Martinik pro lamy
Cestopis z roku 2019 napsal mmksvestky
Skoro se stydím něco takového napsat, vzhledem k tomu, z jakých míst a dobrodružství sem ostatní píšou. Nebude to asi zajímavé čtení pro ostřílené cestovatele, ale doufám, že to nakopne ty, jako jsem byl já, co jsou tady a na podobných stránkách nalepení pořád a jen obdivují, kam se kdo vydal a neodvažují se to risknout sami. Prostě jednoduše, když jsem to dal já, tak vy to dáte taky! Vy, co jste se taky učili jazyk s učitelkou, která byla tak 2 lekce před vámi, kteří místo poznávání světa se snažili osamostatnit a uvázali se k baráku nebo bytu a kteří teď ve "středním věku" chcete dohnat co nejvíc.
Kecy o ničem na vysvětlenou...
Minulý rok jsem si poprvé zkusil naplánovat cestu letadlem, půjčit auto atd. (Booking už jsem měl zmáknutý z cest na motorce). Teoreticky vybaven samostudiem a otravováním na fóru jsem to úspěšně zmákl a připadal si jako borec. Tak proč nevyrazit někam dál, když je to tak snadné.
Hned na začátku roku mě jako spoustu dalších zaujala nabídka Levelu do Martiniku za tuším něco kolem 5.700Kč. Cesta z Paříže, fajn šak tam stejně bude něco lítat co chvíli. Bez nějakého ověřování objednávám pro celou rodinu, jen abych pak po zaplacení zjistil, že těmi "přískoky" do Paříže to není tak slavné a hlavně, že je to mezi dvěma letišti. Vybírám cestu z Vídně, mám to kousek a vypadá to, že času dost. Opět celkem omyl, čas tak akorát na přestup, když se nic nepokazí. Protože jsem zvyklý mít vše zařízené a naplánované co nejdřív, vybíráme už rovnou ubytování, jedno přímo v Anse d´Alert, což je mezi Les troi Ilets a Diamond. Protože mě ale nebaví se válet na pláži, bereme druhé ubytování v La Trinite, aby jsme vyzkoušeli druhou stranu ostrova. Do odjezdu zbývá skoro 3/4 roku takže se celkem uklidním. To trvá jen do chvíle, než se tady začnou objevovat zprávy, že Level některé lety ruší, přesouvá atd. S úzkostí otvírám, několik jejich zpráv, kde mě hlásí změnu letu, ale vždy to nakonec dopadlo v náš prospěch a jen posouvají čas, takže nakonec přichází a zjišťování, co budeme vlastně v té Paříži dělat. Jak mám ve zvyku, vše jsem si řádně nadrtil a teoreticky připravení vyrážíme.
Cesta tam
Let Vídeň - Paříž na to, že byl s kritizovanou společností Vueling v úplné pohodě (přeskočím a i let zpátky v klidu). V Paříži kupuju 4 lístky Mobilis, na 5 pásem, které by měli stačit na cestu z CDG na Orly, včetně zastávky v centru. Nemůžu je najít v automatu a tak poprosím pracovnici, které u automatů pomáhají. Trochu mě překvapuje, že i když jsou automaty všechny označené stejně a některé jsou volné, vede mě k jednomu z nich, u kterého jsou lidi. Tzn. asi ne u všech automatů jde Mobilis koupit, kdyžtak zkusit víc, je úplně na poslední straně. Mám vybranou zastávku St. Michel, která je na trase a poblíž centra. Projdeme se kolem Notre Dame, Pantéonu, park Luxemburg a nastupujeme na stejnojmenné zastávce znovu na metro. Vystupujeme na Denfert-Rochereau (btw. je tam super pekárna) a odtud Orybusem přímo na Orly.
