Maledivy - 4 domorodé ostrovy se skvělými lidmi, žraloky a želvami
Cestopis z roku 2025 napsal om664
Poslední neděli v září 2024 přichází od Air Arabia mail s jedinou větou The Super Seat Sale is Coming! a pondělním datem. Na pondělní ráno mám domluvený výlet s kamarádem, ale při snídani nakonec zvědavost zvítězí. Zapínám počítač, letenky jsou opravdu levné, posouvám tedy sraz o půl hodiny. Ale kam a kdy letět? V říjnu nás čeká Bali, přes zimu lyžujeme, v dubnu musíme běhat, tak tedy květen. Ale kam se nechá jet v květnu? Hledám mapu destinací, kam Air Arabia vůbec lítá. Vyskakuje na mě jedna destinace, o které jsme nikdy neuvažovali, byla to vlastně naše noční můra - představa být delší dobu na maličkém ostrůvku a ještě za obrovské peníze. Manželka Péťa již odešla do práce, v pondělí dopoledne toho má úplně nejvíc, zavolat jí si netroufám… Tlačí mě čas, tak vybírám v rámci možností co nejkratší termín pobytu a kupuji letenky z Vídně do Malé. Odpoledne se vracím z výletu, přemýšlím kdy a jak to řeknu doma Pétě, do toho zvoní telefon. Dívám se na to divné dlouhé číslo a nápis Sharjah. Volají z aerolinek, asi nějaký problém, hovor neberu, snad napíšou. Ale v dalších dnech i měsících se nikdo neozval, tak dodneška nevím kdo a proč z Air Arabia volal. Ale říkám si, že nějaký problém asi máme, tak plánování dovolené odkládám. Pétě tím pádem večer říkám, že jsem sice koupil letenky, ale ať se moc neděsí, že nám je asi zruší…
Když se po půl roce nic s letenkami neděje, pouštíme se do plánování a hledání informací. Jisté je jedno, nechceme jet jen na jedno místo. Na ostrovy se nechá dostat z Malé, buď speedboaty nebo letecky. Je to vždy cesta tam a zpět. Já ale hledám informace o spojeních mezi jednotlivými ostrovy. Na mnoha místech se píše, že sice mezi některými jezdí public ferry, ale že jsou určeny hlavně pro místní a hlavně jsou prý nespolehlivé. To byla bohužel pravdivá informace, ale o tom až později. Takže z 1200 ostrovů vybíráme ty, které jsou propojené nějakou dopravou. Ale který vybrat ostrov? U všech je napsáno, že mají krásné moře, nádherné pláže, perfektní šnorchlování přímo z ostrova… Tak nějak náhodně vybírám ostrov Thoddoo, je relativně velký a hlavně je zelený. Podle jízdních řádů public ferry, které ještě ke všemu jezdí jen v určité dny, vybírám další 3 ostrovy a zároveň řešíme ubytování přes Booking. Snad poprvé za dob našeho cestování zamlouváme většinu ubytování s polopenzí nebo plnou penzí. To se nakonec ukáže jako velmi moudré rozhodnutí!
Týden před cestou píšeme s Péťou na první ubytování, zda nám zajistí speedboat z letiště. Dostáváme stručnou odpověď, že loď stojí 40 USD na jednoho a že máme jít na přepážku 17 po našem příletu na letiště v Malé.
V neděli 4. května si zaběhneme s Péťou maraton, můj je to 15. pražský, Péti 13… V pondělí a úterý mám v práci noční. Ve středu po noční dobalím pár posledních věcí, přitom na Radiožurnálu v Zelené vlně stále slyším o dopravních problémech v okolí Brna na D1 a říkám si, že snad to náš řidič také uslyší. Ten už vyjel z Berlína, jedeme totiž Flixbusem od Hlavního nádraží v Praze. Cestou z domova se ještě zastavuji ve směnárně v Jindřišské ulici a měním dolary. S Péťou se potkáváme na zastávce autobusu, ta byla v práci a překvapivě je na zastávce s předstihem. Tentokrát zbytečně. Autobus přijíždí s 10 minutovým zpožděním. Většina lidí vystoupí, do Vídně nás jede jen pár. Před Brnem máme pauzu na záchod, tak si říkám, že snad dobrý. Ale ne, ihned po výjezdu zpět na dálnici se potvrzuje má předtucha, naši řidiči Radiožurnál opravdu neposlouchají. Okamžitě vjíždíme do kolony a jedeme mnoho desítek kilometrů krokem. Jsou to docela nervy, do Vídně přijíždíme s téměř 2 hodinovým zpožděním. Skoro běžíme na zastávku St. Marx, nakonec máme rezervu 5 minut než přijede vlak na letiště, který jezdí každou půlhodinu. Air Arabia zavírá přepážky hodinu před odletem, potřebujeme odbavit zavazadlo. Na přepážce chtějí vidět ubytování, jinak dobrý. Stíháme dokonce salonek, mají výborné hovězí se špenátem, za dvacetiminutový pobyt zvládáme jídlo, panáka a nakonec i náš oblíbený nápoj na cestách, gin s tonicem, to už je tradice 😊. Utíkáme k bráně, je to překvapivě stejná, jako když jsme minule letěli se Saudií. Ve 22:10 odlétáme, uf. Letadlo je v pohodě, čisté, jen místa na nohy je málo, asi nejméně co jsme kdy letěli. Tedy mimo Smartwings a Air Asia 😊.
