Cestopis

Poprvé v Číně - neznámé Qingdao a vzrušující Šanghaj za jeden týden

Deníček z Velké země
Cestopis z roku 2018 napsal Míra Šťastný
  • ...
  • Cestopisy
  • Poprvé v Číně - neznámé Qingdao a vzrušující Šanghaj za jeden týden

Čína poprvé – neznámé Qingdao a vzrušující Šanghaj 2018

Tak jsem tady. Čína! Taková dálka, kam tě tam čerti nesou ?

Pokusím se dělat si poznámky z cesty, abyste měli představu, jak to tady vypadá. Nemám nic na psaní, budu si všechno ťukat do mobilu.

Obraz na hotelu. Bál jsem se ho :-)
Obraz na hotelu. Bál jsem se ho :-)

Začnu postupně, loučení s normální civilizaci na letišti ve Frankfurtu. Tam naposledy fungovalo všechno správně. Hlavně necenzurovaný internet, na který v Říši Východu musíte zapomenout. Anebo jako já to vydržet a být odstřihnutý od všech klasických sociálních sítí, na které jsme doma zvyklí.

Let Praha – Frankfurt – Qingdao

Z Prahy ve Frankfurtu jste za hoďku a něco. Pohodička, pivíčko, sendvič. Do Číny to ale trvá cca 12 hodin. Ale díky službám na palubě Lufthansy v Airbusu A 340 se to dá v klidu zvládnout. Posun času v Qingdau je +7 proti našemu SEČ.

Letiště Qingdao: jestli se o letišti v Dubaji říká, že je veliké, pak letiště v Qingdau (Tjing-tao) je něco podobného. (Tak tohle je první blbost, kterou jsem si po příletu napsal do mobilu. Měl jsem velké oči a pod dojmem velké Číny jsem i letiště viděl větší, než ve skutečnosti je…)

Při výstupu z letadla, cestou k imigračním úředníkovi, na vás dýchne čas minulosti komunistického režimu u nás doma. Všudypřítomné policejní důstojnice ve vojenských uniformách tě přísným výrazem šikmooké mlaďounké tváře nenechají na pochybách, kdo je tady pánem a přísnou gestikulací, které jsem se jim „neohroženě“ smál za zády do očí, vás navádějí, kam máte jít.

Než se dostaneš k úředníkovi, který rozhoduje, zda tě pustí na území ČLR, je potřeba naskenovat pas a otisky prstů v zařízení, před kterým je půlhodinové fronta. To je ale víceméně všude na světě, jen na tebe nedohlíží to mladé šikmooké kuře v uniformě po mladší sestře Mao Ce Tunga, která ti má poradit, jak se to dělá. Naskenovat pas a pak otisky prstů. „Kurva já vím, jak si mám naskenovat otisky prstů! Nešahej na mně!“ Mám zkrátka velkou dlaň a nevejdou se mi tam prsty všechny najednou. Nakonec mne stroj milostivě uzná za toho, kdo je v pasu a vyplivne lísteček, že jsem OK. Sunu se pomalu do další fronty, na jejímž konci je všemocný imigrační úředník. Fronta se krátí pomalu, to je ale všude na světě.

Bruce Lee v uniformě, za kterou by se nemusel stydět žádný válečný veterán, na mne kouká rentgenovým pohledem. Pak mi něco řekne…nevím co. Sorry jako, tenkrát jsem při hodině čínštiny chyběl. Ukáže na další snímač otisků prstů a na kameru pro identifikaci obličeje. Uf, prošel jsem.

Hodí mi pas a něco prohodí v čínštině. Nevím co, ale asi mne zdravil. Podle intonace hlasu mám spíš pocit, jako když rozhodčí v judu zahajuje zápas: Hadžime! :-)

Vítej v Číně!
Vítej v Číně!

Vítejte na území ČLR!

Jak se dostat do centra Qingdaa jsem měl nastudované z domácí přípravy. Bus nebo taxík. Autobusy jsou ale narvané k prasknutí, a tak zasahuje mocná ruka trhu v podobě černých taxikářů. Hned po vstupu do haly se na mne jeden vrhnul, když viděl člověka evropského vzezření (20 cm vyšší a o 30 kg těžší než průměrný Číňan). Měl připravený mobil s jejich hlasový překladačem do angličtiny. Když se z mobilu ozvalo What do you want? nevěděl jsem, jestli mi nabízí něco ke koupi nebo odvoz do centra. Poučen jsem mu ukázal adresu hotelu v čínštině. Uznale pokýval hlavou a zavolal na jiného maníka. Přišel asi jeho šéf a začala konverzace přes jeho mobil o ceně. Ukázal mi na display 400,- juanů. Zasmál jsem se a šel od něj pryč.

Nenechal se odbýt a strčil mi mobil před nos, abych mu napsal cenu, kterou jsem ochoten dát. Napsal jsem 50,- juanů, což je cena autobusu. To se začal smát on. Je pravda, že za tuto cenu jsem měl později v centru pivo. Nakonec jsme se domluvili na 150 juanech, což je zhruba pětikilo. Odvedl mne na parkoviště, kde mne předal dalšímu v řetězci tohoto organizovaného černého taxikářského byznysu. Dal mu instrukce opět takovým důrazným hlasem, který známe z béčkových akčních filmů o kung fu. Řidič se uklidnil, naložil mi kufr a vyrazili jsme do centra.

