Peking - Čína
+ Velká čínská zeď
Cestopis z roku 2024 napsala Šárka Skrbková
Letenky 21.5.-29.5. z Vídně přes Londýn
Čína dlouho patřila na můj seznam, co chci rozhodně vidět. A tak když jsem v únoru objevila letenky z Prahy na týden do Pekingu, neváhala jsem ani chvilku. Vyrážím s kamarádkou Evou, se kterou jsme byli v roce 2017 na Novém Zélandu, od té doby udržovaly fb přátelství a teď společně vyrazily, a nemohlo to být lepší. Postupně jsme sestavovaly itinerář, co chceme vidět, shodly se na ubytku i programu.
Před odletem musíte zažádat o vízum, zhruba měsíc dopředu. O vízum žádáte online – vyplníte 8-mi stránkový dotazník, kde uvedete co děláte za práci za posledních 5 let vy, co dělají vaši rodiče, zda rozumíme bombám nebo máte kontakty na atentátníky – u všeho prosím zaškrtnout NE. Na pobočce ambasády si domluvíte schůzku, je třeba mít fotku pasu, zajištěno ubytování (potvrzení z Bookingu), zpáteční letenku a itinerář, odpovíte na pár kontrolní otázek, zaplatí se 2200 Kč a za dva dny si můžete vyzvednou pas i s vízem. Po checkinu na let je třeba ještě vyplnit online medical dotazník, kde dostanete qr kód – nikde to po nás nakonec nechtěli.
Zavazadla máme 2 příruční – 10 a 3 kg. V Číně bude teplo, takže stačí kraťasy, sukně a šaty a je sbaleno. Pozor, v Číně je nepitná voda. Platí se Juany – zhruba 3 kč, většinou neberou karty, takže mějte eura nebo dolary na výměnu. Anglicky nepočítejte, že se domluvíte. A připravte se, že kamery budou na každém rohu. Jinak lidé tam jsou milí, jídlo levné, i když často pálivé, nebo umělé – různé želé. A pokud se doma chovám ekologicky, tak taky zjistíte, že je to kapka k moři, vše zabalené samostatně v plastu, a ještě vám to dají do další tašky. Časový posun je 6 hodin.
Peking je hlavní město Číny a s 20 miliony obyvatel patří mezi jedno z největších měst (největší města dle počtu obyvatel - Tokio, Dillí, Šanghaj, Sao Paulo, Mexico City, Káhira, Dháka, Bombaj, Peking).
Den nula, pondělí 21.5., úterý 22.5. – přesun do Vídně a dostatečná rezerva na letišti
Ještě peláším do práce a jedu do Vídně Flixbusem, autobus má dvě hodiny zpoždění, takže na žádné courání to už není a jen večer zapluji do hostelu, který je kousek od nádraží a platím 500 kč za noc. Co mě zarazí je, že v hostelu na pokoji je manželská postel, spala jsme ve spoustě hostelů, ale tohle vidím prvně. Lehám si tedy na svoji půlku a večer si připojí klučina s dotazem, zda tato postel je volná. Ráno si jdu odšlapat kroky, mám dlouhou řadu splněných dnů a nechci si to pokazit (nakonec jsem to dala na 32 dnů, v letadle cestou zpět se mi to našlapat nepodařilo), vlakem se přesunu na letiště, kde na poslední chvíli doháním pracovní resty a konečně se potkám s Evou. Znáte to, potkáte se na Zélandu, 7 let udržujete přátelství pouze přes facebook a pak spolu vyrazíte do Číny. Ne? Tak to rozhodně zkuste. V jednom mám v životě fakt štěstí, potkávám super lidi, ať na Zélandu, v Itálii nebo parta, se kterou jsme jeli do Norska. Nastoupíme na krátký let do Londýna, kde nás čeká hodinu a půl dlouhý přestup, kde máme přesně na přestup hodinu a půl. Letiště Heathrow je obrovské, takže si před nástupem jen rychle koupíme svačinu, dotočíme vodu a už pelášíme. Moje trauma z toho, že by mi uletělo další letadlo, je prostě obrovské. Jinak ve Vídni jsem byla s dostatečným předstihem, žádné moje dobíhání, asi jsem se fakt už poučila. Letadlo je skoro plné, ale za námi je čistě náhodou volná celá troj sedačka, a tak ji obsadíme. Let celkem uteče, povídáme si, koukneme na 2 filmy, trochu se prospíme a už podávají snídani a pomalu klesáme na přistání.
