Pouštní zemí blízkého východu - Jordánskem na vlastní pěst
prošli jsme si kulturním šokem, nebo nás čekala běžná čecháčkovská dovolenka?
Cestopis z roku 2022 napsala Michaela Piňosová
Jordánsko..... "a kde to vlastně je? a proč? ..."Jo tady, no tak tam nejezdi, je to nebezpečný, žijou tam arabáči, tak to vůbec bych nedělala" Byla asi první věta, na kterou se mě dost lidí ptalo a rovnou si odvětilo, když jsem zmínila, že bych právě do této země chtěla jet. A jak vlastně odpovědět na otázku "a proč?" .... no, že jsem se dívala na cestopis na Prima Zoom a úplně náhodou se tam tato země objevila asi zmiňovat nebudu, protože to nezní jako ten pravý argument, proč člověk někam chce. Nicméně, bylo to opravdu tak. V televizi se mi na tom líbila ta odlišnost. Odlišnost od běžných destinací, kde jsem byla. Ovšem né že bych vůbec věděla, kde se Jordánsko přesně nachází (asi jsem / byla špatný člověk, nebo tak něco), nebo co v něm kromě Petry můžu vidět. To jsem následným průzkumem postupně zjištovala a čím dál víc prohlubovala svoji touhu tuhle zemi navštívit.
No a vzhledem k tomu, že jsem měla v podstatě volný týden po zápočtovém do Vánoc, tak jsem se začala koukat na letenky. Přítel si v tento týden vyhradil dovču, a tak jsme na ceny letenek příliš nekoukali, a prostě vzali co bylo a letěli. Letenky za jednoho vyšli na něco okolo 2.600.- , což je určitě cena naprosto zbytečná, pokud je člověk v termínu flexibilní. My ale tentokrát chtěli letět z Prahy, takže nebylo moc na výběr. Jinak se dá i jít pod 1/3 této ceny.
Před cestou
- Jordan pass - my zvolili kategorii Jordan Wanderer za 70 JDs ( https://www.jordanpass.jo/Conten...rices.aspx ) ... vyplatí se za předpokladu, že budete v Jordánsku navštěvovat "klasické" místa + obsahuje víza
- platný cestovní pas - ještě minimálně 6 měsíců
- mezinárodní řidičák - pro mě novinkou to, že se tato záležitost dá vyřídit během 15 min na úřadě za 50 Kč.
- půjčení auta
- ubytování
- vstupní formulář - ( https://www.gateway2jordan.gov.j...2wArjrrxEM )
- směnit Kč -> Dolary
- sestavit si itinerář
Příjezd
Z Prahy nám to letí v 6h ráno, tudíž do Ammánu přilétáme po 4 a půl hodinách letu. Jelikož je v Jordánsku o 2 hodiny více, než u nás, přiletěli jsme okolo 12.30.
- projít všemi možnými kontrolami. Není co řešit, jako ovečky vás navedou tam, kam je potřeba.
- koupit si SIM kartu. Bez té se v této zemi dovoláte domů za krásných 70kč/min. My měli na letišti v Ammánu SIMku schovanou od jednoho milého Čecha jako "kešku". Tak jsme měli o zábavu postaráno hned od začátku. Stánky se SIM se nachází hned před výlezem z letiště, nemůžete je přehlídnout. Pána jsme kontaktovali skrze FB skupinu Jordánsko - cestování s místními řidiči, spolucestování ve skupinách. Já osobně mám s českými fb cestovatelskými skupinami výborné zkušenosti. A v této se člověku dostane opravdu všechno užitečné. Třeba jako naše ušetřené peníze za SIM.
- splašit smluveného řidiče, který Vás odveze do půjčovny/přiveze auto. Půjčoven je v Jordánsku velká spousta, velké množství se dokonce nachází v jedné ulici skoro hned u letiště (cca 5km). Ceny jsou velmi podobné. My jsme si zvolili Rent a reliable car a jak název napovídá...mělo to být reliable. Jak moc doopravdy bylo můžete z mého popisu posoudit sami. Přiletěli jsme v 12.30 a smluvený čas příjezdu řidiče byl v 13h. Řidič přijel v 15:00 s tím, že každých 10 minut mi na whatsupp psal "Just 7 minutes" a tak donekonečna až se ze seven minutes staly dvě hoďky. Nemáme jim to ale za zlé, neboť všechno ostatní probíhalo naprosto hladce. V této půjčovně nechtějí žádný deposit, přijdete, strčí vám auto, podepíšete jeden papír, dáte peníze a jedete. V auto to trošku "škrundalo"... přítel říkal, že to nezní moc zdravě, nicméně objelo to s námi celé úplně bez problému. A zaplatili jsme za něj 120 JOD v přepočtu okolo 3.900 Kč. /4 dny
1. DEN - příjezd do Petry aneb jak se orientovat na silnicích
Hned po příjezdu našeho řidiče vyrážíme směr Petra. Dělí nás od ní asi 230 km - podle mapy 2:44.