Štafl černých taxikářů na letišti Qingdao
Štafl černých taxikářů na letišti Qingdao

Jeli jsme něco přes hodinu. Podotýkám, že nebyl žádný provoz, protože jsme přistáli v sobotu odpoledne. Už cestou jsem vnímal atmosféru města jako nebe a dudy. Na jedné straně mrakodrapy alà Dubaj, na druhé straně panelákové králíkárny alà Jižní město (Pražáci sorry) :-)

Hotel: Qingdao Lejiaxuan Boutique Apartment

Apartmán byl velký. Pro 4 osoby
Byla tam i kuchyň s lednicí
Hotel zvenku - to skleněné velké

Vybral jsem si na Bookingu hotel, ale ve skutečnosti to bylo air bnb. Již v pokynech před cestou stálo, abych si klíče od apartmánu vyzvedl na jiné adrese. To už bych v Číně nikdy příště neudělal! Vlezl jsem do hotelu s uvedenou adresou, kde jsem si měl vyzvednout klíče. Tam na mne koukali jak na Majku z Gurunu. Nakonec mne poslali do „vchodu za rohem“ kde mi řeknou víc. To už jsem měl trochu sevřený svěrač, co mne zase čeká. Za rohem u nich znamená cca 300 metrů. Hlavně že to je „same building my friend“, jak mi řekli na recepci čínskou angličtinou.

Vlezl jsem do prvních dveří za rohem, které vypadaly jako vchod do recepce dalšího hotelu. Slečna na přepážce mi řekla, přes překladač v mobilu samozřejmě, že mám počkat. Tak jsem čekal asi čtvrt hodiny. Přišel mladý Číňánek a ukazoval mi ať jdu za ním. Při vzpomínkách na film Hostel, jsem z toho neměl dobrý pocit. Výtahem jsme jeli naštěstí nahoru a ne do žádného sklepení. Apartmán v 9. patře s hezkým výhledem na qingdaovský skyline a Žluté moře mne potěšil. Na nějaké velké uklízení ale asi soudruzi nejsou zvyklí. Naštěstí žádní švábi a podobná havěť tady neběhá. Číňan chce zaplatit domluvenou cenu. I když mám hotovost, otestuji si ho na platební kartu. Nemá s tím problém, jen si musí skočit někam pro terminál. Po zaplacení mi dává v čínštině napsanou adresu hotelu pro taxikáře, abych se dostal zpátky z města a pak mi píše pětimístný PIN, kterým se otvírají vstupní dveře apartmánu. Žádná karta, žádný klíč…nic. Moc se mi to nelíbí, protože kód může mít kdokoliv. Má ho i uklízečka, jak zjistím druhý den ráno. Přišla bez zaťukání, když jsem si dělal snídani a oblečený jsem byl velmi letně...

Poprvé do města – objevování Qingdaa

Hlad je převlečená žízeň, a tak bylo potřeba po dlouhém 12-ti hodinovém letu doplnit tekutiny. Díky Buddhovi (komu jinému, že?) jsem objevil rybí restauraci s malým řemeslným pivovarem hned za hotelem. Dvě řádky čínských znaků a mezi nimi latinkou slovo BEER…Tomu říkám název restaurace pro Evropany, které to bezpochyby osloví a přitáhne. Jen jsem tam asi úplně nezapadl s dresscodem evropského turisty v tričku a v džínách. Hosté byli oblečení jako k Pohlreichovi. Ale co? Jedno pivko si dát můžu. Dal jsem si nakonec dvě. Ale pozor: jedno točené pivo je tady 1.25 l a přinesou ti ho v takové váze a  k tomu malou skleničku. A nutno říct, že bylo hodně dobré. Dal jsem si vázy nakonec dvě.

Pivo ve váze 1,25l
Pěkné prostředí na pivovar
...jejich jídelní lístek

Trošku mi to vlezlo do hlavy. Přeci jenom ekvivalent pěti českých piv na lačno trochu vleze do palice. Vymotal jsem se na vzduch a zamířil na promenádu na břehu Žlutého moře. Tady to asi žije nejvíc z celého Qingdaa.

Plno turistů i místních tady korzuje od Hudebního náměstí se sochou Beethovena až po Olympic Sailing Center, kde se v roce 2008 konala námořní část pekingské olympiády. Překvapilo mne nemile, že tady je sice jeden stánek vedle druhého, ale v žádném nebylo občerstvení. Všude samé suvenýry, hračky a cetky z mušlí, ale na nějakou dobrůtku čínské kuchyně tady nenarazíš. Zklamání.

Po vypitých pivech v nálevně navíc začneš hledat i jiné zařízení, které ti pomůže od vypitých tekutin. Naštěstí na přímořské promenádě je i úlevna. Ale! Pro Evropana trochu na blití. Turecké hajzly (to nebudu nazývat toaletou), kde slyšíš hlasité zvuky a výkřiky jásotu nad kvalitně odvedenou prací ze sousedních kabinek. Navíc když stojíš nad mušlí a vykonáváš malou potřebu, tě překvapí hajzlbába, která určitě na pokyn Strany dodržuje čistotu tak, že s mopem šmejdí mezi čůrajícími pány. V hlavě mne napadla taková myšlenka, se na ní otočit a… Jo a ještě by mne zajímalo proč nad vchodem na WC je napsáno Páni - Dámy - Unisex. Chtěl jsem do těch třetích dveří nakouknout, kdo že to tam chodí. 

