Rozmanité Thajsko za tři týdny
Kdo za poslední rok nevyrazil do Thajska, jako by nebyl. A proto jsme se tam vydaly i my.
Cestopis z roku 2023 napsal Jitka _8
Asie je pro mě láska. Po návštěvě Vietnamu a Malajsie bohužel přišel covid a cestování na východ se stalo problematičtějším. Naštěstí se ale snad svět vrátil do normálu, a v roce 2023 jsem si tak mohla odškrtnout další zemi na svém asijském wishlistu.
Přiznám se, že Thajsko mě dlouho nelákalo. Přece jenom je to země s dlouhou turistickou historií a já preferuju méně navštěvovaná místa. Nakonec na mě ale zafungovaly sociální sítě a všechny příspěvky, které vykreslovaly Thajsko v nádherných barvách. O destinaci tedy bylo rozhodnuto.
Thajsko v bodech
- Je vidět, že turistický ruch už tu nějaký ten pátek funguje. Oproti jiným asijským zemím je tu tedy dobrá infrastruktura a na turisty jsou připraveni. S tím se ale pojí i to, že Thajci se rozhodně nebojí dostat z vás peníze.
- Ceny tu jsou pořád dost příznivé. V době naší návštěvy byl kurz na 1 TBH asi 0,65 Kč. Nejdražší jsou rozhodně výlety (cca 1.000-3.000 TBH na osobu) a doprava (tam záleží na lokalitě a zvoleném prostředku).
- Jídlo seženete už od 50 TBH, alkohol je dražší (pivo a drinky startují na 100 TBH).
- Nedávno došlo v zemi k legalizaci marihuany, téměř všude tak naleznete stánek s velkým výběrem.
- Překvapivě je tady znalost angličtiny opravdu mizivá. Často i v hotelech umí jen pár slov, rukama a nohama se ale vždycky nějak domluvíte.
- Thajci neznají slovo "little spicy". Pokud tedy nemáte rádi pálivá jídla, radši důrazně říkejte "no spicy", pálit to bude i tak, ale máte větší jistotu, že vám to nepropálí hltan.
- Tam, kde to jde, smlouvejte. Když na vás vychrlí, že chtějí 300 TBH, řekněte 150 a v závěru se dostanete na 220.
- Do všech chrámů je nutné mít zakrytá ramena a kolena, docela dost to hlídají. Na spoustě míst vám za menší poplatek šátek na zakrytí půjčí, pokud jste držgrešle jako já, dejte si do batůžku ručník z Decathlonu, poslouží stejně.
- Nepočítejte s tím, že čas slíbeného odjezdu bude čas, kdy skutečně vyrazíte. Jako Evropan zvyklý na německou přesnost jsem občas trpěla.
- To, že máte mezinárodní řidičák na auto, neznamená, že můžete řídit "stopětadvácu". Co na tom, že všude jezdí na skútru čtyři lidi najednou, děti bez helmy nebo auta naložená třikrát nad svůj limit. Vy byste byli "too dangerous". Dobrá zpráva ale je, že když zaplatíte 500 TBH, nechají vás ohrožovat thajské silnice ještě tři dny.
- Pokud máte ten odstín pokožky, který je pro Thajce "so beautiful pale", menší faktor než SPF 50 ani nezkoušejte. A bez Panthenolu taky nevyrážejte.
- Prostě tam jeďte, budete to milovat. A pak se proklínat, protože tak dobrý Pad Thai asi v Česku neobjevíte.
LETENKY
Zrovna do Thajska lítá něco pořád, my jsme sehnaly lehce prapodivné letenky s odletem z Prahy, ale příletem do Salcburku s Oman Air za cca 13.000 Kč. Společnost rozhodně nebude spadat do mých TOP 3 (oproti Singapore nebo Emirates mají určitě co v servisu dohánět), ale letadla byla čistá, bylo o nás postaráno a vždy jsme letěly na čas, což je hlavní. Vzhledem k tomu, že zpáteční let byl na trase Bangkok-Muscat-Frankfurt-Salzburg, rozhodly jsme se letět pouze do Frankfurtu a do Prahy dojet autobusem. Tenhle úsek byl rozhodně ten nejúnavnější, opět jsem se přesvědčila, že už jsem na tohle asi stará a příště letím z Prahy i do Prahy (to teda tvrdím vždycky). Každopádně, do Thajska se dá dostat s nespočtem různých společností, takže záleží na vašem rozpočtu a timingu.
ITINERÁŘ
Čekají nás tři týdny v Thajsku a rozhodně je chceme využít na maximum. Plán je následující Bangkok - Chiang Mai - Pai - NP Khao Sok - Krabi - Koh Lanta.
Den 1 a 2 - 13.2.-14.2. - Přílet do Bangkoku
Je pondělí 13.2. a my sedíme na pražském letišti. Začátky cest miluju. A těch asijských obzvlášť. Čeká nás cesta Praha-Mnichov-Muscat-Bangkok, přičemž v cílové destinaci máme být v úterý cca v pět hodin odpoledne místního času. I když nás čeká víc přestupů, všechny na sebe hezky navazují, a především nás těší, že na místo dorazíme k večeru, takže i potenciální jet lag bude snesitelnější. První let z Prahy má hodinové zpoždění, zbytek ale probíhá bez problému, takže zbývá jen vystát asi patnáctiminutovou frontu na razítko do pasu a vyrazit vstříc městu.
Naše ubytování máme přímo na Khao San Road, a jelikož je každá koruna dobrá, využíváme toho, že jsme čerstvé a jako způsob dopravy do centra volíme autobus S1. Ten odjíždí každou hodinu z Terminálu 1, východ 7, nadzemní podlaží P1. Cesta stojí 60 TBH na osobu a trvá asi hodinu. S přibližujícím se centrem doprava trochu houstne, ale nic šíleného, takže v půl osmé večer nás autobus vyhazuje na snad nejznámější bangkokské ulici. Je to šílený - vedro, překřikující se prodavači, vůně všech jídel (a taky trávy), dunící hudba ze všech klubů... A já už teď vím, že to tady miluju. Prodíráme se do našeho hotelu. Bydlíme v Dang Derm In The Park Khaosan a určitě ho doporučuju, noc bez snídaně vychází asi na 300 Kč na osobu, pokoj je navíc vzhledem k lokalitě opravdu tichý, čistý a hotel má na střeše bazén, což při místním klimatu a prochozeném dni rozhodně oceníte.
Na hotelu necháváme batohy, dáváme rychlou sprchu a vyrážíme si dát něco dobrého k jídlu. První večer máme bez experimentů, v pouličním stánku si dáváme Pad Thai s kuřetem v přepočtu asi za 30 Kč, k tomu passion fruit smoothie a jsme nejšťastnější na světě. Opravdu jsme tady, v tom skvělým asijským zmatku. Po večeři si dáváme svou první thajskou masáž a pak už míříme zpět na hotel pořádně se po cestě vyspat.
První drink
Khao San Road po setmění
Den 3 - 15.2. - Bangkok
V Bangkoku a okolí nás čekají celkem tři dny, rádi bychom je tedy využily na maximum. Trošku opačný názor má ale počasí, protože předpověď hlásí, že má celý den pršet. Je to překvapivé, ale i v únoru, kdy je podle internetu v Bangkoku nulová šance na déšť, může přijít přeháňka. Říkáme si ale, že nás nějaký déšť nerozhodí, balíme pláštěnky a vydáváme se k prvnímu cíli, což je chrám Wat Pho. Ten má být od našeho ubytka vzdálený necelou půlhodinku chůze, takže snahy tuktukářů nás nechávají chladnými. Po cestě se ještě stavujeme pro ochucená mlíčka a muffiny v 7Eleven na snídani (ty nám budou dělat společnost po celý náš výlet) a vyrážíme.
První snídaně
Po chvilce se předpověď začíná naplňovat a objevují se první kapky. Nasazujeme pláštěnky a statečně pokračujeme v cestě. Když se ale kapky po minutě promění v průtrž mračen, přestává nám návštěva chrámu dávat smysl. Po chvilce zoufalého smíchu usoudíme, že do žádného obchodního centra se nám taky nechce a moc dalších vnitřních aktivit Bangkok nenabízí. Proto se obracíme zpět na hotel s tím, že si dnes aspoň odpočineme. Už jsem asijský déšť zažila, ale tohle je opravdu výživný, i přes pláštěnky jsme promočený, takže nám svezení nenabízí ani žádný taxík (kdo by si nás taky vzal do auta, že jo) a v hotelové sprše mačkáme z oblečení krásný litr vody. Na pokoji pak otvíráme čtečky s tím, že odpoledne se snad vyčasí.
Časový posun udělá svoje, takže přečtu asi dvě stránky a upadám do limbu, stejně tak Terka. Amatérsky si zapomínáme nařídit budík, takže se probouzíme asi v půl třetí odpoledne. Dobrá zpráva ale je, že v mezičase přestalo pršet. Dáváme se tedy dohromady a vyrážíme dát našemu dnešnímu cíli druhou šanci. Vzhledem k tomu, že už je odpoledne a chrámy mají nějakou otvírací dobu, odchytáváme si tuk tuk a okolo třetí jsme už přímo u Wat Pho. Ten patří k nejposvátnějším chrámům v celém Thajsku a naleznete tu taky 46 metrů dlouhou sochu ležícího Buddhy.
