1. Cestopisy
  2. Namibie v období dešťů

Namibie v období dešťů

Dvě ženy v terénním autě se střešním stanem jedou z Kapského Města k vodopádům Epupa... a zpátky.
Avatar uživatele hanca.zlamalova
Cestopis z roku 2019 napsala hanca.zlamalova

Místo mnoha slov několik čísel:

  • Kdo: dvě kamarádky, společně cestují poprvé  
  • Kdy: leden a únor 2019
  • Počet dní: 27
  • Trasa: Kapské Město - Noordoever -  Ai-Ais (kaňon řeky Fish River) - Luderitz - Kolmanskop - Sesriem - Swakopmund - Walvisbaai - Torrabay (Pobřeží koster) -  Opuwo - vodopády Epupa - národní park Etoša - Outjo - Windhoek - Mariental - Ketsmanshoop - Noordoever - Springbok - Kapské Město
  • Auto: Nissan Single Cab 4x4
  • Počet ujetých kilometrů: 7900
  • Spotřebovaný benzín:  862 litrů
  • Přibližné náklady na jednu osobu: letenka 13 000 Kč, namibijské vízum 3 200 Kč, půjčení auta 22 000 Kč, ubytování v kempech   6 700 Kč, benzin 8 800 Kč, vstupy 2 500 Kč, jídlo 5 000 Kč

Lanovkou na Stolovou horu
Mlha a přízračné postavy

Na Stolové hoře byla mlha tak hustá, že bylo vidět sotva na deset metrů. Výhoda byla, že tam bylo málo lidí, a ty, co tam byli, jsme stejně neviděly. Připadalo mi, že máme vrchol hory pro sebe. Tu a tam se z mlhy vynořila nějaká přízračná postava, ale brzy zase zmizela.

Odpoledne se mraky rozpustily...
Bydlení s úžasným výhledem na město

Naše auto je takový malý tank. V městském provozu bych s ním jezdit nechtěla, ale na prázdných namibijských silnicích, byť prašných, se řídí dobře. Jsou široké a mají většinou docela rovný povrch. Každé protijedoucí auto (asi jedno za půl hodiny) je už zdaleka vidět podle oblaku prachu.

.... říkla y jsme mu láskyplně "tančík"
Hustý provoz nám starosti nedělal

„Za celý den nás nikdo nepředjel – ne že bychom jely tak rychle, ale skoro nic tady nejezdí."

Fish River Canyon
... sukulenty na okraji kaňonu
... a horko

Dojely jsme do místa, kde měla začínat ta cesta, ale byla tam zavřená brána a nedalo se projet. Vrátily jsme se na benzinku a začaly jsme se dotazovat. Chlapi nám vysvětlili, že se tam nesmí jezdit, protože v oblasti se těží diamanty a je vyloučeno, aby tam jel nějaký civilista, natožpak cizinec. Tak nám sklaplo.

Duna 45
První sluneční paprsky na duně
Cestou k Sosuvlei

Hleděly jsme k východnímu obzoru a za několik minut dle očekávání slunce nezklamalo a skutečně se vyhouplo nad obzor.  Písek získal sytou oranžovou barvu a bylo se na co dívat, co obdivovat a nad čím žasnout.

Kdo nemá takovou fotku...
... jako by v Namibii nebyl

Dojely jsme na krásné a pusté tábořiště na břehu vyschlé řeky, před námi byly koleje v hlubokém písku a nám se moc nechtělo dál. Bylo nám jasné, že když zapadneme, nikdo nás nevytáhne a budeme si muset pomoci vlastními silami. Po chvíli přemýšlení jsme se rozhodly najít jinou cestu. Vrátily jsme se na tu hlavnější prašnou cestu, jely po ní pár kilometrů a našly další odbočku. Byla značená v mapě, ale nevěděly jsme, jak moc bude sjízdná. Zpočátku byla dobrá, ale potom se vnořila do nějakého údolíčka obklopeného skalami a opět došlo na koleje v hlubokém písku.  V tom údolíčku se občas táboří, jsou tam místa vybavená koši na odpadky a betonovými stolky a sedátky. To je všechno, žádná voda ani elektřina, dokonalá pustina.

Táboření v pustině
Východ slunce... nebo možná západ

„... náš tančík se stanem na střeše vypadal tuze africky a dobrodružně a nad hlavami nám zářily hvězdy...

... doušek jihoafrického vína s výhledem na Atlantik
Kemp na konci světa...

Kemp je podivně ošklivý a nehostinný a jmenuje se St. Nowhere Camping and Spa… o Spa nemůže být ani řeč, ale my jsme skromné a kromě wifi máme všechno, co potřebujeme. Konec konců, jsme na konci světa, na pobřeží koster, široko daleko nic, a my máme tekoucí vodu, záchod, stůl a dřez, můžeme si uvařit, a od osmi do desíti dokonce teče teplá voda (později se ukázalo, že to není tak úplně pravda) a můžeme se vysprchovat. Někdo by nad tím ohrnul nos, ale pro nás poutníky v autě se stanem na střeše je to luxus.

