Moje Gambie
Tak přívětivá, tak zajímavá, tak chudá, tak krásná, že stojí za to jí navštívit
Cestopis z roku 2022 napsal Kafíno
Proč?
Cože? Zpáteční letenka do Gambie za 7 800,-? Kde to je? Co tam budu dělat? Je to bezpečný? Tyhle a ještě spousta dalších otázek se mi rojili hlavou, když jsem zjistil na Cestujlevně.com tuto nabídku. Nejmenší země černý Afriky zaklíněná do Senegalu, ze čtvrtý strany omývá její břehy Atlantik a kromě domorodých nářečí mandinka, wulof a fula se tu mluví anglicky. Se svojí jazykovou vybaveností na úrovni průměrného žáka 5. třídy si aspoň v klidu dokážu říct o jídlo a neztratím se. Tak ani tady jako „Husákovo dítě" svoje zbytky ruštiny neuplatním.
Kupuju! Aha, tak ještě očkování. Kromě covidu musím mít ještě další. Obě žloutenky, žlutou zimnici a já nevím co ještě.. V Praze na Bulovce, kam jsem se objednal , mi doktor nutí ještě vzteklinu, chřipku, 4 dávku covidu, antimalarika a kdybych ho poslechl dostanu se na částku ve výši letenky.
Noční Gambie
Letím přes Brusel se zastávkou v senegalském Dakaru a už z okna letadla je jasně vidět kromě červený barvy země jen minimum silnic. Přistání v Gambii na letišti, sice pojmenovaném po hlavním městě Banjul vzdáleném dvacet kilometrů, u města Sukuta na tak spoře osvětleném, že jsem pojal podezření, že letištní personál navádí naše letadlo pomocí svítících mobilů.
Senegal
Dakar
Ve frontě na odbavení si drtivá většina nás turistů stihla vyměnit svoji měnu za místní dalasi od veksláka, který se svoji igelitkou plnou peněz posedává hned vedle přepážky za dohledu celníků. Vše je naprosto přirozený, asi i skoro legální, stejně jako poplatek 20 euro nebo dolarů za vstup do země na, který dostávám potvrzení při přemýšlení kolik ušetřím za svoje dolary.
Opouštím letištní halu, vstupuju do tmy a už se na mě vrhají taxikáři. Zcela proti svým zásadám vyčkávat a smlouvat se chytám prvního, který mi nabízí odvoz za „ pouhých " 1100 dalasi. Dělám hrdinu, odmítám, smlouvám, ale ten chlapík si přizve dokonce jiný dva a ty mu cenu potvrzují. Nasedám do žlutýho vraku a vyrážím vstříc Gambii. Záhy opouštíme asfaltovou silnici a najíždíme na tankodrom. Jinak se stav místních komunikací nazvat nedá. Tady nejenže prakticky není pouliční osvětlení, tak asfaltový povrch mají jen hlavní silnice a vše ostatní je jak v nějaký bojový hře. Taky všechny auta jezdí na silně podhuštěných gumách, aby to vůbec zvládli. Evropská umělá zaměstnanost v podobě stanic STK se tu nenosí a tak jsou tu k vidění hodně zajímavý kousky.
Cestou z letiště
A teď pozor. Můj Sukuta Nema Guest House objednaný přes Booking není ani trochu tam, kde by měl být. A tady smekám před mým řidičem, který si nakonec ty peníze opravdu zasloužil, protože hledat něco ve městě Sukuta, kde je tma, ulice nemají jména, domy čísla a nikdo z místních buď neví a nebo mávnou rukou zhruba nějakým směrem je fakt majstrštyk!
