Pamir Highway 2025
Z Oshe přes Pamir do Dušanbe v
Cestopis z roku 2025 napsal TomasK
Na přelomu podzimu a zimy 2024 jsem začal plánovat menší "dovolenou" a to přejezd legendární Pamir Highway, jako startovací destinaci jsem zvolil kyrgyzský OSH (OSS), kam se dá celkem levně a pohodlně dostat s Pegasus. Ovšem trošku oříšek bylo plánování zpáteční cesty z Dušanbe (DYU). Ano samozřejmě lze využít služeb Turkish a nebo FlyDubai, ale to nám moc nehrálo do našeho budgetu. Nabízela se tu ještě jedna možnost a to AZAL ! S těmi jsem zatím měl nulovou zkušenost, takže why not ?
Day 0 - (25. 4. 2025) Odlet z Vídně do Oshe
Klasicky parkujeme na Park Tiger - levné a dostupné parkování. Security ve VIE jako vždy pohodička, takže usedáme k vychlazenému Gosserovi a čekáme na zahájení boardingu na nedalekém GATE D63. Po dvou pivech a instalací esimek se rozbíháme ke gatu, kde už v tu chvíli probíhá boarding. Nasedáme do autobusu a ten nás odváží k A321 Neo společnosti Pegasus směr Istanbul (SAW). Let je klidný a po necelých 2 hodinách letu dosedáme, na přestup máme 4 hodiny, což není až tak moc příjemné. Já nevím jak ostatním, ale SAW mi připadá extrémně předražené letiště, usedáme tedy do restaurace na pivko a dáváme si svačinu. Já opouštím zbytek skupiny a jdu se usadit do salonku. Blíží se 20:45 a tedy zahájení boarding z gate 202B, odkud je naplánován náš let do kyrgyzského Oshe, který je operován A321 Neo společnosti Pegasus.
Day 1 - OSH (Kyrgyzstan) > Karakul (Tajikistan)
Let probíhal v pohodě a bez větších turbulencí, po bezmála 4h se probouzíme při zahájení klesání k Oshi. Přistání bylo na můj vkus dost tvrdé. Vystupujeme a míříme k příletové hale, kde se začíná projevovat klasická nátura místních - předbíhání a neustálé postrkování. Pasovka zabrala asi 30 minut, počet lidí co nás předběhlo cca 25. Letiště v Oshi je v celku malé, ale dostačující. Ihned za passport controll už jsou pásy pro zavazadla, hodně nezvyklé, ale chápu, že není kam jinam je dát :) Před letištěm už nás čeká náš guide, který nás doprovází k vozidlu. Řidič je ještě na ranní modlidbě, využívám prostoje a jdu do nedalekého obchůdku koupit všelék - minerální vodu Borjomi. Nasedáme do starší Toyoty a vyrážíme směr Sary Tash. Krátce poté zastavujeme u ikonické mozaiky a následně v supermarketu, kde nakupujeme zásoby a hlavně navštívíme pekárnu, kde si kupujeme vynikajicí Lepyoshky. Před námi je bezmála 4 hodiny cesty na hraniční přechod s Tajikistanem. Cesta je úchvatná, Osh leží v nadmořské výšce 960 mnm, Náš dnešní výškový peak a přechod s Tajikistánem - Kyzylart Pass je ve výšce 4250 mnm, za to Osh se nachází v 960 m.n.m. Kolem nás projíždí mnoho kamionů - je zde hlavní dopravní tepna pro import zboží z číny . Zastavujeme u vyhlídky Chyyrchyk Pass, kde nám to pěkně vyšlo a stíháme východ slunce. Postupně stoupáme výš a výš, malebnou krajinou k Taldyk Pass. Přijíždíme do města Sary Tash, odkud můžete pokračovat do číny a nebo do Tajikistánu, zastavujeme v místním KAFE/GuestHouse - AKUN , jsme už opravdu hladoví, paní domácí nám nabízí polévku (asi nejlepší polévka za celý pobyt) a na výběr je z černého a zeleného čaje. Samozřejmě se dá platit jen cash, naštěstí mám ještě nějaké zbytky, které mi zbyly z mojí první návštěvy Bishkeku a okolí.
v kyrgyzskem Oshi jsme nemohli nemitnout tuto krasnou Soviet Mozaiku.
24/7 supermarket
nasledoval nákup tradičního kyrgyzského chleba včetně návštěvy pekárny.
