Na otočku v EBC
Mt.Everest je symbolem hodně vysokého cíle. Je dobré se podívat alespoň k jeho úpatí, aby člověk viděl, jak vysoké cíle je schopen překonat.
Cestopis z roku 2019 napsal Jaromír Volavý
Jako většina mých cest, tak i tato, na první pohled riskantní cesta, začala nabídkou levné letenky a současně akcí v Albertu na pivo Zubr 11. Než jsem se nadál, už jsem lovil v peněžence kreditní kartu a zpáteční letenka do Kathmandú byla bleskem zaplacena. Následně jsem začal shromažďovat potřebné informace k výletu do Himalájí. Odlet 1. apríl a návrat 15.4. Každý to bral, jako že si dělám srandu. Potřeboval jsem se trochu na jaře protáhnout a tak jsem šel do toho po hlavě. Měl jsem již nějaké menší zkušenosti s mojí adaptací na výšku nad 5000m z výletu v Peru a tak jsem to viděl optimisticky. Vysokohorský trek, který je běžně plánován na 13 dní jsem musel z nedostatku času zkrátit na 10 dní, což byla mezní hranice s ohledem na nutnou aklimatizaci a stihnutí zpátečního letu. S ohledem na možnost nepřízně počasí to byl opravdu riskantní kousek bez žádné časové rezervy. Trochu jsem musel vysoké riziko eliminovat pomocí místního průvodce Siriho, který mi rezervoval lokální letenky na letiště Lukla a zapůjčení spacáku. Ostatní věci jsem již ponechal na improvizaci, aby cesta nepozbyla dorodružný ráz. V den D , tedy 1. apríl jsem na letišti v Praze s pořádnou rýmou a kašlem z předchozí cesty za krásami jara v New Yorku odlétal do Kathmandů. Hned po přistání jsem zjistil, že Siri vede nějakou výpravu v horách, ale nenechal mě na holičkách a pomoc přenechal svému šéfovi Madanu. Ten vyřešil další komplikaci s ohledem na nečekanou situaci se zahájením měsíční opravy runwaye Kathmandského letiště a nutností odletu do Lukly z jiného letiště, Ramechhap Airport, 3 h vzdáleného od Kathmandů. Letenka přebukována, spacák zapůjčen a noční přesun na náhradní polní letiště proběhl bez chyby. Ráno v 6 h jsem již byl na náhradním letišti a sledoval, jak se letadlo při startu trefuje do přilehlých údolí, než vystoupá nad pohoří. Opravdu jsem měl pocit, že začíná pravé dobrodružství s přistáním na druhém nejnebezpečnějším letišti na světě Lukla. Půlhodinka letu a pak hladké přistání na 400m dlouhé runway do 12% kopce zakončené skálou, bez možnosti opakování. Ráno v 7.30, počasí pěkný, rozespalá Lukla, začátek 65 km cesty po svejch do EBC. Dle mého itineráře 7 dní nahoru a 3 dny dolů. Na konci Lukly kupuji první permit za 20$ a vydávám se na cestu směr Namche Bazar. Je 3.4. a sezona teprve začíná, to znamená, že lidí tu ještě moc není. Teda myslím turistů. Je tu ovšem plno nosíčů, kteří se pohybují oběma směry a také koně a jaci. Všechno se tu přepravuje na jejich zádech. Já mám na zádech 15 kg batoh a oni většinou kolem 30kg. Můj původní záměr byl zakončit první etapu až v Namche Bazaru, ale vyměknul jsem a zapích jsem to po zaplacení dalšího permitu 30$ v Monjo. Je dobrý to nepřepálit hned z kraje. V Namche Bazaru(3500m) jsem byl až další den v poledne a čekala mě tam aklimatizační přestávka s výstupem na Hotel Everest View. Počasí stále výborný a po přestávce se dalo vyrazit na další cestu. Ráno 5.4. vyrážím na dvoudenní cestu do další aklimatizace (4600m) Dingboche. Tam mě čeká aklimatizační výstup do výšky 5000m. Cestu do Dingboche již jdeme ve dvojici, aby cesta rychleji ubíhala. Mladá devatenáctiletá nepálka jde na svoji měsíční brigádu rovněž do Dingboche. Jmenovala se Nemo a byla s ní