Otevřeně přiznám, že nejsem velký milovník sakrálních památek (ani v Evropě, ani ve světě), pokud ale přemýšlíte, které chrámy v Thajsku navštívit, tak Wat Pho za to určitě stojí. V době naší návštěvy tu ani nebylo velké množství turistů, chrám jako takový je opravdu hodně rozsáhlý a skutečně krásný. Vstup navíc stojí jen něco okolo 150 TBH na osobu. Po návštěvě Wat Pho se chceme ještě vydat na protější břeh k chrámu Wat Arun. Nasedáme tedy na místní přívoz (za 5 TBH na osobu) a za pár minut jsme na druhé straně. Je už ale po šesté večer, takže chrám se tváří jako zavřený. Oficiálním vstupem se dovnitř sice nedostaneme, ale vklouzneme tam východem, takže máme šanci prozkoumat to i zde. Wat Arun patří do trojice nejznámější bangkokských chrámů, a i když se velikostí rozhodně nemůže rovnat Wat Pho, jeho návštěvu taky určitě doporučuju.
Wat Pho
Wat Pho
Wat Pho
Wat Pho a jedna z největších soch Buddhy
Wat Arun
Wat Arun
Sluníčko nám zapadlo a my přemýšlíme, kam vyrazit na večeři. Nakonec se rozhodneme vydat do místního Chinatownu. Přiznám se, že se mi nejdřív moc nechce, a to především proto, že mě asijské Chinatowny nikdy moc nezaujaly. Terka ale chce vyrazit, a protože jsme dopoledne strávily spánkem, těžko se můžu vymluvit na únavu, takže se vydáváme na metro směrem do čínské čtvrti. Volba je to ale nakonec skvělá! Bangkokský Chinatown rozhodně nevynechejte, všude to opět pulzuje nočním životem, člověk neví, kam se dívat dřív, a především co ochutnat jako první. Zakotvíme u pojízdného vozíku, kde si vybíráme několik podivných mořských potvor, které majitel ogriluje přímo před námi. Když je hotovo, vše nakrájí a zalije nějakou speciální pálivou omáčkou. Má nám být jasné, že ve chvíli, kdy mu potvrzujeme její přidání a jemu se na tváři objeví ďábelský úsměv, propálí nám to s hltanem i kus žaludku. Musím ale říct, že i přesto je to výborné. A protože jsme celý den pořádně nic nejedly, ochutnáváme další thajské dobroty včetně vynikající kokosové zmrzliny. Poté co se nacpeme k prasknutí, si odchytáváme tuk tuk a za zvuků největších disco hitů si to míříme zpět na hotel, kde usínáme.
Vybere si opravdu každý
Kokosová zmrzlina
Zmíněná dobrota, která měla o něco vyšší pálivost
Den 4 - 16.2. - Výlet do Ayutthayi a na floating market
Další den máme v plánu prozkoumat okolí Bangkoku, především starověké ruiny města Ayutthaya. To bylo hlavním městem Siamského království až do 18. století, dnes jsou jeho pozůstatky zapsané na seznamu UNESCO. Plán je zajet na hlavní nádraží a tam si odchytit jeden z vlaků, které do města po celý den jezdí. Cestou se ještě stavujeme pro snídani v nedalekém 7Eleven a následně si hledáme tuk tuk, který by nás odvezl na nádraží.
Když podnikaví Thajci zjistí, kam máme namířeno, začnou okamžitě kout železo. Jet vlakem je přece strašně dlouhé a zbytečné, vezmou nás do města taxíkem. Stejně tak nás vezmou i na slavný floating market. A protože jsme hrozně sympatické, udělají nám i speciální cenu a to 1.000 TBH za celý den pro obě. Nejdřív jsme k nabídce skeptické, ale pak si spočítáme, že je to vlastně poměrně výhodné a že na floating market bychom stejně chtěly vyrážet následující den. Takhle to aspoň zvládneme obojí najednou. S taxikářem si tedy plácneme, nasedáme do taxíku a jako první míříme na zmíněný plovoucí trh.
Cesta trvá poměrně dlouho, určitě jedeme asi hodinu. Když konečně dorazíme na místo, čeká nás první nemilé překvapení. Taxikář nás vysadí před místním zprostředkovatelem, který nám představí dokonalý balíček - za asi 3.000 TBH nám udělají okruh po marketu. Samozřejmě jsme čekaly, že za vstup na market budeme muset něco zaplatit, ale rozhodně ne takovouhle částku. Dáváme se tedy do smlouvání, především tedy Terka, která umí nasadit tak dokonale naštvaný výraz, že se jí vždy povede cenu srazit. Nakonec se tedy domlouváme na částce 1.500 TBH. Co si budeme, pořád je to neskutečný přepal, hlavně když vezmu v potaz, co nás přímo na marketu čekalo.
Obecně jsou naše pocity ohledně plovoucího trhu hodně rozporuplné. Před cestou do Thajska jsme četly množství cestopisů, které plovoucí trhy v Bangkoku označovaly jako jeden z nejlepších zážitků, které žádný cestovatel nesmí minout. Je možné, že před covidem to mělo atmosféru, nás ale čeká nekonečná jízda okolo stánků, které všechny nabízí to samé - předražené a kýčovité suvenýry. Zkrátka takový skanzen pro turisty. Kde jsou prodavači s jídlem na lodičkách? A kde vůbec jsou lodičky ovládané dlouhými bidly? Všude člověk akorát cítí smrad ze starých benzinových motorů, které každý člun má, a ta pravá atmosféra jaksi chybí. K jakýmsi trhům s jídlem doplouváme asi po půl hodině jízdy, počet loděk bychom ale spočítaly na prstech jedné ruky. Dáváme si tedy aspoň mango sticky rice, která je ale moc dobrá, a obracíme to zpět do přístaviště, kde na nás čeká taxík. Shrnuto podtrženo, hodně drahá sranda s nulovým zážitkem.
Plovoucí trh
Plovoucí trh
Nechceme si tím ale kazit den, přece jenom z něho máme ještě dost před sebou a čeká nás cesta do Ayutthayi. Cesta tam je hodně úmorná, trvá určitě okolo dvou hodin. Na náladě nám nepřidá ani to, že v pravidelných intervalech po nás řidič chce peníze za průjezdy mýtnými bránami. Jsou to marginální částky, ale vadí nám ten princip, že to nebylo komunikované dopředu. Když konečně dorážíme na místo, řidič nám chce dát 30 minut na projití. To rozhodně odmítáme a říkáme si minimálně o hodinu. Netuším, čím to je, ale z celého města jsem lehce rozpačitá. Za návštěvu jednotlivých ruin se platí zvlášť a celé mi to přijde jako snaha dostat z turistů co nejvíc peněz. Procházíme si asi tři různé ruiny, děláme si hezké fotky a po hodině nasedáme zpět řidiči do auta. Prosíme ho, aby nás vysadil v Čínské čtvrti, kde si chceme dát něco dobrého. On nás ale nejprve zaveze k nějakému místnímu krámku se šperky. Pochopíme z toho, že aby dostal řádně zaplaceno od svého šéfa, musí to udělat. Jelikož návštěva není podmíněná nákupem, nemáme to srdce mu to odmítnout, takže strávíme asi 20 minut v krámku s předraženými šperky, a pak už konečně vystupujeme v Chinatownu. Po chvíli nám ale dojde, že vyrazit tam před setměním nebyl úplně ideální nápad. Většina stánků je totiž zavřená a rozhodně to nemá takovou atmosféru jako předcházející noc. Z toho důvodu si kupujeme aspoň bubble tea a pomalým krokem vyrážíme do hotelu. Tam si užíváme západ slunce v našem střešním bazénu a po setmění se vydáváme do Chinatownu podruhé. Opět si nacpeme břicha místními dobrotami a spokojené se vracíme na ubytování.
Ayutthaya
Ayutthayaa
Ikonická hlava Buddhy vystupující z kořenů stromu. Hlava byla ukryta v zemi a tím, jak strom rostl, se pomalu dostávala na povrch. Jedná se o jednu z nejfotografovanějších památek ve městě.
Ayutthaya
Ayutthaya
Celý den rozhodně nehodnotím negativně, my si to totiž umíme udělat hezké všude, ale pocity z výletu jsou rozhodně smíšené. Pokud se vydáte do Bangkoku, plovoucí trh spíše vynechte, nestojí to za čas ani peníze. Kdysi se mohlo jednat o místo se skvělou atmosférou, aktuálně je to ale jen atrakce pro turisty, která vám nic nedá. Zároveň jsme ale byly rády, že jsme to vše zvládly najednou a výletem na trh zbytečně neztratily další den, který tím pádem můžeme využít pro nás lépe. Co se týká Ayutthayi, klidně bych se tam znovu vypravila, ale vyrazila bych místním vlakem, ve městě si půjčila kola a užila si to pohodověji a autentičtěji.