Po hodině a půl strachu, že mě vyhodí z auta a já strávím první noc v Gambii na ulici, místo mého odpočinku nacházíme. Sprcha a rychle ven. Dostanu přidělenou místní ochranku, ale to mě nebaví. Dám dědovi volno a vkráčím do černočerné tmy v níž tu a tam rozeznávám obličeje stejný barvy. Ještě, že už umím stáhnout mapu offline ... Jediný světlo tady je hořící oheň uprostřed cesty a blikající diskotéková bedna na další křižovatce okolo níž je tancuje místní omladina v počtu tři sta pařmenů a soudě podle jejich zvídavých očích nikdy nespatřící bělocha. Aspoň ne tady a v tomhle čase.
Budiž světlo
Ty krááávo
Disco in the Sukuta
Kluci - pařmeni
Tanečníci
Ze Sukuty do ...
Pěšky mířím nejdříve směrem k Atlantiku, kde se nachází Národní park Bijilo. Prašné cesty, jiná kultura, na první pohled velká chudoba, ale usměvaví a přátelští lidé. Už teď jsem si Gambii zamiloval a jestli jsem měl nějaké obavy a předsudky, tak ty už jsou nenávratně pryč. Míjím školu. Můžu dál? Děti v lavicích, dle vyjádření učitele po dvou ročnících. Aspoň tak to tedy chápu. Jdu pár kilometrů s klukama, kteří tvrdí, že oni chodí do školy obden. Aspoň já to tak chápu... Pravdivost jejich tvrzení už druhý den neověřím...
Je tu provoz
Školáci
S oslem
Kluci, co chodí do školy obden
Sukuta
Školka
Bijilo
Kus džungle, vstupný 150 dalasi, vše s průvodcem, kterýho tvrdošíjně odmítám. Chci si to vychutnat sám, hlavně se na nikoho nevázat. Tak nakonec ano, dostanu ještě banán a pytlík buráků jako lákadlo na opice. V Panamě v deštným pralese jsem musel na zvířata číhat a tady mi doslova skáčou do cesty. Ptáci, ještěrky a hlavně desítky opic. Jsou hodně přítulný. V jeden moment jsem měl jednu obzvlášť nebojácnou skoro za krkem, což mi připomnělo období, kdy jsem za to uměl v hospodě pořádně vzít a mnohokrát si pěknou opičku přivedl domů.
Bijilo
Čau
Rodinka
S opičkou za krkem
Opičák
Mláďata
Serekunda
A je to venku! Tak tady bydlím. Poblíž Banjulu v jižní oblasti pod řekou Gambií je několik měst, které spolu prakticky splývají. A já si vybral Serekundu a Sarawally Guest House. Je mi zcela jasný, že tohle by bylo pro dosluhujícího prezidenta místo zaslíbený. Serekunda sem, Latrikunda tam, Jawokunda zase zpátky. Tak se totiž jmenují čtvrti města, které už má i čísla domů. A jednu asfaltovou silnici vedoucí centrem, kde je možné vidět i několik bank a obchodů evropského typu. Jinak se tu prodává vše na ulici.
Jawokunda - pojdˇdál
Serekunda
Melouny? Skvělý!
Makáme
Vždy v čistém
Pereme
Bakau
Na Serekundu plynuje navazuje Bakau. Ohromně zajímavý místo, kde kromě rybářské vesničky s piroteskními dřevěnými pirogami, krásnými plážemi je i tržnice Craft Market s africkými suvenýry. Hned vedle chudinská čtvrť v tom nejpravdivějším slova smyslu. Je tu taky podél pobřeží asfaltka, kde se nachází i několik ambasád, kasárna a internáty. Na dočasných bydlištích cizinců samo o sobě není nic až tak zajímavého. Tady jsem, ale viděl poprvé v Gambii chodník. 25 metrů před britskou 19 metrů před jihokorejskou ambasádou.
