Pár gastronomických vzpomínek ze Sicílie a Kalábrie

Vzhledem k nynější situaci a pro lepší chuť k jídlu bez čtení zpráv o Covidu, rozhodla jsem se doplnit Katčin cestopis ze Sicílie o pár drobných postřehů a hlavně fotek k místní gastronomii.

Asi mnoho z Vás už něco z toho ochutnalo (viz komentáře k arancini), ale třeba někoho pobaví zkušenosti mé a kamarádek z cesty a pobytu u našich italských přátel. Před nějakým rokem jsme týden bydlely u báječné italské rodiny, mohly jsme tedy poznat, jak a co jí běžná italská rodina, které bychom si možná samy neobjednaly. Kromě lukulských hodů, které se konají téměř každý víkend, i častěji (nevím, jak v zimních měsících, ale v září určitě), sestávajících z alespoň 10 chodů (jo – třeba – zkuste někdy přidat k rýži majonézu, pro mě to znělo divně, ale chutná to dobře), tak: 

Každé ráno otec rodiny zajel do některé z mnoha pekáren a přivezl plný tác krémového pečiva – na fotce. Tyto obřadně rozkrájel a spolu s moka kávou jsme labužnicky před cestou na pláž ochutnávaly. Každý den jsme zašly do cukrárny a italská kamarádka objednala granitu – někdo by řekl, že je to naše ledová tříšť a proto by nás asi nenapadlo, si to objednat. Ale na Sicílii i v Kalábrii je to lahůdka – nejedná se o umělé příchutě, ale je to z ovoce, báječně vyšlehané. K tomu je kopec pravé šlehačky a čerstvě upečená brioška. Vzpomínám si také, že kamarádky z Itálie byly předtím u nás v Brně a někde jsme šly kolem ledových tříští – zaradovaly se, že vidí něco, co znají. No, jejich výraz ve tváří po ochutnání české granity – snažily se, co nejvíc to šlo, zamaskovat zklamání. Takže opravdu doporučuji ochutnat mlsounům pravou italskou granitu – se šlehačkou a teplou brioškou, prosím. V cukrárnách jsou ve vitrínách zmrzlinové výrobky mnoha různých příchutí (na fotkách), stejně jako zmrzlinové dorty, či jejich kousky – doporučuji rozhodně ochutnat. Další specifickou sicilskou dobrotou jsou cannoli – dělají se s mnoha různými náplněmi. Arancini – na Sicílii a v Kalábrii je spousta pekáren – je to vynikající, levné, mnoho druhů. Nejlepší jsou samozřejmě ty, které jsou např. u škol. Tak jak všude – vyplatí se pozorovat, kde je chumel místních. A v pracovních dnech se na mnoha místech (u pobřeží), ale ne na místech, určených obvykle pro turisty, nabízí polední menu – za pár euro s více chody (těstoviny, tousty, olivy, bruschetty), včetně nápoje, které je potřeba sdílet (pro 4 osoby jsme objednávali tuším jen 3 „meníčka“).  

Často si vzpomenu na to, jak jsme se kamarádek ptaly, jak se pozná u nich dobrá restaurace – prý, že by do restaurace, která je špatná a kde lidem nechutná, nikdo nešel a zkrachovala by. Tak dobrou chuť k obědu, večeři, snídani či svačině.