Multikulti Malajsie

🐸 https://zabanatripu.cz/cestopis/...i-malajsie

Před cestou

Letenky jsem koupila z Vídně přes Abú Dhabí s Etihadem, což je za mě asi nejlepší letecká společnost, s kterou jsem kdy letěla (a to neříkám jen proto, že jsme letěli Manchester City letadlem 🙂). Stály lehce přec čtrnáct tisíc. Jinak člověk prakticky nic nepotřebuje, akorát pas, kterej platí ještě půl roku po návratu. Tentokrát jsem vzala kamarádku Elis. Dohoda byla taková, že já budu mozek, svaly i tisková mluvčí celý akce. Takže jsem měla volný pole působnosti a mohla začít plánovat doufajíc, že se to Elis bude líbit. Po přečtení pár cestopisů a informací jsem měla základní itinerář, kterej jsem pak na poslední chvilku musela otočit, protože deštný prales byl až do 15. 1. uzavřen – tohle na netu nikde nepsali, viděla jsem to na Instagramu u zklamanejch turistů. A nakonec mi ta varianta v protisměru přišla možná ještě lepší.

Předem jsem koupila jeden přelet (z Kuala Lumpur do Langkawi). Ještě jsem si nechala vystavit nový mezinárodní očkovací průkaz, ten původní jsem někde zabordelila a obnovila si očkování na břišní tyfus (jinak mám ještě žloutenku a vzteklinu - jako očkování, ne ty nemoci 🙂). Taky jsme si zařídily mezinárodní řidičák, ale když jsem viděla, jak týpek z autopůjčovny nevěděl, co to je za cár papíru, asi nebyl úplně potřeba (ovšem nevím, jestli by to místní policie, s kterou jsme se naštěstí nezapletly, viděla stejně).

Simka se dá koupit hned na letišti, 20GB nás vyšlo na 200Kč, pokrytí i v pralese (operátor Maxis by měl mít nejlepší pokrytí).

Multikulti v praxi

Oproti jiným státům JV Asie jsem tolik nevěděla, co čekat. Co mě nejvíc překvapilo, je právě multikulturní záběr země. Malajci jsou asi půlka obyvatel, pak tady žije velká enkláva Číňanů a Indů, jsou tu stopy po koloniální historii (anglicky umí úplně každej) a spousta dalších národností i etnik. To se projevuje nejen v životním stylu, ale také náboženství, architektuře a kuchyni. Z (nejen) antropologickýho hlediska geniální! Malajci jsou převážně muslimové (dost umírnění, řekla bych), ale velké zastoupení tu má i buddhismus, hinduismus, taoismus a křesťanství.

V jedný procházce jdete kolem mešity, projdete do Chinatownu a za ním je čtvrť Little India, za kterou je křesťanskej kostel. V indické restauraci vedle u stolu sedí parta Číňanů a v čínský čtvrti prodávají hlavně Indové. To, jakým stylem vše koexistuje, mě fascinovalo celou cestu. A ještě jsme tam byly na čínskej Novej rok, rok zajíce (můj), což této skládačce dodávalo další rozměr.

Cesta a rozehřívačka v Kuala Lumpur

Na vídeňský letiště se dostanete přímým vlakem z Pardubic, pokud teda neletíte dopoledne, jako my. Takže vstáváme ve čtyři ráno, o chvilku později nás vyzvedává můj nejhodnější brácha a za tři a půl hodinky i se zastávkou na kafe jsme na terminálu. Máme online check in, tak stačí fronta na odbavený zavazadla a další kafe na gatu. Let ubíhal (jasně, že jsem se bála a pořád to nesnáším), obě jsme koukaly na Harryho Pottera a k tomu popíjely víno, trochu jsme se prospaly a už vycházíme z letištního terminálu. Tenhle okamžik miluju - ta první facka horka, dusna, vlhka a všech vůní (Elis by řekla smradu 🙂).

Petronas Towers

Přes appku volám grab, kterej nás odveze kousek od našeho ubytování. když se trochu refreshneme, dalším grabem se přiblížíme k Petronas Towers – svýho času (v 90. letech) nejvyšší budovy světa, který jsou ikonou města. Dá se koupit i výtah na vyhlídku, ale to vynecháváme, projdeme si okolní park.

