🇬🇫 Narozeniny, Silvest a Nový rok ve Francouzské Guyaně 🇬🇫

Úvod

Musíte všichni lítat zrovna po Vánocích?! Aerolinky zvednou ceny, všude plno a já pak nemám kam vyrazit. Maximálně do Francouzské Guyany, kam byste vy stejně asi nikdy neletěli. Díky. 😊

Loni jsme Silvestra trávili s cestovkou v jižním Vietnamu. Letos jsem měl dovolenou zařídit sám. Jenže při pohledu na ceny letenek mě začala bolet hlava. Volnost v datech jsem měl minimální – maximálně den navíc na odlet nebo přílet.

Nakonec se mi podařilo ulovit akci na business letenky do Cayenne. Ano, opravdu do Cayenne ve Francouzské Guyaně, pokud by to někdo musel hledat na mapě. 😅 Jediný problém? Odlet z Paříže. Cena z okolních letišť byla klidně dvojnásobná.

Let z Paříže byl 26. prosince v 11 dopoledne. Z Krakova, našeho nejbližšího většího letiště (Ostrava je malinká a Katovice jsou spíš na chartery), přistává první letadlo v Paříži až moc pozdě. Spojit to na dvě separátní letenky tedy nešlo. A 25.? To pro jistotu neletí přímá linka vůbec. 😊

Na stole tak zůstávalo KLM, kde už máme status, nebo Lufthansa Group, se kterou jsme zatím nikdy neletěli. A protože mě baví zkoušet nové aerolinky, vyhrála druhá možnost. ✈️

Airbus A220-300 Air Baltic

Cesta do Paříže

Do Paříže jsme dorazili večer a odlet měli až druhý den v 11 dopoledne. Teoreticky by šlo jít ještě do města, ale hotel měl pěkný bar, welcome drink na uvítanou a k tomu burger. To rozhodlo. Ráno jsme byli vyspaní a ready na letiště.

Hotel měl výhodu – jen čtyři minuty chůze ke stanici CDGVALu. Na Terminál 2E jsme tak dojeli za necelých deset minut. Vyrazili jsme s tříhodinovým předstihem, že si v klidu posedíme v salónku. No… neseděli.

Paříž, kde nám to vždycky šlo hladce, byla tentokrát naprostá katastrofa. Nic nefungovalo. Ani Francouzi. (A nebylo to naposled.) Zachránilo nás jen Sky Priority a fakt, že nemáme děti. Klasická fronta? Nekonečná. Fronta pro Priority + rodiny s dětmi? O moc lepší nebyla.

„Guys, y’all aren’t European passport holders?“ ptám se lidí přede mnou, jestli náhodou nestojím ve špatné řadě. „No, we just have kids with us, unfortunately. Keep going,“ odpověděl jeden tatínek v té nekonečné mase. Tak jsme šli dál. A za chvíli i další za námi – protože přes zatáčky nebylo vidět, kde se fronty rozdělují.

Do salónku jsme nakonec dorazili deset minut před boardingem. Rychle do sebe hodit něco k jídlu (snídaně na hotelu nebyla) a hurá na gate. Čekal tam Boeing 777-200ER. Původně měl letět větší 300ER, ale pár dní před odletem se to změnilo.

Cesta do Francouzské Guyany

Boarding a „sedadlová výměna století“

Nastupujeme mezi prvními. Samozřejmě – čas boardingu se ani tady úplně nedodržel. Letenky jsem kupoval půl roku dopředu, sedadla tehdy nebyla rozdělená. Automaticky beru 01L a 02L – nejlepší místa v celé kabině. Usadím se, cvaknu fotku na cestovatelský Instagram a začínám si vybalovat drobnosti.

Za dvě minuty u mě letuška: „Do you speak English, sir?“ – „Hello, of course I do,“ odpovídám v domnění, že mě přišla přivítat nebo něco proškolit. Jasně, měl jsem vědět, že to nebude nic příjemného. „I do have one lady here. She doesn’t like her seat. Would you…“ – „Of course,“ skočím jí do řeči a už se balím. Čekám babičku o berlích, rád jí uvolním místo.

