Omán na 3 dny?
Proč ne :D
Cestopis z roku 2024 napsala Šárka Skrbková
Jedná se monarchii, ve které vládne sultán. Tento titul je dědičný. Nejdelší období vlády bylo 50 let. Jednalo se o sultána Kábus bin Said, kterého v roce 2020 nahradil jeho bratranec Hajtham bin Tárik. Zlé jazyky tvrdí, že neměl rád ženy, a proto ani neměl potomka. Země má zhruba 4,8 mil obyvatel a více jak 1,4 mil žije v hlavním městě Muscatu. Dle OSN je Omán jedničkou v růstu za posledních 40 let. Jejich hospodářství je závislé na příjmech z ropy. Stále zde platí zákaz pití alkoholu na veřejnosti. Jejich sousedé jsou Spojené arabské emiráty, Jemen a Saúdská Arábie. V Ománu jsou zásuvky britského typu. Wifi je většinou v hotelech, v restauracích moc ne. Ve větších městech jsou dispozici internetové kavárny. V Ománu je neslušné se příliš odhalovat. Tolerují se kraťasy, ale při vstupu do budov je vhodné si zakrýt alespoň kolena (do mešity si vzít kalhoty). Ženy by měly zakrývat dekolt a nosit delší kalhoty nebo sukně. Koupání v plavkách se doporučuje spíše na uzavřených hotelových plážích. Na veřejných plážích nebo ve vádí je zejména u žen nutné si vzít přes plavky tričko a kraťasy. Většina místní mluví anglicky, ale úředním jazykem je arabština.
Vízum. Od ledna 2021 Omán zjednodušil vstupní podmínky pro 103 zemí včetně Česka nebo Slovenska. Při krátkodobých turistických cestách do 14 dní nemusíte vízum vyřizovat online v předstihu ani na velvyslanectví. Vízum obdržíte formou razítka do pasu až po příletu do Ománu na všech místních mezinárodních letištích. Musíte však splnit tyto tři podmínky - pobyt v Ománu maximálně 14 dnů, platná rezervace hotelu, zpáteční letenka (opravdu kontrolovali).
Omanský rijál – 1 OMR = 60 Kč, platby kartou možné, ceny jako v Čechách
Auto – půjčeno z půjčovny přímo na letišti, stálo nás 7000 Kč, benzín je velmi levný, cca 16 korun, najely jsme asi 1200 km
Počasí – v únoru je zde teplo, až moc velké. Moře i jezírka jsou příjemné ochlazení.
Časový posun - + 3 hodiny
Turisté – potkáváme několik skupinek Čechů, co sem vyrazili na vlastní pěst, populární jsou i zájezdy do hotelových rezortů s organizovanými výlety
Náš itinerář
Přílet – 8.2. 14:15 Praha – 18:50 Istanbul
21:20 – Istanbul – Muscat 3:15
Odlet – 12.2. 4:25 – Istanbul 8:50
11:45 Istanbul - Praha 12:55
Den nula
Letíme už ve 2 hodiny z Prahy, to znamená už ve 12 na letišti. Tentokrát to dodržím, a tak se se nemusím celou cestu nervovat, že mám málo času a jestli se něco pokazí, jestli mi neuletí letadlo. Kdo čte moje cestopisy, poslední dobou se mi tyhle časové rezervy moc nedařily. Ještě na letišti kupuji letenku na květen do Pekingu. Let celkem utekl, hned na letišti si vyzvedáváme auto a jedeme do hotelu. Pozor na navigace. Není zde značeno všechno dobře, můžete bloudit. Proto si opravdu 2x ověřte bod, který zadáváte. Čekal nás velmi krátký spánek.
První den
Nebudu lhát, že ráno nejsme trochu rozlámané, ale nic, co by nespravila káva a cola. Hurá na ne příliš dobrou, a ne příliš bohatou snídani (placky, pikantní cizrna, nán, vajíčko a čaj s mlékem). Pobalíme věci a už razíme poznávat krásy Ománu. Máme zde čistého času 3 dny, a tak není čas ztrácet čas. Bohužel ze 4 nocí zde „pořádně“ spíme opravdu jen jednu. Ale to je tak, když toho chcete stihnout co nejvíce.