Nádhera
Rybáři s úlovky
Craft market
suvenýry
Chudoba Bakau
Bakau
Krokodýli
Zlatým hřebem Bakau jsou ovšem krokodýli. Kachikally Crodile Pool je totiž místo, kam hotely vozí svoje turisty. Ti si udělají pár fotek a jedou zpět. Nic pro mě. Trávím tu tři hodiny a za tu dobu jsem si vybudoval slušnou pozici. Místní průvodci tu kromě opic totiž v rybníku a přilehlém okolí hlídají více než čtyři desítky krokodýlů volně se zde pohybující. I když jich je půlka ve vodě, kde připomínají plovoucí kládu, další jsou na břehu a je možný chodit přímo mezi nimi na což si prakticky nikdo z turistů samozřejmě netroufá. Místní mě však uklidňují, že jsou po jídle a pokud nebudu dělat nějaký trhavý pohyby nebo o ně nezakopnu a nespadnu jim přímo před chřtán, nemám se čeho bát. Úplně mě však přesvědčí až tvrzením, že český maso jim nechutná, neboť prý preferují Poláky nebo Němce. Nabízím jim, že bych jim dohodil jednoho Slováka snažícího se ovládnou Česko, ale s díky odmítají, že i krokodýlům by se z něj udělalo špatně...
Docela je teplej
Majestátní krokodýl
Úsměv, prosím
Rodinka
Pořádný hovada
Mazel
Trajekt
Gambii na severní a jižní část protíná řeka Gambie. Ze své jižní se do severní přesouvám lodí z Banjulu do města Barra, dopravního uzlu odkud se dá dostat do Senegalu. Samotný trajekt nemá žádné limity co se týká obsazenosti a zatížení. Prostě každý kdo si koupí za směšných 20 dalasi palubní lístek popluje asi hodinu do 15 kilometrů vzdáleného města. A tak je potřeba být hbitý a rychlý, protože komu by se chtělo celou cestu stát, chvílema i na jedný noze a ještě ne vlastní.
Tlačenice
Ženy s nákladem
Trajekt
Děti v Barra
Matka s mimčem
Banjul
Mangrovy
V Serekundě ( líp se to píše než říká) je mým oblíbeným místem (tržnice=křižovatka=něco jako autobusák) Westfield, centrum dopravy, jídla a pozorování Gambijců. Původně jsem se chtěl lodí dostat po řece do vnitrozemí na ostrov Kunta Kinteh ( s pevností), ale nikdo mi nebyl schopný věrohodně říct, odkud se vyplouvá . Vydávám se tedy k mangrovům při ústí řeky Gambie do Atlantiku. Takhle, cestovní ruch je v Gambii úplně v plenkách tak neočekávejte jakoukoli propagaci a vše je potřeba si nějak najít a vykomunikovat. Plavba po řece je určitě zajímavá, cena se dá usmlouvat. Vůbec žádný turisti tam po vlastní ose nepřijdou, jen ty hotelový s odvozem.
Vyplouváme
Mangrovy
Mangrovy
Můj člun
Senegal
Ve Westfieldu jako poslední, dvaatřicátý nastupuju do dodávky pro patnáct lidí . Po cestě nejsou samozřejmě žádný zastávky. Každý vystoupí a nastoupí jak potřebuje a jezdí to tak nějak průběžně, jak to vyjde a za pár dalasi. Mým cílem je Brikama, poslední větší město před hranicí se Senegalem. Při přesunech uvnitř vozu se seznámím s Ousmanem, mladým důstojníkem gambijské armády. Ten mi zcela nezištně nabídne, že se mnou sjede do Senegalu. A takhle je to v Gambii pořád. Lidé tak chudí, ale tak přátelští a pohostinní. Nejdříve se stavíme v jeho vesnici Manduar pro doklady. Seznámím se jeho třemi malými děvčátky, dvěma (asi) manželkami a vyrážíme další dodávkou směr Jiboro ( poslední Gambijská vesnice) do senegalského Seleti. Každý světa znalý cestovatel ví, že na těchto pozemních přechodech se platí různé všimné. S Ousmanem však jen na občanku procházím zcela zdarma a zatímco můj přítel se jde modlit do mešity ( v Gambii je 90% procent muslimů), tak já trávím asi dvě hodiny v Senegalu. Chudoba obrovská, lidi stejně vstřícní jako v Gambii. Jen ploty na rozdíl od Gambijců mají z dřevěných kůlů. Ovšem stejně jako v Gambii je tu absence fotbalových míčů. Tedy kope se tu do něčeho co před mnoha lety asi byl míč a teď se tomu trochu podobá.
