Panamský deník
Panama nabitá zážitky a jako bonus ostrovy San Blas.
Cestopis z roku 2022 napsal Kafíno
Jsem v Panamě
Den první:
Konečně! Je pár minut po čtvrté odpolední a já po sedmnáctihodinovém letu opouštím letištní halu. Chci se ze sebe strhnout roušku, z plných plic se nadýchnout a nasát ten čerstvý panamský vzduch. To je paráda! Před chvíli jsem si koupil oranžovou kartičku na MHD zvanou Metrobus, nabitou na 5 dolarů. Vybaven informací ze svého oblíbeného Cestujlevně.com by zastávka autobusu měla být po pravé ruce od východu a tak celý šťastný, že už jsem tady, jí vyrážím najít.
Počkat, tady něco nehraje! Z vesela si vykračuju, rozhlížím se a všichni lidé, které potkávám a i všichni, které vidím všude kolem mají na obličeji nasazenou roušku?! Do prdele, co se děje? Když se vzpamatuju z počátečního šoku zjistím, že autobusová zastávka je naopak na straně levé od východu. S řidičem se domlouváme rukama, nohama. Bohužel nejede do centra jak jsem předpokládal, ale na nejbližší stanici metra, kde po deseti minutách vystupuju. Tápu. A zde se mě ujímá první z velmi ochotných Panamců a ukazuje mi, kam mám jet, jak používat kartičku a kde přestoupit. Později, když ležím v noci ve své dočasné, hotelové posteli musím konstatovat, že ochota zdejších lidí je obrovská. Bohužel někdy s přemíry snahy nejsou jejich informace zcela přesné či pravdivé. I tak je konečný výsledek dne 3:2 pro ty užitečné povzbudivý.
Covid okénko
Teď ale stojím na stanici metra, ostraha mě nepouští dál, dokud si za jeden dolar nekoupím ochranný, plexisklový štít přes obličej......
Tak a tímto bych uzavřel veškeré zmínky o covidu a opatřeních s ním spojenými, protože celá Panama bez vyjímek, velice striktně a poctivě dodržuje veškerá protiepidemická opatření. Potkám lidi v džungli s rouškou, bezdomovce válející se na ulici v rouškách, indiány na širém v moři v rouškách a spoustu dalších absurdit.
Co na to říct…
Hotel Caribe a okolí
Můj hotel Caribe (jak příznačný název), leží na rozhraní mezi novým Panama City ( španělsky Panamá de Ciudad) se spoustou mrakodrapů a Casco Viejo, starou čtvrtí s typickými koloniálními domy a prezidentským palácem. Z okna pokoje v desátém patře mám nádherný výhled na novou čtvrť. Rychlá sprcha a hurá ven, prozkoumat alespoň okolí hotelu a najíst se. Hned v přízemí narazím na kasíno. Vejdu dovnitř, je to hala plná svítících a blikajících jednorukých banditů a různých kuliček. Osazenstvo tvoří většinou postarší dámy, možná i důchodového věku a tak usoudím, že tohle není nic pro mě. Také to je moje první a poslední návštěva tohoto zařízení v Panamě. Musím říct, že okolí hotelu, teď v sedm večer nepůsobí moc vábně. Dost podivný lidí a hromady nepořádku. V hlavním městě to funguje asi takhle. Casco Viejo, Nové City, okolí Panama Canal (Panamský průplav) a Panama Viejo(nejstarší dochované památky, ruiny) jsou naprosto čisté a bezpečné. Větší část města, kde žije střední a nižší třída a kde to ve dne v noci žije a taková je i moje čtvrť, je už dost špinavá a nečistá. No a chudinské čtvrti? To už je jedno velké smetiště.
Jdu a hltám každý metr Panamy, jsem natěšený. Ujdu sotva tři sta metrů, zabočím za roh. A najednou přede mnou hoří silnice! „Panebože, kde to jsem? Tohle znám jen z televize, netočej tady něco? Nevlezl jsem někomu do záběru?" Pomalu se rozhlížím, nikde nikdo. I tak rychlým krokem mizím a oddychnu si až když míjím policejní hlídku. Situace je pod kontrolou. K večeři si dám nějaké podivné kuře, nic moc. Prodavač, který mi prozradí, že je hrdý Kostaričan mě chce natáhnout s cenou jídla. Obejdu ještě pár bloků, už si začínám zvykat a v deset už sedím na střeše mého hotelu, kde je bar a bazén a popíjím pivko. Pozoruju noční panoramata svítících mrakodrapů.
Výhled z okna
Noviny na recepci
Hořící silnice
Policejní stanice
Dům měnící barvy
Den druhý:
Colón nebo Bronx?
