Peleliu - po stopách bojů v Pacifiku

Další den našeho pobytu na Palau máme opět cestovatelsky náročnější, neboť jsme se rozhodli pro celodenní výlet na ostrov Peleliu. Už jen výlet domluvit byl veselý zážitek. Na ostrově je celkem dost agentur, my jsme si dle mapy náhodně vybrali Rock Islands Tour. Agentura zaměřená evidentně na návštěvníky z Japonska, kde se nám velmi ochotně věnovali, bohužel nám řekli, že pro daný výlet nemají anglicky mluvícího průvodce a doporučili nám nedalekou agenturu Sam´s Tours, kde dvě ženské o kšeft moc nestály a velmi nejistě a bez záruky, nemají prý „zdroje“, nám výlet nabídly, ovšem za 375 USD na osobu. Uuups,  solidní darda, slušně jsme poděkovali a vrátili se na předchozí štaci s tím, že si výlet vezmeme i bez anglicky mluvícího průvodce. Cena 154 USD na osobu a k tomu povinně plus 25 USD za povolení pro vstup na Peleliu, které je možné platit pouze hotově, je přeci jen někde jinde.

Rock Islands

Nalodění

V den výletu po snídani sedáme do aut a jedeme i s našimi známými přes celý Koror do přístaviště agentury. U „check-inu“ fasujeme potvrzení o povolení vstupu na ostrov a záchrannou vestu. Když se sjede zbytek osazenstva výletu, samí Japončíci, tak se naloďujeme na rychlý člun, kterým je to na Peleliu asi 40 kilometrů, zhruba hodina cesty. Projíždíme rezervací Rock Islands, což je skupina zhruba 150 malých ostrůvků, kterým i místní dle tvaru říkají hříbky. Neobydlené půlkulaté skalnaté ostrůvky porostlé bujnou tropickou vegetací, miliony let podemílané mořským příbojem.

Informační centrum v přístavu

Na severu Peleliu přistáváme jako jediná loď v tuto dobu, pár minut trávíme pod střechou ve stínu místního informačního centra a pak již s naší průvodkyní sedáme do malého autobusu a vyrážíme na asi pětihodinový výlet po ostrově. Je nás celkem 16, my jsme 4 Češi a 12 Japonců, k tomu japonská průvodkyně. Celodenní výlet má jediné základní téma – putování po stopách 2. světové války. O Peleliu byly totiž svedeny velmi těžké boje mezi Japonci a Američany, kteří se zde v září 1944 vylodili.

Fotky cestou autobusem

Historické okénko

Výjimečnost tohoto malého ostrova byla v tom, že zde Japonci poprvé uplatnili taktiku nebojovat o vyloďovací pláže, ale silně se opevnili ve vnitrozemí, kde využili do plna nepřístupný terén a vybudovali spoustu obranných postavení a jeskynních systémů. A i když americký generál do médií prezentoval celou vyloďovací operaci jako jednoduchou záležitost, která zabere maximálně 2-3 dny, ve finále trvaly boje o tento malý ostrov (13km2) přes dva a půl měsíce a vyžádaly si téměř 2.000 padlých na straně americké a zhruba 11.000 na straně japonské, kde šlo prakticky o všechny obránce ostrova, kteří dle jejich kodexu cti bojovali za císaře Hirohita až do naprostého sebezničení, neboť jich přežilo pouze 50. Už za války se o této bitvě, která si nezadala v ničem s následnými těžkými boji o Iwodžimu a Okinawu, vedla diskuze o její nutnosti. Jen vedle těchto mediálně i historicky známých v toku času úplně zapadla,  To jen krátký úvod k našemu výletu, případní zájemci o tuto ne až tak známou problematiku najdou mnoho informací v díle Miloše Hubáčka – Boj o Filipíny nebo v jednom ze sešitů Velké bitvy historie.

Jeskynní komplex

Banzai - směr džungle

První zastávkou autobusu je nedaleko přístaviště jeskynní komplex 1.000 Men Cave (Jeskyně 1.000 mužů), kde název hovoří za vše. Dostáváme baterky a zhruba polovinu jeskynního obranného komplexu, vykutaného ve skále, procházíme. Průvodkyně nás upozorňuje, abychom respektovali historii tohoto pro Japonce pietního místa (což se dá samozřejmě říci o celém ostrově s ohledem na obě válčící strany). A i když nemáme výklad v angličtině, zde i u několika jiných zastávek jsou informační tabule. Navíc nám u každé zastávky dá průvodkyně svůj mobil s anglickým popisem.

