Na skok do Číny
Bleskově v Říši středu
Cestopis z roku 2018 napsal Jakub Vonšovský
Pandy. Velká čínská zeď. Zákázané město. Kung-fu. Komunismus. A kapitalismus. Sociální kreditový systém. Bití Ujgurů. Smog. Cenzura. A držáky na mobily za dolar. Čína je všechno. Vlastní svět v jednom státě. Však celému světu vládla tisíce let. A teď ho dobíjí znovu...
Říše středu
Cestování v rámci jedné země asi nebude běžný způsob. Věděl jsem jenom, že letím do nějakého „bezejmenného“ města ve středu Číny a pak do Šanghaje. Hned v Praze na letišti při ukázání letenky začali obvolávat místa. Paní mě po několika podivných minutách čekání na můj dotaz jenom informovala, že z Číny do Číny cizinci normálně nelétají a musí uvědomit kapitána. Databáze úřadů se už plní mým xichtem. Tomu se člověk asi nevyhne.
Konečně jsem v letadle na druhý konec světa! No dobře, Čína zase tak daleko není. Do Xianu je to 8 hodin cesty a já se těšil, i když jsem o něm nikdy předtím neslyšel. Bude to jistě malé malebné městečko plné smogu a paneláků. Ne všichni ale moje nadšení sdíleli. Vedle mě přes uličku začala Číňanka ukazovat své umění kung-fu řvoucího tygra do sedadla před sebou, protože si vážený mistr před ní dovolit sedadlo lehce sklopit a ona viděla televizi na sedadle pod lehce sníženým úhlem. Letadlo muselo aktivovat bojovou letušku, aby ji zpacifikovalo. Bude to skvělý osmihodinový let.
Vlastně jsem netušil, jestli mě do ulic pustí. Čína má vízovou povinnost. Naštěstí dávají úřednické povinnosti potřebné pro přestup automaticky 1-3 dny na vstup do země. Snad mi to nevyprchá někde v ulicích Šanghaje. Od Ruska mě zatím nikdo ve sklepě nevyslýchal a nerad bych to teď měnil. Našel jsem si na informacích snad jedinou paní z tohoto letiště mluvící anglicky, aby mi domluvila převoz do centra. Tím mě uchránila před davy taxikářů, kteří se na turistu slétávají ze všech stran. Fajn, mám tak 4 hodiny na průzkum městečka.
Už na letišti bylo patrné, že to s internetem nebude žádná sláva. Wi-Fi tam bylo dost špatné. A Google mapy přestaly fungovat. I Messenger. Velká panda začala odchytávat všechny pakety zlých amerických společností. Občas ale nějaká zpráva z Messengeru při nahazování sítě na mobilu proletěla. Prý jestli nemám WeChat. Raději ale budu riskovat se trochu ztratit, než si instalovat do mobilu nějaký zdejší virus, který stáhne moje tajné obrázky psů a koček ve všech možných polohách. Paní mě upozornila, že odvoz je tady. Naložili nás do dodávky dozadu. Po tom, co další místňák předvedl v jeho útrobách kung-fu za svoje právo sedět vpředu. Očividně tradice bojových umění je stále silná. Vyjeli jsme směrem do centra Xianu. Jak hrozné to tam může bez mapy být?
Čínská megaměsta
13 milionů obyvatel. Nekonečné lány paneláků. Příkrov smogu pod kterým Slunce vypadalo jako trochu silnější žárovka. Nikdo nemluví anglicky. Data bez čínské SIM karty nefungují. Instrukce řidiče zněly ve sporé angličtině jasně: „Za 3 hodiny tady u kliniky.“ A s tím dodávka odjela.
Nikdy jsem nevěřil, že uvidím klasickou Čínu. Měl jsem za to, že všechno bylo zničeno. V centru téhle megalopole ale nějaký drobný skanzen měli. Jak v těch filmech. Orientální věže. Malé svatyně a chrámy. Prodejci ještěrek na tyčce (a další koronavirus za rohem). Největším překvapením byla místní mešita a zahrada kolem ní. Byla to ta nejvíc „čínská“ věc ve městě a tím pádem vůbec to nejzajímavější. Když teda nepočítám Terrakotovou armádu, na kterou nebyl čas. A stejně jako v Evropě, i tady člověk potkával velké skupinky čínských turistů, kteří poslušně následovali svého průvodce klidně do propasti. Xian byl prostě super.