Mám z letiště trochu strach, potom, co jsem četl jen samé záporné recenze, ale nebyl k tomu důvodu. Letiště čisté, místa na sezení dost, dokonce přímo u bran herní zóna s automaty, Playstationy apod. Četl jsem stížnosti na personál, ale my jsme žádné problémy neměli. Ano, bezpečnostní kontrola byla důkladnější než na jiných a protahovalo se to, ale slušní a bez problémů. Dovedu si přestavit, že pokud někdo spěchá, tak může vypěnit, ale pak zase nemůže čekat ochotu u personálu, který ty stejné výmluvy slyší x krát za směnu.
Samotný let taky bez problémů, letadlo čisté, nabídka filmů atd. dostatečná. Jen jsem si říkal, že vzhledem k tomu, kolik s námi letí Čechů, tak mohli dát i české titulky (vtip, ale fakt to bylo česko-francouzské obsazení).
Panthéon
Plť na stoce
Justiční palác
Co jim zbylo z Notre Dame
Na místě
Přílet na čas a já zdrhám k půjčovně pro auto, protože je skoro 21h do ubytování to máme ještě tak 30km a pomalu se blíží čas, do kdy se máme ubytovat. Opět nastudované podle googlu běžím k přepážce v hale, aby mě scvrklá stařena oznámila, že musím ven. Tam už klasické unimobuňky s x půjčovnama. Udržuju si náskok a u Alama jsem první. Je mě to zatím prd platné, protože budka prázdná. Po cca 10 minutách naštěstí dorazila slečna, papírování chvilka a bez jakéhokoliv otravování s pojištěním a podobnýma kecama mě posílá pro auto. Tam první kontakt s místním pracovním tempem. Na parkovišti , které by šlo taky maskovat jako vrakoviště, se mě "nadšeně" ujal jediný pracovník, který vybírá jeden drahokam z řad francouzského automobilismu. Ještě před mnou pomalinku vysaje, ostříká koberečky a předává úplně zasrané auto s tím, že zpátky ho mám vrátit vysáté a umyté. Jsem rád, že konečně můžu vypadnout a tak se nasoukáme do největší m*dky co jsem kdy řídil, Peugeotu 208 a vyrážíme vstříc ubytování. Sry. majitelům francouzských aut, ale to jste si vážně vybrali dobrovolně a dali za to peníze?
Ne příliš dobře zrecyklovaný odpad
Dorazíme na místo podle adresy. Už podle ubytování vím, že to není udávaných 50m od moře, ale mělo by to být tak 500, s tím jsem počítal. Že to bude ale kopec, který jde ztěží vyjet na jedničku a jen na jeden zátah a hlavně, že apartmán je ještě o tak 300m dál samozřejmě do stejného kopce už ne. Ale popravdě to nebyl problém, protože stejně víme, že budeme vyrážet všude možně.
Ubytování v Les Anses-d'Arlet můžu jen doporučit. Na místě je krásná plážička s molem, na jehož fotky určitě narazíte, když zadáte do vyhledávání obrázků Martinik. Na mole se dá blbnout, o pár metrů dál jsou skály, kde jde kousek od břehu pozorovat mořská fauna od rybiček "Dori" po murény.
O cca 3 km dál je pláž, kde jdou vidět želvy (jsou úplně vzadu, tak v 8-10m hloubce. Půjčení vybavení včetně neoprenu (ženské si ho pochvalovaly, protože než najdete želvy, jste ve vodě poměrně dlouho a až je najdete, tak bez hnutí ještě dýl) stálo na půl dne 10Euro, ale samozřejmě si můžete vzít vlastní. Je možná si tam domluvit potápění atd, ale to jsme si bez zkušeností a bez jazykového vybavení netroufli.
Na druhou stranu je zase nádherná pláž Diamond. Fakt jedna se nejpěknějších, klidně bych ji dal do roviny s vyhlášeným Salinesem. Je to taková běžecká magistrála (má tak 2,5km), že jsem neodolali a museli si ji zaběhnout taky.