Naše první zastávka je Bimmah Sinkhole. I když je to díra, pohled na ni si zamilujete. Píšou průvodci. No mi se z ní zase tolik na zadek nesedly. Bimmah Sinkhole je vodou naplněná prohlubeň, která vznikla propadem povrchové vrstvy v důsledku rozpouštění podzemního vápence. Takhle jednoduché to je, i když místní dlouho věřili, že díru vytvořil meteorit. Můžete se zde vykoupat. Neplatí se zde vstupné. Instagramové fotky vypadají trochu lépe než skutečnost. Přesto je to hezká zastávka, kterou využívají i místní k pikniku v přilehlém parku.
Bimmah Sinkhole
soukromý vodopád
obývák v našem ubytku
Dnešní plán je jet směrem na jih a po cestě zastavujeme u další krásné zastávky Wadí Tiwi. Jedná se menší osady. Pod mostem hraje skupinka mužů fotbal. Jdeme se projít a podle mapy zjišťujeme, že kousek dál je krásný vodopád. Rozhodneme se tam popojet autem. Bohužel uličky jsou úzké a my máme strach s půjčeným autem se tam proplétat a tak dále razíme pěšky. Potkáváme italské starší turisty, kteří nám tvrdí, že je to kousek. Poté potkáváme Čechy v autě s průvodcem, kteří tvrdí, že je to ještě hodně daleko a že to pěšky nedáme. Průvodce se nabídne, že je odveze a pro nás se pak vrátí, my zatím jdeme do kopce a sem tam narazíme na malou vesničku. Průvodce s autem nás opravu cca za 15 minut dožene, a nakonec to velmi zadrhne na ceně, kdy si nerozumíme, jestli eura nebo rijály a jestli je cena dohromady nebo za jednu. Chvíli to vypadá, že po nás bude chtít 6 tis. Nakonec se domluvíme na 50 euro. Dost nás obral. Ale neumíme smlouvat. Nakonec si řekneme, že 400 Kč už jsme utratily za „větší kraviny“. Markét si sedne do auta, my s Lenkou se vyplazíme na korbu. A cesta je fakt zážitek a rozhodně za to stála. Na konci vesnice nás pak vezme průvodce krátkou cestou po schodech dolů a máme tam nádherný vodopád samy pro sebe. Hecujeme nás, ať se jdeme koupat. Že by byl taktní a dal nám prostor na převlečení se říct nedá. Nakonec poodejde se pomodlit. Cesta zpátky už je za tmy a s mokrými vlasy. Tam kde my bychom jely 30 km/h a bály se, že se nevejdeme a auto odřeme, on nejenže nezpomaluje, ale ještě to prosviští. Cestou potkáme 3 místní, které svezeme, samo že zadarmo, cestu už má přece mnohonásobně zaplacenou od nás. Dole přesedneme do naše auta a vyrazíme k ubytku, kdy si pak vezmeme večeři na pokoj. V hotelu není pouze pokoj s postelí a koupelna, ale mám k dispozici i obývák s velkým gaučem a televizí. V minulém hotelu jsme měli 2 pokoje i s kuchyní, tedy spíš apartmán.
Druhý den
Hned ráno razíme na parkoviště pod mostem, naším cílem je Wadi Ash Shab. Zaplatíme si převoz loďkou na druhou stranu za 1 rijál. Čeká nás asi 45 minut chůze údolím, kde protéká řeka, je zde trocha zeleně, skály a upravená cesta pro turistky a samozřejmě tu mají rozvod vody. Po cestě vidíme zavlažovací kanály, jezírka a nejrůznější tvary skal či hor. Dojdeme na konec treku a bereme plavky. Dále se musí po vodě. Jedná se o část, kdy jdete pěšky korytem vody, přeskakujete malé skály a 3x musíte malý úsek plavat. Pro neplavce lez půjčit na začátku treku plovoucí vesty. Doporučuji boty do vody, dost to do nohou bolí. Doporučení je plavat v kraťasech a tričku s ohledem na místní pravidla zahalování, vzhledem k tomu, že zde byly z 90% turisti, kteří měli pouze plavky, toto pravidlo nebylo moc dodržováno. Na konci cesty prolezte úzkou štěrbinou a dostanete se do jeskyně, kde je malý vodopád. Jsou zde i provazy na skákání a vodopád můžete i podplavat malou průrvou ve skále. Místo vypadá kouzelně. Doporučuji vzít si voděodolný vak na vodu, ať si s sebou můžete vzít cennosti a foťák. My se ve střídání věcí hlídali a já si pak šla ještě projít trek v okolí a pokochat se výhledy do kraje. Kvůli nebezpečí je však zakázáno tam chodit. Cestou zpátky už oproti nám proudí davy turistů, jsme rády, že jsme vyrazily brzo ráno a místo měly téměř pro sebe.
