🇲🇽 Mexiko🌎: po stopách Mayů, Toltéků a Aztéků 🗿🇲🇽

✈️ Úvod

V říjnu roku 2022 jsme původně plánovali strávit dva týdny ve Francouzské Polynésii – uprostřed oceánu, daleko od civilizace, s dokonale připraveným itinerářem až do posledního detailu. Stačilo už jen zabookovat ubytování a koupit letenky.

Nakonec ale všechno dopadlo jinak. Aerolinky KLM a Air France spustily akci na business multicity letenky do Mexika, a to dokonce levněji, než by nás vyšla economy do Oceánie. Byla to nabídka, která se nedala odmítnout. Itinerář putoval do koše a začalo rychlé plánování od začátku. Mexiko je země, která má co nabídnout snad úplně každému – od historie dávných civilizací až po tropické pláže – takže volba byla jasná.

Na tenhle cestovatelský server jsem narazil teprve nedávno a dnes se chci podělit o svou první zkušenost. Snad vás zaujme.

Jsme z Opavy a z hlediska letišť to máme trochu komplikované. Nejbližší je Ostrava, ale pro dálkové lety jsme zvyklí využívat spíše Katovice nebo Krakov. Do Prahy to máme stejně daleko jako do Varšavy či Budapešti. Krakov sice máme po ruce, ale co se týče spojení, nemůže konkurovat velkým uzlům. Nakonec jsme se rozhodli pro odlet z Varšavy – pro nás novinka a cenově nejlepší volba.

✈️ Cesta do Mexika

Naše dovolená vlastně začala už o den dříve – 23. února 2023, kdy jsme z Opavy zamířili směrem k hlavnímu varšavskému letišti Chopin Airport (WAW). Odlétali jsme už v 6:35 následujícího rána, a proto jsme zvolili pohodlnější variantu s přespáním v hotelu přímo u letiště.

Snack v business salónku ve Varšavě.

Samotná cesta odstartovala 24. února letem s Air France do Paříže na letiště Charles de Gaulle. Nasazen byl Airbus A320 – na krátký evropský let naprosto ideální volba. Využili jsme European Business Class, což v praxi znamená klasická sedadla v ekonomické třídě, ale se zablokovaným prostředním sedadlem pro větší pohodlí. Samozřejmostí byla i teplá snídaně servírovaná na palubě, která celý den příjemně nastartovala.

Snídaně na vněevropské lince AirFrance.

Letiště Paříž – Charles de Gaulle

V Paříži nás čekal až nepříjemně dlouhý přestup – celé tři hodiny. Byla to moje první zkušenost s letištěm Charles de Gaulle (CDG), které má na internetu spoustu ne zrovna lichotivých recenzí: příliš velké, nepřehledné, komplikované pro přestupy…

Naše zkušenost ale byla jiná. Ano, letiště je obrovské, ale orientace byla překvapivě snadná. K odletovému gatu jsme dorazili během pár minut a navigace byla srozumitelná. S celým přesunem nám stále zůstávalo víc než dvě hodiny volného času, a tak přišla vhod možnost vstoupit do lounge, který jsme měli zahrnutý v ceně letenky.

🛋️ Salonek Air France

Protože byla sobota, lounge byl opravdu plný, ale i tak splnil očekávání a nabídl vše potřebné pro pohodlný odpočinek:

Posezení – pohodlná křesla, sedačky i klasické stolky, kde se dalo v klidu pracovat nebo najíst.
Občerstvení – studené snacky (sýry, pečivo, ovoce, saláty), menší teplá jídla a dezerty.
Nápoje – k dispozici byla široká nabídka nealkoholických nápojů, káva, čaj, ale i alkohol – vína, pivo a samozřejmě šampaňské.
Sprchy – možnost rychle se osvěžit před dlouhým letem.
Wi-Fi a pracovní zóna – zdarma připojení k internetu, zásuvky a klidné zóny pro práci.
Časopisy a noviny – tištěné i digitální verze v několika jazycích.

Díky tomu jsme čas před odletem využili mnohem příjemněji, než bychom trávili tři hodiny na přeplněném gatu.

🛩️ Let Paříž – Mexico City

Z Paříže jsme odlétali lehce po poledni na palubě Airbusu A350-900 – nejmodernějšího dálkového letadla evropského výrobce, které si rychle získalo srdce cestujících i posádek po celém světě. Není divu, letadlo je tiché, prostorné a úsporné.

Tentokrát už nás čekala plnohodnotná mezikontinentální business class. Sedačky byly výrazně robustnější, pohodlné a daly se sklopit do plně rovné postele.

