Nejen za orangutany na Borneo
Vyprávění o tom, jak jsme využili zavedení nové linky nízkonákladovky Scoot z Berlína do Singapuru a podívali se do malajské části Bornea.
Cestopis z roku 2018 napsala Vercavlcek
Jak to celé vzniklo?
V únoru mi volal do práce Ondra, že z Berlína do Singapuru začíná létat nová přímá linka nízkonákladové společnosti Scoot a letenky se dají sehnat už za 200 éček - zpáteční! Neváhali jsme a během půl hodiny měli letenky zaplacené a netrpělivě kontrolovali e-mail, jestli nám přijde potvrzení. Termínů na výběr nebylo mnoho, a tak jsme letěli na konci června jen na 9 dní. Alespoň nám zbylo dost dovolené na zimní cestu do Vietnamu, ale o tom až příště. Zpáteční letenka včetně příplatku za jídlo nás vyšla na krásných 5 172 Kč za jednoho. V ceně bylo jen palubní zavazadlo, ale to nám stačí. Každý jsme měli batoh cca 7 kg.
Singapur byl pro nás vstupní branou do JV Asie. Kam dál jsme vymýšleli asi měsíc před odletem. V těchto končinách už jsme před tím dvakrát byli a nechtělo se nám vracet na stejná místa. Nejdříve to vypadalo, že ze Singapuru poletíme na Sumatru, ale nakonec to kvůli ceně letenky vyhrálo Borneo. Let Singapur - Kuching byl v našem termínu suverénně nejlevnější. Cestu jsme pojali spíše low cost a neutratili více než za dovolenou v Chorvatsku. Od toho se odvíjel i náš itinerář. V malajské části Bornea je několik míst, která nás zaujala, ale vynechali jsme je, protože nešli absolvovat jinak než organizovaně. Organizované túry nejsou zrovna naše představa ideální dovolené a jejich ceny byly oproti jiným cenám v Malajsii dost napálené (např. výstup na nejvyšší horu Kota Kinabalu pro cizince vyjde cca na 8 000 Kč nebo túra k Pinnacles v národní parku Mulu cca na 6 500 Kč). Raději jsme vybrali místa, která šla navštívit individuálně, půjčili skútr a objevovali na vlastní pěst.
Od Bornea jsme očekávali hlavně džungli, ale překvapili nás i krásné a prázdné pláže. Na fotce pláž Pandan.
Náš itinerář vypadal následovně:
- cesta Pardubice - Praha - Berlín - Singapur
- den 1: celodenní stopover v Singapuru, večer přelet do Kuchingu
- den 2: Kuching - Semenggoh Orangutan Center, jeskyně Fairy Cave a Wind Cave
- den 3: Kuching - Národní park Gunung Gading, pláž Pandan
- den 4: Národní park Bako
- den 5: Národní park Bako
- den 6: přelet do města Kota Kinabalu
- den 7: Národní park Turku Abdual Rahman - ostrovy Gaya a Manukan
- den 8: cesta Kota Kinabalu - Kuching - Singapur
- den 9: Singapur - Berlín, celodenní zastávka v Berlíně, večer cesta do Pardubic
Cesta Pardubice - Praha - Berlín - Singapur
Do Berlína jsme se dostali z Prahy Flixbusem, který jel přímo na letiště Tegel. Až při odbavení jsme se dozvěděli, že náš let je velká sláva, protože je úplně první na této lince. Letadlo vítali slavobránou z vodních děl, odbavení natáčeli a při boardingu jsme dostali muffin s logem Scoot a reklamní ponožky na památku. Let byl úplně narvaný a snad více než polovinu cestujících tvořili Češi. Během letu se nás letušky snažili zabavit animačním programem ve formě singapurské písničky včetně kostýmů a kvízu. Nikdy před tím jsem animační program v letadle nezažila, ale co Vám budu povídat, televizka a občerstvení by byly lepší. To bychom ale chtěli za ty peníze moc. Jídlo jsme si sice předem objednali a zaplatili, ale několik týdnu před odletem nám přišel
e-mail, že naši objednávku jídla ruší a jestli chceme jídlo, tak si ho musíme znovu objednat při check-inu za asi trojnásobně vyšší cenu než původně. To jsme už z principu odmítli a jako správní Češi si nakoupili bagety (řízky jsem usmažit nestihla), které jsme tajně ukusovali za sedačkou, protože vlastní jídlo na palubě bylo zakázáno.