Menara

V úmorném parnu se přesouváme k Menaře, což je televizní věž, jejíž vyhlídku plánujeme navštívit, až budeme za dva týdny zpět. Teď je naším cílem přilehlý ekopark s visutými mosty, rázem se tedy z betonové džungle ocitáme v pralese v centru města. V okolí televizní věže jsou i další atrakce, jako mini zoo, který ale vynecháváme.

Jalan Alor

Konečně to, proč do JV Asie jezdím tak ráda! Street food. Ve čtvrti Bukit Bitang je vyhlášená ulice plná rozmanitých stánečků a restaurací všech možných chutí a vůní. Kromě malajský klasiky tu je i thajská kuchyně, čínská, indická, prostě další multikulti místo. Hned na úvod dostáváme durianovej zásah - nechápu, že tohle smradlavý ovoce někdo vážně jí (v horším případě zmrzlinu, pizzu nebo dort s jeho příchutí). Naštěstí tu hrůzu rychle přebíjí další vůně. Než se rozhodneme, kde se najíme, tak to trochu trvá, protože bysme si daly vážně všechno.

Další den ráno si na hostelu dáme snídani, pobalíme a grabem vyrážíme zpátky na letiště. Při čekání na transfer na vnitrostátní terminál se dám do řeči s klukem z Číny, co v Malajsii žije, tak nám doporučuje nějaký jídla a místa na dalších zastávkách, ptá se, jestli mám ráda pivo, když jsem z Česka a čekání nám rychle uteče. Na to, že je pátek 13. a já mám nastoupit do letadla, si přijdu docela klidná. Ale let trvá jen hodinku a půl, tak za chvilku sbíráme batohy z pásu na letišti na Langkawi.

Langkawi - pláže, příroda a levný pivo

Souostroví, které tvoří stovka ostrůvků, je naše další zastávka. V původním itineráři to teda měla být pohodová tečka na závěr, ale proč se tu nerozehřát. Výhoda tohoto místa je, že je duty free, takže pivo si tu koupíme za pár korun, ne jako ve zbytku Malajsie, kde vyjde jedna plechovka piva dráž než večeře pro nás dvě.

Předem jsem tu zabookovala auto, pán z půjčovny už mi na whatsappu (kterej tu klasicky funguje jako nejběžnější domlouvací prostředek) píše, že čeká před terminálem. Ve změti grabů a naháněčů se zájezdy nám předá klíčky, Elis sedá za volant a jedeme se ubytovat. Jízda vlevo. Ne, na to si prostě nikdy nezvyknu. A nejdivnější to je na kruháči. Stejně jako na Zélandu, místo blinkru pouštíme stěrače. Ubytování je krásný, jsou to malý chatičky v zahradě, kde je bar a posezení. Rovnou se pána ptáme, jestli má pivo, tak se směje: “no jo, Česká republika”. Ale pivo nemá, tak se vydáváme na procházku po pláži a okolí, kterou zakončíme na hlavní třídě, kde si dáváme nasi goreng, tedy smaženou rýži, s mořskými plody.

Sky Bridge a koupačka nad vodopády

Snídáme kousek od ubytování, potom startujeme naši Peroduu (malajská značka aut, o které jsem nikdy předtím neslyšela) a vyrážíme ke Sky Bridge - visutém mostu na jednom pilíři na západě hlavního ostrova. Nahoru jede lanovka, ke které se nejde jinak dostat, než skrz Oriental Village, taková klasická past na turisty, ale s tím člověk holt musí počítat (v Camp nou taky končí tour v suvenýrech 🙂). Výhled stojí za to. projdeme si most i další vyhlídky, kromě horka a opic dožadujících se jídla od turistů, je vše parádní. Jsou vidět i další okolní ostrůvky.

Nedaleko začíná cesta k vodopádu, která nám dá docela zabrat, ale odměna je koupačka v jezírkách nad vodopádama.

Tankujeme benzín, když zjistíme, že jsme vzaly sedm litrů za 80 Kč, tak nám je líto, že si nemůžeme vzít něco domů.