Po přivítání od vedoucího kabiny jsme si připili sklenkou francouzského šampaňského (nebo možná Avanti – nejsem odborník 😀). Krátce po vzletu začal servis oběda. Na výběr byly čtyři hlavní chody, my jsme si ovšem jídla zarezervovali už předem online. Volba padla na kuřecí maso s pečenými brambůrky a jako sladká tečka byla magdalénka s jahodovým želé.

Servis byl velmi příjemný a flexibilní – po kratším zdřímnutí, které přišlo vhod po brzkém vstávání, jsem si objednal ještě sendvič, který byl k dispozici kdykoliv během letu. Díky tomu cesta ubíhala překvapivě rychle a pohodlně, přestože let do Mexika patří mezi opravdu dlouhé.

Šampaňské na uvítanou

Dnešní menu

Mise en bouche

Předkrm

Hlavní chod

Večeře

🌆 Mexico City

Do Mexika jsme přiletěli kolem půl šesté odpoledne místního času. První kroky vedly k pořízení místní SIM karty – 20 GB dat nás na letišti vyšlo zhruba na 500 Kč a vystačilo to bohatě na celé dva týdny. Poté jsme si objednali Uber a zamířili směrem do centra.

Samozřejmě panovala lehká nervozita – Mexiko má ve světě pověst země, kde to s bezpečností není úplně růžové. Realita nás ale příjemně překvapila. Všechno probíhalo naprosto v pohodě a necítili jsme se nijak ohroženi. Jedinou „exotickou“ připomínkou, že už nejsme v Evropě, bylo seismické upozornění ve výtahu – Mexico City totiž leží v oblasti, kde se čas od času objeví zemětřesení.

Ubytování

Bydleli jsme v krásném boutique hotelu jen pár bloků od hlavního náměstí města – Plaza de la Constitución (Zócalo). Noc v pětihvězdičkovém hotelu se snídaní nás vyšla na méně než 2 000 Kč, což je na hlavní metropoli velmi příjemná cena.

Výhody byly jasné:

pocit bezpečí,
docházková vzdálenost k většině hlavních památek,
a pohodlí odpovídající spíše lepšímu 4* evropskému hotelu, což ale plně stačilo našim očekáváním.

Podle doporučení MZV ČR jsme první večer raději nevycházeli ven po setmění – nakoupili jsme v blízkém obchodě a zůstali na pokoji. Už po dvou dnech jsme ale zjistili, že se v centru není třeba bát chodit ven ani večer, i když samozřejmě k ničemu nenabádám – opatrnost je vždy na místě.

🏛️ Plaza de las Tres Culturas

První den v Mexico City jsme začali na Náměstí tří kultur, kde se nacházelo aztécké město Tlatelolco. Památka zajímavá, vstup placený, ovšem dech to nevyrazí. Jedná se o poměrně malý plácek, kde toho k vidění tolik není.

🎟️ Vstupné
20 MXN

🕰️ Otevírací doba:

9:00–18:00

📜 Historie
Plaza de las Tres Culturas symbolizuje setkání tří epoch: aztéckých ruin města Tlatelolco, koloniálního kostela Santiago de Tlatelolco z 16. století a moderní zástavby z 20. století.

✨ Zajímavost
V roce 1968 se na tomto náměstí odehrál tzv. Tlatelolský masakr, kdy armáda krvavě potlačila studentské protesty jen pár dní před olympijskými hrami v Mexico City. Dnes zde stojí památník obětem této události.

Tlatelolco vstup

Plaza de las tres culturas

Plaza de las tres culturas v centru megapole.

🌞 Teotihuacán 🌙

Uchvácení na sebe nenechalo dlouho čekat. Pouhých pár desítek kilometrů od moderního Mexico City leží místo, které zná téměř každý – Teotihuacán, nejvýznamnější památka předkolumbovské Mezoameriky.

Areál je obrovský, majestátní a působí dechberoucím dojmem hned od prvního vkročení. V únoru, kdy jsme navštívili my, je krajina vyprahlá a prašná, během období dešťů se ale celé údolí zazelená. A i když zde proudí davy turistů, kráse a majestátnosti tohoto místa to rozhodně neubírá.

Dominantami komplexu jsou Pyramida Slunce a Pyramida Měsíce, které se tyčí vysoko nad celým areálem. Součástí komplexu jsou ale i další fascinující stavby, které zaujmou svou zdobností – například Chrám opeřeného hada (Quetzalcóatla) nebo Quetzalpapálotlův palác.

Ještě před pár lety bylo možné na pyramidy vystoupat, dnes je to z bezpečnostních a konzervačních důvodů zakázáno. Zda se tato možnost někdy znovu otevře, není jisté.