Nejbližší stanicí metra od mého dočasného bydliště je Lotéria. Není to více než pět set metrů. Ráno už taky Panama vypadá vlídněji. Jedu na konečnou metra Albrook.To je největší dopravní uzel ve městě a odtud budu také velmi často vyjíždět na své tripy. Je tu obrovské autobusové nádraží, letiště pro vnitrostátní lety a největší obchodní centrum v zemi v ničem se nelišící s těmi českými. Mým dnešním cílem je přejet busem asi osmdesát kilometrů na druhou stranu Panamy ke Karibskému moři. Navštívit město Colón a přístav Portobelo, ležící dalších padesát kilometrů od něj směrem na východ. Hned první naháněč mě nasměruje do celkem moderního autobusu typu Karosa. Platí se vstup za bránu nádraží 10 centů, které nemám a tak je do turniketu za mě hodí jedna z kolemjdoucích. Samotná jízda se v Panamě platí vždy při výstupu u řidiče. Čekáme, jak je v těchto krajích zvykem až bude autobus plně vytížen a teprve po té vyrážíme. Cesta vede prakticky džunglí, kterou protíná jen dálnico-silnice bídné kvality a podél nejsou vůbec žádné vesnice natož města. První takovým, řekněme shlukem domů a obchodů je městečko Sabanitas asi deset kilometrů před Colónem. Tady se dá přestoupit na jiný bus jedoucí do Portobela. Já však pokračuju dál.
I když jsem o Colónu neslyšel nic pozitivního, výsledek zcela předčil moje očekávání. Centrum města vypadá jak nejhorší čtvrtě na periférii světových velkoměst. Vybydlené a vyhořelé domy, neskutečný bordel, davy podivných existencí a feťáků a vše to kontrolují po zuby ozbrojení vojáci se samopaly v neprůstřelných vestách. Nikde žádní cizinci, čemuž se vůbec nelze divit. Dokonce mě několik slušných lidí upozornilo ať nic a hlavně nikoho nefotím, schovám si mobil a co nejrychleji zmizím. A to bylo teprve dopoledne.! Nechci ani domyslet jak to tam vypadá když se setmí.
Náměstí v Colónu
Typický Colón
Hledač pokladů
Colón
Ozbrojená hlídka
Centrum
Ikonické autobusy
Přeci jen se našlo na Colónu něco pozitivního. Odjíždím odtud z naprosto šíleného autobusového nádraží ( představ si noční pražský „Hlavák" krát 150) překrásným americkým retro autobusem podél Karibského pobřeží do Portobela. Jízda je to naprosto úchvatná! Sedím vzadu, přímo pod obřími a naplno vyhrávajícími reproduktory, okna i dveře dokořán. Autobus se vlní v rytmu hudby, spolu se svým osazenstvem, černochy a mnou.
Americká klasika
Nezastavujéém
Ikonické busy
Portobelo
Malebné přístavní městečko Portobelo je naprostým opakem Colónu. Barevné, čisté a usměvavé. Jeho dominantou jsou dvě pevnosti na obou koncích města. Zachovalé hradby a opevnění, dokonce i děla. Svého času odolávali nájezdům proslulého piráta kapitána Morgana. Dnes je po něm pojmenován výtečný rum. Mladým Josém, co studuje na námořního důstojníka, jsem byl upozorněn na menší frekvenci jízd busů v odpoledních a večerních hodinách. Vyrážím tedy po té co jsem obhlédnul město, pěšky po silnici lemující pobřeží, směrem k Panama City s tím, že se vykoupu v Karibiku a kolem třetí stopnu autobus. Asi po čtyřech kilometrech narazím na překrásnou zátoku s několika rekreačními domy. Průzračná mělká voda, ale kamenité dno a tak to bylo jen takové dětské cachtání. Autobus nejede, usmlouvám až asi páté taxi jenž mě hodí na rozcestí Sabanitas, kde naštěstí vzápětí jede zpáteční bus do panamské metropole. Večer zakončím ochutnávkou místního rumu Abuelo na střeše svého hotelu.
Barevné Portobelo
Portobelo
Pevnost
Potápějící se loď
Úžasná zátoka
Jdu se koupat
Den třetí:
Ostrov Taboga
V Tichém oceánu, nějakých třicet kilometrů od Panama City leží kopcovitý ostrov Taboga. Jinak než lodí se na něj nedostanu a tak vyplouvám s úderem deváté hodiny z Flamenco Mariny nacházejícím se na posledním ze tří ostrůvku propojených uměle postavenou silnicí zvanou „ Causeway " na okraji města. Samotná plavba je fantastický zážitek! Nedaleko se nachází ústí Panamského průplavu a tak míjíme nejméně stovku ocelových kolosů čekajících na pokyn k proplutí na druhou stranu pevniny.
Vyplouváme
Čekající lodě
Jsou to kolosy
Cesta na vrchol
Po hodině jsme v cíli. Obydlená je jen severní část ostrova. Je tu malá vesnička podél pobřeží, možná 600 metrů široká. Žádná silnice a tudíž žádná auta. Chodí se tu pěšky a kromě několika hospůdek a stánků se suvenýry i tři malé a jedna větší pláž. Všichni moji spolucestující jdou rovnou k moři. Jen já a ještě dvě Němky, matka s dcerou vyrážíme na pětikilometrovou tůru na vrchol zalesněného kopce. Je to taková malá příprava na džungli, ptáci se předhánějí ve zpěvu jako kdyby věděli, že král českých Slavíků je mrtev a hledá se následník trůnu. Je tu i několik druhů motýlů a třiceticentimetrové ještěrky. Výhled je opravdu parádní. Panama City a lodě z jedné strany, nekonečný oceán z druhé. Sejdu dolů na pláž a konečně si pořádně, poprvé v životě zaplavu v Pacifiku. V Chile to nebylo kvůli velkým vlnám a spodním proudům možné. A k obědu si dám mé oblíbené ceviche a squirt....