Den jedna – středa 23.5. – Let a nový Peking
Po dlouhém letu vystupujeme na území Číny. Čeká nás dlouhá fronta na imigračním, kde jsme odbaveni za 2 minuty. Před výstupem z bezcelní zóny na nás čeká taxi, který nás za hodinu a půl odveze přímo na hotel. Bylo to zdarma od Bookingu k rezervaci hotelu, pouze zadáte číslo letu a co chcete mít na ceduli, abyste našli svůj odvoz. Na ubytování dáme rychlou sprchu, aneb jak nahradit spánek a nepropásnout ani chvilku v Číně a razíme ven. V metru si jízdenku v automatu nekoupíme, musíme mít ID ověření, které nemáme, a tak vždy budeme kupovat jízdenku u přepážky, jízdenky stojí 9 až 15 korun. Dojedeme do nového Pekingu a hledáme výškové budovy z obrázku. Přestože nám průvodce tvrdí, že v budově CTCCV je vyhlídková plošina, lidé v okolí nám tvrdí, že dovnitř se nedostaneme. Jdeme k hedvábnému trhu, taky jsme ho asi minuly. Metrem se přesuneme zpět do oblasti našeho hotelu a prochází ulici a hledáme něco dobrého k snědku, vyhrává ta restaurace, která má menu i v angličtině a s obrázky. Bože, takhle pálivé jídlo jsem neměla snad ani v Thajsku. Zdarma nám pak donesou dezert, který se skládá z ochuceného želé, kousku melounu a posypáno oříšky. A jdeme dospat náš spánkový deficit.
Útrata – 8 juan metro, 30 juan jídlo, 25 juan snídaně na další den, celkem 63 juanů/197 Kč
Den dva 23.5.– čtvrtek Zakázané město a náměstí Nebeského klidu
Vstáváme a snídani máme na hotelu, dostaneme 2 toustové chleby, vaječnou omeletu, teplý lančmít, salát, cherry rajčátka, pár borůvek a banán. Celé to stojí 75 korun. Metrem se vydáme k bráně Nebeského klidu, které má být zdarma. Tam pohoříme, protože nám říkají, že musíme mít smluvenou schůzku a dělá se to den předem a bez toho se tam nedostaneme. Ještě nás straší, že musíme mít aplikaci wechat, přes kterou v Číně dělají vše, platí, posílají si videa, komunikují, je to takový součet instagramu, whatsapu a platební brány. Já si ji sice stáhla, ale nepodařila se mi zprovoznit. Tak jdeme zpátky, že si tedy dojedeme k jezerům a večer poprosíme recepční na hotelu. Po cestě zaplujeme do krásného parčíků, procházíme bambusový les, fotíme holčiny ve starodávných kostýmech, navštívíme první suvenýr shop. K obědu si dáme výborné knedlíčky, které opět jíme hůlkami. Jídlo je zde levné, vychází zhruba na 90 korun porce, kterou máme většinou problém sníst. Jsme hned vedle Zakázaného města, a tak zkoušíme štěstí a projdeme do středu toho areálu, nikdo nás nezastavil. Vypadá to jako nějaké muzeum, zkoušíme to k Bráně Nebeského klidu, ale zase tam projít nesmíme. Nakonec zjistíme, že to není žádné muzeum, ale přímo areál Zakázaného města a že si můžeme koupit vstupenky již na ten den. Pánovi u přepážky dáme peníze, on chce naše pasy a pak nám pasy vrací, žádná vstupenka, žádné potvrzení o platbě. Přes security kontrolu projdeme do areálu, stačilo jen to číslo pasu. Všude během celého pobytu ukazujeme ID (pas nebo občanku, radši noste pas, občas chtějí vidět i vízum) a skenerem procházíme všude, kontrolují batohy a tašky (to se děje i ve všech stanicích metra). Areál Zakázaného města je obrovský, pojme až 80 tis návštěvníků denně. Je zde přes 800 budov. Kupujeme si audio průvodce v češtině. Zakázané město bylo postaveno v 15. století a žili v něm císařové, konaly se zde svatby, obřady s obětmi. Jsou zde nádherné zahrady a celý areál působí kouzelně. Je zde i několik slečen ve starodávných krojích, které ochotně pózují. Areál se v 17 hodin zavírá, a tak se vydáme zpět a najednou se k Nebeské bráně již dostaneme. Bez rezervace online. U kontroly nám stačilo říct, že jsme byli v Zakázaném městě, vstupenku nemáme, a tak strážník chce jako důkaz vidět nějaké fotky ze Zakázaného města, těch máme spoustu, a tak nás pouští dál. Podchodem projdeme k největšímu náměstí na světě, kde několik desítek Číňanů čeká na obřadní stažení vlajky, které ale bude až za hodinu a půl. Nalevo je budova, kde se konají srazy komunistické strany, naproti stojí muzeum a za opačném konci náměstí je Mauzoleum, kde je vystaven Mao Ce-tung a lidé čekají denně nekonečně fronty, aby ho byť jen na vteřinu zahlédli. Popravdě vidět nabalzamovanou 48 let starou mrtvolu vidět nechci. K večeři si koupíme hroznové víno, ovocný puding a čínskou polévku, kde jinde si ji dát, že?