🎟️ Vstupné
80 MXN

🕰️ Otevírací doba
Denně: 9:00–17:00

📜 Historie
Teotihuacán byl vybudován už kolem 200 př. n. l. a v době svého rozkvětu (3.–6. století n. l.) patřil k největším městům na světě – odhaduje se, že tu žilo až 200 000 obyvatel. Přesto dodnes nevíme, kdo město založil – Aztékové jej objevili už jako „město bohů“ a dali mu jeho dnešní jméno.

✨ Zajímavost
Hlavní osa areálu, tzv. Cesta mrtvých, měří téměř 2,5 km a spojuje nejvýznamnější stavby. Při archeologických výzkumech zde byly objeveny tunely plné soch, masek, obsidiánu i rtuťové tekutiny, která měla zřejmě symbolizovat řeku podsvětí.

⛪ Basílica de Guadalupe

Při cestě z Teotihuacánu jsme se zastavili u světoznámé Baziliky Panny Marie Guadalupské (Insigne y Nacional Basílica de Santa María de Guadalupe). Jedná se vlastně o tři kostely stojící vedle sebe:

původní, menší kostel na kopci nad náměstím,
novější baziliku, známou svým nakláněním do země (kvůli měkkému podloží Mexico City, postaveného na vysušených bažinách),
a nejnovější moderní baziliku, která je dnes nejnavštěvovanějším křesťanským chrámem na světě.

Podle odhadů ji ročně navštíví až 20 milionů poutníků a turistů.

🎟️ Vstupné
Zdarma

🕰️ Otevírací doba
Denně: 6:00–21:00

📜 Historie
Podle tradice se zde v roce 1531 zjevila Panna Maria indiánovi Juanu Diegovi. Jako důkaz měla na jeho plášti zanechat svůj obraz – tzv. Tilmu. Tento zázračný obraz Panny Marie Guadalupské je dodnes uložen v nové bazilice a je považován za národní symbol Mexika.

✨ Zajímavost
Bazilika je jedním z nejdůležitějších poutních míst katolického světa – poutí sem přijíždí více lidí než do Vatikánu. Vrchol sezóny nastává 12. prosince, kdy se slaví svátek Panny Marie Guadalupské, patronky Mexika.

Interiér moderní baziliky.

Nejnovější bazilika z roku 1976

🌮 Jídlo v Mexico City

Po náročném dni jsme se rozhodli zajít večer do restaurace nedaleko hotelu. Řídili jsme se jednoduchým pravidlem – tam, kde je nejvíce místních, bude to dobré.

Objednali jsme si několik menších porcí, pár piv a odcházeli jsme s plným žaludkem a spokojeností. Ceny byly až neuvěřitelné – za všechna jídla a čtyři láhve piva jsem zaplatil kolem 300 Kč. A to přímo v centru Mexico City! Navíc k tomu bylo neomezené guacamole zdarma.

Celkově mi mexická kuchyně chutnala. Není to sice styl jídla, který bych vyhledával na denní bázi, a fazole jsou tu opravdu všudypřítomné, ale vyloženě špatné jídlo jsem tu nezažil ani jednou.

✨ Zajímavost
Mexická kuchyně je od roku 2010 na seznamu UNESCO jako nehmotné kulturní dědictví. Typickými surovinami jsou kukuřice, fazole, chilli a avokádo. Každý region Mexika má navíc vlastní speciality – od tacos al pastor v hlavním městě po čokoládovou omáčku mole poblano v Pueble.

🎨 Palacio de Bellas Artes

Palacio de Bellas Artes je jednou z nejvýznamnějších uměleckých scén v Mexiku. Mě osobně nejvíc uchvátil exteriér budovy, který je sám o sobě skvostem – uvnitř na umění tohoto typu tolik nejsem. Potěšil mě ale vstup zdarma, který je nabízen každou neděli.

🎟️ Vstupné
pondělí–sobota: 70 MXN
neděle: zdarma

🕰️ Otevírací doba
úterý–neděle: 11:00–17:00
(pondělí zavřeno)

📜 Historie
Stavba začala už v roce 1904, ale kvůli technickým problémům a revoluci byla dokončena až v roce 1934. Architektonicky je to unikát – spojuje secesi, art deco i neoklasicismus. Interiér zdobí slavné nástěnné malby Diega Rivery, Davida Alfara Siqueirose a dalších umělců.

✨ Zajímavost
Palacio de Bellas Artes je zapsán na seznamu UNESCO a jeho hlavní sál má pohyblivou oponu z křišťálového skla, vyrobenou v Tiffanyho dílně v New Yorku. Zobrazuje údolí Mexico City s dominantními sopkami Popocatépetl a Iztaccíhuatl.

