Palau - poloprázdná exotika - díl 2.
Druhá část našeho pobytu na tomto exotickém souostroví v Tichém oceánu, doplněná obsáhlými cestovatelskými zkušenostmi a poznatky přímo z místa.
Cestopis z roku 2026 napsal Tesna
Malé akvárium
Další den je opět spíše pohodový a odpočinkový. Zahajujeme jej šnorchlováním v Ngermid a když vidíme, že se blíží nějaký tropický liják, balíme se a jedeme se schovat do malého místního akvária. To je skutečně malé, ale zase vstupné je jen naprosto lidových 5,50 USD. A uvnitř jsme skoro sami. A i když nejde o klasické akvárium, ale spíše o edukativní expozici se spoustou zajímavostí o okolním oceánu, mořské fauně i floře nebo o životě místních obyvatel v minulosti (kteří mj. lovili ryby pomocí draků z palmových listů), návštěva stojí za to. Je zde několik venkovních „akvárií“, jedno větší vnitřní a naživo zde můžete vidět i prazvláštního tvora, živoucí fosílii z pradávných dob. Odpoledne trávíme šnorchlováním na městské pláži, opět je zde naprostá pohoda a jen pár turistů u vody, místní jen posedávají s jídlem a pitím, nebo jen tak, na lavičkách.
Akvarium
Živoucí fosílie
Údržba akvária
Lov ryb pomocí draků
Ovšem zážitkem je opět večeře, pro kterou volíme dle tipu na netu restauraci Carp Seafood. I když je asi 20 minut po večerní otvíračce, restaurace je temná a úplně prázdná, takže hlasitým hovorem a lomozem vůbec zjišťujeme, jestli je skutečně otevřeno. Asi po dvou minutách se zezadu objeví paní hostinská a vše je už v pořádku. Než si stihneme objednat, tak se během pár minut do restaurace nahrne přes 20 lidí, včetně nějaké skupinky Japonců, kteří zde mají, jak pak zjišťujeme, předobjednány mraky jídla, a je zde téměř plno. Kvůli těm Japončíkům čekáme na jídlo přes hodinu, ale to se vyplatilo, protože jídlo je excelentní, porce obrovské, že se nedají sníst. Přitom ceny vcelku úsměvné, hlavní jídlo začíná na 10 USD a my tak za celou večeři platíme 32 USD. A tato restaurace je místem, kde si můžete dát místní specialitu – polévku s netopýrem. Jde o vývar, ve kterém je netopýr. Ne jen maso nebo jeho kousky. Ale úplně celý, v kuse. Přiznám se, že na toto jsme odvahu neměli …
Carp Seafood Reastaurant
Ceny lidové
Šnorchlování mezi Rock Islands
Další den vyrážíme po ránu na další celodenní výlet, jehož hlavním cílem je šnorchlování. Opět si to zařizujeme u Rock Islands Tour, cena 132 USD za osobu plus povinný příplatek za povolení pro vstup do rezervace – 50 USD, opět splatný pouze hotově. Toto povolení platí na 10 dní, takže jej lze využít opakovaně. Kolem deváté ranní opět fasujeme plovací vesty a šnorchlovací vybavení. Někteří, jako my, mají brýle a šnorchly vlastní, takže si bereme jen ploutve.
Plnou parou
Laguna Milky Way
Nasedáme na rychlý člun, který nás veze na první zastávku v hloubi souostroví Rock Islands – do laguny Milky Way. Jde o přírodní úkaz – v tomto místě je na dně moře bílé bláto, což je výsledek eroze vápencových skal ostrůvků, která jsou okolo mělké laguny. Na nějakou půlhodinku tu zastavujeme, abychom se mohli tím blátem napatlat a pak se jen tak pohodově koupat. Je tu celkem rušno, lodě se tu průběžně střídají. Pak už míříme na první šnorchlovací místo. Je nás celkem asi 20, ale několik lidí zůstává na palubě a vše sledují shora. My ostatní naskáčeme do vody a zpočátku celkem nekoordinovaně plaveme okolo lodi, než nás oba naši průvodci nasměrují určitým směrem, kterým máme plavat a hlídají nás, abychom se někde pozorováním pestrého podmořského života „nezapomněli“. Takto pak pohodově zdoláme asi tak 500 metrů a na konci pro nás přijíždí naše loď.
