Cestopis

NÁVŠTĚVOU U KIMA

Do Severní Koreje lze jenom z Číny. O ní píšu ale jinde. Takže pár postřehů a osobních názorů o KLDR, ne úplně korektně a spisovně - prostě tak jak mi zobák narost...
Cestopis z roku 2015 napsal Bohouš - Sub Kubart

Zlí jazykové tvrdí, že už roupama nevim coby…Prostě mě napadlo se zajet mrknout do posledního opravdového komunistického skanzenu na světě. Tak začala dobrodružná cesta s cílem se postavit Kimovi čelem. Myslím opravdu toho obtloustlého autoritativního mladíka z rodu Kimů, který ví jak se mává s Američanama. A že mu to jde docela dobře... Tím ho samozřejmě nechválím. Zvolil jsem ekonomickou variantu s čínskou cestovkou a ruskou aerolinkou do Číny. Tu druhou ekonomickou variantu jsem měl radši vynechat…Přestup na Moskevském letišti, které už se dnes tváří a na první pohled i vypadá jako letiště všude jinde na světě, je v rámci teplé vlny napříč Evropou a zřejmě i části Putinova království, na mrtvici. Na klimatizaci nějak při stavbě zapomněli a tak tu mají příjemných 40 Celsia. Přesto tu lze potkat lidi v košili a mikině s kapucí... Kolik je hodin se nikde nedá zjistit ..fakt to maj vychytaný. Ceny ve free shopech se kupodivu liší až o třetinu a vybrat levnou tekutinu je úkol hodný Sherloka. To by mě tady nenapadlo - nebo je už v baště socialismu všechno jinak? Salonek na Ruzyni fungoval, ale na Šerementěvu je zavřený. Protože jsem byl ale prozíravý a z Prahy mám v naprosto bezpečném pytlíku pár Plzní které bezpečnostní kontrola uznala jako bezproblémové tak proto můžu tohle psát a přitom nezahynout žízní. Wifi free tu inzerují, ale nefunguje...

A pak jsem přežil i neskutečně mizernej servis ruskýho korábu (jak tomu oni říkají). Už mi třikrát přejeli nohy zásobovacím vozíčkem, který ve skutečnosti moc nezásobuje.Ale doletěli jsme v pořádku.

Čínská cestovka north-korea-travel.com díky španělovi co to nějak vede, funguje na místní poměry skvěle. I když: Cena je cca o 10 000 nižší než s čechama, ale chtějí připlatit 25 € za vízum, což nikde neinzerují, a platit lze jen přes Paypal.

Sraz před odletem do Koreje je v Pekingu na letišti 4 hodiny před odletem. No to je něco pro mne. 5 minut trvalo vyřizování účtů a co pak? Dal jsem si pivo (několik) a přečkal jsem to. Mohl jsem si prohlidnout místo toho něco zajímavýho v Pekingu. Debilové !!!! Psal jsem že mi to připadá dost brzo, ale odpověď přišla až když jsem byl v Číně a tak nevim co, protože Google tady má zákaz. Oni totiž měli "breefing" už včera, ale já jsem se omluvil že mám nabitý program a kdyby to nebylo životně nutné, že bych se na ty jejich kecy tedy raději vykašlal. I stalo se.

Dostat se z Číny, to je teda makačka. Nejdřív mi odhalili zapalovač v tašce která se dává do podpalubí. No, on nebyl jeden, ale dva. To věděli líp oni, ne já. Pak přišla kontrola. Pak druhá kontrola. Pak třetí kontrola. Ta odhalila další zapalovač, tentokrát ve fototašce do letadla. Průser. To se přece nesmí. Pochopitelně jsem si všechno přivezl z Prahy i přes další důslednou komtrolu v Moskvě. Pikantní je, že jsem cestou ve frontě na rentgen našel jakýsi zapalovač na zemi, nelenil jsem a strčil do zadní kapsy. Tak ten mám furt. Nemá se lenit. Vyrochali mi celou příruční tašku - mám tam 50 kravin (nabíječky, kabely, redukce, baterie, fakt 50 maličkostí) takže všechno pěkně zpátky narovnat...uff. Koukám po "free" shopech. Jameson tady stojí pouhých 700 kč. Hmmm. Dobrý. Let byl přeložen ze 14 hodiny na 16, odlétáme v 17.30. Taky fajn... K obědovečeři servírují hnusnou sekanou ve sladký housce. Po těch činskejch dobrůtkách dost hrozný. Mám nějaký český sušenky. Asi na ně dojde. Překvapení je, že TU 204 (zrejmě poslední na světě) je plné turistů. Ten Kim má snad nějaké fluidum...