Jenže na mé sedadlo se okamžitě hrne zmalovaná černoška s půlmetrovými drápy a obličejem, který už od pohledu vyzařoval „sympatie“. No skvělé. Nejlepší sedačku v letadle jsem vyměnil za tu nejhorší v celé business kabině.

Horší znamená: druhá business sekce – chodí kolem celá economy, za rohem Premium Economy. A co to znamená? Děti. Ty nesnáším (sorry jako…). A hned po vzletu jedno spustilo a vydrželo s krátkými pauzami skoro celý let. Tyhle rodiny by fakt měly mít speciální sekci úplně vzadu, se stěnou. Některé aerolinky to tak mají btw.

Došouráme se na nová místa a… obsazeno. Paráda. Jdeme za další letuškou, vysvětlujeme situaci a čekáme u dveří, než ty dva vyhodí. Nechápu, jak se tam vůbec dostali.

O pár dní později mi v cestovatelské skupině psal kluk, co seděl za mnou. Prý ta paní byla ostuda celého letu. A že sedadlo ani nemohla mít vybrané – údajně dostala last-minute upgrade do businessu. To vše dávalo smysl.

Boeing 777-200ER Air France

Sedadlo 01A

Něco pro letušky :)

Business Air France na „vnitrostátním“ letu

Air France máme vyzkoušenou, jejich business je většinou skvělý. Jenže Cayenne je v podstatě vnitrostátní linka. Turistů minimum – nás dva nepočítaje jich bylo tak šest. Zbytek místní. Proto nasazují starší stroje. Kabina byla znát, ale pořád lepší než u mnoha jiných aerolinek.

Servis a jídlo

Krátce po vzletu začal servis. Jídlo si vždy vybírám předem – mám jistotu, že dostanu, co chci, a aerolinka méně plýtvá. (I když se mnou k plýtvání stejně moc nedochází. Rád si přidám. 😅)

Obsluhovala mě stejná letuška, co mě poslala z mého původního sedadla. Se smíchem poznamenala, že „bohužel“ má teď na starost mou řadu, ale že jako omluvu začne se servisem odzadu. Oba jsme se tomu zasmáli.

Menu Air France na tomto letu:

Mise en Bouche – krémové pyré z máslové dýně, nasekaná karotka a celer, pražená dýňová semínka
Předkrm – terina z foie gras, hruškové chutney s vánočním kořením, variace artyčoků a pistácie
Hlavní chod (výběr jednoho):

hovězí líčka konfitovaná s koprovými semínky, variace celeru
kuře s omáčkou z tonka fazolí, polenta a hříbky
treska s omáčkou z libečku a arabiky, bramborové pyré s pórkem
restovaný pastinák s koprovým máslem, curry a oříšky

Slaný dezert – sýry Crottin de Chavignol, Fourme d’Ambert a Cantal
Sladký dezert – kávová opera
Ovoce, zmrzliny a sorbety

Samozřejmostí šampaňské na uvítanou a neomezené pití po celý let. Já si pro něj chodím rovnou do galley, kde je snack bar – rychlejší, pohodlnější a posádka má aspoň chvíli klid na vlastní pauzu.

Mise en bouche

Předkrm

Hlavní chod kuře

Hlavní chod hovězí

Sýry

Přistání v Cayenne

Po devíti hodinách klesáme nad nekonečným amazonským pralesem. Přistání v Cayenne a první šok – letiště je malinké. Kontrola? Prakticky žádná. Stačí ukázat pas z EU (nebo přední stranu jakéhokoli pasu, co jste někomu čórli 😛). Zato kufry jsme čekali nekonečně dlouho. Přitom tu mají asi pět letadel denně – dvě z Francie, jedno z Martiniku/Guadeloupu, jedno z Dominikánské republiky a pár od místní Air Guyane. Ta mimochodem lítá i s Letem L-410! Škoda, že jsem s nimi neletěl, zpětně toho lituju.