A to nejlepší nakonec! Při návratu ještě uvidím senegalskýho kluka v dresu našeho hokejovýho nároďáku o čemž nikdo z místních nemá ani páru. Je to prostě jen triko chránící před sluncem, ale pro mě zážitek.
Jedeme
S Ousmanem a jeho rodinou
Seleti
Hranice
Na hranicích
S klukama
Fotbal
Sportem číslo jedna je v Gambii bezesporu fotbal. Mydlí se naprosto všude, ale nejvíce na plážích. A není se co divit, nejsou tu prakticky žádná hřiště. Na Národní stadion jsem se dostal skrz polorozbořenou zeď, vysušený plac obklopený tartanem , tribunami a tabulí, kterou jsme v Evropě mohli vidět v sedmdesátých letech minulého století.
Národní stadion
Národní treninkové centrum
V Serekundě jsem dvakrát navštívil fotbalový zápas. Jelikož první liga měla kvůli šampionátu v Kataru pauzu, tak něco jako druhá liga. Vše ostatní tady už je totiž druhá liga. Protože nejsou stadiony, tak se vždy dva týmy sejdou na místní neutrální půdě a obden se tu proto hraje nějaký mač. Stadion a hlavně terén je v tak žalostném stavu , že v Čechách by se kvůli tomu musela založit asi dvacátá pátá nejvyšší soutěž...Úroveň hry dobrá, ale nejzajímavější jsou fanoušci. Místní kotel tvoří většinou ženy a spolu s hudebníky po celý zápas přes přestávky zpívají, bubnují a tancují. A to mi přišlo naprosto úžasný. Nedovedl jsem si totiž představit to skandování „Latrikunda do toho!!"
Místní kotel
Druhá liga
Fanynky
Fandíme!!
Holky myslely, že jsem agent.
Jídlo
Kromě zcela monotónní snídaně v mém guest housu skládající se z omelety a kusu chleba jím pokaždý v Gambii na ulici. A to doslova. Sice první dva dny večeřím v tureckým bistru dost velký hamburger za 200 dalasi ( 70 Kč). Ale ty následující obědvám, svačím i večeřím na ulici. A to v době, kdy jsem si z Čech přivezl pořádně rozhašený žaludek . Maso v syrovém stavu v boudách u silnice v třicetistupňovým horku vypadá hóóódně odpudivě, ale tepelně zpracovaný mi ve střevech žádnou paseku nenadělá. Zaujal mě i jeho prodej, ke každému kilu je potřeba připočíst ještě 10 deka much. Úplně stejný je to s rybama. Vlastně ryby plus mouchy. Že je ovoce úplně jiný chuti než u nás, to je asi tak jasný jako, že Prahou protéká Vltava. Naprosto top je však místní zmrzlina. V igelitových sáčcích prodávané ovocné ledové tříště. Stačí jen ukousnout růžek a cumlat. A myslet při tom na něco hezkýho... A to jsem dostal ještě několik pozvání ke společnému muslimskému stolování, které spočívá v tom, že sejde 5 -20 lidí okolo nádoby masa s rýží a pravou rukou ( levá je nečistá) si uhněteš kuličku a jíš.
Nevábný maso
Ale výborný
Není to Rudý právo
Kokosy
To jsou melouny
Posilovna
Pláže
Prakticky celých osmdesát kilometrů pláží omývaných vyhřátými vodami Atlantiku jsou přístupné ke koupání. Je tu pár resortů, určitě ne nějaké top kvality, ale pro některé sexu chtivé Evropanky zcela dostatečné. Dámy těsně předdůchodového a důchodového věku vyrážejí i do Gambie za mladým, černým masíčkem. Mě však víc zaujala jejich rozmanitost. Tedy ne těch žen, soudě podle jejich dispozic je tipuju na příslušnice německého nebo anglického národa. Nepravidelně se tu střídá jemný světlý písek s tmavým a kupodivu ještě se sytě červeným a tak tamní pláže připomínají Karibik, Lanzarotte a Arizonu zároveň.