Silnice je pro nás velké překvapení. Všude jsem na diskuzích četla, ať si člověk dává pozor na retardéry, které nejsou nijak značené a často se objeví z čista jasna na velké silnici. Co pro nás však bylo větší překvapení, je totální chaos na silnicích. Je to jak můj přítel několikrát opakoval " jako v Indii"... jedete si takhle ve svém pruhu, a najednou ve vašem pruhu se objeví auto v protisměru, další jede skoro v příkopě, čáry na většině místech prostě neexistovali, auta se předjížděli zprava, zleva, prostě jak se jim zachtělo. Kdo neholduje řízení a není obrněný trpělivostí, doporučujeme soukromého řidiče na tyto záležitosti. My jsme si ještě vybrali kousek po vedlejší silnici, kde jsme jeli v podstatě v poušti ve tmě úplně sami. Na jednu stranu to vyvolávalo husí kůži, protože při představě, že nám auto "dobublá" právě na tomto místě , by se asi neděli milé věci a strávili bychom zbytek našeho výletu sháněním někoho na odvoz. Na stranu druhou jsme v noční projížďce viděli 2 lišky!
Ubytovali jsme se v airbnb, které s nacházelo asi 5 minut od Petry. ( https://www.airbnb.cz/users/show/286435135 ) Jednalo se o ubytování u milého chlapíka,který vám při příjezdu nabídne čaj (což teda je pravděpodobně jordánská specialita, protože to dělá každý) Jediné, co mě na tomto ubytování dovedlo k úsměvu, byla toaleta. Místnost byla tak úzká, že si člověk nemohl sednout normálně rovně. Spolu s zákazem vyhazování toaletního papíru do mísy to pro nás bylo dost zajímavé vykonávání potřeby. :D
Sprcha v levnějších ubytováních čůrá a než odteče studená voda, můžete stát nahatý a zmrzlý v koupelně třeba aj 10 minut :D Pro mě osobně je to ale právě ten moment, který si uchovám jako úsměvnou vzpomínku.
Po prozkoumání ubytování jsme vyrazili do města na něco k snědku. Vybrali jsme si jako hloupí začátečníci v arabských zemích hned 3. podnik, který nás nalákal na to, že nám rovnou za výhodný kurz vymění peníze (ty první dva jsme odmítli právě pro to, že jsme byli nejdříve na cestě do bankomatu). Tak jsme hnedka první den utratili relativně velké peníze, za běžné jídlo, které je k dostání třeba i za polovinu. Ale no co, byla to mňamka. Můj talíř je vegetariánský, objednala jsem si jak jinak než falafel a hummus, kterým jsem se v podstatě stravovala celý náš výlet. Ke všemu dostanete placky! A ty jejich placky, miluju! Přítel si vybral nějaké cosi masové, nedokážu pojmenovat, ale prý to bylo také dobré. A co je nutné podotknout, tak je to,že jsme z jídla měli trošku strach. Vodu jsme pili jen balenou, ale jídlu jsme se otevřeli a měli v záloze černé uhlí, které bylo potřeba jen poslední den, což považujeme za úspěch.
záchod
mňamky
2. DEN - Petra
Muslimové se modlí 5x denně a jedna z těchto denních modliteb je provozována za úsvitu. Takže to znamenal velmi brzký budíček, neboť z mešit je tato modlitba slyšet velmi hlasitě, aby probudila i toho největšího spáče. Nejdřív mě to trošku vyděsilo, protože jsem vůbec nevěděla. "Alláhu Akbár" a můj tep se zvýšil. Nebyla jsem připravená na to, že mi bude tohle hrát přímo do okna, už jsem si rozespalá málem chtěla myslet, že se jedná o nějaký teroristický útok. Naivka. Tak a teď budu asi znít jako totální hlupák, že ? Nicméně už to vím, že je to normální a že to tam prostě takhle hraje celým městem a není to nějaká "poplašná siréna" :D No nic, tak jsem se trošku ztrapnila a jdeme dál.