WC Unisex? Asi pro hermafrodity
Promenáda u Žlutého moře
Music Square s Ludvou

Wusi and 4th May Square

Asi nejznámější dominantu Qingdaa, je potřeba vidět. Je to zvláštní útvar, nechce se mi říkat skulptura. Tady není co dalšího dodávat. Je potřeba to vidět. Úplně odvázaný jsem z toho nebyl. Ale pro šikmooký to má asi nějaké historické kulturní pozadí, protože se tam asi odehrával pokus o zápis do Guinessovy knihy v počtu selfíčkujících osob na metr čtvereční… 😊

4th MAy Square
Qingdao Skyline
Qingdao Olympic Center

Kousek od Wusi Square Je nákupní centrum. Podle průvodce nejlepší obchoďák v Qingdau.  Prdlajs. Jsou tam jen ty nejluxusnější světové značky jako Cartier, LV, atd. Nikde ani noha, když nepočítám otrávené a znuděné prodavačky. Asi to má fungovat jako lákadlo na turisty. Nefunguje…

Carrefour jak ho neznáme

Vlezl jsem do klasického nákupního centra. Do sámošky Carrefour.

Tam mi spadla brada, to přiznávám. Jen v oddělení pečiva jsem strávil snad 15 minut. Takových druhů jsem v životě neviděl ani na druhé straně Pacifiku v USA. A potom ty teplé pulty a bary s hotovými jídly a polotovary. Gastronomicky ráj tisíců vůní a chutí! Tam bych klidně přespal.

Rýže není nikdy dost...
Rýže není nikdy dost...

Japonská restaurace v přízemí OC byla poté jasnou volbou. Obrazový jídelní lístek je nezbytností, jinak si nevybereš. Polévka ve stylu pho byla neskutečně dobrá. Ale co v ní všechno bylo, tak to vážně nevím. Poznal jsem jen kousky vepřového a skleněné nudle. Vajíčko natvrdo, hozené do friťáku v lehce naťukané skořápce, je jednoduchá ale chutná dobrůtka. Chuťové pohárky měly mejdan. Touto gastronomickou tečkou skončil první den ve Velké zemi. 

Japonská večeře v Číně
Japonská večeře v Číně

Díky časovému posunu o 7 hodin je kolem hluboká noc a já díky tomu mohu psát tyto řádky. V Čechách je ještě večer. A tady už jsme o jeden den napřed, heč.

Den druhý, 4. 11. 2018

Vyzkouším, jak se jezdí metrem. Místní metro je pár let nové. Má dvě linky, další jsou ve výstavbě. Ve vestibulech jsou automaty na jízdenky. Ovládání je jednoduché a je i v angličtině. Jedna z největších přestupcích stanic je hned u hotelu. Takový pražský Můstek na druhou.

V každé stanici metra je vstupní kontrola zavazadel jako na letišti. Rentgen a osobní prohlídka. Na všechno opět dohlíží policajti v uniformě.

Plánek metra je poměrně jednoduchý. Dvě trasy. Kupuji si lístek v automatu. Nic složitého. Jen je potřeba vědět, kde budu vystupovat a odevzdávat jízdenku. Když přijedeš do cílové stanice, jízdenku vložíš do terminálu a on tě pustí ven. Tedy pokud máš koupenou jízdenku za správný obnos peněz.

Vystoupil jsem na stanici Hall of Fame a jdu k čínskému námořnímu muzeu. Vlezu do areálu bez placení. Kupodivu si mne nikdo nevšímá. Platí se vstup, když se chceš podívat na jejich lodě a ponorky. Stačí to vidět zvenku. Navíc jsou k vidění i vojenské historické stíhačky a tanky, vše ruské výroby. Srpy a kladiva žluté barvy na rudém podkladu jsou všude kam se podíváš.

Námořní muzeum
Made in SSSR

Cestou zpátky do centra míjím obchod se suvenýry: se samopaly, granáty, puškami a dokonce minomety a bazukami! Jiný kraj, jiný mrav…

Je libo bazuku nebo panzerfaust?
Je libo bazuku nebo panzerfaust?

Pivovar Strong Ale Works

Už před cestou jsem na webu hledal, zda se dají v Číně najít i malé soukromé řemeslné pivovary. Dají! Výše zmíněný je v Qingdau to nejlepší a i doporučení  facebookové pivařské skupiny je zárukou dobrého moku. Oáza pro milovníky malých pivovarů! Zastrčený v malé úzké uličce. Bez reklamy, bez naváděcích cedulí. Jen pro znalce! Výborná piva tam vaří sládek a majitel v jedné osobě, původem Američan. A světě div se! Má na nápojovém lístku českou plzeň! Ale kdo by jí tady pil? Knotty Blonde Smoke Ale bylo jednoznačně nejlepší pivo v nabídce. Celá hospoda je malá, původně to byla garáž. Pomocí překladače v mobilu se bavím se servírkou. Jsem tam úplně sám. Když zjistila, odkud jsem, dala mi jeden ochutnávkový flight zadarmo a přidala domácí pečivo (nikomu to nemám říkat :-) Tady nejsem naposled! Když jsem doplnil tekutiny, vyrazil jsem zpátky do centra.

To je garáž jak má být!
Nenápadná cedule
Flight místních dobrůtek
Číňanka je ta napravo :-)

Den třetí, 5. 11. 2018

Počasí se zkazilo, mrholí a je docela kosa. Taxíkem jedu na proslulou Beer Street, kde je muzeum největšího čínského pivovaru Tsingtao. Taxikář je magor. Pořád troubí i když kolem nikdo není. A není sám, tady je to běžný jev. Kdo troubí je nejlepší. Tady bych chtěl mít firmu na klaksony.

