Mexiko🌎: po stopách Mayů, Toltéků a Aztéků 🗿
Cestopis z roku 2023 napsal michaljakubik
V říjnu roku 2022 jsme se rozhodli, že strávíme 2 týdny na Franouzské Polynésii. Hezky uprostřed oceánu, na místě nedotčeného civilizací. Itineřář byl kompletní, naplánovaný do posledního detailu - zbývalo už jen zabookovat ubytování a koupit letenky.
Co se mi ale nepoštěstilo. KLM/AirFrance měli akci na business multicity letenky do Mexika! Za nižní cenu než economy do Oceánie. Takže se všechno zahodilo a narychlo plánovalo znovu. Málokterá země má toho tolik k nabídnutí, jako právě tenhle středoamerický obr, takže plán už byl jasný. Nedávno jsem našel tenhle server a dnes jsem se rozhodl, že se taky o něco podělím, nebo alespoň se o to pokusím. Tady tedy má zdejší prvotina.
Jsme z Opavy, nejbližsí letiště mimo Ostravu máme Katovice a Krakov. Do Prahy to máme stějně daleko jako do Varšavy a Budapešti. Bohužel Krakov nemůže konkurovat konektivitou tři větších letišť a proto jsme se rozhodli pro odlet z Varšavy, odkud jsme nikdy neletěli, takže novinka a cenově to vyšlo značně lépe, než odlet z jiných velkých letiště v dosahu.
Cesta do Mexika
Naše cesta teda začala o den dříve, než samotná dovolená - už 23. února 2023 cestou z Opavy směr hlavní varšavské letiště (WAW), neboť jsme odlétali 6:35 následujícího dne, proto jsme přespali na letištním hotelu.
Snack v business salónku ve Varšavě.
24. února jsme odlétali s AirFrance směr Paříž Charles de Gaule. Jednalo se o letadlo Airbus A320, což je na takový kraťoučký let zcela dostačující. Kabina je samozřejme European Business. Konkrétně klasická sedadla, kdy je sousední sedadlo prázdné. Samozřejmostí je snídaně.
Snídaně na vněevropské lince AirFrance.
V Paříží jsme měli až nepohodlně dlouhý přestup 3 hodiny. Byla to má první zkušenost s CDG a na internetu jsem zahlédl spoustu nespokojených recenzí právě na CDG. Že je moc velké, moc nepřehledné, na transfer moc komplikované a další superlativa... My máme zkušenost jinou. Byť je letiště obrovské, dojít k blízkosti odletového gatu zabralo pár minut, ale nejednalo se o nic komplikovaného. Naopak, byl jsem s navigací velice spokojen. I s přesunem a vším možným jsme měli více než dvě hodiny času a tady se hodil vstup do lounge. Ten jsme měli v ceně letenky. JInak se cena pohybuje od cca mezi jedním a dvěma tisíci korunami, dle jednotlivých salónků. Byl víkend, salónek byl tedy naprosto přeplněný, ale svůj účel neomezené konzumace nápojů, drobných snacků, pohodlného sezení a možností osprchování se naprosto dostačoval i tak. Po dvou hodinách jsme se vydali na další let, nyní směr Mexico City.
Z Paříže jsme odlétali lehce po polední letadlem Airbus A350-900. Nejnovším počinem evropského výrobce a naprosto to letadlo miluju. Jako ostatně asi většina lidí. Nyní už ale v mnohem lepší a zajímavější mezikontinentální business třídou, která nabízí vetší, robustnější, pohodlnější a plně sklopitelná sedadla. Soukromí tady moc není, jelikož chybí zatahovací dělič, ale to je už jen drobnost. Každého z nás osobně přivítal vedoucí kabiny, prohodil pár milých vět a a bylo nám nabídnuto jak jinak než francouzské šampaňské. Nebo Avanti, nevím. Já to nepoznám... :P Chvíli po vzlétnutí začal servis oběda. Na výběr bylo ze čtyř jídel. My si ovšem vybrali již předem online. Na večeři bylo kuřecí s pečenými brambůrky, na dezert magdalénka (nebot ak nějak se to jmenuje?) s jahodovým želé. Jako nemohl jsem si stěžovat. Jsem ovšem jedlík, tak jsem si ještě po krétkém zdřímnutí (přeci jen jsme vstávali brzo a let je mega dlouhý) jsem si objenal sendvič, který byl kdykoliv k dispozici.