Rybáři a tmavý písek
Úžasné scenérie
Do ruda
Arizona?
Světlý písek a palmy
Klasika
Živýho mě nedostanou
Předposlední den mého pobytu se na střeše nepojízdného (možná) vraku stojícího před mým dočasným domovem usídlilo několik supů. Ty potvory jako by věděli, že moje únava po každodenních dvacetikilometrových túrách narůstá a tak číhali na možnou kořist. Tu šanci jsem jim, ale nechtěl dát!
Číhající supy
Mě nedostanete!!!
Abuko
Přírodní rezervaci Abuko ležící nedaleko letiště jsem navštívil až poslední den mého pobytu a opět jsem se tam setkal se supy. Tentokrát jich v korunách stromů je okolo padesáti a nejeví o mě žádný zájem. Desítky hravých a nebojácných opic, několik krokodýlů, ještěrky až šedesát centimetrů dlouhé, ale hlavně tři hyeny. Ty jsou tedy za chatrným plotem a mě připadají jako kříženci vlka s koněm. Tak nevím jestli takhle opravdu hyeny mají vypadat nebo tady došlo k netradičnímu sexuálnímu styku...
Hejna supů
Veget
Opičák
Krokodýl
Hyena
Z očí do očí
Závěrem
Moje první setkání s černou Afrikou mě doslova uchvátilo. Po počátečním civilizačním šoku jsem se každodenně přesvědčoval o nesmírné pohostinnosti a vstřícnosti Gambijců. Pokud se pohybujete přímo mezi nimi, tak drtivá většina z nich to ocení a snaží se Vám zcela nezištně pomáhat, radit a plnit každé přání. Jen hrstka byla těch, kteří ve mě viděli peníze. Těm jsem s úsměvem říkal „I am not rich, I am only white."
Tipy, rady, vychytávky
100 dalasi = 40 Kč
Nema Sukuta House rezervovaný přes Booking lež asi 3 km od místa vyznačeným na mapě, což ve městě, kde jsou pojmenovaný jen tři hlavní silnice a domy nemají čísla a nikde není pouliční osvětlení je docela problém.
Bijilo národní park- vstupný 150 dalasi
Kacchikally Crocodille pool- vstupný 150 dalasi
Abuko přírodní rezervace - vstupný 150 dalasi
Káva, zmrzlina, voda na ulici - 5 nebo 10 dalasi podle velikosti
ostatní jídlo a ovoce na ulici- do 200 dalasi
Taxi a sdílené taxi, dodávky - velmi levné, jen z letiště se snaží ceny vyšponovat
Trajekt přes řeku Gambii z Banjulu do Barry - 20 dalasi
Wifi a teplá voda jsou značně kolísavý, někdy ano- někdy ne
Gambie je z 90% muslimská země
Jak se ti cestopis líbil?
Kafíno procestoval 54 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 3 lety a napsal pro tebe 11 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil31 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Ahoj. V Gambii jsem byla 2016 a 17. Vždy po vlastní ose. Bylo to první seznámení s Afrikou. Za mě klidná, relativně bezpečná země. Už navždy si ji budu spojovat s černoškou v černém kožichu, který si vyhádala z charitativní pomoci a ve 38 st. ho hrdě nosila oblečený. V tu chvíli byla určitě nejpyšnější žena na světě. Ženy v Gambii jsou opravdu velké parádnice i kdyby na chleba nebylo. Bydlela jsem v soukromí a zkušenost veliká. Hned bych jela na pár dnů znovu.