Celodenní stopover v Singapuru
Přistáli jsme v 5 ráno, do jednoho batohu nacpali nepotřebné věci a dali ho do úschovny. Druhý batoh s foťákem, pláštěnkami a dalšími věcmi, které jsme nechtěli nechávat v úschovně, jsme si vzali s sebou. Na letišti jsme nasedli na metro s vtipnou zkratkou SMRT (Singapore Mass Rapid Transit) a jeli do čtvrti Marina Bay, jejíž hlavní dominantou je hotel "s lodí na střeše". V Singapuru jsme byli na pár dní už rok a půl zpátky, a tak jsme nikam nespěchali, jen si v klidu prošli místa, která se nám líbila. V 7eleven jsme koupili snídani a vychutnali si ji ještě na prázdném nábřeží. Prošli jsme zahrady Gardens by the Bay a na oběd vyrazili do čínské čtvrti, kde se dá najíst dobře a levně. Po obědě jsme si prohlídli buddhistický chrám Buddha Tooth Relic Temple. Ještě jsme chtěli vyrazit pěšky k mešitě do arabské čtvrti, ale cestou nás zlákaly Happy Hours. Místo mešity jsme skončili na zahrádce s vychlazeným Tigerem. Po pivu jsme zamířili zpátky na letiště a s AirAsia doletěli kolem 22 hod. do města Kuching v malajském státu Sarawak. Celý let jsem prospala, ani jsem neviděla instruktáž letušek před vzletem, vlastně jsem usínala už cestou na letiště v metru. Z letiště v Kuchingu jsme museli jet taxíkem, protože žádné veřejná doprava už nejela. Ubytovali jsme se v hostelu Quiik Cat, takový klasický levný hostýlek. Nejdříve jsme ho obhlédli a potom si domluvili spaní i na další noc a ranní půjčení skútru. Po sprše a instantních nudlích jsme oba padli do kómatu
Můj tip ze Singapuru - výhled z přehrady Marina Barrage.
Přivítání v Singapuru
Gardens by the Bay
Marina Bay Sands
Kuching - výlet za orangutany a do jeskyní
Když nám v 7 ráno zvonil budík, tak jsme byli oba ještě úplně mrtví a nechápali, co se děje. Kolem 8 hodiny už jsme ale vyráželi natěšení do záchranného centra pro orangutany Semenggoh. Orangutani tu žijí ve svém přirozeném prostředí, ale protože pralesy mizí a s nimi i potrava pro tyto pralesní tvory, tak jsou dokrmování. V čase krmení je největší a vlastně jediná šance je spatřit. Krmení probíhá každý den v 9 a v 15 hod. Vstupné je symbolických 10 MYR. Rezervace leží asi 20 km od centra Kuchingu a dá se k ní dostat i autobusem (info z roku 2018). My jsme vyrazili na skútru a na místě byli chvíli po 9 hod. Pokladní nás upozorňovala, že je čas, kdy dozrává ovoce a je dost přirozené potravy, takže je možné, že žádné orangutany neuvidíme. Její prognóza naštěstí nevyšla. Najednou nad námi zapraskaly větve a byl tam - pralesní muž. Necelou hodinu jsme seděli a pozorovali, jak zručně rozbíjí kokos, cpe se a líně se drbe. V 10 hodin požádali všechny návštěvníky, ať odejdou, aby měla zvířata klid. Vstup je povolen pouze na 2 hod. denně, a to právě v časech krmení.