Beer Street je dlouhá, samá nálevna a street foodová restaurace. Ale jsem tady za kulturou - návštěvou pivního muzea přece! Jdu si koupit lístek na exkurzi. Ceny jsou rozdělené podle toho, kolik piv chceš během exkurze ochutnat. No jasně že všechny! Člověk se sem trmácí přes půl zeměkoule, tak ať se práší za kočárem. Slečna v uniformě mi lámaně sděluje, že chce zaplatit za 5 lidí, aby mi dala průvodce v angličtině. Fuck you! Já chci ochutnávat, ne konverzovat.

Národní turistická atrakce
Tsingtao pivovar
Tak tudy jsem nakonec nešel
Qingdao Beer Street

Místo exkurze jdu přes ulici na něco na zub. Krevety ve smažené rýži a hovězí špízy jako zákusek. Mňam. A tradiční váza piva na spláchnutí. Začíná pršet, ale dá se to vydržet.

Další plánovaná zastávka je TV Tower. Vyhlídkový televizní a rozhlasový vysílač, na který se dostaneš buď pěšky po schodech nebo lanovkou za 100 ¥. Jediná cesta k němu vede navíc přes zoologickou zahradu, aby tě mohli zkásnout o prachy i když lanovkou nepojedeš.  Jsem línej a volím cestu lanovkou ve větru a dešti. Ještě před tím se zastavuji v pavilonu pand. Bylo by blbý být v Číně v zoo a nevidět pandu. Ale zoologická nic moc. Zlatá pražská zoo! Tady mají zvířata tristní podmínky k životu. Betonové výběhy působí smutně. Pandí příbytek vypadá jak opuštěný pneuservis: betonová místnost s jednou pneumatikou na hraní, malá nádrž na vodu a nějaká dřevěná hrazda. Styďte se soudruzi! A panda? Leží a spí jako zabitá, zimní spánek. Tohle má být symbol Číny?

Pandí vězení Made in China
Lanovkou v dešti jezdí jen cvoci z Evropy
Ale lepší než se šplhat po schodech

Na kopci pod vysílačem mne čínský dělník zametající listí snaživě čínskou angličtinou upozorňuje, že támhle je „ťí tau“, což je fonetický přepis jeho upozornění na tv tower.  Asi si myslí, že věž jako prase nemůžu najít...Pochválím mu jeho angličtinu a jeho kolegové metaři v něm vidí svého kinga, který by určitě přečetl i Šejkspíra v originále.

Fouká vítr a mrholí. Podzim jako v Krušnohoří. Nízké mraky zahalují Qingdao do oparu, takže fotky a video nepoužitelné. Vcházím do věže TV Tower. Překvapím tím místní securiťačku. Mimochodem jedna z mála krásných Číňanek. Nikoho v tomto počasí nečekala. Zapomněl jsem se pochlubit, že na lanovce jsem jel sám. Psa ani pandu by nevyhnal. Tak na mne soucitně koukala těmi svými šikmými tmavými kukadly, že se jí až roztáhly do evropských rozměrů. Nicméně chtěla lístek. Ten jsem neměl a přišlo mi zbytečné ho kupovat, jenom proto, abych viděl oblačnost z výšky o 50 metrů výše. Prchám do údolí na taxíka a na hotel do tepla. 

Chytil jsem taxík a s řidičkou. Jela dobře, ani netroubila jako ten dopolední vozka. Jen mne vylekala, když si začala natahovat kožené rukavice. Asi mi nechtěla nechat otisky prstů na krku a na peněžence. 

Večer opět tágem do Strong Ale Works na pivo. Je to taková jistota, taková oáza v moři Číňanů. Seznámil jsem se tam s holkou z Drážďan a klukem z Washingtonu DC "dý sý". Tvrdili, že jsou kolegové z jedné firmy na stáži v Číně. Příjemné povídání. S ní o česko- německých vztazích, vánočních trzích v Drážďanech a krásách Prahy, s ním o východním pobřeží USA a o Trumpovi. Fajn lidi. Poslední metro jede ve 23 h. Bylo to o fous.

Nečekané setkání se sousedkou
Pivní lístek Strong Ale Works
Hned vedle kavárnička

Den čtvrtý, 6. 11. 2018 - odjezd z Qingdaa na letiště. Směr Shanghai

Musím navštívit opět bankomat. Je to adrenalinový zážitek. Vlezeš do telefonní budky, která tě uvnitř zamkne. A pak nastává boj s čínsky mluvícím terminálem. Jak mám kurva vědět, co mi píšeš a co na mne mluvíš?! Angličtina je schovaná pod číslem 7, jak zjistím po několika minutovém pátrání na display, kde se skrývá civilizovaný jazyk.

Chytám taxíka. Škoda Superb řízený ženskou. Opět má rukavice. Proč? Asi aby se jí lépe mačkal klakson. Cesta na letiště trvá hodinu. A cena? O 2¥ (asi o 7,-Kč) levnější než černý taxikář při příletu.

Letiště je sama kontrola. Každé dveře hlídá někdo v uniformě. Hrůza! Ale začínám si zvykat.

