Nepál – Kathmandu – Himalaje – Langtang Trek
Nepál nezměníš, Nepál změní tebe.
Cestopis z roku 2023 napsala Šárka Skrbková
Už tak 10 let jsme si pohrávala s myšlenkou treku do základního tábora Mount Everest, nakonec na mě na cestovateské seznamce vyskočil zájezd na Langtam trek, cena skoro o polovinu lepší než s cestovkou, tak jsem na to kývla. Cestu organizuje Martina (matustikovam@volny.cz), do Nepálu jezdí 2x ročně, v případě zájmu doporučuji se na ni přímo obrátit. Je milá, přátelská a má skvělý přístup. Nebo kontaktujte rovnou jejího kamaráda v Nepálu Dipendru (dimas.adventure.kathmandu@gmail.com), zařídí pro vás vše, co si jen budete přát.
Trek byl na pohodu, šli jsme max 6 hodin denně a nastoupali do výšky 4985 m, s tím že nikdy nebylo vyšší převýšení než 1200 metrů. Spali jsme v lodžích, jednoduchá chatka, někdy byla i teplá sprcha, většinou turecké záchody, občas chyběla elektřina. Jídlo měli VŽDY jednoduché (brambory, brambory se sýrem, brambory se zeleninou, brambory s masem, brambory se vším) ale vše bylo velmi chutné, nosiči jedli Dal bath – rýže s čočkou a několik omáček (tradiční nepálské jídlo), my si dávali pizzu, hranolky, palačinky, brambory na loupačku, těstoviny a mnoho dalšího.
Langtam trek se dá zvládnout za 11 dnů, nejvýše položené ubytování je Kyanjin Gompa (3 800 m). Tento trek je právem nazýván jako jeden z nejkrásnějších treků Himaláji. Název Langtang pochází z tibetského jazyka, kde lang označuje jaka (místní chlupaté rohaté zvíře) a tang znamená následovat. Podle pověsti objevil totiž toto skryté, malebné údolí láma (duchovní učitel buddhismu), když hledal právě zatoulaného jaka.
Trek je vhodný i pro méně zdatné turisty a nevyžaduje žádnou speciální výbavu. Jde se pozvolným tempem, příjemným terénem s dostatkem prostoru pro aklimatizaci, kde se budete kochat různorodou přírodou i výhledy.
Kdo se vydal na trek: Parta lidí byla skvělá, perfektně jsme si rozuměli
Já, Marcel a kamarádka Markéta
Dima a Alena – starší česko- ruský pár, společenští, mají výbornou fyzičku
Adél a Tomáš – super pár, Tomáš se věnuje prodeji košil
Martina a Daniela – milá dvojka, po Nepálu vyrazily ještě do Indie
Klárka – místo svatby vyrazila na trek, milovnice psů Husky
Petr – český zahradník z Anglie
Průvodkyně Martina a místní průvodce Dipendra
opice jsou všude
Stúpa Swayambhunath
modlitební mlýnky
Den 0, 4.5. čtvrtek
Ještě ten den jdu do práce, poté jen vyzvednout zabalené batohy a razíme. Z Prahy odlétáme až ve 21.20, letíme s FlyDubai. Díky tomu, že máme koupené i odbavené zavazadlo, tak na palubě dostaneme najíst. Naše batohy mají 8-13 kilo.
Den 1., 5.5. pátek
Krátké mezipřistání v Dubaji a už nasedáme na let do Kathmandu, během letu se snažíme trošku prospat. Po příletu řešíme dilema s vízem, Markét a Marcel zvolili 30 denní, já 15 denní a teď jsem trochu vystrašená, zda mi to bude stačit. Po vystoupení z areálu letiště poprvé (kromě bráchy) na mě čeká človíček s nápisem s našimi jmény, dostáváme květinový věnec na přivítanou a domluveným taxikem jedeme rovnou do hotelu, kde se přivítáme s průvodkyní Martinou. Bydlíme hned vedle čtvrti Thamel, tak vyrazíme kouknout po okolí a na nákupy, nakonec skončíme v českém pubu, který vede horolezec Honza Trávníček, kde si poslechneme přednášku o sousedním Bhutanu.
Kathmandu má 845 tis obyvatel, celý Nepál má však skoro 29 mil obyvatel, míra gramotnosti je pouze 48 %, a řadí se mezi 20 nejchudších zemí na světě. Nepál má 8 z 10 nejvyšších hor světa. V roce 2015 celou zemi, hlavně hlavní město a údolí Langtang postihlo zemětřesení, je o tom zajímavý dokument na Netflixu. V Nepálu se pořád udržují kasty, a když se narodíte do té nízké, nepomůže vám ani sňatek, ani vzdělání.
Budha
výhled na Kathmandu
bezpečnost nadevše
gravitace?