Něco z podmořského života
Foto poskytl kamarád s podvodním foťákem
Následuje obědová pauza na jednom z ostrůvků, kde je zastřešené posezení a pěkná písečná pláž. Jídlo si zase vezeme s sebou, je opět vynikající a porce nadmíru velká. Máme zde čas se opět vykoupat v mělké a vyhřáté vodě, pak pokračujeme na další šnorchlování. Zastavujeme nad korálovým útesem, kde je sice hloubka jen 1-2 metry, ale který se ostře láme do kolmé stěny padající 600 metrů dolů. Ten první, který vlezl do vody, z ní během chvilky vystřelil zpět, protože ho vyděsil žralok. Průvodkyně nás uklidňuje, že tady nejsou ti žraloci nebezpeční – jsou malí. Unášeni proudem pak plaveme nad korálovým útesem a pozorujeme stovky druhů barevných rybek a jiné podmořské havěti. Viděli jsme mořskou želvu i chobotnici. A mohu potvrdit, že pro nás suchozemce, kteří si pamatují celou sérii Čelistí, není zrovna příjemný pocit, když 120 cm velký žralok plave pouhé 3 metry od vás.
Obědová pauza
Po skončení druhého šnorchlingu nás kapitán veze k další místní přírodní zajímavosti, kterou je dlouhá písečná kosa, pláž, uprostřed moře. My zde nejsme při úplném odlivu, kdy tato vystupuje až nad hladinu, my se brouzdáme v písku ve 20 centimetrech vody, už za sílícího deště, který nám ale v tom teplém počasí, kdy jsme stejně pořád celý den mokří, nevadí. Jakmile se nalodíme na cestu zpět, kousek za námi se strhne tropická bouře, kdy přes stěnu vody padající z nebes nejde vidět. A do toho ještě mlátí hromy a blesky a veškerý ten rámus se odráží mezi ostrůvky. A protože otevřené moře je trošku rozbouřené, veze nás kapitán zpět do přístavu ne přímo, ale delší, za to klidnější cestou mezi hříbky malých ostrůvků.
Písečná kosa - pláž uprostřed moře
Druhá cesta na sever
Následující den se opět chystáme na sever, na ostrov Babeldaob, kde si chceme projet jeho východní stranu. Naše první cesta vede do Airai, kde cestou míjíme masivní torzo japonského komunikačního centra z 2. světové války. Před ním je několik protiletadlových děl a rezavějící obojživelný tank. A také cedule, že pro návštěvu je potřeba mít vstupenku, jinak vám hrozí pokuta 500 USD. Jenže žádnou vstupenku zde na místě nekoupíte … Pokračujeme do Airai až do maličkého přístavu, kde je pod přístřeškem místní historická dlouhá dřevěná loď. A kousek zpět, bokem od hlavní cesty je pro změnu stará dřevěná stavba, pestře pomalovaná místními příběhy a legendami, opět s varováním o pokutě 500 USD za vstup bez lístku. Takže si jen z dálky děláme pár fotek a pokračujeme dál. Kousek od americké ambasády, u nějakého místního sportovního klubu fotíme zvláštní dekoraci na trávníku – námořní torpédo.