Mám zpáteční vnitrostátní letenky s leteckou společností China Southern Airlines, které byly v balíčku dohromady s hotelem v Šanghaji. Celkem za 400 USD. To je velmi dobrá cena, když v tom jsou tři noci na hotelu v Šanghaji, dokonce v samém centru.

Na přepážce při checkinu na mne úřednice v uniformě kouká jak na zjevení a čínsky mi říká, že mám jít pryč? Nechápu proč. Jsem u správných aerolinií tak vo co go? Míří na mne fiktivní puškou a znázorňuje střelbu. Naznačuje mi, že jsou moje dny sečteny? Za mnou stojící Číňané se baví na můj účet a jeden ukazuje na ceduli nade mnou: “Millitary line only“ Ty vole oni tady mají frontu jen pro vojáky! Uf…

Policajt při bezpečnostní kontrole mi lustruje batoh v rentgenu. Klasika. Ale čínská policistka mne objíždí ručním skenerem a i ručně. Na můj vkus mne ohmatává moc důkladně. Podotýkám, že úplně všude. Dělá to takhle i svému příteli? Kolik takových zákroků musí denně udělat? Velmi zručná ornitoložka. Asi se jí to líbí. Taky se mi to začíná líbit... A policajt se mi dívá i do peněženky. Asi je normální pašovat drogy a semtex mezi mincemi.

Mám fůru času. Jel jsem s hodně velkým časovým předstihem. Občas se tady stává, že aerolinie posunou čas odletu vnitrostátních linek klidně o hodinu napřed. Tak jdu do letištní restaurace. Dávám si jejich polévku, plněné knedlíčky a pivo. Btw knedlíčky super, ale polévka byla jen taková žlutá voda bez chuti. Co mi její vzhled připomínal, tady nebudu raději psát. Viz obrázek níže.

Letištní knedlíčky a polévka bez chuti
Letištní knedlíčky a polévka bez chuti

Do téměř vypitého piva mi přistála muška a tak to ukazuji servírce. Spíš pro pobavení, nečekal jsem od ní žádnou akci. Netušil jsem jaký to bude cvrkot. Servírka volá šéfa. Ten kouká do sklenice jako by nikdy neviděl plavat mouchu. Volá někam dál. Přichází uniformovaný zamračený šéf, který milostivě řekne ať mi dají nové pivo. Tak dííky!

Pivo bez mouchy
Pivo bez mouchy

Šanghaj - jedná velká PERLA

Hodinový let s CHINA SOUTHERN AIRLINES nebyl moc komfortní. Zdá se mi, že mají sedačky ještě více u sebe než letadla evropských low costů. Ale dali teplé jídlo, jogurt, oříšky a vodu. Kafe nic. Na letišti je to v klidu. Až na to, že mi nevyjel kufr na pásu. Letištní zřízenec, podle uniformy nejmíň armádní generál, ke mně přišel sám s tím, že můj kufr mi sundali sami. Nepochopil jsem to, ale spadl mi kámen ze srdce. Určitě si ho prohlíželi i vevnitř, rudoši…

China Southern Airlines
China Southern Airlines

Natěšeně se hrnu na MAGLEV, což je jejich rychlovlak. Takový okopírovaný šikanzen. Mám štěstí i na cenu. S letenkou 20% sleva. Zaplatím 40 škrtlejch Ýček (¥) a čekám na pokyn soudruha v uniformě, že mohu vstoupit do vlaku. Uvnitř mne to docela zklamalo. Čekal jsem hi-tech 21. století a zatím retro jako v lokálce z Dobříše do Bráníka. Venku je bohužel tma, tak rychlost vlaku poznáš jen na tachometru. Ukazuje 300 km/h. Rychlost nevnímáš, vlak se vznáší na magnetickém polštáři. Za 8 minut jsme z letiště na metru. 

Rychlovlak MAGLEV
Interiér MAGLEVu

Přestup z rychlíku MAGLEV na metro již člověka upozorní na to, kde se nachází: "Jsi v Shangaji kámo! Na bordel kolem se nekoukej a utíkej na metro!" Musí se projít poměrně zašlou a špinavou uličkou z Maglevu na linku č. 3 šanghajského metra. Milovníci akčních filmů si okamžitě vybaví Malé nesnáze ve Velké Číně s Dolfem Lundgrenem. Metrem jsem za půl hodiny v centru. Pak ještě asi 2 km pěšky na hotel. Taxíka ve večerní špičce nechytneš ani omylem.

Shanghai metro
Shanghai metro

Hotel 8 Art on the BUND

je přímo na Bundu, naproti notoricky známému panoramatu šanghajského skylinu. Hotel je velmi útulný. Za tu cenu je nepřekonatelný. Je pravda, že výhled na moře nemám, to je o 30 km dál na východ. Ale okno na východ směřuje, byť do dvora plného klimatizací z restaurací.  Tak co si stěžuji? Jednolůžkový pokoj není velký, ale čisto tam je.  Je čas vyrazit do města.

První kroky každého turisty směřují k řece Chuang pchu na Bund. Je to přes kilometr dlouhá promenáda s výhledem na Pudong - notoricky známý obrázek Šanghaje s dominantou Pearl Tower a s druhým nejvyšším mrakodrapem světa: Shanghai Tower. Pohled na rozsvícené mrakodrapy ti vezme dech. Znáš to z obrázků, z filmů a stejně tě to dostane. Je to kýč, ale krásný. Nebojím se říct, že předčí i Las Vegas. S tím rozdílem, že v LV svítí Strip celou noc. Tady uhodí 22 hodina a soudruh elektrikář vypne proud!! Všechny ty nádherně zářící mrakodrapy na druhé straně řeky ve čtvrti Pudong i starobylé původní budovy na Bundu, kde právě stojím, pohasnou a svítí v nich jen pár oken. V ten okamžik se ještě před chvílí přeplněný Bund, bleskurychle vyprázdní a lidé prchají do restaurací. Prchám tam taky. Tak zase zítra po setmění.