Pak povinný výlet do zahrady Balata a na již zmíněný Salines.
pláž u první ubytování
Západ
výhoda pláží na západě a krásné západy slunce
Diamond
Diamond a lentilky
Molo alias skokanský můstk
Přesouváme se na východ
Druhou půlku jsme se přesunuli na La Trinite, možná to byla trochu chyba, možná by bylo lepší zvolit obrácené pořadí, ale nic, čeho bych musel litovat. Ale mohli jsme klidně zůstat na jednom místě. Pláže tam jsou totiž víc divoké, písek je jemnější, vlny větší a tak je voda zakalená. Přesto tam jsou nádherné pláže a mít jinde tu, co jsme měli v podstatě pod barákem, tak je to poutní místo, ale tady v té konkurenci to bylo jen prostě na okoupání, když jsem se odněkud vrátili. Ale třeba pláž Tartane s ohromnýma vlnama obsazená serfařema je pro nás suchozemce prostě zážitek jen sám o sobě, vidět tu ohromnou masu, jak se zvedá a kousek před vámi se rozbíjí, aby vás jen tak pohoupala.
Ale jsem tam spíš kvůli výletům. Rozvaliny starého cukrovaru na poloostrově OK, ale že bych to musel... Zato sopka byla bomba. Určitě si nenechte ujít a nenechte se odradit ani špatným počasím. Za prvé je prý v mlze v podstatě pořád, za druhé se počasí strašně rychle mění a za třetí, i kdyby vám pršelo celou dobu, ale máte rádi trochu "dobrodružství" a fyzické výzvy, tak si to užijete. My vyráželi v poměrně hustém dešti. Cesta sama o sobě zážitek. Silnicí přes jungli, kde nebyla jediná rovinka a spíš jsem čuměl bočním okýnkem a volant furt plný rejd. Nahoře na parkovišti nás překvapilo vzhledem k počasí množství aut a lidí. Cesta je dobře značená, ale stejně je to prostě nahoru. Původně měl někdo dobrý nápad, udělat po ní schody tím, že tam dá fošny, které budou držet hlínu a suť. Ale příroda si stejně dělá co chce, takže zem sebrala eroze, fošny zůstaly a staly se z nich takové pěkné překážky při cestě do kopce/z kopce :-D. Už někde na začátku potkáváme skupinku Čechů z Ostravy, kteří nás (popravdě) straší, že to před námi je daleko horší, ale stojí to za to. (Čechů jsme potkali přes pobyt fakt hodně, ale překvapilo mě, že někteří ani nepozdravili, nepokecali, jako by bylo běžné, potkat krajana na druhé straně světa. Připadalo mi, jako by si chtěli uchovat tu myšlenku vyjímečnosti, tím, že si nepřipustí, kolik nás tam vlastně je. Ale možná nás prostě měli jen u ( ; ) ). Krajinu bych tam přirovnal, že nevíte, jestli se tam točil Predátor, nebo Jurský park a co na vás vyběhne. Nahoře jsem nasadili na okruh kolem kráteru a mysleli si, že to nejtěžší, teda dostat se nahoru máme za sebou. Velký omyl. Cesta nevede jen kolem kráteru, ale přímo přes něj. Měli jsme štěstí a v tom nejlepším místě z ničeho nic vyšlo slunce, mraky odtáhly a my měli krásný výhled až na moře. To se střídalo s mlhou, deštěm, ale stejně jsme byli už mokří a zpocení. Nejdřív pár x set metrů nahoru po čtyřech, aby jste se přehoupli přes hranu a zase se neklouzali po břichu a prdeli dolů. Nahoře se potkáváme s 3 holkama z Čech, navzájem si sdělujeme, že jsme se potkali vlastně v půlce, protože bereme okruh z druhé strany a ujišťujeme se, že nás všechny v cestě ještě čeká spousta námahy a dobrodružství. Nohy nás boleli ještě 2 dny potom, ale stálo to za to. Rozhodně to ale není na cestu v žabkách a tílku, teplota nahoře mohla být tak kolem 18st. a i když mám myslím celkem fýzu, tak musím přiznat, že jsem si mákl. Voda si stejně jako lidí hledá nejlehčí cestu, takže když pršelo, šlo se v podstatě v potoku a o pády na kluzkých kamenech nebyla nouze. Ale Češi jsou prý žabkami vyhlášení, tak vlastně proč ne.