Sharjah
Ráno po 6h přistáváme v Sharjahu, odlet máme v 7:50. Procházíme kolem salónku, kam chceme jít, ale vidíme obrovské fronty na bezpečnostní kontrolu, tak tam rovnou jdeme. Byla to chyba, fronta postupuje hrozně rychle. Projdeme kontrolou, najdeme naší odletovou bránu a máme spoustu času. Péťa se ptá, zda můžeme nazpět a opravdu nás pustí protisměrně přes rentgenový rám. V salónku dáváme rychlou snídani. Všímám si zvláštního pultíku, kde je jen spousta skleniček a nějaké nealko. Nahlédnu přes pult a on tam schovaný alkohol. Zkouším zjistit zda nám nalejí. Prý ano, ale chtějí kartičku kterou jsme dostali u vchodu a já ji někam založil. Nakonec ji najdu, obsluha udělá 2 čárky, máme totiž nárok na 4 panáky. Dva v sedm ráno opravdu stačí, ale koho by to před pár lety napadlo, že zrovna v tomto emirátu bude někdy volně dostupný alkohol… Jdeme opětovně na kontrolu, naše boarding pasy nejdou načíst, čtečka pípá a svítí červeně, naštěstí si nechají vysvětlit, že už jednou jsme kontrolou procházeli a pouštějí nás. Nastupujeme do letadla, to je překvapivě prázdné, ale na čas neodlétáme. Čekáme ještě na nějaké cestující z jiného zpožděného letu. Po jejich nástupu je stejně v letadle dost místa, tak máme každý svojí trojsedačku a spíme až do Malé.
Přílet do Sharjahu
Air Arabia Business Class :-)
Který je asi ten "náš"?
Malé
Malé
Do Malé přilétáme na čas, ve 13:20. Procházíme kontrolami, je to rychlé. Jdeme hledat přepážku č. 17. Jsou to přepážky jednotlivých hotelových resortů a je jich tam spousta. Na naší přepážce nikdo není, ptáme se u vedlejších. Posílají nás od jedné k druhé, nakonec u nějaké uspějeme, kluk nás jde zapsat na papír na té přepážce č. 17 a říká, ať jsme tam 15:50, loď má jet v 16h. Překvapivě loď nechce zaplatit, prý až na ubytování. Ve stanovený čas jsme u přepážky, ale stále tam nikdo není a nikdo si nás nevšímá. Hledáme kluka, toho najdeme, ale máme čekat a to už je po 16h. Pak se naštěstí zvedá a ukazuje ještě na další trojici, jdeme na molo, tam je hrozný blázinec, spousta lodí připlouvá a zase během chvilky odplouvá. 10 minut tam čekáme, on vyhlíží loď, zkouší i volat, ale neberou mu to. Tak nás tam nechá čekat samotné a odchází s tou trojicí někam jinam, Sláva, přijíždí loď a má na sobě mimo jiné nápis Thoddoo, ale radost byla předčasná, vůbec se s námi nebaví. Už je skoro půl páté, loď se chystá k odjezdu, tak se jdu znovu zeptat. Prý přijede ještě jedna na vedlejší molo. Po chvíli opravdu přijíždí a mají naše ubytování na seznamu, co má v mobilu. To je velká úleva, nasedáme a jedeme. Loď je zaplněná do posledního místa. Opravdu je nutné si domluvit loď předem s ubytováním, na letišti není žádná kancelář ani přepážka na prodej jízdenek.
Už na letišti je moře krásné
Letiště v Malé
Několik zdejších ostrovů...
Příjezd na Thoddoo
Ostrov první - Thoddoo
Cesta lodí zabere asi hodinu, je to docela náročná cesta, loď jede rychle a hrozně skáče na vlnách. Vystupujeme docela rádi a okamžitě nám někdo bere tašku z ruky a představuje se. Je to majitel penziónu Mohamed, nakládá tašku a usazuje nás do místního taxíku. Sám jede na skútru. Je už šero, první dojem z ostrova je zvláštní, úzké písčité uličky s obrovskými loužemi. Myslíme si, že tu muselo hodně pršet, ale během pobytu poznáváme, že louže jsou tady všudypřítomné. Celou dovolenou chodíme jen v pantoflích, některým loužím se prostě vyhnout nedá. Řidič nás vysazuje u ubytování Thoddoo Haisha inn, majitel s pomocnicí nás vítají, jdou nám ukázat vyzdobený pokoj a říkají, že máme přijít na uvítací nápoj. Dostáváme 2 sklenice čerstvého džusu a veliký talíř s melounem a papájou. Rovnou platíme za ubytování a cestu rychlolodí v hotovosti v dolarech. Diví se, že nechceme cestu nazpátek. Vysvětlujeme, že chceme na další ostrov a že pojedeme veřejnou lodí. Majitel je skeptický, prý máme raději jet rychlolodí. Prý nám to zařídí za 15 USD za jednoho. Odmítáme, ale byla to chyba, samozřejmě měl pravdu, to ale až později…
Vchod do ubytování
Vyzdobený pokoj
Zahrada
Pohled na pokoj
Jdeme se projít po městečku, hned vedle ubytování jsou dva obchody "smíšené zboží", jinak je tu krásné fotbalové hřiště, škola a mešita. Takhle podobně jsou "vybavené" i další ostrovy. V přístavu je bankomat a 2 benzínky, jinak vůbec nic! Nepotkáváme ani žádné otevřené restaurace, jen u hřiště je okénko se sezením a prodejem nápojů. Pár místních tam sedí. Na žádném domorodém ostrově nemají alkohol! Jinak ulice jsou osvětlené, jezdí tady na skútrech, ale hodně pomalu, před každou louží skoro zastaví. Vracíme se na ubytování, dostáváme večeři. Každý obrovskou porci rýže s masem a zeleninovým salátem a k tomu jednu velikou grilovanou rybu pro oba, zase talíř s melounem a papájou, džus a láhev studené vody. Ostatní večeře jsou obdobné, jen ryba je pokaždé jiná a místo rýže jsou těstoviny. Je to obrovská porce, výborné jídlo. Musíme se jít znovu projít, jdeme do přístavu, zrovna na molo připlouvá loďka s turisty, mají pruty a pár ryb. Jejich průvodce ryby na molu vykuchá a vnitřnosti hází do vody. Okamžitě se čeří hladina a s úžasem sledujeme dvoumetrového žraloka přímo pod námi. A připlouvá další… První a zdaleka ne poslední setkání s tímto tvorem.