Pudong skyline
Foto byznys
Nejfotografovanější část Šanghaje
Mraveniště lidí

Ze zvědavosti se jdu podívat do potemnělých uliček staré Šanghaje, zda by nebylo něco k snědku. Už jen samoobsluha na rohu poskytne azyl hladovému. Ale i tady se dají koupit místní dobrůtky a jejich piva. Pálivá kachní křidýlka před spaním jsou dobrá volba.

Den pátý, 7. 11. 2018  Chčije a chčije...

Ráno lije jako z konve. To není déšť to je sprcha z oblohy. Ale co, mám nepromokavou bundu tak to dám. Přeci nebudu zavřený na hotelu.

Pěšky se přesto jdu podívat na People Square, centrum původní staré Šanghaje. Je to asi 3 km od hotelu, pohoda. Ale ne v dešti...

Plno malých obchůdků s jídlem, stejné množství krámků  s různými druhy látek, nití, provázků, tkaniček, provazů  a lan. V jedné uličce napočítám pět obchůdků, kde mají jen knoflíky. Nechápu, jak je to všechny může uživit? Míjím šanghajskou lékařskou fakultu a jsem na náměstí People Square. To už mám promočené úplně všechno. I batoh má tvar a strukturu nasáklé houby.

Stará Šanghaj
Kontrast stará a nová Šanghaj
Prší

Obchoďák na People Square…to je můj cíl. Chci si koupit něco suchého na sebe. Cokoliv. Ale nemají mojí velikost! 2XL v Číně je jako u nás M. V jejich velikostech potřebuji 5XL. Navíc tento obchoďák je plný luxusních značkových butiků. Nic pro cestovatele.

Nezbývá než se osušit na wc. Svlékám se do půl těla a fénuji pod sušákem na ruce triko, košili i bundu.

Číňani na mne zírají jak na zjevení. Asi nikdy neviděli velké bílé chlupaté fitkem nedotčené tělo nebo co? „Co je vole, aspoň vidíš Budhu!“  Trapná situace. Oni se usmívají. Co jim asi běží hlavou? Jak bych já reagoval na polonahého Číňana na toaletách v Palladiu?

People Square
Shanghai Museum

Odpoledne jedu metrem na Pudong, abych viděl jejich mrakodrapy zblízka.

Šanghajské metro je fakt na cestování pohodové. Síť linek je hodně hustá a doveze tě kam potřebuješ. Už si připadám, jako bych tady byl měsíc. Automaticky kupuji lístky, už si ani terminál nepřepínám do angličtiny.

Sice prší, je nízká oblačnost a mrakodraci jsou vidět jen částečně, ale chci vidět Pearl Tower z blízka. Cesta i v tom podzimním nečasu stála za to. Je hezky vidět aspoň na druhý břeh, na Bund.

Pearl Tower v mlze
Pearl Tower zblízka
Zářící Bund

Cestou zpátky se zastavuji v krámku s koženými pásky, kabelkami, peněženkami atd. Objednávám si je sem tam na Aliexpressu a mám vyzkoušenou jejich kvalitu. Prodavačka se mi směje, že mám pod bundou jen triko s krátkým rukávem. Ukazuje mi na ruku a tahá za chlupy a má z toho srandu. V Číně jsou chlupaté asi jen pandy nebo co…Kupuji si tři pásky.

Hned vedle je restaurace WAITAN. Jdu na véču. Menu: plněné scalopy masem a skleněnými nudlemi podáváme na škebli Shell Oil a druhé jídlo byl kotlík se směsí masíček a brambor a zeleniny. Vynikající chutě. Pálivý namodralý gel v malinké ohořelé pánvičce byla pro mne záhada, co to je za jídlo. Vonělo to sladce, ale když jsem to ochutnal, viděl jsem všechny svaté. Oheň ve tvaru amarounu. Tři lahvová piva Tsingtao to spravila. Až na hotelu mne napadlo, zda to opravdu nebyl gel, který se měl zapálit a vložit pod ten kotlík s jídlem…

Kotlíkový guláš po čínsku
Záhadný gel
Plněné scalopy - lahůdka

Čtvrtek 8.11. – den šestý

· Chrám boha města - Temple of the Town God. Taoistický chrám se starověkým modlitebním rituálem. Setkání s Evropany! Pár z Holandska s belgickou kamarádkou při cestě na Filipíny a tři studenti z Prostějova letící na Nový Zéland.

· V chrámu úžasný zážitek z modlení. Rituál s náboženskými zpěvy, dary Bohovi Města v podobě jídla, hlavně ovoce a zeleniny. Všude zapálené vonné tyčinky, které dostane každý při vstupu. Zapálíš si jí a chodíš s ní od jednoho boha  k druhému a u každého se několikrát musíš uklonit a spojenýma rukama několikrát „zamávat“ ve stylu jako když rodiče sprásknou ruce nad neschopným dítětem a řeknou „panebože co z tebe jednou bude“ Nutno vidět! Málem jsem se tam začal nahlas smát. Ale strach a úcta k věřícím mi to nedovolil.