Japonské komunikační centrum
A opět válečné exponáty
Loď v Airai
Typická místní historická stavba
Trpaslíci jsou už out, dáme si na zahradu torpédo
Naší další zastávkou je současné hlavní město Palau – Ngerulmud. To má několik zvláštností. První je to, že tento rozsáhlý komplex leží v džungli, úplně sám, doslova uprostřed ničeho. A tou druhou je to, že na stát, který má pouhých 17.000 obyvatel, jde o rozmařile megalomanskou stavbu, která by odpovídala státu aspoň 100x většímu, ne okresnímu městu. Komplex ve stylu amerického Kapitolu tvoří sídlo prezidenta, vlády a justiční palác. Komplex se nachází v udržovaném parčíku a je obehnán řetězem parkovišť. My jsme zde byli v sobotu, kdy tu byl naprostý klid a okolo tohoto komplexu se nás procházelo jen pár. U hlavní cesty je pamětní deska o tom, že tuto stavbu financovaly čínské granty a úvěry.
Celkový pohled na Ngerulmud (pohlednice)
O kousek dál, na druhé straně cesty, pak míříme okolo Národního baseballového stadionu (u nás by to bylo průměrné vesnické hřiště) k velkému památníku – tentokrát korejskému, který je zřejmě vzpomínkou na tisíce korejských dělníků, kteří zde byli za války zavlečeni na nucené práce. Cestu absolvujeme pěšky, protože přes cestu, kde není nikdo a nic jiného, je natažený řetěz. Pak sjíždíme dolů k moři do Melekeok, kde jak náhodou zjistil kolega od místních, je trojice dalších monolitů. Melekeok je mimochodem druhé největší „město“ na Palau – má asi 300 obyvatel a je to na naše poměry taková velmi roztáhlá vesnice.
Korejský památník
Monolity v Melekoek
Dle mapy po polňačce, v reálu po pěkné cestě míříme do džungle mezi hlavní město a Melekeok, kde pak stezkou džunglí jdeme asi 15 minut k Melekeok Bai, což je další historická dřevěná místní stavba, pestře pomalovaná všemožnými příběhy zvenčí i uvnitř. Kde je to na dnešek výjimečně volně přístupné a zdarma, my jsme tu po celou dobu úplně sami. K orientaci nám ovšem musí pomoci offline mapy, protože trasa tu není (alespoň ze západní strany) nijak značená.
Vracíme se na hlavní okružní cestu okolo Babeldaob a chceme se podívat ke sladkovodnímu jezeru v džungli, kde dokonce žijí krokodýli. Jenže závora u parkoviště je dole a opět varování s pokutou 500 USD. Neznáme to tu a rozhodně nechceme riskovat, že si tu u auta na nás někdo počká a zkásne nás o tento nesmysl, takže pomalu míříme zpět na jih. Chceme se ještě podívat k vodopádům, které jsou taktéž značené jen kousek od hlavní cesty. Ale příběh se opakuje, závora, vstupenka, pokuta 500 USD. A teprve zde se na nějaké tabuli dozvídáme, že zřejmě na vše, co jsme dnes objeli, se dají (nebo by se měly) koupit lístky na pouhých dvou místech a to ještě v Kororu. Zbytek dne trávíme u mostu Japonsko-Palauského přátelství, kde ze břehu pozorujeme barevné ryby v průlivu mezi ostrovy a v podvečer si dáme další vynikající burgry v nedalekém stánku.
Stará cesta džunglí
A na jejím konci
Přijdu hned
A končíme
Posledním celým dnem našeho pobytu je neděle, na kterou si necháváme krátkou prohlídku města Koror. To je na ostrově největším sídlem a žijí zde 2/3 obyvatel Palau, asi 12.000. Poté, co jsme město za celý náš pobyt projeli tak 10x tam a zpět nám bylo jasné, že tu nic moc k vidění není. Největší a nejvyšší budovou je tu Palasia Hotel, projdeme si i dvoupatrový obchodňák. A samozřejmě, protože jde o největší město, je tu všechna potřebná infrastruktura tohoto státečku – pošta, několik bank, školy, ministerstva, kostely, benzinky, sportoviště, kulturák a spousta všemožných restaurací a obchůdků … A coje výjimečné, tak Česká republika patří mezi nemnoho zemí, které mají v tomto malém státečku své diplomatické zastoupení. Je zde Konzulát České republiky. Když si jej fotíme, tak paní, která stojí a telefonuje před budovou hned zjišťuje, jestli jsme odtud. A po kladné odpovědi se hned ptá, jestli chceme s paní konzulkou mluvit. Děkujeme, jen fotíme a navíc je neděle, nebudeme nikoho rušit.