Další krásný zážitek byl výlet na vodopády Gorges de la Falaise. Úzká soutěska, voda po kolena až po krk, zakončené výstupem pod vodopád. Nic sebou nebrat, jen vodotěsnou kameru, nebo foťák. Platí se tuším 10E za osobu, ale pro průvodce těžce vydělané prachy, celý den skákat po skalách, nebo se brodit studenou vodu tam a zpět.
Cestou zpět chceme zkusit ještě krásnou černou pláž, kterou jsme po cestě viděli od silnice poblíž tuším Le Lorrain. Ale přístup přes město byl mírně řečeno nepěkný, prostě škaredé uličky k moři, hledáme lepší cestu tak dlouho, až ji v podstatě mineme. Nevracíme se, je nám podezřelé, že se tam nikdo nekoupe, asi to má důvod, tak to nebudeme riskovat.
V Saint Marie je pěkný výlet přes úžinu na ostrov. Jsou to vlastně 2 pláže proti sobě, takže vlny uprostřed se krásně "bijí". My jsem tam šli jako jediní, ostatní to při pohledu na ty vlny vzdali. Myslím, že zbytečně, v podstatě je pořád voda po kolena, cesta přes krásný písek až ke schodům na molo kolem ostrova, snad posledních 5 metrů je voda po prsa. Cestou zpět jsem si chtěli užít vlny na prázdné pláži, ale po chvíli jsme byli vykázaní, že to je nebezpečné (pršelo a byly bouřky).
sopka výhled
hurá nahoru
no a pak zase dolů
počasí se smilovalo
zasloužený výhled
my šli modrou + červený okruh
a hurá domů :-(
Poslední den jsme si chtěli ještě naposledy vychutnat pláže, takže jsme odpoledne opustili ubytování a jeli zpět na Salines. Opět jsme měli štěstí, při odjezdu skoro celou cestu pršelo, tam až do odjezdu bez deště. Ta pláž je prostě úplně kýčovitá, jestli si nějak jde představit Karibik, tak tady. Místní ukazují, že se prostě nepřetrhnou, ve 4 zavírají zahrádky. Ale na druhou stranu jsou zase milí a ochotní a když nás vidí, jak se u cesty chceme "osprchovat" z petek, aby jsme do letadla nešli osolení, tak nás navigují na nedaleké sprchy, které jsou pěkně ukryté mimo hlavní pláž.
Pak jen vrátit auto (pozor, vysavače nejsou tak běžné na benzinách jako u nás, najdete jen u myček. Některé zase nejsou na peníze a musí se koupit dobíjecí karta). Opět jeden "pracovník" na příjem a výdej. Takže se mu nahromadilo naráz 5 aut k vrácení a už se hnali lidi z letiště pro vyzvednutí, takže kontrolu dost zkrátil a od prvního, kterého obcházel s baterkou a kontroloval vše spadl až ke mě poslednímu, kterému jen opsal Km a stav nádrže a nazdar (ale možná věděl, co za je*ku mě dali, tak to ani nekontroloval).
Poslední rum a baru na letišti + prášky na spaní a 9 hodinový let nebyl tak hrozný a nekončený.