Modlitební rituál Bohu Města
Věřící na kolenou
Pro mně strašidla, pro ně Božstvo

· Hned vedle chrámu je Old street, pro změnu chrám konzumu. Jeden street food stánek vedle druhého, samé místní lahůdky a obchůdky se suvenýry. Hedvábí, kašmír a bavlny ve všech možných variantách, od šátků až po hotové oděvy. Neodolal jsem a do jednoho vlezl, kde měli pánské obleky. Na figuríně měli vystavené hezké a kvalitně ušité sako. Prodavačka nevěřícně koukala, že mnou vybrané sako velikosti 5XL mi je tak akorát. Nejsou zvyklé na velké postavy. Nakonec jsem si ho za 300,- vzal. Ještě se mi smála, že jsem zarostlý a neoholený. Taky to asi ještě neviděla. Sahala mi na vousy a sobě na vlasy a chichotala se jak prdlá. Podobně jako prodavačka v obchodě s koženým zbožím. Jo a nebrala platební kartu. Musela jít se mnou až do bankomatu do vedlejší budovy, kde čekala 10 minut venku, než si vyberu hotovost. Nemůžu za to, že mají bankomaty v angličtině jenom nápis PIN. Jinak samé čínské znaky a pokyny v mandarínštině.

· Něco na zub – krabí polévka v knedlíčku-piješ ji brčkem a pak sníš ten vycucnutý knedlíček. Simply the best!

Chlebová placka vytažená přímo z kulaté pece. Koření zamíchané přímo do těsta. Mňam!

Noky plněné vším možným. Sladké , slané, pálivé i mdlé. Co hrdlo ráčí.

Nok s krabí polévkou
Crab Dumpling Soup
Chlebová placka z pece
Plněné dumplingy

· Čajovna – výběr z několika desítek čajů. Můžeš všechny očichat. Stojí to za to, jsou to omamné vůně! Nejlepší jsou obyčejné čajové lístky, které tam na místě suší. To je vůně!

· Obchod s perlami – Prodavačka před zraky zákazníků otevírá živé perlorodky a ukazuje v nich perly různých velikostí. Žil jsem v domnění, že každá perlorodka obsahuje jen jednu perlu, ale ve skutečnosti jich tam je několik.

Perlorodka s perlami
Perlorodka s perlami

· Prodavač hodinek – přimotal se ke mně s malým ohmataným katalogem luxusních značkových hodinek. 100 % origoš Rolexky, Omegy nebo Breitlingy za necelé pětikilo. Asi dědictví po strejdovi ze Švýcarska. 

Odpoledne se konečně vyjasní obloha. To se to musí využít pro pohled na město z výšky. Metrem M2 se za pár minut přesunu na druhý břeh řeky Chuang pchu do Pudongu, kde je nejvyšší šanghajský mrakodrap Shanghai Tower. Budova je vysoká 632 metrů a má 128 pater. Je to druhá nejvyšší stavba na světě. Vyšší je pouze Burj Khalífa v Dubaji. Nicméně vyhlídková plošina na 120 patře (546 metrů) je výše než vyhlídka v Dubaji. Aspoň tady jsou soudruzi výše postavení.

Shanghai Tower
Eagle view
Západ slunce nad Šanghají

Z metra se k Shanghai Tower dá dojít aniž bys vylezl ven na ulici. Přes nákupní centrum ICS to trvá cca 10 minut volnou chůzí kolem těch nejdražších značkových butiků. Vybral jsem si čas západu slunce, aby bylo vidět rozsvěcující se město při zhasínajícím slunci. Pohled z výšky asi 546 metrů je dech beroucí. Výhled na protější břeh s promenádou na Bundu, který se začíná také rozsvěcet, je úžasný. Jen ta tlačenice u okna na co nejlepší výhled a co nejlepší fotku je otravná. Všichni Číňané jsou zvyklí telefonovat s videem. Takže všichni se chlubí videem a v okně se zrcadlí displaye jejich mobilů. Jdu si koupit pivo abych se uklidnil. Chyba lávky! Plechovka amerického odporného Budweisseru za 50¥?? Tak to si strčte do…třeba do ledničky.

Večeři si dávám opět již ve Starém městě. Něco jako u nás známé jarní rolky, tady jsou z rýžového těsta. A knedlíčkové phóčko. A kostky z pudingu nebo co to je za hmotu. Jsem terčem posměchu dvou Číňanek. Můj boj s pudingovými kostkami s hůlkami vzdávám. Stejně mi to nechutná. U stolu se zastaví žena s postiženým dítětem a chce peníze. Divím se, že jí za žebrání nikdo nenadává. Ukazuje chlapci na hlavu. Je vidět, že mu vyrostla více než tělo. Ideální maska na halloween. V duchu se omlouvám za ten cynismus a dávám jí z peněženky všechny mince. Odchází a kupuje mu misku se suchou rýží…Stydím se.

Cestou na hotel procházím zahradami Jü jüan. Všude hraje hudba, jako na kolotočích, páté přes deváté. A všude tančí menší či větší skupinky tanečnic a tanečníků různých věkových kategorií organizované tance jako na spartakiádu. Nejvíc mne zaujala malá skupinka seniorů, která předváděla tai-tchi. To bylo fakt super. Všechna čest před jejich výkonem. Já bych to nevydržel ani minutu.