Pochůzky po Kororu
Největší budova na ostrově
Původní sídlo vlády
Po obvyklém šnorchlingu na městské pláži končíme den v restauraci Riptide Bar And Grill, kde si dáváme naši poslední večeři. Ceny sice na místní poměry vyšší, ale jídlo opět vynikající. Platíme přes 80 USD, ale to jen kvůli tomu, že si dáváme dvě točené místní piva Red Rooster. A sic mají v jídelním lístku celkem 4 druhy tohoto piva, tak v reálu mají na čepu pouze jedno (á 10 USD půllitr) a děvčica za barem se s čepováním trápí asi 20 minut. Holt to tu moc nejede, většina návštěvníků tu popíjí třetinky ve skle.
Restaurace přímo na pláži ...
... placené
Odjezdový den balíme našich pár švestek a na recepci nám ochotně dovolí si nechat věci na ubytování až do našeho odpoledního odjezdu, evidentně tu nemají žádný přetlak. My zbytek času strávíme na městské pláži a odpoledne jedeme těch pár kilometrů na letiště. Jak předpokládáme, ve stánku půjčovny nikdo není, tak klíče hodíme do schránky a jdeme na check-in. Ten je otázkou asi 2 minut a pak čekáme na odlet na Tchaj-wan v malém pohodovém odletovém terminálu, kde si většina cestujících kupuje v několika obchůdcích nějaké ty vzpomínky na tuto exotickou destinaci.
Poslední rozloučení
Odletová hala na Palau
Při večerním přestupu v Taipei mne zaujmou dvě věci. Předně to, že na letišti si v Duty Free zóně koupíte třetinku piva v přepočtu za 20 kaček a pak to, že i pouhé vykonání fyziologické potřeby je v této zemi technologicky sofistikovanou záležitostí, kterou ovšem my, nevládnoucí místním jazykem, asi těžko pobereme. Pak už následuje „jen“ nudný 14-hodinový let do Vídně, kde naše další putování za hranice všedních dnů končí.
No není to jednoduché ...
Praktické poznatky
Souostroví Palau je jedním z nejmenších států na světě. Co do počtu obyvatel jde o čtvrtý nejmenší stát. Také jde o jeden ze států nejmladších, protože vznikl až v roce 1994 a dnes je volně přidružen k USA, které z velké části zajišťují jeho fungování, finance, obranu a sociální služby. Palau je rozděleno na 16 správních celků - států, kdy 3 z nich nemají ani 100 (!) obyvatel.
Cestovní ruch je klíčovou součástí místní ekonomiky, ale jak jsme mohli vidět na místě, kdy například naše ubytování mělo nejlepší roky za sebou, prožilo si Palau k této oblasti v minulých letech pěkný kolotoč. V roce 2015 navštívilo ostrovy téměř 170.000 turistů, aby pak jejich počet setrvale klesal a za kovidu padl téměř na nulu. Poté se turistický ruch začal pomalu zvedat, ale ještě loni, v roce 2025, navštívilo Palau stále jen 65.000 turistů z celého světa. Z toho bylo přesně a pouhých 4.750 návštěvníků z celé (!!!) Evropy. To znamená, že z tohoto pohledu je sektor služeb v turistickém ruchu stále kapacitně výrazně naddimenzován, což se odráží na i pro nás rozumné úrovni cen za ubytování nebo stravování. A výsledkem je zatím i to, že jde o exotickou destinaci, která turisty rozhodně zahlcená není. I my jsme při našich toulkách po ostrovech nebo jen tak při polehávání na pláži různě potkávali, poznávali a zdravili lidi, které jsme dny předtím viděli úplně někde jinde, kde nás většinou bylo pár. Pokud jsme tam často nebyli úplně sami.