Šampaňské na uvítanou
Dnešní menu
Mise en bouche
Předkrm
Hlavní chod
Večeře
Mexico City
Do Mexika jsme doletěli kolem půl šesté odpoledne místního času. Rychle vyřídit simku. 20 GB vyšlo asi na 500 korun na letišti a bohatě mi to stačilo na celé 2 týdny. Objednali jsme si uber a jeli směle do centra. Menší nervozita panovala, kvůli špatné pověsti Mexika, ale zpětně bylo vše naprosto v pohodě bez jakýhkoliv náznaků, že je člověk mimo Evropu. Teda až na seizmické upozornění ve výtahu. Ubytování jsme byli v krásném boutique hotelu, pouze pár bloků od hlavního náměstí města - Plaza de la Constitución. Noc v 5* hotelu v centru hlavního města se snídaní nás vyšla pod 2 000 Kč. Obrovskou výhodou je pocit bezpečí, docházková vzdálenost do většiny důležitých památek v Mexico City a taky pohodlí. Ubytování spíše odpovídalo 4* evropskému hotelu, ale právě s tím jsem počítal. MZV ČR nedoporučuje po setmění vycházení ven na ulici, takže jsme rychle nakoupili v blízkém obchodě a pak ani nos nevytáhli. Po dvou dnech jsme ale zjistili, že se není ničeho bát, ale k ničemu nenabádám.
Plaza de las Tres Culturas
První den v Mexico City jsme začali na Náměstí tří kultur, kde se nacházelo aztécké město Tlatelolco. Památka zajímavá, vstup placený, ovšem dech to nevyrazí. Jedná se o poměrně malý plácek, kde toho k vidění tolik není. 🎟️ Vstupné 20 pesos (25 korun).
Tlatelolco vstup
Plaza de las tres culturas
Plaza de las tres culturas v centru megapole.
Teotihuacán
Uchvácení ovšem na sebe nedalo dlouho čekat, pouze pár desítek kilometrů od moderního města leží něco, co zná téměř každý - Teotihuacán - nejvýznamější místo předkolumbovské Mezoameriky. Obrovské, epické a dechberoucí místo, které na Vás nechá dojem od prvního vkročení. Nyní (v únoru) vyprahlé prostranství je během období deštů plné zeleně, nyní je plné prachu a davy turistů, ale ani ti turisti neobírají na kráse a majestátnosti tehto staveb - především Pyramid Slunce Měsíce. Součástí areálu jsou ošem další stavby, které ohromí svou zdobností. Například Chrám opeřeného hada, či Quetzalpapálotlův palác. Pár let zpátky se dalo na jednotlivé stavby vyjít, nyní to již není možné a neví se, zda se to někdy znovu povolí.🎟️ Vstupné stojí krásných 80 pesos (100 Kč)
Basilica de Guadelupe
Při cestě z Teotihuacánu jsme se zastavili a světoznémé baziliky Panny Marie Guadelupské (Insigne y Nacional Basílica de Santa María de Guadalup. Jedná se tedy o tři vedle sebe stojící kostely. Původní, poměrně malý kostel (alespoň v porovnání se zbylími dvěma), který leží na kopci nad náměstím, novější bazilikou, která je známa svým náklonem do země, jelikož je Mexico City vystavěno na vysušených bažinách a nejnovější moderní baziliku, která je nejnavštěvovanějším křesťanských chrámem na světě. Ročně tuto konkrétní baziliku navštíví údajně okolo 20 miliónů lidí.