Jedna z pláží v Taboze
Nádhera!
Parádní výhled
Stánek se suvenýry
Kuk
Taboga a já
Racek vtipálek
Cestou zpět vyruší moje rozjímání racek. Pozoruju okolní lodě, když se přidá k naší posádce jeden z racků. Nalétává na loď, pak zase brzdí a letí vedle mě, skoro tak, že bych ho mohl pohladit. Po deseti minutách ho to přestane bavit. Zcela bez zábran hodí na palubu pořádný bobek, čímž dává najevo co si o nás myslí a mizí někde na širém moři a nebo letí posrat zase někoho jiného.
To je on, ten dobytek....
Čekačka na průplav
Lodě plné zboží
Manhattan?
Z mariny je to do města pěšky ještě dost daleko. Beru taxi a nechám se dovést k malému zálivu na kolonádu. Odtud je fantastický pohled na nové město. Naprosto srovnatelný s ikonickým od sochy Svobody na Manhattan v New Yorku. Mimochodem i zde jsou žluté taxíky a v takovém velkém množství, že každý pátý šestý vůz je taxi.
Panama City nebo Manhattan?
Nová Panama
I se státní vlajkou
Pěší zóna
Spousta mrakodrapů
Den čtvrtý:
Metropolitní národní park
Vystupuju z metra na Albrooku, pokračuju po mostě přes výpadovku na autobusové nádraží. Pokochám se čekajícími barevnými retro busy a hledám zastávku odkud pojedu do džungle zvané Národní park Soberania. „Dneska už to jelo a další až za dvě hodiny" povídá mi pohledná Panamka. Tak to se mi nechce čekat, pojedu jindy a operativně měním plán. Další džungle, Metropolitní národní park, se rozprostírá hned u města, což je světová rarita. Pěšky tam jdu asi půl hodiny, u vstupu vypláznu čtyři dolary a jsem v pravé , nefalšované džungli! Je to tak! Zelená všech odstínů a vyšší vlhkost vzduchu. Poznávám lijány a chvíli se na nich houpu. Fotím obrovské hnízda v korunách stromů rozličných tvarů a velikostí.. Jen na opice mám smůlu. Jsou slyšet někde kolem, ale nespatřím je. Projdu velký okruh, na vrchu jsou dvě vyhlídky. Z jedné pozoruju vzlétající a přistávající letadla a z druhé hlavní město.
Džungle u Panama City
Pohoupu a jdu dál
Co je to?
Panamská flóra
Metropolitní národní park
Letiště Albrook
Panamský průplav
Po obědě v OC Albrook přesedám na jiný bus směr Panamský průplav = Panama Canal. Chci vidět jeden z divů světa na vlastní oči. Tenhle inženýrský zázrak byl uveden do provozu už roce 1914 a zcela zásadně tak ulevil námořní dopravě do té doby obeplouvající Ameriku buď severní nebo jižní cestou. Uměle vytvořená řeka osmdesátikilometrové délky protíná Panamu a její provoz přináší celé zemi významný finanční profit.
Při koupi vstupenky mě nemile překvapí dvojí ceny. Pro našince za 5, pro cizince za 10 dolarů. Ani se nepokouším slečnu za kasou přesvědčit, že jsem zdejší a cáluju vyšší sazbu. Procházím dvoupodlažním, velice pěkným muzeem a už jsem na Miraflores (vyhlídce) odkud mám jedinečný výhled na komoru a připlouvající lodě. Celé je to jedinečná podívaná. Menší loď navádí obrovský světlemodrý kolos na komoru. Na jejím okraji zastaví, loď je lany připevněna k šesti lokomotivám, které jí táhnou a usměrňují při plutí betonovým koridorem až ke zdymadlu jenž je přesně uprostřed. To je až nečekaně úzké, pouhých 32,30metrů a dlouhé 300 metrů. Dojde k vyrovnání hladiny o 12 metrů , lokomotivy pomůžou loď přesunout na druhý konec koridoru a následně již pokračuje sama kanálem na širé moře. Je to tak monstrózní a zajímavé, že shlédnu ještě jednu červenou nákladní a přesunu se do Casco Viejo.
Muzeum
Výškový rozdíl v komorách
Loď na obzoru
Je obrovská
Už se blíží další
Loď a lokomotivy
Casco Viejo
Casco Viejo je maličká stará čtvrť na západním okraji města. Koloniální domy pestrých barev mají nové fasády. Nachází se zde i několik kvalitních restaurací, barů a obchodů a hlavně je zde i sídlo prezidenta. Tím je dán i zvýšený počet vojáků a policistů v ulicích. Co tu však zcela chybí jsou lidi. Minimum cizinců a místní sem prakticky nechodí a tak to na mě působí jak tělo bez duše. Zkrátka tohle místo nemá atmosféru. Co naopak atmosféru má jsou sousedící chudinské čtvrtě Santana a El Chorillo. Ty samé domy jako vedle, jen totálně oprýskané a zdevastované. Všudypřítomné odpadky a mezi nimi hrající si děti a jejich rodiče klábosící na ulici. Procházím křížem krážem a i když jsem středem pozornosti, protože sem prostě cizinci nechodí, cítím se bezpečně a slibuji si ,že sem se ještě vrátím. Večer na pokoji ošetřím své upajdané nohy (dnes opět 20km) a těším se na zítřek.