Den 5 - 17.2. - poslední den v Bangkoku a přesun na sever
Čeká nás poslední den v Bangkoku, než v podvečer nasedneme na letadlo do Chiang Mai, a chceme si ho užít víc odpočinkově. Ráno si tedy trochu přispíme, vstáváme až po osmé, a jelikož nám do check-outu zbývá ještě nějaký čas, vydáváme se do nedalekého 7Eleven pro snídani, kterou si užíváme na lehátku u střešního bazénu. Lehce po jedenácté ale už dobalujeme naše krosny, které si po odhlášení necháváme v úschovně na hotelu, a vydáváme se pěšky do nedalekého chrámu Wat Saket, který se pyšní krásným výhledem na Bangkok. Vede k němu poměrně dost schodů, ale nic, co by člověk nezvládl, a odměnou mu je opravdu moc pěkný výhled na celé město. Děláme si fotky a pomalu míříme zpět dolů. Jelikož nám vyhládlo, dáváme si nedaleko další ze série Pad Thai a následně se přesouváme na autobusovou zastávku, odkud se chceme přesunout do Lumphini Parku. Ten se nachází v modernější části Bangkoku a má takový vibe Central Parku (jen je samozřejmě o poznání menší). To, že jste v Asii, vám připomenou všudypřítomní varani, kteří se pohybují po celém parku. Park je ale opravdu skvělou oázou klidu a pokud vám v Bangkoku vyzbyde čas, určitě jeho návštěvu doporučuju. Po krátkém parkovém odpočinku se už vracíme zpět na hotel pro naše batohy a odchytáváme si taxík, který nás vysazuje na zastávce Phaya Thai. Odtamtud jezdí pravidelná vlaková linka přímo na letiště, přičemž cesta zabere cca 30 minut.
Výhled od Wat Saket
Jedno z nejlepších Pad Thai
V osm hodin večer vzlétáme z Bangkoku a o hodinu a půl později už přistáváme v dalším destinaci naší cesty. Letiště v Chiang Mai je sice mezinárodní, ale opravdu malinké. Venku jsme tedy skutečně rychle a vzhledem k večerním hodinám si chceme do ubytování vzít taxík. Všechny mají nastavenou pevnou sazbu 150 TBH na cestu do centra, takže nemá cenu smlouvat. Auto nás tedy odváží přímo do našeho ubytování Wayside guesthouse. Tam nás uvítá neskutečně příjemná majitelka, která nás okamžitě ubytuje. Pokoj je obyčejnější, ale vše je čisté, a to je hlavní. Necháváme krosny na pokoji a vydáváme se ulovit něco k večeři. To, že sever je daleko klidnějším místem než Bangkok, nám potvrdí především to, že sehnat po desáté hodině otevřenou restauraci je poměrně náročné. Nakonec se nám to ale podaří, dáváme si tedy rychlou večeři a následně se vracíme zpět na pokoj uložit se do postele.
Den 6 - 18. 2. - Poznávání Chiang Mai a kuchařský kurz
Už jsem někde zmiňovala, že milujeme jídlo? Vypovídá o tom především to, že ubytování jsme si zásadně volily podle toho, zda hosté dobře hodnotily snídaně :D Wayside guesthouse je sice skromněji vybavený, ale s přehledem to dožene na přístupu majitelky, a především na neskutečně skvělých snídaních, které máte v ceně. Ráno si tedy užíváme snídani v pomalu evropském duchu a plánujeme den. Chceme nejprve poznat město jako takové a rádi bychom využily rad cestovatelů, kteří doporučují zajít do některé z místních kuchařských škol. Procházíme tedy prospekty, které naše ubytování nabízí, a vybíráme nakonec odpolední kurz od Siam Garden Cooking School. Vše rychle vyřídíme pomocí Whatsappu a pak už vyrážíme prozkoumat město.
Nejprve zamíříme do vzdálenějšího chrámu Wat Suan Dok, který je opravdu nádherný, následně ještě do Wat Lok Moli. Po cestě ale mineme chrámů mnohem víc. Obecně lze říct, že žádný Thajec si u stavby chrámu nikdy nemohl říct, že toho zlata už stačilo. Všechna místa ale mají skvělou atmosféru a líbí se nám i město jako takové. Vše je daleko klidnější a působí to až dojmem maloměsta. Vzhledem k tomu, že jsme již několik dnů nebyly na masáži, bookujeme si ještě na tentýž večer pravou thajskou masáž. V rámci Chiang Mai ještě objevujeme ten nejlepší bubble tea (lichee milk tea, nemáte zač), dáváme si ten a pomalu míříme zpět na ubytko, kde nás mají za chvíli vyzvedávat na kuchařský kurz.
Wat Jed Yot
Wat Chedi Luang
Wat Chedi Luang
Auto, nebo spíš takový zvláštní typ minibusu, nás vyzvedává s malým zpožděním a vydáváme se za město. Cestou se ještě zastavíme na místním trhu a pak už pokračujeme na nedalekou farmu, kde bude celý kurz probíhat. Kuchařských kurzů najdete po celém městě (a vlastně i celém Thajsku) celou řadu, pokud byste ale přemýšleli, jaký zvolit, ten náš můžu stoprocentně doporučit. Velice profesionální přístup, nádherné prostředí farmy, lektorky mluvily krásně anglicky a vše bylo opravdu skvěle vymyšlené, abyste si zavařili, něco se naučili, ale zároveň zbytečně neztráceli čas prodlevami. Už při objednání kurzu si každý vybere, co chce vařit, na výběr je vždy z několika jídel. My se pouštíme do letních závitků, polévky Tom Yum, Pad Thai, červeného kari a mango sticky rice. U každého jídla vždy dostáváme i přednášku o potravinách a postupech, aby nám to celé dávalo smysl. Výsledek je opravdu delikátní, takže odcházíme příjemně najedené, a ještě dostáváme odkaz na stažení všech receptů.
S našimi výtvory
Mango Sticky Rice
Kuřecí kari
Pad Thai s krevetami
Minibus nás odváží zpět do města a my už míříme na naši zamluvenou masáž. Terka si ji užívá, já jsem o něco větší měkkota a pravá thajská masáž mě občas až zabolí, ale zážitek musí být a určitě se po ní cítím dostatečně prokřupaná.
Před spaním ještě řešíme program na další den, kdy bychom už rády začaly víc prozkoumávat okolí města. Vybíráme si tedy jednodenní výlet do národního parku Doi Inthanon, přes WA ho narychlo zařizujeme s tím, že nás druhý den před osmou ráno vyzvedne minibus. Pak už si konečně leháme a usínáme.
Den 7 - 19.2. - celodenní výlet do NP Doi Inthanon
Národní park Doi Inthanon patří rozhodně k místům, která vám doporučí navštívit každý průvodce. Dá se bezpochyby projet i po vlastní ose, my jsme se ale nakonec rozhodly pro pohodlnější variantu a připojily se k organizovanému zájezdu. Musím ale říct, že jsme určitě nelitovaly. Náš průvodce byl strašně milý, řekl nám velké množství zajímavých informací a měl moc hezkou angličtinu, což v Thajsku rozhodně není standard.
Autobus nás u ubytování vyzvedává lehce před osmou, pobírá ještě další lidi a pak už se vydáváme vstříc prvnímu cíli dnešního dne, a tím je vodopád Wachirathan. Vodopád je moc hezký, ale je to taková typická zastávka pro japonské turisty. Autobus vás vyhodí, vy dojdete pět minut přímo k vodopádu, zájemci si případně můžou udělat asi 300 metrů dlouhý okruh. A pak už zase zpátky do autobusu. Uděláme si tedy spoustu fotek a kupujeme ovocné smoothie, než se vydáme za dalším cílem.
Vodopád Wachirathan
Vodopád Wachirathan
Druhou zastávkou našeho výletu jsou Dvě Pagody. Ty byly postaveny na památku zesnulého královského páru a průvodci je řadí mezi jedny z nejhezčích památek Thajska. Pagody se nachází ve výšce 2.500 metrů, nabízí tedy dechberoucí výhledy do okolí a v jejich okolí jsou krásně upravené zahrady. Opět se ale jedná o hodně turistické místo, to potvrzuje i fakt, že k pagodám vás můžou vyvézt jezdící schody.
Dvě Pagody (tedy jedna)
Ikonický pohled na Dvě Pagody
Odpoledne nás pak už čeká závěrečná část výletu, a to je přímo vrchol Doi Inthanon. Jelikož se jedná o nejvyšší horu Thajska, nějak jsem si představovala, že se bude jednat o vrchol s výhledem do okolí. Z reality jsem ale lehce rozpačitá, místo výhledu nás čeká jen cedule s nápisem, že jsme na nejvyšším vrcholu Thajska. Náladu nám ale spraví následující výlet, čeká nás totiž asi pětikilometrový okruh po národním parku. Kilometrů je podle mě o dost víc a některé úseky jsou hodně do kopce, což v kombinaci s nadmořskou výškou způsobuje, že funím víc, než by se mi líbilo. Pořád je to ale spíše procházka, pro aspoň trochu sportujícího člověka je to bez problémů.
Mohlo by to být focené na vrcholu, ale není. Jedna z vyhlídkových plošin našeho okruhu
Zpátky na start dorážíme v pozdním odpoledni a autobus nás veze zpět do Chiang Mai. Výlet jako takový se mi líbil, pokud budete mít prostor, určitě do NP vyrazte, je ale potřeba počítat s tím, že je to poměrně turisticky exponované místo, a tomu odpovídá celý program i navštívená místa. Určitě už jsem v rámci asijské přírody měla silnější zážitky, ale coby celek jsem si vše moc užila.
