Cestopis

Na skok do Hua Hin a jeskyně Phraya Nakhon

Krátké shrnutí naší 3 denní návštěvy regionu Hua Hin s výletem do jeskyně Phraya Nakhon v národním parku Khao Sam Roi Yot a komplexu Khao Tao.
Cestopis z roku 2017 napsal David Eiselt

Když jste na skok během října, měsíce monzunů, v Thajsku a rádi byste si na chvíli užili moře, musíte začít improvizovat. Věděl jsem, že pokud nebudeme mít vyloženě štěstí, tak nám nejspíše celé 3 dny v Thajském zálivu proprší či se dny rozbijí na několik etap, kdy zamračenou oblohu budou střídat průtrže mračen. Nezbývalo nám tedy nic jiného, než se uchýlit do oblasti okolo Bangkoku, kde je počasí tou dobou mnohem vřelejší.

Na výběr jsou prakticky tři lokality – promiskuitní Pattaya, ostrov Koh Chang a nebo královské letovisko Hua Hin. Pattayu jsme vyloučili ihned a vzhledem k omezeným časovým možnostem jsme dali přednost Hua Hin. To se pyšní několika kilometrovým pobřežím a mezi Thajci, alespoň těmi z Bangkoku, je vyhlášenou lokalitou k víkendovým úprkům z betonové džungle. Leží totiž asi jenom 200 km jižně od Bangkoku s dobrým spojením po železnici či dálnici.

„Hua Hin bylo dříve královským letoviskem. Dnes je místem, kam Thajci míří na víkend pryč z rozpáleného Bangkoku.“

Je potřeba ale uvést věci na pravou míru. Hua Hin určitě není místem, kde byste měli plánovat svou typicky thajskou dovolenou s azurovým mořem, běloskvoucími plážemi a palmami v pozadí. Ano, pláže tu měří několik kilometrů, ale nejsou tak sexy, jak člověk očekává. Moře náročnější povahy spíše zklame, než uspokojí. I přes to všechno je Hua Hin místem, kde byste se měli zastavit, zejména pak kdy míříte z Bangkoku na Phuket po zemi.

Cesta do Hua Hin

Do Hua Hin můžete vyrazit autobusem nebo vlakem. Já chtěl vyzkoušet jízdu thajskými vlaky, proto si den předem zjišťuji jízdní řád, který říká, že mezi Bangkokem a Hua Hin pendluje denně 13 spojů s největší koncentrací okolo 15 hodiny. A i k tomuto času se s hodinovým předstihem za pomocí Grabu (taxi) přemísťujeme z hotelového bazénu na centrální vlakové nádraží.

Koupě jízdenky probíhá bezproblémově. Stačí vystát frontu, říci destinaci a nechat si prodat „nejkvalitnější“ třídu, která je ještě dostupná. Pro názornost první třída stojí 200 THB (130 Kč), druhá 100 THB a třetí pouhých 44 THB.

Už budu na řadě
Už budu na řadě

Vlak nám odjíždí v 15:10 a přijet do Hua Hin bychom měli po 4 hodinách jízdy v 19:10. Chvíli čekáme s davem dalších cestujících v nádražní hale.

Nádražní hala s cestujícími
Nádražní hala s cestujícími

Při příchodu na perón, odkud odjíždí náš spoj Special Express do Hua Hin, si nejde nevšimnout legendárního luxusního vlaku Eastern & Oriental Express.

Eastern & Oriental Express
Eastern & Oriental Express

Naše jízda začíná relativně na čas. Cestou však nabereme několika desetiminutové zpoždění a nakonec do cíle dorazíme krátce před 20 hodinou večerní. Usedáme do velmi pohodlných, ale prosezených sedadel a zhruba tři čtvrtě hodinu trvá, než se vůbec vymotáme z Bangkoku. Poté se vlaková souprava rozjíždí a vítr vanoucí z otevřených oken dává možnost vnitřní teplotě rozpáleného vagónu o pár stupňů Celsia klesnout.

Thajské vlaky SRT
Interiér vlaku
Vymotáváme se z Bangkoku

Ach ta romantika při západu slunce...

Západ slunce z vlaku
Západ slunce z vlaku

Po pár hodinách jízdy už mě bolí pozadí a jdu prozkoumat zbytek vlaku. Narážím na jídelní vůz.