Ráno po časném budíčku si jdeme ještě na chvíli schrupnout a kolem 9h se vydáváme do Petry. Jak už jsem zmínila, je to jedno z míst, které je předplacené v Jordan passu. Před vstupem je velké parkoviště, kde se dá v pohodě zadarmo zaparkovat. Hnedka za vstupem je skupinka místňáků, kteří nabízejí velbloudy, oslíky, vstupy na "fotogenická místa" a všechny možný blbůstky. My jen s děkováním proběhli okolo a vychutnávali si okolí.
Na světě není žádné takové místo, jako je Petra. Jedná se o magické místo se skalními útesy načervenalé barvy. Pro svou jedinečnost byla roku 1985 zapsána do UNESCO. V roce 2007 byla zvolena jako jeden ze Sedmi nových divů světa.
Jako asi hlavní dominantou Petry je právě Pokladnice/Treasury. Je to místo, které je vyobrazené v podstatě všude pod pojmem "Jordánsko."
cestou k pokladnici
pokladnice
pokladnice
cestou k pokladnici
Na sociálních sítích můžete vidět typické fotky, které se fotí nad pokladnicí. Nenaleťte naháněčům, kteří se vás snaží zvyklat na toto místo vylézt za peníze! Dostanete se tam i lehce sami o něco levněji, a hlavně bez pokuty. Projdete ještě kousek za pokladnici a u Royal Tombs zahnete doprava (přikládám mapku, kde jsem vyznačila místo za royal tombs odkud jsme přišli). Výhled na mapy.cz se jmenuje "Treasury from above" Je to cesta, která sice zabere asi 35 minut, nicméně na jejím konci si můžete výhled vychutnat. Aby to bylo v Jordánském stylu aneb "necháme si zaplatit za cokoliv, co turisti chtějí" tak si místní nakonci postavil "čajovnu", kde je napsáno, že můžete přijít pro fotku za předpokladu, že si dáte čaj/kávo či se jinak občerstvíte. Tyto produkty nebyly nijak přepálené, za čaj a kávu jsme zaplatili v přepočtu asi 50 Kč a za ten výhled nám to stálo. Lidi tam chodili i bez objednání pití a pán už na to rezignoval. My jsme ale nechtěli být nezdvořilí, a tak jsme si čaj a kávu zaplatili a popíjeli.
Cesta k výhledu na pokladnici
Treasury from above
Nutno podotknout, že co pro mě bylo v Jordánsku opravdu srdcervoucí, tak byli místní opuštění psi a kočky. Já jakož to milovník zvířat, jsem trpěla při pohledu na opuštěná dehydrovaná štěnata a vyhublé psi. Jednomu takovému jsme přidělili část naší vody a nakrmili pár tvorů zbytky z naší svačiny. Co jsme se dočetli, tak muslimové na psi nahlíží jako na nečistá stvoření, a toto náboženství údajně nepovoluje chovat. Jak je to v jiných muslimských zemích v praxi nedokážu posoudit, ale z toho co jsem viděla tu, jsem byla strašně smutná a malinko mě to snížilo dobrý dojem z této země.
Štěně nás provázelo od doby, kdy jsme mu dali napít. Potom se přidalo jiné a došlo s námi až do čajovny. Pán se na pejska moc netvářil, nicméně co máš dělat viď, ňuňík se prostě přidal k nám, tak ho nevykopneš :(
Za to kočky, ty si v této čajovně celkem libovaly.
provoněný čaj
číči maj libový výhledy
náš pupík pocestný
Po této vyhlídce jsme došli až do zadní části okruhu až k samotné Monastery. Hezkou mapu jsem našla na stránce travelhacker.blog --> přikládám foto
Dohromady jsme tam i zpět se zacházkami nachodili okolo 20km. Po cestě jsou mega levné suvenýry. Pokud chcete něco domů, nenechte se zklákat hnedka u pokladnice, kde se například nabízí magnetky za 1 JOD/3 ks. O pár kroků dál se v postrannějších uličkách dá sehnat třeba i 10 magnetků za 1 JOD. Seženete i šátky za 1 JOD. Opravdu velký výběr, člověk neví na co koukat dřív. My si nakonec odvezli jen magnety, které jsme rozdali babičkám:)
mapa z travelhacker.blog
Monastery
Po celém dni, jsme si samozřejmě opět zašli do centra na nějakou mňamku. V mém případě opět falafel:D
A co mě překvapilo o něco méně, tak byla noční střelba. Okolo 23 30 jsme slyšeli asi 8 střel. Moje úzkostná povaha začala panikařit. Svedla jsem si to na to, že to budou určitě noční ceremonie v Petře, ikdyž tento umělý konstrukt mě moc neuklidnil. Byla to trošku bezesná noc. Slyšet v těchto zemích střelbu potom, co po cestě vidíte obrněné transportéry, na každém rohu vojáky a policii, není moc příjemný zážitek.