Během února probíhal v Chiang Mai zrovna nějaký kulturní festival, který byl každou neděli spojený s uzavřeným centrem a velkými trhy. Program na večer tedy máme jasný. Na ubytování jen necháváme věci a vyrážíme na hlavní ulici, kde se kocháme nepřeberným množstvím krámků nabízejících suvenýry (které překvapivě nejsou ani tolik kýčovité), ale také spoustu dobrot. Hned na úvod nás zaujme stánek se sushi, kam se za večer ještě několikrát vrátíme. Nechápu, jak za cenu 5-10 TBH za kus sushi můžou prodávat tak skvěle dochucené kousky. Pokoupíme toho samozřejmě víc, zhlédneme část kulturního programu ve formě tanečnic a vydáváme se zpět na hotel a do postele.
Den 8 - 20.2. - Okolí Chiang Mai
Po včerejším organizovaném výletu si chceme dnešek udělat o něco klidnější, a především po vlastní ose. Plánujeme si půjčit skútr a projet okolí města. Ráno si tedy dáváme snídani a vyrážíme do nedaleké půjčovny. Za 300 TBH si půjčujeme skútr na celý den a plánujeme několik cílů. Jako první si volíme chrám Wat Phra That Doi Suthep, který se nachází nedaleko od města, a především má nabízet krásné výhledy na celé město. Cíl tedy zadáváme do navigace a vydáváme se na cestu. Plány nám brzy zkříží policejní kontrola. Jsme v klidu, protože mezinárodní řidičák Terka má a nic jiného jsme taky neporušily. Brzy se ale ukáže, že tato kontrola je vedená jen za tím účelem dostat z turistů peníze navíc. Zastavují se totiž vysloveně jen skútry s cizinci a podle mě není šance, aby vám nenašli něco, co není problém. U nás se ukáže, že mezinárodní řidičák je vydaný "jen" na auto a nikoli na motorku. Policii nezajímá, že řidičákem na auto u nás běžně získáváte i řidičák na skútr, jste prostě "too dangerous". V tu chvíli moc netuším, co dělat, protože pokud nebudeme moct řídit, tak nám to hodně poruší plány, Thajci jsou ale vychytralí, stačí zaplatit pokutu 500 TBH a tři dny vás ještě nechají ohrožovat místní silnice. Trochu problematické ovšem je, že pokutu je nutné zaplatit na policejní stanici, a to do 17.00.
Na policejní stanici
Jelikož se nechceme stresovat zavírací dobou, rozhodneme se nejprve zajet zaplatit pokutu a následně se vydat za naším cílem. Otáčíme tedy skútr a skrz město se vydáváme na policii. Tam výměnou za peníze dostaneme jakýsi papír o tom, že nás tři dny můžou nechat jezdit. Co si budeme, celá situace je neskutečně absurdní (zvlášť když nás k tomu zastaví další hlídka hned po výjezdu ze stanice), ale tohle prostě k Asii patří. Po asi hodinovém zdržení se tedy konečně vydáváme k chrámu. Tam dorážíme asi po půl hodině cesty a na první dobrou je vidět, že se jedná o hodně turisticky exponované místo. Parkujeme skútr a šlapeme schody směrem k chrámu. Jak jsem zmiňovala výše, nejsem moc velký fanda sakrálních památek, musím tedy říct, že jsem z chrámu lehce zklamaná. Nepomáhá tomu ani obrovské množství lidí na místě, kvůli smogu navíc ani ty výhledy nejsou nic extra. Ale co už.
Schody vedoucí k Wat Phra That Doi Suthep
Wat Phra That Doi Suthep
Po celkem rychlé prohlídce chrámu přemýšlíme, kam dál. Určitě bychom chtěly nějakou přírodu, respektive vodopády. Pár Čechů, který jsme potkaly ráno na ubytování, nám zmínil takzvané Sticky Waterfall, které se nám dle fotky zdají hezké, rozhodneme se tedy vyrazit tam. Je to tedy celkem daleko, na druhou stranu za město, cesta tedy zabírá něco málo přes hodinu a můj zadek trpí. Zároveň nám většinu baterky sežrala navigace a powerbance taky došla šťáva, takže navigaci zapínám vždy jen na chvíli s tím, že nazpět do města přece nějak trefíme.
Na místo dojíždíme odpoledne, přesně na tzv. zlatou hodinku a jsme nadšené. Čekají na nás série vodopádů, které je možné slanit. To všechno v prostředí krásné džungle. Zapadající sluníčko tomu všemu přidává na neskutečné atmosféře. Svlékáme se tedy do plavek a jdeme si užít zábavu u vodopádů. Bereme s sebou i telefon a s posledními procenty baterky děláme fotky a videa. Pak už ale atrakce zavírá, takže je potřeba vyrazit zpět do města. Cesta naštěstí není složitá, takže ji zvládáme i bez navigace. Mimoto je nádherná, projíždíme skútrem po téměř prázdných silnicích okolo rýžových políček, do toho zapadá sluníčko a přesně v tu chvíli vím, že tohle je život. Nepřemýšlíte nad ničím, jen si užíváte tu dechberoucí krásu. Cítím neskutečnou vděčnost, že tady můžu být a takhle nádherná místa poznávat a zažívat. A přesně to je ten důvod, proč miluji cestování. Pokaždý totiž objevím nějaký takovýhle místo, který mě totálně dostane.
Sticky Waterfall
Sticky Waterfall
Sticky Waterfall
Po příjezdu do města si jen dáváme něco dobrého k jídlu a míříme zpět na ubytování a do postele. Další den totiž máme naplánovaný zážitek, na který se těším snad úplně nejvíc.
Den 9 - 21.2. - Chiang Mai Elephant Land
Kdo mě zná, ví, že miluju slony. Ve chvíli, kdy jsme koupily letenky do Thajska, bylo tedy jasné, že si návštěvu u slonů nenecháme ujít. Pak už šlo jen o to vybrat to správné místo. Nenechte se mýlit, sloních sirotčinců je po celé zemi neskuteční množství, jejich kvalita je ovšem různorodá. Thajci už dávno pochopili, že ježdění na slonech není něco, na co by utáhli západní turisty. Svůj byznys tedy přeměnili na "elephant sanctuary", kde za nemalé částky ukazují turistům slony, kteří se ale nijak výrazně lépe nemají. Často jsou uvázaní na řetězu bez pořádného výběhu a zeleně. Za naši cestu jsem viděla několik takových zařízení. Pokud tedy návštěvu takového místa zvažujete, vybírejte prosím pečlivě a snažte se zvolit podnik, který neupřednostňuje peníze před pohodlím slonů.
My jsme zvolily Chiangmai Elephant Land a celodenní program jsme si zamlouvaly už mailem dopředu. Nejenže jsem na ně dostala doporučení, líbilo se mi, že každý den vypravují jen omezeně velkou skupinu lidí a mají jen celodenní program. Tím pádem se denně u slonů nevystřídají stovky turistů.
Ráno nás tedy minibus opět vyzvedává u hotelu a veze nás asi hodinu za město. Tam přesedáme na korbu terénních aut, která nás mají dovézt přímo do záchranné stanice. Čeká nás celý den se slony a já se nemůžu dočkat. Naše skupinka čítá asi dvacet lidí a po příjezdu na místo se nás ujímá místní průvodce. Zatímco si dáváme čaj a kávu, představuje nám celý program. Na místě mají aktuálně čtyři slony, dva starší a dvě odrostlejší slůňata. Nejprve bude potřeba slony nakrmit banány, následně s nimi půjdeme na procházku, následovat bude náš oběd a příprava léků. Odpoledne pak společně se slony zajdeme do bahenní lázně a nakonec se vykoupat pod vodopádem.
Už samotné krmení byl neskutečný zážitek, nevěřili byste, kolik toho takový slon dokáže spořádat, ale je to opravdu enormní množství banánů. A aby se mohli pustit do dalšího chodu, je potřeba krátká procházka na vytrávení. Musím říct, že spojení "procházka se slonem" nabírá na tomto místě úplně jiný rozměr. Slon je totiž inteligentní zvíře a jde zrovna v tu chvíli, kdy sám chce jít. Naplánovaný okruh tedy může trvat třicet minut, ale taky dvě hodiny. Dnešní den je přesně ten čas, kdy se sloni očividně moc procházet nechtějí, takže s nimi na procházce trávíme zmíněné dvě hodiny. Přesto je nikdo nepopohání, nedejbože bije, aby pokračovali. Celé místo na mě opravdu působí jako ideální domov. Je to vidět i na slonech, kteří působí neskutečně šťastně a spokojeně. Kdo by se jim taky divil, když je každý den krmí a mazlí skupina lidí.
Po procházce následuje oběd a příprava léků pro slony. Tabletky se musí rozmělnit společně s banány a dalšími přísadami, aby je sloni snědli a nevyplivli ven. Pak už se převlékáme do plavek a míříme do bahenní lázně. Dnešek je první den, kdy jsem blízko živého slona, proto mě překvapuje, jak štětinatou pokožku mají. Je to ale neskutečně roztomilé. Mít možnost masírovat slony bahnem a následně s nimi dovádět pod vodopádem, to je zážitek, který si budu pamatovat celý život.
Po odpoledním čaji je čas vyrazit zpět do Chiang Mai. Pro obě to byl neskutečný zážitek, který zpracovávám dlouho do noci, takže usínám až téměř nad ránem.
Den 10 - 22.2. - přejezd do Pai
Když jsme plánovaly naši cestu po Thajsku, přemýšlely jsme, zda po Chiang Mai zajet do Chiang Rai nebo do horského městečka Pai. Přiznám se, že jsem byla více nakloněná první možnosti, ale poté, co nám společná kamarádka po návštěvě Thajska Pai vřele doporučovala, rozhodly jsme se zvolit toto malé horské městečko.
