Po stopách Ötziho - muže z ledu.

Údolí Val Venosta (Vinschgau) začíná  na Passo di Résia (Reschenpass) a končí nad lázeňským městem Merano. Je to zemědělská oblast lemovaná hradbou hor, jež dosahují takřka 4000 m.n.m. Nejvyšší je majestátní hora Ortles (Ortler) s výškou 3905 m.n.m.  A právě tyto hory jsou to, proč se sem rád vracím. První zajímavé místo blízko po přejezdu hranic je věž zatopeného kostela na jezeře Reschensee u vesnice Graun in Vinschgau (Curon Venosta). Při stavbě přehrady bylo zatopeno několik vesnic a tato věž byla dostatečně vysoká a tak se z ní stala turistická atrakce. U věže se platí za parkování. Je to zbytečné. Po projetí krátkého tunelu ve směru od hranic zaparkujete zdarma a k věži dojdete za 5 minut. Celá tato oblast je dvojjazyčná, proto uvádím dva názvy. Jak italský, tak německý. Ve větších městech, zvláště v Bolzanu převažuje italština, na venkově němčina (dialekt). Po sjezdu serpentýnama dolu do údolí dojedete do krásného středověkého městečka Glorenza (Glurns), obehnaného zcela zachovalými hradbami. Pochází odtud slavný malíř Paul Flora, jehož obrazy můžete v jedné z věží shlédnout. Prohlídka městečka  uvnitř hradeb je tak na 2 hodinky. Zajímavé je, že většina lidí zde stále žije běžný život jako by tu turisti nebyli a i uvnitř hradeb se lze pohybovat autem. Již mimo hradby je známá palírna whisky Puni. Cestou dál v blízkosti městečka Prato a Stélvio ( Prad am Stilfser Joch) je pěkný kostel St. George a odbočuje zde úžasná silnice čislo 38 na Passo di Stélvio ( Stilfser Joch) 2757 m.n.m. s odbočkou do horského střediska Solda (Sulden), odkud jsem před lety vycházel na horu Ortler a kde je též solidní lyžařské středisko a jedno z muzeí Reinholda Messnera. Výstup na Ortler je možný pouze s kompletní ledovcovou výbavou a znalostí jištění na skále i ledovci. Silnice číslo 38 na Passo di Stelvio je od osady Trafoi otevřena pouze do doby, dokud to podmínky dovolí. V zimě je uzavřená. Další zajímavá zastávka je v městečku Sluderno (Schluderns) a to hrad Churburg , založený roku 1250 s největší privátní sbírkou brnění na světě. V městečku Lasa (Laas) je světoznámý lom na těžbu mramoru a provádějí zde i exkurze po závodě. Další zajímavé místo je hrad Juval , patřící slavnému horolezci Reinholdu Messnerovi se spoustou exponátů dovezených z jeho cest. Pro milovníky levád, zde zvaných Waalweg  je zajímavá dvou hodinová procházka podél vodního kanálu z vesnice Castelbello (Kastelbell) k tomuto hradu. Lze zkrátit a nastoupit ve vesnici Ciárdes (Tschars). Přímo pod hradem je též parkoviště, odkud jezdí k hradu bus. Odsud též začíná přístupová cesta na Via ferratu Hoachwool.  Ferrata je klasifikována jako D, tedy těžká. Začíná lanovým mostem přes údolí a pokračuje často exponovaně skalní stěnou naproti hradu Juval. Sestup vede pěšinou zpět na parkoviště. Celý okruh trvá  zhruba 5 h. Cestou k nástupu na ferratu jsou též lezecké skály. Pokud budete pokračovat do nitra údolí Val Senáles (Schnalstal), které zde začíná, dojedete asi po 20 km k přehradě Vernagt-see ( 1700 m.n.m.), kde začíná stezka na chatu Similaun hütte (3.5h), od které je to něco přes hodinku na místo nálezu slavného Ötziho. Toto prokleté místo jsem měl již dlouho v plánu navštívit a když na letošního 19.9. připadlo 30 výročí od objevu, neodolal jsem a vyrazil. Stezka od chaty je značená a místy zajištěná lanem a pomohou i instalované kramle. Dál na Fineilspitze (3514 m.n.m.) už značení chybí. Jde se ve skále a držte se kamenných mužíků. Nutná absence závratí. Výstup od chaty na vrchol Similaun vede po ledovci a je nutná kompletní výbava na ledovec se znalostí jištění. Na chatu lze dojít též z rakouského Ventu. Chata je otevřena do konce září. Na místě nálezu těla je mohyla a je odtud hezký výhled. O Ötzim koluje spousta pověr a vědecky to byl velmi významný objev. Jeho tělo můžete shlédnout v muzeu v Bolzánu. Na konci údolí Senáles je výborné lyžařské střediso Kurzras s možností lyžování na ledovci. V oblasti je spousta možností ubytování všeho druhu. Na penziónu po mě chtěli certifikát o očkování a vyplňoval jsem formulář před cestou do Itálie. Tak tolik o mé poslední výpravě. Cestování zdar ! Zbyněk.