Záchranné centrum Semenggoh
Orangutan v místním jazyce znamená pralesní člověk
Odpoledne jsme pokračovali dále k městečku Bau, u kterého jsou 2 jeskyně. Cestou jsme natankovali 2 litry benzínu asi za 20 Kč (i voda je na Borneu dražší) a zastavili na oběd ve warungu (místní výraz pro menší jídelnu) na nudle a rýži. Asi tu nejsou na turisty moc zvyklí, nebo jsme trochu divní. Provozní warungu z nás měla "Vánoce" a běžela nás se smíchem ukázat kamarádce. Po oběde jsme šli do jeskyní Fairy Cave (vstup 5 MYR), která byla opravdu pohádková. Po průchodu tmavými schody jsme došli do velkého prostoru, kam prosvítalo slunce a vše bylo krásně zelené, působilo to jako z jiného světa či sci-fi filmu. Když jsme se dostatečně pokochali, popojeli jsme do Wind Cave, kterou vyhloubila podzemní řeka a hnízdí v ní spousta vlašťovek a netopýru. Z jeskyně jsme zamířili zpět do Kuchingu. Večer jsme měli štěstí. Ve městě se zrovna konal festival domorodých kmenů. Po nábřeží šel průvod lidí v pestrých kostýmech, kteří tančili a hráli na různé hudební nástroje. Dlouho jsme je pozorovali a potom se šli projít na most, ze kterého byl výhled na západ slunce. Pěkný závěr pěkného dne.
Kultura původních kmenů je na Borneu stále živá
Festival domorodých kmenů
Západ slunce nad řekou Sarawak
Kuching - výlet do NP Gunung Gading a na pláž Pandan
Hlavním cílem dne bylo vidět Rafflesii, endemickou, parazitickou, velkou, červenou, smrdutou kytku. O tom, že zrovna kvete v národním parku Gunung Gading, jsme se dozvěděli z jejich facebookové stránky. Park je od Kuchingu vzdálený 88 km a cesta na skútru nám zabrala asi 2 hodinky. Po zaplacení vstupu 22 MYR jsme se vydali k Rafflesii (povinně s průvodcem). Šla s námi skupinka fotek chtivých asiatů. Jakmile si každý udělal 50 fotek, tak vyklidili pole a byl klid. My dále pokračovali džunglí ke 3 vodopádům. Čím dále jsme byli od informačního centra, tím méně jsme potkávali lidí. Vodopády nebyly zrovna monumentální, asi jako v Krkonoších, ale osvěžující. Bylo hrozné horko a vlhkost vzduchu tak 100%. I když cesta nebyla náročná, lilo z nás, jako bychom běželi. V parku jsme kromě zajímavých rostlin viděli i pavoučka s krunýřem a rohy. Na další cestu jsme se v městečku Lundu posilnili skvělým obědem. Každý jsme si dali roti (taková palačinka) a nudle Mee Jawa s červenou omáčkou, vajíčkem a kuřecím. Poslední dnešní zastávkou byla pláž Pandan. Neměli jsme od ní velká očekávání a nakonec jsme byli mile překvapeni. Úplně prázdná pláž, jemňoučký světlý písek, průzračná čistá voda, žádné bary, hotely, slunečníky, lehátka....jen my a pár poustevníčků peroucích se o ulitu. Večer jsme se vrátili zpátky do Kuchingu a zastavili na víkendovém trhu. Nebyl bohužel večerní, takže v půl 8 už pomalu končil. Koupili jsme alespoň rychle nějaké ovoce na snídani.
Rafflesia v Gunung Gading.
Crab Spider
NP Bako
Ráno jsme zabalili všechny potřebné věci na 2 denní výlet a druhý batoh si schovali na recepci hostelu. Jeli jsme do NP Bako, který je známý nosatými opicemi (Kahau Nosatý). Do parku nevede žádná silnici, cesta je možná pouze lodí. Přístav leží asi 30 km od Kuching a bez problému jsme ho našli podle maps.me. Cestou jsme trochu zmokli. V přístavu jsme naletěli jak dva začátečníci a koupili si lístky na loď u prvního stolečku. Bohužel za rohem jsme narazili na okýnko, kde kupovala lístky většina lidí a určitě byly levnější. Raději jsme se nepídili o kolik. Náš zpáteční lístek stál 80 MYR . Malou dřevěnou lodí s motorem jsme pluli nejdříve po řece a potom podél pobřeží kolem pískovcových skal. Park má omezené kapacity ubytování, a tak jsme měli ubytování zarezervované předem. Jediná možnost přespání je tu přímo přes národní park, nejsou tu žádné soukromé subjekty. I proto jsme tu chtěli přespat. Hodně lidí se sem vydá na denní výlet, a když ve 3 odpoledne všichni denní návštěvníci odplují poslední lodí, je tu prázdno. Jen jedna vyjedená kantýna, pár chatek v žalostném stavu a spousta zvířat v džungli. Ubytování bylo levné. Postel ve sdíleném čtyřlůžkovém pokoji stála jen 15 MYR. Do parku jsme dorazili ve 12 a check-in byl možný až od 14 hod., a tak jsme dali batohy do úschovny a šli se projít. Hned před budovou informačního centra jsme na stromě narazili na nosaté opice. Několik jich tu pojídalo listí a jedna seděla úplně na spodní větvi, takže jsme jí viděli až do nosu.