Pouliční tajči
Pouliční tajči

Naposledy se jdu podívat na promenádu Bund. Od řeky fouká studený vítr. Sleduji hru světel a neónů na protějším Pudongu. Pořád dokola fotím to neokoukatelné panorama největšího ekonomického centra v Číně. Husí kůži nemám jenom kvůli studenému povětří. Uvědomuji si, že se sem už asi nikdy nepodívám. V očích turistů vidím ten samý úžas. Na jednom mrakodrapu se střídají reklamy a najednou se tam rozsvítí nápis známý z triček pro turisty ze všech světových metropolí:

I ♥️ SH!

Pudong v celé své kráse
Pudong v celé své kráse

 

Zážitky pro tebe sepsal Míra Šťastný

18. 11. 2018, poslední aktualizace 2018-12-05T21:04:07+01:00

Míra Šťastný žije v České republice a procestoval 24 zemí světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne je už 28 dní, napsal pro tebe 1 cestopis .

Další cestopisy

Čtení na 22 minut
Desetidenní cestování po Panamě
David Panama

Hory, džungle, karibské pláže, velkoměsto - prostě Panama

Čtení na 6 minut
Není čas ztrácet čas aneb Na skok do Kodaně

Jak poznat za co nejkratší dobu a nejnižší náklady hlavní město Dánska? Asi nějak takhle...

📷 Krásné fotky
Čtení na 38 minut
Gruzínský Kavkaz - pěšky z Tušetie až pod Kazbek

Téměř nedotčená příroda, minimum turistů, spousta strastí, zážitků a mnohá ponaučení. To byly naše 2 týdny v Gruzii.

Čtení na 10 minut
Marakéš a výlet do Casablancy

Týden v Marakéši, výlet do Casablancy

Další cestopisy

8 komentářů

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

Míra Šťastný

非常感谢您的赞扬 Gogo a Milano! :-)

Odpovědět
před 25 dny

nejdriv se mi zdaly trochu mimo neustale narazky na rezim (schvalne jestli je v americe mene uniformovanych policistu a vojaku...), ale vzhledem k ornitolozce nakonec musim napsat, ze celkem vtipny povidani:) zkuste kdyztak priste pridat vice cestovatelskych informaci, tohle je spis vypraveni, skoro nepisete, kde jste byl, jak jste tam dojel (co jste si koupil za listek, co je pro cestovatele vyhodnejsi apod.), jak se jmenovalo jidlo, co jste jedl atd. atp.

před 26 dny
Míra Šťastný

Dík za poznámky Lukáši.

Tohle moje psaní bylo spíš zaznamenávání pocitů než snaha o cestopis jako takový, ve kterém všichni očekávají cestovatelské rady. Bylo to spíš pro mne samotného, abych za rok věděl, že jsem v Číně vůbec byl a co jsem tam dělal.

Narážky na režim ...zkrátka jsem to tak cítil. Možná paranoia z dob dávno minulých, ale moji přátelé, kteří to četli, vědí jak to bylo myšleno.

V Americe jsou taky vojáci, policajti a tajní ;-)

Přidat odpověď
před 26 dny
Avatar uživatele R.lara
R.lara

Jeden z nejhorsich cestopisu co jsem kdy cetla..Cinu jsem par mesicu procestovala a dost to prehanis :) Snazis se byt vtipnej,ale kdo byl na delsi dobu v Cine,tak si o tobe bude myslet svoje..

PS: Az pujdes v budoucnu do zoo na pandy,tak si zjisti,jak vubec ziji,nez tu zacnes delat chytraka

před 27 dny
Míra Šťastný

Milá laro,

tohle psaní nemělo ambice být cestopisem v pravém slova smyslu. Byl to spíš můj pocitový deníček a zápisník. OK, příště to nebudu zveřejňovat tady, ale pošlu to do Bravíčka :-)

Věřím, že kdo je v Číně dlouho, vidí všechno jinak. Šikmooce. A co si o mně kdo myslí, je mi u pandele. A na pandy už nepůjdu, nechce se mi nic studovat jak žijí. Jen mi jí bylo líto, v jakém prostředí jí drží. Toť vše.

P.S. Pošli mi pls nějaký tvůj cestopis, ať vím, jak se to má dělat dobře. Třeba zrovna o Číně. Díky a přeji plno cestovatelských zážitků!

před 26 dny
Avatar uživatele R.lara
R.lara

Priste to radsi neposilej ani do toho bravicka,radsi si to nech pro sebe :)..

Jako nevim,ale rikat o lidech "sikmoocka" mi prijde ubohe..

Pises :" panda? Lezi a spi..kdyz si o nich nic neprectes predem,tak se nediv,ze jen lezi a spi :)..

Vazne mi prijdes marny,ale tobe to je vlastne u zadele,tak si z toho nic nedelej :)

hezky den,"vtipalku"

před 26 dny

Já osobně jsem si cestopis s chutí přečetl, ten náhled a ironie mě na rozdíl tady od jiných bavil. A k těm kritikům snad jen to, že když mě něco nezaujme nebo mi to nějak nesedí, prostě to nedočtu a nechám být. Takže za mě, klidně sem napiš něco dalšího :-).

před 26 dny

Me Miruv tripreport taky pobavil a mam vzkaz pro R.lara: prestan se brat tak vazne!

Přidat odpověď
před 26 dny
Avatar uživatele

Nechceš klikat? Přidej se mezi nás! (pokud nejsi robot)