Miláno - Barcelona - otočka přes jarní prázdniny

Vybírala sem něco na jarní prázdniny, které u nás v okrese vycházeli na půlku března. Víceméně ideální termín kamkoliv po Evropě, protože všude už bude příjemné počasí. Volba nejprve padla na Miláno, už jen kvůli naprosto levným letenkám z Prahy. Jedna letenka s Wizz stala cca 300,-. Ale říkala sem si, že bych chtěla výlet na cca 4-5 dní a řekněme si na rovinu, v Miláně toho k vidění zase tolik není. Takže jsem koukala kam by se z Milána dalo letět dál, ale zároveň aby se z té destinace dalo letět zpátky do Prahy. Vyhrála Barcelona, zpět z Vuelingem letenky pro dva cca 3500,-. ( Samozřejmě cena je vyšší, protože jsem kupovala přesný termín,který jsem potřebovala ). Letenka z Milána do Barcelony s Wizz 290,-.

Do Milána jsme přiletěli hned ráno, na letiště Malpensa. Z letiště jsem měla předem koupený autobus, který nás dovezl na zastávku Milano centrale. Musím říct, že u letiště jsme malinko bloudili, autobusů strašně moc, ty stanoviště mě přišli malinko nepřehledné, ale nakonec jsme správný autobus našli. Autobus jel do centra asi hodinu. Ubytování jsem volila cíleně v okolí zastávky Centrale, ale pojďme si na rovinu říct, že Miláno nemá úplně, co se týče ubytování, co nabídnout za rozumnou cenu. Vše je buď drahé, daleko od centra nebo naprosto mimo můj vkus 😆. Ubytování jsme měli přes booking Hotel Florence Milano 2 noci 6300,- se snídaní. Hotel byl kousek od metra, celkem pěkný, čistý, snídaně v pohodě. 

Na hotel jsme hodili batoh a šli do centra. Naše první zastávka bylo samozřejmě náměstí a katedrála Duomo. Stavba je to nádherná. Náměstí samozřejmě plné lidí, holubů a prodejců takových těch blbostí, jako náramků atd takže opravdu pozor, nezastavovat se u nich, nebavit se s nimi, jinak vám okamžitě dají na ruku náramek a hnedka chtějí peníze. Prošli jsme se okolo katedrály, a samozřejmě i vedlejší krásnou Gallerii Vittorio Emanaulle II. Ta je plná luxusních krámků, restaurací a velké atrakce - mozaika na zemi s býčími varlaty, na kterých se máte třikrát zatočit na patě, prý to přináší štěstí. Tohle jsme vynechali 😆 ne, že bychom nechtěli štěstí, ale byla tam docela fronta a že bych potřeboval být natočená na videu někoho jiného, jak se točím na patě na býčích varlatech, asi ne 😆 potom jsme se usadili přímo na náměstí v restauraci a dali si výbornou pizzu s nádherným výhledem na katedrálu. 

Galerie Vittorio Emanaulle

Pizza - už v procesu ježdění 😁

Duomo

Druhý den ráno jsem měla zamluvené lístky do katedrály Duomo- vstup na střechu. Vyrazili jsme hnedka ráno,přímo na otevíračku. Lístky jsem měla koupené předem a šli jsme po schodech, byla možnost jet výtahem, ale ta cena byla už docela rozdílná a těch pár schodů nás nezabije. Co mě cestou nahoru na střechu opět velmi překvapilo je to, jak se lidi dokážou chovat k památkám- vevnitř pokreslené zdi, někde vyryté jména do cihel, fixou pokreslená okna,odpadky zastrkané všude, kde to jde, opravdu tohle nepochopím,tu totální neúctu k něčemu, co tu stojí stovky let a přijde nějaké prase a dokáže fixou zničit něco, co vybudovali naši předci holýma rukama. 

No, to jsem se rozhořčila, ale katedrála jinak úplně nádherná a tím, že jsme vyrazili ráno, tam nikdo nebyl, měli jsme celou střechu skoro pro sebe, to opravdu doporučuji ,fakt si přivstat, protože když jsme šli po dvou hodinách ven, už byla neskutečná fronta. Na střeše se dají udělat nádherné fotky, je krásný výhled, tím že jsme chytli nádherné počasí, bylo vidět opravdu daleko. Pak jsme prošli katedrálou vevnitř, to je taky nádhera.