Vesnice kmene Damara

Damarové mluvili těmi divně mlaskavými zvuky, které jsem se bez úspěchu snažila napodobit. Měla jsem hodně sucho v puse, ale i kdybych se napila, myslím, že bych to mlaskání stejně nezvládla. Ukázali nám, že mají čtyři typy „mlasků“, jeden složitější než druhý.  My jsme jim na oplátku řekly „tři sta třiatřicet stříbrných křepelek…“ a dost mě otrávilo,  že jeden mladík začal poměrně slušně  říkat „třista“. Myslely jsme si, že naše ř nedokážou vyslovit, ale nebylo to pro ně moc těžké.

Ve vesnici kmene Himba

Vyzkoušela jsem si drcení kukuřice na jemnou mouku (v mém podání moc jemná nebyla). Viděly jsme jejich chatrče, výrobu předmětů, jak se ženské barví tou hnědooranžovou hmotou, jak chlapi kovají ozdoby... asi jim to i pomohlo finančně, protože v tomto období moc lidí nejezdí a každého návštěvníka vítají s otevřenou náručí.

 

Na návštěvě ve vesnici u Himbů
Na návštěvě ve vesnici u Himbů
Etoša

Ze zatáčky se v protisměru vynořila osamělá slonice a kráčela proti nám.  Vypadala klidně. Zastavila asi dva metry od nás, chvilku na nás hleděla, potom obešla auto zprava a pokračovala po silnici dál. Bylo to jako zjevení. Nemám ji vyfocenou, protože byla tak blízko, že by se mi ani nevešla do objektivu. Byla jsem tak zkoprnělá, že jsem si ji ani nevyfotila zezadu… ale ktomu bych asi stejně musela vystoupit zauta, a to se za á nemá a za bé bych se toho neodvážila.

 

Sloni v Etoši

„Uvařily jsme stylově: kus masa na ohni. Připadaly jsme si jako zálesáci."

Slon v Etoši
Slon v Etoši

... jízda po takovém povrchu je krajně nepříjemná. Všechno se pravidelně klepe a otřásá, auto působí dojmem, že se každou chvíli rozpadne, že vyskákají všechny šroubky, které ještě drží. Otřásá se samozřejmě každá buňka lidského těla. Kdybychom vezly mléko, vytřeseme z něj máslo, kdyby s námi jela těhotná žena slabší povahy, potratí. Kdyby to trvalo chvíli, dalo by se to vydržet, ale jsou to dlouhé kilometry neustálého natřásání. Řidič to má horší než spolujezdec, protože svírá v rukou třesoucí se volant. Proto se z místa řidiče, přestože jsme jinak kultivované dámy, tu a tam ozve zoufalý a dost sprostý výkřik vyjadřující beznaděj, zoufalství a znechucení. V Etoši je takových cest nejmíň polovina, a už jsme tady najely pár set kilometrů.

Aloe rozsochatá

Ráno už nepršelo ani nebylo mokro, protože všechna voda se vsákla nebo odtekla, ale podle tmavě zbarveného písku bylo pořád vidět, kudy tekla. Vymlela si koryto těsně kolem auta a nemít střešní stan, asi by nás odnesla.

Tudy v noci tekla voda...

Leden a únor v Namibii je skvělý. Začátkem roku je sice období dešťů, ale my jsme za čtyři týdny zažily dva odpolední a tři celonoční prudké deště.    

Západ slunce
... nepřibarvený!

Text a foto: Hana

Avatar uživatele hanca.zlamalova

Zážitky pro tebe sepsala hanca.zlamalova

24. 02. 2019, poslední aktualizace 2019-02-24T14:31:00+01:00

hanca.zlamalova žije v České republice a procestovala 36 zemí světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne je už 2 roky, napsala pro tebe 1 cestopis .

Máš taky co říct? Napiš svůj cestopis na Cestujlevne.com

Krásné cestopisy bez znalosti
a nutnosti programování

Zaručená čtenost u cílové
skupiny z řad cestovatelů

Staneš se plnohodnotným
členem komunity

Poděl se o ně se svým prvním cestopisem ve světě cestovatelů na Cestujlevne.com.
Vytvoř si cestovatelský profil a staň se součástí komunity.

Vytvořit cestovatelský profil

11 komentářů

Komentuj, hodnoť nebo se na cokoliv zeptej.

Ahoj, díky za cestopis, Afriku mám také na seznamu destinací, kam bych se chtěl podívat.

Chtěl bych se zeptat na pár praktických věcí: jak jste si zařizovali vízum? Přes agenturu, osobně v Berlíně, nebo poštou? Jak jste se dostali k domorodcům? Přes agenturu, domluvili s místními, nebo nějak jinak?