česká hospoda
Den 2, 6.5. sobota – 8,53 km, 11 780 kroků, 2 h 21 min, 929 kcal, převýšení 163 metrů
Po snídani vyrážíme na opičí horu, městem projdeme asi za 45 minut, trocha špíny a hluku, prostě typická Asie. Čeká nás pár schodů do kopce, kde na nás čekají zvědavé opice, nahoře u sochy Budhy se s námi fotí jako s atrakcí (nojo, bílý turisté), lidé tu hází peníze do fontánky, asi pro štěstí – zkusíme to taky. Můžete si mince i rozměnit, abyste měli více pokusů. Po pár schodech dojdeme ke stupě, kterou obcházíme a kocháme se krásnými výhledy na město. Koupíme pár suvenýrů (vlaječky, obraz, magnetky) a zajdeme si do kavárny s krásným výhledem. Máme hlad a tak se stavíme na jídle, když jdeme zaplatit, zdá se nám 500 NP (82 Kč) trochu moc, nakonec se ukáže, že je to za všechny 3 (3 jídla a 2x pití) a to nám zase přijde zatraceně málo. Cestou domů zahlédneme něco jako zábavní park, a tak to jdeme zkusit. Jedna atrakce stojí v přepočtu 10 korun, ale když vidím jejich stav, bojím se, že to bude poslední ruské kolo, na které jsem kdy vlezla. Po návratu na hotel razíme na seznamovací večeři s ostatními členy výpravy. I když jdeme do lepší restaurace, cena za naše jídlo je v přepočtu směšná.
Stúpa Swayambhunath (nejstarší stúpa na území Nepálu) s okolními chrámy patří mezi největší dominanty v Káthmándském údolí. Je dostupná i pěšky z centra. Swayambhunath se též říká Opičí chrám a opice jsou tam opravdu všude. Věřící obchází stúpu ve směru hodinových ručiček a roztáčejí 108 modlitebních mlýnků. Opice kradou obětiny, které tam Budhisté odložili. Buddhovy oči otočené do všech čtyř světových stran symbolizují, že Buddha provází člověka všude. Zlatý puntík značí třetí oko, oko moudrosti. Přes 80 % Nepálců jsou hinduisté, pouhých 10 % vyznává buddhismus.
Den 3, 7.5. neděle. 3,71 km, 8 302 kroků, 1h 32 min, převýšení 628 metrů
Po snídani razíme na místní autobus, čeká nás sice cesta 130 km, ale pojedeme ji 7 a půl hodiny. Po výstupu z autobusu přebalujeme batohy a razíme na první menší tůru, jdeme zhruba 2 hodiny. Začíná poprchávat, a tak všichni postupně vytahuje pláštěnky a ponča. Na konci nás čeká útulné ubytování s krásným výhledem a výborné jídlo. Jestli jsme čekali, že budeme jíst rýži se zeleninou, tak tady jsme zjistili že se pleteme. Po celou dobu treku je k nabídce pizza, palačinky, špagety, jablečná taštička, výborné polévky, luxusní hranolky a mnoho dalších dobrot. Spíme většinou v pokojích pro 2-3 lidi, často jsou turecké záchody, ale občas i keramické, které bývají odděleně na chodbě.
Rododendrony
zásobování zajišťují nosiči i oslíky a muly
Den 4, 8.5. pondělí. 9,68 km, 16 408 kroků, 2h 50 min, 700 kcal, převýšení 674 m
Hned ráno si razíme projít místní 2 kláštery, které slouží k modlení. Dipendra nám vysvětluje význam tak populárních tibetských vlaječek. Nepálské vlaječky, které se dávají do větru a posílají tak modlitbu do celého světa, musíte je vyvěsit ve správný den, abyste měli dobrou karmu. Žlutá barva představuje zemi, zelená vodu, červená je oheň, bílá značí vzduch a modrá zůstala pro oblohu. Čeká nás nenáročná túra, kde si v půli dáme výbornou polévku a hrajeme si s roztomilým štěnětem. Po celou dobu jdeme na lehko, tedy pouze malý batoh se svačinou a teplým oblečením, veškeré naše vybavení nesou nosiči. Nesprávně se jim říká Šerpové, Šerpa je etnikum, jsou to nosiči, a ti mohou být z kmene Šerpa, Limbu a mnoha dalších kmenů. Za celou dobu jsem řešila dilema, zda jsme ti rozmazlení turisté, co si nechávají nosit batohy, a nebo, zda je super, že si během pár dnů vydělají více než by si vydělali za měsíc na stavbě a tedy je dobře, že jim umožňujeme mít tuto práci. Tady bylo super, že průvodce Dipendra najímal známý a kamarády ze své vesnice.