Chyiyrchyk pass 2389 mnm
serpentiny směr Sary Tash
nejmenovaná polévka, každopádně tohle byla asi jedna z nejlepších polévek za celý pobyt.
Po jídle začínáme cítit nejen únavu, ale také převýšení - Sary Tash se nachází v nadmořské výšce 3 170m. Na hranice to máme hodinu jízdy. Krajina je opravdu dechberoucí a to počasí tomu ještě dodává víc a víc. Už to není taková legrace, cesta je plná sněhu a bláta, ale náš řidič je zkušený a zanedlouho jsme na místě - Kyzylart Pass a jeho nadmořská výška 4250 mnm. Po cestě nás čeká ještě jedna zastávka a to je kyrgyzský hraniční přechod, v podstatě jsme jen ukázali, že v batohu nemáme nic bezpečného a pak nás mladý voják odvedl do budky, kde proběhla pasovka. Trvá mu to nějak dlouho, budova byla totálně promrzlá a my se klepali zimou. Zanedlouho přichází senior-passport master v teplákovce a někam volá - později jsme se od řidiče dozvěděli, že volali na letiště do Oshe, zda jsme tam opravdu byli, protože razítka v pasu máme, ale nebyli jsme vedení v počítačovém systému, to je naštěstí seniorem během chvíle vyřešeno a my nasedáme do auta a fičíme dále strmým kopcem k hranici. Bohužel nemůžeme pokračovat stejným autem a tak nás zde čeká jiný vůz a jiný řidič - Kolja. Musím říct, že to převýšení bylo hodně cítit malátnost a mírné točení hlavy na místě. Průsmyk je opravdu nádherný. Po krátké fotochvíli přesedáme do druhého auta a vydáváme se na nedalekou celnici, vlasně se jednalo o kontejner, který byl šejdrem a společně s malátností a točením hlavy si člověk říkla, že se snad vyvrací. V kontejneru proběhlo manuální opsání pasu a zapsání údajů z GBAO povolení (to nám vyřídil Kolja předem). Venku pokuřuje ostraha a bedlivě nás sleduje. Uděláme pár fotek (samozřejmě je zakázáno fotit vojenský kontejner) a pokračujeme dál do naší dnešní cílové destinace Karakulu, ta je vzdálená cca 45 min jízdy, vyčerpaní si dáváme si polévku v našem GuestHouse ERKIN a uchylujeme se k 4h odpočinku.
směr tajikistan !
hellou
jedna z pasových kontrol
ruční opis GBAO povolení
Karakul není moc zajímavé místo, jediné co zde potkáte je všudypřítomný smrad z komínů (lidé totiž spalují vše co jde) jsou zde 2 obchody z toho funguje jeden, škola a polorozpadlá mešita. Jako jedinou spásou této vesnice je krásné jezero stejného názvu, to je zajímavé tím, že je v západní části hluboké až 230 metrů a situované v nadmořské výšce 3 914 mnm. Po pár minutách kochání se přes Karakul downtown vracíme na ubytko. Bohužel sprcha nefunguje, elektřina jede sporadicky, naštěstí jsme si nakoupili balenou vodu (Kolja nám půjčil peníze, protože bankomat tu opravdu nenajdete). Ještě doplním, že poslední signál jsme měli v kyrgyzstanu, od té doby jsme bez signálu a bez wifi. Po večeři se vydáváme ještě na krátkou procházku po vesničce, po návratu popíjíme co jiného než černý čaj, což je na večer ideální. S bolestí hlavy a tepem pomalu 140 usínáme.
místní mládež
idýlka
místní mládež 2
uschováno na podpal
cyklista
západ
Day 2 – Karakul > Murghab
Ráno vstáváme kolem 6:30 s nadějí sprchy, ale bohužel tu musíme kvůli její nefunkčnosti odložit do další destinace.Po snídani a krátké ranní procházce vyrážíme směr Murghab. Město vzdálené cca 3 hodiny jízdy naprosto bechderoucí krajinou. Dnes je také na pořadu dne náš nejvyšší vrchol Ak Baital Pass 4655m. Musím podotknout, že po snídani jsme si raději dali tablektu proti výškové nemoci a dnes to bylo o poznání o dost lepší než včera. Malátost jsme cítili ale bolest hlavy zmizela, blížíme se k Murghabu, s nadmořskou výškou 3618 jedná se o nejvýše položené město (7500 obyvatel) v Tajikistanu v části - Gorno-Badakhshan. Přijíždíme do ubytování Pamir Guest House, kde konečně máme wifi, která funguje sporadicky a občas se poštěstí a máme 3 čárky 3G. Tímto bych chtěl doporučit, vyhnětě se airalu, ten používá operátora ZET Mobile – operátor s nejvíc tragickým pokrytím v Tajikistanu, ale ono nebylo na výběr, simka/esim se dá teoreticky koupit v Kalaikumu a nebo v Dušanbe.
ranní scenérie
a my vyrážíme směr Murghob - naše dnešní destinace, vzdálená cca 3h jízdy.