V Paříži jsem sám sebe dostal svou namyšleností. Říkal jsem si, už jsem tady cestoval, mám mapu metra, to dám. První a jak se pak ukázalo celkem zásadní problém byl v tom, že na Orly měli automaty Mobilis na max 4 pásma, což je na CDG málo. No nic, kupuju a uvidíme. Takže zase autobusem na Defert a odtud měl jet vlak k Eifelovce. Ale furt jsem nemohl najít nástup. Pojedeme na Sait Michel, tam skočíme na žlutou, ta tam jede taky. Na St. Michel se to v podstatě opakuje. připadá mi, že nás cedule honí z jednoho místa na druhé a na odjezdových tabulích vůbec nevidím názvy těch stanic, které by na trase měly být. Když se odhodlám se svou chabou angličtinou poprosit o radu nějakou mladou holku, která pak sama řekne, že neví přesně, tak to balím a cíl je nejbližší další zastávka, kde se nekříží víc drah, abych měl sychr kam se dostaneme. Nakonec i s přestupem dorážíme k věži. Nemám rád velkoměsta atd. takže za mě, lepší než sedět na letišti, ale jet tam kvůli tomu, tak mě je*ne. Velký vysílač na staveništi. Uznávám, že i když byly krátké fronty nešli jsem nahoru, možná by to názor vylepšilo. Ne kvůli vstupnému, ale měli jsem kufry a představa, že je vybalujeme na bezpečnostní prohlídce (když jsem viděl, jak kontrolují kabelky!) a pak je tahám nahoru, mě vůbec nebrala. Stejně byl čas to kvůli bloudění pomalu otočit. Cestou potkáváme kontrolory a tak se jich ptám, jak mám postupovat s lístkem. Není problém, na informacích nahlásíte a oni vám to opraví a doplatíte zbytek. OK, jenže na Saint Michel samozřejmě informace prázdné. Ženské měly ještě skvělý nápad odskočit si na záchod v nějaké restauraci, to s mou skvělou angličtinou mě stálo celkem balík. Dáváme si nějaké presso a na žízeň malé pivo, teď už vím, že bych měl říkat " tů smol bírs" a ne "tů litle bírs", které totiž pinglovi znělo jako "tů litre bírs". Takže nám k malému pressu přistávají na stole 2 tupláky. Někdo si prostě jezdí na pivo do Mnichova, my do centra Paříže. No co už.
Cestou na letiště přemýšlím, jak to udělat s jízdenkami a jestli když jízdenky koupím ve 4 zóně, bude ta jedna zóna platit i do 5 ve které je jen letiště. Po cestě vyřešené, protože na žádném nástupišti ve 4. zóně nevidím automaty. Zastavujeme na Terminálu 1. Samozřejmě dveře nás nepustí a na infolince jen cedule, že se omlouvají, ale že mají dočasně zavřeno. Přes zástěny volám na pracovnici u automatů, ale ta že mi nepomůže, že to můžou jen na informacích. Super. No nic, jedeme na Terminal 2. Sláva, u východu na nás čekají kontroloři. Asi nebyli zvyklí, že se k nim někdo hlásí se slovy, že je rád vidí :-D. Vysvětluju jim situaci a snažím se je přesvědčit, že jsem měl prostě snahu situaci řešit, ale nebylo jak. Oni mě zase, že nejsou od toho, aby někomu prodávali lístky, ale jen aby je kontrolovali. Zase si myslím, že platilo, že když člověk jedná slušně, tak většinou budu jednat slušně s ním a skončilo to na kompromisu, že jsem dostal flastra za jednoho 35E, což se v podstatě rovnalo rozdílů, mezi zónou 4-5 pro 4 lidi. Pak už jen vláčkem zpět na terminal 1 a z něj na 3, letadlo, Vídeň a "pár" km domů.
Třeba se bude někomu hodit
Ceny:
Kolik mě dovolená vyšla nevím, šlo by to asi jednoduše spočítat, ale kašlu na to. Protože jsem to řešil s velkým předstihem a průběžně platil dopředu, tak když jsem vyrážel, byl rozpočet už zarovnaný, ale pro orientaci:
Letenky: Level - zpáteční na Martinik cca 5,500Kč (vím, spadla i níž), letenka Vídeň - Paříž zpáteční něco kolem 800kč
Doprava přes Paříž: já kvůli času vybral Mobilis, vychází těch 5 zón tuším přes 17E , takže celkem za jednoho tedy 35E. Jeli jsme 4, takže jsem uvažoval i o taxíku, kdybych se někde zamotal, ale nebylo třeba.