Casco Viejo
Pocta Francouzům
Vše opravené
Santana
Chudinské čtvrti
Má to koule
Den pátý:
Cesta na San Blas
V 5 30 nastupuju před hotelem do sedmimístné Toyoty, kde už sedí pět mých spolucestujících a řidič. Vyrážíme směr souostroví San Blas v Karibském moři. Na území Panamské, ale pod správou indiánů Guna Yana. Potomci původních obyvatel obývají asi šedesát ostrovů a ostrůvku z celkových třísetšedesáti. Ostatní jsou prázdné. A k tomu ještě velký kus horní části Panamy, z 99% džungli. Již doma, v Čechách jsem si o nich něco přečetl a nesmírně mě to zaujalo. Lákalo mě poznat život pravých indiánů někde v Karibiku.
S úderem deváté přijíždíme přijíždíme do Puerta de Carti. Místa, pro které je slovo přístav velmi silné. Mola, několik člunů a hromady odpadků povalující se v moři i všude na břehu. Několik barabizen a indiáni. Poprvé jsem je uviděl před dvěma hodinami, když jsme vjížděli na jejich území. Na celnici jim podáte pas a v něm dvacet dolarů. Pas otevřou jen aby si vzali peníze a jedete dál. Jsou to nesmírně drobní a malí lidé. Kdyby někdo z nich narostl do výšky přes 160 centimetrů zcela jistě by dostal přezdívku „ Čahoun." Od řidiče nás převezme chlapík , který si říká „Captain." Nalodí mě tentokrát spolu dalšími osmi návštěvníky na člun, jenž už toho opravdu hodně pamatuje. Vše dokonale odsýpá. Sedím v první řadě, naštěstí velitel lodi stojí přede mnou a tak jsem mokrý jen na jedné části těla jak nám spršky vody z vln stříkají na palubu. Druhou půlku mi totiž chrání svým drobným tělem. Plujeme a tu a tam vidíme ostrov. Někdy prázdný, někde je zřejmé, že je tam život. Po slabé hodince jsme na místě.
Puerta de Carti
Úvodní šok
Přístaviště
Molo a čluny
Odplouváme
San Blas nebo ráj?
„ Zdá se mi to? Nebo už jsem v ráji? To je neskutečný." přemýšlím nahlas. Už první dojem je úžasný! Překrásně průzračné, ale zároveň barevné moře! Bílý písek a palmy jak z katalogu cestovních kanceláří a také chýše. Obydlí indiánu a taky moje i když jen na jednu noc, čehož jsem hned začal litovat. Přebírá si nás náčelník. Představí se lámanou angličtinou (aspoň mu dobře rozumím) jako „ Robinson Crusoe." V krátkosti nám řekne co a jak a jdu se ubytovat. Jsem tu zdaleka nejstarší a tak pro náčelníka a ostatní indiány dobře zapamatovatelný. „ Džiri" volají na mě. Moje chýše z bambusů a palmových listů má šest postelí, dřevěnou podlahu (čekal jsem písek) a .... už nic. Židle nebo stůl natož elektřinu. Je to baječný, tisíckrát lepší než jsem čekal. Přesně takhle to chci. A spím tu sám.
Narascandub, můj ostrov
Narascandub, připlouváme
Je to nádhera!
Karibik
Co víc si přát
Chýše indiánů
Prozkoumávám ostrov
Beru plavky a mobil a jdu prozkoumat ostrov. Nejdřív ho obejdu kolem dokola. Má asi tři sta metrů na délku a sto padesát na šířku. Vodu mám po kolena, úžasná scenérie! Ostrůvky v dálce, tady loďky a lodičky, chýše různých kvalit. Některé místo palmových listů na střeše jen igelitovou plachtu. Také dřevěné ohrady pro prasata a psy. „Proboha snad je nebudeme jíst?" Nekryté záchodové mísy pod palmami, kokosy povalující se v písku. Fotím a kochám se . Nikdy jsem nic takového neviděl. Škoda, že tu nemůže být moje žena.
Úžasná scenérie
Jak z katalogu
Tady je fajn
WC u indiánů
Naše molo
Moře je fantastické
To nevymyslíš
12 00, čas oběda. Robinson Crusoe nás svolává do baru na oběd. Je to jediná zděná budova na ostrově natřena po námořnicku na modro-bílo. Podává se ryba s rýží. Lze zde koupit čtyři věci. Tyčinku Snickers, panamské pivo, americkou Coca-Colu a nebo celou láhev rumu. Kelímky nebo skleničky se nevedou. Všechno ostatní je potřeba si přivézt z pevniny, zejména vodu. Je nás tu okolo dvaceti. Najednou slyším češtinu?!?! Tady? To snad není možný! Mladá rodina, David, Dáša a čtyřletý Davídek z Brandýsa nad Labem na své dvou měsíční cestě střední Amerikou. Pikantností tohoto shledání je, že jsem rodák z nedalekých Neratovic.