3. DEN - Přesouváme se do Wadi Rum
Po bezesné noci následuje cesta do Wadi Rum, která probíhá hladce. Zastavili nás tentokrát jen jedni policajti. Jejich oblíbená otázka odkud si vyusťuje v úsměvy a větu "Welcome to Jordan" potom, co se dozví, že jste Čecháčci. Jejich angličtina není moc na dobré úrovni a proto z vlastní zkušenosti doporučujeme říkat, že jste "Čík". Z Czech republic jsme většinou moc nepochodili:D
Zamluvili jsme si Jamal kemp. Tento kemp jsem vybrali z důvodu, že jsme se domluvili na přijatelné ceně 45 JOD/ osoba za 4h jeep tour, snídani, večeři a ubytování s vlastními sociálkami. Po zaparkování auta na smluveném místě, nás vyzvedl místní řidič, který nás do našeho ubytování v poušti dovezl. Zpočátku jsme měla trošku strach, protože auto nevypadalo úplně v nejlepších letech na to, aby přejíždělo pískové pláně. Nakonec všechno probíhalo hladce.
Následně nás vyzvedl náš řidič, Abdul Azíz (promiň kámo za zkomolené jméno) , který s námi projel poušť ve Wadi Rum. Bylo to moc milé, za mě to stálo za to a čtyři hodiny na jeepu rozhodně stačili.
Rozhodně bych s sebou doporučila:
- šátek na hlavu - auuuu ušii
- vodu tahat nemusíte, pravidelně řidič staví na místech, kde dostanete zadarmo čaj a případně můžete opět pokoupit nějaké suvenýry
Na konci tour vás čeká západ slunce na pěkném místě. Náš Abdul nám udělal čaj, a společně s jiným jeepem zatančil i místní tanečky. Pobavili jsme se i o tom, jak to u nich funguje. Zajímavé povídání. Pro představu, pokud chcete prý mít ženu, musíte mít nejdřív velblouda a auto. Asi proto, abyste stoupli v očích rodiny nastávající. Abdulův táta má prý dokonce ženy dvě, a děda čtyři. A tak z něj vylezlo, že má asi 11 sourozenců a velmi širokou rodinu. Pro nás nepředstavitelné, pro Beduíny naprosto normální.
příprava čaje v poušti
Vrátili jsme se při západu slunce. Okouzlující pohled. Po jeep tour na nás čekala večeře formou švédských stolů, kde se najedli jak masožravci, tak i vegoši, jako jsem já. Místní se chlubili i přípravou pokrmů v písku a udělali kolem toho i velký humbuk. "Come come" popostrkovali nás, abychom se šli podívat na to, jak se jídlo ze země vytahuje. Byli na to náležitě pyšní :))
4. DEN - Je čas na koupačku !
Další den vyrážíme vstříc novému dobrodružství. Čeká nás dlouhá cesta podél moře, přes Madabu, Ammán až do Jerashe. Vyrážíme po beduínské snídani asi kolem deváté ranní. Čeká nás cesta dlouhá přes 450 km se zastávkami. Rozhodli jsme se, že pojedeme přes Aqabu, neboť tato cesta je na mapě značená stejným dojezdovým časem jako kratší varianta, ale kilometrově měří víc. Zato cesta je značená jako "dálnice" a to nám rozhodně přispělo v rozhodování, neboť jsme už nechtěli znova jezdit hory doly. Byl to správný výběr? Nedokážeme posoudit. Nicméně nás na cestě čekali 2 policejní kontroly, opět pár aut v protisměru, nedostavěná silnice a další pikantnosti, které vás můžou potkat snad jen na arabském poloostrově.
Na jednom policejním check inu, nás zastavili, že je nějaké nebezpečí na trase. No super. Na tomto místě světa nechcete slyšet slovo nebezpěčí :D Po střelbě v Petře jsem se nemohla cítit jinak, než opět rozhozeně a vymýšlet si různé černé scénáře. Tato stanice se nacházela nedaleko hranic s Palestinou, tak jsme to svedli na to, že to asi bude kvůli tomu. Tak nám policista řekl, že se čeká na to, než se shromáží auta, abysme vytvořili konvoj a že s námi policajti dojedou až k moři aby nám zajistili bezpečí. Čekali jsme asi 45 minut.