Děkuji.

KL

před 9 měs
Avatar uživatele hanca.zlamalova
hanca.zlamalova

Ahoj, vízum jsme zařizovaly přes Student Agency v Brně, ve srovnání s ostatními možnostmi nám to připadalo jako nejjedodušší varianta.

Dostat se k domorodcům je jednoduché: u cesty mají cedule, že je možné navštívit vesnici. Ty vesnice, které jsme viděly, byly spíš skanzeny než opravdové vesnice, a jejich obyvatelé chtějí nějaký peníz jako vstupné. Pro nás to není moc peněz a jim to hodně pomůže.

V některých kempech taky chodí "naháněči", kteří doporučují vesnice. Je to na komerční bázi, za všechno se platí, ale jak už jsem napsala, oni jsou chudí a pár peněz se jim hodí.

před 9 měs
Avatar uživatele Ladislav Karda
Ladislav Karda

Děkuji za informace.

Vízum budeme zkoušet přes namíbijskou ambasádu v Berlíně, v telefonu mi potvrdili, že umí Čechům vyřídit víza i poštou - 80 € za vízum a 10 € za zpáteční poštovné.

KL

Přidat odpověď
před 9 měs
Nikesss

Mám pocit, že jsme se tam potkaly :-). Neztratily jste v Etoshe clonu k objektivu :-)?

před 9 měs
cali

Pokud by ztratila clonu z objektivu, bude asi první na světě a možná se zápisem v Guinessově knize rekordů:-)

před 9 měs
Avatar uživatele hanca.zlamalova
hanca.zlamalova

Nikess: asi myslíte filtr... neztratily :)

A pokud jste patřila k té početné výpravě ve třech autech (nebo jich bylo víc? už nevím...) v kempu Olifantsrus, tak jsme se možná potkaly.

před 9 měs
Nikesss

Byla to opravdu clona, ale tak asi byla někoho jiného. Ale ano, byla jsem v té skupině 3 aut :-). Svět je malý :-).

před 9 měs
cali

Opravdu víš, jak vypadá clona objektivu a k čemu tam slouží? Nemyslíš krytku???

před 9 měs
Avatar uživatele lemming46
lemming46
  • Přidal se před 4 lety
  • Napsal 35 komentářů
  • Poslat zprávu
  • (upraveno 2019-03-16T12:51:54+01:00)

Existuje sluneční clona. ;)

Jenom tak mimo soutěž - loni v Kanadě jsem na jednom výletě ztratil krytku objektivu a zbytek dovolený jsem chránil objektiv jenom sluneční clonou. Po návratu jsem krytku našel - v kapse mikiny, důkladně vypranou a usušenou.

Přidat odpověď
před 9 měs
Ondra Machart

Wow, krásné fotky a super cestopis, díky za něj. Afriku máme na seznamu už dlouho, ukládám si na den, kdy budeme řešit itinerář :)

před 9 měs
Avatar uživatele hanca.zlamalova
hanca.zlamalova

Díky za uznání :) Namibie je krásná a cestovatelsky docela jednoduchá. Ale spoustu času strávíte za volantem...

Přidat odpověď
před 9 měs
Avatar uživatele

Nechceš klikat? Přidej se mezi nás! (pokud nejsi robot)

 
 

Další cestopisy

Čtení na 5 minut
Adventní Kodaň
Avatar uživatele Martin Liška
Martin Liška 2019-12-04T21:13:43+01:00 0 komentářů
Dánsko 2019

Čtení na 2 minuty
Návrat do devadesátek. Dovolená u Černého moře je alternativou pro nenáročné
Michael Daněk 2019-12-03T11:04:45+01:00 0 komentářů
Rumunsko 2019

Plánujete letní dovolenou a už vás omrzely klasické cílové destinace českých turistů, kterými je Chorvatsko, Itálie nebo třeba Řecko?

Čtení na 2 minuty
Nejmalebnější silnice na světe zaujala i Jeremyho Clarksona
Michael Daněk 2019-12-03T10:51:45+01:00 1 komentář
Rumunsko 2019

Pokud vás přesvědčil minulý díl seriálu Drbna na cestách k tomu, abyste vyrazili na výlet do turistickým ruchem nepříliš poskvrněného Rumunska, nezapomeňte si do seznamu míst přidat i toto.

🙏 Praktické
Čtení na 2 minuty
Nejúžasnější podzemní místo na Zemi najdete tisíc kilometrů od hranic
Michael Daněk 2019-12-03T10:45:16+01:00 1 komentář
Rumunsko 2019

Turisticky „profláknutých“ destinací najdete na mapě Evropy nespočet. Drbna proto vyrazila za dobrodružstvím do země, kterou si s mainstreamovými dovolenými jen těžko spojíte.

Další cestopisy