Night Market

Na Langkawi jsou pohyblivé noční markety – každej večer jsou jinde. Dnes mají být v přístavním městečku. Zkoušíme všechno možný – plněný placky, smažený věci na tyčce a nějakej nápoj. Všechno nám, chutnalo, kromě toho pití, to chutnalo to jak rozemletá přeslazená kukuřice. Ještě jsme se zastavily na nábřeží s obří sochou orla a prošly si nový park.

Mangrove Tour

Další ráno zkoušíme zas nějakou místní specialitu – Roti. V překladu to znamená chléb, ale je to spíš jako palačinka. Dnes nás čeká Mangrove Tour. Autem se přesouváme do Kilim parku, odkud vyrážej loďky na výlet. Jedeme společně s dvěma holkama z Ameriky, který studujou v Singapuru. Zastávky jsou jeskyně s netopýry, rybí farma, různé zátoky, kolem kterejchch rostou Mangrovy, krmení orlů (podle těch se vlastně celé souostroví jmenuje), pláž a pozdní oběd. Všude jsou opice, viděly jsme i různý ještěry a ještěrky, krábky a ryby, co se zavrtávají na souši do bláta. Příroda je tu opravdu nádherná. Ještě mi přišla sms “vítejte v Thajsku” je to fakt kousek.

Večer si jdeme sednout do restaurace na pláži, kde hraje i živá hudba, koukáme na západ slunce, potom se vydáme shánět pohledy, tentokrát je chci poslat fakt včas, a ne až poslední den. Ale žádný jsme nepotkaly, takže mám takový tušení, jak to dopadne.

Poslední ráno na Langkawi vstáváme brzo a hned po snídani se přesouváme do přístavu, odkud nám jede trajekt. Paní z autopůjčovny předáme klíče, ona nám zálohu (na auto ani nekoukne) a vyjíždíme na pevninu. Cesta do Kuala Kedah trvá hodinu a tři čtvrtě, na televizi nám pouštějí Rychle a zběsile: Hobbs and Shaw. Bohužel se vystupuje zrovna ve chvíli, kdy se the Rock chystá na Hakka dance, takže si slibujeme, že to doma budeme muset dokoukat. Grabem se dostaneme na autobusák a odtud do městečka Butterworth, odkud jezdí trajekty do George Townu, hlavního města ostrova Penang. Už z názvů měst jde vidět, že koloniální období tu zanechalo velkou stopu.

Penang - únikovka, nejlepší jídlo, konečně buddhismus, street art a kafe v pytlíku

Ubytování jsem vybrala fakt pěkný, musím se pochválit. Akorát “self check in” a těch instrukcí a kroků bylo nějak moc. Nakonec jsme vybojovaly kartu od pokoje a mohly se ubytovat. Je to malej patrovej pokojík.

Na Penangu je asi největší kulturní mišmaš z celý Malajsie. Jak jsem popisovala ty čtvrti v úvodu, je to právě tady. Blížící se čínský Nový rok tu je asi nejviditelnější, lampionky jsou snad i na popelnicích.

Street art

První naše kroky jsou po stopách street artu. Především díky práci litevského umělce Ernesta Zachareviče historické centrum dostalo tenhle svěží ráz. Přitom malůvky mají jen zamaskovat chátrající budovy, přesto, nebo možná právě proto, to vypadá kouzelně! Všechno fotíme, já Elis, Elis mě, já Belgičany, Číňany a další turisty. Přicházíme až k Chew jetty, což je přístav plný domečků na kůlech, odkaz na minulost, kdy byl Penang velký dopravní uzel lodní dopravy.

Chinatown, Little India a dál

Večer si projdeme ty zmíněný čtvrti, fascinuje nás, jak to na sebe navazuje, prolíná se, čínské lampiony jsou i u mešity. Highlight dne je ale kafe to go. Kdy nám to pán přelije do pytlíku a speciálním grifem přiváže pytlík na ruku a do něj dá brčko, docela koukáme. Trochu to vypadá, jako když jdu darovat krev a vedle se kolíbá ten naplňující se pytlík. Jako na limču do pytlíku jsem už zvyklá, ale horký kafe s brčkem tam mám prvně :).

Ještě jsem zapomněla, že k jídlu jsme měly, cituju průvodce, “One of the most epic noodle dishes in the world from the streets of Malaysia: Char Kway Teow”. Epický to teda bylo hodně! Rýžový nudle, mořský plody, lehce pikantní… A taky jsme viděly pohledy! Jenže se nám nelíbily. Je mi jasný, jak akce pohledy dopadne.