legrace. Rýma již ustoupila, ale počasí se trochu pohoršilo. Začalo pršet a potom dokonce sněžit. Nemo tak uviděla poprvé v životě opravdový sníh. Původně jsme chtěli dojít na jeden zátah až do Dingboche, ale vzhledem k špatnému počasí jsme přespali v Pangboche. Další den se udělalo opět pěkné počasí a časový plán byl dodržen. Dvě noci v Dingboche a pak závěrečný finiš do Lobouche (4800m) a Gorak Shep(5100m). Za 7 dní z Lukly do EBC to až na ten můj kašel pěkně vyšlo. Zpáteční cesta to byl fofr. Pouze 3 dny z Gorak Shep do Tengboche a pak Namche Bazar a Lukla. Parádní kousek, na otočku v EBC se nakonec po všech nesnázích vydařil. To letadlo, co jsem s ním odlétal z Lukly, v následujícím letu, při dalším startu z Lukly havarovalo a byli tam 3 mrtví, tak je to letiště nebezpečný. V nohách 120km Himalájských strmých cest spočnul jsem v Kathmandů v hotelu a napadla mě myšlenka výletu na vrchol Kilimanjara. Počkám si na nějakou akci, možná v Albertu. Třeba ten Svijanskej máz za 8.90
Lapač snů
Náhradní letiště Ramechhap Airport pro lety do Lukly
Trefování do horských údolí při startu
Let do Lukly
L410 v Himaláích
Letiště Lukla
Jak se ti cestopis líbil?
Jaromír Volavý procestoval 70 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 4 lety a napsal pro tebe 21 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil11 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Pěkný stručný popis, jak se dá tato trasa nejrychleji projít (ne každý ale zvládne aklimatizaci v tomto tempu). Je škoda projít to takto rychle bez odboček, ale při nedostatku času výlet jistě stojí za to. Začátek dubna je dobrý termín na vhodné počasí a asi tam ani nebylo moc lidí. Jedna holka psala jinde, že v 1. půlce dubna na hlavní části treku Annapurna Circuit potkávala minimum lidí (jen v ubytování a při obědě).
To letiště už není tak moc nebezpečné od té doby, co letadla přistávají a odlétají jen za dobré viditelnosti. Poslední nehoda, při které zemřeli cestující v letadle, byla v Lukle v roce 2008.
No s tím letištěm bych to až tak neviděl, když hodinu po mém odletu z Lukly havarovalo to mé letadlo a byli tam tři mrtví. Počasí bylo v té chvíli nádherný. Bylo velký štěstí, že byl uhašen okamžitě požár. Začátek dubna je dobrej ve všech ohledech.
Hodinu po odletu z Lukly to nemohlo být stejné letadlo startující opět z Lukly, pokud jsi doletěl do Káthmándú. V havarovaném letadle nebyli cestující. Zemřel druhý pilot a 2 policajti stojící u helikoptéry, do které letadlo narazilo. Zřejmě se při startu stočilo doprava, vyjelo z dráhy a vjelo na sousední heliport. Za to ale nemůže náročnost letiště, snad jen že jinde by vyjetí z dráhy mohlo skončit lépe.
Bylo to identické letadlo z kterého jsem hodinu před jeho posledním startem z Lukly vystupoval ne v Kathmandú, ale na záložním letišti. Registrační značka je dobře viditelná. O tom, že by letadla létala bez pasažérů mi není nic známo.
Hodinu po vystoupení, to ano. O letu bez pasažérů se píše tady:
To jsem netušil, že tam lítaj naše 410-ky... tak to tedy vypadá na letošní návrat do dětství, doufám, že ne fatální.
Jak souvisí akce na pivo v Albertu s letenkami? Něco mi uniklo?
Asi že za střízliva by do toho nešel :D
Ano, vždy po nějaké takové skvělé akci v supermarketu najdu ráno v emailu potvrzení o zaplacené zpáteční letence. Loni dokonce 8 x.
Počtení svižné, zábavné, úprava textu "Mikir style", jen s tak potřebnýma tečkama, čárkama, atd. na správných místech :D