Podzimní prázdniny v Ománu

Omán mám na bucket listu už dlouho a stejně tak dlouho ho pořád odsouvám na neurčito. Ale letošek je rokem improvizací a tak bez velkého plánování v půlce října, tedy deset dní před odletem kupuji nijak zvlášť výhodné letenky. Informace o získávání víz na letišti se liší server od serveru, ale snad to bude v pohodě. Na bookingu surfuji mezi úžasnými nabídkami ubytování a hned se myšlenkově přesouvám do místní kultury a začínám se těšit. Některé pensiony vypadají tak lákavě, že už nikam jinam snad ani nemusíme.

Cornishe ve čtvrti Matrah - Muskat

Víza skutečně potřeba nejsou, ale je nutné s sebou mít potvrzení o rezervaci hotelu, zpáteční letenku a cestovní pojištění. To poslední nikdo nekontroloval, ostatní řešili akorát v Praze na letišti. V Muskatu už nikoho nic nezajímalo, jenom délka cesty. Víza on arrival jsou prý maximálně na deset dní, ale moc tomu nevěřím, protože většina lidí kolem nás přijíždí alespoň na dva týdny. My máme v rámci podzimních prázdnin bohužel jen 8 dní.

Měna je Ománský Riál a je to zatraceně tvrdá měna. Jeden Riál stojí 50Kč. Navzdory tomu jsou ceny dost příznivé. Oběd v restauraci vyjde obvykle na 50-80Kč. Litr benzínu 12Kč. Půjčení auta od 300Kč na den. Dálnice ani parkování se neplatí. Stejně tak není vstupné na žádné přírodní atrakce. Vstupy jsou pouze do hradů a muzeí, kde mají „gulf people“ slevu a turisti přirážku. Nejvyšší ceny jsou za ubytování a snídaně v hotelech. Ale to už záleží na individuálním výběru. A výběr je velký a turistická infrastruktura funguje dobře. Lidé se tu oblékají tradičně, v dlouhých arabských košilích bez límečku po kotníky (Dišdaša nebo Kandora), rádi si popovídají a vůbec na cizince v triku a šortkách nehledí křivě. Tedy ideální dovolenková destinace.

Muskat

Do Muskatu přilétáme ve tři ráno. Auto mám zamluvený přímo na letišti, kde by měla být přepážka otevřená 24/7. Kupodivu je a všechno funguje. Platba jedině kreditní kartou, debetní karty ani cash neberou. S tím je dobré počítat. První noční kilometry jsou trošku náročné, protože GPS v mobilu mi vždycky po vystoupení z letadla pár hodin nefunguje. Nějak na haluz trefujeme správný směr. Ubytování máme přímo na nábřeží v jednoduchém hotelu s recepcí 24/7. Checkin ve 4 ráno není problém. Dospáváme pár hodin. A to doslova, protože hned pod hotelem je rybí tržiště, které samozřejmě musíme vidět. A rybí trhy na nějaké vyspávání nepočkají. Trhy jsou malé, ale prodávají fakt pěkný kousky. Pak se vracíme na snídani a procházíme místní suq (bazar). Ten je zase překvapivě velký, část se zlatem, část s kadidlem, kterým je v Ománu provoněno opravdu vše, část s turistickými cetkami, plastovými potřebami, hračky a spousta oblečení. Kupujeme místní čepičky a nějaké cetky, protože moc měst na tomto výletu asi neužijeme.

jedna z mnoha moderních mešit

barvy bazaru

rybí trhy

citrónky

bazary v Maskatu

Teplota je 32° a nebe bez mráčku a stejně to bude každý den. Popojíždíme kousek do vedlejší čtvrti oddělené skalistými horami, na kterých stojí strážné věže. Tady je sultánovo. Trochu to tu obcházíme a pak trávíme poledne v nóbl kavárně. Dnešní plán je líně dojet do městečka Tiwi, které je vstupní branou do Wadi ash Shab, kam se chystáme zítra. Cestou se stavujeme na doporučené pláži se skalním obloukem ve čtvrti Al Jissa. Pláž bohužel pohltil moderní hotelový komplex, ale nikomu nevadí, když se vetřeme dovnitř, ještě nás zdvořile zdraví. Je fakt, že místní nemají šanci poznat, jestli u nich bydlíme nebo ne. Pláž je opravdu hezká. Pokračujeme prašnými cestami přes hory směrem k dálnici A2, která bude příštích pár dní naší hlavní dopravní spojkou. Míjíme první oslíky a kozy. Míjíme pár hezkých vesniček a zanedlouho dorazíme do Tiwi. Dnešní plán je jednoduchý. Dospat včerejší noc. To se daří jenom napůl, protože nedaleko ve skalách staví novou silnici a z nějakého důvodu je nejlepší pouštět sbíječky přes noc. Co se dá dělat.