Čas se krátil a to poslední, co člověk chce v obřím městě bez mapy a znalosti jazyka zažít, je se ztratit. Pobíhal jsem po blikajících uličkách prodejců všeho možného, včetně střešních okének od vrtulníků, a snažil se odhadnout, kde je klinika. Všechny směry vypadaly stejně. Nechtěl jsem si připustit, že jsem se ztratil v 13 milionové megalopoli, kde nikdo nemluví anglicky a mobil nemluví mapama. Sice jsem ještě nepanikařil, ale myšlenka, že nechytnu let a nakonec se zde budu živit prodejem ještěrek na tyčce, mě úplně nelákala. Přiběhl jsem na křižovatku uliček. 4 možnosti. Asi jsem vyčerpal zásoby štěstí na dlouhou dobu, ale náhodně jsem si jednu zvolil a po 10 minutách ke klinice doběhl. S velkou úlevou jsem o 2 hodiny později už seděl v letadle do Šanghaje.
Ulice v centru Xianu
Slunečné smogové odpoledne ve střední Číně
Jedna z několika věží v centru
Pohled ze zvonice na hlavní třídu
Islámské zahrady
Kung-fu panda!
V Šanghaji mají jeden z technických divů světa. Funkční vlak na magnetickém polštáři, který je tak nejrychlejším vlakem světa. Siemens Číňany uprosil, aby ho jim mohli postavit a Čína tak mohla ukázat světu svoji technickou nadřazenost. Sice je těžce ztrátový, ale Straně to nevadí. Prostě to zafinancuje více usb lampičkama na naše stoly. Původní plán postavit magnetickou linku ze Šanghaje do Pekingu je ale kvůli vysoké nákladnosti nejspíš podmíněn tím, kolik se prodá originálních čínských IKEA skříní.
V 10 večer je už metro i maglev mimo provoz. Musel jsem vzít zavděk jednomu z otravných taxikářů, který mi poté ukazoval krásy obchvatů kolem města. Kolem 30 milionového města jsme ujeli asi čtvrtinu jeho obvodu, protože "jsou všude uzavírky". Bylo těžké tomu uvěřit, což bude dané mou přirozenou skepsí a drobnému faktu, že zrovna Šanghaj jsem měl staženou v mobilu s gps. Každopádně taxikáře od vykuchání jeho zákazníky chrání plexisklo. A jeho startrekovský hlasový překladač funguje pouze v době, kdy se nedohadujete o ceně.
Šanghaj vypadá jako mix Londýna a New Yorku. Je v tom tak dobrý, že některé scenérie vypadají jako New York víc než originál. Jiné části zase vypadají jako specifické čtvrtě v Londýně, jako je Shepherd's Bush. Od dokonalé iluze anglofonního světa člověka zachraňují jen nápisy typu „jděte dolů a pozpátku“. A autobusové zastávky, které byly snad tištěné na rozpadajících se jehličkách. Cestu zpátky na letiště poněkud komplikuje fakt, že na internet se nedá připojit vůbec nikde. I McDonald's vyžaduje čínskou SIM. Nepodívat se na nejnovější díl Hongkong hledá demokracii nebo Dalajlámu v růžové demokracii u dobře propečeného burgeru je na mě už trochu moc.
Návrat tady byl snad ještě více stresující, než v Xianu. Sice tady mají metro, ale letiště je tak daleko a zastávek tolik, že se čas neúprosně krátí. Jsem vlastně v jednom z největších měst světa. Všechno je trochu daleko. Proč jsem zase nejel tím Maglevem? Na letišti samotném pak mají 2 terminály a nikde se nedá zjistit, na kterém je ten konkrétní let. Člověk musí prostě k terminálu doběhnout a zkusit to. Ne, ten první to nebyl. A i potom následuje několik úrovní bezpečnostní kontroly. Průchod do Japonska vyžaduje několik rentgenových kontrol. Stíhám to skoro na poslední chvíli. Ještě si stihnu koupit tyčinku v obchodě, kde zase vříská pár Číňanů svoje kung-fu, jeden asi desetiletý hodí pozici draka a batohem sundá všechno zboží kolem sebe. Další dva si po vstupu do obchodu hodí svůj košík před jediného prodavače obchodu, aby tím efektivně zablokovali všechny ostatní, než si nakoupí. Na to, že má jít o elitu národa je to docela bizarní divadlo. Příští zastávka – civilizace. Nashledanou v Zemi vycházejícího Slunce.
Šanghajský Bund
Jděte dolů a pozpátku
Shepherd's Bush. Akorát tisíce kilometrů daleko.
Je to jasné. Za chvíli jsme tam.