Správní rozdělení
Razítko do pasu
Asi je to dáno příjemným podnebím a komunitou, kde snad musí znát každý každého, protože všichni místní lidé jsou velice příjemní, pohodoví a ochotní vám pomoci a poradit. A samozřejmě, viz čísla výše, každou chvíli se někdo zajímal, odkud jsme k nim přiletěli. A překvapivě, i zde, na druhém konci světa uprostřed Tichého oceánu, spousta z nich věděla, že nějaké Česko existuje … Od toho se odvíjí i bezpečnost na ostrově, kde jsme nevnímali žádný problém. Místní se především po večerech a o víkendech baví, piknikují a popíjí u moře a nás jako návštěvníky ze zahraničí s úsměvem zdravili. Absolutně se zde nesetkáte s tím, že by vás kdekoliv kdokoliv obtěžoval, snažil se prodávat cetky apod., vůbec nic takového, ostatně zkuste něco takového na pláži, kde je dohromady 6 lidí … Ostrovy jsou posledních 80 let spjaty s USA a angličtina je spolu s palauštinou i úřední jazyk, takže domluva s místními není vůbec problém.
Ostrovy mají tropické klima a během naší květnové návštěvy se teploty trvale pohybovaly okolo třicítky, vysoká vlhkost je samozřejmostí. Jakmile zapadne slunce, neusušíte nic a bez klimatizace se nevyspíte. Téměř každý den jsme zažili nějaký ten menší nebo větší tropický liják, které ale většinou vidíte dlouho dopředu a dokážete se na ně připravit. Nebo vidíte, že vás to mine. Několikrát jsme takto na moři viděli až 5 bouřek na obzoru zároveň. Jen upozorním na fakt, že na Palau je oficiálně zakázán dovoz opalovacích krémů, které poškozují mořský ekosystém, tzn. ty naše běžné. Sic v našem případě na letišti nikdo nic nekontroloval. Na místě si lze koupit místní opalovací krémy několika vůní, 140 g za 16,50 USD.
Co nás trošku zklamalo, tak byl pořádek. Palau se navenek prezentuje jako výrazně ekologická destinace, zaměřená na ochranu přírody. Ano, z jistého pohledu to tak je – Rock Islands jsou rezervací, kolem ostrovů má rybolov jistá pravidla, na veřejných prostranstvích je také téměř čisto. Ale když vyjedete za Koror, tak v džungli vidíte desítky, možná stovky vraků aut, sem tam nějakou loď, kdy tam to vše zarůstá, rezaví a hnije. Stejně tak na poloprázdných plážích, i když všude jsou koše, vidíte všemožné odpadky, které tam nenechávají turisté, ale místní … U našeho ubytování obden pečlivě zametali listí, ale hromádka plastů pod naší terasou tam byla (a ještě bude) bůhvíjak dlouho. Na druhou stranu, vůči jiným destinacím, kde jsme byli, to bylo „zlaté“, jen to prostě nesedělo s tím, jak se ostrovy prezentují.
Ekologie v praxi
Dar císaře Hirohita Palauskému lidu
Doprava
My jsme, stejně jako na většině našich cest, zvolili pro poznávání té po zemi dostupné části souostroví pronájem auta. Pokud použijete různé oblíbené srovnávače, tak na vás občas vypadne solidní nesmysl (klidně 5.000 Kč/den). Nejlepší je oslovit místní půjčovny, my jsme jich obeslali asi 5 a nejlepší nabídku jsme dostali od West Car Rental za 33 USD na den (s daní, bez pojištění).
Zvláštností ostrova je to, že i když se tu jezdí jako u nás vpravo, tak většina místních aut má volant taktéž vpravo, neboť jde o ojetiny dovezené z Japonska, kde se jezdí vlevo. Takže to chce si trošku zvyknout. I zde je zřejmě standardem automat. Na druhou stranu, drtivá většina provozu se koncentruje mezi Koror a letiště. Jakmile vyrazíte dál, tak je provoz naprosto zanedbatelný a auto nepotkáte klidně kilometry. A stalo se nám, že když jsme na severu zastavili na okraji cesty, tak hned první projíždějící auto zastavilo vedle nás a ptali se, jestli nemáme nějaký problém a nepotřebujeme pomoc.