Národní park Bako
Kahau nosatý žije výhradně na ostrově Borneo
Odpoledne jsme trávili trekem ke "kamenné kobře". V prospektu to vypadalo dost dobře, ale ve skutečnosti to byl celkem malý šutr, který trčel z vody kousek od pobřeží a při troše představivosti připomínal kobru. V tomto případě byla cesta i cíl a ukázala nám třeba krásně masožravky, nebo neposedné makaky. Na ubytování nás uvítal divočák rýpající se v trávě přímo před verandou a makak sedící na zábradlí, který i s malým číhal, co necháme venku k jídlu. Aby té divočiny nebylo málo, domluvili jsme si noční procházku parkem. Objevovat noční džungli nás šlo asi 15 s 2 průvodci. Terén nebyl náročný, jen mě trochu znepokojovalo, že prvního hada nám průvodci ukázali hned za chatkou sousedů. Viděli jsme bohatý noční život - hady, pavouky, strašilky, žabky, obří mravence, sumce a outloně, nebo spíš jeho svítící očička. Nebýt průvodců, tak neuvidíme kromě tmy nic. Vyznali se a věděli, kde noční zvířata hledat.
Had za chatkou sousedů
Bez průvodce bychom neviděli nic
Po tomhle se mi neusínalo dobře
Původně jsem myslela, že když park leží celý u moře, spojíme pěší výlety a pozorování zvířat i s koupáním. V parku a okolí se ale rozmnožili krokodýli mořští. Pár lidí už slupli, a tak se koupání nedoporučuje. Když jsme si vygooglili, že je to největší plaz na světě a dosahuje délky přes 6 metrů, raději jsme se tohoto doporučení drželi. Bohužel, nebo snad naštěstí, jsme žádného nepotkali.
NP Bako - Kuching
Dopoledne jsme ještě strávili v Baku. Po snídani jsme vyrazili na procházku. Část cesty byla stejná jako den před tím. Moc zvířátek už jsme nepotkali, ale lidí také ne a příroda byla krásná. Úzké pěšinky mezi hustým porostem,spousta masožravek a jiných zajímavých rostlin. Došli jsme kolem vodopádků na pláž mezi útesy, dali si svačinku a pomalu to směřovali zpět, abychom stihli loď ve 3 hodiny. Čekali jsme v přístavu a už jsme začínali být nervózní, že neodjedeme. Každý nám řekl, že máme lístek k jiné společnosti (i když všechny loďky byly stejné a nebyly nějak označené), a že máme počkat. Nakonec se ukázal chlápek, který nás tu včera vyhodil, a odvezl nás i zpátky. Přihnalo se pěkné černo a začalo lejt. Loď skákala po vlnách a kapky deště bodali do obličeje. Ačkoliv jsme měli pláštěnky na sobě i na batohu, všechno jsme měli úplně promočené. Aby toho nebylo málo, tak se nám namotal provaz do motoru. Naštěstí se ho podařilo rychle vymotat a do přístavu jsme dojeli. Tím to však neskončilo. V přístavu jsme měli zaparkovaný skútr, který nešel nastartovat. Nakonec jsme s pomocí místního týpka stroj nakopli a za vydatného deště vyrazili zpátky do Kuchingu, kde jsme měli schované věci. Až ve městě, posledních pár kilometrů před cílem jsme to položili, a tak jsme se poprvé v Asii podívali i do nemocnice. No i špatný zážitek je zážitek a dopadlo to ještě celkem dobře. Odnesl to akorát