Cesta byla úplně nekonečná. Na zemi se nacházelo cosi černého ohořelého. Tyto nedopalky jsme viděli po cestě třeba na 10 místech, skrz celým Jordánskem. A tak jsme jeli v konvoji třeba 100 km. Bylo to šílené. V konvoji nás aut bylo třeba 25, k tomu dva autobusy. Lidi jsou prostě šílenci. Předjížděli opět ze všech stran, jako by si nějak pomohli. Stejně jsme se museli držet za policisty. Tak nás třeba takhle 2x předjel autobus, spousta aut, až to můj přítel po 3/4 cesty nevydržel, nasr** se, a začal předjíždět ty, co se nejdřív ládovali dopředu, ale následně celý konvoj zdržovali. Byla to jak jedna velká směšná hra "kdo policejní auto dojede první"
Až jsme se teda úspěšně po X kilometrech reálně ničeho okolo sebe a Y zastávkách v strašidelných vesničkách dojeli k moři.
A KDE SE VYKOUPAT?
My si na rady ostatních zadali do navigace toto místo,, viz. mapa. Když jsme na něj však dojeli, byl tam sice fajn výhled, ale bylo nám jasné, že cesta dolů k moři by nám zabrala víc, než jsme chtěli + nebyla tam žádná značená cesta a přes ty "bahnité" pláně se vám tam opravdu nechce někde uvíznout jen kvůli tomu, abyste mohli říct, že jste se koupali v mrtvém moři. Tak jsme to vzdali, a rozhodli jsme se vyjet o kousek dál a objevit něco po cestě. A vyplatilo se popojet. Asi po dvou kilometrech uvidíte u cesty stáneček s parkovištěm a sprchou. Bingo. Společně s dalšími lidmi jsme sešli k vodě, kde jsme ale byli skoro sami. Nechyběl samozřejmě pán, jež nabízí bahno za pérfektníí cenu. A pán co nabízí sprchu. Tu jsme teda neodmítli. Voda má salinitu přes 33%, tudíž je člověk na oblíznutí úplně jak hodně přesolená mňamka. Nemilé. Jelikož jsme hloupí a naivní a neumíme smlouvat, tak jsme za jedno kafe společně se sprchou nechali 9 JOD, což je za mě opravdu hodně přepálené...no nic, musíme se naučit být trošku drzí a smlouvaví.
Wild salt shore
Následně vyrážíme na horu Nebo. Vstup na tuto horu je také zahrnut v Jordanpassu, ale k naší smůle přijíždíme díky zdržení v konvoji už po zavíračce. Ano, na tuto horu je "vstup" jako na běžnou památku. Tak se rozhlížíme, pozorujeme krásný západ slunce, a vyrážíme do města Madabe. Té se jinak říká město mozaik. Je to křestanské centrum v Jordánsku. Jelikož přijíždíme už za tmy, šli jsme se pouze porozhlédnout po okolí v rychlosti, dát si něco k jídlu, vidět nějaká místa s mozaikami a frčet směr Jerash, kde nás čeká ubytování na poslední noc.
nebezpěčná barva nakládáného cosi :D
mešita s kostelem
5. DEN - Jerash a hurá domů
Byly jsme ubytovaní v úplně super airbnb. Přidávám odkaz. Řeknu vám tajemství, ale jediné kritérium, které na airbnb zohledňujeme, je cena. Vždy vybíráme to nejlevnější, které má alespoň 3 hodnocení. To, co jsme našli, absolutně splňovalo požadavky. (https://www.airbnb.cz/rooms/4153...OkUePyp2ec)
Ráno vyrážíme navštívit památky v Jerashi. Ani jednomu nám ovšem madabské jídlo úplně nesedlo, a tak poprvé přichází na scénu černé uhlí. Tramtadadá.
Já osobně si památky moc neužila, protože jsem v podstatě myslela jen na to, jak mi bublá bříško. Nicméně stihli jsme obejít tak nějak všechno, bohužel bez výkladu. Takže spíš jen juk sem, juk tam.