Myslel jsem si že se mně v Phjongjangu na letišti někdo ujme - nene. Ta úžasná průvodkyně z Pekingu neletěla, já nikoho ze zájezdu neznal a instrukce nula. Pořvával jsem na letišti Poláci, Poláci, protože jediný co jsem věděl že jedou 2 Poláci. Ti už měli info a za přisnou, důslednou, ale celkem korektní kontrolou už čekala místní průvodkyně - hezká mladá Korejka. Celý obslužný personál se později rozrostl o další průvodkyni, čínského průvodce který je ve skutečnosti běloch z Kanárů, řidiče, kameramana a pochopitelně tu byl policajt. Pak to nemá stát takový prachy... Stavíme kdesi na večeři, první seznámení s 18ti členou skupinou jejíž část přijela vlakem. Jak jinak než u piva. Nemáme ale vyměněný prachy a tak žádám průvodkyni ať ho objedná, že jí to potom dám. Objednávám celkem pitelný druhý, protože pije celej stůl. To hodný děvče mi nedokázalo říct že se tady dá všude (opravdu VŠUDE) platit EUR, USD a činskými RMB. Sešla se fakt dobrá parta z celýho světa, každý den sedíme společně v hospodě a vládne soudružská atmosféra. Všichni se družně baví a já tak trochu koukám. Ale zařídil jsem nám tu lepší občerstvení. Poprvé jsme nedostali jak jsem předeslal žádný pivo, pak dvě na skupinu, pak jedno pro dva a končíme 1:1. A to se mě ještě holky průvodcovský ptaj: Bobo, chceš ještě jedno? Ale pak jedním dechem dodávají: neměl bys tolik pít. Ztvrdnou ti játra a přijdeš do pekla. (Sakra, co můžou ty soudružky vědět o pekle?) Korejci opravdu věří, že jedno pivo snad člověk vypít dokáže, dvě už nechápou, a mají pocit, že při třetím musí nutně člověk zemřít, přinejmenším na otravu alkoholem. A to nemluvím o panákách...V Jižní Koreji je to totiž stejné.

Bydlíme ve 140 metrů vysokém luxusním hotelu v centru Pjongjangu. Pikolík přivolává výtah, otevírá dveře, je tam bazén, minigolf, ve 44 patře otáčivá restaurace atd. Točené pivo, světlé nebo tmavé za 50 Kč a holky unesou i 8 půllitrů (!)

náš hotel v Pjongjangu
náš hotel v Pjongjangu

V autobusu není co dělat, tak si rovnám věci ve fototašce. Kde mám kruci ten pas? Takže generální uklid. Nic. Docela se mi přitížilo. Krve by se nedořezal, zato spocenej jsem až za ušima. V Severní Koreji ztratit pas? Nevím jestli tohle naše ambasáda vůbec je schopná vyřešit. Spřádám plány jak z toho ven, ale nic nevypředu, to fakt nejde. Nálada nula. Kurva co teď. Jedině že by si ho nechali v recepci? Blbost...pak nesmělým dotazem zjistím že ho "chráni" naše vrchní průvodkyně. Uffff... Hned mám lepší chuť na pivo.

Dneska máme odpoledne koupání. Tedy v moři. Jihočínském. Program trochu pokulhává a tak obědváme ve tři. Naše korejské průvodkyně usoudili, že bychom se s plným žaludkem dozajista utopili. Tak sraz ve 4 v recepci. Přicházím hrdě v plavkách a tričku. Mohly se potrhat smíchy. Na pláž v plavkách? Vždyť jsou tam převlíkárny. Jak to mám sakra vědět. A jak mám vědet že jedeme na VIP pláž plnou cizinců, obehnanou plotem a třemi kontrolami na přijezdové cestě. No, ale taky mě mohlo napadnout že se nemůžeme koupat s Korejcema. Je krásně pod mrakem a ve špinavé vodě je znát blízký přístav. V 5 koupání podle programu končí, takže hajdy domů.