Interiér moderní baziliky.
Nejnovější bazilika z roku 1976
Jídlo v Mexico City
Po náročném dni jsme se rozhodli, že večer navštívíme restauraci v blízkosti hotelu a šli jsme samozřejmě tam, kde bylo nejvíce místních. Objednali jsme si několik menších porcí, pár piv a odcházeli jsme s plným žaludkem. Ceny byly opravdu vtipné. Za všechna jídla, 4 láhve jsem platil asi 300 korun? V centru města? V centru turistického města? Okeeeey. Neomezené guacamole bylo grátis.
Palác umění
Palacio de Bellas Artes je jedna z předních uměleckých scén Mexika. Mně osobně uchvátil exteriér budovy. Na samotné umění tohoto typu tolik nejsem. Potěšil ale vstup zdarma, který je každou neděli. Jinak 🎟️ lístek od pondělí do soboty stojí 70 pesoso (85 korun)
Avenida Presidente Masaryk
Po kom se jmenuje nejdrazší a nejluxusnější bulvár v celém Mexiku? Po kom jiném, že prvním československém prezidentovi. A proto jsme si toto nemohli nechat ujít. Najdete zde obchody jako Louis Vuitton, Prada, Chanel a další, které nás vůbec nezajímají, nebo taky mohem zajímavější podniky, jako třeba skvělé restaurace. Ty už se pohybují na úrovni lepších českých restaurací, na Mexiko to už bude asi high end, ale pořád jsou ty ceny skvělé.
Přírodovědné muzeum
V městské části Chapultec se nachází spousta volnočasových možností. Především muzea a my si vybrali to přírodovědné. Jsou zde k vidění nějaká vyhynulá zvířata všelijakých rozměrů, od monstrózních, až po hmyz. V době naší návštěvy bylo z půlky v rekonstrukci, tak jsme toho tolik neviděli. 🎟️ Lístky jinak stojí 34 pesos dospělý a 16 pesos student (45 a 20 korun)
Cuernavaca
Následující den jsme se vydali směr stříbrné město Taxco, na půli cesty jsme ale taky zastavili ve městě Cuernavaca ve státě Morelos, kde se nachází vůbec první katedrála na území Mexika.
Mango, sůl, čili? Yes, please.
Taxco
Taxco, nacházející se ve státě Guerrero, je světoznámé město díky své produkci stříbra.Najdete ho tady opravdu všude. A taky spoustu jeho napodobenin. Taková turistická megapast. Město samotné je jinak pěkné, malinké, ale pěkné. Pouze při těch 32 °C ve stínu se v těch kopcích docela zadýcháte. Město samotné, byť s neskutečným počtem turistů, je neskutečně malebné a fotogenické.
Zoo
I Mexico City má svou zoo. Je velká, bohužel, Mexičani se ke zvířatům moc hezky nechovají a návštěvu nedoporučuji, pokud Vám je líto zvířat, se kterými není hezky zacházeno. Nemyslím tím chovatele, ale návštěvníky, opravdu nechutné a smutné.
Torre Latinoamericana
Co ovšem mohu na druhou stranu doporučit je vyhlídka třeba z Torre Latinoamericana, která je se svou výškou 166 metrů jednou z nejvyšších staveb v Mexiku. 🎟️ Lístek na vstup na vyhlídku stojí 180 pesos (220 korun).
Guadalajara
Po CDMX jsme se vydali trochu severněji do státu Jalisco, konkrétně do města Guadalajara. Letěli jsme mexickou nízkonákladovkou VivaAerobus, která byla založena největší mexickou autobusovou společností a nyní je se svou flotilou 70 letadel 3. největší mexickou aerolinkou. Dnes jsme letěli letadlem A320 a na to, že letenka stála pouze 1 000 korun i s odbaveným zavazadlem, tak interiér letadla vypadal moc dobře a cestovalo se v rámci možností pohodlně. Jinak samotná Guadalajara je náherné koloniální město, včetně moderních čtvrtní a samozřejmě chudinských slumů, ale historické centrum města je opravdu nádherné.