🛍️ Avenida Presidente Masaryk

Po kom jiném by se mohl jmenovat nejdražší a nejluxusnější bulvár v celém Mexiku než po prvním československém prezidentovi Tomáši Garrigue Masarykovi. A právě proto jsme si tuto ulici nemohli nechat ujít.

Na Avenida Presidente Masaryk najdete butiky světových značek jako Louis Vuitton, Prada, Chanel a mnoho dalších, které nás osobně příliš nelákaly. Nemám na to. Mnohem zajímavější jsou zdejší restaurace. Ty se cenově pohybují na úrovni lepších podniků v Česku – v mexických poměrech už spíše „high-end“ –, ale stále jde o výborný poměr cena/kvalita.

📜 Historie
Ulice byla pojmenována po prezidentu Masarykovi už v roce 1936, na počest jeho podpory demokracie a humanistických ideálů. Zároveň připomíná přátelské vztahy mezi Mexikem a tehdejším Československem.

✨ Zajímavost
Na třídě stojí i Masarykova socha, kterou Česká republika věnovala v roce 2000. Je to oblíbené místo nejen pro krajany, ale i pro Mexičany, kteří v Masarykovi vidí symbol boje za svobodu.

🦖 Přírodovědné muzeum (Museo de Historia Natural)

V městské části Chapultepec se nachází spousta volnočasových možností, především muzeí. My jsme si vybrali právě přírodovědné muzeum. K vidění jsou zde vyhynulá zvířata nejrůznějších rozměrů – od obřích kosterních exponátů až po drobný hmyz.

Během naší návštěvy byla část expozic v rekonstrukci, takže jsme toho neviděli tolik, kolik bychom chtěli.

🎟️ Vstupné
dospělý: 34 MXN
student: 16 MXN

🕰️ Otevírací doba
úterý–neděle: 10:00–17:00
(pondělí zavřeno)

✨ Zajímavost
K největším atrakcím muzea patří kostra diplodoka a expozice věnovaná ekosystémům Mexika. V rámci parku Chapultepec se navíc nachází hned několik dalších muzeí, včetně slavného Národního antropologického muzea.

🌺 Cuernavaca

Následující den jsme se vydali směr stříbrné město Taxco, ale na půli cesty jsme se zastavili ve městě Cuernavaca (cca 350 000 obyvatel) ve státě Morelos.

Hlavní dominantou je katedrála Nanebevzetí Panny Marie (Catedral de la Asunción de María), která je považována za vůbec první katedrálu na území Mexika. Původně byla postavena už v roce 1529 jako součást františkánského klášterního komplexu, který měl sloužit k evangelizaci původních obyvatel.

Exteriér katedrály působí stroze a pevnostně, což odkazuje na její obranný charakter v dobách nejistých koloniálních začátků. Uvnitř však návštěvníka překvapí fresky a nástěnné malby z 17. století, které zobrazují především scény z misijní činnosti v Tichomoří.

Město má přezdívku „Ciudad de la Eterna Primavera“ – město věčného jara, protože díky příjemnému klimatu tu prakticky po celý rok vládne mírné jarní počasí.

📜 Historie
Cuernavaca byla důležitým koloniálním městem. Hernán Cortés si ji vybral jako své sídlo a nechal zde vybudovat Palacio de Cortés, který stojí dodnes. Díky úrodnému okolí a blízkosti hlavního města se město stalo rezidenční oblastí španělských dobyvatelů a později i mexické elity.

✨ Zajímavost
Cuernavaca si dodnes oblíbili i bohatí obyvatelé Mexico City – nachází se jen asi 90 km od metropole a je vyhledávaným místem pro víkendové vily a odpočinek. V samotném městě najdete také krásné Jardín Borda, zahrady oblíbené císařem Maxmiliánem I. Mexickým a jeho manželkou Charlottou. Maxmilián byl mimochodem mladším bratrem rakouského císaře Františka Josefa I. z habsburské dynastie, která vládla i českým zemím – takže tu máme i nečekanou „českou“ spojitost.

Mango, sůl, čili? Yes, please.

💍 Taxco

Taxco de Alarcón, ležící ve státě Guerrero (cca 50 000 obyvatel), je světově proslulé město díky své produkci stříbra. Najdete ho tu doslova všude – od šperků a ozdob až po dekorace. Stejně hojně jsou zde ale i napodobeniny, takže pro nezkušeného návštěvníka může být město trochu turistickou pastí.

Samotné město je malé, ale neuvěřitelně malebné a fotogenické. Bíle natřené domky s červenými taškami se rozprostírají po kopcích, které při 32 °C ve stínu dávají pořádně zabrat, ale odměnou jsou krásné vyhlídky a nezaměnitelná atmosféra. Přes velký počet turistů si Taxco zachovává kouzlo koloniálního městečka.