V Kororu občas zažijete i drobné dopravní špičky v „centru“, kde je hlavní cesta tříproudová a prostřední pruh slouží k odbočení doleva. Celou páteřní síť cest tvoří prakticky jen okružní cesta okolo ostrova Babeldaob se dvěma „ocásky“ – jižním do Kororu a severním na málo zalidněný poloostrov. Kvalita hlavních cest je velmi dobrá, pouze na několika místech jsme narazili na neoznačené výmoly. U vedlejších je kvalita proměnlivá a dle map můžete narazit na dle zobrazení „normální“ cestu, která je v reálu polňačkou. To je příklad první odbočky (od jihu) směr Melekeok, kde se dle map cesta označená Melekeok Road změní z asfaltky na nezpevněnou cestu, kterou bez čtyřkolky třeba za deště nemusíte projet. Pozor i na retardéry na bočních cestách, chvíli mi trvalo, než jsem na měkkém podvozku půjčeného auta přišel na způsob, jak na každém z nich nepraštit olejovou vanou o cestu.
Nevím, zda existuje nějaký obecný oficiální rychlostní limit na ostrově - udává se 25 MPH (35 km/h) v obci a 35 MPH (56 km/h) mimo obec, často ale narazíte na cedule 15 MPH nebo dokonce jen 10 … které stejně nikdo nedodržuje. Protože rychlost provozu je především v Kororu dána jeho hustotou, jinde, co cesta dovolí. Takže i místní na poloprázdném Babeldaob jezdí klidně 100-120 km/h.
Jen pozor, vzhledem k tomu, že provoz je zde obecně velmi malý, větších křižovatek je jen pár, tak řidičské schopnosti místních jsou tomu přiměřené. Ale zase, povětšinou jezdí velmi ohleduplně a (až na zmíněnou rychlost) slušně. A vzhledem k tomu, jak jezdí, tak zde nejsou ani radary, ani zřejmě jiné systematické kontrolování rychlosti. Policii jsme několikrát viděli jen v Kororu, kde jsme za těch pár dní taky viděli dvě bouračky. Limit na alkohol je zde 0,8 promile. Co se týká parkování, tak opět, kdekoliv na ostrově to není problém, všude samozřejmě zdarma.
Cena benzínu byla v době naší návštěvy 7,40 USA/gal, což odpovídalo zhruba 41 Kč/l. Benzinek je vzhledem k velikosti ostrova dostatek – v Kororu a poblíž jich je asi 5, ale pozor, dál na sever není ani jedna, i když kdoví, kolik jejich tam těch "garážových", jak jsme měli možnost vidět při jednom našem výjezdu na sever. Je také úsměvné (a ukazujete to na "efektivitu" fungování státní správy), že i když je na Palau jen několik tisíc aut, tak zřejmě každý stát má vlastní design poznávacích značek.
Jízdní řád všech autobusových linek
Velmi omezeně lze cestovat i autobusem – mezi Kororem a hlavním městem, ale autobus jede pouze 3x denně. Navíc v Kororu jsou omezeně dostupné ještě 2 noční linky.
Peníze
Na Palau se platí americkými dolary. Větší obchody, benzinky, cestovní agentury a „solidnější“ restaurace běžně berou karty. Ve většině menších obchůdků nebo v lokálních občerstveních uspějete jen s hotovostí. Stejně tak při platbě vstupného někde uprostřed džungle, v malých krámcích tamtéž nebo při platbě povolení vstupu na jiné ostrovy.