"Auto" tuším 7,500Kč s plným pojištěním a bez omezení. Nakonec nás dovezlo, díky výbornému podvozku pískaly gumy v zatáčkách snad už 20km/h, takže jsem si aspoň našel zábavu s tím, že jsem se snažil o co největší pískot, k hrůze mamky, kterou jsme vzali sebou. Ale měli jsem pojištění na všechno, takže i kdyby ji kleplo, dom by jsme ji dostali :-D.
Ubytování: První dražší přes Booking na tuším 7 dní 17 tisíc pro 4, druhý na 5 něco kolem 13 tisíc. Oba kousek od moře, 2 ložnice (v druhém v podstatě 3), plné vybavení.
Jídlo na místě: restaurace kolem 16-20E na osobu, ale tam jsme nejedli. Rychlé občerstvení kolem 10E na osobu,ale velké porce. U silnic se často prodávají grilovaná kuřata i vepřové (gril na dřevo) a kuře vychází tak 20E. Pivo jsme nakonec pili Desperado a to vycházelo tak na 5E za litr. Benzín litr kolem 1,4E. Nákupy nejlepší dělat v Carrefuru, velký výběr, odpovídá úplně naším zvyklostem. Jen pozor, u nás jsme zvyklí hlásit váhu v dekagramech, takže když jsem si chtěl nechat nařezat šunku a zahlásil "tventy" a prodavačka se bez mrknutí otočila a šla krájet, vyděsilo, když na váhu hodila 3/4 kila a šla pokračovat. Jestli běžně krájí 2 nebo 20 kilo šunky netuším. V městečkách moc obchodů není, malý výběr (bagety, konzervy, rum) vyšší ceny. Ovoce je spousta stánků u cest, většinou u kruháčů.
Samostatná kapitola rum. Pijí ho s cukrem a limetkou dohromady, někdy tomu říkají punch. Nám se zase osvědčilo kupovat ho v Carrefuru, litr tmavého v akci šel sehnat kolem 15E. Kupovali jsme vždy jinou značku a vždy skvělý. Výběr je obrovský.
Pomalu v každém stánku vám automaticky při platbě podávají terminál na kartu, bankomaty jsou na každém rohu.
Doprava:
budete trpět pokud: neumíte rozjezdy do kopce, neradi řadíte, bývám vám v autě špatně a nebo jste motorkáři, kteří samozřejmě nechali motorku domu. Asfalt je většinou skvělý, ale inženýři na Martiniku neznají pravítko, takže si užijete zatáček a to tak že moc. Čeho si užijete stejně jsou kopce, ale oni nemusí řešit nějakou námrazu atd. takže jim nedělá problém svah,na jehož vrcholu před přehoupnutím dolů nevidíte přes kapotu ani silnici. No a do toho vám zase vrazí zatáčku. Pokud už náhodou narazíte na rovinku, bude trvat tak 2km a bude zakončená kruháčem, před kterým budou zpomalovací prahy, které musíte přejíždět občas ze šikma a se stopkou, jinak orvete prahy. Tzn. raději si fakt auto připojistit. Jinak doprava je jako celý život na ostrově, pomalá, klidná, neagresivní. Když si zvyknete, že kašlou na to, dávat blinkry na kruháči a občasné troubení jehož smysl vám bude unikat, tak je to úplně napohodu. Nikdo ani nejezdí rychle. Občas jsem se styděl, že je brzdím díly "výkonu" motoru a uhýbal jsem bokem, ale všichni se táhly spokojeně za mnou.
Jen počítejte s úplným jiným poměrem vzdálenost/čas. Průměrná rychlost je prostě malá. Na hlavních tazích u Fort do France jsou často kolony, do práce z práce. Z toho důvodu místní doporučují výlety plánovat na víkend, kdy naopak místní míří k plážím, takže silnice v opačném směru jsou prázdnější.