Vracíme se na jih k městečku Sur. Malebné městečko s pláží, které je známé tradiční výrobou monstrlodí ve starých docích. Procházíme kolem majáku, koukáme na hradby a já nakonec neodolám a jdu si zaplavat do moře. Dlouhé metry je mi voda stála po lýtka a musím jít pěkný kus, abych si vůbec mohla zaplavat. Nechce se mi hned převlékat, tak dojdu v plavkách až k autu. V tom k nám přijde pán, který začne vykládat, že je průvodce z Iráku, a že by se nemuselo sejít s pochopením, že mám na sobě plavby. Že viděl auto z půjčovny a šel nám dát dobře míněnou radu. Pán působí mile, ale když zjistím, že si jeho kolega v autě celou situaci natáčí, trochu jsem znejistěla. Přece jen znám několik historek, jak mravností policie zavírala jenom za nevhodné oblečení. Nyní už to není tak přísné, ale nepříjemný pocit v nás zůstane, a tak se zahalujeme o trochu více.
Sur
Třetí den
Ráno razíme do městečka Nizwa (nebo též Nazvá) se 70 tis obyvateli, kde si projdeme historické centrum a navštívíme místní trhy. Jedná se o jedno z nejstarších měst v Ománu, v 6. století byla hlavním městem Ománu. Mají tu k dispozici i elektronické koloběžky. Lze zde také navštívit pevnost z roku 1668, která je památkou UNESCO. Dominantou jsou mohutné zdi, které měly odolat dělostřelbě, v době míru pevnost sloužila k obytným účelům. Pevnost obsahuje i vražedné díry, do kterých proudila vařící tekutina – voda, olej nebo datlový sirup (totéž platí i pro pevnost Bahla). Ve sklepích měli několik tun datlí a díky množství hlubokých studní měli i neomezený přísun vody z nedaleké oázy. Nám přijde zbytečné navštěvovat 2 podobné pevnosti a již večer jsme se dohodly, že navštívíme tu druhou, též UNESCO a levnější. Ve městě se hodně prodává keramika – jak ozdobná (především vázy různého tvaru i velikostí apod.), tak k běžné potřebě, například hrníčky i hrnce. Mimo jiné den po našem odjezdu je celé městečko zaplaveno po přívalových deštích.
Nazvá
My se přesouváme do městečka Bahla. Kde je pevnost z 12. století. Vstupné stojí 4 OMR, cca 250 Kč. Archelogové zde objevily nálezy datované do třetího tisíciletí před naším letopočtem. Pevnost je rozsáhlá, jsou z ní krásné výhledy do kraje. V roce 1610 byla pevnost dobyta. Zachovali se pouze obvodové stěny, věže, pokoje, vybavení již bohužel ne. Tedy větší část prohlídky je pouze o „prázdných“ místnostech, přesto to stojí za to. Město je i jiné než ostatní, není to pouze poušť a bílé baráčky, je zde i zelené údolí, mnoho palem. Počasí nás zrazuje, a nakonec začíná pršet. My se blížíme k hlavnímu městu Maskat. Mešita je bohužel pro veřejnost otevřená pouze po-čtvrtek od 8 do 11 hodin. Vydáme se na druhou stranu města, kde mají být trhy a přístav. Bohužel se rozprší, a tak se schováváme na jídlo do restaurace. Autem se poté přesuneme k administrativní části, kde se nachází sultánův palác Al Alam z roku 1972 a je pokrytý modrou a žlutou fasádou, návštěvním není povoleno vstoupit dovnitř. V okolí se nachází několik přilehlých pevností. Procházíme i místní promedánu a zavítáme i na tržiště Mutrah Souq, bohužel již většina krámků je zavřená. Chci si koupit vlaječku na batoh (kterou si stejně nikdy nenašiju jako ty co už mám doma, ale stejně je prostě sbírám). Platím 2 Rijály, tedy 120 korun. Zase mám pocit, že mě natáhli. Ale neumím smlouvat a večer odjíždíme a za něco ty peníze utratit musím. Vracíme s obrovské mešitě Sultána Kábúse a prohlížíme si ji aspoň zvenčí. Stavba začala roku 1995 a byla dokončena v roce 2001 a na stavbu bylo použito 300 tisíc tun indického pískovce. Vejde se do ní 25 tisíc věřících a jako jedna z mála mešit je přístupná i turistům v předem určeném čase. Nádherné jsou i okolní zahrady o rozloze 416 tis metrů čtverečních, které jsou plné květin a živých plotů. Tohle byla naše poslední zastávka, na letišti jsme vrátily auto, prospaly se na letišti, prospaly i oba lety a přestup v Istanbulu, trochu rozbité jsme byly, ale nakonec jsme zvládly další den fungovat a já klasicky šla ještě do práce. V práci už ze mě mají celkem legraci a ptají se, kam na víkend zase poletím. Ale uznávám, že Omán už je opravdu trošku z ruky.