📜 Historie
Město má původ už v předhispánské době, ale svůj největší rozmach zažilo v 18. století díky těžbě stříbra. Tehdy se z něj stalo jedno z nejbohatších měst v Novém Španělsku. Dominantou je barokní kostel Santa Prisca, dokončený v roce 1758, který nechal postavit bohatý stříbrný magnát José de la Borda.

✨ Zajímavost
Každou sobotu se v Taxcu konají stříbrné trhy, kde můžete nakoupit originální šperky přímo od místních řemeslníků. Díky tomu se Taxco dodnes označuje za „hlavní město stříbra“.

💡 Tip na nákup stříbra

Pravé mexické stříbro bývá označeno číslem .925 (92,5 % čistého stříbra).
Dávejte si pozor na příliš levné kousky – většinou jde o pouze postříbřené napodobeniny.
Nejlepší je nakupovat u certifikovaných obchodníků nebo přímo od menších řemeslníků na doporučených trzích.
Pokud chcete mít jistotu, zeptejte se na certifikát pravosti – seriózní prodejci jej bez problémů poskytnou.

🦁 Zoo v Mexico City

I Mexico City má svou zoologickou zahradu, která se nachází v parku Chapultepec a patří k největším v Latinské Americe. Areál je rozlehlý a zahrnuje stovky druhů zvířat z celého světa.

Moje zkušenost z návštěvy však nebyla úplně pozitivní. Mexičané se ke zvířatům často nechovají s respektem – nemyslím tím samotné chovatele, ale návštěvníky. Házeli jídlo do výběhů, pokřikovali na zvířata a celkově působili rušivě. Pro někoho, kdo má zvířata rád, to může být dost nepříjemný a smutný zážitek. Pokud vám je líto, když se se zvířaty nezachází hezky, návštěvu spíše nedoporučuji.

✨ Zajímavost
Zoo v Mexico City je známá tím, že se jí v roce 1980 jako jedné z prvních na světě podařilo odchovat pandu velkou mimo Čínu. Dodnes je to pro Mexičany velký zdroj hrdosti.

🏙️ Torre Latinoamericana

Co naopak mohu rozhodně doporučit, je vyhlídka z Torre Latinoamericana – se svou výškou 166 metrů patří k nejvyšším stavbám v Mexiku a zároveň k nejznámějším symbolům Mexico City.

Z vyhlídkové plošiny se otevírá úžasný panoramatický pohled na celé město, které se rozprostírá v širokém údolí obklopeném horami a sopkami. Za jasného dne můžete dohlédnout až na zasněžené vrcholky Popocatépetlu a Iztaccíhuatlu.

🎟️ Vstupné
180 MXN

🕰️ Otevírací doba
denně: 9:00–22:00

📜 Historie
Torre Latinoamericana byla dokončena v roce 1956 a dlouhou dobu byla vůbec nejvyšší budovou v Latinské Americe. Její stavba je dodnes považována za technický zázrak – věž je totiž postavena na měkkém podloží bývalého jezera, přesto odolala několika silným zemětřesením (největšímu v roce 1985 o síle 8,1 stupně Richterovy škály).

Guadalajara

Po Mexico City jsme se vydali severněji do státu Jalisco, konkrétně do jeho hlavního města Guadalajary (cca 1,5 milionu obyvatel, celá aglomerace přes 5 milionů).

Cestu jsme absolvovali s mexickou nízkonákladovou společností VivaAerobus, která vznikla jako projekt největší mexické autobusové firmy. Dnes má flotilu zhruba 70 letadel a je třetí největší mexickou aerolinkou. Letěli jsme Airbusem A320 a na to, že letenka stála jen asi 1 000 Kč včetně odbaveného zavazadla, byl interiér letadla velmi slušný a cesta pohodlná.

Samotná Guadalajara je nádherné koloniální město, i když má i moderní čtvrti a samozřejmě i chudinské slumy. Historické centrum je ale opravdu skvostné – náměstí, katedrála a koloniální paláce tvoří krásný celek, který působí mnohem klidněji než hektické Mexico City.

📜 Historie
Guadalajara byla založena v roce 1542 a rychle se stala důležitým obchodním i správním centrem Nového Španělska. Dnes je považována za druhé nejvýznamnější město Mexika – nejen svou velikostí, ale i kulturním a ekonomickým významem.

✨ Zajímavost
Guadalajara je považována za kolébku mariachi hudby a také za rodiště tequily, která se vyrábí právě v regionu Jalisco. Každoročně se tu pořádá i Mezinárodní filmový festival a Feria Internacional del Libro, největší knižní veletrh v Latinské Americe.