Zbylo nám nějaké jídlo, a já věděla, že musíme najít nějaká zvířátka, které potěšíme zbytky našeho ovoce, zeleniny a různých věcí, které by nemuseli udělat v psích žaludcích úplně neplechu, nýbrž uspokojit je. A tak se už v Ammánu za půjčovnou auta promenádujeme zapadlou ulicí a žádná zvířátka v dohlednu. Ale hned potom co přítel říká "tak tady asi nic nenajdeme, pojďme zpět" tak jsem v dáli spatřila toto. Okolo 6 malých nedůvěřivých bobečků, kteří se na jídlo s radostí vrhli. Tak radostní už nebyli lidé, kteří na nás z protějšího domku koukali. No nic, radši jsme rychle pádili zpátky k autu. A pak už domů
Při cestě letadlem si moje spolusedící povídala s paní, která vysvětlovala situaci s konvoji. Říkala, že se v Jordánsku zvedají ceny paliva, a že lidé to špatně snáší, protestují, pálí gumy na silnicích (proto ty černé šmouhy) a dokonce útočí někdy na státní složky. Potom jsem doma ještě četla článek, že byl při těchto protestech zastřelen 1 policista. Tudíž alespoň už nám je jasné, proč jsme s tímto konvojem měli jet, aby udrželi naši bezpečnost. Zajímavé totiž bylo, že místní obyvatelé mohli v klidu projet, jen my turisté museli s konvojem.
Můj celkový dojem z Jordánska je proto takový polovičatý. Na jednu stranu se mi líbila pokora lidí, pohostinnost a nápomoc. Turistické atrakce (Petra, WR..) = nádhera. Na druhou stranu jsem zažívala strach právě díky střelbě, jízdě v konvoji a necítila se 100% bezpečně. Byla to skvělá zkušenost, za kterou jsem ráda. Když se člověk vrátí z takové země, mnohem více si váží toho, co má tady, doma. Podruhé bych Jordánsko už pravděpodobně nenavštívila, jednou mi to stačilo. Nicméně já jsem spíš ten typ člověka, který rád objevuje nová a nová místa, než se vrací na ty stará, takže to je také potřeba zohlednit. Navíc je nutno říct, že takové nepokoje se tam nedějí vždy, takže věřím, že kdyby situace byla v úplném poklidu, tak si hned také odnesu jiný dojem.
A teď už cenově...za jednu osobu
- Auto = 1 980.- / osoba na 5 dní
- Ubytování = 2 400.- / osoba na 4 noci ( 3x airbnb, 1x kemp WR)
- Jordan pass = 2 250.- / osoba na minimálně 3 dny
- Letenky = 2600.- / osoba
- Ostatní výdaje - výměna peněz, poplatky, jídlo, suvenýry = 2270.-
- CELKOVÁ CENA za jednoho = 11. 500.-
Určitě by se dalo jít po 10k kdyby člověk sehnal lepší letenky. My počítali s cenou do 10k, takže jsme se o tolik nepřepočítali.
Doufám, že se vám čtení líbilo. A omlouvám se za moje gramatické chyby, které se prostě občas dějí:D
Jak se ti cestopis líbil?
Michaela Piňosová procestovala 26 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Afriku. Na Cestujlevne.com se přidala před 2 lety a napsala pro tebe 9 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil10 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Byl jsem v Jordánku 8-13. prosinec (let tam za 1200 z Prahy, nazpátek za 600 do Vídně). O protestech jsme věděli díky DROZDU. Nicméně na jednom RoadBlocku nás zastavila policie (cesta Aqaba - Mrtvé moře) a 2,5 - 3 hodiny jsme čekali než rozeženou protesty ve městě před námi. Obrněné transportéry, policie s dlouhými puškami, spálené věci na silnici, cihly, kamení. Ale v konvoji jsme nemuseli jet. Ale pak dále v jednom místě se srocoval dav lidí na silnici (50-60 osob), tak jsem odstavil auto ještě s jedním cizincem na kopečku asi 150 metrů od nich. Projeli 3 místní, ale projeli... tak jsme viděli další 3 místní auta (Hilluxy a Pajera) tak jsme se hned schovali za ně, jeli jsme krokem, hrozili nám pěstí a měli kamení v rukou, ale mám pocit, že jak zahlédli značku autopůjčovny a že jsme bělásci, tak nás pustili, ale strach jsem měl (a taky nohu připravenou na plynu, že v případě útoku ho sešlápnu až podlahu bez ohledu na cokoliv).
Nicméně silnici Aqaba - Mrtvé moře doporučuji - sice má 2 pruhy, ale mnohde se vedle sebe vejdou 4 auta, a je v takovém stavu, že se dá jet v pohodě 150. Protože dálnice Aqaba/Ma´an je v katastrofálním stavu - jet víc jak 90 jsem se bál, protože některé díry v té rychlosti by člověka katapultovali z dálnice. Amman - Ma´an docela ujde.
