhům, přičemž se rovnou nabízí, že nás zadarmo vezme na další zastávku. Ano, čtete správně, zadarmo. Jeho nabídky využíváme a necháváme se přepravit na zastávku, odkud vyrážíme zpět domů. Večer se ještě vydáváme na poslední noční trh s jídlem. Už předem víme, že nám tyhle noční trhy budou chybět.

Další, a zároveň poslední, den si necháváme na Penang Hill (to je v Penangu povinnost) a na pověstnou street art v centru. Na Penang hill se vyplatí časně z rána, abyste se vyhli davům turistů. Nám se příliš nepodařilo, a tak jsme moc soukromí nezažili. Dole pod kopcem si koupíte buď jedno nebo obousměrný lístek na tramvaj, která jezdí v 15 minutových intervalech nahoru a dolů. Do jedné se narve cca 60-70 lidí, takže se nečeká nijak extra dlouho. Nahoře by mohly být super výhledy, kdyby se stále nedržel nad městem ten nepříjemný mlhavý opar. Takže žádný extra fotky s výhledem. Ale nahoře je to super. Je to tu zařízené jako takové malé městečko, které je protkané mnoha cestami. Nejčastější cesta vede k uzavřené přírodní rezervaci, do které si musíte koupit další vstup. Odtud se pak pokračuje po zpevněných cestách až ke konstrukci nad korunami stromů, odkud vede cesta dál k mostům vedoucím lesem až k východu. Cesta se dá projít oběma směry, je na vás, který si vyberete. Z vrchu si můžete taky vybrat, jestli pojedete zpět dolů opět tramkou anebo půjdete pěšky. Dá se dokonce dojít po 5 km až do botanické zahrady, ale takovou možnost jsme si nevybrali. Sjeli jsme dolů, našli nejbližší stánky s jídlem, a pak vyrazili zpět do centra města na pouličním uměním. V Georgetownu je městská čtvrť, která je plná ulic s grafiti na zdech doplněné o různé umělecké rekvizity. Upřímně to bylo jedna z věcí, která mě v Georgetownu nadchla ze všech nejvíc. V úzkých uličkách nejezdí auta a nejsou ani nějak extra přeplněné lidmi, takže se člověk může pomalu procházet a prohlížet si okolní architekturu. Celou čtvrť jsme si klidným tempem prošli cca za hodinu, potom jsme vyrazili k přístavu najít nějakou pěknou kavárnu a užít si poslední chvilky v Malajsii. Kolem půl 6 jsme vyrazili zpět na ubytování Grabem, vzali jsme si tam naše zavazadla a vyrazili jsme na autobusové nádraží, odkud jsme vyjeli směrem na letiště. Cesta obvykle trvá okolo hodiny, ale ve večerních hodinách byl hlavní tah směrem k letišti naprosto ucpaný a nakonec jsme měli co dělat, abych si stihli na letišti odbavit. Stihli jsme to jak se říká za pět dvanáct! Rychle převlíct, check-in, odbavit batohy a rychle k našemu gatu. Do 30 minut už jsme byli u brány k nástupu na letadlo (takhle rychlý proces jsme ještě nezažili). Hoďku jsme si počkali, utratili naše poslední ringgity a mezitím si prohlíželi fotky z celé dovolené (a že jich je). Zbytek už je jasný - odlet do Dauhá, čekání 3 hodiny na další let a pak směr Praha.

Závěr?

Myslím, že všechno podstatné už bylo řečeno. Jen bych rád nakonec napsal, že Malajsie je fakt přesně taková, jak se o ní píše na všemožných portálech o cestování. Báli jsme se toho, bylo to pro nás něco uplně nového, nové neznámo, ale byli jsme většinou mile překvapeni. Žije se tam vlastně dost podobně jako u nás, jako turisté se do těch chudších částí moc nedostanete, pokud o to vyloženě nebudete stát. Od teď už víme, že chceme na další takové dobrodružství, že už teď nám to chybí a že máme dlouho na co vzpomínat. Díky, Malajsie, byla jsi krásná.

Avatar uživatele Ondřej Klubal

Zážitky pro tebe sepsal Ondřej Klubal

02. 10. 2019, poslední aktualizace 2019-10-03T11:09:00+02:00

Ondřej Klubal a procestoval 16 zemí světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne je už 6 měsíců, napsal pro tebe 1 cestopis .