🚌 Výlet z Guadalajary – Tlaquepaque, Tonalá, Zapopan a Tequila

Po příletu do Guadalajary jsme si přes hotel objednali celodenní organizovaný výlet, protože rezervace přes Booking nakonec nevyšla. Program zahrnoval návštěvu okolních měst Tlaquepaque, Tonalá, Zapopan a jako vrchol dne pak i město Tequila – kolébku stejnojmenného nápoje.

🏙️ Tlaquepaque

První zastávka a zároveň největší překvapení dne. Tlaquepaque je čisté, živé a působí nesmírně příjemně. Bílé domky, dlážděné uličky, restaurace a galerie dodávají městu až malebně koloniální atmosféru.

Vyzkoušeli jsme i turistický autobus, který vás za hodinu proveze po nejdůležitějších památkách města. Průvodce mezitím vypráví o místních zvycích, historii a – jak už je v Mexiku zvykem – s radostí si s vámi připije tequilou. Projížďka trvá sice hodinu, domluvili jsme se ale na půlhodině za o něco levnější cenu.

🎟️ Cena projížďky
200 MXN

🕰️ Délka
cca 1 hodina

✨ Zajímavost
Tlaquepaque je považováno za centrum umění a řemesel regionu Jalisco. Najdete tu spoustu obchodů s keramikou, sklem, textilem i tradičními mexickými dekoracemi. Večery tu zpříjemňují vystoupení mariachi a folklorní tanečníci.

🏺 Tonalá

Další zastávkou bylo Tonalá, proslulé především jako centrum keramiky a hrnčířství. Už od koloniálních dob se tu vyrábějí hliněné nádoby, dlaždice a další dekorace, které putují po celé zemi.

Město samo o sobě působí trochu chaotičtěji a méně udržovaně než Tlaquepaque. Pokud nemáte vyloženě zájem o keramiku, nemusí být nutností jej zařazovat.

✨ Zajímavost
Každý čtvrtek a neděli se v Tonalá konají velké trhy (tianguis), kde se prodává jak tradiční keramika, tak i levnější napodobeniny a běžné zboží.

⛪ Zapopan

Poslední zastávkou dopoledne byl Zapopan, město přirostlé k samotné Guadalajaře. Největším lákadlem je zde Bazilika Panny Marie ze Zapopanu, jedno z nejvýznamnějších poutních míst v Mexiku.

📜 Historie
Socha Panny Marie ze Zapopanu byla přivezena františkány v 16. století a podle legendy ochránila obyvatele před epidemií. Od té doby se stala symbolem města. Každoročně se sem konají poutě, kterých se účastní až statisíce lidí.

✨ Zajímavost
Město jinak působí spíše jako rušné předměstí a kromě baziliky nenabízí pro běžného turistu mnoho atrakcí. Pokud nemáte více času, dá se klidně vynechat.

🌵🥃 Tequila

Jet do Mexika a nenavštívit plantáže modré agáve? To by snad byl hřích! Asi 70 kilometrů severozápadně od Guadalajary leží město Tequila, obklopené nekonečnými alejemi agáve azul, zapsanými na seznamu UNESCO.

Součástí našeho výletu byla návštěva agávových plantáží, kde jsme viděli tradiční způsob sklizně. Následovala prohlídka destilérky, kde nám ukázali celý proces výroby – od pečení srdcí agáve (piñas) přes kvašení až po destilaci. Samozřejmě nechyběla ani ochutnávka tequily v různých stupních vyzrálosti.

Na náměstí nás čekalo překvapení: vystoupení tanečníků v místních krojích, kteří se po způsobu připomínajícím českou máj „zaháčkovali“ na vysoký stožár a postupně se spouštěli dolů, zatímco jeden z nich hrál na bubínek a flétnu. Bylo to neskutečně působivé.

📜 Historie
Tequila se vyrábí už od 16. století, kdy Španělé začali destilovat nápoje z agáve. První oficiální palírny vznikly v 18. století a od té doby se tequila stala národním symbolem Mexika.

✨ Zajímavost
Region Tequila je od roku 2006 součástí UNESCO díky své unikátní krajině agávových polí a kulturní tradici výroby nápoje. Tequila se smí vyrábět pouze v pěti státech Mexika, přičemž Jalisco je její hlavní domovinou.

🏖️ Cancún

Dovolenkových letovisek je v Mexiku nespočet, ale málokteré má tak výhodnou polohu jako všem známý Cancún – ideální základnu pro výlety po celém Yucatánu. My jsme sem přiletěli s VivaAerobusem, tentokrát na palubě A321. Po přistání nás hned pobavil „český odpad“ – na letišti stál letoun Smartwings. Švábi jsou prostě všude. 😅

Na poloostrově Yucatán je tolik zajímavých míst, že jsme si hned na letišti půjčili auto. A nelitovali jsme – ceny byly směšně nízké, silnice mimo hotelovou zónu v dobrém stavu a provoz poměrně klidný. Auto tady opravdu doporučuju.

