Mallorca - GR 221 - 1/2020

Přílet - neděle

S kamarádem jsme zakusili krásy (i náročnost) části treku GR 221. Čistých 5 dní na trase, žádná postel, žádné hotely, ubytka. V neděli ve 4 ráno z bus nádřaží Olomouc Flixbusem do Vídně bus nádraží za 200 Kč. Odtud na letiště 5 euro. Zpáteční do Palmy 900 Kč. 20kg zavazadlo do spodku letadla pro oba (2 batohy stáhnutím bederáků k sobě a zabalené fólií za 850 Kč na jednoho). Přílet do Palmy ve 2 odpoledne. Busem A1 z letiště na Placa d'Espanya 5 euro. Pár metrů od zastávky, kde jsme sjeli dolů po schodech o patro níže, je market a hned vedle free WC. Opačným směrem jsou bus nebo metro/vlak nástupiště. Odtud busem z nástupiště 28 nebo 29 do Andratx za 5 euro, ze kterého jsme pěšky přišli ke startu treku. Začali jsme poctivě v jednom ze dvou možných jižních startů s'Arracó. Už za tmy kolem 19:30 jsme podle mapy přišli k malebné hospůdce. Jedno pivečko a jdeme na to. Míjíme první ukazatel s logem treku a opouštíme civilizaci. Jdeme nahoru najít první spací místo, které je pár set metrů nad vesničkou, těsně u turistické trasy. Každý si nachystáme svůj bejvák a docela unavení cestou na ostrov brzo uleháme. Ještě předtím, při stavění plachty odsouváme jeden větší kámen, aby se plachta mohla ideálně napnout. Kamarád má stan pro jednoho, já mám sebou bivakovací plachtu...

Den 1

Ráno se až za světla probouzíme, dáváme vše do kupy k odchodu a hned první překvapení! Až potom jsme zjistili, že pod kameny zalézají po setmění štíři, takže byl jeden najednou volný:) Naštěstí stejné znamení drží spolu, žádný konflikt jsme neměli;)

Mně balení trvá dýl a tak vyrážíme každý sólo pár minut od sebe. Člověk už je plný těšení, jak se to celé vyvine, kam se dostane a co zažije:) Tak jdeme na to:)  Pár minut od startu začíná první série výhledů a začínáte být v jiném světě, ve kterém se zase budou řešit a prožívat úplně jiné věci, než ve městě:) Konečně je to tu zase:) Po nějakém čase se opět potkáváme, abysme se záhy zase rozdělili...

Po obědě se dostávám na asfaltovou cestu, která vedla hezky dolů a někde tam dole vpravo měla být chata Finca Ses Fontanelles. Na mapě zcela jasná prudká odbočka vpravo a dolů k chatě nešla neprojít podle mapy. Kdybyste nezvětřili pár set metrů předtím polňačku, která vše zkrátí!!!! Pecka, našel jsem zkratku, odbočka doprava o něco dřív a ušetřím čas, paráda!:))) Cestička se však brzy v prudkém svahu ztrácí v hustě porostlé, velmi pichlavé a ostré keře, které nejde projít a několik pádů mě velmi úspěšně katapultuje do světa tady a teď a to doslova. Jsem celý dopíchaný jak...  radši žádné přirovnání....:)))) Až po nějaké době si všímám, že kalhoty jsou v jednom místě nějaké rudé a od slunce to zrovna nebylo. Jeden trn byl opravdu hluboko..., ale nakonec v pohodě:) Jen to celé stálo přes hodinu času a dost energie a vody, které mi zbývá jedno deci. Den je v polovině a já doufám, že chata bude oáza v poušti...

Pod chatou je branka s pokyny pobytu a uprostřed objektu je pusto prázdno. A jejda... Check in od 17 hodin. Ale po pár krocích se situace pohledem do zděného výklenku, kde je spousta pet lahví s vodou a miskou na peníze za ni, zcela otáčí! Oáza nalezena!!!:)))) Doplním vodu, omývám krev, chvilku odpočinu a vyrážím dál. Mapa ukazuje stoupání nahoru do hor, tak uvidíme, jak to bude vypadat...

Nad chatou se terén mění v úzký chodník a kamenů přibývá, stejně jako koz, kterých je tu požehnaně. Stezka se stáčí doleva a prudce nahoru mezi kameny, kde chvílemi nevíte, kde stezka pokračuje. Po jedné exponovanější části se dostáváte na horní plošinu, která vede již mírněji nahoru. Slunce se ukazuje v plné kráse a já se docela vyšťavený zastavím, ikdyž už vítr fouká docela dost. V tomto terénu jdu až po oplocenou část, kde se slunce postupně poprvé dotkne horizontu a začíná se stmívat.