Jídelní vůz
Jídelní menu ve vlaku
Připravená jídla v jídelním voze

S jídlem se to má jinak takto. Na každé zastávce do vlaku naskáčou „nádražní prodavači“ s hotovými jídly a nabízejí je za 50 THB, čehož také využíváme. K pití chodí co půl hodiny pikolík s kýbly naplněných ledem a nápoji po 20 THB.

Jídlo z nádraží
Jídlo z nádraží

Je večer a my právě dorazili na nádraží v Hua Hin. Právě zde se nachází jeden z must–see objektů celého regionu – královská nádražní hala vystavená za vlády krále Ramy VI. Pestře zbarvenou dřevěnou budovu však díky tmě nefotíme a jdeme hledat odvoz na hotel.

Ubytovaní jsme asi 20 kilometrů z centra a taxikáři moc smlouvat nechtějí. Ještě aby jo, však si za tuto cestu řekli o 100 THB, což po celodenní cestě beru ještě jako výhru.

Jsme na pokoji v hotelu Novotel Hua Hin Cha Am Beach Resort And Spa. Letošní rok využívám benefity platinového členství u Accorhotels, proto na nás čeká příjemné uvítání v podobě welcome drinku, poukazy na drink v baru na střeše hotelu, upgrade do pokoje vyšší úrovně a v něm talíř s ovocem a sladkostmi. Únavou už ale sotva stojíme, proto krátce po desáté uléháme.

Welcome home – jak trefné, letos už asi 50tá noc s Accorem
Pokoj o 2 místnostech
Sladkosti s ovocem se tu dlouho nezdržely

Den s velkým L – lenošíme

Znáte ty dny, kdy cítíte jak vaše tělo už nestíhá a potřebujete kompletně vypnout? Tak takový den nastal právě dnes u nás. Vstávám s křikem přírody a jdu vykouknout na balkón, jak to tu vlastně celé vypadá za světla. Rozhled mám dostačující, nacházím se v nejvyšším patře hotelu. Krom moře a pár hotelů po stranách to tu vlastně vypadá jako v typickém prázdninovém letovisku – nikde nic. Při dobré viditelnosti a zrakem Chucka Norrise můžete na druhé straně zálivu pozorovat dění na Pattaye, která se odtud nachází 95 kilometrů vzdušnou čarou.

Východy slunce jsou něco, co člověka horko těžko v dnešní době omrzí. Proto usedám do křesla a v tichosti užívajíc si tento okamžik čekám, než se má drahá polovička ráčí taktéž probudit.

Východ slunce nad „Pattayou“
Východ slunce nad „Pattayou“

Výhodou Platinum členství je pak bezesporu i to, že máte zaručen přístup do hotelových salónků, kde si bez přítomností drtivé většiny dalších hostů můžete užít snídani. Máme to štěstí, že se místní salónek právě zrekonstruoval a ze střechy hotelu se přesunul k pláži. No posuďte sami, není to idylické místo pro start dne?

Salónek s výhledem na moře
Salónek s výhledem na moře

Zbytek dne, jak už jsem nastínil, trávíme u hotelového bazénu v kombinaci se salónkem, kam se během dne chodíme shladit, využít nápojů zdarma a popracovat na laptopu. Bazén byl bohužel jedinou možností, jak se osvěžit ve vodě. Nevím proč, ale zrovna náš hotel jaksi postrádal pláž... Moře ale jinak bylo spíše kalné, snad ne díky té stoce, co vedle hotelu ústila :)

Hotelový bazén
Hotelový bazén

Na oběd zajdeme do vesničky za hotelem, který se jinak nachází zcela mimo civilizaci, na Pad Thai a k večeru na menší brunch do salónku. Ještě před tím jsme se ale stihli odreagovat na masáži za pár šupů, kde zároveň u majitelky salónu domlouváme i půjčení motorky na zítřejší den.

Od individuální cesty nás sice manager hotelu odrazoval, neboť na nás čeká skoro 80 km jízdy na jeden zátah, ale tohle přece není nic, co bychom už v minulosti nezvládli. Hotel nabízí relativně zajímavé výlety jak z hlediska itineráře tak ceny, ale nakonec přeci jen nejsme typičtí hosté podobných resortů a stále nás táhne ta svoboda a volnost pohybu bez ohledu na ostatní.

Den výletů (Phraya Nakhon, Khao Tao a Hua Hin)

Zatímco včera jsme se celý den flákali, dnes tomu bude přesně naopak. Hned z rána po snídani si jdeme pro předem domluvenou motorku a během 10 minut nasedáme, startujeme a odjíždíme směrem na jih k národnímu parku Khao Sam Roi Yot.