V šest celkem nedobrovolně procitáme, budí nás ranní modlitba z nedaleké mešity. Naštěstí ještě usneme. Snídani si dáváme v čínskym bistru, kde nám pán vysvětluje, jak objednat černý kafe bez mlíka i cukru (děsně se tomu všude diví, že fakt cukr nechceme).

Kek Lok Si

Přivoláme si grab a vyrážíme k největšímu buddhistickýmu chrámu v Malajsii. A to je něco pro mě. Buddhismus miluju už od návštěvy Thajska. Taxikář je skvělej, povídám si s ním celou cestu, radí nám, kam na jídlo, co vidět, dostáváme se přes náboženství až k politice Ameriky - to už jsme naštěstí v cíli. Chrám je už z dálky vidět. Je to trochu něco jinýho, než v Thajsku nebo Vietnamu, je pod palcem Čínský komunity, tak především proto. Vliv čínský kultury je značný. Na Elis sypu všechny buddhistický moudra, co znám, obdivujeme okázalé sochy, vyťapeme si schody na pagodu, kde každý patro okupuje několik soch Buddhů, ale název Pagoda 10 000 Buddhů je dost nadsazenej. Koupíme si za jeden ringit i přání, který se pověsí na větvičku stromu a přání se tak vyplní.

Bukit Penang

Pěšky se přesouváme čtvrtí Air Itam k úpatí nejvyšší hory ostrova. Po cestě si dáváme Laksu, další místní specialitu. Silný pikantní rybí vývar s nudlema. Na kopec vyjedeme lanovkou. Nahoře je dost věcí k vidění, mešita, hinduistický chrám, naučný stezky a park se stezkou v korunách stromů. Potkaly jsme obřího pavouka (Já vim, že si všichni zas budou myslet, že měl dva cm průměr, ale přísahám, že byl strašně velkej! Snažila jsem se ho vyfotit, ale bála jsem se jít blíž, a ještě jsem měla zavřený oči, tak jsem pak zjistila, že na žádný fotce není), taky jsme viděly spousty motýlů, zhouply se na velký houpačce nad džunglí, každopádně nejhezčí byla ta stezka v korunách stromů. Měly jsme celý ostrov jako na dlani.

New Lane Street

Další street foodová ulička, jídlo na Penangu bylo asi nejlepší z celý Malajsie. Já jsem šla na jistotu – o-a-tsian, ústřičná omeleta, kterou mi doporučil můj novej kamarád z letiště. Taky jsem mu hned psala, že to předčilo očekávání.

Ráno se přesouváme na autobusák za městem, z Penangu se totiž krom trajektu dá jet i po dvou mostech, na pevninu to je 13 km. V místní nádražce (čti tři stolečky a jeden karavan) usedáme mezi taxikáře, kteří nám pomohou s objednávkou u pana Inda, a za 60 Kč máme dva obědy a dvě kafe a jeden džus.

Cameron Highlands - čaj, jahody a mechovej prales

Cesta je trochu klikatá, ale výhledy parádní. Asijská klasika - musely jsme se do busu oblíknout, klimoška opět na plný obrátky, ale aspoň jsme si zvykaly, protože v cíli to bude kvůli nadmořský výšce na mikču. Naší další destinace je městečko Tanah Rata, “brána do Cameron Highlands”.

Lokalita je vyhledávaná především kvůli čajovým plantážím, který se rozkládají po okolních kopcích. Po příjezdu jsme si stihly projít městečko, které mi trochu připomnělo Sapu ve Vietnamu, která mi připomínala takovej alpskej styl 😁. Večeři jsme daly u Indů, kteří tu mají silné zastoupení, na hostelu jsme si pokecaly s čtveřicí Španělů, radila jsem jim, co vidět na Penangu a jak se dostat na Langkawi, protože jedou podobnou trasu, jen opačně.