vstup do Wadi ash Shab

cesta ve Wadi ash Shab

Wadi ash Shab

Wadi ash Shab

Ráno nespěcháme. Víme, že Wadi ash Shab je top turistická atrakce, ale doufáme, že to bude v pohodě. Navíc bydlíme blízko, vlastně hned vedle jeho ústí a tak užíváme snídani u moře. Do Wádi i tak dorazíme už kolem osmé ráno. Na začátku je malé jezírko, přes které se za 1 Riál musíte nechat převést na lodičce. Převoz zpátky je v ceně. Nad jezírkem je most s dálnicí, který trochu kazí dojem, ale hned za vodou začíná cesta krásným palmovým hájem podél udržovaných zahrádek a most rychle mizí. Údolí je suché, občas je někde jezírko se stojatou vodou. Potkáváme pár místních zemědělců a samozřejmě oslíky. Zahrádky jsou napájené levádou vedoucí někde z hlouby údolí. Dopoledne tu jsme prakticky sami. Nevíme přesně co čekat a zda je vůbec šance, že tu bude nějaká koupací nádhera, o které jsme četli v průvodcích.

Asi po dvou kilometrech dojdeme ke větším koupacím jezírkům s průzračně tyrkysovou vodou. Pěšina končí a dál se musí asi 200m vodou. Je tu pár turistů a několik odložených batohů. Odkládáme ty své taky a pokračujeme do vody.

úklid odpadků

koupací jezírka

Překvapuje mě hloubka jezírek. Rychle se mění. Chvilku nestačíme a musíme plavat a chvilku je po kolena. Občas je třeba popojít tekoucí vodou. Je to tu nádherné. Stále jsme tu jenom my a další asi 4 lidi. Na konci posledního jezírka je malý průplav do jeskyně. Nad vodou je místo akorát těsně pro hlavu. Pod vodou je otvor širší a prosvětlený slunečními paprsky. Průplav má asi tři metry a je potřeba nepanikařit, jinak se určitě praštíte. Uvnitř je nádherná jeskyně s vodopádem. Není tu úplná tma, ve stropě jsou otvory a je vidět obloha. Ale také tu není moc záchytných bodů ani mělčina a je potřeba celou dobu šlapat vodu. Dá se trochu přidržet skalních říms po obvodu, ale dlouho se zdržet nejde. Jsme tu úplně sami a je to nádhera. I kdyby nic, tak jenom toto místo stojí za návštěvu celé oblasti. Po chvíli proplouváme stejnou průrvou ven a míjíme první větší skupiny turistů. Je to opravdu oblíbené místo a lidi sem jezdí na otočku z Muskatu.

Nevím, jak to tam vypadá odpoledne, ale víc lidí může ten krásný zážitek krutě pokazit, tak všem doporučuji nelenit a vyrazit co nejdříve. Ještě dlouho si užíváme koupání mezi skalami, ale do jeskyně se po druhé nevracíme. Cestou zpět pár lidí skáče asi z pětimetrové skály do velkého jezírka a Zuzka s Ondrou se samozřejmě přidávají.

parkování ve stínu se nevyplácí

bezejmenná pláž

východ slunce

K obědu si dáváme indické kuře s rýží v nejbližší restauraci ve městě Tiwi hned nad vstupem do Wádí. Cena je v přepočtu 50Kč na osobu a porce veliká. K ománské krajině patří stáda koz, oslíci a velbloudi. Kozy patří i do měst a vedle restaurace zrovna vylezly na střechu auta zaparkovaného hezky ve stínu pod stromem. To aby lépe dosáhli na ty dobré chutné trny ve vyšších větvích. Ještě že parkuji na slunci. Nevím, jak bych v půjčovně vysvětlovat odřený lak na střeše od kopýtek.