Muzeum

Tohle ještě přijde asi přetřídit

Další zastávkou je místní muzeum 2. světové války s historickými exponáty obou válčících stran, spoustou fotografií i popisů celé bitvy. V jedné vitríně je například i sbírka nalezených lahví od Coca- Coly. V rohu muzea a v jeho průjezdu jsou také metráky zatím nevytříděného historického „šrotu“. My autobusem pokračujeme dále a průvodkyně na Japonku celkem emotivně líčí průběh bitvy. Z celého autobusu se občas ozve jednohlasné obdivné „Óóó“ (asi jsme zrovna zastavili americký útok), že mám až strach, že na další zastávce vyběhnou naši šikmoocí spolucestující, ověšení fotoaparáty a mobily, s pokřikem „Banzai!“ do džungle bojovat za věčnou slávu císaře.

Válečný šrot z džungle

Zastavujeme na hřbitově, kde se jdou naši spolucestující pomodlit k památníku jejich padlých, my si hřbitov, evidentně ne zrovna opečovávaný, procházíme. Následuje zastávka u dodnes zachovalé masivní betonové stavby, u které jsou na trávníku další muzejní exponáty – letecký motor s vrtulí, torpédo a 800 kg letecká bomba. O kousek dál procházíme japonské velitelství letectva, které bylo zničeno zásahem letecké pumy. Otvor po ní je na tomto betonovém torzu dodnes jednoznačně patrný. Pak už pokračujeme přes letiště, které bylo jedním z hlavních důvodů pro obsazení ostrova Američany v roce 1944, na další zastávky. Míjíme malou americkou posádku, která zde zbytky letiště zřejmě udržuje v použitelném stavu.

Torpédo a 800 kg letecká bomba

Velitelství japonského letectva

Přímý zásah

Japonský lehký tank

Památník u vyloďovacích pláží

Mraky vraků

Zastavujeme u vraku zničeného japonského lehkého tanku a pak pokračujeme k velkému památníku u vyloďovacích pláží. Dle fotek vidíme, že tam, kde byl po válce velký americký vojenský hřbitov se stovkami bílých křížů, je dnes opět neprostupná džungle. Jdeme se podívat i na nedalekou vyloďovací pláž, kde nás překvapí, že na tomto takto pietním místě, kde navíc není až takový pohyb návštěvníků, je celkem solidní nepořádek a hromádky odpadků.

Vyloďovací pláže

Zbytky stíhacího Zera

Poslední zastávkou před obědem je obhlídka zbytků japonské stíhačky Zero, které bylo zničeno při náletech na letiště. Pak už v přístřešcích u malého zálivu, kde jsou opět na chátrajících pobřežních molech patrné zbytky válečných let, následuje velmi dobrý oběd, který s námi celou dobu jede v boxech a který pro agenturu vaří jedna z restaurací v Kororu. Zde se ukazuje i starostlivost agentury o své klienty, protože my čtyři na rozdíl od ostatních nedostáváme hůlky, ale mají pro nás normální příbor. I zde je několik památníků a opět, na pobřeží a pláži zase solidní binec.

Po obědě pokračujeme na jižní cíp ostrova k dalším památníkům, na jednom z nich jsou zřejmě vyobrazeni klanějící se japonský císař s císařovnou. Náš autobus pomalu pokračuje na zpáteční cestu, kde další zastávkou je vrak amerického pásového obojživelného vozidla. A kousek nad ním, na stále zachovalé ocelové konstrukci na pokraji jeskyně, stojí 200mm dělo a i jeskyně pro obsluhu za ním je přístupná.

Americká posádka na letišti

Památníky na jižním cípu

Dělo 200 mm

Americký obojživelný tank

My se přesouváme do středu ostrova, na skalní hřeben, kde probíhaly ty nejtěžší závěrečné boje, kde je několik dalších památníků. Pak následuje závěrečná kratší túra džunglí, kde jsou dodnes označená místa, kam je vstup zakázán, neboť tato dodnes nebyla odminována. Japonci se jdou prý opět pomodlit nějakému jejich památníku a nás průvodkyně posílá na vyhlídku na vrchol ostrova, kde je pro změnu památník americký.

Památníky ve středu ostrova

Tím se náš výlet chýlí ke konci, ještě zastavujeme v malém obchůdku s upomínkovými předměty a pak se už během chvilky naloďujeme na náš rychlý člun pro cestu zpátky. V přístavu u agentury tak zhruba po necelých osmi hodinách končíme náš celodenní výlet nejen za historií, protože návštěva Peleliu je i možnost navštívit minimálně obydlený ostrov (cca. 600 obyvatel), vidět zcela opuštěné a nedotčené pláže i divoký prales. Protože do setmění zbývá ještě nějaký čas, jedeme se okoupat na městskou pláž a jelikož oběd na výletě byl vskutku vydatný, večeři tentokrát vynecháváme. Každodenní zastávku pro doplnění nutných tekutin v lokálním obchůdku už ovšem ne, nějaká ta vychlazená piva a láhev rumu s kolou je na večerní diskuzi o dnešních zážitcích jen přece potřeba.

A kolem hříbků domů