Píšeme všem známým, že žijeme a vydáváme se do obchodu s vidinou nakoupit konečně nějaké pivko, ale bez úspěchu. Místní tržiště je zavřené, směnárna také, naštěstí nám Kolja půjčuje pár Solomi, USD nikde nechtějí a nastává podobná situace jako se sim/esim, zatím jsme nepotkali ani jeden bankomat/směnárnu. Cestou potkáváme sochu Lenina a vydáváme se na oběd, kde si dáváme plov a knedlíčky. Objednáváme si místního braníka – YAK 4.2 % = naprosto nepitelné. Jdeme chvíli spočnout na ubytování, následuje další procházka po Murghabu – je to tak trošku větší Karakul, architektura stejná, wc budka a vedle ní hned studna na čepování “pitné” vody, všude smrad z komínů, protože se spaluje vše, zdi potečené od výkalů – sušení paliva do kamen.vNejvíce úsměvné jsou děti, ty nás zdraví na každém rohu – “Hello, how are you?” bereme to směrem na west-mughab, kde se následně přes kamenolom vracíme na hlavní cestu a přes centrum to berem na most, za kterým se při západu slunce otevírá překrásná scenérie. Následuje večeře a 0.7l vodky s polskými bratry na ubytku a jdeme spát.
Day 3 – Murghab > Zong
Vstáváme v 7 ráno, venku je krásně sluníčko svítí, následuje snídaně, sprcha a odjezd do obchodu, kde nakupujeme zásoby na cestu (ano zase si musíme půjčit peníze od Kolji) a pak nastává nemožné – vydáváme se do směnárny. Zlomový okamžik naší cesty právě nastal, máme místní měnu. Měníme z Dolarů na Somoni. Jen pro představu jeden Somoni je cca 2 kč. Čeká nás dost náročná cesta cca 8 hodin a my teda vyrážíme. Hned za značkou Murghab zastavujeme na checkpointu, tady to bylo naštěstí rychlé. Na ubytku jsme si vytiskli GBAO + pas a tak na checkpointech dáváme jen kopie a vojáci si to v klidu přepíšou do jejich “knížečky”. Na začátku byla silnice celkem udržovaná, ale to co nastalo cca 30 km od Murghabu bylo opravdu peklo, sjíždíme z hlavní “cesty” a raději jedeme po nově vzniklé cestě v poli. Zanedlouho zastavujeme u jezírka “White Fish Spring” a já zjištuji, že jsem na ubytku nechal svůj starý analogový foťák, pár nadávek, ale naštěstí vše bylo zachráněno – dovezou mi ho za 2 dny do Khrorugu. Před námi je asi největší vesnice na dnešní cestě – Alichur, tam zastavujeme v místním kamioňáckém bistru “Golden Fish” . Dali jsme si kebab s hranolkama, no moc masa na těch kostích nebylo, hranolky studené, jak říkal Jiří – nejlepší na tom byla asi ta cibule.
Před námi je křižovatka, která rozděluje cesty – 04 – Khorug a 06 – směr Zong a tou se vydáváme. Pokud bylo něco jako asfalt, tak zde končí veškerá legrace. Průměrná rychlost klesá z 50kmh na 30 kmh. Pomalu pomalu stoupáme k Khargush Pass (4344 m) - samozřejmě bez signálu, za celou dobu co jsme odbočili jsme nepotkali ani jedno auto – ideální místo na případný únos nebo tak 😊 Vystoupali jsme na Khargush Pass to ticho se nedá popsat, v životě jsem byl na mnoha místěch, ale takový okamžik, že je naprosté ticho jsem zažil jen párkrát. Po pár minutách kochání se dechberoucí přírodou zahajujeme klesání směrem k afghanistánským hranicím. Zastavujeme u dalšího checkpointu, zde ale nikdo není jen zvedlá závora. V dáli je vojenská základna, kde vojáci něco kopou, máváme na ně a oni na nás. Z toho odvozujeme, že můžeme pokračovat dále. To co začalo teď je asi jedno z nejhezčích cest, kterou jsem kdy zažil, zároveň i nejbezpečnější. V dáli vrcholky afghanistanskych hor a my pomalu klesáme k Zongu. Vlastně se cítíme už trošku v civilizaci, krajina se razatně změnila.