Pai je centrem spousty retreatů, nachází se tu totiž léčivé prameny a díky své odlehlosti je to ideální místo, kde načerpat novou energii. Dřív to asi mohlo být zapadlé a turismem nepolíbené místo, dnes už je to ale všechno jen ne tohle.
Ráno si dáváme poslední skvělou snídani na našem ubytování a pak už nás vyzvedává minibus, který jsme si zamluvily pár dní předem. Čeká nás asi čtyřhodinová cesta, které se celkem děsím. Poloha městečka v horách totiž způsobuje, že většinu cesty strávíte na prudkých serpentinách. První část cesty je celkem v pohodě, jedete většinu času po dálnici, pak ale přichází ta krušnější část. Sedíme vepředu a dáváme si kinedryl, přesto mi po necelé hodině neustálého zatáčení začíná žaludek protestovat. A v tu chvíli vím, že to nedám. Terka prosí řidiče, zda by nemohl na chvíli zastavit, ten ale odvětí jen to, že tam za pět minut budeme, takže žádná zastávka se nekoná. Cílová zastávka je opravdu kousek, ale můj žaludek už čekat nechce. Pokud vám tedy bývá při cestování špatně, určitě si přibalte několik pytlíčků. Jak jsme se později dozvěděly, kombinace prudkých zatáček a často hodně rychlé jízdy řidičů, způsobuje nevolnost u spousty cestovatelů. To, že nejsem sama, mě lehce uklidňuje, už teď se ale nemůžu dočkat cesty zpátky.
Pai je opravdu malinké. Reálně se jedná o jednu hlavní ulici se spoustou restaurací a obchůdků. Na tu navazuje klidnější část s ubytováními, které nabízejí krásné chatičky. My máme jedno z nich zabookované, konkrétně Pai Princess Resort. Typy ubytování, které tu naleznete, jsou hodně podobné, to naše ale určitě můžu doporučit. Moc milí majitelé a v ubytování je čisto a také neskutečně pohodlná postel.
Na ubytování si necháváme věci a jdeme prozkoumat centrum a dát si něco k jídlu. První dojem máme podobný...asi jsme čekaly něco trochu jiného. Nikdy jsem nebyla na Bali, ale upřímně si ho představuju nějak takhle, jen ve větším měřítku. Všude je spousta kavárniček a podniků v evropském stylu, kde si můžete dát avokádový toast nebo jiné evropské jídlo. Na poměry severu Thajska je tu i poměrně draho (jídla se pohybují okolo 100-120 TBH). Do toho všude sedí digitální nomádi s Macy a flat white. Nechceme ale dělat urychlené soudy, takže si dáváme jídlo a po projití té jedné hlavní nákupní ulice se vracíme zpátky na ubytování. Poslední dny jsme měly poměrně náročné a nabité zážitky, chceme si tedy udělat trochu odpočinkovější program. Na ubytování si čteme, ležíme v hamace a zpět do města se vydáváme až po setmění na něco k večeři.
Se setměním se celá hlavní ulice zaplní stánky s rozmanitými druhy jídel, do toho duní hudba ze všemožných barů. Má to trochu vibe Khao San Road, jen o dost v menším měřítku a s vyšší cenou. Vybíráme si tedy něco dobrého k snědku, nasáváme atmosféru, dáváme si další ze série thajských masáží a pak už se vydáváme zpět na ubytko.
Den 11 - 23.2. - Pai a jeho okolí
Na dnešní den zatím nemáme naplánovaný žádný program. Jediné, co víme, je to, že nemáme natáhnutý budík, protože chceme dospat únavu z předchozích dní bohatých na program. Vstáváme tedy až po deváté hodině, dáváme si snídani a vymýšlíme možný program. V rámci městečka operuje velké množství cestovních kanceláří, které nabízejí totožné celodenní výlety po okolí, nemáme ale náladu jezdit hromadně a raději si vše projdeme po vlastní ose. Nejprve se plánujeme projít k blízkému chrámu, následně si půjčit skútr a objet další zajímavá místa v okolí. Balíme si tedy do batůžku několik věcí a vydáváme se k chrámu Chedi Phra That Mae Yen, který má být asi půl hodiny chůze. Je neskutečné vedro, ale zvládáme to. Pak už jen stačí vyšplhat asi 300 schodů přímo k Buddhovi a kochat se výhledem do krajiny. V areálu chrámu kontrolují zakrytá kolena a ramena, za poplatek je možné si i půjčit šátek. My na to využíváme ručníky z Decathlonu.
Pokud k Buddhovi nevede aspoň 300 schodů, nemá cenu tam chodit :D
Chedi Phra That Mae Yen
V prostoru jsme úplně samy, protože místní cestovky zřejmě k chrámu jezdí až odpoledne, užíváme si tedy klid, fotíme si výhledy a následně pomalu sestupujeme zpátky do městečka. Zde si půjčujeme skútr, který má sice nádhernou modrou barvičku, ale výkonnostně se určitě nemůže rovnat tomu z Chiang Mai. V půjčovně nám i přímo řeknou, že na některá místa je zakázáno jezdit, jelikož na to skútry nejsou stavěné. Na taková místa se ale nechystáme a na zbytek nám bude muset stačit.
Naši první zastávkou mají být rýžová políčka v nedalekém okolí. Je ale období sucha, takže realita je trochu jiná než naše představy. Platíme tedy vstupné a procházíme se po bambusových mostících a děláme si legraci ze spousty insta vyhlídek určených pro asijské turisty. Nějaké fotky děláme také a pak už se vydáváme zpět ke skútru a do města. Po cestě se zastavíme v kavárničce, která má hodně evropský vibe, kde si dávám dobrou kávu a Terka smoothie. Lebedíme si v sítích a zpátky do Pai nás vyžene až hlad.
Rýžová políčka v období sucha
V městečku narážíme na problém, že během oběda má spoustu restaurací zkrátka zavřeno. Dáváme si tedy knedlíčky u stánku, k tomu ovocný drinčík a přemýšlíme, co se zbytkem dne. Večer se chceme vydat do blízkého kaňonu na západ slunce, před sebou ale máme ještě celé odpoledne. Jelikož je Pai proslulé svými termálními prameny, řekneme si, že tedy vyzkoušíme ty. Vydáváme se tedy do Pai Hotsprings Spa Resort a za poplatek 100 TBH na osobu dostáváme přístup do místního bazénu a lázní s prameny. Recepční nám hned na úvod říká, že zrovna dnes jeden bazének s horkými prameny čistí, takže není přístupný. Při pohledu je nám jasné, že to "dnes je zrovna zavřený", říká už poslední dva roky, ale co už. Ve vedru, jaké panuje, není nutné se močit ještě v horkých pramenech. Leháme si tedy k bazénu a užíváme si odpočinkové odpoledne. Resort jako takový má neskutečný potenciál, ale dle mého nezvládl nástup covidu, úpadek turistů a od té doby upadá. Vše je tedy neskutečně zanedbané a ubytovat bych se tu rozhodně nechtěla. Bazén je ale celkem v pohodě a osvěžení v teplém dni přijde vhod.
S přicházejícím večerem si balíme věci a nasedáme zpět na skútr. Zastavujeme se ještě u Memorial Bridge, který je památkou na 2. světovou válku, kdy sloužil jako důležitý spojující prvek na cestě mezi Thajskem a Barmou. Japonci při jeho stavbě zneužívali místní obyvatele, jeho historie tedy není nijak veselá. Dnes už slouží čistě jako turistická atrakce. Po krátké zastávce u mostu už pokračujeme směrem k Pai Canyon, kde si chceme vychutnát západ slunce. Tenhle plán má očividně každý turista v Pai, protože zatímco během dne jsme nepotkávaly téměř nikoho, tady jsou stovky lidí. Očividně je to jediné zajímavé místo v Pai. V rámci kaňonu mi přijde fascinující, co všechno v Asii bez problému projde. Některé úseky mi totiž přijdou celkem nebezpečné - hodně úzké cestičky lemované prudkými srázy v kombinaci s masou turistů...upřímně se divím, že se na místě ještě nestala nějaká tragédie. V Evropě by takovéhle místo určitě volně přístupné nebylo :D Západ slunce je tu ale opravdu nádherný a stojí za to. Po představení vytvořeném přírodou se následně vracíme zpátky do města, kde si naposledy užíváme místní hlavní ulici po setmění, dáváme si večeři a následně se ukládáme ke spaní.
Západ slunce v Pai Canyonu
Den 12 - 24.2. - Návrat do Chiang Mai
Dnešní den taktéž není v plánu nic převratného. Na odpoledne máme pouze koupený spoj zpět do Chiang Mai. Už teď se té cesty nemůžu dočkat. Užíváme si tedy pomalé ráno, dáváme si snídani, balíme zavazadla a odhlašujeme se z ubytování. Vracíme skútr, a pak už moc nevíme, co dělat. Z popisů výše je asi zřejmé, že Pai nás nijak extra neuchvátilo. Nechci ho hanit, ale my jsme od něj asi čekaly něco víc. Je taky pravda, že jsme si příliš neprostudovaly, co nabízí vzdálenější okolí. Věřím tedy, že má co nabídnout, my jsme ale jeho skryté kouzlo neobjevily. Pokud bych si měla vybrat znovu, určitě bych volila návštěvu Chiang Rai.