Nastává ten správný čas na čelovku. Společne s mobilem a nej appkou mapy.cz  se držím ve tmě a hustém a kamenitém porostu až na pár metrových odchýlení docela dobře. Až najednou vidím ve tmě dva páry svítících očí, které se během vteřiny změní v obrovské dvě krávy pár metrů přede mnou. Stop! A hlavně klid, nejsou vyplašené, není důvod panikařit. Opatrně a pomalu je obcházím, co mi terén dovoluje a chvilku na to se dostávám k oplocení a žebříku, na kterém vidím ceduli o nebezpečí výskytu velkého dobytka. Oplocení znamená konec takového překvapení, ale zárověn začíná stoupání ve skalnatém terénu a stezka na kraji srázu. Fouká stále dost silně a začíná být cítit zima. Ještě chvíli a dostávám se na místo, kde už na mě dlouho čekal kamarád. Uprostřed skal a balvanů našel jediných pár metrů nejen čtverečních, ale hlavně rovných, dokonce vodorovných:) Nejchladnější a největrnější noc přežíváme a ráno vstáváme za tmy, ať stihneme potenciální východ slunce na vrcholu Moleta de s'Esclop.

Den 2

Ráno vše podle plánu, ale jak se blížíme nahoru, víme, že plán nevyjde. Hodně fouká a kolem vrcholu je spousta oblačnosti, takže procházíme dál směrem na sever po trase treku a jen se tiše kocháme... až do vesničky Estellencs, kde přicházíme kolem poledne.

Kolem poledne jsme ve vesnici, je mnohem tepleji. Taky jsme o 700 metrů níž a v centru v obchůdku doplňujeme zásoby a taky energy do těla. Čeká nás cesta do Banyalbufar a v plánu máme přespat někde kolem skal a vyhlídkového místa kousek před vesničkou Port des Canonge, u výběžku Punta de s'Áquila, tak jsme zvědaví, jak to dopadne:)

Den 3

Tato noc byla nejteplejší a nejpříjemnější, bez větru, kousek od moře, na které bylo vidět, ikdyž jsme přišli i odešli za tmy až šera ráno. Žádná vlhkost, takže jsem spal jen na karimatce a ve spacáku, bez plachty, usínání s pohledem na hvězdy. A že jich tam je plné nebe, na Mallorce nejsou žádné továrny, žádné komíny, průmysl. Čisté nebe... Jdeme mimo GR 221 podél pobřeží, které je krásně surové, bité mořem. Dostáváme se pod vesničku Port des Canonge a stoupáme od moře vzhůru. Plán je přespat na chatě Refugi des Cairats, která je o 800 metrů výše a kde bude zavřeno, ale je tam kousek plácku pod střechou, s krbem a dřevem, úplný bejvák:) Ale nebudu předbíhat, celý den byl před námi...

Prošli jsme kolem pár baráčků a čeká nás hned stoupaní o 300 metrů výše, kde je za odměnu krásná vyhlídka s prudkým svahem pod vámi. Prostor jako na dlani. Jen hned po ránu se do prudkého kopce moc nechtělo, ale každý metr nahoru to bylo lepší a lepší:) 

Už od vesničky jsme šli každý sám. Já vzadu jako vždy:) Po příjemném odpočinku na vyhlídce jsem se rozhodl jít do Valldemossy po silnici podél treku, kde jsem mohl ušetřit méně náročným nahoru dolů síly a popřípadě stopnout auto a přiblížit se blíž, protože chata byla až za ní, ještě 400 metrů nahoru. Sem tam projelo auto, sem tam cyklisti, asfaltky jsou tam úzké, ale nádherné. Snažil jsem se co nejvíce chodit po krajnici a asfalt si zase tak moc nevychutnávat:) Navíc všude kolem tak krásně... A do toho jsem dvakrát stopnul auto, sice jen po kouskách, ale i tak to pomohlo a hezky to vše doplnilo:)

Ve Valldemosse jsem nakoupil v marketu vše potřebné a za vesnicí jsem se najedl. Těšil jsem se jak malý kluk, kdy se asi dostanu na chatu, jaké to bude stoupání a jestli tam půjde přespat. Nakonec se tam jako první i tak opět za tmy dostávám a jsem nejvíc happy. Vše bylo tak, jak jsem si přál a představoval si:)) Kamarád došel asi za hodinu po mně a oba plni dojmů jsme vykládali zážitky z celého dne. U toho večeře, rozpálený krb, čaj, nádhera....:)  Ráno nás opět čeká brzké vstávání. Čeká nás ještě 150 metrů stoupání a druhý pokus, jestli se povede východ slunce nahoře. Ráno předtím jsme vstávali skoro o kilometr níže:)