Den 5, 9.5. úterý (13 km, 837 převýšení, 1421 kcal, 22 642 kroků)
Z ubytování razíme nejdříve z kopce a poté už jen stoupáme do kopce. Procházíme vesnicí Rimiche 2495 m. Poprvé za celou dobu sejdeme až k řece, a tak si jdeme smočit nohy, voda je ledová, jako by vám do nohou píchalo tisíce jehliček (svůj hec s otužováním před několika lety v lednu v Krkonoších do teď nechápu). Cesta vede z části i po schodech, je to tedy pro některé záhul na kolena. Procházíme přes louky, kde jsou krásně rozkvetlé rododendrony. A shora na nás majestátně shlížejí zasněžené vrcholy. Po cestě můžeme ochutnat i rakytníkový džus. Jako hromadné jídlo k obědu vždy volíme polévku, pán sice námi zvolenou nemá, ale během chvilky uvaří jinou výbornou polévku, aneb co dům a zahrádka daly.
Borci
Den 6, 10.5. středa (9,86 km, 631 převýšení, 2h 43 min, 726 kcal, 15 668 kroků)
Dnes dojdeme do nevýše položeného ubytování Kyanjin Gompa. Jdeme přes vesnici Langtang, která byla nejvíce poničena zemětřesením. Po pravdě jsem čekala, že chodit budeme denně více a výstupy budou těžší, nesportovní člověk by měl asi problém, ale osoba, která občas podnikneme menší túru nebo vyrazí do hor s tímto trekem nebude mít problém. I převýšení je pozvolné a je dost času na aklimatizaci, takže výšková nemoc nepostihla nikoho z nás. Často na ubytování dorazíme už ve 3 hodiny a do večera máme volno. K obědu si tradičně dáváme polévku a zastavíme se i v místní kavárně, kde mají kávovar, za který by se nemuseli stydět ani na Václaváku.
Den 7, 11.5. čtvrtek
3,97 km, 10 204 kroků, 1 h 2 m, 1629 kalorií, převýšení 1 114 metrů (výstup)
7,14 km, 13 422 kroků, 2h 16 min, 663 kalorií, sestup dolů
Výstup na Tserko Ri. Některé zdroje uvádí 4 985 metrů, jiné 5033 metrů. Samozřejmě si všichni vybíráme ten větší údaj. Přece jen se lépe chlubí, že jsme pokořili pětitisícovku. 4 a půl hodiny jdeme do kopce. Jít ve skupině je obtížnější, odpočíváte, když odpočívají ostatní, a tak se za chvíli od skupiny oddělím a jdu svým vlastním tempem. Chudák jeden nosič pak za mnou spěchá, aby mi byl „k dispozici“. Všichni jsme se spálili, hlavně rty, nikdy nepodceňujte Labelo s ochranným faktorem. Spálená pusa se hojí několik dnů, pořádně nemůžete jíst, smát se, ani pít alkohol. Vypadáme jak po botoxu, nechápu, že některé holky to podstupují dobrovolně. Nahoře si užijeme malý piknik a kvůli počasí rychle sestupuje dolů, jeden nosič (který se vracel na ubytování) nám jde naproti s teplým čajem a sušenkami. Poté už jen všichni odpočíváme na ubytování. Je to jediné ubytování, kde máme 2 noci po sobě. Ve "vesnici" je i kavárna, kde mají luxusní zákusky a nachází se zde vzkaz v češtině, taky se podepíšeme do knihy návštěv.
Den 8, 12.5. pátek
3,84 km, 12 316 kroků, 1h 34 min, kalorie 1042, převýšení 692 metrů
10,9 km, 16 942 kroků, 2 h 42 min, kalorie 583, cesta dolů
Po snídani razíme na vyhlídku 4 300 metrů, protože Marcel kvůli nemoci nemohl pokořit Tserko Ri, chce aspoň další vrchol, a tak se ve čtyřech lidech plus dva průvodci vydáváme i na druhý vrchol 4 600 metrů. Při návratu si opět zajdeme do místní kavárny, dávám si skořicový čaj a čokoládový dort. Čeká nás 10 kilometrů dolů do původního ubytování. V podstatě jdeme tu samou trasu. Končíme v ubytování sice s keramickým záchodem, ale bez elektřiny a wifi. Dipentra a jeho švagr nám však ochotně sdílí vlastní data.
Den 9, 13.5. sobota (9,44 km, 15 962 kroků, 2h 39 min, 752 kcal)
Budíček v 6:30, k snídani si dám brambory se zeleninou a jdeme, primárně z kopce. Odpojujeme se od původní trasy a jdeme z prudkého kopce kolem řeky. Památník zde má mladý Izraelec, který byl zasypán při zemětřesení v roce 2015. Pro Izraelce je tento trek velmi populární, po cestě jich potkáváme několik. Dojdeme do malé vesnice Bamboo, ve výšce 2050 m. Je zde i teplá sprcha, bohužel zde opět chybí elektřina. Jednoznačně nejlepší spánek za celou dobu, v okolí je slyšet burácení divoké řeky. Většina členů výpravy si kupuje omalovánku/knížku na podporu místní školy. Je nám vysvětlováno, že Nepálci posílají dcery do horských oblastí, aby vypomáhali v kuchyni. Doufají, že budou mít lepší život, případně že rodičům budou moci finančně vypomoci. Taková náhradní máma neboli zaměstnavatelka se pak bohužel ne vždy k dívkám chová příliš pěkně nebo přátelsky.