Oni jsou i na to bezpečí náležitě hrdí. Několikrát nám zdůrazňovali, že nikdy nebyli ve válce. Jinak ty jejich pestrobarevné úbory jsou hodně fotogenické. Dokonce se nám stalo, že se ženy samy nabízeli, jestli je nechceme za peníze vyfotit. Když jsme se zeptali na částku, tak to bylo v přepočtu 1 Kč a jak hrdě pózovaly. Pro otrlejší povahy jsou pak návštěvy takových míst, jako třeba dutý posvátný strom, ve kterém probíhají obřízky chlapců. Já jsem tedy prohlídku odmítnul, ale manželka se šla podívat a pak vylezla celá bledá s tím, že tam jsou na zemi ještě vidět stopy. Za nás Gambie určitě ano a pokud bude někdy příležitost, tak se určitě vrátíme.
Taky jsem koupily Gambii na podzim :) bylo to super určitě doporučuju. Jely jsme dvě holky, což bylo někdy dost otravný, protože vás nenechají ujít ani 5 metrů bez toho, aniž by se vás pořád někdo ptal jak se jmenujete a odkud ste :D ale určitě to stálo za to! Jediná věc kterou bych udělala jinak, že jsme koupily zájezd do Senegalu do rezervace Fathala na safari. Už bych to nikdy nekoupila. Bylo to drahé a vypadá to tam skoro jako Safari ve Dvoře Králové. Každopádně výlet přes hranice do Senegalu byla skvělá zkušenost.
Ahoj, já jsem moc rád za každýho cestovatele, který respektuje zvyklosti dané lokality, těší se ze setkání s místními lidmi a jejich kulturou a nevnucuje nebo nepřekrucuje názory jiných cestovatelů ( lidí) v okamžiku, kdy s nimi třeba nesouhlasí !✌️🌍
Možné jsem se špatně vyjádřila. Zvyklosti a jinou kulturu samozřejmě respektuji a váš názor nepřekrucuji. Jen jsem měla i jinou zkušenost. Bohužel jsme narazili na více lidí, kteří nás oslovili hlavně kvůli lehce vydělaným penězům na turistech nebo nám něco vnucovali. Samozřejmě jsme potkali i plno lidí kteří k nám byli milí a ukázali nám jak v Gambii žijí a jak jsou pohostinní. Zkušenost ohledně zájezdu na safari jsem uvedla, aby lidé neudělali stejnou chybu jako jsem udělala já a případně peníze a čas strávený v Gambii využili lépe.
V Gambii budete vždy chodící bankomat, na to je potřeba si zvyknout. Je to hodně chudá země, myslím, že největší firmou v celé zemi je místní pivovar. Takže ano, vím, že přeplácím, ale musím si najít nějakou rozumnou hranici. Když jsme kupovali dětem ve vesnici bonbony (jo vím, pastelky jsou lepší), tak ten kluk, co nás tam provázel, tak prodavači v krámku říkal, ať nám je prodá dráž. Zaplatili jsme za ně dvojnásobek místní ceny. Je to něco, co budu řešit? Když jsme pili s místníma pivo v jejich "restauraci" na pláži, tak taky zaplatím i za ně plnou cenu a nepřemýšlím nad tím. Protože, když se jich zeptám, kolik lidí tam denně přijde z 1 km vzdáleného hotelu, tak odpověď je, že někdy jeden, dva, někdy dva dny nikdo. A jsou pyšní na to, že na místnosti 2x3 metry, která slouží jako zázemí i místo k přespání, mají kus vlnitého plechu, protože ještě před 3 lety tam měli větve a listí. A pak vidíte, jak v chudé rybářské vesnici nakládají čerstvě zpracované ryby to mrazicího vozu a odvážejí do těch pár luxusních resortů, co tam mají, kde budou mít najednou desetinásobnou hodnotu. Nikdo z těch hostů se do vesnice nepřijde podívat a i kdyby přišel, tak si tam nic nekoupí, protože je všude smrad a špína. Gambie je prostě Afrika. V resortu nám taky každý den čistili pláž od odpadků a bordelu, aby následně na té samé pláži vykopali díru a všechno tam naházeli. Ale je tam krásně a vlastně těm lidem i ten jejich život závidíte.