objektiv a opalovací krém. Ondra měl pomlácená záda a já sedřené koleno, loket a nos, který jsem si přerazila o Ondrovu helmu. Můj nos byl hlavní důvod návštěvy nemocnice., kam mě dovezl řidič, který nám pomáhal se sebrat a uklidit ze silnice. Ondra chudák musel dojet na skútru. Nemocnice mě mile překvapila. Byla čistá, personál milý a uměl anglicky. To jsem opravdu nečekala. Vyčistili mi odřeniny, zastavili krvácení z nosu, udělali kafe na zahřátí a nakonec mi pomohli objednat Grab (něco jako Uber) zpět na hostel Nikdy bych nevěřila, že mi v těchto končinách bude zima, ale klepala jsem se jak ratlík. Ondra mezitím vrátil skútr, který náš pád přežil bez úhony. Na chvíli jsme si šli lehnout a pak ještě vyrazili na večeři do města. Nejradši bychom šli spát, ale ve 3 ráno jsme museli vyrazit na letiště. Takže místo spánku jsme balili a hledali, co vůbec budeme v Kota Kinabulu dělat.
Welcome to the junge
Pepík
Kota Kinabalu
Jelikož ani jednomu z nás se nechtělo hned znovu sedat na skútr, domluvili jsme se, že poslední 2 dny si "uděláme dovolenou", strávíme je na pláži, trzích a za ničím kromě dobrého jídla se nebudeme honit. Z Kuchingu jsme prvním ranním letem přeletěli do města Kota Kinabalu a z letiště jsme se vydali po svých. Šlapali jsme po prašné rozpálené cestě vedle hlavní silnice, po chvíli u nás zastavilo auto a řidič nám nabídl odvoz. Byl to Indonésan, který se do Malajsie přistěhoval za prací řidiče, uměl trochu anglicky a byl milý. Dovezl nás až k pláži Tanjung Ann, kam jsme měli namířeno. Příspěvek na benzín odmítl. Chtěl si jen pokecat anglicky s cizinci. Pláž byla dlouhá, s jemným pískem, ale ne zrovna čistá. Prošli jsme se bosky po písku a nakonec se natáhli a užívali si sluníčko. Z pláže jsme k ubytování v centru pokračovali dál pěšky. Míjeli jsme čtvrti dřevěných domků na kůlech, kde byl pěkný bordel. Město celkově působilo špinavě - páchnoucí kanály, odpadky ve vodě. Kuching byl daleko čistější. Ubytování jsme si den předem zarezervovali přes booking a najít ho nám dalo zabrat. Bylo ve 3. patře chaoticky uspořádaného asijského obchoďáku a značení nula. Na recepci nás naštvali. Chtěli po nás o 20 MYR více (prý turistický poplatek) a ještě deposit 50 MYR. Navíc nebrali karty, takže jsme museli jít hledat bankomat, přitom už nebylo v plánu vybírat. Měli jsme jít jinam, ale byli jsme líní. Za nás hostel Storytel nedoporučujeme. Odpoledne jsme si dali šlofíka a potom vyrazili do města na trhy. Ty byly super, hromady ovoce, zeleniny, koření, čerstvých ryb a hlavně spousta úžasně vonícího jídla. Nakoupili jsme ovoce a k večeři si dali rybu a mořské plody. Při večeři si k nám ke stolu sedli zatím jediné bílé tváře, které jsme tu potkali, a byli to Češi, svět je malý. Měli v plánu vylézt ferratu na Mt. Kinabalu, což jsem jim opravdu záviděla, ale cena za výstup byla šílená. Jinak bychom tam byli hned.
Není to nádhera?