Ráno nás budí sluníčko, je krásné počasí, ale není horko, celou dobu je kolem 30stupňů, ale není žádná vlhkost. Ideální. Kocháme se krásně upravenou tropickou zahradou před pokojem, několik trsů banánů akorát dozrává, vše kvete, nádhera. Pomocnice přichází nám říct, že je snídaně připravená. Maledivská snídaně je dokonalá! Hlavním jídlem je kopeček nastrouhaného kokosu s tuňákem, najemno nakrájenou cibulkou a rajčetem. K tomu se podávají placky. Majitel nás zase přišel pozdravit, ukazuje nám, že se to má jíst rukama, vždy plackou nabrat kus této směsi. K tomu je na talíři čerstvě zapečený toust se sýrem, dva grilované párky překvapivě také dobré a vajíčko. Zároveň jsou na stole plátky toustového chleba, krabička s máslem a džemem. K pití 2 sklenice čerstvé šťávy, velká láhev vychlazené vody a možnost si udělat čaj nebo kávu. A samozřejmě ovoce, papaja a meloun. Naprostý luxus!
Snídaně
Snídaně
Večeře
Další večeře, další ryba :-)
Mimo nás je tady ubytována ještě jedna dvojice ze Španělska, pokojů je tady celkem 8. Je to taková řada domečků, každý má před pokojem sezení. Majitel odchází, my také, vyrážíme na pláž. Na Thoddoo, na rozdíl od jiných ostrovů, není žádné ubytování u pláže. Městečko je uprostřed ostrova, k moři se musí přes plantáže. Je to asi 20 minut příjemnou procházkou. Louže již nás nepřekvapují. V městečku se docela staví, asi hlavně nové hotely, jsou ale nízké, největší stavbou je nová nemocnice. Na naše poměry tam není zrovna pořádek, někdo tím může být hodně zaskočen. Hlavně úrovní bydlení místních obyvatel, to si teprve člověk uvědomí, jak se máme senzačně, ale oni se na nás usmívají a zdraví nás. Za celou dobu pobytu na místních ostrůvcích nám ani jednou nikdo nic nenabízí, nechce na nás vydělat, člověk si na to musí chvilku zvykat. Je tady úplně jiný život, sice pomalý, ale zřejmě hodně pohodový.
Přicházíme na pláž. První šok, ono to je opravdu jako na těch propagačních fotkách! Krásně čisté tyrkysově modré moře, bílý písek na pláži a další překvapení, nikdo zde není. Jdeme asi 500 metrů a přicházíme na hlavní část pláže. Je zde několik velikých slunečníků, na palmách spousta houpaček a sítí, mnoho lehátek. Je nás tady tak do dvaceti, bereme si 2 lehátka a dáváme si je do stínu palem. Co nás ale šokuje, že jsou přímo na pláži sprchy, pak ale zjišťujeme, že jsou tu i záchody ukryté mezi palmami. A ani tady nikdo nic nenabízí, lehátky i slunečníky jsou volně k dispozici, prostě ráj na zemi. Jdeme do moře, je příjemně teplé, nechá se zde plavat, korály zde tvoří jen takové ostrůvky. Moře je klidné, neboť kolem celého ostrova asi v kilometrové vzdálenosti jsou útesy, na kterých se rozráží vlny. A to hlavní nás teprve čeká. Bereme šnorchl a uplaveme pár metrů a potkáváme želvu. Ale není tady jedna, je jich tu spousta, v metrové hloubce jsou želvy, kam se podíváš. Neskutečná podívaná. Jen ty korály nejsou nic moc, šedé, mrtvé. S Egyptem nesrovnatelné, to i z hlediska rybiček. Ale člověk nemůže mít všechno. Koupe se nás tu pár, každý má svůj kus pláže, druhý den se již poznáváme. Celý den relaxujeme, navečer jdeme obejít ostrov po pláži, jen posledních pár set metrů to nejde, tak jdeme cestičkou podél moře a vycházíme u přístavu. Jsou to 3 km kolem ostrova. Na ubytování již nás čeká opětovně výtečná večeře a po ní nutná procházka. Žádný rybář tentokrát nepřiplouvá, máme smůlu, tak jdeme spát. Ráno totiž vstáváme v 6, chceme se jít podívat do přístavu, zda public ferry pojede.