Jdeme na návštěvu školy. Soudruh ředitel nám vysvětluje že škola je skoro prázdná, ale přece jenom 1 třída má zrovna angličtinu. Postaví nás na stupínek vedle učitelky a že jako bude od nás nějaká výuka. No to je něco pro mě. Místní Hujer se furt na něco vyptává, snažim se být menším a ještě menším. A že budou hádat odkud jsme: země ve středu Evopy a máme nejlepší pivo...na popátý uhodli. V Korejštině se jmenujeme sympaticky Česko. A Praha je logicky Praha. Nekonečná půlhodina nějakým zázrakem skončila. Angličtina se tu učí povinně, další jazyk je případně čínština (s kterou nemaj údajně problém mluvit, jen psaní je těžké - korejština má totiž jen klasických 24 písmen, i když vypadají divně), připadně němčina a v poslední řadě teprve dříve bratrská ruština.

Dnes je na programu exkurze do místní stáčírny minerálky (byla fakt dobrá) a zemědělského družstva. Obě nesmírně zajímavé aktivity. Bohužel je jak na potvoru státní svátek a tak se nikde nepracuje. V sodovkárně vidíme pečlivě uklizenou prázdnou halu a před družstvem pomník někoho z Kimů. A tak jsme prožili další krásný den v zemi, kde den pobytu stojí 200 Euro, cestu nepočítaje.

Vyměnili jsme náš luxusní hotel za venkovský, poněkud ošuntělejši ve Wonsanu. Otevírat dveře jdou ale úplně stejně blbě. Asi nějaký místní zvyk. Dole v krámečku si chci dát pivo. Stojí prý šiš. Kolik? Šiš. Nevim...napiš mi to, holka, radím česky. Napíše šest (no že já se zrovna mám čemu smát s mojí angličtinou) = 640 ml za 24 Kč. Šmátrám v kapse, mám drobný jen bůra, tak ho zase schovám a podávám jí 10. Zpátky dostanu bůra a děvče říká, to je dobrý. Hmm, to budu chodit častějc. Proti recepci jsou krásný křesla. Na recepci žádám tedy o popelník. Madam řekne moment a jde popelníček vysypat. A s úsměvem mi sdělí že se tu nekouří. Tak jsem zvědav co ještě bude. Vedle v hospodě: 2 piva - kolik stojí? 15. Nojo hospoda, tak OK. Dávám 15 a vrací mi 5. Druhá runda stojí 12. Asi nemá cenu o tom přemejšlet.. (Bavili jsme se o Juanech)

Jedeme do demilitarizované zóny. Všude spousta vojáků, nesmí se fotit, ale mají tam krámek s pivem. Zatímco ostatní poslouchají zasvěcený výklad, já usrkávam ze sedmičky korejského moku. A k tomu patří cigáro. Jenže v DMZ se nesmí kouřit. Jsem odsouzen. Hážu vajgla na zem, ale to jsem neměl dělat. Támhle je koš, kárá mě krásná průvodkyně u které jsem v ten moment hluboko klesl. Policajt ho hodil na zem taky, ale ten asi může. Chytám jihokorejský signál a stahuju maily. Jinak je to 9 dní bez mailů, pochopiteně telefonu a internetu, bez pasu...vlastně dovolená.

Každý zájezd je přehlídka ztraceného času. Tady obzvlášť. Vymetáme všechny památniky v zemi a pak na opravdový buddhistický chrám nám zbývá jen chvilička. A i tam je problém. Dovnitř se nesmí v botách, ani šlápnou na práh (v Číně klidně). A když jsem si opřel foťák o sloup, dostal jsem vynadáno. To se taky nesmí. Na jejich Unesco památky nám dali naštěstí času dost - a stálo to za to. Dokonale opraveno. Jinak ale máme dost nabitý program, na zájezd kupodivu až moc. Snídáme v 7, večeře před osmou není a do hospody v hotelu se dostaneme nejdřiv v 10. To se pak nedá skoro nic stihnout... Navíc Kim změnil čas. Je o PŮL hodiny míň. To můj mobil bez připojení nezvládá. Všechny světový časy mám předprogramovaný a o půlhodině tam není nic. Budí tedy kolega Dominik.