Za celou dobu jsem na Borneu neměla nic, co by mi nechutnalo
Kota Kinabalu- NP Turku Abdul Rahman
Poslední den ve znamení odpočinku na ostrůvcích Gaya a Manukan. Na ostrůvky jsme vyrazili z přístavu Jesselton. Tentokrát jsme měli dopředu zjištěnou cenu, abychom zase nenaletěli. Stejně to nebylo na Borneo nejlevnější. Za loď jsme zaplatili 40 MYR a za vstup do národního parku 20 MYR. Nasedli jsme na speadboat a za chvíli jsme byli na malinkaté plážičce s krásně modrou vodou. S námi jeli samí asiaté, všichni se koupali oblečení a ve vestě. Byli jsme jediný exoti v plavkách. Užívali jsme si sluníčko a moře. Kolem 1 hodiny nás vyzvedla stejná loď a převezla na druhý ostrov Manukan. Ten byl rozlohou menší, ale pláž byla větší a stál tu i jeden hotel. I na Manukanu jsme pokračovali v plážovém povalečství. Není to zrovna náš koníček, ale občas je to super. Celý den se nad pevninou honily mraky, ale na ostrůvcích bylo krásně. Zatáhlo se až kolem 3. Schovali jsme se do bistra na polévku a tam počkali do 4 na odjezd lodi. Cestou k pevnině se pořádně rozpršelo a kapky na rychlé lodi bodaly do obličeje. Vrátili jsme se úplně promočení. Šli jsme se převléknout do suchého a večer vyrazili znovu na úžasné trhy s cílem utratit zbytek peněz, nebo spíš projíst zbytek peněz. Začali jsme výborným kuřecím Sattay s rýží v banánovém listu a dorazili se mořskými plody. Poprvé jsme zkusili kraba a k tomu obří krevetu. S krabem bylo více práce než užitku. Nakonec jsme vykoupili stánek se sladkostmi - martabak, koblížky, smažené banány....Na hostelu jsme to zalili jedním Tigerem a šli spát.
Trochu plážového povalečství nakonec
Pláže ostrůvků Gaya a Manukan
Kota Kinabalu - Kuching - Singapore
Dopoledne jsme ještě strávili ve městě a nakoupili domů jako suvenýry různé koření. Na trhu jsme narazili na obří tyče skořice, různé druhy chilli papriček, tamarind a malé limetky. Po nákupech jsme se prošli na Signal hill, odkud dříve určitě býval krásný výhled na ostrůvky, ale už byl zastavěný. Dali jsme si k obědu poslední výborné asijské jídlo a vyrazili na letiště. Tam jsme se dostali airport busem, který stavěl kousek od hostelu. Bohužel jsme museli letět nejdříve zpět do Kuchingu a až potom do Singaporu, protože jsme koupili letenky Kuching-Singapore dříve než jsme se rozhodli navštívit i Kota Kinabalu. Jinak se Kota Kinabalu - Singapore běžně také létá. Let Kota-Kinabalu jsme koupili s Air Asia a let Kuching - Singapore se společností Scoot. Všechny lety proběhly v pohodě a o půlnoci jsme ze Singaporu odlétali zpět do Berlína. Let zpátky byl přes noc a nebyl úplně plný. Oba jsme se natáhli přes 2 sedačky a skoro celý ho prospali. Do Berlína jsme přiletěli brzy ráno a ještě den využili k prohlídce zajímavostí Berlína.
Na kolik nás to vyšlo?
- Letenky: 10 354 Kč (Berlín - Singapore - Berlín)
- Přelety v Asii: 4 636 Kč (Singapore - Kuching - Kota Kinabalu - Kuching - Singapore)
- Cesta na/z letiště: 2 758 Kč (Pardubice - Berlín - Pardubice)
- Útrata na místě: 8 136 Kč (ubytování, stravování, skútr, vstupy, prostě vše)
- Celkem: 25 884 Kč/2 osoby
- 1 osoba = 12 942 Kč
A šlo by to ještě levněji. Letenky ze Singaporu na Borneo jsme nechali na poslední chvíli a kupovali je poměrně draho.
Jak se ti cestopis líbil?
Vercavlcek procestovala 45 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 6 lety a napsala pro tebe 4 úžasné cestopisy.
Zobrazit profil7 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Díky za postřehy a komentáře. Poplatek za ubytování v té době opravdu musel být novinka, protože jinde v Malajsii jsme ho neplatili ani v soukromých pokojích.