Co se týká řízení, kromě Ammanu je provoz poměrně v pohodě. Ale zvláštnosti tam jsou.
- retardéry na dálnici (jsou tam značky a upozornění, ale vidět teda moc nejsou, ale díky značkám člověk o nich ví)
- kromě Ammánu na dálnicích nemají nadjezdy a podjezdy, přijedeš k dálnici, zatočíš doprava a jedeš pět kilometrů kdy v dělícím pásu je asfalt a uděláš otočku o 180 stupňů, ale někteří nechtějí těch 5 kilometrů absolvovat, tak to vezmou protisměrem v levém jízdním pruhu (ještě, že byl ten vůz osvětlený). Pruhy neexistují, tak jsem to bral vždy tak nějak prostředkem. Rychlostí limit 110 pro dálnice, po těch lepších úsecích v klidu 130-140. Ale oči na stopkách - předjíždění zprava, žádné znamení o změně směru jízdy. Přesto, že jezdí jak blázni, tak jsem za celý pobyt nepotkal jedinou autonehodu. Ale vzhledem k těm omláceným autům jsou plechy asi časté.
Co mě doslova sralo - krámky u silnice - mají červené a modré diody a bliká to a z dálky to vypadá jako policajti, tak zpomalíš skoro na nulu - máš obavu, že tam může být problém - asi taktika jak ulovit zákazníka, když zpomalí tak možná zastaví a nakoupí.
Ještě horší jsou řidiči, co si dají na přístrojovku dají modrou diodu, která bliká a blíží se v noci k tobě. Říkáš si asi policie, kontrola, tak zpomalíš, zpomalíš ke krajnici a on tě jenom objíždí. Takových aut jsem potkal asi 15, a policajti ani jednou.
mezi jednotlivými "kraji" mají něco jako celnice, policie jak vidí auto z půjčovny a běláska za volantem, tak se většinou jen zeptají odkud jsi a jak hlásíš Evropu tak v klidu jedeš dál. Buď se chovají takhle k turistům nebo je jejich angličtina tak bídná, že se do toho nechtějí pouštět.
o retardérech na dálnici jsem už psal, ty jsou bídné, ale jsou označené. Horší jsou okresky, je to asfaltová vlna, která není značená značkou, není značená barvou a splývá se silnicí. Ve dne to většinou člověk identifikuje, v noci a za soumraku jsem to párkrát přeletěl.
jinak taková klasika co vás na silnicích ještě potká
- neosvětlená auta
- toulaví psi
- toulavé kočky
- velbloudi kteří utekli z ohrady
- pasáci s ovcema/kozama
- chodci bez reflexních prvků i na dálnici (super ruská ruleta mimo města...)
- dálkovky do očí od řidičů v protisměru i auta přijíždějící zezadu
Petra krásná, na jeden den se dá projít to hlavní, ale více dnů asi lepší i pro nějaké traily a na ty vzdálenější místa. Doporučuji dalekohled i do pouště. Ale pak počítejte s tím, že vás kvůli tomu budou na letišti prudit.
Wadi Rum nádhera, domluva, vyzvednutí na parkovišti a projížďka. Za 4 hodiny, přenocování, večeři a snídani 55 JOD/osoba. V noci zima ukrutná, ale pod velbloudí dekou v pohodě, ale potřeba mít čepici a přes obličej šátek nebo nákrčník, ráno jsem se probudil a náběh na angínu (pro lidí co mají 170cm žádný problém, přehodí přes sebe deku i na hlavu, ale my, co měříme ke 2 metrům - máme problém, spal jsem v zimní bundě, džínách, 2 ponožkách a ještě další 3 vrstvy, čepice a nákrčník) . Už chápu, proč pijí furt čaj :-) .
Mrtvé moře - koupačka na divoko, cesta dolů v pohodě, ale nazpět to byl trochu boj :-) . Doporučuji boty do vody. Krystaly soli řežou. Chodidla jsem si odstřelit nechtěl, tak jsem si jako místa utrpení na těle vybral dlaně a kolena, a lezl tam po čtyřech. Teplota vody super! Pak ze sebe dostat ten nános mazlavé soli.
Jerash - paráda, všechny památky na jednom místě.