Sur

Odpoledne jedeme do města Sur, kde mají být loděnice historických plachetnic Dhow. Cestou se stavíme na opuštěné pláži, kterou úplně náhodou vybírám v mapě. Příjezd je offroadem až k moři. Pláž je oblázkovo písková, opuštěná a hodně divoká. Nacházíme vyplavené mušle, kosti a taky mrtvou želvu. Trochu se smočíme. Spíš hodně. Vlastně se koupeme přes hodinu, protože voda je čistá a má super teplotu. Kolem nás jsou divné skvrny. Po chvíli rozeznáváme, že to jsou mořské želvy asi půl metru velké. Plavou kolem nás tři. Trochu podceňuji čas. Slunce zapadá krátce po páté, což jsem úplně neodhadl a tak balíme a pádíme po A2 do Suru s vynecháním oblíbené odpolední kávy. Sur je docela zajímavé město s velkou pláží a úzkým zálivem, kolem kterého je několik strážných věží na skále, hezký maják a visutý most. Za mostem je loděnice, která je zároveň muzeum s danou otvírací dobou a vstupným 3 Riály. Přicházíme na poslední chvíli před zavřením. Uvnitř je několik lodí v různé fázi rozpracovanosti. Dnes je staví prý hlavně pro turistické plavby a pro udržení tradice a tak je možné sledovat loďaře při práci. Markéta kupuje nějaké dřevěné suvenýry a já si dávám výbornou silnou ománskou kávu s kardamonem, která je v ceně vstupného.

loděnice v Suru

Večer po setmění posedíme v místní top fancy kavárně s výhledem na nasvícený maják a pak se vracíme zpět do Tiwi na švarmu k večeři. Cena opět asi 50Kč. Paráda. Po večeři se něco stalo a v celém městě nejde proud. Ale prý to je na půl hodiny. Nevím akorát, kterou půlhodinu tím myslí. Proud zapnuli až někdy nad ránem a tak jsme měli večer při svíčkách (rozuměj čelovkách). Voda naštěstí trochu tekla a sbíječky na té nové silnici taky běžely celkem bez omezení.

Wadí Arbiyyin

Ráno opět vstáváme na východ slunce, které vykukuje za oknem něco po šesté. V klidu se nasnídáme a beze spěchu balíme. Vracíme se po A2 podél pobřeží asi 40km zpět směrem Binhamm sinkhole a wádí Arbaieen. Sinkhole je malá propadlina s koupací vodou. Přijíždíme kolem desáté a lidí je tu opět jenom pár. Koupání skvělé, napůl v jeskyni. Je tu částečně slaná voda a hejna malých žravých ryb, které nás okusují hned jak se na chvilku zastavíme. Taková přírodní masáž zdarma. Tím myslím opravdu zdarma, protože v Ománu se na podobných atrakcích nic neplatí. I když je areál oplocen a hlídán. Kultura placeného parkování je tady úplně cizí. Kousek za sinkhole si kupujeme nanuky a zásobu vody v místním obchůdku za směšně nízkou cenu a fotíme se u kadidlovníku, na který nás upozornili kolem jedoucí turisté.

Binhamm sinkhole

Wádí Arbiyyin

koupací jezírka

Kůra stromu skutečně voní. Vyrážíme do wádí al Arbiyyin. To je další z mnoha koupacích wádí podél pobřeží. Jedeme prašnou cestou asi 15km do hloubky wádí. Občas brodíme mělkou vodou. Máme tu zabookované ubytování s bazénem, potůčkem, večeří a snídaní jenom pro nás. Úplná paráda. Společnost nám dělá malý Ind, který má na starost údržbu a který mi prozrazuje tajemství používání místních zásuvek pro naše nabíječky bez adaptéru, který samozřejmě nemáme. Stačí do nulové prostřední zdířky současně s nabíječkou strčit šroubovák a tím odblokovat pojistku. Zní to divoce, ale je to v pohodě. A kdo s sebou náhodou nemá šroubovák může použít cokoliv jiného. Třeba klíče od auta.