Japonský řízek
V Kororu je kolem hlavní cesty několik bank a bankomatů, jen počítejte s tím, že každý výběr je zde zpoplatněn. My jsme platili 4 USD. Dalším omezením, o kterém jsme nevěděli, je také limit na jeden výběr. Když jsme se trápili u bankomatu, který neustále hlásil nějakou chybu, i když jsme zkusili několik karet, tak nám jedna místní paní vysvětlila, že lze vybrat maximálně 400 USD na jeden výběr s tím, že takové výběry můžete mít 2 denně, předpokládám v rámci jedné banky.
S čím jsme měli na Palau drobný problém, to byl mobilní signál. Nikomu z nás čtyř se mobil na místní sítě nechytil, stejně tak se nechytila ani předplacená datová eSim. Na ubytování ale bez problémů fungovala WiFi, takže jsme nedostatek běžného signálu neřešili a ani nás to nijak neomezovalo.
Ceny v dražší restauraci
Nákupy a ceny
Nákupní možnosti jsou na Palau pochopitelně velmi omezené a odpovídající velikosti tohoto státečku. V Kororu jsou dva supermarkety přímo naproti sobě – WCTC a Surangel´s, druhý Surangel´s je mezi letištěm a Kororem. Je zajímavostí, že je majetkově navázán na rodinu současného prezidenta, ale druhou je to, že zde nekoupíte žádný alkohol. Jak po Kororu, tak po celém ostrově najdete spoustu menších krámků, kde je sortiment přirozené výrazně omezenější, ale to základní pro cesty, tzn. obvykle nápoje, zde najdete vždycky. Protože jsme se stravovali na ubytování a po večerech v restauracích, v obchodech jsme prakticky mimo nápojů nekupovali nic jiného, proto příklady cen najdete ve fotogalerii. Ovoce a zelenina jsou zde i mnohonásobně dražší než u nás, u masa ten rozdíl není až tak výrazný. Nejlevněji vychází místní čerstvé ryby. Jen pozor, ceny jsou uváděny za libru, takže při přepočtu na koruny a kilo lze zjednodušeně použít koeficient 50.
Co se týká alkoholu, tak jeho prodej je na Palau není úplně všude, viz. zmíněný Surangel´s. Stejně tak najdete menší obchůdky s velkými nápisy „No alcohol“, naopak když uvidíte obchod s plachtou Heineken nebo Budweisser, tak můžete být v klidu. I třeba supermarket Payless bežně alkohol prodává. My jsme obecně dávali přednost menším obchůdkům, kde jsou ceny výrazně nižší než třeba v tom Payless. V těchto obchůdcích je tvrdý alkohol a víno běžně za mříží.
V těchto tak koupíte třetinku piva zhruba od 1,35 USD (28 Kč), místní pivo Red Rooster je výrazně přes 3 USD (narazili jsme na něj jen v Payless). Sedmičku rumu koupíte zhruba od 24 USD (500 Kč), a když máte štěstí, tak za stejné peníze narazíte i na „turborum“ – 75-80%. Cenotvorba v menších obchůdcích je vůči turistům mírně tvořivá. Když jsem poprvé bral zásobu piv několika různých značek, všechna stála jednotných 1,50 USD. Když jsme ale do stejného obchůdku chodili pravidelně každý večer, tak už se markovaly ceny jako 1,45 nebo 1,35 dle konkrétního druhu.
Místní občerstvovna
Náš oblíbený stánek s hambáči
A jeho pestrá nabídka
V Kororu je dostatek restaurací, barů i jiných občerstvoven všech různých kuchyní a cenové úrovně. Restaurace mají často otevřeno přes oběd a pak až večer, s odpolední přestávkou. My jsme si vybírali podniky dle tipů na Triadvisoru a až na jeden zmíněný případ jsme se pak vždy najedli velmi dobře. Především v lokálních občerstveních jsou ceny velmi příznivé. Při návštěvě restaurace počítejte s tím, že si dle obsazenosti na jídlo můžete taky celkem dlouho počkat, vše je zde v poklidu. A pokud si vyberete nějakou oblíbenější, je dobré přijít před soumrakem, protože kolem šesté večerní se restaurace velmi rychle plní. Spropitné tu zřejmě není zvykem a není očekáváno, my jsme jim vždycky pár dolarů nechali.