🌴 Isla Blanca

První den jsme se chtěli vyhnout turistickým davům v hotelové zóně, a tak jsme zamířili severně na poloostrov Isla Blanca. Je to menší zajížďka od centra, ale odměnou byla pláž, kde jsme potkali jen místní a žádné davy.

Nevýhodou je úplná absence služeb – nejsou tu stánky ani obchody, takže pokud si zapomenete vodu (jako my), nezbývá než se vrátit zpět. Na turisty tu moc zvyklí nejsou, ale hned nás zatáhli k sobě místní rybáři a pohostili nás čerstvým ceviche. Bylo výborné a restaurace nebyla ani na Google mapách – už jsem to napravil. :P

🏝️ Hotelová zóna

Druhý den už se nám nechtělo jezdit daleko, a tak jsme zamířili přímo do slavné Zona Hotelera. Pláže tu byly nacpané k prasknutí, ale naštěstí jsme našli volné místo u Playa Delfines. Oproti ostatním nebyla tak přeplněná, parkování se našlo a pláž samotná byla krásná a čistá.

Moře tu bylo klidnější než na Isla Blanca, ale stále mělo sílu, která nenechala nikoho na pochybách, že Karibik umí být divoký. Já se svými 100 kily jsem měl problém již ve vodě sahající po kolena.

📜 Historie
Cancún byl až do 70. let jen malou rybářskou vesnicí. Mexická vláda se ale rozhodla vybudovat z něj moderní turistické letovisko a během pár desetiletí se proměnil v jednu z nejnavštěvovanějších destinací Latinské Ameriky.

✨ Zajímavost
Cancún dnes patří k nejrychleji rostoucím městům v Mexiku. Každoročně sem přiletí více než 20 milionů turistů a celá hotelová zóna je dlouhá přes 20 km. Na rozdíl od většiny mexických měst zde nenajdete historické centrum – celé město je vlastně „uměle postavené“ pro turistický ruch.

Nechápu, jak se sem Smartwings vůbec dostal.

Ceviche

Chichén Itzá

Asi 200 kilometrů západně od Cancúnu leží světoznámá památka UNESCO – Chichén Itzá, jeden z novodobých sedmi divů světa.

Musím ale přiznat, že se vší úctou k Mayům na mě větší dojem udělal Teotihuacán. Chichén Itzá je sice ikonická a slavná, ale působila na mě menší a méně majestátně. Přesto jde o místo, které rozhodně stojí za návštěvu.

V samotném středu areálu stojí obrovská Kukulkánova pyramida (El Castillo), která byla vybudována na prastaré studni. Celé město je vlastně kolem studní (cenotů) postaveno. Nejznámější je Cenote Sagrado (Obětní studna), do které Mayové házeli oběti i cenné předměty.

🎟️ Vstupné
cca 614 MXN

🕰️ Otevírací doba
denně: 8:00–17:00

📜 Historie
Chichén Itzá byla založena už v 6. století a stala se jedním z největších mayských měst. Její největší rozkvět nastal v 10.–13. století. Město bylo významným politickým i náboženským centrem, dokud neztratilo vliv ve prospěch Mayapánu.

✨ Zajímavost
Kukulkánova pyramida je geniálně orientovaná: během jarní a podzimní rovnodennosti na ní stín vytváří optickou iluzi „hada“, který sestupuje po schodišti – symbol boha Quetzalcoatla.

⚔️ Lidské oběti u Mayů

Původní mezoamerické civilizace, včetně Mayů, byly proslulé svými lidskými obětmi. Obětováni byli buď zajatci z nepřátelských kmenů, nebo vlastní obyvatelé.

Jedním z rituálních způsobů, jak k obětem přicházeli, byla i hra tlachtli – míčová hra, při níž družstvo poražených mohlo být obětováno. Z dnešního pohledu nepochopitelné, ale pro tehdejší obyvatele šlo o největší poctu – být obětován bohům znamenalo vstoupit přímo do posvátného cyklu.

Způsoby obětí byly drastické: vytržení srdce zaživa, stětí nebo vhození do cenotů.

👉 Z hlediska výživy Mayové skutečně trpěli psychickými problémy jednostrannou stravou založenou převážně na kukuřici, doplněnou fazolemi a dýní. Maso bylo vzácné, což mohlo ovlivnit jejich zdraví i psychiku. Nicméně náboženský důvod obětí byl především kosmologický – šlo o udržení rovnováhy světa a přízně bohů.