Na střeše

Potom jsme se šli procházkou na hrad Castello, tam si dali zmrzlinu a pokračovali parkem k vítěznému oblouku Arco della Pace. Tím, že už v březnu bylo nádherné počasí, park byl už plný lidí, kteří si házeli frisbee nebo jen tak poléhávali na trávě. Od oblouku jsme se svezli ikonickou tramvají zpět k Duomu, a za katedrálou si dali oběd- pizzu a těstoviny. Itálii miluju už samozřejmě kvůli tomu jídlu, co si zde dáte, je prostě výborný 😇

Castello

Arco della Pace

Tramvaj

 Odpoledne jsme měli zamluvené lístky do kostela Santa Maria delle Grazie, kde se nachází nástěnná malba Poslední večeře od Leonarda da Vinci. Lístky se kupují předem online na přesný den a čas a je často vyprodáno, takže pokud budete chtít navštívit Miláno, určitě si lístky kupte dopředu. Děti mají vstup zdarma. Dovnitř pouští po malých skupinkách, může se natáčet i fotit, malba je nádherná. 

Večer jsme se šli ještě projít podél kanálu Naviglio, který je plný restaurací a barů a stánků se suvenýry.  Dali jsme si zde večeři tzv. aperitivo, kdy se zaplatíte drink a k tomu si můžete dát lehké občerstvení. Koupili jsme si dva nealkoholické drinky, jeden myslím za 6-8€ a k to bylo vevnitř menší švédský stůl, kdy jsme si na talíř mohli nandat, co jsme chtěli. 

Kanál

Zhodnocení - Miláno mě mile překvapilo, jídlo samozřejmě výborné jako všude v Itálii, ani mě tam nepřišlo tak strašně draho, pizza přímo u Duoma 15€. Výborná zmrzlina na každém rohu, katedrála je krásná, jak ve dne, tak osvětlená v noci. Jen je to, alespoň pro mě destinace, tak na jeden-dva dny, myslím si, že více dnů tu není co víc dělat. Další den nás čekal přelet do Barcelony.

V Barceloně jsme přistáli na letišti El Prat, a na cestu z letiště jsem zvolila metro L9, na trase jsme přestoupili na další linku metra, která vedla k našemu hotelu. Letiště je docela daleko, takže to tím metrem trvalo skoro hodinu než jsme se dostali k hotelu. Ale metro je přehledné, na místě jsme potom koupili vícedenní jízdenku Hola card na 48h. Za cca 17€/osoba. Je to sice docela drahé, ale věděli jsme, že to projezdíme. Hotel jsem měla opět přes booking Hotel Ronda House. Dvě noci 5600,- se snídaní pro dva. Hotel byl pěkný, čistý, při příchodu do pokoje nás úplně praštila do nosu nádherná vůně, hezká prostorná koupelna, kousek od metra, jen to okolí bylo takové všelijaké. 🙆 Kousek vedle bylo takové náměstíčko, kde se večer scházeli různé existence, nebyla tam ani žádná pořádná restaurace, jenom takové malé večerky, už bych hotel asi nevolila kvůli tomu místu. Hodili jsme zase batoh na hotel a jeli metrem do centra. 

Naše první zastávka nebylo samozřejmě nic jiného než Sagrada Família, věhlasného architekta Gaudího. Opravdu vylezete z metra na stanici stejného názvu, otočíte hlavu a chrám stojí přímo před vámi. Ta stavba je prostě dokonalá! Na to můžete koukat x hodin a stejně nepřestanete být fascinovaní, jak tohle mohl někdo navrhnout a pak postavit. Stavbu jsme obešli ze všech stran, nejkrásnější pohled je z přilehlého parku, tím že jsme přišli odpoledne bylo už vše samozřejmě hodně lidí, ale i tak to má svoje kouzlo. Tím, že jsme Barcelonu navštívili v roce 2024, stavba už je skoro u konce ( začala v roce 1882 a dokončení se chystá na rok 2026) a tudíž už není na špičkách tolik jeřábů a lešení. Dovnitř do chrámu jsme nešli, vstupné je poměrně drahé a fronty neskutečné. Potom jsme se vydali k dalšímu skvostu Gaudího a to k budově Casa Batlló a Casa Milá. 