Kristova křtitelnice - pro křesťany to má určitě hodnotu, pro ateistu jako já spíš takové návštěva z povinnosti. Někteří se nechávali v Jordánu znovu pokřtít (musí si kvůli tomu koupit speciální hábit) - na rovinu já bych toho nevlezl, taková blátivá říčka. Křtitelnice je součástí některých JordanPassů, jinak je vstup 12 JOD pro osobu. Je to v hraničním pásmu, takže v návštěvním centru necháte auto a jedete minibusem. Protože je to v pohraničí, tak vojenské checkpointy a ozbrojení vojáci. Jordán je široký asi 15 metrů, takže na sebe koukáte s turisty z izraelské strany/palestinské strany.
Madaba krásné město s tím nejdůležitějším centru.
v Madabě doporučuji tohle ubytování https://www.booking.com/hotel/jo...#hotelTmpl
Jídlo, v restauraci hlavní chod a pití 7-15 JOD, záleží na tom co si naložíte. Ale porce vždy taková, že se to nedá sníst. Dobré bylo jídlo u hostitelů, nabídl nám večeři za 7JOD - 5 chodové menu, což v restauraci vyjde na těch 15 JOD.
Auto na 6 dní/5000Kč přes Enterpreis, včetně pojištění, plus depozit 350 JOD. Cena za benzín 0,92 JoD za litr, takže kolem 30 korun. Cena za 90 oktanový.
Ahoj, prosím ťa, v stane vo Wadi Rum ste mali aj klímu,resp.nejaký ohrievač? Ideme do Jordánska vo februári, mam trochu obavy,či v stanoch nebude v noci zima. Diky.
Zdravím, klimatizace tam byla. Topení ani ohřívač ne. My jsme byli upozorňováni, abychom si vzali na noc teplé oblečení, že je tam zima. Nicméně musím říct, že tam mají perfektní peřiny, kde jsem já spala jen v legínách a bylo to úplně v pohodě, a to jsem dost třasořiťka. Jediné na co byla zima, tak bylo na hlavu. Chtělo by to asi čepici s sebou, aby člověk nenachladl. Jinak tělo krásně v teploučku.
Teda taky me zarazila ta potreba menit koruny ma dolary. To vlastne vseobecne na jakoukoliv menu. Nejen ze tomu musim venovat zbytecne nejakej cas, ale tam dvoji kurzova ztrata.
Na Mount Nebo jsme i s jordanpassem platili. Ale asi jen 2 jody a slo to platit i kartou.
Asi bych uplne netvrdil, ze do pouste neni potreba s sebou voda. Kazdy ma jine trasy. A kdyz uz se jede k tem obchodum, tak se stejne radsi couram. Stejne je pak slusne udelat tam nejakou utratu.
Auta jdou za slusnou cenu a bez tech nervu pujcit i primo na letisti ;)
Jinak diky za pripominku me oblibene zeme. Taky spise preferuji nova mista, presto Jordansko na me zanechalo takovy dojem, ze jsem se tam vratil. A urcite jsem tam nebyl naposledy ;)
Bylo nám doporučeno vyměnit na dolary, a je pravda , že v žádném exchangi jsme neviděli, že by se dalo měnit z Kč.
S Mt. Nebo máte pravdu- moje chyba. Tam se opravdu doplácí, to my nezjistili, neboť jsme se tam nedostali kvůli zavíračce. A s tou pouští to spíš asi směřuji na tyto zimní měsíce, kde tedy alespoň nám při naší “pouze” 4h tour flaška spíš jezdila po jeepu, než že by z ní někdo pil.
Tim myslim, proc hotovost jednoduse nevybrat z bankomatu na letisti?
Děkuji za pěkný cestopis s mnoha inspiracemi pro naši cestu koncem února. Letíme z Prahy do Ammánu a vracíme se Aqaby do Berlína. Překvapil mne vstupní formulář, na stránkách našeho MZV jsem takové info nenašel. Peníze jste po příletu měnili na letišti ? Píšete o výměně Kč na dolary , jsou tyto při výměně na JD výhodnější než eura ? Pokud mne v rámci přípravy něco napadne, napíši ještě dotaz. Brouk.
Edit: Povinnost vst. formuláře je na stránkách MZV uvedena - přehlédl jsem.
Zdravím,
Dolary jsou výhodnější, než eura.
Peníze jsme měnily z dolarů na dináry, jak píšu v textu, v restauraci první den, kde nám nabídli lepší kurz a rovnou nás nahnali se k nim najíst.
Jinak jsou směnárny na letištích a na každém rohu je potkáte:)
Vstupní formulář je nutné vyplnit nejdříve nebo nejpozději 48 hodin před vstupem?
Nejpozději