🏙️ Valladolid

Kousek od Chichén Itzá leží menší město Valladolid, které jsme také navštívili. Je klidnější, příjemnější a má minimum turistů – ideální pro krátký odpočinek po návštěvě památky.

Pokud byste měli více času, doporučuji pokračovat ještě dál do Méridy, hlavního města Yucatánu. Je to koloniální město s nádhernými náměstími a bohatou kulturou, kde stojí za to přespat alespoň jednu noc.

Cenote Sagrado

Hřiště na tlachtli

💧 El Cenote Azul

Poloostrov Yucatán je věhlasný svými přírodními studnami – cenotami, které vznikly propadem vápencového podloží. Pro Maye byly posvátnými místy spojenými se světem bohů, dnes jsou jednou z největších turistických atrakcí regionu.

My jsme se rozhodli navštívit El Cenote Azul, nacházející se jen pár kilometrů za Playa del Carmen. Původně jsme měli namířeno právě tam, ale nakonec jsme se rozmysleli a zůstali celý den u této cenoty.

El Cenote Azul tvoří několik propojených vodních ploch – tři velké, hlavní cenoty a řada menších. Voda je křišťálově čistá, obklopená zelení a ideální pro koupání i šnorchlování. Díky hloubce a průzračnosti je vidět až na dno, kde plavou hejna rybek.

🎟️ Vstupné
120 MXN

🕰️ Otevírací doba
denně: 8:30–17:30

📜 Historie
Cenoty měly pro staré Maye zásadní význam – byly zdrojem pitné vody i posvátnými místy, kde probíhaly oběti bohům. Slovo „cenote“ pochází z mayského „dz’onot“, což znamená posvátná studna.

✨ Zajímavost
El Cenote Azul patří mezi největší a nejotevřenější cenoty v oblasti. Na rozdíl od jeskynních cenot je pod širým nebem a nabízí výborné podmínky pro plavce. Na místě si můžete půjčit šnorchl a někdy i paddleboard.

✈️ Cesta domů

Po dvou týdnech plných zážitků už nadešel čas vrátit se zpátky do Česka. Tentokrát jsme letěli s KLM – nejprve Boeingem 777-300ER z Cancúnu do Amsterdamu a následně menším Embraerem 190 v barvách KLM Cityhopper do Varšavy.

Byla to moje první poznávací dovolená takového rozsahu a musím říct, že mám obrovskou radost – všechno jsem dokázal zorganizovat sám, a to za cenu, za kterou cestovní kanceláře nabízí zájezdy o dvě kategorie níž.

Celkově Mexiko předčilo moje očekávání – od historie a památek, přes krásnou přírodu až po přátelské lidi a výborné jídlo. A hlavně – potvrdilo se mi, že cestovat na vlastní pěst má prostě své kouzlo.

Už teď se nemůžu dočkat další výpravy! 🌎✈️

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 1 x Velmi praktické!

📷 0 x Krásné fotky!

😂 0 x Rozesmál jsi mě!

📖 0 x To chci taky zažít!

❤️ 2 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsal Michal Jakubík

Cestopis byl naposledy aktualizován 2025-08-17T12:49:29+02:00

Michal Jakubík procestoval 24 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 2 lety a napsal pro tebe 10 úžasných cestopisů.

Zobrazit profil

3 komentáře

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

13.hanka

před 2 lety

Díky za hezky napsaný cestopis s fotkami. Prosím, jak to vypadalo v průběhu Vaší cesty s omezením kvůli covidu? Kontroloval ještě někdo něco nebo vyžadoval? Nebo se cestovalo už úplně jako dřív. Díky

Libor_S

před 2 lety

@13.hanka: Co tě to napadlo, že se ptáš na covidová opatření v únoru 2023 v Mexiku? Tam nic nepožadovali ani v předchozích letech. V roce 2023 s tím nesmyslně prudí snad už jen na vstupu do Číny a nedávno ještě u neočkovaných do USA a možná v nějakých jiných zemích, kam se moc nejezdí, ale ani v těchto zemích nebyla žádná omezení po vstupu.

Jáchym

před 3 lety

Díky za cestopis, možná se bude hodit jako další zdroj při vytváření itineráře pro moji cestu do Mexika.

Jinak Smartwings se tam dostaly tak, že pronajímají letadla (včetně posádky) aerolince z USA, která je využívá pro lety do Střední Ameriky. Něco podobného dělají pro Izraelce a nejspíš i pro další aerolinky. Taky zajišťovaly evakuační lety ze Súdánu, několikrát letěly na Antarktidu... Tenhle business dělají „švábi“ evidentně dobře. :)

A vlastně i business se svými lety asi dělají dobře, když létají do spousty destinací skoro každý den a můžou si dovolit tak vysoký ceny.