Maršrutkou z Oděsy přes Tiraspol do Kišiněva a zpět za KAČKU
Tady je svět ještě v pořádku
Cestopis z roku 2019 napsala Sue Ellen Ewing
Po letní návštěvě Kyjeva, Kazachstánu a Kyrgyzstánu na mě zase dýchla ta postsovětská nostalgie a rozhodla jsem se opět navštívit krajinu svého mládí a oslavit tam VŘSR. Obvolala jsem spřátelené soudružky a dostala zvací dopis od nejvyššího sovětu. Kamarádka Rudá Marta se ke mně připojuje s nabídkou na víkendový studijní program na místní univerzitě, na který byla delegována stranou.
Nad stakany vodky řešíme jak se tam dostat. Pamatuji si z mládí, že když na východ tak s Aeroflotem a ruským samoljotom. Hledáme vhodný spoj a zjišťujeme, že Aeroflotem se do Oděsy nedostaneme. Volíme tedy kombinaci UIA a SkyUp airlines imperialistickými křápy a mezipřistání s nocováním v Kyjevě.
Jsou to Boeingy, tak se jako zapřisáhlá ateistka raději pokřižuji před vzletem abych přežila, celou dobu žmoulám v ruce růženec a odříkám dvacet Otčenášů. Po přistání v Oděse se na nás sesypou místní taxikáři s nabídkou odvozu. Jako delegace požadujeme limuzínu, nejlépe ZIL, ZIS, Čajku, nebo alespoň Volhu. Nic z toho ale nemají, tak je posíláme do háje, jsme přece proletářská delegace a tak se přesunujeme za proletářských 5 hřiven trolejbusem z aerovokzala na avtovokzal, kde kupujeme jízdenky na maršrutku do Tiraspolu. Čekala jsem Gazelle od GAZu, ale je to jen kapitalistický Mercedes.
Zbývající čas do odjezdu si krátíme nákupem suvenýrů a občerstvení na cestu na místním výborně zásobeném open air marketu, kde prodávají spoustu věcí, které se nedají v našich supermarketech vůbec sehnat. Zvažujeme, zda nám bude litr Nemiroff na cestu stačit.
Boarding je velmi rychlý, odjíždí se na čas, řidič si zapaluje cigaretu a zkušeně během jízdy zavírá dveře nákladového prostoru prudkým zabržděním. Po dvou hodinkách jízdy jsme na hranicích. Procedury jsou velmi důkladné, vše má svůj pevný řád, tady žádní migranti neprojdou a ani pašeráci to nemají snadné. Z této hranice by si měla celá slavná EU vzít příklad - takto má vypadat pořádná hranice a ne ta schengenská karikatura. Pohraničník vypadá, že by si dal říci, vodka nás hřeje a tak se s Martou obě lascivně hlásíme na osobní prohlídku. Úředník je však svědomitý a odolá našim svodů. Dostáváme vjezdní doložky do pasů a za další hodinku jsme na avtovokzalu v Tiraspolu.
Ulicí Lenina směřujeme do centra města. Po cestě potkáváme místní nejslavnější palírnu a kupujeme občerstvení - pro začátek Kvint 5-ti letý. Po bulváru Karla Marxe se přesouváme do hotelu Sofia a po ubytování vyrážíme na hlavní třídu na večeři a za zábavou. Začíná se stmívat a noční Tiraspol vypadá úchvatně. Protože už se začínám vlivem abstinenčních příznaků celá třást, končíme v podniku 7 пятниц (kombinace něčeho mezi 7-Eleven a Fridays).
Ochutnáváme černomořské speciality, vydatně zapíjíme stakany a navazujeme internacionální družbu s dalšími hosty - představiteli kulturního, společenského a politického života, členy sovchozů a kolchozů, pracující inteligencí i běžným proletariátem. Čerpáme rady jak v naší zemi stabilizovat společnost. Jen loučení pro nás znamená obrovský nápor na játra. Na památku dostáváme odznáčky s motivem hvězdy srpu a kladiva. Jsme v sedmém nebi.
Ráno brzo vstáváme a vydáváme se na univerzitu - приднестровский государственный университет имени тараса шевченка je jedna z mála univerzit, kde je možné vystudovat celý studijní obor za víkend (další byla například v době své největší slávy plzeňská práva). V tomto případě jde však o Marxismus-leninismus, který je pro členy všech komunistických stran světa bezplatný. Obě jsme v tomto oboru kované soudružky a mohly bychom samy přednášet, ale necháváme iniciativu na místních profesorech a politrucích. Předkládáme ke kontrole stranické knížky, zběžně se zdravíme s delegacemi účastníků ze Severní Koreje a Venezuely a usedáme do poslední řady kde otvíráme pro změnu lahvinku brandy z místní palírny. Za hodinku je hotovo, dávám poslední hlt, láhev je prázdná a přednáška končí, dostáváme diplomy a můžeme se chlubit tituly RSDr. Jsou z nás doktorky politických věd.
Spěcháme na hlavní bulvár, kde vrcholí slavnostní vojenská přehlídka k výročí VŘSR. Země se otřásá pod slavnostním pochodem vojenských jednotek a pod nosiči mezikontinentálních balistických raket. Nad hlavami nám hřmí forsáž motorů Migů. Je to velká sláva a je nám jasné, že tady je svět ještě v pořádku. Tahle země žádné NATO nepotřebuje, tahle země se dokáže ubránit proti importu imperialismu sama, případně s mírnou intervencí CCCP.
Prohlížíme si nádhernou architekturu socialistického realismu a vzpomínáme na mládí. Obdivuji jezdeckou sochu maršála Suvorova v nadživotní velikosti. Mám slabost pro velitelské typy mužů a při představě, že má v nadživotní velkosti úplně vše se mi začínají klepat kolena.