Den 4

Ráno opět stejná rutina. Budíček hluboko za tmy a co nejdříve se pouklízet, ať vyrazíme slunci naproti:) To, co následovalo následující hodiny, byl ten stav, kdy nevnímáš čas... Pak si ho teprve uvědomíš podle času pořízení fotek... Zastavujeme se a snídáme na vrcholu Es Caragolí. Jsme nadopovaní top zážítkem a to nás teď čeká 800 metrů sešup dolů do městečka Deiá...

Neradi opouštíme vyhlídkovou plošinu, bylo to úžasné ráno, ale je čas jít. O sto metrů níže nás čeká vyhlídka, ale ta je panečku:) Po ní odstartuje opravdu prudká část podél masivu. Styl cik cak pořád dokola, až se ocitneme v krásném lese. 

Tím nakonec člověk projde již mírnějším klesáním, za to s kluzkými kameny pod botama, takže tady opravdu opatrně. Najednou se vynořite u prvního baráku a jste zpět v civilizaci a zde hodně malebné:) Potkáváme se u obchůdku, kde si dáváme chill pod chilli papričkama:)))

Po klasickém natankování přichází naše křižovatka. Před zítřejším posledním dnem chce kamarád pokračovat v treku do Solleru, já toužím ještě dnes přespat u jezera Cúber a chci z Deiá jít opět po silnici a stopovat, protože na něj už pešo není čas a síla. Jdeme tedy každý sám, uvidíme se až za dva dny na letišti...

Nějakou dobu jsem šel, občas projelo auto, ale žádný úlovek. Cesta se dost klikatila a byla úzká, těsně u masivu, takže nebylo často vidět za další zatáčku. Musel jsem podle toho chodit z jedné krajnice na druhou:) Až mě zastavilo malé autíčko:) Po pár větách v angličtině zjistíme, že jsme se narodili v jednom stejném bývalém státě, takže to bylo o to víc fajn:) Nakonec se to hezky vyvrbilo a dovezli mě až k druhé straně jezera vůči chatě, paráda!!! Co chceš, to se stane!!! Ještě po cestě uvnitř krásných skalních útvarů svačíme a kocháme se západem slunce, který byl ve správný čas na správném místě:)

Než jsem se dostal na druhou stranu jezera, byla už tma. Cesta podél břehu jezera byla příjemná, dokud jsem podruhé nezažil ten pocit, kdy se člověk rychle probere z čehokoliv. Najednou jsem byl mezi 6 obrovskýma krávama, co se v klidu pásly podél obou krajů cesty. Člověk se prostě lekne, ale stejně nezbývalo nic jiného než mezi něma v klidu projít... Byl jsem hodně zvedavý, jak bude vypadat místo, kde je na mapě ta krásná ikonka domečku nebo přístřešku:) Nakonec jsem měl kde složit hlavu a po jednoduché večeři jsem unavený zalezl do spacáku.

Den 5

Tohle ráno jsem nikam nespěchal. Ikdyž jsem se vzbudil ještě před východem slunce, žádné rychlé balení neproběhlo, nebyl důvod, člověk si jen sedl a hned se kochal:) Chata byla sice zamknutá, ale zápraží pod pásem střechy bohatě stačilo:) Celý objekt je oplocený a vedou do něj dvě branky. Za to oplocení jsem byl hodně rád, protože všechny ty velké bytosti přišly a kolem plotu najednou byla asi ta nejchutnější tráva na světe:) Za chatou je dokonce otevřená a udržovaná toyka. Dokonce tak udržovaná, že ráno přijel někdo hodně čistomilný a celou plastovou toyku udržel v super stavu:) Ale neviděl jsem nic, byl jsem za objektem chaty z druhé strany:) Dal jsem si snídani a čaj a ještě chvíli už při slunečním usměvu a zvonění krčních ozdob oveček sledoval okolí.

Po klidném zabalení všeho jsem vyrazil zpět k cestě a každý metr podél jezera jsem si náležitě užíval. 

Začínám stoupat k místu coll del Portellet, kde je u zídky krásný pohled jak na jezera, tak směrem do vnitrozemí. Šetřím baterku a moc nefotím, protože jsem právě zjistil, že power banka ohlásila krach na burze z 25% rovnou na nulu.