Celý den trávím střídavě plaváním a poznáváním ostrova. Indiáni žiji velice skromně, u svých příbytků mají agregáty, barely s vodou a na šnůrách vyprané oblečení. Ženy, to jsou parádnice. Mají křiklavě barevné šaty nebo blůzky a na nohou a rukou velké množství korálků, tak že to vypadá jako součást oděvu. Muže obléká tržnice na pevnině a stejně tak děti. Některé se prohánějí po písku v dresech Messiho či Ronalda.
Sušíme
Šnůra mezi stromy
Indiánské děti
Guna Yala ženy
Božský klid
Sociální zařízení
Noc na San Blas
Procházím se ostrovem a pozoruju domorodce. Tady vyrábějí postele, většina jich bude pro hosty. Jak jsem zahlédl tak indiáni často spí na zemi jen na matracích nebo dekách. Támhle zase z kmene palmy vytesávají kanoi. Ženy se snaží prodat ručně vyráběné korále a vyšívané, pestrobarevné dečky a oblečení. S dětmi si strčím fotbálek a už se začíná stmívat. K večeři jsou špagety. Tak i sem pokročila globalizace světa...Omladina popíjí a klábosí na baru, já si tu nádheru chci vychutnat s čistou hlavou a tak se procházím po pláži, pozoruju hvězdy a uskutečním nedoporučované noční plavání. Spí se mi sladce.
Indiánská kanoe
Průřez ostrovem
Údržba pláže
Malá indiánka
Začíná se stmívat
Den šestý:
Odjezd z ráje
Před šestou už jsem na pláži, ostrov se pomalu probouzí ze svého spánku. Včera mě David navnadil, že se jeden maník nevešel na člun a tak si prodloužil pobyt až do odpoledne. Jelikož všichni ostatní návštěvníci jsou v páru nebo skupině mám velkou šanci, že bych to byl já. Snídaně v 6 50. Robison Crusoe to počítá! A já jsem přesně ten poslední, devátý, který se vejde. Smůla. Užiju si ještě poslední více než hodinu, loučím se s Čechy a odplouváme. Teprve teď si všimnu vlajky indiánů Guna Yala. Na červeno-žlutém podkladě je namalováno něco, co velmi silně připomíná nacistický hákový kříž! To bylo potvrzovalo jednu ze sci-fi teorií o útěku Adolfa Hitlera někam do Střední Ameriky. Že by spokojeně dožil někde tady........???
Odjezd z ráje
Loučení
Další ostrov v dáli
Indián se svou vlajkou
Slejvák
Vyplouváme. Obloha se zatáhne a z modré se stane černá. Chytíme takový slejvák, že ho nechceš zažít na pevnině natož na širém moři. Vítr, vlny, silný déšť a z 30 stupňů jen 15. Celou dobu potom v autě usychám, jsem okouzlen syrovostí džungle a bravurou řidiče, který na zoufalé silnici plné výmolů je jako ryba ve vodě a na oběd jsem už Caribe.
Maracaná
Odpoledne jedu navštívit fotbalový stadion věhlasného jména Maracaná. Ten pravý je samozřejmě v Brazílii a tak mi to přijde jako velká drzost, pojmenovat tento v Panamě takto. Zvlášť když je to taková Viktorka Žižkov s Olomoucí dohromady.
Maracaná
Maracaná
Trénink dorostu
Tribuna
Ghetto
Plním slib a vracím se chudinských čtvrtí Santany a El Chorillo. Dnes objevuju sídlištní ghetto, odpadky kam oko dohlédne. Někdo vyhazuje něco z okna. Jen tak tak uskočím. Další hází zbytky jídla přímo přede mnou na chodník. Je to síla. A hele, kostel. Zajdu na mši, jsme tu čtyři včetně faráře. Je tu i spousta malých krámků, drtivá většina jsou zamřížované s malým okénkem, takovým aby nikdo neprolezl dovnitř. A prodavačka obsluhuje skrz něj. Po pravdě se tomu vůbec nedivím.
El Chorillo
Chánov?