Míříme dál, pokloníme se čestným občanům města, hrdinům kterých si zde velmi váží a na vyznamenáních nešetří a tak je full metál jacket jejich jasně rozpoznatelným znamením (mimochodem to byla také jedna z vyšetřovacích verzí pádu letadla s Alexandrovci, přetížení letadla z tohoto důvodu, ale nenašly se jednoznačné důkazy). U nás hrdiny polévají červenou barvou a pomníky poškozují a bourají. To by se zde nestalo, tady je svět ještě v pořádku.
Na závěr fotíme ještě památník věnovaný všem obětem církevních sexuálních poklesků. Jedná se o tank, který míří na nedaleký svatostánek jako symbol věčné výstrahy církvi. Elegantně zde tak vyřešili problém, se kterým si Vatikán nedokázal poradit více než dvě tisíciletí.
Z avtovokzala pokračujeme do Kišiněva. Město je to nezajímavé, není zde nic k vidění a neměl by sem nikdo jezdit. Oproti pokrokovému a výstavnímu Tiraspolu je zde dekadence patrná na každém rohu.
Přesouváme se zpět do Oděsy, kde stíháme rychlou večerní prohlídku. Fotím Puškina i kardinála Richelieu a usedáme na Potěmkinovy schody, na jehož počest se dodnes budují vesnice nesoucí jeho jméno.
S Martou jsme úplně naměkko. Dolehne na nás ta vřelost a slovanská vzájemnost. U mě je to tedy spíše nedostatkem alkoholu, proto se na východě se vždy zliju jako Dorota. Míříme do nedalekého podniku a plánujeme kam příště. Víme jistě, že to bude to zase na východ. My se do toho západního světa, kde panuje tvrdý kapitalismus a povalují se bezdomovci jako staré struktury už nehodíme. Petrohrad již čeká.
Jak se ti cestopis líbil?
Sue Ellen Ewing procestovala 14 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 8 lety a napsala pro tebe 2 úžasné cestopisy.
Zobrazit profil25 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Takže tank mířící na nedaleký svatostanek se Vám líbí, ale v letadle Vás uklidňuje růženec. To si protiřečí. Nebo to s tím růžencem je nějaká špionážní KGB praktika?
Výborně napsáno,nemá to chybu...letím na konci května do Oděsy tak to chci také zažít....
Rozhodně nejoriginálnější cestopis, kterej jsem četl. Skvěle vyfocený fotky, který ladí s obsahem a dobou :) tank s kostelem nemá chybu :D
Zdrástvuj, Naděždo. Když jsi ty naše zážitky tady tak veřejně rozmázla, tak jestli budeš chtít, abych s tebou zase někam vyrazila, tak tě to bude stát flašu vodky... :-)
Můžeš publikovat cestopis z muzea Stalina v Gori, jestli si tedy něco z toho pamatuješ, protože jsi byla zlitá pod obraz a jestli si najdeš mezi schůzemi v parlamentu čas to sepsat.
Ty vago, padrino, dostal jsi mě :-D Chechtám se a netuším, kde končí hranice mezi realitou a fabulací :-D To by chtělo na vánoční trhy k Dědovi Mrázovi někam na Rudou ploščaď ;-)
Ty fotky!!!!! :D
Paráda !
Luxusné :)))))
Ahoj, na velky unor ideme do Kisineva. Co stala marsrutka do Odessy?
Počítej cca 700 rublů.
Balšaja rabóta.....fakt jsem s parádně pobavil
Za tohle mas Padrino palec nahoru, pobavil jsem se kralovsky :)))) uz se tesim az zase svazacky vyrazite na vychod :))))
Skvely 😅 A pravda, Kishinev je fakt hrozna bida:DD
To ano, protože žádný Kishinev neexistuje. To město se jmenuje Kišiněv nebo Chișinău.
(což by student na Erasmu mohl alespoň tušit)
Ahmade, I see your point, ale najeď si na Wiki (https://en.wikipedia.org/wiki/Ch...9in%C4%83u) a přečti si první větu. ;)
Inu, pokud je předpisatel cizinec, tak se dá anglická transkripce pochopit. V případě Čecha, a to ještě na akademické půdě, to ale spíše vypadá na absenci na základní škole (metropole evropských zemí se učí v zeměpise coby součást obecného přehledu a opravdu se říká i píše Kišiněv), nebo lehkou aspergózu.
wow:) to jsem opravdu netusil:)) jeste stesti, ze existuji takovi osviceni chytri lide, co bychom jinak my blbecci bez vas delali:))
Dobrý, akorát by v názvu bylo možná lepší za KOPĚJKU.
Jsem mrtvá a chci další!!! Ten tank byl TOP strop👌👏😂
Děkuji za CL -vzpruhu a důvod, proč se do Oděsy těšit ještě víc!
Apropo, neletíte do Petrohradu TAKY na prvního máje..? 😉
Těším se na další cestopis a předávám štafetu za KAČKU 💛 Je ve skvělých rukách 🙏🍸🍸
Stručně, jasně, výstižně a za Kačku, co víc si přát :)))
Chlemtal jsem se 5 minut... Twe padrino, u mě jsi trumfnul i Ostrou Katku:-) Některé hefty jsou luxusní, akorát je někteří už asi nepochopí.
Cali, jen ze zvědavosti, z kterého jsi kraje? Zajímá mě, kde se říká smíchu "chlemtat se". :) My v Ostravě říkáme "chlamat se", zatímco "chlemtat" znamená "pít" :)
StČ, podbrdský dialekt:-) používáme chlámat i chlemtat ve významu smát se.
Výborné :-D málem jsem padl smíchy, díky za cestopis.