Den 10, 14.5. neděle (7,37 km, 13 866 kroků, 2 h 29 min, 925 kcal, 552 převýšení)
Nejdříve scházíme dolů, kde se od nás odděluje část skupiny, chtějí si projít Kathmandu a kvůli dřívějšímu odletu do Indie by to nestihli. My jdeme do kopce, hodně do kopce. Na energii si kupujeme džusy. Končíme ale brzo, máme veget na hotelu, který si s tím evropským vůbec nezadá – luxusní pokojíček s koupelnou, normální záchod a v koupelně jsou i tapety, po vydatném obědu razíme projít okolí, bohužel se strhává velká bouřka, a tak skejsneme o hotel výše, kde si dáme mátový čaj. Večer opět mastíme karty, do party vezmeme mladého Izraelce, který je na treku sám a ubytoval se o hotel vedle. I když od dubna je na treky povinné mít průvodce, méně známe treky ještě nejsou kontrolovány. Přestože hotel je luxusní, výpadku proudu kvůli bouřce se neubrání, a tak v části hotelu nejde ani světlo, a samozřejmě opět ani wifi. Je to takový online detox, což občas není na škodu.
Den 11, 15.5. pondělí (8,72 km, 20 574 kroků, 3 h 24 min, 1340 kcal, převýšení 1 743 m)
K snídani si poprvé dávám ovesnou kaši s jablíčkem a nezklamala, je dobrá. Čeká nás 8 km a převýšení 1 700 metrů. Na krátké zastávce si opět dáme polévku. A já si kupuji i jablko, za 32 korun, ale ovoce na mi treku tolik chybí. Normálně mám chuť na obyčejný chleba s lučinou a rajčetem. Ve výšce 3 950 metrů máme nejskromnější ubytování za celou dobu, oproti včerejší noci je to velký rozdíl a již podruhé nám nasněžilo. Stará dřevěná okna trochu profukují, a tak se balíme do dek. Radost mi udělá za 200 nepálských rupií (36 kč) Kitkat, tak kupuji i našemu nosiči. Colu můžete koupit od 100 Rupií (16 Kč) až po 600 rupií (96 Kč) podle nadmořské výšky. Připraví nám tak výborné hranolky, že si je postupně dá celá skupina. Zase tu ale není sprcha, wifi a ani zásuvky, a tak si večer opět povídáme a mastíme karty. Je to starý hotýlek na vrchu světa s krásnými výhledy a minimálním dotykem moderní civilizace.
Den 12, úterý 16.5.
9,55 km, 18 660 kroků, převýšení 532 metrů, 3 h 26 min, 1133 kcal
6,11 km, 9 450 kroků – sestup dolů
Stoupáme až k jezerům Gosaikunda, druhý nejvyšší bod na tomto treku a náš poslední výšlap. Nahoře opět oceníme místní čaj (černý nebo mátový), otužilci se v jezeře i smočí a vyhecují k tomu i naše 2 průvodce. Sestoupíme zpět do našeho ubytování, kde si dáme teplou polévku a razíme dolů. Se sníženými metry se postupně otepluje a mizí sníh. Nahoře se koná festival, a tak cestou dolů potkáváme spoustu věřících, kteří se naopak drápou nahoru. Sejdeme až do malé vesničky, kde navštívíme i místní továrnu na výrobu jačího sýru. Ten 1 měsíční je takový bez chuti, ale ten 8 měsíční je výborný, skoro jak parmazán. Sýry se tu vyrábí opravdu ještě starým tradičním způsobem a v přepočtu na naše peníze stojí pár korun. Zvíře yaka, které zde v horách potkáte na každém "rohu", lidé využívají na mléko, maso, kůži a z trusu dokonce topí.
4300 metrů
tak tohle jsme my
Nepálčané se stále usmívají
Gosainkunda, je alpské sladkovodní oligotrofní jezero v nepálském národním parku Langtang, které se nachází v nadmořské výšce 4 380 m v okrese Rasuwa s plochou 13,8 ha. Gosainkund je zároveň nejposvátnějším z jezer a těší se úctě hlavně u nepálských hinduistů. Podle pověsti Šiva kdysi zachránil svět, když vypil jedovatý nápoj, a poté udeřil do zdejší hory trojzubcem a vytvořil tak jezero, aby si jeho vodami svlažil hrdlo.
Den 13, středa 17.5. (8,8 km, 16 390 kroků, 2h 34 min)
Dneska trek končí, scházíme poslední metry, jdeme podél řeky, potkáváme více a více obydlí. Nasedáme na autobus, přestože cesta měla být kratší, stále nám zabere 8 hodin, nakonec se i pořádně rozprší. Celou dobu treku jsme ale na počasí měli štěstí, pršelo vždy až když jsme byli na ubytování. Večer si opět procházíme město a zajdeme na výbornou večeři. Bydlíme ve stejném hotelu, jako první dny a vyzvedáváme si uskladněné věci, které jsme nechtěli tahat na trek.