Dáváme koupel v bazénu a také provádím Zuzce rychlou operaci nohy, kterou si ošklivě nakopla o ostrý kámen v sinkhole. To aby mohla na odpolední výlet. Kousek za ubytováním jsou velká koupací jezírka a někde dál mimo vyšlapané cesty jsou další skrytá ve skalách, ke kterým se pokoušíme dojít. V údolí je zeleň s hustým rákosím, občas jezírko nebo leváda. Jenom cestička dál proti proudu tu není. Respektive je, ale bez průvodce se špatně hledá a my samozřejmě průvodce zdarma odmítli a jdeme úplně blbě. Vracíme se, chvíli nacházíme vyšlapanou cestu, zase ji ztrácíme, bloudíme ve vysokém rákosí, potkáváme osla, potkáváme vodu a tak pořád dokola až zjišťujeme, že za hodinu jsme urazili sotva jeden kilometr, což je půlka vzdálenosti k jezírku s vodopádem, kam jsme chtěli dojít. Skoro to vzdáváme, protože jsme na slepé cestě a vodou se nám tady nechce, protože je plná rostlin a navíc v ní potkávám metrového hada. Naštěstí vidíme průvodce se dvěma Francouzi, který na nás mává a volá, že jdeme úplně špatně. Ale nečeká. Alespoň známe směr a zjišťujeme, že ta necesta je značená rozpadlými mužíky (hromádky kamenů). Pokračujeme pár set metrů celkem pohodlně dál, abychom se zase úplně ztratili. Jezírka jsou už zase průzračně čistá a koupací a tak pokračujeme vodou. Chvíli po kolena, chvíli po pás. Další místo je hluboké po ramena a tak musí batoh s foťákem a mobilem nad hlavu. Je to pár metrů s klidnou vodou, přesto vrávorám a nezvratně padám do hloubky. Na poslední chvíli volám Ondru a házím mu batoh a on ho naštěstí pohotově chytá a tím zachraňuje všechny fotky z této cesty. Tady pro dnešek končíme. Před námi je krásné jezírko s vodopádem, zapadající slunce a jsme tu úplně sami. Víme, že někde dál je ještě větší jezírko s ještě větším vodopádem, ale punc dobrodružství jsme si tou cestou necestou náramně užili, koupačka je tu parádní a chceme tu zpáteční cestu s oslem v rákosí ujít za světla. Což se daří, protože zpátky to jde vždycky lépe a tak se stíháme ještě vykoupat v jezeře pod skálou, kde jsou zase žravé ryby.

hledání cesty údolím

hledání cesty vodou

koupací jezírka

Večer v naší Chalet zapínáme repelent proti hmyzu a komárům v podobě venkovního výkonného ventilátoru a zevlujeme. Přichází nás pozdravit majitel a při té příležitosti zkasírovat a požádat o nejlepší hodnocení na booking. Asi aby mohl hodně zdražit. Je to tu nové a zřejmě má zaváděcí ceny. Hodnocení si to zaslouží. Není to nejlevnější, ale je to dostupné a soukromé wádí jen pro sebe je k nezaplacení.

Wadi Arbiyyin

Wadi Arbeieen Chalet

Součástí nabízených služeb je kromě nonstop pohotového Inda, který má funkci vrátného (otvírá na zatroubení), kuchaře, instalatéra, zahradníka, autoopraváře (a kdoví co ještě)…, je také kajak k zapůjčení, na kterém si ráno proplouváme dvě větší jezírka hned vedle.