Den tři pátek 24.5. Letní palác
Razíme na metro, metro číslo 5, přestup na kruhové metro a přestup na metro číslo 4. Hodina v metru přijde na 5 juanu, tedy 15 korun. A velmi snadno se zde zorientujete. Já si kupuji sladké pečivo místo snídaně a kupujeme vstupenku za 30 juanů, samozřejmě chtějí zase vidět pasy. Hned nás čeká malá vesnička, vstupné 20 juanů. Projdeme si historickou uličku, kde nakupovala císařovna a nasedáme na loď za 70 juanů, co nás odveze do přes jezero v jižní bráně. Přes 17 obloukový most dojdeme k paláci, kde se císařovna modlila za déšť. A poté již jdeme podél vody a vždy odbočíme k nádherným chrámům a kouzelným uličkám. Vstupné nahoru se opět platí, 30 juanů. Ťapkáme po schodech nahoru, kde nás čekají krásné výhledy. Většina budov je přístupná pouze zvenčí. Občas můžete přes sklo nebo otevřené okno spatřit trůn nebo velké vázy uvnitř. Sem tam malinko sprchne. Ale naštěstí nic strašného. Dáme si párek v rohlíku za 36 juanů, projdeme si krásné zahrady, kocháme se výhledy a uděláme tak 300 fotek chrámů. Vrátíme se metrem domů a procházíme uličky v okolí. Zajdeme si na jídlo za 36 juanů i s pitím (je vidět, jak uvnitř Letního paláce bylo vše předražené).
Císařovna Cch´si zemřela 1908 a 1911 po ní padla dynastie. Její osud začal jako konkubína, zabila sokyni, syna, synovce. Žila v letním paláci a žila si na úrovni, zatímco její lid strádal. Údajně i ráda nechávala bičovat poddané. Říkalo se ji dračí císařovna.
Útrata – 10 metro, 150 vstup do Letní palác plus loď, 100 jídlo, celkem 780 korun
Den 4 - sobota 25.5. prší, akvárium
Prší. Přesně jak říkala předpověď. Dáme snídani na hotelu a razíme pešky si ověřit autobus, který nás má další den odvést k čínské zdi. Eva chce mít jistotu, že opravdu jede a v jakých intervalech. Najdeme konečně první supermarket, a tak jdeme očíhnout, jaké mají jídlo uvnitř. Poté už jedeme do Blue zoo, vstupné stojí 150, tedy 450 korun. Uvidíme žraloky, rejnoky, zaplatím 40 juanů za virtuální realitu, čeká nás představení s lachtanem. Venku stále prší, couráme po městě (na hotelu nám ochotně půjčili deštníky) navštívíme centrum pro skejťáky, basketbalové hřiště. Koupíme si chipsy s příchutí okurky a kiwi víno. Nákup v krámě nás stojí 20 juanů – tedy 60 korun. Přejdeme pak do drahé pekárny, kde necháme 120 korun za 3 kusy pečiva. Čína umí být levná i drahá. Předtím zavítáme do Hutongy, malé přízemní šedivé baráčky, kde obyvatelé pravděpodobně používají veřejné záchodky venku. Historie těchto vesniček má přes 700 let a některé slouží na ukázku turistům, ve spoustě z nich se stále na stísněném prostoru bydlí. Na ubytku jsme v 6 a dáme si voraz před zítřejším velkým výletem.