Ahoj, já to vůbec nemyslel Betko na Tebe ani na floodlanda. To bylo tak nějak na ty rejpali úplně jinýho typu. Samozřejmě, že i mě chtěl někdo trochu natáhnout, ale drtivá většina lidi mi pomáhala a byli rádi, že se pohybují mezi nimi. A taky je jiný, když je člověk sám nebo v partě či s rodinou… Krásné cestování všem!
kdo by planoval okruh Gambii tak ja jel 2x cca tuto trasu:
Praha - Barcelona - Banjul - Bintang - Janjanbureh - Kuntaur - Wassu - Albreda - KuntaKinte Island - Barra - Banjul - Serekunda - Kachikally pool - Abuko - Serekunda market - Tanji bird reserve - Tanji fish market - Bijilo - Banjul - Barcelona - Montserrat - Barcelona - Prague
fotky zde:
https://jorgus.rajce.idnes.cz/Gambie,_Spanelsko_2022/album
Diky za doporuceni. Zatim jsem se nejdal dostal jen do Albreda (Kunta Kinte Island - St. James Fort). Na tvych fotach vidim kamenne kruhy ve Wassu, ovsem co jse zajimave v Janjanbureh? Dle vasi trasy z Bintangu jste napred jeli po jiznim brehu, pak asi pres Senegambia Bridge na severni breh prave do Wassu a Janjanbureh az za polovinu zeme Gambie. Navrat pak pres Albredu do Barra na pobrezi. Jak dlouho tento vylet do vnitrozemi trval a proc jste to neprotahli jeste dale na vychod do udajne trosku kolonialni Basse Santa Su?
Ahoj, Janjabureh by melo byt dalsi otrocke mesto s puvodni infrastrukturou..ale za me nic moc, puvodni domy vlastne jsou bud rozborene nebo vypadaji jako ostatni domy...ale hned z pristavu se jezdi na reku za hrochy a to byl primarni cil.
Jeli jsme z Bintangu do Janjabureh, privozem pres reku, pak do Wassu , kratka odbocka k NP Gambia River a pak smerem k pobrezi k Albreda..ten novy most jsme vubec nevyuzili.
V Bintangu jsme byli tri dny v jedne eco lodgy (na kolech po okolnich vesnicich, vylety s pruvodcem)
pak pul dne trval transfer do Janjanbureh, tam jsme byli 1 den.
Wassu circles jsou na chvilku, ale 1 dne jsme byli v NP Gambia River.
pul dne smerem Kuntah Kinte island a ten je tak na 2 hodiny vcetne cesty na ostrov.
celkove tak 6 dnu.
To Basse Santa Su jsem mel v planu ale po zklamani z Janjabureh jsme to otocili smerem k mori, meli jsme celkove 10 dnu a chtel jsem lidem jeste ukazat krokodyli, Abuko, Tanji, Bijilo, Banjul market atd.
Uprimne: priste sem planuju jeste jet na zimni dovolenou s detma a zustaneme jen na pobrezi plus nejakou eco lodge podobnou Bintangu kde decka uvidi vesnice, nejake eco prochazky atd. Dal je ta pridanna hodnota pro me uz celkem mala na to jak je to casove narocne se dostavat dal do nitra zeme:)stacilo me 2x:)
Já o těch letenkách uvažovala, nakonec nekoupila. Podle fotek to vypadá jako docela slušné hardcore a připomíná mi to Indii.
Kdo chce více pohodovou Afriku, poletí do JAR.
Jak moc teď bylo v Gambii komárů? Má cenu brát antimalarika, když budeme převážně ve městech a na pobřeží?
Možná je to zvláštní, ale komára jsem neviděl ani nepotkal ani jednoho…
Ahoooj. Tož dobře se to četlo. 🤭
Byl jsi tam úplně sám nebo s někým dalším?