Poušť

Odpoledne přesun do pouště. Dnes máme zabookavaný nocleh ve stanu v kempu v dunách. S majitelem máme sraz na vyznačeném místě, aby nám ukázal cestu a jak doufám, také pomohl s jízdou hlubokým pískem, protože tuto disciplínu jsem stále neovládl ani na začátečnické úrovni. Máme chvíli čas a stavujeme se v naprosto náhodném městečku Kamil, kde je podle mapy nějaký hrad nebo pevnost. Hrad je hezký, ale zavřený a jinak tu vůbec nic není. Tedy kromě nápomocných lidí. Nejdřív přijíždí mladší pán, co neumí anglicky a nutně nám ukazuje nějaký kanál. Chvíli mi trvá, než pochopím, že se nám snaží ukázat to nejcennější, co zde mají. A sice vstup k funkčnímu vodnímu kanálu vedoucím asi 20km z hor, který zásobuje místní zahrady. To se ale dovídám až od dalšího staršího chlápka, který umí dobře anglicky. Ovšem místo ke kanálu mě vede k podivné ocelové tyči uprostřed ničeho. To co mi vysvětluje rozhodně stojí zato. Tyč jsou sluneční hodiny a kameny vedle ní určují časový rozvrh, kdy smí která rodina využívat vodu – tedy zahradit si kanál pro sebe. Dnes už sluneční hodiny nepotřebují, každý má čas v telefonu, což mi demonstruje svým Iphone 17, který vytahuje z kapsičky tradiční dišdaše (dlouhá bílá pánská košile ke kotníkům). V době jeho mládí, ale bylo úplně běžné, že pořád někdo sledoval stín tyče a pak posílal zprávy v podobě listů na vodě, aby upozornil, že již nastal čas k puštění vody dál. Pak mi vysvětluje systém měření času v době zatažena a zasvěcuje mě do tajů arabských pozdravů. Začátek obvykle známe. První zdravící řekne „Mír s Vámi“ (Salam Alejkum), odpověď je „I s vámi mír“ (Wa alejkum salam) a dál se to komplikuje. Přichází další o stupeň slušnější reakce „S vámi mír a ještě požehnání“ která má další o stupeň lepší odpověď, kterou si nepamatuji… A tak se to opakuje třikrát. Ale nikdy víc.

město Kamil

Vlastně to byl docela zajímavý pokec, kdybychom nespěchali na sraz s kempařem, tak bych si s pánem klidně povídal do večera. Toto nudné náhodně vybrané město vlastně docela překvapilo. Na závěr nás ještě zvou do místní pekárny, kde zrovna šest chlápků rychlopekařů tvoří parádní placky. Jenom se nemohou dohodnout, kdo nám nabídne dřív. Máme svačinku. Ještě stíháme koupit rychlou švarmu na cestu s sebou za 40Kč a na sraz přijíždíme úplně na poslední chvíli. Díky tomu nestíhám žádnou teoretickou přípravu ani ufouknout pneumatiky, protože se hned jede. To mě trochu mrzí. Jízdu nemám úplně pod kontrolou a samozřejmě se nám auto s majitelem kempu hned ztrácí z dohledu a já v hlubokém písku zastavuji ne zcela podle plánu. Naštěstí bez většího záseku vycouvám a náš kemp po chvíli nacházím. Je to dobře značené. Asi 15km pískem, pak lehká odbočka doleva a hned za druhou dunou. V kempu nás čeká welcome drink a horko ve stanu, kolem je venkovní sezení ve stínu a velbloudi. Velbloudi jsou tu všude. Už když jsme jeli od moře jsme jich podél silnice viděli spousty. Někteří mají svázané nohy a někteří chodí na volno, možná jsou divocí. Kdoví. AI jasně píše, že velbloudi k ománské krajině patří. A nám budou dělat společnost i večer, protože jsem objednal hodinovou jízdu kolem kempu. Majitel se několikrát ujišťuje, že jsme čtyři a tváří se tajemně. Nám je ale jasné, co řeší. Velbloudů má šest a jízdu jsme si objednali my a ještě druhá tříčlenná skupinka. Ale prý no problem. A taky že jo, v domluvenou hodinu přijíždí chybějící velbloud na kapotě náklaďáčku. Šofér se zkušeně zahrabe zadní nápravou do písku, aby dromedár mohl pohodlně vystoupit a my vyrážíme na projížďku při západu slunce. Není to žádná dálková jízda, ale rozhodně to je příjemné.

kemp v dunách

Večer se v kempu u ohně obřadně peče chleba, griluje maso a chvíli poté podává večeře. Následuje bohužel taneční představení, které se zvrhne asi v hodinovou disko s německými hity. Večerní klid v jinak úplně tiché poušti se nekonal.

Ráno je zase krásně. Jdeme na dunu ještě před východem slunce a pozorujeme potulující se velbloudy. Máme dohodnutou 4x4 jízdu přes duny před snídaní. Ale je zřejmé, že na nás zapomněli. Asi tou diskotékou. Ale jsem v klidu. Nic není pro Araba horší, než představa, že nám bude muset vrátit peníze. A taky že jo. Majitel se omlouvá a po snídani máme připraveného veselého týpka a vyrážíme na rallye po písku. Vracíme se před polednem, v kempu už jenom jedna rodinka a my se také líně balíme. Cesta zpět je jednodušší a hlavně jsem měl čas upustit kola a dostávám to trochu pod kontrolu. Po vzoru místních si dovoluji vyjíždět ze stop a trochu blbnout na písku. I když, to co dělají místní, my připadá jako scifi.