Den 5 - neděle, 26.5. den D. Velká čínská zeď, Mutianyu
Vstáváme v 5:05 a razíme metrem na autobusové nádraží, kde busem 916 jedeme do Huairou. Tam dle článků na netu (děkuji fijalka.cz) máme chytit bus H23, H24, H35 nebo H36. Nakonec nás ukecá taxikář, že nás tam za 60 juanů, tedy 180 korun vezme. V areálu si kupujeme vstupenku za 200 juanů, kdy součástí vstupenky je autobus kousek nahoru, lanovkou na zeď, a dolů bobovou dráhou. Zeď je impozantní, vydáme doprava, kde jsou šikmé schody, potkáváme Dona. Američana, co dělá securiťáka pro Greenday na koncertě po Evropě. Prý by nám sehnal volňásky, tak uvidíme. (dodatek - zítra opravdu jedeme na koncert do Norimberku). Zeď byla postavena v rozmezí 1473 až 1620, měří úctyhodných 22 tisíc kilometrů, součástí zdi jsou obrané budovy a hlavním účelem zdi byla ochrana před nájezdy od Mongolů. Každých pár metrů děláme 20 dalších fotek, protože každý výhled, každá cihla prostě vypadají dobře. Poprvé v Číně máme modrou oblohu, a ne šedivou – smog. Po zhruba 4 kilometrech zeď končí, probíhá zde rekonstrukce, tak se vydáváme druhým směrem. S Don byl super společnost, byla s ním sranda. Má procestováno 49 států z 50. Ale už se musí vrátit a tak do druhé části zdi, která je více do schodů jdeme zase jen s Evčou, bohužel po pár kilometrech opět končí, je zde zazděná věž a dále nepokračuje. Vždy můžete projít pouze určitý úsek. Celkově jsme prošli tak 5 kilometrů zdi. Dolů jedeme bobovou dráhou !! To je taky super zážitek, doporučuji. Strategicky jsou umístěné krámy se suvenýry a Evča se trénuje ve smlouvání. Chceme jet zpátky busem, ale taxikářka nás ukecá, že za 20 na osobu nás vezme, tak podlehneme. Cesta busem 916 je o něco delší než ráno, kvůli dopravní zácpě. Padám hlady (2 housky, jablko a nektarinka mi na den nestačí). Zabalili jsme si hodně svačiny, protože jsem se bály, že na zdi nebude jídlo ani pití. Hned pod zdí jsou vždy veřejné záchodky a občerstvení, takže naše obavy byly liché. Po vystoupení z autobusu hledáme veřejné záchodky, které jsou na každém rohu a zajdme si na jídlo, dáme si rýži, maso a Pepsi a platíme 57 za jídlo a 16 za nápoje za obě. Procházkou to vezmeme domů a vidíme, jak to na ulicích žije, přesto nikde není hluk nebo nepořádek.
Útrata – 12 bus, 30 taxi, 200 vstup, 10 voda, 10 nanuk, 20 taxík, 12 bus, 38 jídlo a pití, 13 nákup čajů, 345 juanů/ 1035 Kč
na top památce a mě zase zajímají kočky :D
Den 6. Pondělí 27.5. Zoo a Olympijský stadion
Razíme k Chrámu nebes, bohužel v pondělí je otevřený pouze park, výhledy jsou zavřené, a tak měníme plán a jedeme do Zoo. Mají tu totiž pandy velké a ty jsem na vlastní oči ještě neviděla. Vstupné stojí pár korun (15 juanů/45 korun), za pavilon pand si připlatíme celých 5 juanů (15 korun). Jedna panda baští bambus, zbylé 3 pandy spí. Panda je tak líné zvíře, že je líná se i rozmnožovat. Všechny pandy vlastní Čína, pokud je někde v zoo mimo Čínu uvidíte, jsou pouze v pronájmu. Areál zoo je dost velký, spíše takový parčík – mají tu žirafy (vzpomínám, jak jsem je krmila v Keni), slony, tygra, ledního medvěda a mnoho dalších zvířátek. Poté to metrem vezme k Pekingský areálu, kde se konaly letní olympijské hry v roce 2008. Nejznámější stavbou je Ptačí hnízdo, které navrhla švýcarská architektonická firma a stavba stála 3,5 miliary juanů a areál pojme 80 tisíc diváků. Hned naproti je plavecký areál, který vypadá jako bublinková koule. Na procházku je to kouzelné, ale několik budov zeje prázdnou, hned bychom z nich udělali vyhlídkovou plošinu nebo restauraci a hotel, nevyužitý potenciál.