Remire-Montjoly

Ubytování v Remire–Montjoly

Auto bereme u Europcaru a jedeme na ubytko. Hotely tady nejsou nic moc, proto jsem výjimečně vzal soukromé ubytování. Jackpot! Dům se třemi jednotkami, parkováním a malým, ale krásným bazénkem. V lednici voda a pivo – ideální uvítání.

Lokalita? Skvělá. Obec Remire–Montjoly, kde žijí hlavně kontinentální Francouzi, takže čisto a příjemně. O zbytku Guyany už se to bohužel říct nedá.

Remire – Montoly je vlastně dvojměstí o velikosti asi Českého Těšína, což z toho dělá 5. největší město v departmentu. Působí modernějším a čistším dojmem než hlavní město – Cayenne. Ale na procházky to není. Jsou tu víceméně jen obchody a nezajímavá obydlí. Ale zato jsme to měli blízko do supermarketu a tak. Restaurace jsou tady tady spíš taky dražší než ve zbytku země. Ale alespoň vypadaly lépe.

Pobřeží v Remire-Montjoly

Fort Diamant

Plage de Montjoly

Salines de Montjoly

Cayenne

Cayenne je tak trochu zajímavější město, ale nic, co by vás posadilo na zadek. Koloniálních prvků je tu minimum – a ty, co zůstaly, jsou ve špatném stavu. Hlavní náměstí Palmiste? Nuda. Katedrála? Taky nic extra. Celkově to tu připomíná Český Těšín – hlavně kvůli všudypřítomným vietnamským a čínským obchodníkům.

Kdo tu vlastně žije

Místní obyvatele bych rozdělil do tří skupin:

bohatí bílí Francouzi, kteří tu tráví důchod nebo sem lítají na dovolenou na své „chalupy“,
Asiati (Vietnamci, Číňané), kteří makají a vydělávají,
a pak zbytek, tedy asi 80 % populace.

Trh tu funguje jen pár dní v týdnu, obchodů od místních je minimum a restaurací skoro žádné.

Pokud už nějaká restaurace vypadá obstojně, je to většinou čínská, singapurská, francouzská, indická nebo egyptská. A pak samozřejmě McDonald’s. Ten si v cizích zemích dávám na „aklimatizaci“ střev – aby nedostala šok hned první den. Paradoxně to byla jediná restaurace v Cayenne, po které se mi udělalo zle. 😅

Jinak vše ostatní moje trávení zvládlo, i když vizuálně to často moc důvěry nevzbuzovalo. Kreolskou restauraci jsme narazili jednu – vypadala luxusně, ale vždy byla zavřená. A pak ještě jednu „napodobeninu“, spíš moderní fúzi kuchyní. Jídlo tam moc nezaujalo. Street food? Téměř neexistuje.

V okolí města je pár menších přírodních rezervací, ale kromě palem a řídkého pralesa tam nic moc není. Do opravdového pralesa byste museli dál do vnitrozemí – a to nebyl náš cíl. My chtěli hlavně klid.

Cayenne vás nejspíš ničím nenadchne, ale ani neurazí. Prostě takový průměr, který moc dojmů nezanechá.

Centrum Cayenne

Streed food. Nebylo to špatné.

Kourou

Kourou, čtvrté největší město Francouzské Guyany, je známé hlavně díky vesmírnému středisku Evropské kosmické agentury. Pro mě to byla atrakce číslo jedna, na kterou jsem se těšil nejvíc.

Od listopadu jsem psal maily – nejdřív místní cestovce, pak přímo do střediska. Nikdo nikdy neodpověděl. Na místě mi bylo sděleno, že přes Vánoce až do 5. ledna mají zavřeno. Všechno. Včetně Ďábelských ostrovů. Ty mě zas tolik nemrzely, ale kosmické centrum? To ano. Kdyby aspoň napsali odpověď…

Jinak město samotné? Opět nic moc. Pár zahraničních restaurací, čínské obchůdky. Nejzajímavější atrakce? Poloobojživelné ryby na pobřeží. Neznám jejich jméno, ale určitě víte, co myslím. Plné celé pobřeží, při přiblížení okamžitě mizely, ale z dvoumetrové vzdálenosti šlo sledovat celé hejna. Na chvíli dobrá podívaná. 😊

Moře v Kourou a okolí mělo teplotu i barvu kávy. Na koupání to moc nelákalo. Bylo sice klidné, ale ta neprůhledná hnědá barva ve mně nebudila důvěru. Neviděl jsem, na co šlapu, co plave kolem mě – a to není nic pro mě.