Gosainkund
nad 3500 býval sníh
Den 14, čtvrtek 18.5. (9,82 km, 11 686 kroků)
Ráno peláším na imigrační prodloužit si vízum. I když v pase mam razítko, že mám opustit Nepál 19.5., úředník mi říká že i 20. je v pohodě. Prodloužení víza o den stojí asi 45 USD, pokuta na letišti by měla být kolem 40 až 50 USD, tak se rozhodnu si vízum neprodlužovat, že buď to na letišti ukecám, nebo zaplatím pokutu. Užíváme si volného dne ve městě, zajdeme na oběd, masáž. Ač si objednáme relaxační, turistickou a masáž s olejem, máme všichni tři tu samou masáž. Masáž stojí 2000 NPR, tedy asi 320 korun za hodinu rozmazlování. Večer jdeme na večeři s našimi nosiči. Zvažuji i let malým letadlem nad Everestem, ale nakonec se k tomu nerozhoupu. Jako suvenýry kupuji klíčenky, pohledy, vlaječky, nepálský čaj, utěrku s mapou treku Langtang a tričko s Everestem – tak třeba se tam přece jen někdy podívám. Spousta lidí si zde kupuje trekingové vybavení, hlavně péřové bundy, které jsou za zlomek ceny, co v Evropě, i když to jsou tedy napodobeniny známých značek.
Den 15, pátek 19.5.
Čeká nás hromadná prohlídka Kathmandu. Jako první navštívíme Stupu Boudhanáth či Boudhanath, díky své mohutné mandale je jednou z největších kulovitých stúp v Nepálu i na světě. Obcházíme ji z levé strany, stavujeme se v klášteře a zajdeme na oběd. Poté jdeme na posvátné místo Pashupatinath, kde se hinduisté loučí se svými blízkými, spálí je a poté dají do řeky. Na mě trochu silný zážitek, vidět mrtvoly a cítit ten „smrad“. Ale každá kultura přistupuje k pohřbívání blízkých po svém. Zavítáme do Durbar Sguar náboženského a historického centra města, vstupné činí 1000 rupií, tedy 160 korun. Nachází se zde tradiční budovy s nepálskou architekturou, které byly bohužel během zemětřesení poničeni. Můžete si vystát frontu, abyste na pár minut viděli bohyni Kumari (info níže). Kolem nás chodí taková milá babička, která je tak naodbytná, tak si za 100 rupíí, tedy 16 korun si od ní kupuji taštičku přes rameno. Průvodce Dipendra nás vezme i na rychlou pozdní svačinu, kde za momo knedlíčky zaplatíme v přepočtu 16 korun, stejnou částku pak stojí i nápoj. Momos jejichž těsto je z mouky a vody jsou plněné buď zeleninou nebo masem. Je super mít místního průvodce, který nám řekne zajímavosti a pomůže nám vždy odchytit ten správný autobus. Večer razíme na poslední rozloučení a večeři s našimi průvodci do České hospody. Dostaneme také diplomy, že jsme absolvovali výstup. Krásný suvenýr a památka, ale trochu si připadám jak na dětském táboře. Někteří z nás už odjeli prozkoumávat další krásy Nepálu, jiní odletají hned ráno, naše lety domů jsou v průběhu 3 dnů.