Cesta k moři - všudypřítomné louže
Příchod na pláž
Největší dav na pláži :-)
Ráno se překvapivě potkáváme se španělskou dvojicí, jedou na výlet na ten sousední ostrov Rasdhhoo. Majitel penziónu jim zajistil speedboat a dokonce i odvoz do přístavu. Na molu opravdu stojí jedna velká loď, ta veřejná i speedboat, na který nastupují naši sousedé z ubytování. Jdeme se zeptat na loď, zda pojede i zítra a zda se nechá platit v dolarech. Prý ano. Spokojeně odcházíme, bereme si plavky a jdeme se vykoupat ještě před snídaní. Pláž je opuštěná, z břehu jsou vidět želvy, které plavou pár metrů od nás. Až na dalších ostrovech si uvědomíme výhodu tohoto ostrova. Sice je odliv, ale jak tady není souvislá vrstva korálů, tak se nechá krásně plavat i při odlivu. Na ostatních ostrovech bylo již ranní koupání velký problém, nebo to vůbec nebylo možné! Jdeme na snídani a pak zase relax u moře a hlavně šnorchlování se želvami. Tentokrát je volný velký slunečník, ten má totiž výhodu, že když přijde rychlá dešťová přeháňka, tak ten slunečník má schovanou pod rákosem nepromokavou plachtu. Nebylo to nakonec potřeba, celý den bylo nádherné počasí. Odpoledne objevujeme dokonce mezi palmami stánek, mají tam hlavně ovoce – melouny, papáju, kokosy , vše nakrájí a připraví na tácek. Dokonce i kopečkovou zmrzlinu mají. Dvě kokosové zmrzliny s maličkým rozkrojeným kokosem a dvěma maličkými banány vycházejí na 5 USD!
Sprchování s kočkami
Kamarádka kočka
Jdeme na večeři, opětovně na nás čeká majitel penziónu i jeho pomocnice. Jako pokaždé se ptá, zda něco nepotřebujeme a zda je všechno v pořádku. Sám navrhuje, že nám pomocnice připraví snídani na 5:40 a po 6 hodině že pro nás přijede řidič a odveze nás do přístavu. Neskutečné služby. Člověku připadá úplně neadekvátní, co všechno dostává za tak malé peníze. Je to úplně neskutečný poměr ceny a obdržených služeb. Ubytování vychází na nějakých 1700Kč na noc pro nás dva, za to dostáváme skvělé jídlo, krásný čistý pokoj s velikou koupelnou, dopravu do přístavu a hlavně tu neskutečnou starostlivost. To prostě nemůže finančně vycházet, je nám třeba hloupé se déle sprchovat, ať alespoň neplýtváme teplou vodou. Snažíme se i všechno dojíst. Je to hloupost, ale snad poprvé na našich cestách máme pocit, že tohle si nezasloužíme 😊. Ještě když vidíme, v čem žijí místní…
Ráno vstáváme, snídani máme opravdu teplou, čerstvě připravenou. Potkáváme majitele, ten doprovází pomocnici do nemocnice na vedlejší ostrov Rasdhhoo, kam také jedeme. Oni ale jedou speedboatem, nás řidič odváží k public ferry. Nasedáme na loď, platit prý budeme až později. V půl sedmé je slyšet škytnutí motoru, posádka se po sobě dívá, ani na druhý pokus se nepodařilo nastartovat motor. Smůla, prý nejdeme, místní vysedají a jdou domů. Veliké štěstí je, že speedboat ještě neodjel. Mohamed nás rád vidí, hned nám pomáhá s věcmi a domlouvá zaplacení, platíme opravdu 30 USD za oba. V duchu se mu omlouvám, podezříval jsem ho, že bude mít provizi z naší cesty, proto že nás tak přesvědčuje o nespolehlivosti public ferry. Už jen to, že on jako místní obyvatel jede také speedboatem, to o něčem svědčí.
Ostrov druhý - Rasdhhoo
Za pár minut přistáváme na ostrově Rasdhhoo. Je podstatně menší, příroda zde není skoro žádná, je celý zastavěný. Za pár minut přicházíme k pláži, je úplně prázdná, jen někdo z místních hrabe listí a uklízí pláž. Vybíráme lehátka ve stínu a vedle stříšky, máme sebou tentokrát všechny věci, tak kdyby začalo pršet, ať je máme kde schovat. Pláž je sice malá, zase nádherná, ale přichází první zklamání. V moři se nedá koupat, vody je všude sotva po kolena. Po celé délce pláže jsou korály. Jediná skvělá věc je ta, že stojíme ve vodě kousek od břehu a kolem nás proplouvají stále dokola dva žralůčci. Jeden má asi metr, druhý je menší. Naštěstí nás na ně upozornila při večeři španělská dvojice, která zde byla včera na výletě. Prý nic nedělají :-). Voda postupně stoupá, asi po dvou hodinách už je to na plavání nad korály, ale nic moc. Před jedenáctou se Péťa obléká a jde se podívat, zda přijede public ferry, která tady má 2 hodiny pauzu a v 13h má jet nazpět. Péťa odchází, v tu chvíli jede loď kolem pláže, tak to je velká úleva. Když přijela, tak snad také odjede. Péťa si alespoň projde celé městečko, moc času jí to nezabere a když se vrátí, už se alespoň nechá normálně plavat. Dokonce i pár lidí přichází na pláž. Dvě slečny si půjčují prkno, během chvíle obeplouvají ostrov a mávají nám.