Nizwa

Přejíždíme do Nizwy. Většího města s hezkým starým centrem s obrovskou docela dost zvláštní pevností a hlavně s bazary. Zítra je pátek a ráno má být trh s dobytkem. Na to se těšíme. Ubytování máme luxusní s bazénem hned v centru v nových ale historicky působících stavbách. Tedy přesně styl, který jsem jako mladý student architektury zavrhoval, a nyní docela oceňuji. Ono totiž, v těchto krajích hliněné architektury, je za pár let z každé stavby ruina a kdyby nedržely tuto rádoby tradici, tak tu není nic než beton a sklo.

Nizwa

Centrum je maličké, bazary jsou rozděleny jakoby do čtvrtí a odpoledne jsou zavřené. Nacházíme příjemný podnik, kde dáváme pozdní oběd v podobě švarmy a čipsů s velkou dávkou čerstvé ovocné šťávy. Opět za pár korun ale zato s krásným výhledem.

Před večerem procházíme pevnost. Je to zvláštní velká kruhová stavba vysoká asi 4 poschodí bez vnitřních místností s výraznými hradbami. Vedle je královský palác, který má naopak nesčetně místností a ani se nedaří je všechny projít. Venku je skupina asi dvanácti chlápků s hudebním cvičením, kteří zpěvem a hodem šavlí zpestřují atmosféru.

pevnost v Nizwě

tanec a zpěv

kočka v bazaru

bazar s keramikou

Ráno vstáváme před šestou, to je skoro hodinu před svítáním a vyrážíme do centra. Ulice nás překvapují prakticky okamžitě tím, jak jsou plné života. Trhy pulzují, živě se diskutuje a smlouvá, všude plno místních tradičně oblečených. Z naší včerejší restaurace je tržiště střelných zbraní, ze kterého se ozývá největší křik. Samozřejmě nás to zajímá. Nikomu nevadíme. Ještě větší hlučná diskuze je na trhu s česnekem a zeleninou. Oblíbené jsou parfémy. Zvláště pánské. To je další stánek, kolem kterého musíme projít, než dorazíme na místo označené jako kozí tržiště. Přijíždí auta a vykládají zvířata, jiná už stojí přivázaná k zábradlí a panuje tu zvláštní klid. Něco jako klid před bouří. Nevíme, jak to bude probíhat. Schází se také několik cizinců s foťáky. Po ránu jich tu není moc. Na rozdíl ode mě jsou většinou docela decentně oblečení a nikomu nevadí. Přesně v 7:00 jsou obchodníci seřazeni v kruhu kolem písečného plácku a uvnitř začíná promenáda prodavačů koz. Teda promenáda to tak úplně není. Kozy jsou z toho mumraje pěkně vyjevený a tak leckterý prodavač kozu musí tlačit, strkat nebo rovnou nést. Ostatní na něj pokřikují a nebo hází malý kamínek, aby se přihlásili, a pak smlouvají cenu. Když se dohodnou hned z ringu kozu odvádí a jede se dál. Nádherný mumraj, nádherná atmosféra arabského trhu při východu slunce. O zajímavé výjevy rozhodně není nouze. Celé to trvá asi hodinu, takže kdo to chce vidět, musí si přivstat. V devět už není po trzích ani památky a kromě zašlapaných kozích bobků nic nenapoví, co se tu ráno dělo. To rušné ráno i to jak rychle se město proměňuje do ospalé atmosféry je neuvěřitelné. Procházíme ještě nedaleké trhy se slepicemi a jiným ptactvem a pak se vracíme do hotelu na snídani a samozřejmě do bazénu.

kozí trhy

prodej zbraní

Hory

Pokračujeme do města Bahla, kde je další pevnost, tentokrát v seznamu Unesco. Je obrovská, ještě větší než v Nizwě a my si ji užíváme v prudkém slunci v pravé poledne. Město toho moc nenabízí, snad kromě jediné fancy kavárny uprostřed zavřeného bazaru, kde si dáváme ledovou kávu. Pak už stoupáme do hor do našeho posledního penzionu ve vesničce Misfat al Abriyeen. To je historická vesnička opravdu zajímavě vystavěná na skále nad krásně zeleným wádí. Bydlíme ve starém domě s výhledem a zase máme objednanou večeři i snídani. Wádí kolem vesnice je zavlažované levádou, kolem které vede cestička asi 2km k prameni. Je to moc hezká procházka mezi terasovitými zahradami stíněná palmami.