Autobusy nevím, ale potkávali jsem je poměrně často, na stopování jsou asi zvyklí, častokrát jsme potkali stopovat místní
Počasí a čas
Vezmu to obráceně. Byli jsem teď, tj. v půli listopadu a bylo to super. Jde vidět, že na hlavní sezónu se chystají, nikde nikdo, pláže v podstatě prázdné. Přitom moře jak čaj, teplota kolem těch 27-30st. Po prvním týdnu jsme chtěl psát, ať kašlete na ukazatele a předpovědi počasí, protože nám hlásili deště a přitom jsme měli krásně a možná sprchlo jen večer a to ještě hodně lokálně. Musím ale přiznat, že v druhé půli pršelo víc, ale možná to bylo tím, že jsem byli jinde. Ale zase to nebránilo výletům - ale k vyvalování se na ručníku a na pláži by to asi nebylo to pravé.
Časový posun nám celkem nahrává. Slunko vyjde kolem 06 a zapadá kolem 1730, ale stylem, jako by někdo blikl vypínačem. Je teda fajn nechrápat do dovolenkových 10, ale stávat se sluncem. Večer tam stejně chcípl pes (i podle místních).
Čistota a bezpečnost:
Byl jsem mile překvapený, jak čisté pláže ale i okolí byly. Na pláži stožár s popelníčky, aby nebyla od vajglů, ráno jsme potkávali úklidové čety. Čistá byla i města, v podstatě jako u nás, většinou čisté, občas se najde čuně. Co mě překvapilo byla celková ošuntělost měst. Spousta domů byla aspoň z venku zanedbaných, nedostavěných atd. Ale možná se k tomu staví stejně jako já, tedy, že svůj barák vidím z venku, jen když se vracím z práce,takže to pro mě není priorita. Celkem často člověk potkal u silnic odstavené vraky. Možná je to jen tím, kolik je tam Renaultů a Peugeotů a když se po půl roce užívání rozsypou, tak majitel už je nechce ani spravovat.
Vodu jsme riskli a pili z kohoutku (informace na webech se lišily), ale riskli jsme to, stejně jak jsem pak kupovali velká balení ledu z automatů a vše ok.
Občas, hlavně v turistických oblastech jsme potkávali místní bezďáky a výpitky, kteří zkoušeli somrovat a lepili se na ženské. Ale stačilo jen ukázat, že tam nejsou sami a bylo po problému. Myslím, že spíš byli otravní než nebezpeční, respektive stejné výpitky člověk může potkat u Mácháče. Ve městě se večer zase scházeli mladíci na parkovištích, kde poslouchali regé rep koledy a drsně čuměli po okolí. Ale beru to jen jako takovou hru, že oni jsou kohoutem na svém dvorku. Blbě čumět dokážu taky. Prostě jsem nějak neměl pocit nebezpečí. Naopak místní byli většinou milí a snažili se nám pomoc. Bylo příjemné potkávat cizí lidí, kteří vás zdravili a my jim to s radostí vraceli.
Jazyková vybavenost
anglicky umím prd a francouzsky vůbec. Ale dá se říct, že to nebylo potřeba. Díky tomu, že místní, kromě francouzštiny taky nic neumí, ale jsou zvyklí na turisty, se snaží o to víc domluvit a hned mají v ruce připravený překladač v telefonu. Někdy by bylo samozřejmě fajn, kdyby uměli anglicky aspoň ten prd co já a ne jen to předstírali (ubytovatel mě při řešení zapomenutých věcí vše po telefonu nejdřív odkýval, aby druhý den poslal sms, kde bylo vše jinak). Ale to je můj problém, že jedu do jejich země a neumím jejich jazyk.
Tím chci říct, že je to samozřejmě ostuda neumět žádný cizí jazyk, ale jak jsem psal na začátku, píšu to hlavně pro ty jako já, které strach z toho, že se nedomluví atd. drží jen u baráku.