Na druhý den jsme měly domluvenýho průvodce, který nás vyzvedl na hostelu a na korbě džípu provezl po okolí. První zastávkou byly vyhlídky na čajový plantáže. Průvodce nám vyprávěl o historii i způsobu výroby čaje. Továrna patří od založení v roce 1929 britský rodině, sběrači jsou převážně Bangladéšané a Filipínci. Čaj se vyváží i do USA, Británie a Japonska. Bílý čaj, který se vyrábí z nerozvinutých lístků je pouze pro britskou královskou rodinu. Následně jsme továrnu navštívily, absolvovaly exkurzi, ochutnávku a procházku. Pak jsme vyjeli na nejvyšší horu, z které je nádherný výhled, což nemůžeme úplně potvrdit, protože nahoře byla mlha. Ale prošly jsme si Mossy Forest, kde je 6000 druhů mechů. Průvodce nám ukazoval nějaký rostliny, jednu, co funguje jako přírodní repelent a vyprávěl o zvířatech. Oblast je také vyhlášená pro pěstování jahod, trochu jsme způsobily zklamání, když jsem vysvětlovala, že samosběr je i u nás. Zastavily jsme se i na motýlí farmě, místním trhu a v muzeu. Poslední zastávka byla buddhistický chrám Sam Poh. Pak začalo stávkovat auto, tak pro nás poslali jiný, náhradní průvodce byl fanda do fotbalu, tak jsme si docela pokecali.

Highlands jsou pro mě asi highlight z celého tripu – kouzelný kopce, výhledy, zelená barva, vůně čaje (a to jsem kafař) - klidně bych tu ještě den zůstala, ale ráno je čas na další přesun.

Taman Negara

Jediný ráno, kdy vstáváme před tím, než nás vzbudí fadžr – ranní modlitba. Mažeme si na hostelu toasty jahodovou místní marmeládou, k tomu popíjíme kafe a snažíme se probudit, je šest hodin. Na autobusáku ještě zachraňuju jiný turisty a přes appku jim kupuju jízdenky, protože jejich kreditka nefunguje. Na doporučení z cestopisů loupneme kinedril (moje životní premiéra), to se nakonec ukáže jako velmi dobrej nápad, protože většinu cesty spíš levitujeme nad sedačkami, kam nás hrboly a ďolíky vystřelujou. Přesedáme v Jerantutu, kde mají cestovky vozící turisty do Tamanu sídlo (cca od března se dá část cesty na lodičkách, což je údajně super zážitek, ale teď ještě doznívá monzun). Řidič nás hodí až před hostel a když hned vedle vidím mešitu, je mi jasný, v kolik tu budeme vstávat 🙂.

Taman Negara (v překladu národní park) je jeden z nejstarších deštných pralesů světa, údajně je starej až 130 milionů let.

Vydáváme se dolů k řece, na místo, odkud vás za symbolický jeden ringgit převozník přepraví na druhou stranu břehu, kde je správa i vstup do parku. Na řece je taky několik plovoucích restaurací, kde si za pár korun dopřejeme smaženou rýži a mořský plody, kafe, já na internetu přečtu několik článků o tom, jak se zbavit pijavic, protože tady to je skoro loženka - a hurá do parku. Na začátek se musí vyplnit formulář a zaplatit za všechny zařízení s foťákem, jinak se vstup neplatí. Místy jsou dřevěné chodníčky a místy jen hlína a kořeny (všechny kořeny vypadaj jako hadi). Rozhodneme se pro jeden okruh, vše je dobře značený. Po cestě nás chytne parádní slejvák, ale v tom horku a dusnu nás to nijak netrápí. Příroda je tu dokonalá, připadáme si trochu jak v Cestě do pravěku. Snažíme se rozeznat alespoň některý ze zvuků, co slyšíme. Jinak tu žijou sloni, tygři, nosorožci a dalších přibližně 200 druhů savců, ale krom opic a veverek se drží daleko v srdci džungle, takže žádné větší překvapení nehrozí. Jsou tu obří stromy, obří kapradí a něco jako lopuchy, “sloní uši”.

Po návratu z pralesa se ještě najíme a v jedinym krámku patřícímu Číňanům koupíme předražené pivo. Jinak je hned u vstupu do vesnice cedule, že komunita obyvatel nepije a prosí i turisty, aby se tu neopíjeli a užívali si radši krásnou přírodu.