Vítejte ve Wakhan Valley. Ubytování máme v 3 patrovém domě a přičemž dole je obchod a jídelna. Házíme věci na pokoj a jdeme na průzkum – konečně kupujeme pivo – Sim Sim – a rovnou 4 x 2 l pack. Na zahrádce dáváme snack – salam, sýr a chléb, po takovém menším občerstvení jdeme k řece, za řekou už je Afghanistan. Můj bratr zjišťuje, že všechny námi zakoupené piva Sim Sim jsou asi půl roku prošlé, ale naštěstí máme eso v rukávě v podobě Vodky Tajikistan za krasnych 60 Kč 0.5l, ta padla v naší čtveřici za pár minut a tím pádem jsme nuceni koupit další lahve. Popíjíme na zahrádce před hotelem a já se přidávám k místní bandě, co sleduje zapadlý červený DAF. Následuje večeře a odpočinek na pokoji.
Day 4 – Zong > Khorug
Probouzíme se do dalšího slunečného dne, jdeme na snídani na které je podávána kaše a čaj. Vlastně ono je to pokaždé stejné, snidaně, sprcha, pobalit se a odjezd. Loučíme se s majitelem ubytování a vyrážíme směr Khorug. Zhruba po 40 min jízdy zastavujeme u silnice a jdeme omrknout Budhistickou Stupu. Připadáme si jako senilové, menší kopec a my zadýchaní jak blázni. Ale ten výhled na Wakhan Valley, no uznejte sami. Nejlepší jsou malí tajici, fotíme fotíme a ze spoda z vesnice na nás volají “hellouuu” “helloou” to bylo úsměvné. Po cestě nás čeká ještě zřícenina Yamchun z 3. století př. n. l. , ještě se hodí říct, že tato zřícenina je v 3000 mnm, bohužel byla zavřená a tak pokračujeme ješte trochu dál do legendárních horkých pramenů Bibi Fatima. Nedalo se odolat a my jdeme do plavek a užíváme si léčivou vodu o teplotě 40 stupnů, doporučuji všemi 10ti, až na to, že jsme neměli ručníky a ty se tam bohužel půjčit nedají. Takže jsme se nějak utřeli do triček 😊
Zregenerovaní nasedáme do vozů a pokračujeme dále směr Iskhrashim, míjíme Khakha fortress, kde nakupujeme to co jsme chtěli koupit celou dobu – Afghan čepičky :D. Ještě bych chtěl dodat, že vlastně poslední signál jsme měli v Murghabu, bohužel v Zongu wifi nebyla. Blížíme se do Iskhrashimu, kde usedáme k obědu a máme signál, takže napíšeme domů, že je vše v pořádku a vychutnáme si skvělěj oběd.
Do Khorugu přijížíme kolem 4 odpoledne, takovou civilizaci jsme naposled zažili v Oshi, vypadá to na fungující město, kde je signál, semafory a bankomaty. Ubytování je celkem fajn velký plus dávám venkovnímu posezení, ale nic co budeme sedět na ubytku, jdeme do města! Míjíme místní supermarket a nádherným parkem se vydáváme k řece, kde relaxujeme. Bereme to přes most na druhý břeh, nakupujeme piva a druhým mostem se vracíme zpět na ubytko. Khorog je vlastně hlavní město oblasti Gorno-Badakhshan s populací cca 30 000 obyvatel a nadmořskou výškou 2200 mnm. Po pár pivech na naší zahrádce jdeme na večeři, kde konečně ochutnáváme Tajik legendu – Sim Sim, no moc pitelný to nebylo, ale bylo to aspoň točený, musím říct, že jsme si dali celkem hostinu, tak tak se zvedáme a jdeme na naši zahrádku dopít ještě modré Balitky 😊 a pak spát.