Nizwa
Bahla
Jídlo jsme většinou řešily nákupem v supermarketu a jedly v autě. Ale zašly jsme i do místní restaurace. K nabídce mají většinou fast food, jejich chléb, placky, humus. Sníst se vše dalo, ale rozhodně Omán nepovažuji za top kulinářskou destinaci, ale kvůli jídlu jsme tam přece nejely. Ale rády jsme si dopřávaly místní ovoce – mango, dragon fruit, fíky, datle.
Jak bych shrnula Omán? Má mnoho historický památek, treky a výhledy v poušti stojí za návštěvy. Nenechte si ujít wadí a zelené ozány a krásná tyrkysová jezírka. Bohužel i díky poušti působí vše trochu zaprášené a trošku tmavé a pochmurné (chybí mi tu více zeleně), městečka jsou většinou bílé a žluté vily, celé oplocené betonovým plotem. Nutno uznat že jejich sídla však vypadají honosně. Hodně času místní tráví v klimatizovaných velkých obchodních centrech a na každém rohu najdete mešitu, která je 5x denně svolává k modlidbám, fungování ve městě se však kvůli tomu nezastaví. Na toulavé kočky jsme narazily víceméně jen v hlavním městě. Silnice mají nový asfalt a na každém rohu se měří rychlost, ve městech jsou velmi časté retardéry. Prodejci byli milí a vlezlí jen do té doby, než jsme si něco koupily, pak již trochu opadl jejich zájem a vstřícnost. V okolí pevnosti jsem si trochu připadala jako bych se přesunula do počítačové hry Princ z Persie. Omán za návštěvu rozhodně stojí, zatím nemám v plánu se tam vracet, ale kdybych volila znova, zvolila bych více dnů. Hodně času jsme strávili přejezdem autem, přestože vzdálenosti nebyly až tak velké.
Co můžete vidět dále:
Vadí Bání Chalíd je systém malých jezírek vedoucí kaňonem. V jezírkách se můžete koupat i potápět. K dispozici jsou i záchranné kruhy. Na druhém konci řady jezírek je jeskyně, odkud přitéká voda. Strop je nízký a místy se musíte plazit, vezměte si baterku, protože po pár metrech je naprostá tma. Jedná se o velmi populární turistické místo.
Wahibská poušť vznikla v období čtvrtohor a je poměrně malá. Pro lidi je tak nehostinná, procházejí zde jen beduíni. Přesto však nabízí neobvyklou podívanou na až 100 metrů vysoké písečné duny, které jsou jednoznačně exotické. Cesta je možná terénním autem a klidně si můžete užít nezapomenutelné chvíle v pravém pouštním kempu.
Vodopád Ayn Athum nachází se až na jihu Ománu.
V želvím středisku (Ras Al Jinz Turtle Reserve) můžete během noční prohlídky pozorovat, jak mořské želvy kladou na pláži vajíčka a jak se po pláži potulují vylíhlé želvičky, které se snaží dostat k moři. Prohlídka stojí pět rijalů a v sezoně je třeba ji objednat dopředu. Nevýhodou prohlídky je množství turistů, kteří se snaží ufotit dospělou želvu k smrti. Také se může stát, že vám bude trapné želvu obtěžovat v takto intimní a náročné chvíli. Nejlepší na prohlídce jsou malé roztomilé želvy, které jdou za jakýmkoli světlem (moře, kam se chtějí dostat, odráží měsíční světlo), což vám průvodce bude demonstrovat s baterkou. Pokud budete mít štěstí, uvidíte přímo proces líhnutí, kdy malé želvy vylézají z písku jako mravenci.
Pohoří Al–Hadžár. Navštivte některou z turistických tras na severu například tu u nejvyšší hory Džabal aš-Šámnebo „balkónovou cestu“ nebo alespoň vyjeďte do hor autem. Výhledy jsou monumentální.