pevnost Bahla

Ráno nespěcháme, hotel opouštíme až v poledne a jedeme přes hory mimo zpevněné cesty směrem Muskat. Děláme hodně zastávek. Jednou z nich jsou Úlové hrobky, jejichž stáří ani původ není znám. Prašné cesty jsou uklizené pluhem a snadno sjízdné. Večer trávíme v kavárně u moře před Muskatem. Letadlo letí až ve 4 ráno a tak to nějak přečkáváme a pak dospáváme na letišti. Vrácení auta bez problémů. Všechno OK a úplně super.

vesnička Misfat

procházka kolem levády

procházka skrz zahrady

terasová políčka

úlové hrobky v horách

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 1 x Velmi praktické!

📷 4 x Krásné fotky!

😂 1 x Rozesmál jsi mě!

📖 4 x To chci taky zažít!

❤️ 7 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsal Štěpán Frána

Cestopis byl naposledy aktualizován 2025-11-23T15:09:17+01:00

Štěpán Frána procestoval 57 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 2 lety a napsal pro tebe 11 úžasných cestopisů.

Zobrazit profil

14 komentářů

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

Tesik

před 8 dny

Z Ománu jsem se vrátil nedávno. Auto jsme brali přes Travz car rental a můžu vřele doporučit. Komunikace přes mail a WhatsApp bez problémů, žádný depozit, předání a platba kartou na parkovišti u letiště. Kdo si chce užít velmi zajímavou panoramatickou cestu přes hory z Nizwa do Snake canyon určitě vezměte čtyřkolku typu Nissan xterra apod. Menším autem bychom to neprojeli a byl to top zážitek. Na týden s pojištěním a neomezenými km to bylo za 230 OMR. Proti zavedeným půjčovnám o cca 7000,- Kč levněji.

Ala

před 11 dny

Díky za cestopis, připomněla jsem si loňské jarní prázdniny v nádherném Ománu.

niemandos_1

před 12 dny

Cestopis fajn, ale zcela mi chybí praktické informace, jako jaká půjčovna aut a cena, jak se osvědčilo auto a zda je třeba 4x4, ubytka a jejich ceny, atd. To jaksi čtenář ocení nejvíc. Je fajn napsat, že s půjčovnou to bylo ok, že ubytko bylo super, ale jaksi není známo, kdo to vůbec je. Ale možna jsem to přehlédl. Nekritizuji, jen na to upozorňuji. Do Ománu se chystám příští rok taky o podzimních prázdninách, takže bych podobné informace ocenil. A asi nejsem jediný. Hodně dalších cestovatelských zážitků přeji.

Štěpán Frána

před 12 dny

Ubytka jsem vše řešil přes booking. Auto jsem měl půjčené od Thrifty přes Economy car rental - Toyotu 4x4 s úplně nejnižším pojištěním za cca 1000,-Kč/den. Ale záleží na plánování. Já to bral pět dní dopředu, takže ta cena tomu asi odpovídá. Stejné to je s letenkami. Všude čtu akce za pár tisíc, ale já se pod desítku nedostal. Proto tyto ceny obvykle ani nepíšu. 4x4 má smysl do písku a do některých horských oblastí, kde nejsou zpevněné cesty. I když ani tam jsme na žádné problémy nenarazili. Cesty jsou štěrkové bez větších šutrů a dalo by se to sjet s čímkoliv. Já to měl hlavně do toho kempu v poušti. Silnice jsou obecně v super stavu.