Day 5 –Khorug > Jizev
Dnešní den bude jiný, on totiž přejezd do další destinace nám zabere jen kolem 2h, což je dosti neobvyklé, takže si můžeme dovolit vyrazit trošku později. Po snídani jdeme na velký nákup, protože dnes nás čeká trek do neznáma. Kupujeme salamy, sýry, pečivo, vody, vodky a piva – vše potřebné. V Khorugu se také snažíme znásilnit místní bankomaty, všechny fungují pouze s kartou Visa, takže Revolut je jasná volba. Každý si vybíráme dostatečnou hotovost a ještě jdeme mrknout na místní bazar, kde kupujeme keramiku a chléb přímo z pekárny. Kolem 9té ráno vyrážíme směr Rushon, po cestě je samozřejme checkin, vše proběhlo v pořádku a přes ikonický most přejížíme Bartang River. Sjíždíme z hlavní silnice – Lenin Street a usedáme do jídelny, objednáváme polévku a hlavní jídlo. Polévka byla fantastická a knedlíčky také, odjíždíme. Z Rushonu to je cca 45 min jízdy k mostu, kde nás Kolja vysadil. Je krátce po 1:30pm (tedy největší vedro a sluneční svit) a my vyrážíme do hor, s Koljou jsme domluvení, že nás bude druhý den čekat na totožném místě v 12:00pm.
Jako první nás čeká most přes řeku Bartang, poté zahajujeme postupné stoupání do vysokohorské vesnice Chadin ve 2500 mnm. Trasa je dlouhá bezmála 6 km a převýšení kolem 600 m, celé jsme to šli cca 2h. Jako vždy nikoho jsme za celou cestu nepotkali a samozřejmě ani signál. Ta cesta nahoru byla úchvatná, ale to nejlepší bylo jak jsme došli nahoru, naprostej klid, jen zvuk potůčku. Celá vesnice má kolem 25 obyvatel. Byli jsme ubytovaní v guest house Gulha's. V celé vesničce jsou jen hliněné domy, náš hostitel dopřává svojí vodní elektrárnou proud do celé vesnice.
Ihned po “checkinu” se nás ujímá a začíná hostina my na oplátku vytahujeme vodku, kterou naléváme do hrnů z pohádky “auta”. Máme být prý opatrní, pan starosta nemá rád, když se na veřejnosti. Paní domácí nám donesla čerstvý chléb, musím říct, že jsem lepší nejedl. Pan domácí po chvíli dorazil s deskami a nářadím, že prý musí začít se stavbou sprchy. Ondra jako nejzkušenější z nás se okamžitě zapojuje a my postupně také. Vodka je dopita, vytahujeme další a k tomu raději i modrou Baltiku. V pozadí se pomalu ale jistě rýsuje náš společný projekt. Pomalu se začíná stmívat a my na stavbě končíme a přesouváme se ke stolu. Paní domácí nám uvařila polévku s rýží, byla vynikající a hlavně krásně zakouřená od ohně, to se jen tak nevidí. Vodka i cigarety došly, ale pan domácí donesl domácí tabák a k bratrancovi skočil pro papírky (papírky = staré ruské noviny, ale když nám balil cigáro, tak říkal, že musí použít papír bez inkoustu s inkoustem to prý chutná bídně. Do Rushanu prý chodí jednou za měsíc, veme osla a jde na 2 dny – přičemž mu jedna cesta trvá cca 15 hodin, takže je to i s přespáním. Pomalu padají i poslední balitky, do kamen rveme pořádný kus dřeva, který nám omylem vyudil celý pokoj a pod 15 cm vrstvou peřiny jdeme spát.
Day 6 –Jizev > Qal'ai Khumb
To co jsme viděli po probuzení, to byl asi jeden z nejhezčích okamžiků. Jen si to představte, jste v 2500 mnm v Tajikistanu, v horské vesnici, kde je naprostý klid, v povzdálí slyšíte jen horskou řeku, která se vlévá do Bartang river, bez signálu a bez stabilní elektřiny. Po bohaté snídani (a nejžlutějších vajíček co jsme kdy viděl) jsme vyrazili na procházku k nedalekému jezeru, fotíme a kocháme se, prý se dá pokračovat ještě do další vesnice, ale na to nemáme zas tolik času. Dolů chceme vyrazit co nejdříve a vyhnout se tak nejintezivnějšímu slunečnímu svitu. Takže krátce po 9.00am vycházíme, po cestě potkáváme jen pár oslů a jednoho pána co nese dříví.
