
Maršrutkou z Oděsy přes Tiraspol do Kišiněva a zpět za KAČKU
Tady je svět ještě v pořádku
Cestopis z roku 2019 napsala Sue Ellen Ewing
Po letní návštěvě Kyjeva, Kazachstánu a Kyrgyzstánu na mě zase dýchla ta postsovětská nostalgie a rozhodla jsem se opět navštívit krajinu svého mládí a oslavit tam VŘSR. Obvolala jsem spřátelené soudružky a dostala zvací dopis od nejvyššího sovětu. Kamarádka Rudá Marta se ke mně připojuje s nabídkou na víkendový studijní program na místní univerzitě, na který byla delegována stranou.
Nad stakany vodky řešíme jak se tam dostat. Pamatuji si z mládí, že když na východ tak s Aeroflotem a ruským samoljotom. Hledáme vhodný spoj a zjišťujeme, že Aeroflotem se do Oděsy nedostaneme. Volíme tedy kombinaci UIA a SkyUp airlines imperialistickými křápy a mezipřistání s nocováním v Kyjevě.
Jsou to Boeingy, tak se jako zapřisáhlá ateistka raději pokřižuji před vzletem abych přežila, celou dobu žmoulám v ruce růženec a odříkám dvacet Otčenášů. Po přistání v Oděse se na nás sesypou místní taxikáři s nabídkou odvozu. Jako delegace požadujeme limuzínu, nejlépe ZIL, ZIS, Čajku, nebo alespoň Volhu. Nic z toho ale nemají, tak je posíláme do háje, jsme přece proletářská delegace a tak se přesunujeme za proletářských 5 hřiven trolejbusem z aerovokzala na avtovokzal, kde kupujeme jízdenky na maršrutku do Tiraspolu. Čekala jsem Gazelle od GAZu, ale je to jen kapitalistický Mercedes.
Zbývající čas do odjezdu si krátíme nákupem suvenýrů a občerstvení na cestu na místním výborně zásobeném open air marketu, kde prodávají spoustu věcí, které se nedají v našich supermarketech vůbec sehnat. Zvažujeme, zda nám bude litr Nemiroff na cestu stačit.
Boarding je velmi rychlý, odjíždí se na čas, řidič si zapaluje cigaretu a zkušeně během jízdy zavírá dveře nákladového prostoru prudkým zabržděním. Po dvou hodinkách jízdy jsme na hranicích. Procedury jsou velmi důkladné, vše má svůj pevný řád, tady žádní migranti neprojdou a ani pašeráci to nemají snadné. Z této hranice by si měla celá slavná EU vzít příklad - takto má vypadat pořádná hranice a ne ta schengenská karikatura. Pohraničník vypadá, že by si dal říci, vodka nás hřeje a tak se s Martou obě lascivně hlásíme na osobní prohlídku. Úředník je však svědomitý a odolá našim svodů. Dostáváme vjezdní doložky do pasů a za další hodinku jsme na avtovokzalu v Tiraspolu.
Ulicí Lenina směřujeme do centra města. Po cestě potkáváme místní nejslavnější palírnu a kupujeme občerstvení - pro začátek Kvint 5-ti letý. Po bulváru Karla Marxe se přesouváme do hotelu Sofia a po ubytování vyrážíme na hlavní třídu na večeři a za zábavou. Začíná se stmívat a noční Tiraspol vypadá úchvatně. Protože už se začínám vlivem abstinenčních příznaků celá třást, končíme v podniku 7 пятниц (kombinace něčeho mezi 7-Eleven a Fridays).
Ochutnáváme černomořské speciality, vydatně zapíjíme stakany a navazujeme internacionální družbu s dalšími hosty - představiteli kulturního, společenského a politického života, členy sovchozů a kolchozů, pracující inteligencí i běžným proletariátem. Čerpáme rady jak v naší zemi stabilizovat společnost. Jen loučení pro nás znamená obrovský nápor na játra. Na památku dostáváme odznáčky s motivem hvězdy srpu a kladiva. Jsme v sedmém nebi.
Ráno brzo vstáváme a vydáváme se na univerzitu - приднестровский государственный университет имени тараса шевченка je jedna z mála univerzit, kde je možné vystudovat celý studijní obor za víkend (další byla například v době své největší slávy plzeňská práva). V tomto případě jde však o Marxismus-leninismus, který je pro členy všech komunistických stran světa bezplatný. Obě jsme v tomto oboru kované soudružky a mohly bychom samy přednášet, ale necháváme iniciativu na místních profesorech a politrucích. Předkládáme ke kontrole stranické knížky, zběžně se zdravíme s delegacemi účastníků ze Severní Koreje a Venezuely a usedáme do poslední řady kde otvíráme pro změnu lahvinku brandy z místní palírny. Za hodinku je hotovo, dávám poslední hlt, láhev je prázdná a přednáška končí, dostáváme diplomy a můžeme se chlubit tituly RSDr. Jsou z nás doktorky politických věd.
Spěcháme na hlavní bulvár, kde vrcholí slavnostní vojenská přehlídka k výročí VŘSR. Země se otřásá pod slavnostním pochodem vojenských jednotek a pod nosiči mezikontinentálních balistických raket. Nad hlavami nám hřmí forsáž motorů Migů. Je to velká sláva a je nám jasné, že tady je svět ještě v pořádku. Tahle země žádné NATO nepotřebuje, tahle země se dokáže ubránit proti importu imperialismu sama, případně s mírnou intervencí CCCP.
Prohlížíme si nádhernou architekturu socialistického realismu a vzpomínáme na mládí. Obdivuji jezdeckou sochu maršála Suvorova v nadživotní velikosti. Mám slabost pro velitelské typy mužů a při představě, že má v nadživotní velkosti úplně vše se mi začínají klepat kolena.
Míříme dál, pokloníme se čestným občanům města, hrdinům kterých si zde velmi váží a na vyznamenáních nešetří a tak je full metál jacket jejich jasně rozpoznatelným znamením (mimochodem to byla také jedna z vyšetřovacích verzí pádu letadla s Alexandrovci, přetížení letadla z tohoto důvodu, ale nenašly se jednoznačné důkazy). U nás hrdiny polévají červenou barvou a pomníky poškozují a bourají. To by se zde nestalo, tady je svět ještě v pořádku.
Na závěr fotíme ještě památník věnovaný všem obětem církevních sexuálních poklesků. Jedná se o tank, který míří na nedaleký svatostánek jako symbol věčné výstrahy církvi. Elegantně zde tak vyřešili problém, se kterým si Vatikán nedokázal poradit více než dvě tisíciletí.
Z avtovokzala pokračujeme do Kišiněva. Město je to nezajímavé, není zde nic k vidění a neměl by sem nikdo jezdit. Oproti pokrokovému a výstavnímu Tiraspolu je zde dekadence patrná na každém rohu.
Přesouváme se zpět do Oděsy, kde stíháme rychlou večerní prohlídku. Fotím Puškina i kardinála Richelieu a usedáme na Potěmkinovy schody, na jehož počest se dodnes budují vesnice nesoucí jeho jméno.
S Martou jsme úplně naměkko. Dolehne na nás ta vřelost a slovanská vzájemnost. U mě je to tedy spíše nedostatkem alkoholu, proto se na východě se vždy zliju jako Dorota. Míříme do nedalekého podniku a plánujeme kam příště. Víme jistě, že to bude to zase na východ. My se do toho západního světa, kde panuje tvrdý kapitalismus a povalují se bezdomovci jako staré struktury už nehodíme. Petrohrad již čeká.
Jak se ti cestopis líbil?