Jelikož jsme si autobus koupily chytře až na čtvrtou hodinu odpoledne, poflakujeme se po místních kavárnách a čteme si. Když přichází čas odjezdu, strhne se trochu bitka o místa vepředu. Myslím to samozřejmě nadneseně, ale z dvanácti cestujících se sejde skupinka, kde část trpí otravou jídlem a část prozvracela cestu do Pai. Řidička naštěstí velice brzy pochopí, že pokud nechce mít pozvracenou polovinu vozu, je potřeba jet pomaleji. Zpáteční cesta je tedy oproti té první opravdu skvělá. Trvá sice o hodinu déle, ale všichni to zvládneme bez větších problémů.
Do Chiang Mai dorážíme až za tmy, v rychlosti se tedy jdeme ubytovat. Ve městě trávíme jen jednu noc, takže jsme vybraly co nejlevnější ubytování v centru. Na pokoji si necháváme batohy a jdeme se najíst do naší oblíbené místní restaurace. Obě máme neskutečný hlad, kvůli strachu z nevolnosti jsme toho přes den moc nesnědly. Objednáváme si tedy místní dobroty, v Chiang Mai musíte vyzkoušet místní polévku Khao Soi, což je polévka na bázi kari s masem a vaječnými nudlemi. Ideálně pálivé a chuťově vynikající. Každá restaurace ji navíc připravuje trochu jinak, určitě ji tedy ochutnejte.
Místní polévka Khao Soi
S plnými bříšky se už jen vracíme na ubytování, kde se sprchujeme a jdeme spát.
Den 13 - 25.2. - přejezd do NP Khao Sok a noční trek džunglí
Dnes nás opět čeká cestovní den. Ráno si na ubytování dáváme snídáni a poté už nasazujeme batohy a odchytáváme si tuk tuk směrem na letiště. Čeká nás totiž přesun na jih, konkrétně do města Surat Thani, odkud chceme dál pokračovat do národního parku Khao Sok.
Když jsme plánovaly naši cestu po Thajsku, Khao Sok bylo místo, které jsme chtěly vidět. Je trochu hůře dostupné, musíte počítat s tím, že vám tam cesta zabere nějaký čas, ale rozhodně ho doporučuju. Pro mě byl park top zážitkem celého Thajska. To je určitě podtrhnuto i tím, že v něm není tak obrovské množství turistů. Rozhodně to není tak, že byste tu byli sami, ale kvůli složitější dostupnosti sem přece jenom nejede každý.
Dopoledne tedy přilétáme do Surat Thani a řešíme, jak se dostaneme přímo do národního parku. Na letišti totiž operuje místní agentura, která vám buď zprostředkuje místo v autobuse, nebo vás odveze napřímo autem. Ceny jsou ale neskutečné a zástupci agentury extrémně nepříjemní. Přijde mi šílené, že zatímco za čtyřhodinovou cestu z Pai do Chiang Mai, která je navíc plná zatáček, platíte 40 TBH za osobu, tady po vás chtějí za hodinovou jízdu po dálnici 400 TBH za osobu. Bohužel ale jiná možnost tu není. Když se tedy rozhodneme vzít autobus, paní nám sdělí, že místa už jsou obsazená (zajímalo by mě tedy kým, když všichni ostatní turisté odjeli na Ko Samui). Když od ní chci pomoct s jiným řešením, odbude mě, že jsme se rozhodovaly příliš dlouho (konkrétně asi 7 minut) a že ji to nezajímá. To už je moc i na nás, zkoušíme tedy najít Grab. Jeden řidič nás nakonec přijme, odmítne ale platbu přes aplikaci, chce jen cash. V Surat Thani je už zkrátka vidět, že jste na jihu. Ceny jsou mnohonásobně vyšší a lidi o dost méně milí. Nechci se dohadovat o každou stovku, chápu, že pro Thajce jsou turisté jediný způsob obživy, vadí mi ale to neskutečné nadhodnocování všeho. Oni totiž dobře vědí, že to nakonec stejně zaplatíte, protože vám nic jiného nezbývá.
Výhoda taxíku aspoň je, že nás vyhodí přímo u ubytování, které je od vesničky Khao Sok vzdálené asi dva kilometry. Bydlíme v Khao Sok Silver Cliff Resort a určitě bychom ubytování také doporučily. Vlastní ho mladý Američan, který se před časem usídlil v Thajsku a začal provozovat svoje ubytování. To se nachází opravdu téměř v džungli, což potvrdí i to, že nás majitel upozorní, že kdybychom v chatce náhodou narazily na hada, máme mu dát vědět. To mě lehce vyděsí, ale není třeba, zvířata se vás reálně bojí víc než vy jich, takže je minimální šance, že byste je v posteli našli. Rovnou se s majitelem domlouváme na dalším programu. Z nabízených výletů si rezervujeme procházku noční džunglí na dnešní večer a následně výlet k Cheow Lan Lake. S majitelem se domlouváme, že nás náš průvodce vyzvedne v nedalekém městečku, balíme si tedy malý batůžek a pěšky se vydáváme do městečka na večeři. Po ní si ještě dáváme smoothie a po chvilce nás už vyzvedává náš průvodce JaJa.
Celkem má naše skupinka čtyři osoby, kromě nás a průvodce s námi jde ještě jeden turista. Na korbě auta vjíždíme přímo do parku, platíme za vstup a následujeme průvodce. Něco podobného jsme už absolvovaly na Borneu, kde jsme byly úplně samy, ze začátku jsem tedy rozpačitá z toho, že potkáváme poměrně dost skupin turistů. Po chvilce nám ale dojde, proč nám majitel ubytování JaJu tak vychvaloval. Ten totiž po chvilce sejde z hlavní cesty a vede nás skrz opravdovou džungli. Džungle je pro mě fascinujícím místem, všechny ty zvuky a specifická atmosféra mě fascinují. A věřte mi, džungle v noci, to je úplně jiný level. Reálně příliš moc živočichů nevidíme, ale stejně máme za sebou skvělý zážitek. Radši ale moc nepřemýšlím, co by se stalo, kdyby nás JaJa uprostřed džungle prostě nechal. Je to ale profesionál, takže nám místo toho vypráví historky o jeho střetu s tygrem. Po dokončení procházky nás JaJa odváží na korbě přímo k našemu ubytování. Zítra nás čeká odjezd na jezero, kde budeme trávit noc, je potřeba si tedy zabalit pár nezbytností, zatímco krosny na nás počkají na ubytování. Večer se nám už nic balit nechce, a jelikož je odjezd naplánovaný na devět hodin, tak si natahujeme budík o něco dřív s tím, že vše uděláme ráno.
Výhled z ubytování v Khao Soku
Noční trek džunglí
Den 14 - 26.2. - Khao Sok
Pamatujete si, jak jsem vám říkala, že odjezdy v Thajsku jsou jen orientační? Tak přesně tohle je ten případ. Abychom stihly odjezd v devět hodin, vstáváme cca v sedm, myjeme si hlavu a balíme vše potřebné. A pak na recepci ubytování čekáme asi hodinu, než nás konečně vyzvedne minibus. Každopádně nemá moc cenu se rozčilovat, stejně s tím nic neuděláte. Nasedáme tedy do minibusu, který nás veze k cíli naší dnešní výpravy, kterým je jezero Cheow Lan Lake, kde strávíme i noc. Když jsme si výlet vybíraly, ptali se nás, zda chceme klasický nebo dobrodružný typ. Pokud byste váhali, samozřejmě jsme zvolily ten dobrodružný. Rozdíl prý spočíval v pojetí odpolední výletu na jezeře.
Po asi půldni cesty jsme konečně v cíli. Musím říct, že cesta to byla opravdu úmorná. Ne délkou, ale neustálým čekáním. Po cca hodinové jízdě v minibusu nás totiž čeká další hodinové čekání na loď, která má naši skupinku dopravit k našemu ubytování. Z celého čekání jsem nesmírně unavená, hned jak ale nasedneme do loďky, vše je zažehnáno. Celá asi hodinová cesta k našemu ubytování je totiž lemována nádhernými útesy, ze kterých přechází zrak. O to větší je pro mě překvapení, když na konci výletu zjistíme, že jezero je uměle zbudované.
Cheow Lan Lake a cesta k ubytování
Cheow Lan Lake
V době oběda připlouváme do našeho luxusního ubytování (Bora Bora z wishe) a dostáváme oběd. Krátce po něm už následuje opětovné nasednutí do lodičky a vydání se do cíle dnešního výletu, což je procházka jeskyní. Plujeme jenom chvíli, po zakotvení nejdřív jdeme krásnou přírodou k ústí jeskyně. Tady začínám chápat, co znamenalo slovo dobrodružný. Opět mě nepřestane udivovat, co za typy atrakcí jsou v Asii schopní povolit. Čeká nás asi kilometr jeskyní, kde se nejdřív brodíme vodou po kotníky, pak po kolena a po chvilce v ní i musíte plavat. Zážitek je to neskutečný a díky tomu, že se naše skupina skládá ze samých mladých lidí cestujících po světě, není nouze ani o zábavu. Všichni cestu přežíváme ve zdraví, po zpáteční procházce zpět k člunu jsme ale všichni příjemně unavení. Po cestě zpátky do našeho tábora nás čeká ještě neskutečná nádherný západ slunce. Opět je to moment, který vím, že si budu pamatovat navždy. Ten okamžik, kdy víte, že jste jen teď a tady a užíváte si tu naprostou krásu.