Na plážích se válelo dost mrtvých ryb a vyplavených medúz. Dotýkat se jich? Ani omylem, i kdyby většina byla neškodná. Mé srdce by to nedalo. 😅

Guyanská zoo a botanická

Cestou z Cayenne do Kourou jsme navštívili guyanskou zoo. Spíš než klasická zoo je to park v pralese. Zvířat tu není tolik, klece i výběhy jsou od sebe daleko a minimálně polovina trasy vede čistě pralesem. Přesto rychlá procházka zabere klidně dvě hodiny.

Doporučuju – ne kvůli speciálním zvířatům (většina vypadala jako v českých zoo, i když jde o ohrožené druhy), ale kvůli celkovému zážitku. Jen rada: pokud chcete projít lávky nad pralesem, oblečte se jako do pralesa, ne jako do zoo. Já tu chybu udělal.

🎟️ Vstupné:
Dospělý 18,50 €
Dítě (3–12 let) 13 €
Dítě do 3 let zdarma

🕰️ Otevírací doba:
Denně 9:00–17:30

O kousek dál je ještě Botanická zahrada v Macourii (Guiana Botanical Garden). Během naší návštěvy byla ale zavřená a na internetu se o ní hledají informace dost špatně.

🎟️ Vstupné:
Dospělý 10 €
Dítě (3–12 let) 6 €

🕰️ Otevírací doba:
Denně 9:00–17:30

Protože jsme to nejzajímavější projeli za dva dny, zbytek pobytu jsme věnovali odpočinku – pláž, bazén, občas nějaká restaurace (ale nic extra). Zato příroda byla nádherná.

A vlastně jsme byli rádi. Letos jsme měli poznávaček víc než dost, takže tentokrát jsme ocenili místo, kde není moc turistů a kde byl klid.

Já chtěl do zoo...!

French Guiana Dump

Kachna v restauraci Le Barrio asi 26 Euro

Krevety na curry

Klokan

Katedrála

Důkazy o místních zálibách byly všude. Všude.

Jsem se toho dotkl. Co to je? Umřu?

Cesta domů

Zpátky jsme letěli stejným letadlem, které dělá kolečko Paříž – Cayenne – Martinik/Guadeloupe. Tentokrát byl zážitek horší.

Salónek? Doslova lednička. Dva druhy pečiva, dva druhy sýrů a hektolitry tvrdého alkoholu. Hrůza. Posádka dorazila s „nosánkem nahoru“ půl hodiny po plánovaném času, boarding měl skoro 40 minut zpoždění a víceméně bezdůvodně.

Výběr jídla si už přesně nepamatuju – menu totiž ani nerozdali. Dostali ho jen ti, co si neobjednali předem. Posádka byla celkově nepříjemná a večeře proběhla stylem „šup šup“. Vlastně ani pořádně nevím, co jsem jedl.

Ráno přišla otázka: „Eggs or continental breakfast?“ Kontinentální varianta vypadala tak uboze, že jsem nakonec zvolil vejce, i když je zrovna nemusím. K nim dorazil jogurt, mango a pár dalších drobností. Z toho, co jsem pochopil, spočívala „continental breakfast“ hlavně v tom, že místo vajec byl pytlíček cereálií. 😊 Lovely.

Celkově byl tenhle let slabší – hlavně kvůli posádce. U Air France se mi to stalo poprvé, jinak jsem byl vždy spokojen, ať už v businessu, premium economy nebo economy. Díky tomu, že jsem si z prvního letu odnesl menu, aspoň dnes vím, co jsem tehdy jedl. U tohoto zpátečního letu vlastně dodnes ne.