Tlaquepaque, Tonála a Zapopan
Gualadajara je se svým 1,5 miliónem obyvate centrem místní aglomerace, která čítá téměř 6 miliónů obyvatel a zahrnuje mimojiné města Tonála, Tlaqupeaque, Zapopan a další. My navštívili právě dříve zmíměné během jednoho dne. Nejhezčí bylo Tlaquepaque, zbylé dvě by se daly klidně přeskočit. Zatímco Tlaquepaque by si celý den rozhodně zasloužilo. Město je čisté, živé a můžete se nechat svést hodinku místním průvodcovským autobusem, který Vás veme po nejdůležitějších památkách města, průvodce Vám vysvětlí místní zvyky a rád se Vámi napije. :P Hodinová jízda vyjde na 200 pesos (250 korun)
Tequila
Jet do Mexika a nenavštívit plantáže modré agáve? To by snad byl hřích! Asi 70 kilometrů severovýchodně od Guadalajary leží Tequila. Nekonečné aleje agáve, všudypřítomné palírny, tančíci Mexičani a vůně pečícího se selátka - tak bych popsal místní kraj. Vyhnout se Tequile je jako by se turista v Česku vyhl pivu. Nemožné.
Cancún
Dovolenkových letovisek je v Mexiku nepočítaně, ale asi žédné nemá tak dobrou lokalitu jako všem známý Cancún, odkud je to co by kamenem dohodil do spousty zajímavých destinací. Opět jsme letěli z VivaAerobusem, nyní A321 aco jsme neviděli po přístání v Cancúnu? Český odpad - Smartwings. Švábi jsouprostě všude. Každopádně, Poloostrov Yucatán je plný zajímavých míst a proto jsme se rozhodli na letišti pro auto. Jak jinak - neskutečně levné. Cesty nejsou vůbec ve špatném stavu, provoz mimo Zona Hotelera je poměrně klidný, takže auto tady doporučuju. Prvná den jsme se hotelové zóně vyhábali, chtěli jsme být mimo turistické davy, proto jsme se vydali severně na poloostrov Isla Blanca. Menší zajížďka od centra města, ovšem narazili jsme zde jen na místí a rozhodně zde nebylo plno, což se o zbytku pláží říct nedá. Má to jednu velkou nevýhodu. Nejsou zde stánky a my si zapomněli vodu, takže jsme se po chvíli vrátili zpět a v prním obchodě nakoupili zásoby. Na turisty zde asi často nenarazí, ale rovnou nás místní chlapi zatáhli k sobě a pohostili nás místní kuchyní - čerstvé caviche! Místní rybáří byli nekutečně vlídní a jídlo měli moc chutné. Restaurace ani nebyla v Google mapách, ale napravil jsem to. :P Druhý den se nám už ovšem tak daleko nechtělo, a proto jsme se rozhodli pro hotelovou zónu. Pláže byly narvané k prasknutí, ale Playa Delfines měla volná prakovací místa a oproti ostatním nebyla tolik narvaná, tak jsme se rozhodli usadit pro den tady. Pláž nádherná, čistá, moře daleko klidnější oproti Isla Blanca, byť stále bylo velice silné.
Nechápu, jak se sem Smartwings vůbec dostal.
Ceviche
Chichén Itzá
200 kilometrů západně od Cancúnu leží světoznámá památka unesco - Chichén Itzá! Jeden z novodobých divů světa. Ale... se vší úctou k Mayům, Teotihuacán se mi líbil víc. Je větší, majestátnější, propracovanější a celkově působí líp. Ve středu areálu se necházi velká Kukulkánova pyramida, která je vybudovaná na prastaré studně. Ovšem celé město se točí kolem studen. Jedna z nich Cenote Sagrado (Obětní studna) je známá svými lidskými obětmi. Kousek od Chichén Itzá se nachází město Valladolid, kam jsme taky zavítali. Pokud byste měli více času, ideálně den dva navíc, doporučuji při cestě do Chichén Itzá zajet do města Mérida a třeba tam jednu noc přespat. My ten luxus neměli, ale Valladolid bohatě stačí. Je to měnší, pohodovější město a s minimem turistů.