Kolem zídky ještě stoupám výš a kochám se a zase cítím top energii, eurofii z každé vteřiny, kterou můžeš vidět. Projdu skrz jeden průchod ve zdi a scházím dolů směr chata Tossals Verds. Slunce docela peče a stezka vede pomalu dolů a začíná se zařezávat hlouběji a ostřeji mezi dva masivy, kde mi vypíná i mobil a já jsem off. To je pocit, úplně off, úplně sám, jen ty a neznámá příroda...

Čas mezi poslední fotkou nad tímto textem a pod tímto textem byl pro mě jeden z top zážitků. Chvíli po odumření veškeré elektroniky jsem narazil na slušné překvapení - řetězy na místě es Pas Llis, když trasa najednou mířila do skalní stěny a neviděl jsem na první pohled, kam jít dál. Až se člověk podíval pořádně, uviděl úzkou cestičku z kamení podél stěny a nad nimi řetěz, který mířil někam nahoru, kde se v jednom místě zasekl ve skále někam do neznáma.... No panečku, to bude s tím batohem a celkovou únavou zajímavé, říkal jsem si. Ale vše jsem naštěstí opatrně prošel v pořádku a cesta k chatě pokračovala krásnou stezkou podél masivu a výhledy do prostoru. Na konci oploceného prostoru těsně před chatou bylo další zvířecí překvapení - tři frajeři, kozorožci. Když se postavili cca 20 metrů přede mnou na zadní, nebyl jsem úplně nejvíc happy. Ale stejně jako předtím, prostě jsem je začal pomalu a klidně obcházet, co prostor dovolil. Byl jsem hodně zvědavý, jestli chata bude otevřená, jestli tam bude elektrika, jídlo, voda, cokoliv. Nebo bude všude pusto prázdno...

A dopadlo to dobře, bylo tam vše, co tam být mělo a ještě víc:) Jak moc jsem byl vyčerpaný, tak moc jsem byl šťastný, že je vše, jak je a náležitě jsem si to užíval s otevřeným vychlazeným pivkem před chatou:) Ale čas se bohužel nezastavil a já musel pokračovat k hlavní cestě mezi Sollerem a Palmou, abych se nějak dostal na letiště, kde jsme měli mít v 11 dopoledne sraz s kamarádem. Šel jsem pěšky několik hodin, až jsem se dostal do malinké osady jménem Orient. Byla už dávno tma, žádné auto jsem za tu dobu nepotkal. Tak jsem si sedl na kraj cesty a posvačil jsem již s vědomím, že se tam prostě dostanu během noci. Byl jsem opět nachystaný, že budu pokračovat dál a najednou se objevilo popelářské auto - anděl. Přijel vyprázdnit všechny kontejnery a s úsměvem mi řekl, že jasně:) Asi nemusím psát, na co jsem se ho zeptal a o co ho poprosil:))) Mezi prudkými zatáčkami na úzké cestě si s tak velkým autem vedl bravurně. Volant byl v jednom velkém zápřahu, plný rate zleva doprava a naopak:) Bylo zajímavé, že jel sám a když mě vyhodil ve vesnici Bunyola, šel jsem za ním a díval se, jak po každých 10 metrech zastaví, vyleze z auta, posbírá nachystané sáčky a tašky s odpadem a háže je do auta a zase nasedá a zase po pár metrech vysedá:) A tak jsem mu naoplátku ty pytle začal sbírat a házet do auta a pomalu tak mohl jet a pořád nezastavovat:) Pak jsem ušel už jen kousek a byl jsem na vytoužené hlavní cestě. Původně jsem chtěl přespat někde kolem, ale žádné místo se mi nelíbilo a tak jsem stopoval a po chvíli stopnul Transita směr Palma:) Chlapi byli dokonce tak super, že mě vzali až přímo na letiště, kde jsem se nakonec dostal o 12 hodin dříve, než jsme měli deadline:) Na letišti už to každý zná, takže se tímto pomalu loučím. Ještě přikládám pár fotek ze Solleru a Palmy, kde jsem nebyl a kamarád mi je poslal.

Na závěř chci poděkovat za super týden, který jsme zažili a určitě se sem vrátíme na druhou část tohoto kouzelného treku. Kamarád je super. Novajs je kamarád:)

Pokud někoho tento cestopis bude inspirovat, aby na Mallorcu do hor vyrazil taky, naplní tím smysl, proč to celé píšu:) A pokud ho to více než bavilo, tak se může podívat i na videa:) Na YouTube mám účet stejně jako na FB pod nickem Zdenál Macháček.

https://www.youtube.com/channel/...;flow=grid