Tak trochu doufáme, že nás tam Kolja bude opravdu čekat, ale vše je jak má být vše funguje a Kolju už vidíme, když zase přecházíme legendární most. Vracíme se pomalu zpět směr Rushan, zastavujeme v obchodě a nakupujeme zásoby – vodu a hlavně vodku s fantou. Čeká nás dost náročná cesta do Qal'ai Khumb. Za Rushanem to ještě celkem jede, už jsme zase u řeky, která nás dělí od afghanistanu. Vidíme jak afghánci na druhém břehu jezdí na motorkách, dokonce nám v některých případech připadá, že je Afg víc green náš břeh je převážně kamenitý, ale tam jsou krásné zelené vesničky – takové oázy. Já jsem to vlastně ještě nezmiňoval, ale od Zongu jsou cca každé 2-3 km vojenské střílny, po dobu celé cesty ze Zongu potkáváme ozbrojené vojáky, převážně mladé. Ale co je zajímavější potkáváme nové čínské auta, které řidiči převáží z číny do hlavního města Dušanbe, kde už si je převezme majitel. Já ale nechápu, v jakém stavu ty auta tam mohou dojet a hlavně z 99% šlo o elektrické auta. Nemíjíme jen osobní auta, ale hlavně kamiony jak evropských značek, ale I čínské Howo, Shacmanjak s čínskou spz tak s tajik spz. Pokud se budeme bavit o těch evropských, vše to jsou “vyřazené” kamiony DAF, Iveco, Man, Volvo na některých jsou nadále čitelné bývalé společnosti a některé mají i nálepku jako například PL – zapadlý kamion v Zongu. Je až neuvěřitelné, že tyto kamion najezdí v evropě své maximum a pak se dřou tady v Pamiru, musí to neskutečně trpět a to včetně návěsů. Ale to jsem se nechal unést, zastavujeme na oběd a já si konečně dávám polévku Lagman, samozřejmě Plov a černý čaj. Do teď byla kvalita cesty celkem fajn, už jsme si zvykli, ale to co nás čekalo bylo peklo.
Dojeli jsme do místa, na kterém jsem čekali cca 30 min, protože probíhají road works (pod taktovkou číny) naštěstí to bylo celkem rychlé. Popojeli jsme asi 150 metrů a tam to bylo horší, cesta byla celá zasypaná a protože se prováděly úpravy a my museli čekat na bagr, až to celé odklidí – shodí do řeky. Tady jsme čekali 2h, nějaká slečna nám nabídla chléb, tak jsme samozřejmě neodmítli, mimořeči nám sdělila, že 14 dní zpět tu byl masivní sesuv a čekalo se 2 dny, než dělníci následky odklidí. Neskutečně se práší, vše je od prachu a před sebou skoro nic nevidíme, vidíme jen další kolonu ve které čekáme bezmála další hodinu. Už se pomalu začíná stmívat a do cíle je to ještě 2 hodiny, bohužel tunel, kterým by se nám trasa razatně zkrátila ještě není postaven ( no hádejte kdo ho staví) a tak musíme po staré totálně rozbité kamenité cestě a před námi jede ještě kolona kamionů, která se nedá předjet. Je kolem 6.30pm a my dorazili do destinace, jdeme navštívit obchod Europa a pak hurá na hotel. To musím říct, že ten byl za celou dobu asi nejhorší. Po tom co jsme se ubytovali se spustil neskutečná bouře včetně výpadku proudu. Podává se večeře – to samé co jsem si dal na oběd – lagman + plov. Ale byla to taková romantika, sedět na zahrádce u řeky v totálním lijáku bez elektřiny vybaveni vodkou a fantou 😊 kousek od afghanistanu. Ráno jsme měli v plánu vyrazit co nejdříve a tak jsme si domluvili snídani už na 7.00am.
Day 7 - Qal'ai Khumb > Dušanbe
Tohle byla naše poslední plnohodnotná noc, vstáváme krátce po 6.30am a balíme se s vidinou snídaně, ale nikdo nikde. Nemáme moc čas čekat a tak to raději vzdáváme a vyrážíme směr Dušanbe. Cesta už má takový evropský standart. Po pár km míjíme legendární značku Afghanistan, kde musíme zastavit a udělat pár fotek. V městě Kulyab zastavujeme na takovou spíše pozdní snídani. Jedná se o jídelnu, na co si ukážete to vám naloží a platí se na váhu. Tohle místo má i další věc na kterou asi jen tak nezapomenu a to jsou wc, nic horšího jsem dlouho neviděl. Do Dušanbe už je to kousek, ale čím blíže jsme, začíná opar – nebo spíše smog a to nám dost komplikuje výhled na přehradu Nurek. Jeho primárním účelem je výroba elektrické energiea také jako zásobárna vody pro zemědělce. Přijíždíme do Dušanbe a jdeme se ubytovat do hotelu Asia Grand Hotel.