Pláž na Rasdhoo
Čekám na žralůčka...
Stress free zone :-)
Ostrov třetí - Bohufoldhoo
Těsně před 13h se osprchujeme, jsou zde zase záchody i sprchy, vyrážíme do přístavu. Loď je dokonce nastartovaná, nasedáme, platit prý budeme později. Všechny lodě fungují i na přepravu zásilek, posádka přebírá spoustu krabic a tašek, které na dalších ostrovech někomu podává. Platíme 4 USD za oba a míříme na ostrov Ukulhas, tam sice také máme zamluvené ubytování, ale až za 3 dny, takže nevysedáme a pokračujeme na další ostrov Bohufoldhoo. V 14:40 vystupujeme a váháme jakým směrem jít. Popojdeme pár metrů do jedné ze dvou ulic z přístavu a sedící místní se nás ptají kam jdeme a posílají ke druhé ulici a říkají něco o dopravě. V tu chvíli se nás někdo ujímá, omlouvá se a naše zavazadlo nakládá na nákladní motorku. Sám jde s námi pěšky k ubytování Lagoon View. Vede nás do kanceláře, která funguje jako recepce. Slečna nám říká, že budeme ubytováni v lepším, vyplňujeme formuláře a chceme zaplatit kartou. Terminál ani na několikátý pokus nefunguje, tak prý zaplatíme později. Bere klíče a jde s námi k pokoji, všechno nám ukazuje, tašku již tady máme. Jedině nestíháme oběd, ty jsou do 15h, je 15:05, prý smůla. Všechny pokoje mají přímý přístup na soukromou hotelovou pláž, před dveřmi je sezení, z něho vidíme na krásné moře, hned vedle pokoje jsou volná lehátka. U každého pokoje je kohoutek na opláchnutí nohou, skvělá věc. Rovnou se jdeme koupat. Nejdříve zkoušíme veřejnou pláž, která je hned vedle hotelu. Je krásně uklizená a nikdo na ní není. Problém je, že je málo vody a protože korálový útes začíná kousek od břehu, nedá se zde moc plavat. Vracíme se do našeho hotelu, kde se naštěstí plavat nechá, jsou tady v moři místa bez korálů. Obsazené jsou 4 pouhé pokoje, takže je všude naprostý klid, pohoda.
Příjezd na Bohufoldhoo
Ubytování
Veřejná pláž
Hotelová pláž
V 19 hodin jdeme na večeři, obsluha nás usazuje u stolu s výhledem na moře a přináší 1,5 l vodu. Jídlo je zase servírované, bez možnosti výběru, ale zase skvělé. Veliké porce, dokonce nejdříve polévka, hlavní jídlo grilovaný steak z tuňáka se zeleninovým salátem a k tomu na jednom velikém talíři špagety s bolognes omáčkou a masem, pak zákusek a ovoce. Kombinace hlavního jídla je trochu zvláštní, ale jídlo je výborné. Druhý den máme dokonce kuřecí řízky (to by člověk tady opravdu nečekal) … Po večeři chceme jít zaplatit ubytování, ale v kanceláři nikdo není, jen vedle je ještě otevřená potápěčská škola. V tom vidíme nějaký pohyb v moři u mola. Moře je osvětlené, poznáváme žraloka. Z potápěčské školy vidí náš údiv, pracovník bere kbelík s vnitřnostmi z ryb a máme soukromé krmení žraloků. Neskutečný zážitek, na dosah ruky kolem nás proplouvá několik obrovských žraloků. Hotel zaplacený nemáme, ale zážitek na celý život ano.
Hlavní chod u večeře
Řízek druhý den
Odpolední kávička
Místní ulice
Po večeři a zážitku se žraloky fakt jít spát nejde. Musíme jít projít po městečku. Ostrov je opravdu maličký. Je tu pár obchůdků, ještě jeden zavřený hotel, krásné fotbalové hřiště s umělou trávou, které zabírá tak třetinu ostrova, ale nic dalšího. Jedinou zajímavostí je tak nová nemocnice, která je i teď v noci otevřená. Dokonce před ní stojí také úplně nová veliká sanitka. Jediné auto v městečku, které máme projité za 5 minut (a taky jediné aut, které jsme viděli za celý týden). A ještě jedna věc, ostrov je na dvě strany rozšířený, kus moře je zasypáno, jako v Dubaji. Ale zatím žádný stavební ruch ani stavební stroje, předpokládáme ale, že brzo nastane, škoda… Po návratu do hotelu se jdeme podívat k molu. Nevěříme svým očím, pod osvětleným molem napočítáme 14 žraloků, kteří jsou přitisknuti jeden ke druhému a zároveň čumákama ke zdi a vypadá to, že tady odpočívají. Sice nejsou úplně v klidu, stále se pohybují, ale asi tam opravdu spí. Takže v hotelu je nás ubytovaných 8 cestovatelů a 14 žraloků, trochu nepoměr, ale jinak dost dobrý!