Američtější, než Amerika
Jsem rád, že země stojí na pevných morálních základech
Jak se ti cestopis líbil?
Jakub Vonšovský procestoval 64 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 4 lety a napsal pro tebe 13 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil24 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Z cestopisu mám dojem, že se ti Čína ani v nejmenším nelíbila a ničím tě ani nezaujala...
No bylo to zajímavé to vidět, ale opravdu to není moje vysněná destinace. Hlavně ten režim je mi opravdu proti srsti. Pro mě to byl jen stopover do Japonska.
Taky mám takový pocit, že jsi tam jel vyloženě s odporem. Je třeba zahodit předsudky, obrnit se trpělivostí a pak může být i cestování po Číně zajímavé. Ano, první den jsem z toho byl také dost zmatený a vše mi připadalo velké a chaotické, ale po několika dnech si člověk zvykne, zjistí, že i bez Facebooku se dá žít a když ne, pořád máme VPN. Ale většina lidí, kteří to mají jen jako stopover, mluví podobně.
Určitě to nebyl na začátku odpor. S politikou Ruska taky nesouhlasím a nakonec to byl krásný týden (až na to zakončení). Chování lidí není chování státu. Projel jsem i mnohem chaotičtější místa a taxikáři jsou zmetci skoro všude. Ale v průběhu ve mně přeci jenom rostl nějaký neklid.
Navíc je krásné, že my si můžeme stáhnout VPN. Ale pokud jsou pravda informace, které prosakují z Ujgurska (samozřejmě pokud to není západní propaganda), tak místňák může skončit za vyhledání slova VPN na internetu až v koncentráku.
Pravda bude někde mezi. Západní svět tu realitu také dost přibarvuje. Je to sice už pár let, co jsem tam byl, ale to, co občas prezentují západní média, je od skutečnosti vzdálené. A teď nemyslím zprávy ohledně Ujgurska, kde jsem samozřejmě nebyl, a tedy nemohu soudit, ale cokoliv jiného, co se dá relativně snadno ověřit. Jak říkám, je to už pár let a určitě se přitvrdilo (i když osobně jsem jim přál opak).
Znal jsem i spoustu místních, kteří VPN používali a byli hodně prozápadní a dodnes v klidu žijí, někteří to dotáhli do cíle a zemi opustili s žijí dlouhodobě v zahraničí a kupodivu se pravidelně vrací za rodinou, což jsem mimochodem také četl, že to není možné, ale očividně to jde.
Ono bude možná záležet, jestli je člověk Chan nebo Ujgur. Ale i média, která jsem četl, se přiznávají, že situace je hodně nepřehledná a špatně se vůbec informace vynášejí ven. Lidé, kteří projeli pozemní hranici na západě říkají, že se tam povinně odebírá odemčený mobil a pak se vrací po projetí nějakou jejich appkou.
Opět jsem se pobavila! Řadím tě hned vedle Jardy mezi moje nejoblíbenější autory! 🔝✌
Ty "tajné obrázky psů a koček"...naprosto trefně popsáno. Já měla několika hodinový stop jen v Šanghaji (v Xianu nás jen vyhnali z letadla přes 4 kontroly!!🙈🙈 zpět do stejného letadla, mezitím doplnili palivo) a s většinou tvého popisu naprosto souhlasím.
Čínské letištní kontroly předčí po bezpečnostní stránce nástup do NASA! Několik identických scannerů všech daktiloskopicky snímatelných končetin i mě přišlo trošku MOC. Absolutní absence ANJ u místních obyvatel šokovala i mě, neangličtináře. Hlavně fakt, že se lidé po oslovení odvraceli nebo rovnou utekli. Tam by možná se svou ANJ mohla naše Anča Shillerovic lektorovat na nějaké univerzitě!
Pochopit systém automatů na jízdenky bez rady bližního svého bylo horší jak má státní zkouška z biofyziky, otázka entropie.
Smog, ponurost, neosobnost - to taky potvrzuji. Stejně tak jistou čínskou....neautentičnost.