Dáváme si chíli pauzu a konečně VANU ! Ve 2pm vyrážíme procházku do města. Máme sraz s Niginou (holkou, kterou jsme potkali v Zongu, dělá průvodniki po Tajiku) a dohodli jsem se s ní, že nás provede hlavním městem. Dušanbe je hlavní město Tajikistanu a má kolem 900 000 obyvatel. Veškeré staré budovy, které jsou vyšší než 3 patra budou zdemolovány a namísto nich postaveny nové bytové a kancelářské budovy naprosto strašné kvality. Pokud v takovém domě něbo bytě bydlíte, máte na výběr – buď dostanete cash a nebo byt v bytovce, která bude stát na vašem místě. Kvalita bytů je prý příšerná. V tajikistanu je zakázáno nosit hijab na veřejnosti – kvuli předcházení pověrám a extremismu. Skvělý dokument na toto téma - https://www.youtube.com/watch?v=ORmWcdbv5tM . Město je krásné, čísté a zelené, teď nemyslím jako ekologicky zelené, ale převládá zde mnoho parků stromů prostě zeleně a o ty se “technické služby dusanbe” opravdu starají. Musím říct, že za naši 16 km procházku po městě jsem neviděl ani jeden vajgl, bezdomovce a nebo nějaký velký nepořádek. Bulváry 2+2 a uprostřed stromy, které v léťě chrání před vedrem. Ono to s tou zelení je ve střední asii opravdu zajímavé, když si vzpomenu na parky v Bishkeku a nebo Almaty je to to samé, ale má to své ale, to jaký byl smog v almaty a bisheku bylo taky šílené. Ale teď se vraťmě zpět k hlavnímu městu Tajikistanu. Prošli jsme si takový klasický okruh, začali jsme se soviet mozaikami, nemohli jsme vynechat ani Mehrgon Market, kde jsme nakoupili nějaké suvenýry a jako vždy na cestách CA – koření, následoval oběd a konečně jsem si dali šašlik, skopový byl výpornej, ale kuřecí nám museli ještě trošku ogrilovat. Následovala zastávka v Central Department Store, kde jsem navštivli soviet shop a nakoupili ještě pár suvenýrů. Kolem prezidentského paláce jsme pokračovali k ikonickému hotelu Avesto, který znám z knížky Soviet Central Asia. Kolem koncertní haly Vahdat jsme šli k Istiklol (Independence) Monument, National Museum of Tajikistan, Rudaki Park, Monument of Ismail Samani zpět na hotel. Po cestě jsem si vzpoměl, že mám v batohu ještě nějaké české dobroty – tatranky, horalky, milu apod, to jsem dal Nigině a ta byla v sedmém nebi. Jdeme ještě vybrat nějaký cash do bankomatu a nakoupit do supermarketu, který máme u hotelu. Následuje relaks, ale né nějak dlouhý.
Budíček byl nastaven na 23:30 a v 23:45 už jsme před hotelem stopovali taxi, netrvalo to ani 2 min a už usedáme do čínského elektrovozidla směr nedaleké letiště - Dushanbe International Airport. Pokud to porovnám s evropskými městy, ujel nám vlak. Tím nemyslím čínské auta, ale tu elektromobilitu. Je něco málo po 00:00 a my se vydáváme na checkin. Ono to totiž v DYU funguje vše trošku jinak, po příchodu do letištní haly, kde není kde sednout je totálně přeplněná se jen tak k checkinu nedostanete. Musíte počkat, až začnou vyvolávat váš let a až potom vás pracovník pustí dále - tedy do další haly, kde už v klidu provedete checkin. V praxi to probíhalo tak, že jsme se prokousali davem lidí, který stál u vstupu na checkin, ikdyž jim to letělo třeba až za 3 h ani nikdo jejich let nevyvolával, zeptali jsme se pracovníka na BAKU BAKU BAKU - ten jen odpověděl - OK davajte a pustli nás dále. Umačkaní a s Xkrát přejetými nohy od kufrů jsme konečně na checkinu. Ještě na hotelu jsem se v appce AZAL snažil vyplnit údaje o všech cestujících (4 osoby) tak jsem musel ručně zadat datum narození, čísla pasů apod - samozřejmě když jsem to měl u všech vyplněné appka se kousla a spadla, tohle jsem na hotelu zkoušel asi 2x - bez úspěchu. Na checkinu byla mladá slečna, která se zaučovala, byla v rozpacích z toho, že u nás nemá žádné údaje z webu/appky a evidentně se jí to vůbec nechtělo přepisovat z pasů, ale naštěstí přišel SENIOR checkin master a ten to tam nacvakal ihned, probíhá tisk ticketů a my se vydáváme na passport check, kde je celkově 6 stanovišť - fungují pouze 2. To že nás ve frontě předběhlo asi 15 lidí za tu hodinu čekání asi nemá cenu řešit.