Já měl tohle. Nebylo to dobré... tuhé maso a plod chlebovníku měl nechutnou texturu a zvláštní chuť.

Předkrm. Krevety se zelím. Sýry a dezer najednou.

💡 Postřehy

🌊 Oceán 🌊

U pevniny má hnědou barvu (asi naplaveniny z řek). Jak je to na ostrovech, nevím – tam jsme nebyli.

Na přelomu roku měl stabilně okolo 30 °C.

Pláží je tu spousta – písečné, jílovité, s balvany i bez. Problém je čistota. Buď přírodní bordel (kmeny, rostliny, hadí ovoce, manga, kokosy, ryby, medúzy – vyber si 😅), nebo lidský (plasty, oblečení, skleněné láhve, střepy). Moc to na koupání neláká.

📶 Mobilní služby 📶

Jeli jsme dva: Vodafone a T-Mobile.

Vodafone po krátkém volání do ČR nakonec fungoval – volání, SMS i data jako doma (jen signál slabší).

T-Mobile? Totální nula. Uvítací SMS sice přišla, ale signál jsem neměl ani čárku. Na infolince mě ignorovali. Takže pokud máte Vodafone, jste v pohodě.

🗺️ Vstupní podmínky 🗺️

Francouzská Guyana je zámořské území Francie, tedy EU, ale mimo Schengen.

Teoreticky lze cestovat i na občanku (viděl jsem Francouze).

MZV ČR doporučuje mít pas – jste v „kačí řiti“, odkud skoro nic nelítá. Pokud byste museli narychlo odcestovat do Brazílie nebo jiné země, bez pasu by to mohl být problém.

💉 Očkování 💉

Povinná je žlutá zimnice.

vakcína cca 1 750 Kč

mezinárodní očkovací průkaz 100 Kč

konzultace (u mě) 300 Kč

platí 10 dní od aplikace

Doporučená: žloutenky A+B, břišní tyfus.

Antimalarika se doporučují. Já je nebral – po návratu jsem byl týden KO, ale mohlo to být i jen vyčerpání.

💸 Ceny 💸

Extrémní. Průměrná mzda je tu cca 33 000 Kč hrubého, u nás kolem 43 000 Kč.

Šampaňské od 16,90 €, ale výběr 50 druhů (Francie no).

Potraviny většinou dražší než u nás, kvalita často nižší. Restaurace minimálně 2× dražší než v Česku.

Pár příkladů (Guyana x Česko):

🥝 Kiwi – 32 Kč kus x 13,90 Kč

🥛 Mléko – 51 Kč/l x 24,90 Kč/l

🥚 Vejce – 75 Kč/6 ks x 44,90 Kč/6 ks

🥤 Coca-Cola 2 l – 88 Kč x 48,90 Kč

🍏 Jablka – 96 Kč/kg x 44,90 Kč/kg

🍐 Hrušky – 115 Kč/kg x 59,90 Kč/kg

🥭 Mango – 121 Kč/kg x 159,90 Kč/kg (výjimka, tady vyšlo levněji než doma!)

🥣 Jogurt (8×125 g) – 121 Kč x 134,90 Kč (Activia)

Závěr

Pokud by šlo jen o válení u moře, Francouzská Guyana by asi šla – oceán má svoje kouzlo, příroda je nádherná a když najdete tu správnou pláž, dá se to. Standardy jsou tu sice nižší, ale na klid a relax ideální.

Jinak ale tahle destinace moc co nabídnout nemá. Ideálka spíš na důchod. 😊 Pro mě osobně – jednou a stačilo.

Vrátili jsme se včera… vlastně už předevčírem (je jedna ráno 😀). Jet lag je znát a necítím se úplně nejlíp, takže v textu možná někde najdete chybku. A editor, ve kterém tohle píšu, je kapitola sama o sobě – katastrofa. Časem to ještě poupravím.