Cestu tam jsme zvolili na přímo, bez zbytečného zdržování se. Najíždíme proto na dálnici a zhruba jednu hodinu jízdy za monotónního zvuku našeho skútr jedeme jako zběsilí, než se dostáváme k našemu hlavnímu cíli dne – jeskyni Phraya Nakhon.

Než si ale budeme moci vychutnat tento mysteriózní zážitek, bude nutné se sem dostat. Motorku necháváme v přístavu ve vesničce Bang Pu, odkud odjíždí loďky okolo útesu na pláž Laem Sala, kde se nachází začátek 430 metrů strmého stoupání do kopců džungle po kamenech.

Nejsme přeci žádná béčka a místo drahé loďky volíme stezku po útesu a mezi plážemi z Bang Pu do Laem Sala jdeme po svých. Kdybychom věděli, co nás čeká pak, tuhle chybu bychom neudělali.

Pláž Bang Pu
Stezka napříč útesem
Pláž Laem Sala

Jsme na druhé straně útesu. Zcela propocení, nebo spíše totálně mokří, ale stále máme dostatek energie. No, ne nadlouho... Na pláži Laem Sala se nachází zřejmě menší hotel nebo spíše kemp a restaurace. Doplňujeme energii krátkým koupáním v moři, které zde vypadá mnohem lépe než to, které máme u hotelu a nakupujeme zásoby tekutin v místní restauraci.

Pláž Laem Sala
Pláž Laem Sala

Jdeme na to! Před začátkem výstupu informační cedule o tom, že se jde k jeskyni Phraya Nakhon ve které se nachází chrám  Khuka Kharuehat a že cesta samotná je náročná a vedoucí po kamenech. Délku 430 metrů byste měli ujít za 30 minut, což je oproti normálnímu terénu asi 5–krát více.

Informační cedule před stezkou
Informační cedule před stezkou

Moc nás tu není, na startu předbíháme menší skupinku seniorů, které potkáváme po druhé až cestou zpět. Zatímco my se otočili a vraceli zpátky, tak oni byli teprve v půli cesty tam. Toť asi pro představu a důkaz, že se opravdu nejedná o nejlehčí túru.

Chvíle bezstarostné chůze a přemýšlení nad životem střídá po 10 minutách ta protivná otázka „Už tam budeme?“... Stezka je dobře značená, vede celou dobu ve stínu stromů, ale právě kvůli tomu tu stoupá už tak nesnesitelná vlhkost vzduchu. Tričko mám jak kdybych vytáhl z vody – tohle jsem v Asii ještě nezažil. Pomalu začínám litovat tu skupinku za námi.

Nadchází čas klesání, kdy pomalu sestupujeme do spár otevřených jeskyní. Nohy se nám rozklepávají, a to nikoliv nadšením, ale vysílením.

Klesáme dolů
Dílo matky přírody
V Thajsku jsou zelené i jeskyně

Po krátkém klesání jsme v první jeskyni, kde místo tmy a netopýrů nám paprsky vysouší propocená trika díky chybějícímu stropu jeskyně.

Do Phraya Nakhon nás vede dřevěný můstek a před námi se pomalu rýsuje onen spirituální chrám Khuka Kharuehat, který tu stojí od roku 1890 pod paprsky slunce pronikající skrze otevřenou jeskyni. Wow... Tohle místo by si zcela jistě zasloužilo hlavní roli v dobrodružných filmech Indiana Jonese.

Jeskyně Phraya Nakhon
Jeskyně Phraya Nakhon

„Když spatříte chrám v jeskyni Phraya Nakhon, budete si připadat jako ve filmu Indiana Jones.“

Jeskyně Phraya Nakhon
Chrám Khuka Kharuehat
Jeskyně Phraya Nakhon

Místo doplňuje ještě pár přírodních útvarů, ale mysterióznímu okamžiku, kdy poprvé shlédnete toto celé spektakulární panorama, se prostě nic nevyrovná. Pokud se sem vydáte i vy, vyrazte ideálně tak, abyste tu byli mezi 11–12 hodinou dopolední, kvůli nejlepšímu světlu a paprsků pronikající do jeskyně. Výlet do jeskyně Phraya Nakhon je jednoznačně tím nejlepším, co jsem v Thajsku zažil.

Jen co se naše nohy přestaly třást, nastal čas na cestu zpět. Naštěstí v opačném rytmu, tedy krátké stoupání z jeskyně a dlouhé klesání zpět k pláži. To sice není úplně bez námahy, zvláště po tom, co vás nohy moc neposlouchají, ale nabití novou energií z výsledku šlo vše snáze.