Cestou k jeskyní
Jeskyně, kde jsme i plavali
Západ slunce nad jezerem
Jeden z mých oblíbených momentů
Na ubytování dostáváme večeři, bavíme se s celou skupinou a následně se už chystáme do postele. Před spaním nám s Terkou ještě prolétne hlavou, jak často asi perou deky, ale při cestování se člověk takovými věcmi nemůže moc zabývat.
Den 15 - 27.2. - Ráno v Khao Soku a přejezd na Krabi
Ráno vstáváme brzy, čeká nás totiž ranní vyjížďka na pozorování místní fauny. Dávám si tedy ranní kávu s výhledem, který bych si přála mít každý den, a poté už zase nastupujeme do loďky, abychom s našim průvodcem mohli objevit nějaká zvířata, která v oblasti žijí. Reálně nevidím pořádně nic, jen pár opic a ptáků, ale to ticho a klid místní přírody je zážitek sám o sobě. Pak už se vracíme na snídani a zbytek dopoledně trávíme koupáním a blbnutím ve vodě. Okolo oběda nás pak čeká cesta zpět na parkoviště a rozvoz do našich ubytování.
Ranní káva s výhledem
Východ slunce
Khao Sok je místo, které jsem si v rámci Thajska moc přála navštívit. Doprava na místo není úplně ideální, ale pokud budete mít čas a prostor, určitě se sem vydejte. Dávno bych to neoznačila za místo, kde nenarazíte na turistu, ale pořád jich tu je jen omezený počet. Stejně tak tu asi neuvidíte obrovské množství zvířat. Ve srovnání s Borneem to bylo opravdu minimum, místní příroda vám to ale vynahradí.
Ještě objet poslední krásná místa na jezeře.
Dnešní den je ve znamení přejezdů, takže odpoledne nás čeká čtyřhodinová cesta na Krabi. Miluju, jak Asiaté rozprodají všechna místa v minibuse a nedojde jim, že lidé budou mít i zavazadla. Pozorovat řidiče, jak se nás tedy všechny snaží nacpat i s našimi batohy do minibusu, bylo lehce úsměvné. Nakonec se to ale podaří a za 300 TBH na osobu se vydáváme směr Krabi Town. Za další dvě stovky vás může minibus dovézt až do přístavu, ale jako správné držgrešle počítáme s tím, že do hotelu si vezmeme Grab. Když ale dojedeme do zastávky Krabi Town, čeká nás asi můj nejoblíbenější facepalm moment. Náš hotel se nachází přímo na Railay Beach, a protože to na mapě není ostrov, vůbec nám nedošlo, že tam je jediná přístupová cesta po vodě :D. Platíme tedy za odvoz až do přístavu, kde na nás už z dálky křičí "hurry, hurry, last boat, last boat!" Po celém dni cestování máme tak náladu na nějaké běhání, naštěstí jsou ale Thajci občas přece jenom i milí, loďku pro nás otočí a nás už tak čekají poslední minuty naší dnešní cesty. Ukázalo se totiž, že to byla opravdu poslední veřejná loď, která ten den na Railay odjížděla.
Po přistání v přístavu si to už míříme na hotel, kterým je Railay Princess. Ke konci dovolené jsme si vybraly o trochu dražší hotel, přece jenom, jsme na Krabi chtěly především odpočívat. Pořád jsme se ale cenově pohybovaly okolo 1.500 Kč / noc / pokoj se snídaní, takže nic hrozného. Přicházíme na recepci, kde se nás hned ptají, zda máme rezervaci. Asi úplně nevzbuzujeme dobrý dojem, přece jenom jsme se dva dny pořádně nemyly, vlasy máme zacuchané od všech přejezdů na lodi a tělo ulepené od soli a opalovacích krémů. Rezervaci ale opravdu máme, takže nám přidělují pokoj, kde jako první využíváme sprchu. Když se opět cítíme jako lidi, vyrážíme do okolí na večeři. Hned první večer objevíme restauraci, kde vaří výborně, a navíc za dobré peníze (do 100 TBH za porci), takže ani další dny nechodíme jinam. Pak už jen míříme zpátky do hotelu a do zasloužené postele.
Kari a cashew chicken v restauci, kde jsme od té doby jedly pokaždé
Den 16 - 28.2. - Krabi
Pobyt na Krabi si chceme udělat více relaxační. Na dnešní den tedy nemáme naplánované nic extra. Dáváme si dlouhou snídani a po ní se přesouváme k bazénu, kde trávíme celé dopoledne. Po lehce pozdním obědě se ale rozhodneme, že bychom celý den přece jenom proležet nemusely, takže se rozhodneme vydat prozkoumat okolí Railay.
Výhled od bazénu
Celá oblast Railay Beach je opravdu malá, z jednoho konce na druhý dojdete asi za deset minut. Asi uprostřed mezi Railay East, kde bydlíme, a Railay West, se můžete vydat na Railay Viewpoint. Pokud se říká, že cesta je cíl, tak tady to platí dvojnásob. Výhled není vůbec špatný, ale samotná cesta na vrchol je opravdu intenzivní. Opět nerozumím tomu, jak něco takového můžou povolit, a především mě udivuje, že se ještě nikdo nezranil. Na vyhlídku totiž vede nesmírně prudký kopec plný kamenů a kořenů. Pomoci vám mají lana, která přece jenom výstup lehce usnadňují, občas jsem ale měla pocit, že některé úseky mají úhel tak 90°. Pokud jste ale zvyklí sportovat, výstup bez problému zvládnete. Doporučila bych pouze pevnější obuv, každopádně jsme potkaly i lidi v žabkách. Kromě vyhlídky můžete nahoře pokračovat a na druhé straně slanit do laguny. Pokud se chcete vydat i tam, doporučuju pouze zkontrolovat čas přílivu a odlivu, v době odlivu totiž nenarazíte na lagunu, ale spíš na něco připomínající bažinu. Jelikož cesta nám připadala ještě strmější než na samotnou vyhlídku a některé úseky dost nebezpečné, rozhodly jsme se až do laguny nepokračovat. Seshora nám to nepřišlo až tak lákavé. Pokud jste ale větší dobrodruzi, určitě do toho jděte.
Začátek ještě dobrý
Trochu strmější než jsem čekala
Výhled z Railay View Point
Po slanění dolů pak ještě pokračujeme na Railay West, kde se pokocháme nádherným západem slunce. Pak už nás jen čeká večeře a spánek.
Railay West
Den 17 - 1.3. - Krabi
Dnešní den patří k dalším, který chceme věnovat především odpočinku. Mezi povalováním se u bazénu a koupání se na pláži Phra nang na západní straně ostrova si pouze zarezervujeme loďku na další den, abychom prozkoumaly okolí Krabi, a také si zamluvíme místo na trajektu mířícího na Koh Lantu, což je poslední destinace naší dovolené.
Den 18 - 2.3. - výlet po okolí Krabi
I když pobyt na Krabi bereme jako velice odpočinkovou záležitost, tak dlouho ležet na jednom místě úplně nezvládáme. Z toho důvodu chceme jeden den věnovat lodnímu výletu do blízkého okolí. Spousta turistů vyráží na Phi Phi ostrovy, nám se ale nechce jet speed boatem a upřímně nás ani moc neláká tento typ party místa. Z toho důvodu si vybíráme výlet na Hong Islands. Den předem si v místní cestovce pronajímáme loď sami pro sebe (původní cena byla 3.000 TBT na den, ale určitě jsme to usmlouvaly níže, bohužel si nepamatuji přesnou částku) s tím, že v osm hodin nás vyzvedne řidič na Railay West. V osm tedy čekáme připravené na místě a řidič nikde. Po dvaceti minutách čekání píšeme do cestovky, zda řidič někdy dorazí. Oni obratem odpoví, že vše prověří a za pár minut přichází zpráva, že řidič je skoro na místě. Ten nakonec dorazí až v devět, což nás vůbec netěší, protože jsme si spoustu míst chtěly vychutnat ještě po ránu bez velkého množství turistů. Ale co už. Rozčilováním nic nespravíme. Na obranu řidiče pak musím říct, že po zbytek dne se k nám choval velice hezky a určitě s námi strávil minimálně o dvě hodiny víc, než bylo domluvené.
V rámci výletu jsme navštívili asi čtyři místa, přičemž nejkrásnější byl určitě samotný Hong Island. Při vstupu je nutné počítat s částkou 300 TBT za osobu, jelikož vstupujete do národního parku. Zároveň je to místo, kde určitě nebudete sami, ale to na Krabi nebudete nikde. Všechna místa ale byla nádherná, příroda a skalní útvary, které všude na jihu Thajska jsou, jsou absolutně dechberoucí.
Poslední zastávkou výletu je pak část, kde se dá šnorchlovat. Podmořský život v oblasti Krabi není nijak extra zajímavý. Rybiček je tu pomálu a většina korálů je mrtvá. Je to dáno vlnou tsunami, která tuto oblast zpustošila v roce 2001, místní ekosystém se tedy sice postupně obnovuje, ale bude to trvat ještě spoustu let. A aby toho nebylo málo, já při šnorchlování zavadím nohou o mořského ježka. Kdo to někdy zažil, ví, jak nepříjemná ta bolest je. V první chvíli mi samozřejmě proletí hlavou katastrofické scénáře ohledně jedovatosti druhu a že na Railay není žádná nemocnice. Pro jistotu to tedy ukazuji našemu řidiči, který se mile zasměje a ukáže mi, že si mám do chodidla tlouct pěstí, že tím ty trny dostanu ven. Tahle metoda účinná není, ale říkám si, že kdyby se jednalo o nějaký hodně jedovatý druh ježka, zřejmě je řidičova reakce jiná. Terka tedy došnorchluje sama a následně nás řidič veze zpět na Railay West.