Spalování mrtvol probíhá v chrámu Pashupatinath u řeky Bágmatí. Celý průběh závisí na tom, jak bohatá je rodina zemřelého. Na spálení jednoho těla je třeba min. 200 kg dřeva, které je velmi drahé. Spalováni jsou tak pouze lidé z nejvyšších kast a na dřevo šetří mnoho let, někdy i celý svůj život. Spalování se koná na kamenných ghátech podél řeky Bágmatí. Spalovači mrtvol postaví každému hranici ze dřeva. Tělo je po smrti pečlivě omyto v posvátné řece, převlečeno do čistého a zabaleno do oranžového plátna. Pak ho příbuzní položí na hranici. Pro vylepšení karmy dávají nahoru spalovači ještě slámu namočenou v posvátné řece. Hůř to hoří a víc to kouří. Kremace se účastní pouze muži. 5x obejdou mrtvé tělo, nahlas se modlí. Nejstarší syn tělo zapálí. Muži se zapalují od hlavy, ženy od nohou. Když plameny dojdou až k mozku, ten vlivem horka exploduje, což naštěstí není vidět, ale příbuzní to mohou slyšet. Stává se, že z hořící hranice vypadne kus těla (nejčastěji noha), spalovači ji obratně dlouhou bambusovou tyčí vrátí zpět. Po spálení se popel vsype do řeky Bágmatí a hrst popela se předtím dá nejstaršímu synovi ve speciální misce. Když tělo celé neshoří, hodí spalovači zbytek do řeky, ve které se o kus dál koupou děti (měla by na ně přejít síla mrtvého). V řece se Nepálci myjí i perou a také tu probíhají všechny očistné koupele (např. před svatbou). Řeka je přitom plná smrtelných nemocí. Říká se, že kdyby se z ní Evropan napil, zemřel by. Celý ghát se po každém spálení uklidí, zbytky zametou do vody, ghát postříkají hadicí a připraví na další rituální obřad. Těla tu hoří nepřetržitě 24 hodin denně, smrt si nevybírá v kolik hodin přijde a tělo mrtvého je potřeba podle hinduistické tradice spálit co nejdříve. Pohřebních ghátú je v Káthmándú 12, denně tu spálí kolem 30 těl. (převzato z cestopisu od IvanyBL, sepsala to krásně, tak jsem se nechtěla opakovat)
Kumari je vyvolená dívka, do které vstoupil duch bohyně Durgy, která se považuje za ničitelku zlých démonů a jednu z manželek boha Šivy. Zvolené panenské děvčátko ochraňuje káthmándské údolí a žehná lidem. Její panování končí první ztrátou krve (menstruací). Bohyně žije v izolaci a na veřejnost vystupuje pouze při oslavách. Poté je „proklatá“, nikdo si ji nechce vzít, a tak zbytek života stráví v ústraní a pobírá doživotní rentu. Holčinu jsme na pár minut viděli, a moc nadšená teda nebyla, ale kdo by se ji divil.
Den 16, sobota 20.5.
Couráme po Kathmandu a pořizujeme poslední suvenýry, zajdeme si na oběd, a ještě naposled prozkoumáváme okolí, odpoledne nás zastihne bouře a poté už jen poleháváme na hotelu a čekáme na noční let. Před odjezdem dostaneme od Dipendry šálu jako požehnání na rozloučenou. Jel přes celé město, jen aby se s námi rozloučil a domluvil nám taxíka. 15 denní vízum na letišti mi prošlo. Dle mých výpočtů jsme přiletěli pátek 5.5., plus 15 dnů, vízum platí do 20.5., odlétáme pár hodin po půlnoci, a tak jsem si dala to kratší vízum, dle Markéty a Marcela vízum končilo již v pátek 19.5., což nám nakonec i označili v pase, ale na imigračním mě ujistili, že mám den navíc.
Den 17, neděle 21.5.
Poslední sbohem Nepálu, čeká nás noční let a v 5 ráno přistáváme v Dubaii. Každý den metro jezdí od 5 ráno, ale zrovna v neděli bohužel ne a jeho provoz začíná až v 8 hodin. A tak razíme autobusem a poté taxíkem k přístavu Marina. Rychle letíme do vody, voda je super, teplá, koupání je úžasné, ale tlačí nás čas, a tak dáme neplacenou sprchu (sprcha na nohy a pet flaška), projdeme přístav a razíme na metro. Velkým obchoďákem se dostaneme k Burj Khalifa, nejvyšší stavba měří 828 metrů, ale vyhlídka je ve 124. patře, a to je pouze 452 metrů. Za vyšší patra nebo adrenalinové zážitky si musíte dost připlatit. Asi už jsem viděla dost, ale Dubaj z výšky mě moc nenadchla. Hrající fontánu nestíháme, a tak metrem letíme zpět na letiště. Let z Dubaje je pro mě delší, než jsem čekala, střevní problémy se nakonec nevyhnuly ani mně, a tak když hlásí turbulence a zákaz používat toalety, prožívám hotová muka. Domů se dostaneme o půlnoci a jak už je mým zvykem, druhý den hnedka ráno do práce.
Vyvarujte se: tibetský čaj – jde o jačí mléko, s máslem a solí
Rozhodně si zabalte černé uhlí a imodium a ostatní věci proti střevním problémům
(nevyhnuly se snad nikomu z nás)
Zajímavosti o Nepálu:
Věděli jste, že nepálská vlajka je jediná národní vlajka, která nemá obdélníkový tvar?
Nebo že se v Nepálu narodil Budha?
Nepálský kalendář je o 67 let a 8,5 měsíce napřed oproti našemu Gregoriánskému. Tento rok budou slavit rok 2080.
Nepál má obrovskou výškovou variaci – od 59 do 8848 m. Počet obyvatel je 30,3 milionu.
V roce 2015 postihlo Nepál zemětřesení se sílou 7,9 a zemřelo přes 8 tisíc obyvatel.