otsas_61696

před 11 dny

4x4 je treba na plosinu Saiq (bylo hezke, ale da se vynechat, Balcony walk za me hezci), pod kopcem kousek za Birkat Al Mouz kontroluji. Hodi se i k dojeti do campu v pousti u Bidiyah (ale za +/-10 OMR priplatek ale vetsina majitelu zajisti transfer), je taky nutne na Wadi Nakhr k dojeti do konce, kde pak muzete dojit k prirodnimu bazenku s nadhernou vodou. Na popularni Balcony trail neni 4x4 treba. Autopujcovny v Omanu zatim moc nescamuji, spousta lokalnich s 5* hodnocenim, kreditku ani nepotrebuji a prohlidka stavu pri vraceni snad ani poradne nebyla. Rozdil 4x4 vs dvoukolka vs cene je ale docela velky, tak je treba zvazit, jestli skutecne vyuzijete. My meli Travz rental Nissan Xtrail za 1,400 CZK/den, dvoukolky kolem polovicni ceny.

jery

před 11 dny

K tej potrebe 4x4 by som súhlasil s otsas, mali sme dvojkolku, do púšte nás odviezol prevádzkovateľ kempu za 10 OMR, za nejakých 20 OMR sme využili odvoz od posledného parkoviska dostupného na dvojkolke na Jebel Akhtar a aj na Balcony walk (tam by to zrejme po tej šotoline šlo aj na dvojkolke, ale zaplatiť tuším 15-20 OMR miestnemu mi prišlo ako lepšie riešenie).

Inak všade na tých populárnych miestach, odkiaľ už začínala šotolina resp. bol zákaz pre dvojkolky boli miestni na štvorkolkách a ponúkali odvoz. Keď si to tak spočítam, za tie odvozy sme v súčte mohli zaplatiť cca 50-60 OMR, pričom rozdiel v cene dvojkolky a štvorkolky v požičovniach bol pri cene za 2 týždne cca 300+ eur.

Skôr by som sa pri požičaní auta zameral na to, aby boli neobmedzené km v základe. Vzdialenosti v Ománe sú dosť veľké a pokiaľ má požičovňa v základe obmedzený počet km, to môže cenu na konci dňa dosť navýšiť.

mirjur

před 11 dny

A opravdu mají technické prostředky, aby zjistili, kolik jsi ujel za který den, anebo vezmou průměr počet km/počet dní?

jery

před 11 dny

Dobrá otázka :) Neviem, podľa mňa počet dní sa vynásobí denným limitom a čo je navyše, to doplatiš.

Ale to si.len myslím, snažím sa brať ponuky s neobmedzenými km, nech nemusím prepočítavať kam môžem a kam nie.

niemandos_1

před 11 dny

Díky za postřehy.

mirjur

před 11 dny

Já jsem zrovna dnes dělal několik rezervací pro Maskat a u všech (z té levnější kategorie) byly km omezené, v rozsahu 150-250 km/den. Pokud by to bylo průměrem, tak asi v pohodě...

tbu

před 11 dny

Klasická aritmetika - km/den*počet dnů. Jestli to najedes vše jeden den, je jen na Tobě. Nic dalšího v tom nehledej.... Spíš je problém najít použitelnou půjčovnu bez denních limitů.

Štěpán Frána

před 10 dny

My jsme teda měli skoro nové auto se zabudovanou GPS a při vracení si v kanceláři vyjeli normální knihu jízd na mapě. Překročil jsem limit dvakrát. Byl by za to příplatek asi 25Kč, ale neřešili to. Průměr jsem měl pod 200km/den.

beliw

před 10 dny

Stálo by za to jmenovat pujčovnu, která to takto uplatňovala. Až doposud se mi to nikdy a nikde nestalo, vždy limit krát počet dnů. Konkrétně v Ómanu jsme některé dny překročili limit více než dvojnásobně a zprůměrovali to dny, kdy byla dvojkolka zaparkovaná v poušti na sběrným parkovišti.

Jinak použití 4x4 rovněž doporučuji porovnat s náklady a potřebou ji využít - při klasickém a nejčastěji ježděném okruhu jsme se rovněž rozhodli pro méně nákladné=dvojkolka s nájmem odvozu do pouště a na Saiq Plateau, plus případným odvozem na Balcony je citelně levnější. Navíc v ceně sice dražšího odvozu (30OMR do nejvzdálenějšího kempu v poušti) byl i podvečerní surfing po dunách, který bychom si takjakotak za stejnou cenu zaplatili namístě za stejných 30OMR. Ale na příští cestu už mám itinerář postavený pro 4x4.

gdfhdfhdgfhdsf

před 12 dny

Diky za cestopis a nadherne fotky! Ten Oman me laka cim dal vic, treba pristi rok uz to klapne:-)