Nebyla bych to ale já, abych si nenašla i to hezký! Pro mě to bylo jídlo!! Po měsíci filipínské dietky jsem si tam přišla jak Alenka v říši divů! Jahody na špejli obalené v sklovatém cukru, vyhlášená pekingská kachna (byť v Šanghaji), polévky, dobrůtky! Ještě teď mi tečou sliny! A pak to, cos ty nezažil - MAGLEV. Vůbec jsem netušila, že jej "Číňané ukradli přímo z vývojových laboratoří v Japonsku "... Šikovní kkuci čínští 🤣 Každopádně zážitek to byl mega a být za 8 minut z letištního terminálu v centru města - to bych přála všem metropolím 🙏 Jinak jsem si u koupě jízdenky zapomněla powerbanku s telefonem u prodejní přepážky, asi 10 minut to tam leželo, než mi to secvaklo. Když jsem si pro telefon doběhla, nejen že jsem musela na neuvěřitelný výslech k prokázání vlastnictví, ale ještě jsem viděla, jak můj telefon odpojují od kabelu z jejich PC.. Takže moje tajné obrázky psů a koček jsou zazálohovány v té nejlepší datové bance světa ✌🤣
Strávil jsem v Číně 2x měsíc (ne na východě) a nic takového nepotvrzuju. Např. ten jindy tebou zmiňovaný překladač na mobilu tam mnozí znají a jsou připraveni ho hned použít (samozřejmě do angličtiny, takže před případnou návštěvou Číny bych doporučil angličtinu zlepšit). Smog a ponurost jsem neměl, protože jsem tam byl v červnu a září. V cestopisu o Filipínách jsi tamní jídlo (asi jako jediná) celkem chválila až na překvapivě nedostatek masa.
Libore, jídlo na Filipínách mi chutnalo. Ale o tom, že je - mírně řečeno -filipínská strava jednostranná, o tom žádná. Naopak v cestopisu že Šanghaje jsem zmínila, že právě jídlo tam pro mě byl neuvěřitelný šok. V dobrém slova smyslu. O to víc po dietní (NIKOLIV NEDOBRÉ!) Asii. V tom není ani troška hanění nebo stížnosti na filipínskou kuchyni.
S tou angličtinou máš samozřejmě pravdu. Snažím se zlepšovat každou svojí cestou, nicméně i bez mnou přiznané jazykové negramotnosti jsem si zrovna v Číně připadala jako rodilý Angličan.. 😂 Internet mi tam teda nejel ani minutu a lidi opravdu při snaze komunikovat brali do zaječích. Možná jsem měla smůlu, možná jsem chytla jenom jeden blbej den… Ale podle cestopisu výše - možná jsi měl štěstí ty.
Asi nejvíc se ztotožňuji s názorem Tomáše, že je potřeba zemi víc poznat pro nějaké hodnocení a soudy a že Čína na hodně lidí při krátkém zastavení působí stejně jako na mě a na Jakuba. Na druhou stranu nemusí být všechny cestopisy psané jen po důkladném probádání dané lokality. Mě se líbí i takovýto názor – pohled na danou zemi. Povrchní a letmý.Ostatně autor sám zmiňuje, že byl v zemi jenom na skok. A právo udělat si nějaký názor máme všichni. Věřím, že stejně jako já, třeba i Jakub by po další návštěvě mnohé přehodnotil. Ale vychází z odžitého. Nikdy v životě se stane, že první dojem je klamavý, to určitě sám moc dobře víš.
Jídlo v Číně bych co do pestrosti zas tak moc nechválil. I Evropani, co tam žijí, psali nebo říkali, že se ho rychle přejí. Na druhou stranu jsou velké regionální odlišnosti, takže při cestě po více regionech se nepřejí.
Nic proti psaní názorů z párdenních pobytů, ale já napsal svůj z delší cesty přes mnoho provincií. Poslední věta měla začínat "Někdy"?
Ano ano - nikdy = v tomto případě NĚKDY.
A ano, přesně jak píšeš – líbí se mi ten vjemový kontrast. Kontrast toho, co cítíme my, kteří kteří se zde ocitneme jenom na skok, a pak ti, kteří tuto zemi procestovali s podstatně delším časovým budgetem.
Obvykle taky pobyt na skok znamená zažít jen přelidněné velkoměsto, které se nedá srovnávat se zbytkem země. Třeba mé první dny v Káthmándú před 10 lety byly (navíc bez předchozích zkušeností z podobných zemí) nepříjemný kulturní šok, ale zbytek cesty na treku v horách byl úžasný a při dalších cestách do Nepálu mi přišlo i to Káthmándú celkem v pohodě: https://www.zonerama.com/liborst...um/5654657
Přesně tak, Libore! Kdybych měla hodnotit třeba poslední Kostariku podle San Jose, řekla bych strach, nebezpečí na každém rohu, kriminalita, špína, i zakopnout o mrtvolu za bílého dne možné ... Jenže Kostarika není jen San José a ono i to San José má svoje světlobody. Jen to chce ČAS. Jenže když čas není, oko vidí co vidí, není od věci udělat si a publikovat rychlonázor. Třeba já z podobných hodně čerpám. Je lepší být připraven na nejhorší a pak třeba mile překvapen ✌
Nepál- můj sen!