Za 10 USD maxi porce hovězího
Vypadá lépe než chutná
A co na Palau vidět?
Palau je sice exotická destinace, ale velmi specifická. I když jde o zemi, která leží nedaleko rovníku, rozhodně nejde o koupací destinaci. Písečné pláže ve stínu kokosových palem na koupání zde nenajdete. Ne že by zde pláže nebyly, například v okolí Melekoek jsou, dlouhé, prázdné … jen za korálovým útesem, takže vody je zde za přílivu málo a za odlivu po kotníky. V Kororu je několik zřejmě umělých pláží v rezortech, ale jak si ověřil kolega, zde si za návštěvu řeknou klidně o 100 USD za den na osobu. Jinde jsme viděli sumu 25 USD za den, a to zřejmě za skupinu až 5 osob.
V Kororu je vhodným místem ke koupání veřejná pláž u Long Island Park, kde je dostatek vody i za odlivu. Jinde, kde se dá koupat (z obou stran „hlavního“ mostu, přístaviště Ngermid …) jde o betonová mola se vstupy do vody. Ostatně, zde to není ani tak o klasickém plážovém povalování, ale o tom, že si jen pár metrů od břehu může pěkně zašnorchlovat i naprostý amatér a užívat si krás podmořského života. Co musím ocenit, tak na všech těchto místech je plné zázemí – přístřešky pro grilování, často s tekoucí vodou, osvětlením a elektřinou, posezení i WC. I tam, kde jsme po dobu našeho pobytu byli úplně sami.
Koror jako největší sídlo na ostrově nenabízí k prohlídce nic extra, za zmínku stojí jen malé pohodové akvárium a místní muzeum, se kterým ale zkušenost nemáme. Přírodní krásy i historii můžete obdivovat na velkém a poloprázdném ostrově Bebeldaob – prales, vodopády, maják, sladkovodní jezero, monolity, kde se obvykle vybírá vstupné 5 nebo 10 USD za osobu. Návštěvníků je zde naprosté minimum. A i když to spojíte s prohlídkou hlavního města uprostřed ničeho, nějakými památníky, tak je to v naprosto pohodovém tempu tak na 3 dny.
Běžnou náplní pobytu na Palau jsou výlety na okolní ostrovy. Na Peleliu, za pozůstatky 2. světové války, ale především do oblasti Rock Islands, za šnorchlováním a pro ty zdatnější a náročnější za potápěním. Cena za takový běžný celodenní výlet je okolo 150 USD za osobu plus povolení vstupu na ostrov Peleliu (25 USD) nebo do rezervace (50 USD), které ale platí 10 dnů.
Ve výsledku tak lze mít pobyt na Palau velmi pestrý, na druhou stranu ale i extrémně poklidný. V destinaci, která stále není ani v dnešní době zahlcena turisty, rezorty a vším, co je se současným masovým turismem spojeno. Nejde o koupací destinaci nebo místo pro dovolenou rodin s dětmi. Jde o místo pro ty cestovatele, kteří ví, co od této netypické exotické destinace uprostřed Tichého oceánu očekávat a kteří ocení její výjimečnost a odloučenost. Takových míst asi v dnešním světě už příliš mnoho není, přitom Palau je z tohoto pohledu vcelku rychle dostupné a i cenově nejde o nic až tak extrémního, my jsem se ve finálním součtu nákladů, bez toho, aniž bychom se snažili o nějaký extra low cost, dostali na sumu pod 50.000 Kč za osobu za těch 12 dnů naší cesty. Pokud by to někdo takto low cost skutečně pojal, tak se může dostat i o třetinu níž.
Tak zase příště ...
Jak se ti cestopis líbil?
Tesna procestoval 32 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Střední Ameriku. Na Cestujlevne.com se přidal před 8 lety a napsal pro tebe 60 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil1 komentář
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Medúzové jezero nebylo?
Medúzové jezero nebylo?