Ahoj Kate, díky moc!😜👍
Byl jsem tam sám.
Ja byl v Gambii 2x..jednou když jsem jel z Maroka přes Mauretanii a Senegal..podruhé už jen sólo.. vždy jsem objel celou zemi dokola..za mě při pobřeží zajímavé, ale vnitrozemí je ještě o level výše.. každému doporučuji aspoň na den na dva vyjet aspoň do nějakého Eco resortu podél řeky..půjčit si kola..projet pár vesnic s jejich chatrcema že slámy..za mě Gambiecje fakt bezpečná zeme kterou doporucuji:)
My byli v Gambii v 2019. LM s AI za 9 tisíc nešlo nekoupit. Škoda, že 99% lidí nevytáhne paty z hotelu a nikam se nepodívají. Gambie není velká a týden je tak akorát na všechny zajímavosti. Kunta Kinteh jsme vynechali, prišlo nám to už moc jako turistická past. Ale každý místní nám výlet samozřejmě nabízel a vždy tvrdili, že Kunta byl jejich pra pra něco. Jídla na ulici se není třeba bát, dali jsme i nějakou zkvašenou pálenku ve vesnici vedle skládky odpadků a v pohodě. Jenom je potřeba počítat s tím, že turisté jsou jediný jejich zdroj příjmů, takže se vnucují. Jinak rybářské vesničky jsou moc fajn, včetně výroby lodí ještě po staru, sušení ryb a jejich zpracování, mangrovy, místní trhy, vesnice, kde vás vždy bude chtít někdo přivést domu ukázat...Gambii každému doporučujeme jako Afriku pro začátečníky a určitě se budeme chtít vrátit. Tématické večery v resortu byly taky pěkné, jenom zamrzí, že skopčáci jim do klobouku na konec skoro nikdy nic nedali. Zato při odjezdu na letiště si mohli ukroutit hlavy a fotili z autobusu jako divy. Protože za celý týden skutečnou Gambii neviděli. Jinak silnice je tam jenom jedna a večer se svítí ohni. Pokud přístáváte za tmy, tak je to zážitek.
Super floodland, vidíme to podobně 👍. Jet do jakýkoli země , strávit pobyt v resortu a možná udělat nějaký výlet není vůbec nic o tom jaká ta země opravdu je! ✌️🌍
Tak to jsme se tam mohli někde klidně i potkat. Též jsem vyrazil do těchto končin koncem roku. Let s TAPem přes Lisabon. Zkušenost s Gambií parádní, nicméně ta země je ekologicky v hajzlu. Sem poslat blbku Gretu, tak ji praskne cévka :) 
Vidíš svět je malej😁, to je fotka z Bakau?
Není. Tomuhle říkají Paradise Beach (cca 4km od Sanyang)
Myslel jsem si to, díky.
Výborně sepsané! Moc jsem se pobavila. Jak dlouho jsi tam byl?
Děkuju mockrát utajené děvče 😀, 9 dní.
Pokud porovnám SA a Gambii tak za me vyhrává Gambie:)
Jinak krokodyli se tam vážně jen vali, ty největší kusy jsou asi hodně zvyklí na lidi:)
Gambie vítězí? To je fajn! Já jsem nadšenej ještě teď! :-)
Moc díky! Určitě vyraž. Já zas přemýšlím o Saudský Arábii.
Pro moji osobu je SA zabitá výší víza + jako non-alcoholic destinace :)
Moc pěkné zážitky a líbivé fotky. Cením Tvou odvahu procházet se kolem těch krokodýlů. A začínám přemýšlet o Africe:-)
Obdivuji lidi, kteří jsou schopni dotáhnout své sny do konce. O Africe ráda čtu, dívám se na dokumenty, ale nijak mě neláká. A i proto, žasnu nad skvělou reportáží a fotkami. Co se fotbalu týká, člověk jen žasne, kde všude se dá hrát, když se chce:)
Děkuju mockrát ✌️🌍!