Krmení žraloků
Spící žraloci
Ráno se Pétě po tom zážitku z večera moc nechce do moře, nedivím se jí, dokonce jí zatajím, že jednoho ze žraloků jsem při šnorchlování potkal, ale on tak rychle odplul, že tomu setkání ani já nevěřím… Snídaně skvělá, koupeme se, šnorchlujeme, po obědě se nám dokonce podaří zaplatit za ubytování :-), potkáváme totiž zdejšího managera Aarona. S ním se také domlouváme na našem odjezdu další den. Chvíli poté dokonce vidíme z hotelové pláže přijíždějící public ferry. Tak hned píšeme do dalšího ubytování, že přijedeme na Ukulhas již v 9:30, zda se můžeme přijít ubytovat, odpovídají že ano. Navečer se zvedá vítr a začíná pršet, Péťa se už nekoupe, ale já do setmění na naší pláži ve slejváku skáču do vln. Večer sedíme před pokojem a díváme se na rozbouřené moře, větrem ohýbající se palmy a déšť nám buší do střechy. Je ale stále příjemné teplo.
Ráno cestou na snídani nás zastavuje Aaron a sděluje nám, že veřejný trajekt kvůli počasí nejede. Hned aktivně bere telefon a volá, prý nám zajistí speedboad, ve 12h přijede pro nás do přístavu. Uf. Píšu na další ubytování, že přijedeme až po 12h. Poslední koupačka, sprcha a odcházíme do přístavu. V přístavu nikde nikdo, jako na ostatních ostrovech zde není žádná kancelář, ani prodej jízdenek, prostě nic :-). Čekáme asi půl hodiny, žádná loď na obzoru. Jdeme tedy do místní restaurace, třeba bude někdo vědět. Naštěstí jsou tam 2 zaměstnanci v tričkách našeho hotelu, ptáme se jich, nerozumí, ale nakonec jeden bere telefon, vytáčí Aarona a podává ho druhému. Ten něco říká Aaronovi, prý máme počkat pod stromem na lavičce. Během pár minut přijíždí Aaron na motorce, ukazuje nám na mobilu polohu lodi, volá jim a během chvilky loď přijíždí. Platíme 20 USD za oba a jedeme na vedlejší ostrov Ukulhas.
Ostrov čtvrtý - Ukulhas
V přístavu i přes to skoro hodinové zpoždění na nás čeká mladý klučina Pani, bere zavazadla z lodě, usazuje do místního taxíku, který tam také tu hodinu musel na nás čekat a jedeme pár set metrů na ubytování. V sedačce při vchodu do penziónu Coral Queen Villa již nás čeká manažerka, možná majitelka, vše nám opravdu dopodrobna vysvětluje, Pani mezitím přinesl vychlazené ručníky na ruce a uvítací nápoje. Platíme 56 USD v hotovosti za jednu noc. Dostáváme lístek, na kterém máme označit vybranou snídani a čas kdy ji chceme připravit. Pak nám Pani ukázal pokoj, který byl vyzdobený čerstvými květy. Pokoj krásně čistý, koupelna také, místo balkónu maličká terasa s umělým trávníkem se stolkem a dvě židle, ale bez výhledu. Na pokoji 2 osušky na pláž, ostatní ručníky sněhobílé, hebké, jak v pětihvězdičkovém hotelu. Na pokoji připravené 2 velké zavírací láhve s vodou, dokonce v průhledné rychlovarné konvici připravena voda na čaj a kávu, drobnosti které potěší. Třeba jako stěrka na podlahu v koupelně.
Odvoz z přístavu
Vyzdobený pokoj
Ulice mezi penzionem a pláží
Jen ostrov Ukulhas je trochu zklamání, je tu obrovský stavební ruch, bohužel je tu rozestavěných několik výškových hotelů, dokonce předělávají ulice. Na rozdíl od ostatních ostrovů je tu spousta kaváren a restaurací. Dokonce i náš penzión má kavárnu a pár stolků přes ulici v hájku u moře, kde jsou i hotelová lehátka. Asi díky té noční bouřce ani pláž není tak pěkná, je tu naplaveno spoustu nepořádku. Tohle už je turistický ostrov, sice si člověk každý večer může posedět v jiném podniku, ale vůbec si nedovedeme představit, co jednou budou všichni hosté z těch nedokončených mnohapatrových hotelů dělat na takhle maličkém ostrově. Naštěstí jsme zde nejkratší dobu, tak nám to nevadí. Večer v přístavu potkáváme dva mládežníky z Čech, jeden z místních jim loví rybu k večeři, aby byla opravdu čerstvá. Dáváme se s nimi do řeči a přiznávají, že první den po příjezdu to byl pro ně obrovský šok. Představa o Maledivách byla úplně jiná, ale díky výletům jsou již spokojení.
Žraloci v přístavu
Koupání je tady taky asi nejhorší, pláž je uzoučká, lehátka jsou již placená, náš penzión má svoje, asi jako jeden z mála, to je obrovská výhoda.. Není zde útes kolem ostrova, takže jsou zde velké vlny, dopoledne se kvůli odlivu nedalo plavat nikde, protože korály jsou všude. Ani zde nešnorchlujeme, korály jsou šedé, rybiček málo, jen potkáváme velikou mantu.