Omylem koupená soukromá loď do Baka nás vyšla na 80 MYR zpáteční pro oba.
Jinde v Malajsii jste byli v soukromých pokojích asi při předchozí cestě. V tomto cestopise o nich nepíšeš. Jinak jsou i vyjímky pro ubytovatele s max. 4 pokoji a další.
Takovy cestopis snad radej ani ne..
80 rm jste platili protoze jste si vzali private boat, vs share boat do Bako.Rozdil v cene 400 procent.
Doprava je jinak mozna od sikhskyho chramu v Kuchingu busem az k stolecku kde prodavaj listky za par RM.
Cesta pozemni do Bako vede, ale utajena a je to dobře..
Bus z letiste do Kuchingu jede hodne pozde vecer a dokonce zadara, pokud to neni v noci tak ok, zaplatite par šupů ale musite jit cca kilometr a pul od letiste.
A takovych golu tam mate fakt trosku povicero na muj vkus.Mimochodem Bako je zajimavy ale Santubong a mokriny pod nim je mnohem lepsi volba, east-west trasa, po zdolani zname trasy na vrchol.
Windy cave prochazi rekonstrukci, fairy cave taky..
Patriku, takový komentář snad raději ani ne (abych použil tvá slova). Přečtení cestopisu s upozorněním na vlastní chybu má svůj přínos. Ta chyba nebyla zas tak velká, jak píšeš. Zpáteční lístek na sdílenou loď do NP Bako je za 40 MYR pro cizince (aspoň dle wikitravel.org s aktualizací v roce 2018, nemapatuju si, kolik jsem platil) a oni zaplatili 80 MYR za zpáteční (asi za jednoho). O busu do Bako jsem už psal.
Komu by se chtělo pozdě večer mimo město hledat 1,5 km vzdálený bus, o kterém se asi ani nedá dohledat na netu podrobnější info? A ještě když měli jet lag po příletu do Asie. Zvlášť když Grab vyjde velmi levně.
Jestli máš nějaký smysluplný návrh, dle kterého by se čtenáři cestopisu mohli poučit na svou cestu, tak ho napiš, ale dosud jsi žádný nenapsal (snad kromě Santubongu, ale bez upřesnění, proč je to lepší). Ani jiné "góly", o kterých ještě nebyla řeč, jsi nezmínil. Pokud teda nemyslíš to, že stejně jako drtivá většina lidí včetně mě neví, že se dá do NP Bako dostat někudy přes džungli. Nakonec logické je, že nějaká stezka musí existovat, ale těžko si někdo bude najímat místního průvodce s mačetou, když se tam dostane snadno a levně na lodi s výhledy.
Jeskyně v roce 2018 v rekonstrukci nebyly. Pro ty, kteří plánují Kuching, kopíruju info z webu: " We are pleased to announce the redevelopment project kickoff for both Wind Cave and Fairy Cave Nature Reserve effective 18th March 2019 until 18th July 2020."
Pěkný cestopis. Ten poplatek za pokoj pro zahraniční turisty byl v té době zrovna čerstvě zavedený a neplatil pro dormitory (byly i další vyjímky). Pokud jste spali v hostelu v KK ve vlastním pokoji, bylo to účtováno v pořádku (a zálohy jsou ve světě běžné). Pokud v dormitory, natáhli vás, ale nevím, jestli už bylo tehdy jasné, že to v dormitory neplatí. Ale zase jste se trefili do pár měsíců, kdy byla v Malajsii dočasně daň na zboží a služby nulová a ceny často opravdu šly o tu daň níž. Já byl v Sarawaku koncem července 2018.
K lodi do NP Bako je lepší jet busem (kromě vaší jízdy v dešti a uklouznutí stál skútr zbytečně nevyužitý na parkovišti). Z letiště do Kuchingu bus tehdy nejezdil (nevím jak dnes). Muselo by se ujít kus cesty. Grab ale byl levný.
V te Malaysii je opravdu poplatek 10 MYR za pokoj a noc. Vybira se na hotelech....
to je síla :D