Casa Mila

Sagrada Família

Casa Batlló

Obě budovy jsou neskutečně zajímavé až kýčovité, ale určitě je nelze neminout. Potom jsme se vydali do ulici La Rambla. Je to nejznámější ulice, která vede až k pláži, lemovaná obchody, bary, restauracemi, stánky různých suvenýrů a prý i kapsářů. Dávali jsme se tedy pozor,ale je možné, že tím, jsme byli v březnu nebylo tam ještě tolik lidí,takže nám tam tak nebezpečno nepřišlo. Tržnice je naprosto úžasná!! Stánky se vším, slané, sladké, ovoce, zelenina, tady by jsme vydrželi půl dne !! Na všech stránkách se dalo platit kartou. Sem jsme se vraceli opakovaně, několikrát za den 😅 

Poté jsme procházkou došli k monumentu Kryštofa Kolumba, a pokračovali procházkou podél pláže. Tím, že v březnu už bylo okolo 20°C bylo okolo pláže už pěkně živo. Prošli jsme se tam a zpátky a cestou zpět to vzali přes Gotickou čtvrt.  Krásná čtvrť plná gotických staveb, kostelů. Na náměstí před katedrálou sv. Kříže a Eulálie hráli různý pouliční umělci, všude různé stánky opravdu kouzelná atmosféra. Dali jsme si zmrzlinu, poseděli a šli najít "zeď polibku". Zeď složenou z různých fotografií, které z dálky vypadají jako polibek. Toto určitě nevynechejte. Procházkou přes tržnici jsme jeli na hotel. 

Zeď polibku

Různé fotky lidí

Katedrála v gotické čtvrti

Pouliční umělci

Další den nás čekala návštěva parku Güell, který je plný architektonických prvků Gaudího. Lístky jsem kupovala online předem na přesný čas a den. Doprava sem je trošku komplikovanější, jeli jsme autobusem, a pak jsme ještě chvíli bloudili. Snažili jsme se opět dorazit brzy ráno, aby zde nebylo ještě tolik lidí. Park kouzelný, prostě ta Gaudího architektura je boží 🙂. Krásné výhledy, dole pak malý obchůdek s občerstvením ( drahý teda jak čert) a záchody. Zpět jsme šli pěšky, z kopce dolů na nějakou hlavní silnici, cestou si dali typický dezert Churos a pokračovali metrem do centra k náměstí Placa D'Espanya. Tam nasedli do autobusu směr Montjuïc. Nejdřív jsem myslela, že bychom mohli jet lanovkou jako zážitek, ale je poměrně drahá, a naše Hola card platila i na autobus nahoru tak nebylo o čem. 

Pard Güell

Churos

Nahoře je stará vojenská pevnost Castell de Montjuïc, která se dá celá krásně obejít. Nahoře jsou lavičky, s krásným výhledem na celý přístav, moře a okolí. Tam jsme poseděli skoro hodinu, přístav nás fascinoval. Pak šli ještě na druhou stranu, kde je výhled na celé město a lanovku. Poté se svezli dvě zastávky busem ke stadionu, který byl postavený v roce 1999 k LOH. A busem pokračovali zase dolů na náměstí. Na náměstí se nachází velké obchodní centrum - využili jsme zdarma toalety a koupili pití. Pak se ještě prošli na pláž k přístavu, poseděli a přes tržnici zpět na hotel a večer nás čekal odlet.

Racek- všudepřítomni

Stadion

Přístav

Pohled na přístav

Myslím, že jsme z pěti dnů vytěžili úplné maximum. Viděli skoro všechno, co dané města nabízí. Miláno - nijak extra nepřekvapilo, jídlo výborné ( jako všude v Itálii) ale opravdu tak maximálně 2 dny. Barcelona nás mile překvapila,mám pocit že i týden bych tu měla co dělat. Už jen tím, že je tu ta pláž, dalo by se to zde spojit i s koupáním. Počasí v březnu na jedničku, jen tak na bundu/mikču. Hodně atrakcí je tu "zadarmo", a pořád je co obdivovat. 

Snad náš trip bude inspirací třeba pro někoho, kdo s cestování začíná, nebo se bojí létat a shání něco blízko 🙂✈️ kde je co k vidění. Nebo třeba pro maminku jako já, která chce někam sólo třeba s menším dítětem, ať už třeba jen na prodloužený víkend nebo prázdniny.