Samotná hala s gaty nené přiliš veliká a operují zde 4 obchody (suvenýry i menší restaurace) jinak se tu nic moc nedá dělat, naštěstí je ale už 2:00 a na GATE 2 byl zahájen boarding na náš let do Baku. Na stojánce už čeká náš Embraer 190 v barvách AZAL. Startujeme skoro na čas 2:20 am, ze začátku je let dost ovlivněn turbulencemi, ale pak se to zklidnilo. Po chvíli se začíná podávat jídlo a nápoje, které jsou v ceně economy, kovové příbory included ! Jídlo bylo chutné, jednalo se o směs tofu, něco na styl kimči salátu a celkem fajn pečivo, nechyběl ani desert - 6.5/10. Krátce po 3:45 am zahajujeme klesání k baku a 4:20 dosedáme. Přistání bylo jako v peřince.
Na přestup v Baku máme 3h, terminál je krásný, nový čistý. Je zde hodně obchodů a restaurací, váhám zda jít do salonku, ale nakonec zůstávám v holportu s kolegy a čekáme na boarding. Probouzím se nad Bukureští, jedné z cestujících se udělalo špatně a crew se ptá, zda je na palubě nějaký doktor/sestřička. Starší dámu berou do zadní části letadla po asi 30 min se vrací v pořádku, pokračujeme dále směr Vídeň. Zahajujeme descending do VIE, kde přistáváme o něco dříve než bylo v plánu.
Když se to pokusím shrnout, byl to jeden z nejlepších tripů, které jsem ve svém životě absolvoval a určitě bych jel a vlastně jsem rozhodnutý už teď že pojedu minimálně ještě jednou. Na cenu moc nehrajem, ani jsme to nějak nepočítali, ale letenky, řidič, gbao, ubytko, jídlo útrata – tipuji kolem 30 – 35 tisíc.
Musím se přiznat, že tak dlouhý cestopis jsem ještě nikdy nepsal. Předem se omlouvám za případné hrubky a nebo překlepy :) :D
A kdo by měl zájem o podrobnou fotodukementaci, mohu zaslat.
Jak se ti cestopis líbil?
TomasK procestoval 40 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 10 lety a napsal pro tebe 3 úžasné cestopisy.
Zobrazit profil3 komentáře
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Ahoj, fajn cestopis, ako na zavolanie.
Budúce leto ideme na Pamir Highway a tak už pomaly spriadam čo a ako.
Mám otázku - cez ktorú cestovku ste riešili sprievodcu s džípom? Podľa toho čo som zatiaľ pozeral, mi najlepšie vychádza Visit Alay.
Druhá ani tak nie otázka, skôr uvažujem - viaceré zdroje tvrdia, že je to lepšie absolvovať opačným smerom ako ste išli vy, kvôli aklimatizácii na nadmorskú výšku.
Pri ceste z Tadžikistanu do Kirgizska je prevýšenie postupné, nie tak prudké hneď na začiatok.
Keďže mne sa hlava krúti už aj na Lomničáku, je to pre mňa dosť podstatné info :-)
Ďakujem
Ahoj, fajn cestopis, ako na zavolanie.
Budúce leto ideme na Pamir Highway a tak už pomaly spriadam čo a ako.
Mám otázku - cez ktorú cestovku ste riešili sprievodcu s džípom? Podľa toho čo som zatiaľ pozeral, mi najlepšie vychádza Visit Alay.
Druhá ani tak nie otázka, skôr uvažujem - viaceré zdroje tvrdia, že je to lepšie absolvovať opačným smerom ako ste išli vy, kvôli aklimatizácii na nadmorskú výšku.
Pri ceste z Tadžikistanu do Kirgizska je prevýšenie postupné, nie tak prudké hneď na začiatok.
Keďže mne sa hlava krúti už aj na Lomničáku, je to pre mňa dosť podstatné info :-)
Ďakujem
Tohle chci v nejbližší době taky projet:)
Tohle chci v nejbližší době taky projet:)
Diky za krasny cestopis a za pripomenuti na nadherny Tadzikistan:-).
Diky za krasny cestopis a za pripomenuti na nadherny Tadzikistan:-).