Kolik to stálo:
22 tis letenka (pokud jste časově flexibilní, dá se sehnat i za 15 tis s několika přestupy)
15 tis náklady (ubytování, nosiči, průvodci)
35 tis Rupií náklady na trek (5857 Kč)
6 tis Rupií tips (dýško) pro nosiče a průvodce (1004 Kč)
15 tis Rupií jídlo, nákupy, suvenýry (2510 Kč)
Pojištění 2 tis – dejte si pozor ať pokrývá výšku nad 3500 m, případně i helikoptéru
Letenky byly druhé nejdražší v mém životě (po Zélandu), zpáteční let s krátkým stopover v Dubaji vyšla na 22 tis. Pokud jste flexibilní časově nebo vám nevadí více přestupů, můžete letenku srazit i na 15 tis. Celý pobyt – průvodce, nosič, ubytování a snídaně 15 tis. Pojištění jsem zvolila za 2 tis. V hotovosti jsme utratili 8 tis (převážně jídlo, suvenýry). Lehce pod 50 tis nebude moje nejlevnější dovolená, ale rozhodně stála za to. Nepál je krásná země, i když velmi chudá (řadí se mezi 20 nejchudších zemí světa). Lidé tu stále žijí v kastách, jakmile se narodíte do špatné kasty, prožijete tak celý život, nemáte šanci se ani vzděláním, ani sňatkem dostat „jinam“. To si pak uvědomíte, jaké máme v Evropě štěstí. Přesto jsou Nepálci velmi milý a podělí se i o to málo, co mají. Zájezdy s cestovkou se pohybují od 40 do 60 tis a nabízejí v podstatě ty samé služby, které jsme my měli mnohonásobně levněji.
Aneb jak řekla průvodkyně Martina, Nepál nezměníš, Nepál změní tebe.
N E P A L _Never – Ending – Peace – And - Love
Martina pořádá na podzim další treky do Nepálu do základního tábora Annapurny, který je časově i fyzicky náročnější. Koho tedy tento „výlet“ zaujal a máte lepší fyzičku a o návštěvě Nepálu přemýšlíte, neváhejte a přihlašte se. Ručím vám za to, že nebudete litovat :D
Co jsem měla zabaleno:
Velký batoh 50 litrů, malý batoh na treky
Pohorky a kecky na přezutí
Dlouhé zateplené kalhoty, termo prádlo, dlouhé kalhoty, ¾ kalhoty, kraťasy (příliš krátké kraťasy se nedoporučují, dokonce nám bylo doporučeno mít přes legíny sukni, aby tolik nebyly vidět ženské tvary)
3x triko s krátkým rukávem, termo triko, tílko, 2 mikiny, nepromokavá bunda, pončo
Čepice, rukavice, nákrčník, šátek, šaty, plavky (do Dubaje), šaty, malý ručník
Čelovka, mobil, nabíječky, určitě nezapomeňte power banku, sluneční brýle
Tablety na filtraci vody a filtrační lahev (je možné mít i filtr nebo UV lampu)
Základní hygiena, doporučuji suchý šampon, opalovací krém, sluneční brýle, balzám na rty s UV faktorem, v lékárničce – náplasti compeed a černé uhlí a něco na zažívání
Brzo bude cestopis o Jižní Americe dostupný v knihkupectví i na netu.
Jak se ti cestopis líbil?
Šárka Skrbková procestovala 64 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 6 lety a napsala pro tebe 26 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil13 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Jaká byla cesta autobusem? Jel jsem v Peru do Cusco a řidiči jsou blázni. V kombinaci se strmými útesy to byl dost adrenalinový zážitek.
A za druhé, byly na treku náročnější pasáže, kdy jste museli jít po srázu a podobně? Mám strach z výšek.
Nechci strašit, vysoké útesy na tomto treku nejsou (nižší občas ano). Náročnější pasáže jsou hlavně asi v místech sesuvu půdy, pokud si pamatuju dobře a případně na nepovinném výletu v cíli. Ani jinde na známých trecích v Nepálu není moc vysokých kolmých srázů (na Madeiře jich je mnohem víc), ale na závěr jízdy busem bys měl raději zavřít oči viz foto: https://eu.zonerama.com/liborste.../173698602
O kvalitě té silnice svědčí čas 7,5 h. na 130 km (ale to je asi včetně 30+ min. zastávky na jídlo a zastávky na checkpointu s prohlídkou zavazadel - tehdy hledali drony).
Tam se nedá jezdit rychle jako v horách v Peru (leda terénním autem, které si člověk najme, což je na tomto úseku běžné, ale může pak říct řidiči, aby zpomalil). Rychle jezdí řidiči turistických minivanů na start treku kolem Annapuren nebo do Pokhary v zatáčkách nad vysokým srázem nad řekou, ale busy tam jedou většinou pomaleji kvůli hustému provozu a jen občas předjedou v nepřehledné zatáčce pomalý náklaďák.