Tomb of king Kongmin (Unesco)
Tomb of king Kongmin (Unesco)

Fotím co nesmím. Enfant Terrible. Tedy lidi. Chytře na mobil. Bobo, smaž tu fotku, to se nesmí. Smaž si ji sama, ať máš jistotu, děvče. Ťap, ťap, fotka je smazaná. Holka neví, že na iPhonu se smazaný fotky ukládaj do zvláštní složky odkud jdou příštích 30 dní aktivovat. Ani Korea není dokonalá...

Pomalu končíme...přátelé postupně odjíždějí (nejdřív nás bylo 18, pak 6, nakonec 2. Se šoférem byla korejců na nás přesila - dvě krásný mladý průvodkyně a my dva staří kocouři. Já a Skoťák Dominik, se kterym bydlim od začátku. Dovedly nás k vlaku do Číny a papa. Každej na opačném konci dlouhého vlaku. Což jsme netušili, čili ani se nerozloučili. Každý totiž vystupujeme jinde. Dostali jsme dokonce balíček s obědem na cestu. Asi ho věnuju raději spolucestujícím Čiňanům když mi nalili lampu kořalky. Vlak odjíždí v 10 dopoledne, 160 km trvá 5 hodin, takže to jede ještě o něco pomalejc než v Česku. A to je co říct. Zřejmě proto máme 6ti lůžkové kupé. Fakt šikovný. Radši sedim na minisedátku na chodbičce. O pohodlí nemůže být řeči. Trať je ovšem plně elektrifikovaná a mlátí to s náma o poznání míň než rychlík do Budějovic. 1,5 hodiny stojí vlak na Korejský hranici. Všem filcujou zavazadla, mažou foťáky atd, já sedím na chodbě a nikdo si mne nevšímá. Jako suvenýr mám tedy celní prohlášeni a žádný razítko v pasu.

Jídlo: obecně hnusný. Po těch dobrůtkách v Čině vůbec. Korejci nikdy vařit moc neuměli a letitá Japonská nadvláda tomu jen přidala (to horší - např v Japonsku dostat něco teplýho je docela problém). Servíruje se velmi noblesně, ale téměř všechno studený (to je fakt něco pro mě), má to 15 zpravidla nechutných chodů a nakonec přijde polívka. Většinou kupodivu teplá. Tak si do ní nastrkám misku studený rejže a po chvíli je to skoro studený obojí, ale alespoň něco. Když náhodou donesou něco teplýho, honem zapnou větrák, aby to radši hned vystydlo a turista nedostal šok. Jednou jsme ale dostali polívku i s hořícím vařičem. Polívka bubla a bublala, já čekal kdy přinesou nějakou zavářku - a nic. Ostatní to jedli vroucí, já hořák zahasnul a za 15 minut jsem se do ní pustil. Blázni. Jídlo je sice nádherně naservírovaný, ale bez chuti a vyjma ryb i bez zápachu, ryby mají víc kostí než masa a sůl chybí nejen v jídle, ale i na stole. Všude mají krásné kovové (!) hůlky, ale i normální příbor a já sveřepě odmítám jíst složitě když to jde jednoduše. Ačkoliv dokážu chytnout zrnko rýže v letu, hůlkama nakrájet maso jde fakt blbě. Nakonec přinesou párátko na talířku a na ubrousku. Bomba. Způsob servírování je taky poněkud zvláštni. Když pominu to, že k snídani je běžně maso, což mi nevadí, tak nejdřív přinesou vajíčka, když je sníme dorazí chleba, a když snídaně končí, donesou čaj. Před tím ovšem do čajového hrnečku nalejou vodu a sklenice zůstává prázdná. Původně jsem měl trochu strach, jestli v týhle chudobný zemi budou mít vůbec pivo? Samo že maj.