Ráno při luxusní snídani nám Pani radostně říká, že veřejný trajekt dnes jede a že mám již zařídil odvoz do přístavu. Máme z toho radost, je to ten nejdůležitější trajekt, jede totiž nazpět do hlavního města, odkud druhý den odlétáme. Před odjezdem se zkoušíme vykoupat a společně s Panim odjíždíme do přístavu. Trajekt tam již měl hodinu stát, ale není zde. Pani je ale naprosto v klidu, lehá si na lavičku. Na rozdíl od něho jsme docela nervózní. Po docela dlouhé době přijíždí jiný trajekt, ten se kterým jsme měli včera přijet, ptáme se, trajekt do Malé, nepřekvapivě je zrušen. Pani nás bere zpět na ubytování, po cestě volá manažerce penziónu, ta naštěstí zařizuje speedboat, znovu se ubytováváme a po 2 hodinách se cesta do přístavu opakuje. To už opravdu loď přijíždí a dokonce s námi počítají! Pani čeká než odjedeme a mává nám z mola. Při nástupu nám ještě stačí dát dárky na památku! A to v ubytování jsme byli pouze jednu noc, naprosto neskutečné!!!
Snídaně
Další žralok v přístavu
Dárky na památku
Speedboat je plný do posledního sedadla, vůbec nechápeme, jak se mohlo podařit zajistit na něm pro nás 2 místa. Další už dnes nejede. Loď skáče, Pétě je blbě, ale jedeme, zítra odletíme, to je velká úleva, hodinu a půl cesty musíme přežít…
Ostrov pátý - Malé
Loď nejdříve připlouvá na letiště, většina lidí vystupuje, po pár minutách jsme v přístavu v Male. Vystupujeme a je to šok. Neskutečný hluk, kolony aut a motorek, obrovský kontrast proti klídku a pohodě na lokálních ostrůvcích. Návrat do reality, bohužel. Po městě bloudíme, zmokneme, nakonec náš poslední hotel Tour Inn nacházíme. Má recepci v posledním patře a pokoje ve třech patrech pod recepcí. Dostáváme vodu, vychlazený ručník, pokoj je hezký, moderní, čistý, s výhledem na národní fotbalový stadión. Vždy dva pokoje mají společnou vybavenou kuchyň. Dáváme sprchu a vyrážíme do města.
Provoz je tu obrovský, všude mraky lidí. Jdeme se podívat odkud nám zítra odjíždí loď na letiště. Pak nacházíme relativně hezkou městskou pláž. Sice je malá, ale bílý písek na ní nechybí. Jen je asi jen pro místní, v normálních plavkách se na ní nikdo nekoupe. Jdeme na pokoj, míjíme další fotbalové hřiště. Na něm zrovna probíhá ženský fotbalový turnaj, diváci mohutně skandují, holky litujeme, je docela vedro a ony hrají samozřejmě zahalené. Jdeme spát. Ráno si vaříme čaj, bohužel už nás nečeká maledivská snídaně, sníme muffin, zabalíme a jdeme na loď na letiště. Ta stojí 1 USD na osobu a jezdí v krátkých intervalech.
Na letišti nejdříve míříme do salónku, který je na domácím terminálu. Doba návštěvy je zde striktně vymezena na 2 hodiny, dostáváme lísteček s časem, který nám i následně kontrolují. Jsme tady před půl dvanáctou, nandáme si snídani, ale už si nemůžeme nic přidat. V půl dvanácté úplně všechno jídlo uklidí a pak je zase až oběd od půl jedné. Obědová jídla jsou dobrá, ale máme málo času, musíme projít bezpečnostní kontrolou a pak jsou teprve přepážky na odbavení.
V letadle je hrozný zmatek, na našich místech sedí nějaké děti. Cestuje totiž nějaká místní rozvětvená rodina. Jedna má štos letenek, sedají si kde je volno. Jedno dítě u nás zůstává, dvě si přesedají, tak dobrý. Nakonec si přesedne i ten chlapeček od nás, celou cestu pak sedí 4 děti na jedné trojsedačce. Letuškám to ale nevadí :-).
Sharjah
V Sharjahu přistáváme před 18h, máme zde dlouhé mezipřistání, odlétáme až ráno v 8h. Tak jdeme na imigrační, překvapivě během pár minut jsme venku z letiště. Na teploměru je i takhle večer 43 stupňů, na Maledivách bylo celou dobu 30 stupňů, docela šok. Ve směnárně vyměňujeme 10 EURo, autobus do města se totiž platí v hotovosti a jedeme. Je totální zácpa, do centra to trvá asi hodinu, ale vidíme alespoň krásný západ sluníčka z autobusu. Vystupujeme na konečné, jdeme do centrální (modré) tržnice. Je zde samé zlato a zima, jsme zde chvilku. Venku je lépe. Podél vody se vracíme do centra a touláme se městem, nakupujeme v nějakém velikém obchoďáku, svá nejlepší léta již má za sebou. Chceme jít do parku, ten je překvapivě placený, ale zrovna vedle vchodu do parku zastavuje autobus na letiště, tak nastupujeme a vracíme se nazpět.