Sue Ellen Ewing procestovala 14 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 7 lety a napsala pro tebe 2 úžasné cestopisy.
Zobrazit profil25 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

Takže tank mířící na nedaleký svatostanek se Vám líbí, ale v letadle Vás uklidňuje růženec. To si protiřečí. Nebo to s tím růžencem je nějaká špionážní KGB praktika?
Rozhodně nejoriginálnější cestopis, kterej jsem četl. Skvěle vyfocený fotky, který ladí s obsahem a dobou :) tank s kostelem nemá chybu :D

Zdrástvuj, Naděždo. Když jsi ty naše zážitky tady tak veřejně rozmázla, tak jestli budeš chtít, abych s tebou zase někam vyrazila, tak tě to bude stát flašu vodky... :-)

Ty vago, padrino, dostal jsi mě :-D Chechtám se a netuším, kde končí hranice mezi realitou a fabulací :-D To by chtělo na vánoční trhy k Dědovi Mrázovi někam na Rudou ploščaď ;-)
Za tohle mas Padrino palec nahoru, pobavil jsem se kralovsky :)))) uz se tesim az zase svazacky vyrazite na vychod :))))

Skvely 😅 A pravda, Kishinev je fakt hrozna bida:DD
To ano, protože žádný Kishinev neexistuje. To město se jmenuje Kišiněv nebo Chișinău.
(což by student na Erasmu mohl alespoň tušit)

Ahmade, I see your point, ale najeď si na Wiki (https://en.wikipedia.org/wiki/Ch...9in%C4%83u) a přečti si první větu. ;)
Inu, pokud je předpisatel cizinec, tak se dá anglická transkripce pochopit. V případě Čecha, a to ještě na akademické půdě, to ale spíše vypadá na absenci na základní škole (metropole evropských zemí se učí v zeměpise coby součást obecného přehledu a opravdu se říká i píše Kišiněv), nebo lehkou aspergózu.

Jsem mrtvá a chci další!!! Ten tank byl TOP strop👌👏😂
Děkuji za CL -vzpruhu a důvod, proč se do Oděsy těšit ještě víc!
Apropo, neletíte do Petrohradu TAKY na prvního máje..? 😉
Těším se na další cestopis a předávám štafetu za KAČKU 💛 Je ve skvělých rukách 🙏🍸🍸

Chlemtal jsem se 5 minut... Twe padrino, u mě jsi trumfnul i Ostrou Katku:-) Některé hefty jsou luxusní, akorát je někteří už asi nepochopí.
Výborné :-D málem jsem padl smíchy, díky za cestopis.