Propaganda: předně je třeba si uvědomit, že Korea je jenom jedna. Samo, že ta Lihově Demagogická. A že vůdcové jsou víc než Bůh. Navíc ten jistě neexistuje. A přeci tam je jeden lamaistický chrám s mnichy, jeden křesťanský a dva ortodoxní kostely. Masírováni obyvatelstva (i turistů) je obrovské. Každý občan fasuje od státu každý rok odznáček s portréty neomylných vůdců a je povinen jej nosit. Už ve školce se učí pochodovat, na vojně jsou x let (kolik to je tajná informace), je to nejmilintatnější země na světě (?) a neustále straší. Děti nosí do školy pionýrský šátek, ale totéž jsem viděl na Kubě i v Laosu. Ze školy chodí v trojstupech a v řadách, když je pauza stojí v pozoru. Kult osobnosti, na který jsme my raději už dávo zapomněli, tam neskutečně bují. Množství památníků, bronzových soch a ručně malované portréty usměvavých vůdců na každém rohu. U Kimova mauzolea je potřeba mít dlouhé kalhoty, vázanku a plné boty. Tak jsem ho díkybohu neviděl... To na mě průvodkyně byly docela naštvaný, ale holt nesplňoval jsem dress code. Asi jako jedinej ze všech turistů co kdy viděly. Všechny uniformy jsou neskutečně odporné a jde z nich až hrůza. Někteří lidé, zřejmě ta chudší část, nosí tradiční uniformu Kima Prvního, ale ta je jen hnusná. A myslím, že je otázkou času kdy se budou všichni muset stříhat "na Kima"(třetího). Jinak chodí oblíkaní úplně normálně a kdyby mě někdo vysadil nic netušího kdekoli v Koreji, ani mě nenapadne že jsem v Severní. Jediný co tu nemaj, jsou džíny. Údajně se běžně promítají i americké filmy. Už tam můžou jezdit taky Amíci. Jedině kdo tam nesmí jsou profesionální novináři a fotografové. Ale na to je jen čestné prohlášení.

soudruzi, bděte !
právě byli vzdát hold vůdci
70 let KLDR

Co se smí a nesmí: dovážet náboženské materiály a pornografii, jakékoliv knihy jsou důsledně prověřovány aby v nich nebyly negativní informace o KLDR. Je potřeba podepsat čestné prohlášení, že nebudu publikovat (ani na internetu) jakékoli materiály o KLDR. Pokud fotografuju sochy vůdců, nesmím opřit foťák o zem, protože to je neucivé. Musím se uklonit, (to jsem nikdy neudělal, vždycky jsem se nějak opozdil a tak na mě sršely nenávistné pohledy), sundat čepici, brýle proti slunci a nesmím mít žvýkačku. Pokud je v novinách fotka nějakého Kima, nesmí se přehnout a nedej strana, aby se při snidani pokydala tahle fotka kafem. To jde o kriminál!!! Je zakázáno GPS. U telefonů to ale kupodivu nevadí. Tak jsem celou cestu sledoval na GPS mapě. Zakázány jsou také velké zoomy na foťáku. Nesmí se negativně hovořit i sraně a vláďovi a pochopitelně je třeba Kima jen chválit. KAŽDÁ fotografie bude při odjezdu kontrolovaná.

Ke každému zájezdu je přidělen jeden policajt. Tajnej. U nás to byl klasickej komunistickej blb, ale jinak to ani nemůže bejt. A snažej se ho utajit i před námi. To je prý další průvodce. Ti blázni za západu netuší, ale já a Poláci víme. A průvodkyně dělají že nechápou. Furt stejný. To MY známe. Policajt uměl trošičku anglicky, ale dobře španělsky a protože studoval u Fidela (nejspíš na policajta), takže měl rád i doutníky, a tak jsme byli kámoši a leccos mi toleroval. Teoreticky nesmíme jít z hotelu mezi lid, prakticky to nikdo nehlídá, ale protože tam není nikdo bílej, je to podezřelý a asi první policajt by nás ve vší slušnosti doprovodil zpátky do hotelu. A napráskal průvodkyni a ta by měla průser. Takže to jsem neudělal. Všichni mají mobily (alespoň ve městech), jen naše běžné SIM tady nefungují. Kim to má ošetřený - není roaming. Z hotelu se dá volat, ale za nesmysl, internet neexistuje, ale z pošty se dají posílat maily (určitě prověřený). Dril je vidět i na policajtkách které jakoby řidí dopravu. Jsou tam úplně na nic, ale mají dokonale nacvičené pohyby a působí dojmem robotů. To se nedá napsat, to je třeba vidět. Přidám tajný video. Policajti v bílých uniformách řídí dopravu i na polích. To je k popukáni. V televizi běží klipy s vojenskou tématikou, případně oslavující dělnickorolnickou třídu. No, pro nás starší nostalgie. Turisty tahají po všech památnících v zemi, nutí je klanět se vůdcům a nazývají to respektem. No, ono to v Sobeckém svazu nebylo o mnoho lepší. Nesmí se tu fotit lidi. Nádraží, mosty a další strategická místa klidně, jen ne lidi. Říkam: vždyť jste lidová republika, tak já chci ty lidi. Nene.