Tržnice
Ranní Bacardi
Cesta již je mnohem rychlejší, řidič nikde nestaví, všechny zastávky jsou na znamení. Tak snad zastaví na letišti, trochu se obáváme, nemá totiž letiště jako konečnou. Ale najednou řidič odbočuje z dálnice a u zastávky u terminálu na nás volá, že máme vystoupit, všichni ostatní s autobusem odjíždějí dál… Váháme, jestli už jít rovnou do salónku, ale uvnitř budovy je hrozná zima. Tak zůstáváme na lavičce před budovou, je rovná a velká, vejdeme se na jednu oba dva, vytahujeme deky, leháme si a usínáme. Kolem třetí jdeme dovnitř, dáváme kávu a snídani, pak nám přijde, že už je vhodný čas na panáka. Tak ve 4h popíjíme Bacardi…
Vídeň
V 8h odlétáme, spíme celou cestu, ve Vídni jsme načas. Po přistání volá Pétě reportér Hospodářských novin, dala se s ním do řeči před startem maratónu a měla na Maledivách od něj několik zmeškaných hovorů. Reportér dopisuje totiž článek o lidech, co začali běhat až po čtyřicítce, což je náš případ a potřebuje ještě několik věcí ujasnit. Tak alespoň nám uteče čas při čekání na autobus. Jedeme Regiojetem a máme tentokrát větší časovou rezervu. Do Prahy přijíždíme v pátek půl deváté večer, jdeme rovnou do postele, já mám totiž v sobotu pracovní směnu od 7h a večer nás čeká půlmaraton v Karlových Varech…
Pražský maraton před odletem
Po návratu půlmaraton v Karlových Varech
Pokud někdo o této destinaci uvažujete, tak doporučujeme jet co nejdříve. Myslíme si, že je to otázka velmi krátkého času, kdy turistický průmysl změní skvělé místní obyvatele, kteří jsou tou největší přidanou hodnotou v současné době… V našem případě je to jedna z mála jistot, příští rok v květnu po maratónu jedeme zase!!! Jen musíme obětovat půlmaraton v Karlových Varech, budeme tam tentokrát určitě delší dobu a zkusíme další ostrovy 😊.
Zhodnocení:
Maledivy – opravdu ráj na zemi a to hlavně díky místním obyvatelům!!! Neskutečné služby, ochota pomoci, krásné ubytování, skvělé jídlo. K tomu minimum turistů na lokálních ostrovech, překvapivě velmi příjemné počasí a samozřejmě hlavně to moře… Nutno ale počítat s absencí alkoholu na místních ostrovech, s občasnou dešťovou přeháňkou a s ne úplným pořádkem na ostrovech…
Thoddoo – dle našeho názoru jednoznačně nejlepší ostrov, krásná písečná pláž, želvy, nejmenší stavební ruch, ubytování v Haisha Inn s nádhernou zahradou a skvělou polopenzí, která je dostačující, senzační majitel Mohamed!
Rasdhoo – hezká pláž s restaurací a terasou přímo na pláži, rušnější městečko, jen horší koupání při odlivu
Bohufoldhoo – určitě doporučujeme, ale jedině s ubytováním v hotelu Lagoon View, který má vlastní pláž a nechá se zde koupat po celý den. A samozřejmě kvůli hotelovým žralokům 😊. Hodně domorodý ostrov, který je opravdu maličký.
Ukulhas – zklamání kvůli obrovské výstavbě, již teď hodně turistický a bude to ještě horší... Koupání slabší, velké vlny. Ale určitě ubytování v Coral Queen Villa jednoznačně doporučujeme!
Malé – asi jen na přespání před letem a nebo při pozdním příletu
Air Arabia – sice nízkonákladová společnost, ale určitě doporučuji. 48 hodin před odletem se nechá udělat on line check in. Systém žádná sedadla nepřiděluje, je možné si vybrat jakékoli standardní sedadlo zadarmo. K jedné letence jsme měli zaplacené 20kg odbavené zavazadlo, příplatek byl 72 AED pro oba směry. Dále je možno si vybrat dopředu jídlo, nejdražší stojí 32 AED. Jídlo je včetně lahvičky s vodou. Ale je možné si ho bez problémů zakoupit přímo v letadle. Samozřejmě pro cestování s jakoukoli nízkonákladovkou je ideální mít možnost návštěvy salónků na letištích. Od 20. prosince 2025 budou létat z Prahy. A zítra 29. září mají opětovně akci na letenky!
Náklady
Letenky 18.610,-
Doprava Praha – Vídeň a zpět 1.900,-
Ubytování 7 nocí 12.400,-
Místní lodní doprava 5.250,-
Celkem 38.200,- max 19.500 na osobu s drobnou útratou
Jak se ti cestopis líbil?
om664 procestoval 39 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 7 lety a napsal pro tebe 1 úžasný cestopis.
Zobrazit profil1 komentář
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Pekny cestopis. Na Thoddo sme boli cez Vianoce 2020, a ako citam, pozeram stale je to taky isty pekny,a pohodovy ostrov. Nam s tam velmi pacilo. Stravili sme tam tyzden, a bol to cisty relax. Na maldivske ranajky spominame doteraz.
Pekny cestopis. Na Thoddo sme boli cez Vianoce 2020, a ako citam, pozeram stale je to taky isty pekny,a pohodovy ostrov. Nam s tam velmi pacilo. Stravili sme tam tyzden, a bol to cisty relax. Na maldivske ranajky spominame doteraz.