Naše ubytování

🏨 Ubytování Paříž 🏨 https://www.booking.com/hotel/fr...aid=304142

🏨 Ubytování Remire-Montjoly 🏨 https://www.booking.com/hotel/gf...aid=304142

Nebo kontaktujte přímo majitele na Whatsappu: +33 7 61 71 06 10

Doprava sem

✈️ Kdo léta do Francouzské Guyana ✈️

Z Paříže CDG: Air France (Asi aerolinka, se kterou byste sem letěli. Na jedné letence s přestupem z každého většího letiště v okolí)

Z Paříže Orly: Air Caraïbes (Jednu letenku koupíte pouze na lety z Paříže a jižní Evropy + Švýcarsko)

Místní dopravce: Air Guyane (pouze vnitrostátní lety)

PS: Měchýřovka Portugalská

Tak už asi vím, čeho jsem se toho dotkl... Měchýřovka Portugalská. Dle wikipedie je její požáhadní extrémně nebezpečné. Nic mě nebolí. Takže asi cajk. Plavání teda asi v tom hnědém oceánu nedoporučuju. Viděl jsem tam dvě. :) Není to medúza, ale polypovec. https://en.wikipedia.org/wiki/Po...n_o%27_war

Zdroj: Brittanica

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 3 x Velmi praktické!

📷 0 x Krásné fotky!

😂 1 x Rozesmál jsi mě!

📖 0 x To chci taky zažít!

❤️ 4 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsal Michal Jakubík

Cestopis byl naposledy aktualizován 2025-08-26T13:27:33+02:00

Michal Jakubík procestoval 24 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 2 lety a napsal pro tebe 10 úžasných cestopisů.

Zobrazit profil

12 komentářů

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

MoMo

před rokem

"Děcka. Nesnáším. A hned po vzletu začalo jedno řvát. Zakázat, prosím. Řvalo s krátkými přestávkami skoro celý let. Moc milé a moc příjemné. Tyhle rodiny by měly mít vyhrazené místo v posledních řadách letadla oddělené stěnou."

Dál už jsem radši ani nečetla.

Michal Jakubík

před rokem

Nečtěte, nikdo vám to nenutí. Ovšem aerolinky toto začínají více a více prosazovat. :)

MoMo

před rokem

Chápu, že to dokáže cestu dost znepříjemnit, nicméně Vaše podání mi přišlo tak trochu přes čáru. Přece jen i zde na fóru je dost lidí, kteří s dětmi cestují, takže trocha slušnosti by neuškodila. Mimochodem o zakoupení nějakých kvalitních sluchátek jste neuvažoval?

Ještě takové malé zamyšlení: nedávno jsme absolvovali let,na kterém opilý muž obtěžoval svým chováním minimálně polovinu cestujících. Nemělo by se tedy prosadit něco podobného i pro ty, co během letu pijí alkohol?

mirjur

před rokem

Ne, snad jen pro ty, kteří obtěžují ostatní, a těch je minimum. Ostatně takoví bývají vykázáni z letadla, případně si je přebírá policie. Je na posádce, jak si s nimi dokáže nebo nedokáže poradit.

Michal Jakubík

před rokem

1) Vlastním Airpody Max. Nehodlám je na sobě ale mít 12 hodin v kuse kvůli jiným lidem.

2) Ale posádka by neměla dovolit, aby lidé pili více, než zvládnou. Je to dost závažný důvod, aby letadlo divertovalo. Navíc spousta aerolinek alkohol nepodává a je na palubě zakázán.

MoMo

před rokem

1) v tom případě to asi budete muset vydržet, než aerolinky prosadí výše uvedené

2) Pan si na tajnacku otevřel láhev zakoupenou na letišti. ke konci letu jsme viděli, že za ctyrhodinovy let zvládl půlku. Necinnost posádky nás docela prekvapovala

Michal Jakubík

před rokem

Pokud nebyl opilý, neporušoval přepravní podmínky a nedělal hluk, tak co by měli dělat? Půlka flašky u statného chlapa s dobrým odbourváváním může znamenat 00 nic. pokud obtěžoval, proč jste nevstala a nediskutovala to s cabin crew? Já něco nahlásím, posádka hned jedná.