Trošku bordel
Nepořádek
Santana
Fotbalový match
Betonové fotbalové hřiště. Děti ve věku 5-9 let. Nedá mi to a jdu si s nimi kopnout. Můj tým tvoří pětiletá Alessandra a sedmiletý Jari. Jména čtyř kluků, soupeřů ihned zapomínám a tak ně volám přezdívkami „Messi, Ronaldo, Neymar a Herzán.” Po dvaceti minutách končí zápas spravedlivou remízou 3:3. Kuriozitou je, že utkání bylo šestkrát přerušeno. Kluci se totiž po každém gólu dožadovali finanční odměny…
Po zápase
Jedno z hřišť
Den sedmý:
Den v džungli
Po trase Lotéria- Albrook- Gamboa vystupuju z autobusu v malém městečku a mířím do džungle s názvem Národní park Soberania. Úvodní kilometr jdu po asfaltce, vlevo Panama Canal, vpravo džungle. Mířím na věhlasnou Pipeline Road, stezku džunglí, která je tak věhlasná, že tady není nijak značená. Nicméně dobrá panamská duše mi poradí a najdu správný směr. Je to jiný svět! Velká vlhkost vzduchu, vše zelené a ještě zelenější, neobvyklé zvuky, v dálce slyším vřískot opic. Poblíž zpěv a štěbetání ptáků a taky všelijaké šelesty a praskání větví. Cesta je tak úzká, aby projelo auto a po obou stranách je neprostupný les. Dohlédnu sotva deset metrů. Po dvou kilometrech je placená prohlídka kousku džungle. To je pod mojí úroveň a tak samozřejmě pokračuju dál přírodní cestou. Jdu úplně sám, nepotkám ani živáčka. Když najednou proti mě jede džíp. Z něj vystoupí správce parku a v ruce má velký, průhledný igelitový pytel. Přicházím blíž a uvnitř je had. Mrskající se a dlouhý více než metr. Někde ho odchytil a tak ho společně vypouštíme zpět do přírody.
Had
Správce a had
Jsem v džungli
Jezírko
Soberania
Pipeline Road není okruh. Musím jít tam a zpět. Usoudím po deseti kilometrech, že je čas na svačinu a vracím se zpět. Je to pro mě nezapomenutelný zážitek. Je těžké, ale zvířata vidět. Není to tak, že by se producírovala přede mnou a ještě těžší je vyfotit. Obdivuju všechny ty cestovatele a fotografy, kteří dlouhé hodiny čekají na zvíře a na ten správný záběr. I tak vidím vřešťana v korunách stromů, další mi dokonce přeběhne přes cestu ( asi narcis). Obrovské množství ptáků (poznávám jestřáby), motýlů, vážky, něco jako krysa (akorát dvakrát větší), třiceti centimetrové ještěrky a také armády velkých mravenců při práci. Tohle všechno, spolu s tím vlhkým vzduchem a celkovou dna džungle je pro mě zcela unikátní zážitek, který ve mě zůstane už navždy.
Vřešťan, je tam
Hoví si na větvi
Vřešťan na cestě
Hustý porost
Motýlek
Vyvrácený strom
Panamské ženy
Dnešní den je plný kontrastů. Z džungle do obchoďáku. Procházím komplexem několika budov, chci něco koupit domů a všímám si místních žen. České ženy a dívky v drtivé většině si hlídají váhu, různě hubnou a řeší každé deko. Ty panamské jsou naopak na svoje kila hrdá. Jsou to holky krev a mlíko. Přesněji špek a mlíko. Je to úplně jiná dimenze krásy. Ale ve výlohách jsou paradoxně vystavené figuríny ultra hubené se silikonovými ňadry. A pak se v tom máme, my chlapi vyznat....
Protiklad panamských žen
Den osmý:
Nová Panama City
Poslední den v Panamě. Letí mi to až v půl desátý večer a tak si chci naplno užít každou dnešní minutu. Celé dopoledne tak vyhradím k prohlídce nového Panama City. Lokality doslova nabité moderními výškovými budovami, mrakodrapy a jinými architektonickými skvosty. Tohle město je ve střední Americe top, co se týká luxusu a výstavby dle nejnovějších trendů. Nic si tak nezadá v tomto ohledu s velkoměsty Spojených států a Kanady.
Panama City
Monumentální stavby
Mrakodrapy
Moderní město
Jedna z tříd
Zelené nové město
Rozlučka
K obědu si dám hotdog ze stánku před hotelem, sbalím batoh, poslední nostalgický pohled z okna pokoje a začnu se přesouvat směr letiště Tocumen.
Pojízdný stánek
A z něj hotdog
Poslední pohled z okna
Panama Viejo
Jdu pěšky směr letiště, čtvrtí, kde jsem ještě nebyl. Taková typická zdejší, rušná a plná lidí. Po třech kilometrech se schovám před sluncem na kafe do Mekáče. Dál už jedu taxikem. Nechám se vysadit strašně ukecaným řidičem u nejstarší části města, rozvalin a ruin, Panama Vieja. V 15. století bylo tohle místo centrem města. Nyní už je to park s muzeem a platí se vstupné. V pozadí s novým městem a mrakodrapy působí o to víc zajímavěji. I když za deset dolarů pro cizince to je dost drahý, tak jsem si to aspoň částečně vybral v podobě dvou návštěv toalet.