Co tedy Korea? Ekonomicky zřejmě kupodivu relativně dnes už lépe vedená moderní země s přibližně 23 milióny obyvatel (tajná informace). Je o polovinu větší než Česko a o kousek větší než Jižní, která má ovšem obyvatel dvojnásobek (asi jich na poslední chvíli stačilo Kimovi z jeho ráje dost prchnout). Umí poslat raketu do vesmíru a američana tam kam patří. Zemědělsky víceméně soběstačná, osázený je každičký kousek země vč. železničních náspů (Kim se zřejmě poučil z krizového vývoje). Všechno se ale odehrává bez mechanizace, sklizeň za pomoci všudypřítomné armády. Na každém poli je několik hlídacích budek, kde leží jeden Korejec - že by stříleli vrabce po vzoru velkého Maa? Třímiliónový Pjongjang: velmi moderní město západního typu se širokými bulváry a 100 metrovými budovami v centru a s celkem zdařilou architekturou. Kim se chce asi vyrovnat Číně. Kéž by naše pražské Jižní město vypadalo tak jako v Pjongjangu. Všude plno zeleně o kterou se stará stádo zahradníků, paneláky každej jinej, od 10 do 30 pater, různý barvy fasád, což architektonicky vypadá docela slušně. Všude jsou vybavená dětská hřiště, lavičky které nikdo neničí (nesmí, jsou Kimovy). Zdá se že v celém městě není budova starší 40 let (krom nádraží). Všude naprosto čisto, na nikoho nepadají fasády. To není kulisa pro turisty, to je fakt. Praha za bolševika vypadala po všech směrech o poznání hůř. Krámky nedostatkem zboží evidentně nestrádají a troufnu si typnout že takový šlendrián jako u nás tehdy, že třeba nebyl hajzlpapír, tam neexistuje. Mají tady i dětské boty, což náš bolševik nezvládal. Všichni lidi bydli i na vesnicích ve zděných domcích, po chudobě, tak jak jsem ji viděl v mnoha jiných asijských státech, ani potuchy. A Ostrov svobody na to nemá ani náhodou. Že by tam nebyla osobní auta? To teda jsou. Ne provoz sice jako v Praze, ale stejně jako třeba u nás na maloměstě. Jsou tam běžně semafory atd. Ne že by měl bohatej Korejec auto (to nesměl mít Čiňan ještě před pár lety taky), ale i osobních aut celkem dost. A myslim že jsou i bohatý Korejci. Dokonce jsou tam taxíky. Kdyby na to lidi neměli, tak asi nebudou. Korea si vyrábi i vlastní auta. Viděli jsme dodávku, osobák i SUV. Nebylo to na pohled špatný. V Pjongjangu jsou supermoderní divadla a koncerní sály, pomníky vůdců osvětlené nejmodernější LED technologií, nechápu. Komické bylo muzeum války. Jedna strana věnovaná americké armádě, kde bylo všechno zničené a druhá polovina expozice je Korejská, dokonalá, úžasná. Pak vnitřní část muzea, kde nás trápili zimou (klimatizace na 19) a velmi podrobným výkladem jak hrdinná Kimova armáda postupovala. Jak ustupovala jsme se už nedozvěděli.Když jsme vyšli ven, holky se zuly a hřály si nohy o asfalt.