10 komentářů

Komentuj, hodnoť nebo se na cokoliv zeptej.

Avatar uživatele Růžena
Růžena

Ahojda,Malajsii jsme navštivili v roce 2017,2018 vše na tři týdny.Jednalo se spíše o váleni,ale i tak jsme byli s manželem nadšeni a proto již máme znovu letenky,ale tentokrát na 2 měsíce.Vaše putování je úžasná inspirace pro někoho, kdo bojuje se strachem tuto muslimskou(NÉ ARABSKOU)zemi navštivit.Ještě jednou děkuji za krásné počtení.

Odpovědět
před 13 dny
Avatar uživatele Renata
Renata

V Malajsii jsem byla v r.2002 a tak jsem se na tvůj cestopis tĕšila,že se dozvím,co se od té doby zmĕnilo,ale jsem trošičku zklamaná.Já jí za 3 týdny procestovala celou včetnĕ Singapuru a tak mi chybĕla třeba Melaka,Cameron Higlands s čajovými plantážemi, Kuala Kangsar a jiná místa,ale chápu,že každý upřednostňuje nĕco jiného. A pak mĕ ještĕ zarazila ta poznámka,že se tam žije podobnĕ jako u nás....To si teda myslím že ne.Jako holky jsme mĕli problém i s nošením tílka,u moře nás za keřem šmírovali místní,v hostelu nám říkal recepční ať se zamykáme.Dost bylo znát,že je to muslimská zemĕ.

před 18 dny
Avatar uživatele J0x
J0x

Problém i s nošením tílka? Jak překvapivé. 😁

před 18 dny
Avatar uživatele niemandos
niemandos

Autor měl na mysli životní úroveň. Přece jen náboženské rozdíly jsou o něčem jiném. Na tílko je lepší Řecko.

před 18 dny
Avatar uživatele Ondřej Klubal
Ondřej Klubal

Ano, na mysli jsem měl hlavně rozvinutou infrastrukturu měst a občanskou vybavenost. Náboženský tlak jsme nijak výrazně nepociťovali, možná to bylo taky tím, že jsme cestovali jako pár.

před 17 dny
Miki
  • Přidal se před 2 lety
  • Napsal 13 komentářů
  • Poslat zprávu
  • (upraveno 2019-10-03T14:37:06+02:00)

Renato, procestováním celé Malajsie myslíš vše včetně Sarawaku a Sabahu? Nebo myslíš jen necelou půlku Malajsie, jen poloostrovní část?

před 17 dny
cali

Jak prdel na hrnec... +1

před 17 dny
Avatar uživatele niemandos
niemandos

Tak stačí si přečíst cestopis a hned budeš vědět, kterou část Malajsie myslí :-)

před 17 dny
Avatar uživatele J0x
J0x

niemandos: Nejde o to, kterou část má na mysli autor cestopisu, ale kterou část má na mysli Renata. 😊

Ondřej: možná jste tlak nepociťovali proto, že jste se neoblíkli jako trubky. 😉

před 17 dny
Avatar uživatele niemandos
niemandos

@Jox

Ahaaaa. Nejak jsem to přehlédl. To bude tou abstinenci včera a dnes. Nejsem ve formě :-)

Přidat odpověď
před 17 dny
Avatar uživatele

Nechceš klikat? Přidej se mezi nás! (pokud nejsi robot)

 
 

Další cestopisy

Čtení na 2 minuty
Čtení na 3 minuty
Jižní Maďarsko - sirné prameny, kulturní památky a vinařské stezky
Petra Vašáková 2019-10-19T23:51:16+02:00 4 komentáře
Maďarsko 2019

relaxace i cestování po krásných památkách ve vinařské oblasti jižního Maďarska kousek od hranic s Chorvatskem

Čtení na 2 minuty
Minsk
cizy 2019-10-18T11:18:35+02:00 9 komentářů
Bělorusko 2019

Dlhé roky odkladaná návšteva Bieloruska a 52 septembrových hodín v Minsku.

Čtení na 1 minutu
Slavutyč & Kyjev
cizy 2019-10-17T13:21:28+02:00 0 komentářů
Ukrajina 2019

Víkendová otočka do Kyjeva a Slavutyču – jedného z najmladších ukrajinských miest, ktoré vzniklo po Černobyľskej havárii.

Další cestopisy