Vyražte
"I skladník ve šroubárně může číst Vergilia v originále ...tak pro já bych nemohl jet do Karibiku. V současné době to jde, argumenty proti (tím nemyslím osobní a finanční) jsou jen výmluva. Ubytování, auto, letenky atd. atd. jde všechno zařídit přes net, přes překladače a i ty jdou stáhnout offline do mobilu. Přes streetview jde většinou si trasu pomalu projít než se tam vydám. Na youtube jde procestovat letiště, atd.. Díky fórum a této a jí podobným stránkám jde najít spousty rad. Prostě kde je cíl, je i cesta.
Martinik je nádherný, klidný, cestování tam snadné.
Jak se ti cestopis líbil?
mmksvestky procestoval(a) 10 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Střední Ameriku. Na Cestujlevne.com se přidal(a) před 5 lety a napsal(a) pro tebe 5 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil11 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Děkuju.
Pěkně napsané; znám dost lidí, kteří by takové povzbuzení potřebovali.
Tak to je naprosto srozumitelný. Žádný takový ty kecy o rájích na zemi a časté používání slov neuvěřitelný, dechberoucí, nadpřirozený a pod. Je to takový lidový a přesto výživný. Fotky jsou taky dostatečně srandovní. Za mně super.
Každý čte, co se mu líbí, nebo tu snad někdo někoho nutí? 😉
Mně se líbí i tento cestopis, přestože nejsem cílová skupina, i ty Katčiny. Potřebu kritizovat něčí sloh nemám, asi jsem divnej. 🤣
Nemyslím si, že by Jaromír tímto nepřímo kritizoval cestopisy za Kačku. Včera je pochválil a Katka, myslím, ta zmíněná slova ani často nepoužívá.
Jinak souhlasím s pochvalami (a to i z pozice ostříleného cestovatele, který ovšem v Karibiku nebyl a ani nepřestupoval mezi letišti v Paříži). Snad jen bych se po výborné zkušenosti s půjčeným Citroenem C4 Cactus zastal francouzských aut. Byl to předchozí model s nejslabším motorem 1,2, ale jezdil výborně, že jsem myslel, že je to silnější motor. V zatáčkách seděl výborně a pneu nepískaly, i když jsem se někdy o pískání snažil. Podvozek i sedadla byly komfortní (na sklopeném sedadle jsem i spal). Problém je spíš v půjčení si nejlevnějšího auta a ještě pro 4 lidi. Někdo si tu nedávno zase stěžoval na Ford Fiesta. Obvykle auto o třídu vyšší nebývá o moc dražší.
Pro vysvětlenou. Je to samozřejmě trošku nadsázka, ALE minule jsem si pujcoval auto stejné kategorie a dostal Nissan Micru (bohužel už i Nissan, je spíš Renault) ale to bylo auto o století jinde. Tady nešlo o malý prostor, stačil a věděl jsem do čeho jdu, stejně tak výkon, který se ale fakt do oblasti nehodil, ale mohl jsem si prostě připlatit . Auto mělo 4ot km, zadní sedačky vrzaly, přední se několikrát porouchala aretace po sklopení k vystoupení, takže opěradlo se stále sklápělo,jindy nešly odsunout, stěrače při spuštění vypadaly, že každý cyklus odpadnou, synchrony to neznalo, takže zvyklý z mého jsem chtěl jednou řadit 6 a řval to přímo do zubů na zpatecku. Design ani nezminuju, ale nechápu proč na palubce, je vedle sebo tacho analogové i digitální. Sry za dlouhé OT.
Super,moc pěkné a vtipně napsané. Pár hrubek tam ještě pořád máš,ale žádná tragédie :)
Sry, teď jsem si to po sobě přečetl a viděl, kolik je tam spousta překlepů a hrozných gramatických chyb. No ale vzhledem k tomu, jak je to dlouhé, tak to stejně nikdo číst nebude :-)
Ten kdo letí na Martinik, si to určitě celé přečte :) Úvodní foto by ale napravilo všechny hrubky :P
opraveno a snad i pár hrubek ;-) Dik za tip, učím se..
Ahoj, čo sa týka šunky : vo Francúzsku si ľudia pýtajú počet plátkov 😀, takže záhada vyriešená