K cestopisu napíšu, až ho celý přečtu, ale zatím jen snad poprosím o opravu názvu, který je psán ve 3 různých variantách, ale jmenuje se Langtang.
cesta autobusem byla v pohodě, cesta byla úzká, sráz tam byl, ale řidič jel pomalu. Strach jsem měla jen, když se 2 auto musela vyhýbat a my jsme byli ty na vnější straně :D
Takže podobných pasáží jako PR1 na Pico Ruivo na Madeiře se nemusím bát? https://goo.gl/maps/Q7qKMT16WY5fvZsdA
Té PR1 se asi žádná jiná populární stezka na světě nepřibližuje co do strmosti terénu, ve kterém prochází (když nepočítám ferraty). Jestli jsi ji prošel, můžeš kdekoli. Na druhou stranu je tam všude zábradlí, což mnohde jinde nebývá. Nějaký nepříliš vysoký útes nad řekou asi cestou je, ale spíš jako krátká odbočka na vyhlídku. Strach z výšek se v Nepálu může projevit při přechodu zavěšených mostů, ale na tomto treku, myslím, žádné vysoko nad řekou nejsou.
Skutečně PR1 je pro člověka se závratěmi neschůdná? Chystám se tam a právě strach z výšek je můj problém a potřebovala bych zodpovědně poradit, jestli tam mám lézt nebo radši ne. Moc mě to láká a všude se píše, že je to vlastně v pohodě a chodí tam důchodci atd., ale nechci se dostat do situace, že se tam někde uprostřed budu připo... plazit s bušícím srdcem.
Já šel za mlhy, kdy nebylo nic vidět, ale zhruba po půl hodině jsem to vzdal a šel zpátky. Kdybych se nemusel vracet zpět k autu, asi bych se překonal, ale představa, že to půjdu dvakrát, mě odradila. PR1 je určitě bezpečná, všude bylo zábradlí, ale kdo nezná ten pocit v žaludku, nepochopí.
Každý se může vrátit, když to pro něj kvůli závratím bude neschůdné. Začátek je v pohodě pro každého a pak přijde krátký úzký hřebínek se srázy na obě strany. Později vede cesta zařízlá do kolmé stěny. Extrémně strmý je okolní terén, ale cesta je až na párkrát velmi prudké schody snadná. Horší je to celkové převýšení 400 až 500 výškových metrů za 1 směr, pokud člověk dojde až na vrchol Pico Ruivo. Pro méně trénované je asi rozumnější jít jen část tam a zpět a na vrchol jít jindy z parkoviště Texeira, což je snadná cesta bez srázů poblíž. Nebo je alternativa dojet s taxi na Arieiro a odjet z Texeiry (dražší, ale ušetří čas). Jak cesta vypadá, je vidět třeba tady: https://youtu.be/YQ1GuPpsl3c
Já to mám naplánované jen jednosměrně, slabší družstvo B by právě přejelo s autem na Texeiru, takže bych se nemusela vracet stejnou cestou. Převýšení zvládnu, mám jen strach z té závrati, bez zábradlí bych tam určitě nešla.
P.S. Libore, moc díky za to video, musím si to teda pořádně rozmyslet, protože v některých místech se mi udělalo dost špatně.
To je nejlepší varianta (kromě toho, kdy je to součást přechodu přes ostrov, jako jsem to měl já). Stačí, ať slabší družstvo B počká tak hodinu, než jim pošleš SMS, že pokračuješ. Dokud bude cesta s výhledem na obě strany, signál bude. Pak asi taky, ale není to už tak jisté.
Já to vzdal v čase 4:59. Možná už jsem měl to nejhorší za sebou, nevím, nevěděl jsem, co mě čeká dále.
No to už si ten kousek na vrchol také mohla dojít...
To je asi nejvhodnější způsob, jak se od letošního dubna dostat na trek v Nepálu, když si průvodci po 11 letech lobbování prosadili zákaz chození bez průvodce, pokud to člověk nebude chtít risknout bez něj jako ten Izraelec a pokud si to budou hlídat. Jsem rád, že jsem 3 nejznámější treky (a další kratší v okolí těchto) stihnul dřív a asi už za těchto podmínek do Nepálu nepojedu.
Tento trek jsem šel před 5 lety na přelomu dubna a května. Taky pěkně kvetly rododendrony a nasněžilo v noci u jezer. Spal jsem tam v chatě u jezera ve 4400 m n.m. a odpoledne v pokoji bylo na nule. Pak jsem došel po Helambu treku až do Sundarijalu poblíž Káthmándú. Z Kyanjin Gompa jsem šel mj. na 1denní výlet údolím o 12,5 km dál do Langshisa Kharka. Fotky mám ve 2. půlce alba tady: https://eu.zonerama.com/liborste...um/5066706
Nepálský (mléčný) čaj mi chutnal a dával jsem si ho na trekách často. Je okořeněný kardamomem, skořicí a hřebíčkem. Občas jsem zkusil i tibetský, což je podle mě to, co popisuješ: "čaj – jde o jačí mléko, s máslem a solí" a OK, zajímavé. Menší střevní problémy jsem měl v závěru prvního treku a pak po návratu domů, ale na dalších dvou trekách už ne (asi jsem byl po Jižní Americe a Asii zvyklý).