Na pláži se oplachujeme pod sprchami v kempu a jdeme na oběd do místní restaurace. Ta není nijak přepychová, prostře tradiční thajská budka splácaná ze všeho materiálu, který byl po boku. Jídlo je levné a chutné, takže doporučuji i vám.

Ještě jednou náročnější úsek přes útes a zpět na motorku. V závěru cesty potkáváme duo mužů, kteří se s podivem ptají, jestli je to fakt tak náročné... S pokývnutím hlavy a pohledem na promočené triko nebylo nutné cokoliv sáhodlouze komentovat.

Cestu zpět budeme mít více odpočinkovou a s vícero zastávkami. Tou první je chrám Wat Hup Ta Khrot, na který nás upoutaly ukazatele po cestě.

Wat Hup Ta Khrot
Wat Hup Ta Khrot
Wat Hup Ta Khrot

Další zastávkou byla po pár minutách jízdy sedmi kilometrová zátoka a pláž Sam Roi Yot. Moc jsme se nevykoupali, při nečinném ležení mělké vodě nás něco neustále kousalo z písku... Raději jsme pokračovali dále.

Stavíme u chrámu Wat Khao Din, který se v době naší návštěvy renovoval. Leží na kopci nedaleko hlavního silničního tahu a zároveň jen malý kousek od jezera Khao Tao.

Pagoda ve Wat Khao Din
Pagoda ve Wat Khao Din

Jezero Khao Tao, respektive stejnojmenný chrámový komplex byl naším druhým hlavním cílem dne. Několik chrámů, uliček, cestiček, menší pláž a Velký Buddha. To vše je součástí komplexu Khao Tao. Vzhledem k tomu, že se den chýlí ke konci, neláká nás ani další kilometrová pláž Kao Tao.

Jezero Khao Tao
Komplex Khao Tao
Big Buddha
Komplex Khao Tao
Pláž Sai Noi
Pláž Kao Tao

Jak den končí a slunce zapadá za horizont, blížíme se zpět k Hua Hin, kde se západem slunce začíná ožívat lokální noční trh. Typická hlavní ulice plná stánků, vůní čerstvých jídel a surovin a dalších tradičních cetek či suvenýrů.

Masáž nohou za babku
Milujeme mango
Čerstvé krevety na grilu

Tímto prakticky naše rychlá návštěva Hua Hin a přilehlého regionu končí. Vracíme motorku a druhý den se během dopoledne necháváme odvézt na autobusové nádraží v Hua Hin. Odtud minibusem za 150 THB jedeme do Bangkoku a během odpoledne pokračujeme do Čiang Mai. Minibusy odjíždí prakticky každou chvíli, jen co se naplní kapacita. Během 3 hodinové jízdy zažíváme tradiční thajské monzunové období, kdy se asi na 20 minut spustí průtrž mračen a není vidět na krok. Poté vše odezní a udělá se znovu hezky.

Hua Hin a především výlet k Phraya Nakhon můžeme doporučit všemi deseti. Jen nezapomeňte na to, že ačkoliv se jedná o letovisko, kvůli plážím sem rozhodně nejezděte.

Zážitky pro tebe sepsal David Eiselt

24. 09. 2018, poslední aktualizace 2018-09-24T11:34:42+02:00

David Eiselt žije v České republice a procestoval 46 zemí světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne je už 6 let, napsal pro tebe 3 cestopisy a pomohl sepsat 16 průvodců . Má své stránky https://www.cestujlevne.com/.

Další cestopisy

Čtení na 4 minuty
Na kole k Balatonu a zpět
Zuzana Evropa

Koho by napadlo jet na dovolenou k Balatonu na kole, může si přečíst zážitky z cesty mého pubertálního pětapadesátilétého otce.

Čtení na 8 minut
Za vodopády a traily Východní Kanady III

Úchvatná krajina Peggys Cove, drsná krása Cape Breton, rybí koláč a magnetický kopec v Monctonu.

Čtení na 8 minut
Okruh kolem ostrova Gran Canaria

Trip po Gran Canaria trval 8 dní včetně cesty a vše začalo odletem z Berlína. Nebo spíše zveřejněním akční letenky na cestujlevne?

Další cestopisy

Komentáře

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

Avatar uživatele

Nechceš klikat? Přidej se mezi nás! (pokud nejsi robot)