V šest ráno se naplnilo moje očekávání a z amplionu přímo za naším oknem jede ranní show. Naštěstí vždycky po modlitbě hned usneme, jak jsme unavený. Po snídani v plovoucí restauraci vyrážíme zpět na druhý břeh. Dnes jsem se strašně těšila na canopy walk, další stezku korunama stromů, tentokrát delší a dobrodružnější, po visutých mostech, ale kvůli tomu, že v noci pršelo, je dnes zavřená (včera také byla, protože byl pátek, to je vždy zavřeno). Bohužel i tohle k cestování patří – ale jelikož zavřená stezka byla asi jediný “zklamání” celý návštěvy Malajsie, neseme to statečně a vymýšlíme plán B. Vydáváme se na vyhlídku Bukit Teresek, kde na nás útočí vosy, ale průvodce, co jsme ho tam potkaly nám říká, že je stačí ignorovat. Takže mě Elis fotí u cedule s výhledem a na mě sedí aspoň dvacet těchto ozdob. Pokračujeme dále do džungle, kde už nejsou chodníčky, ale spíše náročnější trasa. Den v pralese jsme zvládly, na rozdíl od jinejch, bez pijavic. Ale i tak máme zážitků více než dost. S průvodci se tu dá jít i na vícedenní trek, noční návštěvu, kde si fotíte obří pavouky (takže ne, díky) a i do vesnice tradičních obyvatel kmene Orang Asli.

Zpátky v KL

Šťastný nový rok!!! Je 22. 1., takže nejen čínská enkláva slaví. My po snídani vyrážíme busem do Kuala Lumpur, opět se zastávkou v Jerantutu. Z džungle do džungle. Trochu nás to velkoměsto vyděsilo, ale rychle si zvykáme zpátky na provoz, lidi a civilizaci kolem nás.

Jelikož v průvodci psali, že ubytování se střešním nekonečným bazénem je povinnost, rozhodla jsem držet instrukcí 🙂. Elis jsem to dala k narozeninám jako dárek. Ubytování Ceylonz Suites je 39 pater vysokej hotel s apartmány – náš je opravdu krásnej, s výhledem na Petronas Towers i televizní věž. V bazénu je překvapivě prázdno, výhled je skvělej. Vyžene nás až hlad, rozhodneme se ho zahnat v naší už známé Jalan Alor street food uličce. Následuje návštěva Chinatownu, kde smlouváme jak o život nejen suvenýry, ale i kabelku a boty. Možná překvapujícím faktem je, že ve stáncích prodávají většinou Indové.

Další den se necháme grabem odvést k Batu Caves, další must see zastávce v KL. Je to jeskynní komplex, kam se jde po duhových schodech (275 schodů nám v tom horku dá trochu zabrat jo a bacha na opice!). Jeskyně jsou ve znamení hinduismu, takže tu krom Šivy a Ravana najdete spoustu dalších bohů, démonů, ozdob, vše v pro hinduismus typický barvitosti. Ale symbolem místa je bezesporu přes 40 metrů vysoká zlatá socha Lorda Murugana u vstupu, kterou lze vidět už z dálky. Ve zbytku dne jsme si prošly různý chrámy, krom těch hinduistických také buddhistické a taoistické a u nejstarší mešity v KL jsme se jen zastavily, stejně jako v historickym centru, kde je náměstí Merdeka a původní budovy slouží jako sídla ministerstev.

Nakonec přišla ta nejdůležitější část výpravy – posílání pohledů, který jsme na hotelu na balkonku dnes vyplnily. Jo, poslední den. A teď to ještě vypadá, že je asi neodešleme. Koupily jsme je v Batu Caves, známka do Evropy je skoro přes celej pohled (ale je levnější, než když v Čechách posíláte pohled), takže tu pachuť mám na jazyku ještě teď. Zachránila nás až paní recepční, když jsem se jí ptala, kde se to dá poslat, dala si je do kabelky s tím, že bydlí vedle pošty. Pohledy přišly měsíc po našem návratu a jeden jsem poslala i sama sobě (měla jsem z toho radost, než to někdo z mých přátel přirovnal k tomu, jak si Mr. Bean posílal vánoční přání 😀).