Poloostrov Musandam a pobřeží poloostrova se nachází krásné „fjordy“ čili zálivy obklopené horami. V tomto případě zálivy nebyly vytvořeny ledovcem, ale podsouváním litosférických desek, takže označení fjordy není zcela na místě. V zálivech je možné potkat delfíny. Za poplatek si můžete užít pěknou projížďku na lodi, případně se potápět nebo šnorchlovat.
V Chasabu se nachází pevnost s pěkným muzeem o specifické lokální kultuře a přírodě. Pokud chcete vyrazit do místních hor dále od Chasabu, musíte si zaplatit taxikáře nebo půjčit auto 4x4, v zimních měsících můžete jet třeba i na kole.
Jeskyně al- Hoota je krápníková jeskyně. Vstup stojí 6,5 rialu. Do budoucna možná al-Hootu zastíní gigantická jeskyně Madžlis al-Džinn, kam je ale nyní obtížný přístup.
Misfat al Abryeen je starobylá vesnička obklopenou úžasnými panoramaty ve výšce 1.000 metrů nad mořem. Najdete zde také hrad Rogan, který stojí za to navštívit.
Včelí úly v oblasti Batu. Prastaré stavby ve tvaru včelího úlu, které sloužily jako hrobky, ale pravděpodobně měly i více účelů. Nacházejí se poblíž obcí Bata, Al-Khutm a Al-Ayn a jsou pro svou výjimečnost chráněny organizací UNESCO. Stavby vznikly ve třetím tisíciletí před naším letopočtem v době bronzové. Prostá architektura hrobek a vědomí jejich stáří vytváří tajemnou a okouzlující atmosféru, která je podpořena výhledem na okolní hory. Klíčovým prvkem výjimečnosti zážitku je také fakt, že hrobky příliš nenavštěvují turisté, nejsou zde žádná návštěvnická centra ani průvodci. To se má do budoucna změnit, takže je vhodné navštívit hrobky ještě před invazí turistů.
Kolik nás to stálo:
Letenka: 4700 Kč
Ubytování: 2000 +800 + 1200 = 4000 Kč/3 noci/3 osoby (1300 na osobu)
Auto: 2460 na osobu
+ benzín 8,4 (525 Kč) a 11,2 (690 Kč) – 405 Kč na osobu
Vstupy: 4 OMR (250 Kč)
Vyměněno 40 Euro (utraceno převážně za jídlo)
Celkem : 11 700 Kč (sedm a půl tisíce byla pouze letenka a auto)
Jak se ti cestopis líbil?
Šárka Skrbková procestovala 64 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 6 lety a napsala pro tebe 26 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil5 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
3 dny je extrem, ale porad lepsi jak nula. V aute 1200km za 3 dny je take pekne. silnice super, rychlostni kamery co 2km, cas moc nenadezenete. Wadi Al Shab je zajimavejsi nez Bani Khalid. To jste vybraly dobre. Sinkhole je pri ceste, extra bych tam nejezdil, to same Sur - to spis trosku dal do Ras Al Jinz(tak nejak) na zelvaky, kor v sezone. Nejvetsi zazitky mame z hor - Jebel Shams, Jebel Akhdar, z wahiba Sands a z Misfatu. To vse jste minuly. Krasna koupacka je i na jihu v provincii Dhofar, stredisko Salalah. Nez tam behem nasledujicich X let zaskladaji paneske plaze hotely nadnarodnich retezcu.
Jako, aby to bylo pro nás ideální - den navíc by se hodil :D Želvy jsme vynechavaly schválně, mě čekají za 2 týdny v Tanzánii. Hory, trek a poušť jsme bohužel nestihly, holt ty dny nejsou nafukovací, tak třeba příště (a nebo někde jinde) :D
Hory byly super a já pro změnu se vrátím na Balcony Walk, který jsem nestihl. Holt nejde vždy vše. Výstup na Jebel Shams s kardiorvoucími výhledy a spaní v papaláš stanu - tip pro další cestovatele: https://www.michalzhor.cz/2024/0...ora-omanu/
To se tam nedá opalovat nahoře bez, nemají tam nějakou pláž pro nudisty?
Tak já měla výčitky i z jednodílných plavek (a za ty dvoudílné jsme pak dostala "vyhubováno"), a nudismus tam asi nevedou - rozhodně ne místní :D