Den 7. Úterý 28.5. Chrám nebes
Chceme změnu, a tak dáme snídani v pekárně, kterou jsme objevili včera. Dostaneme něco jako pizzu a teplé mlíko, které nakonec vyhodím a už razíme do Chrámu nebes. Vstupné je opět symbolické. Procházíme chrámem, děláme fotky, natáčíme naše padající video. Přesouváme se na Uhelný vrch, kde musíme zaplatit vstupné do parku 10 juanů a už se škrábeme nahoru. Nahoře je krásný výhled na město, na jedné straně můžeme vidět Zakázané město, na druhé straně se tyčí impozantní mrakodrapy. Přes další park, kde se nachází stúpa to vezmeme domů. Po cestě jsme chtěly ještě masáž nohou, ale bohužel jsme narazily jen na pedikúru. Kupujeme poslední suvenýry a jdeme si domů zabalit.
Den poslední - Středa 29.5. letíme domů
Loučíme se s hotelem a razíme na metro, stojí klasicky 5 juanů, na konečné zaplatíme 35 juanů za vlak, tedy celkem za 40 juanů, 120 korun a hodinu času se dostanete z centra města na letiště. U checkinu nás oznamují, že náš let je zpožděn a nestihneme přípoj z Londýna do Vídně a automaticky nás přebookují na další let, který je bohužel až další dne ráno. Let proběhne v klidu, zkouknu několik filmů, přečtu knížku a už přistáváme. Přípoj do Vídně opravdu nestíháme. A tak jdeme na přepážku British Airways, kde nám dají poukazy na shuttle bus a noc v hotelu. V hotelu jim trochu trvá, než nám vydají kartu od pokoje, tak si zatím si zajdeme na večeři formou bufetu, ráno k snídani dostaneme balíček na cestu. Let do Vídně už proběhne bez problémů a já pak razím navštívit kamarádku se štěnětem a pak se přesouvám na výlet na Moravu, kde nás čeká ochutnávka vín, cyklovýlet a sjíždění Dyje. British Airways v tomhle trochu zklamali, zařízené to mělo hezky, jen mě štvalo, že nám nikdo o možnosti ubytování neinformoval. Nevědět, že na něco takového máme nárok, tak si ubytko, autobus i jídlo platíme na vlastní náklady, a to ještě nemluvím o propadnutém ubytku ve Vídni.
Na Čínu jsem byla zvědavá, jaké to je – komunismus, bez googlu, bez facebooku, bez angličtiny. Tato země nakonec absolutně předčila moje očekávání, líbilo se mi zde úplně vše, památky, milé lidi, doprava, počasí, atmosféra. S Evčou jsme si to skvěle užily a prokecaly celou dobu.
Letos mám koupenou už jen jednu letenku na Mallorku. A uvidíme, co zbytek roku přinese a kam mě moje toulavé boty zavedou.
Položka, kterou mají všichni nejradši. Kolik tohle dobrodružství stálo:
Náklady: 11 300 zpáteční letenka Vídeň - Peking
5 150 ubytko (soukromý pokoj, hostel by byl o 1500 Kč levnější)
6 000 vyměněno juany
2 200 vízum
25 tis celkem za skvělý týden, už jsme navštívila 6 ze 7 novodobých divů světa. Můžete hádat, který mi ještě chybí a mám ho na seznamu. Čína byla 65. zemí, kterou jsme navštívila a rozhodně mám v plánu se sem vrátit – ráda bych viděla Šanghaj, Hongkong a možná i venkov.
P.S. viděla jsme pandy, naživo !! To taky stálo za to :D
https://www.instagram.com/sarkas...ged/?hl=cs
3 videa z cest na mém IG.
Jak se ti cestopis líbil?
Šárka Skrbková procestovala 70 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 7 lety a napsala pro tebe 32 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil3 komentáře
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Hezky vylet. Jde videt, ze spouste z nas udela radost vycestovat "nekam dal" i na par dnu.
Hezky vylet. Jde videt, ze spouste z nas udela radost vycestovat "nekam dal" i na par dnu.
A už máš chlapa?
A už máš chlapa?
Znovu super cestopis, Šárka, vždy Ťa rada čítam. Vyzerá, že s kamarátkou bol výlet ešte lepší ako so stále mobilujúcim chlapom :)
Znovu super cestopis, Šárka, vždy Ťa rada čítam. Vyzerá, že s kamarátkou bol výlet ešte lepší ako so stále mobilujúcim chlapom :)