Na internetu se pak dočtu, že trny z ježka má člověk potírat citronem. Ten v místním shopu nemají, takže si na Babicu koupím limetku a potírám to tím. Jestli to zabralo netuším, ale za pár hodin už nožka nebolí. Určitě je to dáno tím, že jsem na ježka nešlápla, ale jen se lehce otřela.
Pokud budete na Krabi, určitě bych vám doporučila ubytování v oblasti Railay. Je to o něco dražší, ale je tu o dost víc klidu a prostředí je hezčí než přímo v Krabi Town. Stejně tak určitě využijte výletu do okolí na místních dlouhých lodích, za ten zážitek to rozhodně stojí.
Den 19 - 3.3. - přejezd na Koh Lantu
Přišel náš poslední den na Krabi. Ráno si tedy vychutnáváme snídani a pak už míříme na molo, kde nás vyzvedává loď mířící do poslední destinace naší dovolené, kterou je Koh Lanta. Lístek jsme kupovaly u stejné cestovky jako výlet předešlého dne a platily jsme za něj cca 400 TBH za osobu. Cesta na Lantu trvá asi hodinu, po připlutí si odchytáváme tuk tuk a míříme do našeho ubytování, kterým je Blue Andaman Resort. Noc se snídání tady stojí pár stovek, a i když je ubytování obyčejnější, na přespání to úplně stačí.
Po příjezdu na Lantu zjišťujeme, že tady zrovna je i naše kamarádka s přítelem, takže se domlouváme, že se večer potkáme na trzích v Lanta Old Town. Odpoledne tedy jen relaxujeme u bazénu, půjčujeme si skútr v nedaleké půjčovně a večer se vydáváme vstříc hlavnímu městu.
To každý večer po setmění ožívá a je plné stánků s jídlem, pitím a suvenýry. Ve čtyřech si užíváme večer, sdílíme zážitky a ochutnáváme spoustu dobrot. Večer už pak na skútru míříme zpět do ubytování a jdeme spát.
Den 20 - 4.3. - Koh Lanta
Dnešek máme celý věnovaný průzkumu Koh Lanty. Zároveň si ho ale chceme udělat hezký a odpočinkový. Dopoledne se vydáváme do Animal Welfare Station, která je jen kousek od našeho ubytování a jedná se o záchranou stanici pro psy a kočky. Kdo někdy byl v Asii, ví, že místní lidé mají trochu jiný přístup ke zvířatům než Evropané. I z toho důvodu najdete v Thajsku obrovské množství toulavých psů a koček, kteří často trpí nejrůznějšími nemocemi. Z toho důvodu vznikla před lety tato záchranná stanice, kterou vlastní Norka a kde se starají o opuštěné pejsky a kočičky. Vždy je dají dohromady a následně umožní jejich adopci. Opravdu milý počin a nesmírně příjemně strávené dopoledne.
Po dopoledním programu nasedáme na skútr a míříme projet ostrov. Ten je malý, chceme ale navštívit několik místních pláží. Ty jsou oproti Krabi o dost širší, nějak takhle si představuju australské pláže, a mají krásnou průzračnou vodu. A na většině z nich nikdo není, takže máte pláž téměř pro sebe. Odpoledne zakončujeme při západu slunce na jedné z pláží a následně míříme vrátit skútr a vydáváme se na večeři. Já si předtím ale ještě odskočím pro jeden suvenýr v podobě malého tetování.
Koh Lanta mě nadchla. Oproti Krabi je to nesmírně klidné místo, které je ideální pro odpočinek, zároveň zde naleznete vše potřebné. Také je zde menší množství turistů (nebo se možná více rozloží), takže to tu má mnohem klidnější atmosféru. K tomu připočtěte nádherné moře a perfektní místo je na světě.
Den 21 - 5.3. - Návrat zpět na Krabi
Dnes nás čeká přejezd na Krabi, odkud další den brzy ráno odlétáme do Bangkoku a následně zpět domů. Dopoledne tedy nasedáme do minivanu, který nás odváží na letiště v Krabi. Odtamtud pak jedeme taxíkem k našemu ubytování. Vybíraly jsme opravdu jen místo na jednu noc, takže jsme chtěly něco blízko letiště.
Odpoledne máme ale volné, takže se vydáváme na výlet k chrámu Wat Tham. Na ubytování nám říkají, že od vedlejšího obchodního domu má odjíždět jakýsi minibus, po příchodu na místo ale nevypadá, že by cokoli mělo jet. Asi vypadáme bezradně, brzy nám totiž zastavuje jakýsi Thajec na skútru s tím, že nás k chrámu odveze. Ve třech na jednom skútru se tedy řítíme k chrámu. Opět platí známé pravidlo, že zážitek nemusí být dobrý, stačí když je intenzivní.
Wat Tham a 1260 schodů před námi
Už jen tisíc!
Barva obličeje odpovídá počtu schodů
Chrám, ke kterému máme namířeno, je specifický především tím, že k němu vede přes 1.000 schodů. Odměnou vám pak je dechberoucí výhled do okolí. Výstup a počet schodů je ale poměrně náročný, i sportovně založený člověk se rozhodně zadýchá. A určitě bych výstup nedoporučila dopoledne, když praží nejvíc slunce. My se tam škrábeme v podvečer, takže minimálně slunce je o něco příjemnější. Na místě je také velké množství drzých opic, pozor tedy na věci.
Nahoře fotíme spoustu fotek, odpočíváme a pak už se vydáváme zpět dolů. Tady si odchytáváme tuk tuk a míříme zpět k obchodnímu centru, kde si chceme dát něco k jídlu. Nabídka nás ale moc neupoutá, takže nakonec zakončujeme náš asijský pobyt jídlem v KFC. Nakupujeme poslední suvenýry a pak už míříme zpět na pokoj vše sbalit. Brzy ráno máme objednaný taxík směr letiště.
Den 22 - 6.3. - Přelet do Bangkoku a cesta domů
Budím se uprostřed noci a rozhodně ne z důvodu, že bych nemohla dospat. Nevím jestli krevety k obědu nebo KFC k večeři, ale něco mi rozhodně hodně nesedlo. Polovinu noci tedy trávím v koupelně, otrava jídlem jak vyšitá, a já se jen modlím, abych zpáteční cestu domů nějak zvládla.
Přesně toto jsou chvíle, kdy je člověk rád, že necestuje sám. Terka se o mě krásně stará, nosí mi věci a na letišti vše vyřizuje. Dopoledne jsme tedy v Bangkoku, kde máme celý den, než večer odletíme zpět do Evropy. Jelikož mi černý čaj v letadle udělal o něco líp, vydáváme se do města. Kombinace vedra, sluníčka a podrážděného zažívání ale není ta nejlepší, takže po dojití do obchodního centra mířím na záchod. Terka ale aspoň v mezičase utratí všechny naše zbývající bathy.
Pak už jen jedeme zpět na letiště, odbavujeme se a nasedáme na letadlo směr Omán a následně Frankfurt. Z Frankfurtu ještě letadlo pokračuje do Salzburku, my se ale přímo v Thajsku necháme odbavit jen do Frankfurtu, odkud pokračujeme zpět do Prahy. Cesta to byla opravdu náročná. Naštěstí byla otrava jen malá, takže jsem ze sebe všechno dostala už v Thajsku, ale stejně jsem zažila už i lepší cesty.
Naše thajské dobrodružství po třech týdnech končí. Bylo to absolutně skvělé, získaly jsme obrovské množství zážitků a opět viděly kus světa. Thajsko mě v mnoha ohledech velice mile překvapilo a rozhodně ho doporučuju, kudy chodím.
ROZPOČET
Tabulku s přesnými částkami už nemám k dispozici, níže ale dávám aspoň zaokrouhlené částky. Celkově nás dovolená vyšla asi na 45.000 Kč na osobu, což mi za tři týdny plné zážitků přijde odpovídající.
Letenky (Evropa-Thajsko + vnitrostátní přelety) - 20.000 Kč
Ubytování - 10.000 Kč
Výlety a zážitky na místě - 7.000 Kč
Doprava - 2.000 Kč
Jídlo - 4.000 Kč
Suvenýry - 2.000 Kč
Jak se ti cestopis líbil?
Jitka _8 procestoval(a) 30 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal(a) před 5 lety a napsal(a) pro tebe 1 úžasný cestopis.
Zobrazit profil4 komentáře
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Hezký cestopis i fotky, jen marně přemýšlím, která z vás je ta stará na cestování z jiného než pražského letiště... :-)
Samozřejmě je to myšlené s nadsázkou, ty dlouhé přejezdy umí být náročné :) Věkem i duší ale samozřejmě o nějakém stáří nemůže být řeč :)
Pěkný cestopis, určitě se inspiruju pro svoji cestu :-) A kdyby dávala blonďatá kamarádka (nebo to je autorka?) kontakt, abych se mohl nejlíp osobně doptat na pár detailů, tak beru! :D
Haha :D Blondýna na většině fotek je autorka, ale aktuálně zadaná. Na jakýkoli cestovatelský dotazy ale samozřejmě odpovím moc ráda :)