Lidské oběti
Původní americké civilizace jsou známé svými lidskými obětmi. Jak k nim přicházeli? Základní způsoby byly dva. 1) buď obětovali muže nepřátelských kmenů, které porazili v bitvě, nebo 2) obětovali své vlastní obyvatele. K tomu přicházeli především díky hře tlachtli - americká míčová hra, ve které proti sobě hrála svě družstva. To, které prohrálo bylo jednoduše obětováno. Jak Mayové donutili své obyvatele hrát hru, při které mohli zemřít? Jendnoduše smrt a obětování chápali jinak než my dnes. Pro ně to byla největší pocta a často se k rituální smrti sami hlásili. Ať ji vytrhávali srdce zaživa, řezali hlavy, či házeli živé do hlubokých studen. Pro dnešní populaci je něco takového nepředstavitelné, pro tehdejší lidi to bylo božské. Hlavní důvod ztráty sebereflexe po životě se uvádí špatná a nevývyženás trava, jelikož se jejich strava zakládala na kukuřici a postrádali jiné primární zdroje potravy, včetně masa, které téměř nekonzumovali a po generacích došlo k degeneraci genů.
Cenote Sagrado
Hřiště na tlachtli
El Cenote Azul
Poloostrov Yucatán je věhlasný svými přírodnímis studnami (cenotami) a my se rozhodli jednu z nich navštívit. Vybrali jsme El Cenote Azul, která se nachází jen pár kilometrů za Playa Carmen, kam jsme měli původně namířeno, ale nakonec jsme se rozmysleli a zůstali celý den právě v této cenotě. Studní je zde teda víc. 3 velké, hlavní a vícero měnších.
Cesta domů
Po dvou týdnech už je teda na čase se vrátit zpátky do Česka. S KLM a jejich Boeingem 777-300 ER do Amsterdamu a následně z Amsterdamu KLM Cityhopperem a Embraerem 190. Jednalo se o mou první poznávací dovolenou takovéhohle rozsahu a jsem pyšný, že toto všechno jsem byl schopný zařídit za cenu, za kterou nabízí cestovní kancelář obdobný zájezd, ale o dvě kategorie nižší. Už se nemůžu dočkat na další.
Jak se ti cestopis líbil?
michaljakubik procestoval 15 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Střední Ameriku. Na Cestujlevne.com se přidal před 19 dny a napsal pro tebe 1 úžasný cestopis.
Zobrazit profil2 komentáře
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Díky za cestopis, možná se bude hodit jako další zdroj při vytváření itineráře pro moji cestu do Mexika.
Jinak Smartwings se tam dostaly tak, že pronajímají letadla (včetně posádky) aerolince z USA, která je využívá pro lety do Střední Ameriky. Něco podobného dělají pro Izraelce a nejspíš i pro další aerolinky. Taky zajišťovaly evakuační lety ze Súdánu, několikrát letěly na Antarktidu... Tenhle business dělají „švábi“ evidentně dobře. :)
A vlastně i business se svými lety asi dělají dobře, když létají do spousty destinací skoro každý den a můžou si dovolit tak vysoký ceny.
Díky za info o tom zapůjčení.
Co se týká vysokých cen, tak předpokládám, že většinu businessu mají z letenek pro cestovky a zbytek jen doprodávají za ty neskutečně předražené peníze. Jako nízkonákladovka lítají za dvoj až trojnásobek cen klasických aerolinek a to je těžce nechutné. Zatímco u aerolinky ty stejné letenky stojí míň. Jen se nedají sehnat tak jednoduše.