V pozadí mrakodrapy
Panama Viejo
Pozůstatky města
Zbytky chrámu
Fotbalový závěr
Poslední zastávkou před odletem se stává Národní fotbalový stadion. Ani jsem tam původně nechtěl, fotbalu už bylo dost, ale jeho poloha pár kilometrů před letištěm se ukázala být rozhodujícím argumentem. Kudy se dostanu dovnitř? Moje tradiční otázka. Dostal jsem se na stadion, když se nehraje zápas, ve Lvově, na několik Bukurešťských, v Batumi, Rize a dokonce i v Ženevě. Tak to přece musí jít i tady. Přijíždí televize. Zítra tu hraje Panama s Jamajkou kvalifikaci na mistrovství světa. Sedmičlenný štáb se hrne dovnitř, v mžiku se stanu osmým členem a procházím s nimi. Neuvěřitelné! Ještě poprosím jednoho z nich o pár fotek na památku a vítězoslavně odcházím.
Národní stadion
Jsem zde
Tribuny stadionu
Intervium?
Mám ještě čas a tak na vedlejším stadionku zkouknu zdejší třetiligový zápas. Úrovní asi tak český krajský přebor. S Poděbrady by to byl vyrovnaný duel. Na tribunách to žije, temperament je znát. A to i na hřišti, kde rozhodčí rozdal dvěma nejdivočejším hráčům červené karty. Na další už stačily jen žluté. Ještě jeden poslední hotdog, mimochodem stravování v Panamě je ryze americké a ač nerad v 21 24 odlétám z Panamy.
Tipy - rady - vychytávky
- oranžovou kartičku na MHD koupíš v letištní hale nabitou kreditem za 5 dolarů, zde koupíš i SIM kartu (nekupoval jsem)
- odjezd autobusu je před letištěm po levé straně od východu ze zastávek č.1. a 2. , z č.1. jede na nejbližší stanici metra
- hotel Caribe, 1 noc se snídaní je za 820 Kč
- v metru je povinnost nosit ochranný plexisklový štít, koupíš všude před vstupem za 1 dolar, všude jinde už stačí “ jen” rouška
- v autobusu se platí u řidiče při výstupu, Albrook - Colón 4 dolary, Colón - Portobelo 3 dolary, Albrook - Gamboa 2 dolary,
- Loď na Tabogu, odplouvá v 9 00 z Isla Flamenco, z Tabogy v 16 00, zpáteční lístek 15 dolarů
- Metropolitní národní park, vstupné 4 dolary
- Panama Canal, vstupné 10 dolarů, pozor na dvojí ceny, místní platí 5 dolarů, chce to umět skvěle španělsky
- San Blas, doporučuju přes San Blas Dreams - vše fungovalo na jedničku, platby vždy po částech, 27 dolarů on-line z Čech, 20 dolarů indiánům Guna Yala na hranicích provincie, 3 dolary v přístavišti, 50 dolarů řidiči ( s odvozen tam i zpět před hotel ), 40 dolarů indiánům na ostrově za 1 noc
- Pipeline Road , stezka džunglí Soberania - zdarma, délka 27 km ( není to okruh )
- na 3. fotbalové lize je vstup zdarma
- tisíce žlutých taxíků
- Panamská strava - kuřata na tisíc způsobů, hotdogy, přeslazené limonády
Sleduj můj Facebook Krásné cestování
Jak se ti cestopis líbil?
Kafíno procestoval 46 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Jižní Ameriku. Na Cestujlevne.com se přidal před 2 lety a napsal pro tebe 11 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil24 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Neuvěřitelné, z mého pohledu jsi cestovatel- dobrodruh, možná je to tou průpravou z českého fotbalu :), reportáž je velmi zajímavá, tak jako vždy a fotky jsou nádherné.
Ahoj, děkuji za kompliment ! 👍 Je fakt, že díky českému fotbalu jsem připraven na ledacos 😇😁🤢. A proto teď raději cestuju po světě.✌️🌏
Škoda, v naší rodině jsi patřil k oblíbeným trenérům, i když si nikoho z kluků netrénoval. Minule jsme měli debatu, že všude možně mají národní stadion, ale my ho prostě pořád nemáme😣
Napiš mi na soukromý profil, děkuji.
Tuhle přezdívku neznám 😁😁……
O tvém cestování jsem se dozvěděla od manžela, já zde svůj účet nemám, mám ho na jiném blogu. A přiznám se, že nevím, kde najít odkaz na mail.
Mělo by to jít tady na Kafíno.👍
To je asi jen pro přihlášené.
Vcera jsme odjeli z Panama City a teda plexi tam v metru povinne nebylo..
Ahoj Stando, píšu “ Teď , ale stojím na stanici metra a ostraha mě nepouští dál, dokud si za jeden dolar nekoupím ochranný, plexisklový štít přes obličej…..” ( debaty o covidu ignoruju🤢), ale lístek si taky nemusíš kupovat, když tě nechytí revizor…😜 Škoda, že tě z cestopisu nic jiného nezaujalo😇. ✌️🌏
Jeli jsme pred tremi dny, jeste nam jeden zamestnanec pomahal kupovat tu kartu v automatu. Plexi mela v metru asi tak tretina lidi. Jsme tu 4, zacali jsme se pak pohybovat uberem. Vzhledem k cenam sme se rozhodli byt efektivnejsi.
Z cestopisu me samozrejme zaujalo dost veci :) A je paradni :)
My byli nejdriv 3 dny na Chichime island. O neco drazsi ostrov, ale doporucuji. Jeste min lidi a hodne soukromi. I ta elektrika tam byla (asi 4 hodiny po setmeni :-) Jestli se sem nekdy vratim, tak hlavne kvuli tomuhle raji.