metro
metro

Řemeslnné zpracování všeho co jsem viděl, hodně dobrý. A na to jsem háklivej. Například dlažba 60/60 občas vyřezávaná do obrazců nemá chybu. Mnoho našich ukrajinských řemeslníků bych sem poslal do učení. Jezdí tu české tramvaje T3 a autobusy. Zdá se, že dopravnímu podniku peníze od Kima nesmrdí. Dozvěděl se někdy někdo že jim prodáváme tramvaje??? Taky jsme se svezli metrem. Je 100 metrů pod zemí (kdo uhádne proč?), ale až na ty staré východoněmecké vozy docela slušný - viděli jsme asi pět stanic. Hraje v nich budovatelská hudba a jsou tam stojany s novinami. Co je hodně špatný, jsou silnice. To Kim nějak nezvládá. Jak u nás v 60 létech. Ale okolo silnic a ve středním pruhu bůhví proč 6 proudé dálnice jsou kytky, které stovky domorodců neustále plejou a zalejvaj. Velký Kim, ten největši, totiž měl rád květiny, proto asi. Na druhé straně tvrdý režim víc než v 50 létech u nás a nesmírmý kult osobnosti, drezůra všech obyvatel. Na každym místě kde spočinula svatá Kimova prdel stojí pomník, kterému se všichni povinně klaní. A je tu neuvěřitelně hodně turistů. Vymetli jsme snad všechny památníky v zemi, a že jich tu je... Jel jsem sem jako do zoologický, podívat se na nesmírně chudou zemi, ale opravil jsem si názor.

Pjongjang
Pjongjang

Zážitky pro tebe sepsal Bohouš - Sub Kubart

24. 10. 2018, poslední aktualizace 2018-10-24T23:19:03+02:00

Bohouš - Sub Kubart žije v České republice a procestoval 101 zemí světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne je už 4 roky, napsal pro tebe 4 cestopisy . Má své stránky http://http://cestovani.wbs.cz/.

Další cestopisy

Čtení na 44 minut
Výlet loďou po Stredomorí

Plavba luxusnou loďou po Stredozemnom mori a návšteva jeho prístavných miest

Čtení na 33 minut
GR221 - 6 denní procházka po Mallorce

Jak projít Mallorcu s krosnou na zádech a kde spát pod hvězdami.

Čtení na 74 minut
Roadtrip po západe USA
Pavol Švantner Napříč světem

Vraciam sa ešte k dovolenke z roku 2016 v Amerike. Prírodné krásy, ponorkové choroby a šesť štátov prejdených za 17 dní.

Další cestopisy

6 komentářů

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

David Eiselt
  • Právě online
  • Přidal se před 7 lety
  • Napsal 9860 komentářů
  • Poslat zprávu

Až teď jsem si našel čas vše pročíst a super! Hodně ze života pivního guru, než japonského turisty :D

Stejně ale po přečtení furt očekávám tu bídou zející zemi, kde by ani Nadezhda nechtěla trávit dovolenou, nezbývá než si udělat osobní návštěvou vlastní obrázek.

před 16 dny
Avatar uživatele Petr76
Petr76
  • Právě online
  • Přidal se před 5 lety
  • Napsal 380 komentářů
  • Poslat zprávu

Těžko si udělat vlastní obrázek, když tě vodí jako oslíka a ukazují jen to co chtějí, abys viděl. H.G. Wells a G.B. Shaw byli ve 30. letech v Rusku a taky žádné gulagy "neviděli ".

"These writers, the Kremlin’s useful idiots, were given tours of Soviet cities and countryside. In the towns they were able to admire new public works, gleaming hospitals, schools packed with keen students, zealous, ideologically enthused university graduates proudly showed off new campuses. Factories hummed, turning out the manufactured goods that were the tangible product of successful five year plans."

http://www.vaguelyinteresting.co...ul-idiots/

Přidat odpověď
před 15 dny
Jan Čermák

Díky za cestopis a jeho zábavou formu.

Odpovědět
před 16 dny
Надежда Константиновна Крупская
  • Přidal se před 3 lety
  • Napsal 69 komentářů
  • Poslat zprávu
  • (upraveno 2018-10-27T18:34:30+02:00)

Jak to tak čtu, ukápla mi slza - je to Ráj na Zemi, škoda jen, že nemám nějakou tu gubernii....

Odpovědět
před 16 dny
Avatar uživatele lemming46
lemming46
  • Právě online
  • Přidal se před 3 lety
  • Napsal 9 komentářů
  • Poslat zprávu

Slyšel jsem, že dr. Nešpor má v léčbě alkoholismu docela úspěchy. ;)

Odpovědět
před 16 dny
Leoš Literák

Ve výtahu mají bazén? ;-)

Odpovědět
před 17 dny
Avatar uživatele

Nechceš klikat? Přidej se mezi nás! (pokud nejsi robot)