MoMo

před rokem

Myslím, že půl flašky tvrdého alkoholu už něco udělá i se statným chlapem, a taky že udělala. Posádce jsme nic nehlasili, viděli to sami. Takže když se posádka k ničemu neměla, tak si to s ním vyridil manžel a měli jsme klid aspoň my.

melounek

před rokem

S tím sedadlem jsi to dobře prokoučoval, mít takové místo, tak se ho držím zuby nehty, přece tě to vůbec nemusí zajímat jestli má někdo problém. To ať si vyřídí palubní personál s ní a ne s prvním mladým člověkem, který si zaplatil sedadlo v obch. třídě. Já bych ji hnal svinským krokem hned :-D Jo a jsem rád, že se najde konečně město a k tomu ještě hlavní, které může soutěžit s mým rodným městem o největší zapadákov :-D

Jakub Langer

před rokem

Jen znalci všech Guyan mohou potvrdit, jestli je větší zapadákov Cayenne nebo Paramaribo nebo Georgetown ...

Jakub Langer

před rokem

Ozivil jsi mi vzpominku na navstevu Francouzske Guyany dokonce uz pred 13-ti roky. Ten cas leti ...

Pro tuto silvestrovskou dovolenou jste tedy zvolili zhruba 8 dni v tento destinaci. To bych povazoval za dost kratky cas pro vylet za ocean, avsak kdyz i jednim ze superlativu bylo uzivani si business class u Air France, tak to samozrejme chapu.
Voda v oceanu na plazi v Montjoly je asi kalna porad. Rozhodne to bylo na koupani lepsi na Motylkovych Ostrovech Spasy (Îles du Salut). Byla tam bujna tropicka vegetace, kolonialni stavby, hrbituvek, atd. Prave jsem ani netusil, ze by se nazyvaly Dabelskymi ostrovy. Tak jsem se kouknul a zjistil, ze je to jen jeden ze tri ostrovu tohoto souostrovi: Dabelsky ostrov (Île du Diable). Dalsi jsou Ostrov Svateho Josefa (Île Saint-Joseph) a Kralovsky ostrov (Île Royale), kde jsme tenkrat prespali. V Kourou jsme se po vstupu do tamniho Kosmodromu vubec nepidili, takze netusim, jestli je nejaka prohlidka vubec mozna. Spis to vypada ze ne. Ve vzpominkach utkvela jen levna noc na hamace kdesi v Kourou.
Dale jsme to tenkrat natahli az na zapad do Saint-Laurent-du-Maroni, coz je take historicke misto. Byval tam tranzitni tabor pro trestance. Odtamtud lze i bez viza preplout reku Maroni do surinamskeho pohranicniho mestecka Albina. Pokud by ovsem nekdo chtel pokracovat do udajne pestreho Paramariba, tak uz by to asi pri pripadne policejni kontrole mohlo dopadnout buhvijak.

Jinak samozrejme prakticky cestopis o pobytu a par lokalitach v tomto zapadlem francouzskem departmentu, okorenen skvelym relaxem v Air France biz. Nekdy priste treba dojde i na La Première ...

Michal Jakubík

před 11 měs

Zrovna se trmácím 7 hodin ve vlaku a pro zkrácení chvíle si zběžně pročítám net včetně některých cestopisů tady, včetně některých komentářů k těm mým. Některé jsem totiž přehlédl.

Tu La Premièr (první třída Air France a občas označovaná za nejlepší první třídu na světě) jsme měli na dosah. Na jaře 2023 jsme letěli s Air France z Paříže do Mexico City jejich businessem a standardní cena La Premièr byla 200k. My dostali možnost instatního upgradeu z businessu do la premièr na tento jeden let za cca 30 000 Kč/osoba. Jako chviličku jsme nad tím uvažovali, ale stejně jsem to zamítli. Byť to byl super deal, tak stále pálka. Ale při příští příležitosti bych nad tím uvažoval o minutu déle. 😝 Není to nic, co bych teda potřeboval, ale alespoň jednou za život to vyzkoušet by bylo fajn.