Díky Katko za povzbuzující slova. Rád bych svoje příběhy časem přetavil i do skutečných přednášek, kde se z toho teprve dá udělat skutečná show :-) Už jsem jednu měl, ale pár dní na to nás všechny zavřel covid a moje plány stát se největším cestovatelem od Země po Mars byly prozatím odloženy. Stay tuned for more...
Libore, souhlasím, že z měst se nedá poznat země. Jako kdyby chtěl někdo něco říct o Česku a v Praze ho hned obral první taxikář, následně ho natáhli ve směnárně, žal by zajedl pravým českým trdelníkem a pak by ještě všude vykládal, že se tu mluví jenom anglicky a rusky. A co nejhůř, že tu pivo stojí jak v Londýně. Navíc lidé na vesnici jsou obecně jiní, než ve velkých městech.
Na druhou stranu, popisuju jak vidím. Sarkasmem sobě vlastním. Že se více než polovina lidí chovala jak hulváti, něco o zemi říká. Teď už věřím povídačkám, že co jezdí do Evropy je elita národa a ještě před odjezdem dostanou nalejvárnu, jak se "v civilizaci" chovat. O týden později jsem v Japonsku dokonce uprostřed noci viděl, jak banda Číňanů velmi nevybíravě obtěžovala mladou slečnu. Prostě jsou znaky, které se dají odpozorovat i za jeden den. Třeba že je všude smog a nefunguje internet...
Samozřejmě dobře že tu tyhle komentáře padají. 2 měsíce jsou mnohem lepší na popis země než 2 dny. On ale nebyl ani tak cíl popsat tu zemi (což nejde), ale spíš popsat ten šok a směsici vjemů z mojí první návštěvy "skutečné Asie".
V článku mi tak nějak chybí návrat přes Čínu o 3 týdny později. To už jsem si maglev zkusil :-) O té špionáži jsem si pak četl někde na internetu - bylo mi divné, že technologie, která se v Japonsku vyvíjí už 50 let, tam ještě ani nejezdí, zatímco v Číně ano. Nakonec je Japonci myslím žalovali aspoň za tvar vlaku, protože ten nebyl nijak upraven a samotný vlak tak postaven klasicky na čínský způsob 1:1.
Jinak jsem slyšel povídačky, že se Japonsko chystalo spustit svůj první maglev s velkou pompou na letošní olympiádě, stejně jako kdysi šinkanzeny. Ale covid happened...
Takže Jakube, svým "stát se největším cestovatelem od Země po Mars" jsi mě definitivně dostal! Až uspořádáš další travel one man show, dojedu i kdyby nevím co! I do Číny! 🤣
Jinak ten Maglev... technologie použitá v Šanghaji je od Siemensu, v Německu Maglev také jezdí. Takže tu krádež od Japonců by asi museli udělat už v Německu... Mluví se spíš o krádeži "bullet trains", čili klasických čínských rychlovlaků (v Japonsku Šinkansen), které mimochodem jezdí skoro tak rychle, jako maglev, ale s nižšími náklady. A tak se ani nedivím, že maglev v Japonsku nejezdí. Za těch 50 kilometrů za hodinu navíc to asi nestojí.
Huh, tak to jsem se možná spletl a špatně pochopil psaný text. Zítra se na to znovu podívám a kdyžtak opravím. Díky za upozornění :-)
A mě se ta "čínská loupež" líbí! Úplně jsem se zasnila a vybavila si nedávné "záchranné" balíky s rouškami z Číny... 🙏🔝🤣
Prostě o krok napřed 💪
Ověřil jsem to a fakt jsem musel přečíst nějakou blbost. Díky za upozornění. Už jsem to upravil.
Šíření dezinformací je čínská specialita, tak bacha na to :D Mimochodem i to čínské kopírování v podstatě všeho možného bylo leckdy naprosto legální - něco ve smyslu: "ano, postavte si u nás továrnu, ale právně se bude jednat o místní firmu, jejíž součástí musí být i R&D", takže spousta západních firem jim na to s vidinou levné práce skočila...
K tomuhle ještě něco doplním. Mně jednou řekl kolega - čínský vědec, že se už jeho stát těší na Brexit. Země půjde ekonomicky dolů, oni skoupí zalevno podniky s nějakým know-how, vyberou to a nechají padnout.