2 dny Panama City. Ted jsme ve Valle de Anton, jeste nas ceka Gamboa a Portobelo :)
Ok😀, Portobelo je fajn 👍, Gamboa jako městečko nic zajímavého, jen vstup do Soberanie. Užijte si Panamu🇵🇦!
Gamboa rainforrest reserve si neuvazoval navstivit?
Ale jo, ale pak jsem vybral Pipeline road o kus dál.
Skvely cestopis, ses borec ze jsi chodil i do tech chudinskych ctvrti, pry tam driv stavali na hlavnich policiste a otaceli gringose zpet smer centrum, neco jako muslimske ctvrte v Parizi ;)
Kdysi jsem koupil letenky do Panamy v C v ramci nejakeho erroru, ale dostal sem nakonec refund - krome Mexika me ta stredni / jizni Amerika nejak netahne, i kdyz pristi navstevu US asi spojim aspon s Kostarikou, at mam check - ale ja sem v tomhle fakt divnej, vic me laka treba Saudska Arabie nebo Detroit, nez JV Asie a J Amerika ;)
Ahoj, děkuju ti. Jsem moc rád, že tě to zaujalo!
Vidíš, mě zase ta JA baví moc, chystám se do Argentiny a Uruguae. I když taky koukám na letenky do Saúdské Arábie. Má začít létat Flynas, ale předražený letenky. Kdyby byly nějaké slušné, tak by mě to lákalo!
Ahoj, sledoval jsem to už na tvém fcbku :-). Teda ses dost rozlítal. Panamský cestopis je supr napsaný, je vidět, že si to užíváš a dokážeš vtáhnout do místních reálií. Pro mě bohužel až moc :-D. Tohle není místo, které by mě lákalo natolik, abych v dohledné době chtěl navštívit. Ten nepořádek a zničené domy...už Neapol mám za špinákov, ale tohle je ještě o několik levelů níže. Takže ale i tak díky za super cestopis z míst, kam se asi nikdy nepodívám...
Ahoj Martine, děkuju za pochvalu. Potěšilo mě to! Máš pravdu, Panama je dost kontrastní a je v lecčems podobná Neapoli, ale zase to nechci nijak přikrášlovat, aby pak nebyl někdo překvapený. Pro mě to má grády i když doma máme pořádek :-) :-):-)
Perfektní,👍, to bude má příští destinace, vlastně už dávno měla být, kdyby ne ten neřád Covid, i když patří mezi ty dražší, protože letenky pod 14 a ještě z Německa asi nikdy nebyly, pokud nepočítám levné lety ze Států.
Jen otázka, nestačí ten "výlet" na San Blas naplánovat až z Panamy, neplatit nic dopředu - a druhá věc... Píšeš že na San Blasu chodíš s mobilem... On je tam signál? Já vždycky myslel, že není. Pokud ano, fungovala ti tam data? A měl sis kde dobít elektroniku? Možná si to neřešil, nebyl jsi tam dlouho.
Jinak přistání na Tocumenu a pohled na město a průplav z výšky pokud sedíš na správné straně patří mezi mé největší zážitky, jen já zatím měl vždy to štěstí tam být jen na letišti v tranzitu.
Ahoj, moc díky! Panamu určitě doporučuju, skvělý zážitek!👍 S tím mobilem jsem jen fotil, signál na tom mém konkrétním ostrově byl, ale velmi slabý.Data jsem si vůbec v Panamě nekupoval, beru to jako relax i když si to samozřejmě dělám těžší. Chýše pro hosty jsou úplně bez elektřiny( zásuvek i světla). Se San Blas jsem chtěl mít jistotu už v Čechách, tak jsem pak už nezkoumal možnost až z Panamy. Aspoň dvě noci si myslím je optimální , je to tam neskutečný! ✌️🌏
Děkuju Azul, baví mě to! ✌️🌏
Parádně ses rozcestoval!👍
Z Vídně letenky přes Istanbul kolem 12000 kč 1 ks příručního zavazadla do 8 kg(55cm x 40cm x 23cm) +
1 ks příručního zavazadla do 2 kg
Ahoj, skvěle napsané, četlo se to úplně samo a musím říct, že klobouk dolů takhle cestovat sám. S přítelkyní máme zájem jak jinak než hlavně ty ostrovy San Blas, chtěl bych se zeptat jak přesně to funguje na těch ostrovech, zda se domlouváš s místníma kam by si chtěl jet, jakou možnost zvolit z těch stránek co doporučuješ, určitě chceme aspon 3 dny takhle strávit, ale ja tam hrozně moc možností. A jestli třeba myslíš zda je lepší si půjčit auto nebo jezdit radši autobusem a tak různě.
Díky za případné odpovědi a my už se nemužeme dočkat v září až tam poletíme.
Ahoj Tošo, Panamu a San Blas ti rozhodně doporučuju. Napiš mi prosím na můj profil, můžeme to probrat a co budu vědět ti řeknu.✌️🌏