Cestou domů jsme dokoukaly Harryho a ve Vídni skočily na vlak do Kolína. Venku mínus dva stupně a sníh, takže ještě, než jsme přejeli hranice, hledala jsem letenky, abych se zase mohla před zimou někam schovat.

Za mě se výlet hodně povedl, Malajsie mě překvapila svojí pestrostí, nejen kulturní (moje antropologický já bylo fakt nadšený), ale mám ráda, když se dá hezky nakombinovat nějaká příroda s městem, historií a trochou moře, což se tady povedlo na 100 %. A příště to Borneo!

Rozpočet na osobu - dva týdny, info:

letenky: 14 000Kč, ubytování: 150-300Kč, (fancy ubytko v KL 700Kč), doprava: přelet 800Kč, busy, trajekty, grab 1 400Kč, jídlo (včetně drahýho piva): 3 000Kč, vstupy a výlety: 3 500Kč, suvenýry 1500Kč = 28 500Kč Doprava se dá hledat na 12go.asia - někde jsme řešily až na místě, ale mnohdy kupovaly přes tenhle odkaz, v KL Grab za pár korun...

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 2 x Velmi praktické!

📷 3 x Krásné fotky!

😂 1 x Rozesmál jsi mě!

📖 2 x To chci taky zažít!

❤️ 5 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsala zabanatripu

Cestopis byl naposledy aktualizován 2025-05-19T20:04:58+02:00

zabanatripu procestovala 41 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 1 rokem a napsala pro tebe 2 úžasné cestopisy.

Zobrazit profil

4 komentáře

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

Dess

před 28 dny

Ahoj, obdivuju plán cesty. Byly jsme v březnu taky, ale když si čtu tento cestopis, zjistila jsem, že musím letět znovu, jelikož jsem půlku věcí neviděla. Ty uličky s jídlem jsme tam těžce hledali a na Taman Negaru jsme si netroufli - prišlo mi to hodně přesunů a že na to není moc čas, a ty pijavice a komáři mě taky docela odradili.

Jinak jsme místo Langkawi dali Perhentianské ostrovy, a ty byly naprosto top. Na Langkawi mi přišlo, že nejsou moc pěkné pláže, ale Perhentiany teda předčily všechny očekávání krásné pláže a minimum lidí - kam se hrabou Maledivy nebo Mexiko.

zabanatripu

před 28 dny

Ahoj, taky bych ještě letěla, kdyby bylo víc času, tak přidám Borneo.

Perhentiany vypadají hodně luxusně, ty pláže jsou nádherný!! To byla super volba :) Všude jsme měly dvě noci, na Langkawi tři, což mi přijde celkem fajn, někdy to mám víc nabitý. Z Pennangu do Tanah Rata to trvá 4,5h, což je ještě únosný

Taman Negara fakt doporučuju, hrozně se mi tam líbilo... Ale když jsem tam viděla lidi s pijavicema, tak jsem se trochu vypsychovala :-D

Dess

před 28 dny

Tanah Rata jsme byli taky z Penangu busem, to bylo fajn... my dávali všude 3 noci, Perhentiany 5. Jinak na Penangu se mi moc nelíbilo, ale ty fotky od tama během čínského nového roku jsou teda úžasný. Fotky asi nejsou z mobilu? Jsou všechny nádherné. Jinak jsem ale nějak špatně zvládala to horko tam, zvlášť Penang byl příšerný, většinu času jsem byla zalezlá na pokoji :D

Jinak ty Perhentiany z fotek a videí na mě působily nic moc, ale realita na místě je 100x lepší. Asi poprvé se mi stalo, že skutečnost předčila očekávání z fotek...

zabanatripu

před 28 dny

Já bohužel nemám tolik dovči (ani peněz :-D), tak je to vždycky kompromis k tomu, co a jak bych chtěla.. Ale vždy to nějak vybalancuju.

Měla jsem s sebou foťák, mám bezzrcadlovku, na nich je super, že jsou docela menší a beru jen portrétní objektiv, 35mm, protože je maličkej. Ty lampiony a oslavy byly fakt super přidaná hodnota, trochu jsem se bála, aby nebylo nějak hodně turistů, ale bylo to v pohodě.

To horko v kombinaci s vlhkostí hodně lidem nesedne, já jsem měla teda větší problém letos v Mexiku...